9. HLAVNÍ TAJEMSTVÍ ŽRECŮ STAROVĚKÉHO EGYPTA: TAJEMSTVÍ „ZÁKLADNÍ OTÁZKY FILOZOFIE“ - 2. část

11. 09. 2024

Slovanská víra. „Prav - Jav - Nav“

    Staroruské žrečstvo disponovalo celostním viděním světa. Slovanská víra se formovala na základě moudrostí a znalostí, které naši předci získávali pozorováním jevů v přírodě a všeho existujícího, co bylo dostupné smyslovým orgánům a pochopitelné člověku během jeho rozvoje. Úroveň chápání pozorovaných jevů a objem znalostí postupně rostly, což objektivně vedlo k nutnosti vysvětlování a interpretace těchto jevů, jejich zevšeobecnění a chápání. Různě oddělené pojmy jevů okolního světa byly neustále systematizovány a uspořádávány, díky čemuž se tyto znalosti a obrazy myšlenek mohly zachovat pro budoucí generace.

   Naši předci byli vedeni k víře v základní obraz, který vznikl božským uctíváním jediného Tvůrce, Stvořitele všeho. Tohoto jediného Boha Stvořitele, nazývali naši slovanští předci Svarog. V chápání našich předků Stvořitel (Svarog) existoval už dávno před nimi a neměl lidský původ! Tj. Svarog je Nadvesmírná realita. Ve slovanské víře je tato nadvesmírná realita vyjádřena i Triglavem „Prav-Jav-Nav“ a božské uctívání jeho stvoření a projevů (projevů Stvořitele v různých hypostazích) dostalo také různé obrazy.

    Existoval jeden konkrétní člověk jménem Dažbog, který se narodil na jižním Uralu v obci Syvoj, a právě on se rozhodl zevšeobecnit všechny své nashromážděné poznatky a představy o vesmíru včetně toho, co pochopil od zvěstování shora. Jeho můžeme právem považovat za zakladatele slovanské víry, který usadil její základní kámen. Představy zakladatele naší víry se zachovaly až do dnešních dob, například ve Velesově knize. Není třeba si však myslet, že informace, které nám zanechali naši předci, pocházely ze znalostí pouze jednoho člověka. Není možné zatajit ani ten fakt, vyplývající z Velesovy knihy, že za zakladatele slovanské víry se považuje právě Dažbog.

    Už v prvotní fázi vzniku slovanské víry si lidé všímali a přemýšleli nad různými jevy, uvědomovali si jejich vzájemné propojení a vzájemnou závislost. Tuto vzájemnou závislost spojovali s existencí určitého jednotného řízení všech jevů, které vyústilo k uznání jediného Boha, Tvůrce, Stvořitele — Svaroga. Je potřeba si jasně uvědomit, že naši předci chápali, že existuje jen jeden Bůh, který řídí všechny procesy ve vesmíru. Ale před lidmi se v různých případech a situacích zjevuje v různých hypostazích. Takže různé projevy činů (řízení) jediného Boha v různých přírodních a životních jevech (tj. projevy v různých obrazech, hypostazích) také božsky uctívali a nazývali je bohy, uvědomujíc si přitom jejich vzájemnou propojenost s jediným Bohem a propojenost všech bohů mezi sebou.  To znamená, že slovanská víra Bohu nebyla mnohobožstvím, a už vůbec ne modlářstvím, jak se to nyní snaží namluvit ruským lidem „určité síly“.

    Ovšem pro plný popis vzájemných závislostí a vzájemného vlivu činností bohů-hypostáz jediného Boha to nestačilo. Tak se objevily Triglavy. Triglavy vyjadřují celistvost úplně konkrétních procesů, které probíhají jak na úrovni celého vesmíru, tak i na úrovni života společnosti.

