• Konceptuál CZ

Aspekty vývoje člověka a jak si to představovali naši předkové autora Alexe Neila

Aktualizace: dub 14

Vážení přátelé, v ruském informačním prostoru mne zaujal článek o aspektech vývoje člověka, tak jak si to představovali naši předkové autora Alexe Neila. I když je to článek ruský a týká se ruské historie, dovedu si velmi dobře představit, že tak podobně a možná i úplně stejně, byla koncipována také staročeská společnost. Určitě stojí za přečtení.


Článek najdete také zde a originál v ruštině zde.

Člověk se rozvíjí po celý svůj život, od svého narození až do posledního výdechu. Během této doby prochází několika etapami, z nichž každá je spojena s vývojem a adaptací určitých částí mozku. V psychologii se k popisu těchto etap používá trojí model mozku:

• reptilní - nejstarší(ještěří) mozek - je zodpovědný za instinkty, přežití;

• limbický - okrajový systém - řídí pocity a emoce

• neokortex - nová kůra mozková na povrchu obou hemisfér - vědomí a inteligence.

V každé etapě vývoje hraje dominantní roli ta nebo jiná část mozku.


První etapa vývoje - to je prosociální úroveň.

V této etapě probíhá adaptace člověka na náš svět. Obvykle tato etapa končí k 18-tému roku věku. Zde plně řídí reptilní mozek, protože před ním stojí hlavní úkol - přežít, uživit se, zajistit bezpečnost.

Právě v tomto období jsou do člověka vkládány různá přesvědčení (smýšlení, názory), které pak hrají velký význam při přijímání jeho rozhodnutí.


Druhá etapa - sociální úroveň.

V tomto stádiu se člověk učí žít a vytvářet vztahy (interagovat) s lidmi. Získává profesi, zajišťuje své materiální blaho, navazuje mezilidské vztahy, zakládá rodinu, děti.

Zde hraje významnou roli limbický systém, zodpovědný za pocity a emoce, protože pro socializaci člověka ve společnosti je třeba se naučit ovládat své pocity a emoce. Etapa končí v 36-tém roce věku.


Třetí etapa – to je postsociální úroveň.

V tomto stádiu vývoje od 36 do 54 let věku hraje hlavní roli naše individualita. Začínáme se seberealizovat, otevírat se především sobě a pak i druhým.

V této etapě štafetu hlavní roli v řízení přebírá neokortex.


Čtvrtá etapa - nadsociální úroveň.

Do této doby musí člověk projít základní úrovně vývoje. Všechny tři mozky (plazový, limbický a neokortex) by se měly zapojit do práce.

Začínáme chápat a uvědomovat si, že život v těle je konečný, že kromě hmotného světa, jak se jeví, existuje i duchovní svět. Přichází čas přemýšlet o duši.

V této zjednodušené podobě tak moderní psychologie řeší vývoj člověka. Naši předkové přistupovali k této otázce mnohem šířeji. Podle jejich představ je Duše nesmrtelná a život na Zemi je jen dílčím případem její nekonečné existence.

Hlavním úkolem této etapy života je uvědomit si, že jsme nesmrtelní a smrt je jen přechodem na nový závit našeho vývoje. Smrt, v podání našich předků, je změnou dimenze (míry). Duše, opouštějící náš fyzický svět reality, přechází do vybraného světa – Prav (asi správný - duchovní ráj) nebo Nav (pastvina pro lidi a zvířata - viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Nav ).

Člověk byl považován za vícerozměrnou bytost, ve které je fyzické tělo člověka jen malou částí vícerozměrného prostoru, rozděleného do mnoha úrovní.

A člověk sám má kromě fyzického těla ještě také duši a ducha, které sestávají z těchtýž úrovní vícerozměrného prostoru a mají v prostoru různou pevnost. Jsou jako matrjoška, skládají se a pasují do sebe.

Ve svém uspořádání Duch představuje jemnou beztvarou inteligentní substanci, která je vlastně božskou jiskrou Stvořitele v lidském těle. Tato substance nemůže přímo soupůsobit s hmotou fyzického těla člověka, protože obě mají odlišnou hustotu prostoru.

Aby mezi sebou mohly interagovat různé vrstvy vícerozměrného prostoru, jejich hustota se nesmí od sebe vzájemně výrazně lišit.

Ukazuje se, že aby Duch mohl interagovat s fyzickým tělem, potřebuje zprostředkující formu, kterou je naše Duše. A Duše již může interagovat s tělem. Jakoby si lze představit, že Duše je „oblekem“ pro Ducha a fyzické tělo je „oblekem“ pro Duši.

Hlavním v tomto spojení je Duch. To on určuje, jaké předurčení v této inkarnaci musí Duše a Člověk splňovat a plnit.


Před Duši je postaven úkol získat potřebné zkušenosti pro svůj rozvoj. Za tímto účelem Duše, v souladu se zadáním, vytváří člověka s potřebnými parametry a vlastnostmi.


Při řešení stanoveného zadání je velmi důležité, aby Člověk navázal kontakt a vstoupil do rezonance se svou Duší a s Božským začátkem. Tehdy bude plnit svoje předurčení.