• mmakovy

68. výročí úmrtí Josefa Vissarionoviče Stalina

Vážení přátelé, před 68 lety dne 5. března 1953 oficiálně umřel Josef Vissarionovič Stalin. Píšu oficiálně, protože je důvodné se domnívat, že Stalin zemřel již o pár dní (týdnů) dříve a dne 5. března pak umřel jeho dvojník.

O smrti Stalina však někdy příště, dneska vám představuji úryvek z knihy Georgije Sidorova Chronologicko-ezoterická analýza vývoje současné civilizace, kde vypráví o Stalinovi. A úplně na konci pak jako bonbónek přidávám vyprávění generála Petrova Pravda o Stalinovi.


̶ Když se oběd na rozloučenou chýlil ke konci, stařík se zeptal:

̶ Ještě sis nerozmyslel pochopit Stalina?

̶ To ne, ale zdálo se mi, že na to nezbude čas.

̶ Čas máme. Do tvého odjezdu půldruhé hodiny. Stačíme to, ale seznámím tě jen s tím nejhlavnějším. Myslím, že pro začátek to bude stačit. V podrobnostech se časem vyznáš sám. Teď si vezmi svůj ruksak a půjdeme k tvé loďce. Musíme ještě natankovat benzin. O Soso Džugašvili si promluvíme pak, až vše dokončíme.

̶ Podle rady starého jsem ruksak odnesl do loďky, nalil jsem benzin, a vrátil jsem se k domu. Na dvoře hospodář nebyl, ale z domu jsem uslyšel jeho hlas:

̶ Rozluč se se svým ohněm, bude hořet do tvého příštího příjezdu. A tak bude vždy, dokud se nerozloučíme… – v hlase ochránce jsem zachytil smutný podtón.

̶ Proč bychom se museli loučit? – zeptal jsem se a přistoupil jsem k nočnímu stolku, na němž hořela ohromná svíčka.

̶ Tak se stane, takový je život. Ale není to naší vinou… Moje cesta se chýlí ke konci, tvoje teprve začíná, – řekl záhadně, a pak, už s úsměvem, dodal:

̶ Podívej, to je tvůj oheň znalostí. Hoří ne na svíci, ale v tvém srdci. Svíce je jen odraz. Pamatuješ, při setkání jsem ti řekl, že hasly svíce mých žáků?

̶ Pamatuji, – přikývl jsem.

̶ A teď chápeš smysl?

̶ Ze slov starého mě uvnitř zastudilo: to je ono. Jde tedy ne o svíce, ale o srdce… Nehasly tedy svíce, ale srdce těch, koho se tento starý šedý volchv probudit.

̶ Probuzený a vstoupivší na cestu svého osudu člověk, který si to rozmyslí a rozhodne se sloužit ne Pravi, ale svému nenasytnému mamonu, je horší než zrádce, – přerušil mé úvahy ochránce.

̶ A bylo jich mnoho? – zeptal jsem se.

̶ Kteří se přizpůsobili? – přeptal se stařík. – Byli takoví…

̶ Možná nejsou všichni ztraceni, někoho by se dalo najít.

̶ Možná máš pravdu, ale já jsem nikoho nevracel… A teď už ani nemám koho. Znovuzrození neřídí svůj osud… Takový je zákon vesmíru.

̶ To je trest Stvořitele?

̶ To není trest. Nejvyšší síly nikoho netrestají, člověk se trestá sám. Experiment se svým nevědomím se ještě nikomu nepodaří. Dobrá, člověk se mýlí, něco nezváží, mnohé nezná, ale když vše chápe a uvědomuje si, a staví před sebe pro své nevědomí zcela nepřijatelné zámysly, to už je rozpor, konflikt mezi hloubkovým a nánosem. Je pochopitelné, že vzpouzející se podstata začíná ničit tělo, pokoušející se podřídit si ji. Tak je to, chlapče.

̶ Starý se nad něčím zamyslel a na chvíli se odmlčel.

̶ Můj oheň nezhasne, – přerušil jsem mlčení.

̶ Pokud i budeš chtít sám sebe zlomit, nezlomíš, – usmál se ochránce. – Ty jsi z jiného těsta. A čelo máš ze žuly. Kdo už do něho netřískal. Dokonce tví rodiče. O tobě nepochybuji, proto mě nemusíš přesvědčovat. Tvůj oheň nezhasne… Ale budou ho v tobě hasit! Nemilosrdně, – řekl prorocky. Jako by vše už bylo za námi. Ale je načase povykládat o velkém a nešťastném člověku.

̶ S těmito slovy šedohlavý ukázal na moje místo.

̶ Nebudu se dotýkat tajemství narození Soso Džugašvili, to by trvalo dlouho. Narodil se 21. prosince, na začátku slunovratu, prvý den Koljady – představitele velkého Roda a našeho předka Dažboga. V takové slavnostní dny do našeho světa obvykle přicházejí bývalí védičtí žreci: příkladem můžeš být ty sám, a já také. Já jsem se narodil v den jarní rovnodennosti…

̶ Své prvé zasvěcení „být nebo mít“ malý Soso prošel v pěti létech. Organizoval ho některý z ochránců v Gruzii. Později se Stalin pokoušel najít toho člověka, ale nenašel… Setkání mladého Soso s těmi, kdo před něj položil otázku výběru, se nemuselo konat. Kdyby byl někdo jiný, neméně významný, ale v té době Rusko potřebovalo Stalina.

̶ A v čem tkvělo první zasvěcení chlapce Stalina? – zeptal jsem se.

̶ Na den narozenin, kam byl pozván i Soso, někdo z hostů mu dal do kapsy hračku-revolver. Malému Soso se hračka velmi