9. HLAVNÍ TAJEMSTVÍ ŽRECŮ STAROVĚKÉHO EGYPTA: TAJEMSTVÍ „ZÁKLADNÍ OTÁZKY FILOZOFIE“ - 1. část

21.08.2024 

„Lež se živí pravdou“.

„Pravda dříve či později i tak vyjde na světlo,

a lež bude uvrhnuta v prach“.

„Pokud zlo nenapravíte, tak se zdvojnásobí“.

(FRAGMENTY Z DĚL STAROEGYPTSKÝCH AUTORŮ, KTERÉ SE

DOCHOVALY V ÚRYVCÍCH KNIHY „PROSLAVENÍ PISCŮ“)

    Díky čemu se démonickým „žrecům“ a jejich nástupcům dařilo už od dob starověkého Egypta držet lidi v typu struktury psychiky zvíře a biorobot-zombie, a bránit jim tak v možnosti zformovat si Lidský typ struktury psychiky? Proč za stovky let nebyl nikdo schopen rozpoznat proces, který spustilo staroegyptské žrečstvo, rozpoznat metody a způsoby realizace tohoto procesu? Jakou tajnou zbraň použili proti celému lidstvu? Pojďme se tedy na to podívat.

(Pozn. překladatele MM: Kdo ještě neviděl Petrov - lekce KSB - trojjedinost část 1 CZ titulky)

Tajemství dvou pohledů na svět

    Homo Sapiens (i jako jedinec, i jako biologický druh) je součástí vesmíru. Každý člověk může vesmír vnímat odlišně (obr. 9-1 a obr. 9-2). 

Obr. 9-1

Obr. 9-2

Pokud vnímá člověk svět správně, bez různých zkreslení, tak jednání a chování člověka bude správné a potenciální chyby budou rychle odhaleny a odstraněny. Ale pokud člověk vnímá svět nesprávně a zkresleně, tak i jeho jednání a chování bude chybné a vznikající chyby můžou dlouhou dobu unikat jeho pozornosti.

A co nás vlastně „obklopuje“? Co se „děje“ s každým z nás? Zaměstnání a výplata, rodina a děti, „bytová otázka“, doprava, policie, armáda, televize, škola a učitelé, knihy, přátelé, noviny, kino, různí nadřízení, válka v Čečensku, bandité v ulicích, poslanci v parlamentu, události v Íránu a v USA, stávky, muslimové, křesťané, Bůh, který existuje, a různorodá božstva vymyšlená lidmi, křesťanští a muslimští kněží, různé politické strany, volby atd. (obr. 9-3).

Obr. 9-3

    Všechna tato „barevná sklíčka“ celého množství jevů a událostí se určitým způsobem odrážejí v životě každého člověka. Jak to všechno každý z nás vnímá? Co člověk „zohledňuje“ a co ne? Co chápe a co nechápe nebo se v čem se mýlí?

    Během celé historie vznikalo celé množství filozofických pohledů na svět. Učebnice filozofie a filozofické slovníky jsou plné názvů různých filozofických směrů s odlišnými pohledy na svět. Marxizmus všechny tyto pohledy na svět rozdělil do dvou světonázorů: 1) materialistický, který se považoval za „vědecký“, a 2) idealistický, který se považoval za „náboženský“.

    My však pohledy na svět rozdělujeme do jiných kategorií, které hodnotí člověka a filozofii z hlediska schopnosti správně interpretovat odlišné jevy a procesy. A proto existují dva základní pohledy na svět (obr. 9-4):

1. Kaleidoskopický pohled na svět.

2. Mozaikový pohled na svět.

Obr. 9-4

    Na obrázku 9-5 vidíte člověka, kolem kterého je z jedné strany zobrazena příroda (stromy, zpívající ptáci, zářivé slunce) a z druhé strany technosféra i s lidmi (lidé, z továrny se kouří, lidé protestují, teroristé odpalují nálože a vojenská letadla shazují bomby).

Obr. 9-5

    Lidé mají různé postoje k tomu, co se nachází na levé i pravé straně obrázku. Jedni na přírodu kašlou, důležitější jsou pro ně peníze, které si vydělávají legálně či nelegálně. Druzí se starají o přírodu a zvířata, ale jsou lhostejní k problémům a utrpení lidí. Třetím není lhostejné nic, co se děje na planetě. Reálných příkladů s různými lidskými postoji k okolnímu světu existuje velké množství. A celé toto množství příkladů v podstatě charakterizuje různé světonázorové pozice lidí. A světonázorová pozice se formuje na základě filozofických, mravních, estetických a politických názorů.

    Filozofie nejen sjednocuje všechny tyto prvky světonázorového systému a dává pohledu na svět výslednou podobu, ale plní ještě i metodologickou funkci.

   Metodologie je systém principů a způsobů tvorby a organizace teoretické a praktické

činnosti lidí.

   Metodologie je zároveň i učení o tomto systému.

   Metodologie je základem pro samostatné poznávání světa. Kdo neovládá metodologii, ten

je rukojmím toho, kdo ji ovládá. Kdo ovládá metodologii, toho neoklameš!

   Metodologie je kořenem každé moci! („Zři v kořen“ K. Prutkov)

Komentář ke kapitole 9: TAJEMSTVÍ DVOU POHLEDŮ NA SVĚT

        V úvodu této kapitoly dal autor otázku: „ Díky čemu se démonickým „žrecům“ a jejich nástupcům dařilo už od dob starověkého Egypta držet lidi v typu struktury psychiky zvíře a biorobot-zombie, a bránit jim tak v možnosti zformovat si Lidský typ struktury psychiky? 

    Jistě, každý jedinec je součástí vesmíru, avšak také každý jedinec je na jiném stupni vývoje. A světonázorová pozice se formuje nejen na základě filozofických, mravních, estetických a politických názorů, jak je uvedeno výše, ale zejména podle míry rozlišení každého jedince, která je mu dána právě stupněm vývoje konkrétního jedince, respektive stupněm vývoje jeho duše.

    Bylo by naivní si myslet, že když si jedinec osvojí metodologii „jak se stát člověkem“, že se tím člověkem ihned stane. Démoničtí „žreci“ se vůbec nemuseli moc snažit držet lidi ve zvířecích či v zombiích typech struktury psychiky, protože se jedná o normální vývoj a těmito stádii si každá duše musí projít sama a sama se s těmito stádii svého vývoje vyrovnat.

