19.06.2025
Žili byli děd s bábou.
A protože byla neděle – voskresénie, den vzkříšení,
křísil děda sám sebe od rána vodkou.
To už je tady takový zvyk:
Když mám volno, musím se opít – jinak volno není volnem. A když mám upito, musím taky ukázat, jaký jsem já to borec.
Vzal tedy klíče od svého bílého SUV
a rozhodl se, že se pojede předvést na pláž Černého moře.
A protože borec potřebuje diváky, přizval i přátele.
Jel a jel… až tam opilý vjel.
Zkoušel couvat, lomcovat volantem, klel i modlil se –
ale SUV se z vody se mu nechtělo.
Tak vylezl ven a zavolal:
„Bábo, pojď mi pomoct!“
Bába přišla, chytla dědu, děda auto –
táhli, ale SUV nevytáhli.
Zavolali vnučku Evičku, co všechno točila na mobil.
Vnučka chytla bábu, bába dědu, děda auto –
táhli, ale SUV nevytáhli.
Přidali se kamarádi – bosí, opálení,
někteří ještě veselejší než děda.
Postavili se do zástupu, chytli se jeden druhého –
táhli, funěli, klouzali, padali – ale SUV se ještě z vody nechtělo.
Až teprve když se přidala malá myška,
ozvalo se hlasité „HEJ RUP!“, zapištělo lano, zabraly paty…
A SUV se pohnulo!
Z vody ven! Z písku pryč!
Zázrak lidské síly. Bez hydrauliky. Bez techniky. Bez traktoru.
A tak se všichni váleli po pláži, smáli se, objímali,
a slíbili si, že příště k moři raději bez alkoholu.
Nebo aspoň s dvakrát delším lanem.
A jestli se znovu neopili,
tak se tam radují dodnes – a zazvonil zvonec a pohádky je konec.