Egregory – jak o nich mluví Michail Viktorovič Veličko
My všichni se tak či onak účastníme zrodu kolektivní psychiky, přičemž kolektivní psychika má svůj kolektivní intelekt. Tato kolektivní psychika se v latinské tradici nazývá „egregorem“. Realita je taková, že jakákoliv individuální psychika je vždy v součinnosti s nějakými egregory.
To nás přivádí k otázce: „Jakou roli může hrát konkrétní individuum v tom či onom egregoru?“ Tyto role mohou být různorodé.
Za prvé - je možné se stát pouze energetickým zdrojem egregoru. To znamená, že celá vaše energetická síla s výjimkou té, kterou potřebujete pro udržení své životní činnosti v minimální výši, bude odčerpávána nějakými egregory a vy se budete cítit neustále vyčerpaně.
Je to řekněme takový režim dojné krávy nebo baterky, jejíž všechny funkce se zužují pouze k energetickému napájení nějakého systému.
Druhý režim znamená být výkonným mechanizmem egregoru. V takovém případě jsou všechny vaše zájmy, všechny cíle a postupy vašeho jednání tak či jinak vyvolány egregorem. Vaše vůle a vaše vědomí jsou vyloučeny z procesu zpracování řídicích rozhodnutí z pohledu trvání celé řídicí funkce: od zjištění problému a vytyčení si cíle až do realizace řídicího rozhodnutí. Tento režim plně odpovídá tomu, co je možné nazvat posedlostí egregorem. Rozdíl mezi posedlostí běsy je jenom v tom, že běs je z pohledu chápání světa na základě trojjedinosti hmoty, informace a míry chápán jako informačně-algoritmický virus - v analogii s počítačem, který je nahrán v nějaké struktuře pole, které se včlení do biopole člověka, kde se napájí jeho energií a zároveň ovlivňuje jeho psychické jednání a jeho energetiku, a tak či onak je deformuje.
V takovém případě může pole - tělo egregoru - existovat samo o sobě a naše biopole jsou s ním spojena pouze určitým způsobem. Nedá se mluvit o tom, že by do nás egregor vstoupil už jenom proto, že by organismus nevydržel energetickou sílu takového egregoru lokalizovaného přímo v organizmu.
Existuje ještě jedna varianta součinnosti jedince s egregorem. Je možné to nazvat „egregoriálním líderstvím“. To znamená, že egregoriální lídr je ve vztahu k celému egregoru jeho operátorem. To on určuje režim fungování egregoru a egregor je promyšleně podřízen jeho vůli. V tomto aspektu stojí nad egregorem. Současně je však organizace psychiky a energetiky egregoriálního lídra taková, že je sám zajatcem egregoru a nemůže bez cizí pomoci vyjít za jeho hranice. Z tohoto důvodu nemohou k egregoriálnímu lídrovi proniknout žádné informace, které jsou tomuto egregoru cizí, dokud se nachází pod jeho vlivem.
Další režim je možné nazvat „programátorem“. To znamená, že člověk je sám o sobě na egregoru nezávislý, ale dokáže s ním vstoupit do součinnosti a jeho psychika je taková, že dokáže změnit algoritmy egregoru, cíle jeho fungování i informačně-algoritmické zajištění egregoru. Následně egregor začne fungovat v poněkud jiném režimu, změní se kvalita života a charakter činnosti: egregoriálních zdrojů, výkonných mechanizmů egregoru i egregoriálních lídrů, kterých může být i více.
Kromě toho existuje ještě jedna varianta. Je možné, že se jedinec z nějakých důvodů stane nositelem informací a algoritmů takového významu v noosférových egregoriálních procesech, že se samotný ten jedinec ocitne v postavení egregoru. Taková situace je v některých zdrojích zmiňována. Takoví lidé se nazývají „Ódin“, což koresponduje se jménem starověkého severského boha, Možná „Odín“?
Dále se můžeme ptát. A co je vlastně normální? Normální by pro člověka mělo být postavení „programátora“ ve vztahu ke všem sociálně podmíněným egregorům. Přechod do jiných statusů by mohl být pouze samovolný na základě řešení nějakých určitých úkolů. Pokud mluvíme o egregorech, se kterými může být psychika jedince v bezalternativní součinnosti, tak je můžeme rozdělit do dvou kategorií.
Biosférické egregory jsou spjaté s krajinou, ve které se člověk buď narodil, nebo kde dokázal začít žít, když se přestěhoval. Zdaleka ne vždy totiž člověk může při přestěhování se na jiné místo dále žít. Místní biosférické egregory ho totiž nemusí přijmout, takže začne mít různé zdravotní potíže a bude upadat do různých situačních problémů. Pokud se mu například v jeho vlasti dařilo, tak tam, kam se přestěhoval, se mu nemusí dařit právě z hlediska mimo sociálních aspektů.
Druhou skupinou egregorů jsou kulturně podmíněné egregory, které se vytvořily v historické minulosti a vznikají i v současnosti. Část z nich přetrvává déle, než je doba lidského života a část z nich vzniká, funguje a rozplývá se v mezích trvání lidského života.
Kulturní a konfesní egregory přetrvávají po dobu mnohých pokolení. Odborné egregory přetrvávají pouze po dobu existence daných profesí nebo fungování člověka jako zástupce té či oné profese. Tento aspekt je zapotřebí mít na paměti a přemýšlet ještě navíc o své osobní součinnosti s těmi egregory, které mohou existovat.
Nejtěžší situaci mají samozřejmě ti lidé, kteří jsou odedávna spojeni s nějakým jedním egregorem a žijí zcela pod jeho nadvládou. Proč? Protože pro takového člověka je velice těžké vést hranici mezi tím, co je jeho osobnostní náplní a co je informačně-algoritmickým obsahem egregoru. Pokud se život člověka vyvíjel tak, že byl v různých svých životních etapách po dobu jednoho dne napojen na různé egregory, mohl si všimnout, že ho pro vyřešení jednoho a téhož problému během jednoho dne a za stejných výchozích údajů napadala vzájemně si odporující řešení.
Proč tomu tak bylo? Protože, když byl při zpracování jednoho z řešení napojen na první egregor, tak v jeho rozhodování hrály roli informace a algoritmy tohoto egregoru, když se přikláněl k jinému řešení, účastnil se jeho rozhodovacího procesu druhý egregor. Tuto okolnost si tedy člověk nemusí vykládat jako svou vnitřní schizofrenii, nebo důsledek „egocentrismu/já-centrismu“, ale jako důsledek toho, že díky zvláštnostem své psychiky může tancovat mezi různými egregory.
Více o egregorech zde:
- O matricích a egregorech :: Leva-Net (webnode.cz)
- Co je to „egregor“ a jak se tvoří - Společenství života (spolecenstvizivota.cz)