    Přitom, jak jsem již uváděl výše, vývoj duše trvá miliony let. Je absolutně nemožné, aby si duše prošla vývoj od typu struktury psychiky zvíře až po typ struktury psychiky Člověka během jednoho vtělení do lidského těla. To prostě nejde, jak říkaly naše babičky: „z hovna bič neupleteš“!

    Na druhou stranu, démoničtí „žreci“ viditelně vývoj duše brzdí, čehož důkazem je typ struktury psychiky „padlý“, kterýžto již není normálním stupněm vývojem duše, ale svědčí spíše o její degeneraci. Alkohol a drogy obecně nedovolují dotyčným osvojit si takový stupeň rozlišení, který by jim pomohl v trochu jen správnějším pohledu na svět.

    Denně je každý člověk zahlcován informacemi a životními problémy, aby neměl čas o životě a o jeho smyslu vůbec přemýšlet. Aby byl zaměstnán od rána do večera, a když už mu i chvilka času zbyde, tak aby byl nasměrován na nějakou pokleslou zábavu.     

    Povězte, kolik lidí vidí svět alespoň trochu podobně, jako předestírá generál Petrov třeba zde? Kolik lidí chápe, že pokud je někdo žene do stávky, že si ti dotyční řeší své úkoly, které se zájmy stávkujících nemají pranic společného? Vzpomeňte si na tuto pasáž, až v televizi uvidíte a uslyšíte o stávce a o protestech našich chrabrých zemědělců, či jiných užitečných idiotů (nemluvím o placených koordinátorech).

       1. května 1986 v Chicagu dělníci vybojovali osmihodinovou pracovní dobu. My dneska sice ten den pokrytecky slavíme jako Svátek práce, ale když se rozhlédneme kolem sebe, málo kdo z nás pracuje těch výše zmíněných osm hodin. Troufám si říci, že mnohem obvyklejší je pracovat 9 hodin a více. Jistě, v zákoně je daná osmihodinová pracovní doba, ale trend byl a je, tuto dobu nastavovat o různé, opět zákonem dané, předepsané přestávky, o které je zaměstnancům pracovní doba prodlužována tak, aby v zaměstnání trávili co nejvíce času.

    Dám sem úryvek z Wikipedie:  Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím.

    Jen co se člověk začte malinko do historie, vyplouvají kostlivci GP. Při dnešních znalostech již víme, že když anarchisté byli popraveni 11. 11., byla ta poprava (či lépe asi vražda) schválena oběma křídly Globálního prediktoru.

    Od stávek v Chicagu uběhlo skoro 140 let, technický pokrok nás přenesl do doby, kdy většinu rutinní práce dělají stroje řízené počítači, a přitom se pracovní doba prodloužila. Připadá Vám to logické?

    Systém je zcela cíleně nastaven tak, aby člověk byl zcela zaměstnán dobýváním kousku chleba pro sebe a svojí rodinu, výchovou dětí a celkově starostmi, aby vůbec rodina jakž takž přežila, a aby vůbec neměl čas či náladu na své sebevzdělávání. Obavy ze ztráty zaměstnání, obavy ze splácení hypotéky, obavy, aby mu ve škole neudělali z jeho chlapce holčičku nebo naopak, atd. Takto cíleně GP, jeho bílé křídlo určitě, pracuje na degeneraci celé společnosti.

    Na závěr této poznámky si ještě zkusme udělat pořádek v pojmech, jako jsou metoda, metodika a metodologie:

    Metoda          -  to je, jak to dělat. 

    Metodika       -  je procedura, postup, přesněji - jedná se o popis metody.

    Metodologie - je učení o metodách, jak tyto metody vytvářet, včetně s pomocí  koncepčního modelování.

    Metodologie - je také učení o tom, „jak myslet“. Jak jít na otázky a jak najít odpovědi na tyto otázky.

Kaleidoskop a mozaika

     Kaleidoskop. Lidem se zdá, že kolem nich panuje chaos. Nic s ničím nesouvisí. Věci se dějí náhodně. „Barevná sklíčka“ (tj. události) tohoto kaleidoskopu se přesypávají a mění vlastní „Já“ takového člověka v závislosti na tom, jak „se otáčí“ samotný život, jak „přihazuje“ nová fakta a „třese“ člověkem „souhrami okolností“. Celé to vystihuje jedno zkomolené přísloví: „Kdo druhému jámu kope, tak se z lesa ozývá“. (Jak říká autor ve svých videích, „kaša“, kaše v hlavě, já říkám guláš - pozn. překladatele MM.)

     Lidé s kaleidoskopem v hlavě, dokonce i z výše uvedeného krátkého seznamu „barevných sklíček“ životních událostí, něco ve své životní praxi zohlední a jiné věci nezohlední vůbec, myslíc si, že se jich to vůbec netýká (tj. že ty věci spolu logicky nesouvisí). Mnozí si například myslí, že současné filmy v kinech na ně i na jejich děti nemají žádný vliv. Mnozí si myslí, že válka v Iráku nemá vliv na jejich výplatu. Takový „neúplný“ přístup k hodnocení toho, co probíhá kolem nich, vede lidi trpící kaleidoskopickým idiotizmem k mnoha problémům, katastrofám a tragédiím.

     Takových trápení ze života lidí s kaleidoskopem v hlavě můžeme uvést nekonečně mnoho. Od běžných každodenních hádek až po tragické osudové změny. Například se člověk vydal autem na houby, na své tajné místo, ale nezohlednil (zapomněl) fakt, že se na cestě opravuje most a že je potřeba jet velkou oklikou. Navíc nedotankoval benzín. Pokud se spoléhal na pohodlnou asfaltovou cestu, nejspíše si nedal do pořádku rezervní kolo a dostal defekt, tak nepřinesl domů ani hřiby, ani jahody, jen samé výčitky. To znamená, že i při organizaci malé události je potřeba zohlednit co nejvíce „drobností“. Nemluvíc už o tom, kolik je toho potřeba zohlednit při „organizaci života“ každého člověka a společnosti jako celku, při „organizaci života“ státu!

    Ale lidé trpící kaleidoskopickým idiotizmem toho mnoho zohlednit neumí, vidí jen minimum souvislostí. Vezměme si třeba reformu týkající se tzv. „monetizace benefitů“. Nebylo snad potřeba zavčasu zohlednit některé faktory a možné následky? Bylo, ale nezohlednili! Proto člověka s „kaleidoskopem“ v hlavě v jeho osobním životě potkává mnoho neštěstí.

     Mnoho našich současníků v Rusku, hledíc na tvořící se bezpráví a nezákonnost, si myslí, že se to všechno událo náhodně, „samo od sebe“. Že „tak to v životě přece chodí!“, že „je potřeba se umět obracet!“. A tak se „obracejí“. Vložili úspory do komerční banky na účet s velkým úrokem, banka zkrachovala a jejich peníze „zaplakali“. Rozhodli se přijít k velkým penězům a zahrát si v Mavrodiho pyramidové hře „MMM“, ale Mavrodiho zavřeli a své peníze už nikdy neviděli. Rozhodli se otevřít si vlastní „byznys“, ale v roce 1998 náhodně přišla „sama od sebe“ finanční krize a jejich „byznys“ skončil. Zaměstnali se v „dobré firmě“, která jim dávala dobrou výplatu, ale objevila se neznámá „konkurence“ a firma zkrachovala (nebo někdo mohl zastřelit jejího „majitele“ a nový majitel propustil staré zaměstnance a přijmul nové), takže zůstali bez práce. A miliony našich současníků takto „kráčejí životem“ s kaleidoskopem v hlavě a po každém zhroucení svých nadějí se utěšují slovy, že „tak to v životě chodí“. A jiní, kteří jsou už vyčerpaní z mnoha zklamání, se dali na alkohol nebo skončili život sebevraždou.

    Ale jakmile si lidé položí jednoduchou otázku: „KDO a PODLE JAKÝCH PRAVIDEL nám takto zorganizoval život?“ — tak se dostávají na správnou cestu zbavení se kaleidoskopu.

    Ale o mnoho více problémů a neštěstí způsobí člověk s kaleidoskopem v hlavě, který řídí podnik, odvětví, ministerstvo nebo stát. Vždyť na jeho rozhodnutí závisí osudy tisíců, a někdy i miliónů lidí. Gorbačov jednou kdysi řekl, že „přestavba, to je neprobádaná cesta, soudruzi!“, a poté vedl zemi a lid naslepo. Přitom existuje staré ruské přísloví: „pokud neznáš brody, nelez do vody!“ a co je zarážející, oni do té „vody“ vlezli. A dnes ho za to lidé proklínají!

    Představte si situaci, kdy čelní představitelé země upřímně věří, že ceny za ropu určuje nějaký (všem neznámý) abstraktní „trh“, a ne konkrétní lidé, kteří změnami cen ropy sledují konkrétní cíle. Co bude s obyvateli takového státu? Nebo si představte, že tito čelní představitelé země upřímně hlásají, že má být církev oddělená od státu. Potom ale vzniká otázka, že pokud tito státníci budou mluvit z tribuny a nabádat lid k jednomu, a faráři budou mluvit z kazatelny a nabádat k druhému, tak koho lid poslechne? A z toho vyplývá i další otázka: kdo v takovém případě řídí zemi a lid? A pokud si čelní představitelé státu myslí, že žádné vnější řízení zemí a národů na Zemi neexistuje, že globální politika také neexistuje, a existuje jen vnitřní a zahraniční politika, tak kdo potom reálně řídí zemi: Zákonně zvolení prezidenti a poslanci nebo „světové zákulisí“? Co máme potom čekat od takových „manažerů zkázy“ v čele státu?

    Zarážející na tom je, že takové „manažery zkázy“ s kaleidoskopem v hlavě připravuje náš systém vysokoškolského vzdělávání, který buduje vědu všech věd na pohyblivých píscích kaleidoskopického vidění světa.

    V roce 1995 v Petrohradském domě tvorby (bývalém Pionýrském paláci) jsem se náhodou setkal se zástupcem ministerstva školství (dnes už bývalým) Asmolovem, psychologem těšícím se velké úctě v demokratických kruzích. Krásně vyprávěl o variabilním vzdělávání: o tom, že každý člověk je vlastně mikrokosmos; že si každý člověk může od dětství samostatně formovat svůj obraz světa, svůj svět; že každý učitel může dávat dětem své vlastní chápání předmětu studia atd. Já jsem mu tam přede všemi dal jednoduchou otázku, jejíž podstata mířila k následujícímu. Pokud si jeden člověk v sobě zformoval vlastní svět, jiný člověk také vlastní svět atd., a pokud „jeden svět“ bude odmítat „jiný svět“, tak bude vznikat „válka světů“. Kdo potom bude zodpovídat za rozpoutanou válku mezi „světy“, tj. vlastně válku mezi lidmi? Jednoduchost a zjevná oprávněnost otázky uvrhla všechny do šoku. Asmolov se k tomu věcně vyjádřit neuměl, a tak dál sebejistě pokračoval v přednášce svých nesmyslů.

    Druhý příklad. Belgický vědec ruského původu Ilja Prigožin, který před pár lety zemřel, vypracoval teorii, kterou spolu s I. Stengers popsali v knize „Řád z chaosu“. V ní zkoumá procesy probíhající v rozličných látkách pod vlivem mnoha faktorů (včetně vnitřních změn). Zjistil, že při určité souhře okolností přecházejí látky z jednoho stavu do druhého. Tj. pokud to řekneme lidovým jazykem, a ne jazykem vědy, tak se molekuly určité látky mezi sebou promíchávají a v určitém momentu „bum-bác“, přejdou do jiného stavu. A pokud to povíme přesněji, podle Prigožina, tak došlo k rozdělení látky, rozdělení na dvě složky. Tento jev dostal název „bod bifurkace“ („bod rozdvojení“). I. Prigožin za něj dostal „Nobelovu cenu“. Vše by bylo v pořádku, ale je zde jedno „ale“.

    Jde o to, že I. Prigožin přenáší tento jev, který se reálně odehrává v chemických a fyzikálních systémech i na sociální systémy, čímž je zbavuje rozumu a schopnosti zasahovat do procesů probíhajících v sociálních systémech, tj. řídit je. To podporuje kaleidoskopické vnímání sociálních procesů, kde se v jednom momentě v Rusku 1917 odehrála „sama od sebe“ revoluce, tj. „sám od sebe“ nastal „bod bifurkace“, kde se „lidé-molekuly“ rozdělili na „bílé“ a „červené“. „Ale co už, stalo se! Je potřeba si počkat na nový bod bifurkace“. Tj. nic nedělat, nebránit se. To samé by se dalo říci i o „revoluci“ v roce 1991.

    Čtenáři již jistě pochopili, že tato „teorie“ je velmi užitečná pro „světové zákulisí“, neboť skrývá všechnu jejich činnost, poskytuje „vědecké“ krytí jejich osobité řídící činnosti ve vztahu k zemím. Zato mu, očividně, dali i Nobelovu cenu. Děsivé je však to, že celá naše „akademická věda“, a především ta ekonomická, buduje svůj výzkum a studie na základě teorie I. Prigožina.

    Na jaře 1995 jsem se zúčastnil „Kondratěvských čtení“ v Petrohradské univerzitě. Je to vlastně mezinárodní ekonomické fórum na počest významného ekonoma Kondratěva, který objevil cykly, které probíhají (samozřejmě „samy od sebe“) v ekonomice. „Čtení“ vedl Abalkin, „autorita“ mezi ekonomy. Přítomen byl i Glazjev. Mimochodem, právě tam jsem v roce 1995 během těchto „čtení“ osobně odevzdal Abalkinovi a Glazjevovi materiály KOB, a kromě toho jsem vystoupil s přednáškou o „zákonu času“. Vzpomínám to kvůli tomu, že oba (a nejen oni) vědí o KOB už více než 10 let! A mlčí! A pokud by bylo v KOB něco špatného, ať to zkritizují, odhalí chyby! Ale oni mlčí!

    Na těchto „čteních“ bylo mnoho cizinců. Ti poslouchali přednášku o zákonu času se zájmem a otevřenými ústy. V paměti mi však zůstalo to, že všechny přednášky našich domácích ekonomů byly postaveny na teorii I. Prilepina. Takže, milí čtenáři, nyní si můžete sami udělat závěr, proč je ekonomika v Rusku taková, jaká je. Jaká „ekonomická teorie“, taková ekonomická praxe. Ale o tom budeme mluvit ve 14 kapitole.

    Takže kaleidoskopické vidění světa není žádná neškodná záležitost! Avšak kaleidoskopické vidění světa nevytváří jen naše věda a na ní založený vzdělávací systém. „Kaleidoskop“ v lidských umech formuje a udržuje jak samotné „Svaté písmo“ (Bible), tak i církevní duchovenstvo.

    Co se týče Bible, tak na jedné stránce najde pozorný čtenář slova Boha, který dává lidem přikázání: „Nezabiješ!“. A na jiných stránkách stejné Bible čte o tom, že Bůh káže svým vyvoleným „zabijte všechny děti mužského pohlaví“ (Numeri 31:17) nebo „naskrze pobijte ostřím meče obyvatele toho města a rozšiřte kletbu ostří meče na něj i na vše, co je v něm, ještě i na dobytek. A všechnu kořist tam shromáždíš uprostřed tržiště a spálíš to spolu s městem, a se vší kořistí jako zápalnou oběť pro Pána, svého Boha; nechť zůstane věčným zbořeništěm a nechť se nikdy znovu nepostaví.“ (Deuteronomium 13:15) a podobné hrůzy. Podobných příkladů z Bible je možné uvést celé množství. Během výkladů materiálů KOB budu dávat i jiné podobné příklady.

    Co se týče církevního duchovenstva, tak se zkuste zamyslet nad následujícím. Proč se v liturgii pseudo křesťanských církví (včetně ŘPC) nečte svaté písmo postupně, řádek za řádkem, ale čtou se útržky z různých míst Bible (jednou zepředu, jednou z konce, jednou od středu atd.)?

    Ve vysvětlivkách k „Pravoslavnému církevnímu kalendáři“ se každému křesťanovi doporučuje, že „může si ho (Sv. písmo) číst postupně, kapitolu za kapitolou nebo náhodně, jak chce. Ale lepší je číst si spolu s celou církví ty místa svatého písma, které se čtou v chrámech Božích v daný den“.

    A zda snad dobrý křesťan neposlechne radu „církevních otců“? Samozřejmě, že poslechne! Díky takovému „studiu“ náhodných fragmentů a úryvků z textu se v člověku zformuje kaleidoskop: množství spolu nesouvisejících zpráv. Přesně toto potřebují hierarchové církve. Protože pokud si někdo přečte pozorně „Svaté písmo“ od začátku do konce, tak se mu musí v hlavě vynořit nezodpovězené otázky. Přesně to se stalo i L. N. Tolstému. A když L. N. Tolstoj tyto otázky duchovenstvu zadal, tak mu na ně nedokázali dát odpověď, a „vyloučili“ ho z církve.

    A pokud přece jen na základě tohoto zformovaného kaleidoskopu vzniknou všelijaké otázky a dotyčný je položí „církevnímu otci“, tak ten automaticky (z paměti nebo z knihy) poukáže na celkem jiné fragmenty, přímo protiřečící těm, které zmátly přemýšlejícího křesťana. Po takové odpovědi odchází křesťan od „báťušky“ ohromen jeho „moudrostí“. To se ale stává velmi zřídka, Protože málokdo z tzv. „pravoslavných křesťanů“ zná Bibli důkladně.

    Mozaika. Zde se „barevná sklíčka“ (znalosti, jevy, fakta, události) skládají do mozaikového obrazu (jako vitráž). Každé sklíčko má své přesné místo a je spojeno s ostatními sklíčky, jen díky tomu se vytváří celkový obraz. Není zde žádný chaos. Svět je jednotný a všechny procesy jsou v něm systematicky uspořádány. Mozaikové vidění světa formuje celistvý obraz světa.

    Otázka je jen v tom, odkud je nejvýhodnější začít skládat jedno „sklíčko“ k druhému „sklíčku“. Neboť pokud uděláme chybu hned na začátku při spojování „sklíček“, tak bude časem tato chyba narůstat a v určitém okamžiku se celý obraz rozpadne na kaleidoskop, a potom všichni, kteří se dívají na tento obraz (včetně autora) budou velmi rozčarováni.

      Proto existují dva druhy skládání mozaiky:

a)    „Já-centrické mozaikové vidění světa. Všechny pojmy, fakta, události jsou vzájemně propojeny, ale jestliže jedinec vnímá své „Já“ jako střed vesmíru, tak začíná skládat svou mozaiku od sebe směrem ven, do okolního světa.

    Člověk vzájemně spojuje jednotlivé jevy a události, a vidí jejich logickou vazbu. Ale jeho „vidění“ je založeno na subjektivním chápání okolního světa. A co když je toto jeho chápání chybné? Co když se týká jen jeho „malého světa“ (jeho „bubliny“), který ho obklopuje, a netýká se celého světa jako celku? Zakazuje svým dětem dívat se na neslušné filmy. Vidí, že firma, ve které pracuje, jde do krachu a v předstihu si hledá novou práci. Znám pár lidí, kteří předvídali rozpad SSSR a zavčas opustili svazové republiky a usadili se v Rusku. To znamená, že takoví lidé vidí jistý větší celek událostí a v rámci svého chápání se to snaží využít ve svůj prospěch. A v mnohém se jim to také daří, někdy i velmi dlouhodobě. Ale jakmile jejich poskládaný „malý svět“ přijde do styku s tím, co nezohlednili při hodnocení jevů a událostí, tak se jejich „malý svět“ rozpadne. Jednou jsem se tak v Kaliningradu střetl s diasporou Rusů, kteří se po rozpadu SSSR přestěhovali z Uzbekistánu na Pobaltí. Vyprávěli mi o tom, jak se v sovětském Uzbekistánu měli dobře, o problémech, s kterými se střetli po rozpadu SSSR, o trápeních, které museli přežít při změně bydliště. S hrdostí vyprávěli, jak se jim podařilo se tam zabydlet a jak nyní úspěšně žijí v Kalinigradu. Ale když jsem jim položil otázku, co budou dělat v případě, pokud si Němci anektují Kaliningrad zpět (vyprávěl jsem jim o Harvardském projektu), tak je tato otázka nejdříve zaskočila a zachmuřili obočí. Avšak po několika měsících jejich pozornost opadla a spokojili se s myšlenkou, že „něco takového se nemůže stát“. Při našem dalším setkání opět na chvíli zpozorněli, a později se zase uklidnili.

    Tj. čím se jedná o globálnější jev, tím hůře zapadá do podvědomí lidí s „Já-centrickým“ viděním světa. Takoví lidé zpravidla popírají existenci globální politiky, a tím spíše existenci Boha. Většinou jsou nositeli démonického typu (režimu) struktury psychiky. Nyní jsme se v knize přímo dotkli otázky existence Boha. Později se budeme ještě k této otázce vracet a odpovídat na ni. A ateistům můžeme zatím nabídnout zjednodušenou variantu pohledu na věc, že Bůh — to jsou všechny zákony přírody, které na nás mají vliv. Vědci takovou představu o okolním světě nazývají panteizmem. Zde je potřeba dodat, že lidstvo ještě zdaleka nezná všechny přírodní zákony.

b)    Mozaikové vidění světa, v němž je mozaika poskládaná od Boha směrem k sobě samému, nazýváme „Bohocentrické“ mozaikové vidění světa. 

    S tímto viděním se ztotožňujeme i my v KOB, která je teoretickou platformou Konceptuální strany „Sjednocování“ (KSS). To nejpodstatnější v „Bohocentrickém“ vidění světa je to, že člověk zná hierarchii řízení všech procesů ve vesmíru, včetně procesů společenského řízení. Vše je to velmi dobře vysvětleno v Dostatečně všeobecné teorii řízení (DVTŘ), o které budeme mluvit později. A dokonce, i když při „Bohocentrickém“ vidění světa vzniknou nějaké průběžné chyby při poznávání okolní reality, tak se dají tyto chyby lehce opravit i bez toho, aby se člověku rozpadl celý obraz světa, který si tak pracně poskládal.

    Avšak démoničtí „žreci“ (znachaři), ve snaze zabránit lidem získat schopnost všechno zanalyzovat a získat tak celkový obraz Světa, postavili otázku celkem jinak: „Co je prvotní: matérie nebo vědomí?“

    Jeden filozofický systém (materializmus) tvrdí, že prvotní je matérie a vědomí je výsledkem organizovanosti matérie.

    Druhý filozofický systém (idealizmus) tvrdí, že prvotní je vědomí a matérie je produktem vědomí.

    Tyto dva filozofické systémy spolu bojují už mnoho staletí. Z těchto filozofických systémů se zrodily náboženství a ideologie, které zase ovlivňují činnost a chování lidí. A lidé se kvůli těmto náboženstvím a ideologiím přou, což občas přerůstá do konfliktů a válek (A to jsou zatím jen dva názorové „světy“, zatím co Asmolov navrhuje mít celé množství představ o světě). Takže kdo má pravdu? Co je prvotní?

Komentář ke kapitole 9: Kaleidoskop a mozaika

    Mozaikové vidění světa, v němž je mozaika poskládaná od Boha směrem k sobě samému, je podle mého umožněno pouze lidem, usilovně pracujícím a blížícím se typu struktury psychiky Člověka, protože jen těmto, již částečně dospělým duším bůh (systém) nadělil takovou míru rozlišení, že jsou schopny to chápat. Žádnému člověku (žádné duši) není shora dovoleno (či umožněno) vyšší chápání, nežli na které je on sám připraven a které je schopen pochopit.

    Kam zařadit vidění světa, ve kterém si člověk za mlada utvořil na věc svůj vlastní názor (svojí vlastní mozaiku) a na tom názoru setrvává i v době, kdy už mu táhne na 90. Mluvím konkrétně o svém otci, který po srpnu 1968 zamrzl na názoru, že nám Rusáci svou okupací ublížili. Kdyby jich nebylo, že bychom se měli minimálně stejně dobře, jako se v té době měli západní Němci. Dokázal na Rusáky nadávat přes 50 let přesto, že se měl v životě podle obvyklých životních i ekonomických měřítek nadprůměrně dobře.

    Já osobně se domnívám, že takovýto idiotismus, asi se bude jednat o určitý druh „Já-centrického mozaikového vidění světa“, je mnohem horší, nežli kaleidoskopické vidění a vnímání světa, protože to kaleidoskopické má vždy nějakou, byť i jen malou,  pravděpodobnost, že se někdy přesype do té správné mozaiky. Kdežto člověk, který je zabejčen na svém chybném názoru, tuto možnost ztrácí.

Čtyřhlavý Amun a Svatá trojice

    Obrátíme se k původním zdrojům.

    V „Knize pro počáteční čtení“ V. Vodovozova (SPb, r. 1878), určené pro sebevzdělávání „prostých lidí“ v Rusku, se v kapitole o názorech starých Egypťanů na objektivní realitu píše:

    ‹‹Nejvyšší kastou, která všechno řídila, byla kasta duchovních neboli žreců. Oni předepisovali i králi (tj. faraonovi), jak žít a co dělat. Nejvyšším božstvem Egypťanů byl AMUN.  V jeho osobě se sjednocovala čtyři božstva: hmota, z které pozůstává vše na světě — bohyně NET; duch oživující hmotu nebo síla, která ji nutí se skládat, měnit a fungovat — bůh NEF; nekonečný prostor zaplněný hmotou — bohyně PAŠT; nekonečný čas, který se nám ukazuje při neustálých změnách hmoty — bůh SEBEK. Podle učení Egypťanů, všechno co na světě existuje, pochází z hmoty, působením neviditelné síly se mění v čase a zabírá prostor, a toto všechno se tajemně spojuje ve čtyřjediné bytosti AMUN››.

    Takže bohyně NET vlastně odpovídá dnešní hmotě, bůh NEF silovým polím, bohyně PAŠT prostoru a bůh SEBEK času.

    Vypadá to tak, že více než 3000 let se na představách o světě, které podstrčili žreci veřejnosti, vůbec nic nezměnilo a současná věda operuje stejnými představami:

1.    Matérie, to je hmota.

2.    Duch je dnes chápán jako „energie“ (ale „energie“ je ve skutečnosti jen přechodnou formou matérie). Někteří chápou ducha jako „sílu“ (silové pole, které s matérií spojoval dialektický materializmus) jako „řídící princip“, tj. informaci.

3.    Prostor.

4.    Čas.

     Přitom z jiné knihy (V. Šmakov „Svatá Thótova kniha. Velké arkány Tarotu“, r. 1916) se dozvídáme, že „speciálně zasvěcení“, „vyvolení“ se před 3.000 lety učili o jiné představě o světě:

    ‹‹Třiceti dvěma způsoby — nádhernými, moudrými, načrtl JH, JHVH, Sabaoth, Bůh Izraele, Bůh Živý a Král Věčný, všemohoucí, milosrdný a odpouštějící, vznešený a přebývající ve věčnosti, — vznešené a svaté je jeho jméno, — a vytvořil svět svůj třemi seferim: sefar, sipur a sefer.›› (Zde V. Šmakov cituje jednu z knih Talmudu „Sefer Jecipa“, tj. „Kniha stvoření“).

    Dále v poznámce pod čarou dává Šmakov vysvětlení:

    ‹‹První z těchto termínů (sefar) má označovat čísla, které jediné nám dávají možnost zjistit nevyhnutelné funkce a vztahy každého (podle kontextu, možná: člověka) i věci k vůli tomu, aby bylo možné pochopit cíl, pro který byla vytvořena; MÍRA délky, MÍRA objemu, MÍRA objemu, MÍRA váhy, pohyb i harmonie — VŠECHNY TYTO VĚCI JSOU ŘÍZENY ČÍSLY.

Druhý termín (sipur) vyjadřuje slovo (pro nás to je informace – pozn. překladatele MM) a hlas, protože je to Boží slovo a hlas, je to hlas Boha živého, který zrodil bytosti v jejich rozličných FORMÁCH, ať už jsou vnější nebo vnitřní; to jeho (tento termín*) je třeba chápat v těchto slovech: „Bůh řekl: „budiž světlo“, a „nastalo světlo“.

Nakonec třetí termín (sefer) označuje písmo. Boží Písmo je PLOD TVOŘENÍ. Slova Boha jsou Jeho písmem. Boží myšlenka je Slovem. Tak zatím co myšlenka, slovo i písmo jsou v Bohu jednotné, v člověku jsou třemi››(tuto poznámku cituje V. Šmakov z knihy: „Cuzari“). 

     Tato trojice tedy odpovídá trojjednotě:

1.    Sefar = míra (forma, matice).

2.  Sipur = informace (obsah formy, význam, idea). Latinské slovo „informatio“ znamená: vyjasnění, výklad. Slovník cizích slov: 1) Zpráva o čemkoliv. 2) zpráva, která je předmětem uložení, zpracování a odeslání.  Anglické „in“ (předložka „v“) a „form“ (forma předmětu) tj. „in the form“ můžeme přeložit jako „to, co je obsaženo ve formě“.

3.    Sefer = matérie (plody tvoření: „věci“ jako ztělesněná jednota formy a obsahu).

     V přírodě je tato „svatá trojice“ nedělitelná: „Tak jako jsou v Bohu jednotné myšlenka, slovo i písmo“.

    Avšak samotnou „abstraktní“ matérii si není možné představit. Matérie má vždy svůj konkrétní obraz, který v sobě nese informaci o samotné věci, předmětu. Existuje ruské lidové pořekadlo: „Není věci bez obrazu“, které se dá vyjádřit ještě přesněji: „Není matérie bez obrazu“. V reálném světě se nedá odtrhnout „věc“ od svého „obrazu“.

    A každá věc a její obraz má své MÍRY: délku, šířku, hmotnost, barvu, chuť, vůni, atomovou a molekulovou strukturu atd. Měřitelné jsou i všechny změny, které v nich (ve věci i v obrazu) probíhají. Vždyť v životě „vše plyne, vše se mění“. Mění se všechny „věci“ i jejich „obrazy“. Jedny stárnou, rozpadávají se a transformují. Druhé se rodí, rozvíjejí a zdokonalují. To znamená, že všechny „věci“ a jejich „obrazy“ se mění pod vlivem mnoha faktorů, v jejichž důsledku probíhá příslušný proces. A „procesy“ také mají svou „rychlost plynutí“, „periodicitu“ neboli „frekvenci“, „amplitudu výkyvů“ atd. A všechny tyto parametry (délka, hmotnost, barva, vůně a procesy probíhající v dané „věci“ a jejím „obraze“) jsou konkrétní dílčí míry té celkové míry, kterou disponuje ta konkrétní věc. Ale o tom budeme podrobněji mluvit níže. „Bůh stvořil každou věc a rozměřil ji mírou“ — To je citát z Koránu. Je potřeba si uvědomit, že obraz každé věci, předmětu (nesoucí v sobě samém informaci o dané věci), je zároveň také konkrétní dílčí mírou této „věci“ (předmětu). Vezměme si například takovou „věc“, jako je ruská dřevěná chalupa. Její vyobrazení na obrázku je obrazem této chalupy. Tento obraz v sobě nese informaci o chalupě. Přitom tento obraz obsahuje množství dílčích měr, jako: rozměry chalupy, barvy, spáry mezi trámy, stará slaměná střecha a jiné.

    Mírou jsou rozměřeny nejen „věci“ z neživé přírody, ale také všechny předměty živé přírody. To se týká i člověka. Dílčí míry člověka jsou nejen jeho výška a váha, ale i například způsob myšlení. Odtud pramení takový výraz, jako je míra chápání určitých jevů nebo událostí daným člověkem.

    Člověk je však obdařen schopností zkoumat tuto „svatou trojici“ po částech, jednotlivě:

•      Důkladně může zkoumat, preparovat nějaký hmotný předmět a zaměřit se na detaily, které ho zajímají. Tímto se obyčejně zabývá „věda“.

•      A může také, jak se říká, fantazírovat ve své mysli, pracovat s obrazy, porovnávat je, měnit je v mysli podle přání, transformovat atd. Tímto se převážně zabývají okultní školy, ezoterické nauky, mnohé církevní hierarchie a zednářské struktury.

      V „Cuzary“ se o této možnosti člověka zkoumat „jednotlivosti“ píše následující: „zatím co v člověku jsou třemi“. A právě tato lidská schopnost „pracovat s jednotlivostmi“ byla využita staroegyptským žrečstvem, o čemž si povíme později.

Komentář ke kapitole 9: Čtyřhlavý Amun a Svatá trojice 

    METS proti MIM, tomu bych celkem rozuměl, ale proč právě nyní přišli s tímto odhalením, to je otázka. Že by Globální prediktor (GP) usoudil, že je lidstvo již na tak vysoké úrovni, že tuto problematiku pochopí a posune se ve svém vývoji výše, anebo naopak GP usoudil, že může bez problémů zveřejnit dosud hermetizované znalosti s tím, že lidstvo stejně nic nepochopí?

    Další otázkou je, proč ze všeho špatného viní Židy. Proč je první práce VP SSSR (zpočátku definovaný jako Vnitřní Prediktor Svazu Sovětských Socialistických Republik a po zrušení SSSR jako Vnitřní Prediktor Souborné Sociálně Spravedlivé Rusi) vydaná pod názvem „Mrtvá voda“ psaná tak, jako kdyby za všechno špatné v Rusku a poté v Sovětském svazu, mohli jen a jen Židé. Každému, kdo i jen trochu pochopil Plnou funkci řízení, musí být jasné, že židovstvo je jen a pouze programově – adaptivní modul, tedy pro laika – provádějí a zabezpečují to, co vymyslí někdo druhý, v našem případě Globální prediktor.

„Aton-Ra proti Amon-Ra“

    Jak víme, tak ve starověkém Egyptě existovaly dva filozofické systémy: „Amon-Ra“ a „Aton-Ra“. Systém „Amon-Ra“ vyjadřoval mnohobožství, jehož základ tvořil už vzpomínaný čtyřjediný Amun (Amon, Amiň, Ámen). Tento systém byl v této společnosti zaveden staroegyptským žrečstvem.

    Jeho oponentem se stal systém „Aton-Ra“, který uctíval pouze jediného Boha. V jeho základě ležela trojjednota „matérie-informace-míra“. Jejím nejznámějším představitelem a propagátorem byl faraon Achnaton.

    Faraon Amenhotep IV vládl Egyptu začátkem 14. století před n. l. Byl to jen 14-letý chlapec, který neměl mnoho životních zkušeností. Avšak po zvěstování shora v sobě našel odvahu a mužnost se postavit proti žrečské moci, a nelekl se ani Osirisova soudu. Všem oznámil, že „bohové“ Egypta jsou jen výmyslem a že neexistuje žádný jiný Bůh, kromě jediného nejvyššího Boha, milostivého Tvůrce a Všedržitele. Amenhotep IV přijímá nové jméno Achnaton, což znamená „duch Atona“. Následně přenáší hlavní město z Théb do nově postaveného města Achetaton, což znamená „horizont Atona“ (dnes je na tomto místě jen malá obec El-Amarna). Proč mladý faraon udělal takový rozhodný krok? Udělal to kvůli tomu, aby se „odtrhl“ od vlivu staré řídící „elity“ a mohl se opřít o novou elitu, kterou si sám zformoval, tj. o svůj vlastní tým. Něco podobného udělalo i ruské žrečstvo, když uteklo ze starověkého Kyjeva s jeho prohnilou „elitou“, která zradila svou rodnou slovanskou víru Bohu a přijala židokřesťanství. Nejdříve se usadilo ve městě Vladimiru, poté v Suzdalu a nakonec udělalo hlavním městem Moskvu. A posledním takovým příkladem byl přenos hlavního města Kazachstánu z Almaty do Astany (bývalý provinční Celinogard) na příkaz prezidenta Nazarbajeva.

    Achnaton ustanovil jednobožství a vyhlásil za jediné pravé božstvo sluneční disk pod jménem Aton. Kult všech ostatních bohů byl zrušen. Úder Achnatona na staroegyptské žrečstvo byl natolik silný, že v tom byl Achnaton úspěšný. Ale jeho úspěch byl jen dočasný. Protivníci Achnatona se brzy probrali ze šoku a postavili se mu na odpor. Achnaton byl otráven jedy s velmi pomalým účinkem, které rozvrátily fyziologii jeho těla. Po jeho smrti začali likvidovat jeho dědictví a jeho jméno bylo ponecháno v zapomnění. Zmínky o něm byly odstraněny ze všech papyrusů, byly odstraněny všechny jeho kamenné sochy a fresky. A skutečně zůstal zapomenut na několik tisíciletí, až dokud současní archeologové nepřišli na to, že kdysi existoval faraon, který vyznával jednobožství, hlásal mír a žil v souladu s Bohem, který odmítal vést války. Achnatonovou ženou byla krásná Nefertiti, o ní čtenáři už určitě slyšeli.

    K tomu je potřeba dodat, že Egypťané z počátku věřili v jediného Boha. Svědčí o tom i staroegyptské náboženské texty. Jejich hledání a zkoumání zasvětil celý svůj život anglický egyptolog Ernest Alfred Wallis Budge (1857-1934). Jedna z jeho knih „Egyptské náboženství. Egyptská mafie“ byla vydána i v ruském jazyce v roce 1996 vydavatelstvím „Nova akropola“. V 1. kapitole W. Budge píše:

    „Při zkoumání staroegyptských náboženských textů se může čtenář přesvědčit o tom, že Egypťané věřili v jediného Boha, nesmrtelného, neviditelného, věčného, vševědoucího, všemohoucího, nepochopitelného, tvůrce nebe, země i pozemského světa, tvůrce moře i souše, mužů a žen, zvířat a ptáků, ryb a plazů, stromů a rostlin, a také nehmotných bytostí - zvěstovatelů, kteří plní jeho vůli. Právě tyto jejich názory je potřeba považovat za základní část našeho krátkého popisu základních náboženských představ Egypta, protože na nich bylo založeno jeho náboženství a teologie jako celek.

    Ovšem pravdou je i to, že v Egyptě byly rozšířeny i polyteistické ideje a náboženství, které se v určitých historických etapách rozvinuly natolik, že z toho byly zmatené i sousední národy, dokonce i cizinci, a považovali Egypťany za polyteisty a modláře“.

    Až se čtenáři této knihy seznámí se základními tezemi Dostatečně všeobecné teorie řízení (DVTŘ), tak jim bude jasné, že v lidské historii se nic „samo od sebe“ neděje a že všechny procesy jsou řízeny. Po uvědomění si tohoto faktu se už budou dívat na formulace historických událostí skepticky, jako například: „proběhla revoluce“, „vzbouření legionáři vyhlásili Konstantina za svého imperátora“, „zvítězila demokracie“ atd. Při pohledu na takové fráze si budou klást otázky: „Kdo toto všechno zorganizoval?“, „Jak to bylo zrealizováno?“, „Jaké se tím sledují cíle?“.

    Takovou krátkou odbočku jsem udělal proto, aby bylo jasno, že existence a souboj dvou protichůdných náboženských pohledů (v podstatě světonázorů) měl řízený charakter. O tom už ale Wallis Budge nepíše, a my se musíme řídit vlastním chápáním řízení historických událostí. Kdy, kým a jak to bylo ve starém Egyptě zrealizováno, se dnes s vysokou mírou hodnověrnosti říci nedá. A to ani není cílem této knihy. My potřebujeme pochopit „celkový chod věcí“, pochopit, že i náboženská hnutí a kulty dávných časů byly řízeny a měly své konkrétní cíle.

    A řídit v té době společenské procesy mohli jen lidé, kteří disponovali určitými znalostmi a dovednostmi. Takovými lidmi byli staroegyptští žreci. Pravděpodobně mezi nimi proběhl světonázorový rozkol, který byl způsoben mravností a nemravností jednotlivých stran. A pokud některá ze stran v určité etapě získávala převahu, odráželo se to i v životě celé společnosti. Tímto by se dalo vysvětlit konstatování egyptologa W. Budge o tom, že ve starověkém Egyptě a okolo něj docházelo k přechodům od monoteizmu k polyteizmu a naopak.

Komentář ke kapitole 9: „Aton-Ra proti Amon-Ra“

    Věřit tomu, že to vše výše popsané uskutečnil 14-ti letý chlapec, vyžaduje značnou dávku odvahy. Já to spíše vidím tak, že v Thébách proti sobě o moc soutěžily dvě skupiny žreců a ta, co měla u sebe Amenhotepa IV., pozdějšího Achnatona, tak ta v té době na krátký čas získala navrch. Otázkou je, jaká skupina žreců v té době vyhrávala v Memphisu.

    Pojďme si zopakovat, že Globální prediktor má dvě křídla o 10 + 1 mužích, ženy tam nepředpokládám, protože to by už neexistoval. 10 „hráčů“ a 1 šéf, přičemž všichni hráči jsou si rovní a šéfové též.

    Severní křídlo, dneska mu říkáme Euro-Asijské, původně sídlilo na dolním toku Nilu v Memphisu a prý podle červené barvy řeky Nilu na jejím dolním toku je jeho barvou červená. Toto křídlo se po odchodu z Egypta ve 12. století přemístilo do Benátek. Po jejich napadení Langobardy červené křídlo přesídlilo do Švýcarska. Vývěskou býval Vatikán a papež, proto Švýcarská garda, aby si GP papeže ohlídal.

V současné době, a podle mne už asi před 10-ti až 15-ti lety, se staronovým centrem koncentrace globálního řízení stala Praha. Soudě podle okolností to vypadá, že Praha v současné době řídí veškeré důležité procesy na Zemi. Dokazují to např. poslední cestovatelské aktivity poštovního holuba Orbána, který jak to tak vypadá, byl pověřen převzít funkci Henry Kissingera. Na této schůzce  Babiš se spojil s Orbánem. Zakládají alianci s rakouskými Svobodnými, vyzývají i další strany - CNN Prima NEWS (iprima.cz) předal A. Babiš V. M. Orbánovi noty od NŘS s tím, aby je doručil, do Kyjeva, Moskvy, Pekingu a Washingtonu.   

Bílé křídlo pochází z Théb, tedy z jižního Egypta a podle bílých, zpěněných vod Nilu na jeho horním toku je jeho barvou bílá. Dneska mu říkáme také Atlantické nebo Euro-Atlantické křídlo, přičemž toto křídlo se ve 12. století z Egypta  přemístilo do Janova a poté přes Holandsko přešlo do Anglie. Vývěskou bílého křídla býval anglický král či královna, dneska nevím, snad stále Anglie.

   Červené křídlo by mělo prosazovat spíše evoluční metody, oproti bílému křídlu, které je zastáncem spíše revolučních metod (války, vraždy, revoluce atd.). 

    Mluví-li gen. Petrov ve své knize o dvou tendencích, i když je nenazývá, tak jako my, jsem přesvědčen, že mluví právě o dvou cestách dvou křídel Globálního prediktoru.