    Hlavním Triglavem je „Prav-Jav-Nav“. Přes něj byla vyjádřena nejplnější míra toho, co dnes nazýváme slovem Bůh, Tvůrce, Rod, Absolutno, Stvořitel atd. Tento Triglav dává klíče k dalšímu chápání a správnému vnímání všech prvků slovanské víry.

    Podívejte se, jaký krásný symbol Triglava „Prav-Jav-Nav“ měli Slované (obr. 9-6). Připevňoval se na bránu a stěny domů jako kovaná ozdoba. Tento symbol se používal i při výrobě šperků. A kdo z našich současníků viděl tento symbol někde v naší zemi? Známe pěticípou hvězdu, známe „jin a jang“. Ale svůj prastarý symbol neznáme. Ten také před námi důkladně skrývají.

Skrývají to před námi a pletou nás i tím, že Slované jsou národ. Slované nejsou národ. Slované jsou lidé vyznávající slovanskou víru Bohu. Existují křesťané, muslimové, buddhisté atd. A existují i Slované. Přičemž slovanská víra Bohu je docela prvním náboženstvím lidstva. Co se týká křesťanství, tak všechny jeho osnovy jsou založeny na slovanské víře. O tom si promluvíme později. Základní smysl slova „Slované“ (rus. „Slaviane“) se

                            Obr. 9-6

prozradil sám: je to „slavení“. „Slavení“ nepředpokládá nesmyslnou prosbu Boha o pomoc, o dobrý život, který je už od začátku shora člověku daný. Slovanství není národnost, ale jednota lidu, způsob života založený na stejné víře.

  Ve „Velesově knize“ (Véda 4) se Prav, Jav a Nav vysvětluje. V doslovním autorském překladu, který udělal Georgij Zacharovič Maximenko z Novosibirsku, zní vysvětlení takto.

VÉDA 4

Prav, Jav a Nav

     ‹‹A ještě vzpomeneme naše chrabré časy. Jedeme koněm svým, nevěda kam. Obrátíme se zpět. Vždyť vám pravíme, my se stydíme. Nav je správné znát. Obě poloviny poznat. Přemýšlet nechceme. Vždyť to Dažbo nám stvořil víru o věčnosti, která je pro nás zářivým světlem úsvitu. V té propasti zavěsil Dažbo naši zem, aby tajemství zůstalo zachováno. Vždyť toto jsou duše našich předků. Svítí nám jako úsvit z Irije. Řekové pronikli na Rus, páchajíc zlo ve jménu svých Bohů. A my jsme sami a nedůvěřujeme Dažbovi. Už i „kůň“ začal závodit přes naše hranice.

   Nyní tvořte Prav, je někde uložena Dažbem. Tento čas je jasný, plave v Javě, ta stvořila náš život. Zatím co o našem Didu bylo řečeno, Jav je smrt, protože plyne. Tvoření probíhá v Pravi. Neboť Navi se nachází v Pravi. Nav existovala i předtím, Nav existuje i po tom. Jav existuje v Pravi, poučíme se ze starého. Čarujeme silami a duše ven, protože duše existují. Na zástupy všechnu svou tvořivou sílu složili, pocítíme to v sobě, je to pro nás. Je to dar Bohů. Pro jejich potřeby by to byla zbytečná práce.

To jsou duše našich předků z Irije, které na nás hledí. Žalia (bohyně, od slova „želet“ - pozn. překladatele MM) tam naříká. Křičíte na nás, že si nechráníme Pravi, Navi a Javi si také nechráníme. Díváme se na to, a nevšímáme si, že je to pravda. Neseme ji. Hodni stát se Dažbovými vnuky, božsky jsme se modlili, a máme i čisté duše a těla svoje.  Žijeme život s oporou o víru. Naši otcové se v bozích slili do jediné pravdy, sami jsou Dažbovými vnuky. Obracej Rus zrak svůj k umu, a když už mluvíme o umu, tak jediný velký božský UM je s námi. Tomu slávu tvořte. V rozhovoru s bohy společně budeme, neboť pominutelný je náš život. Pokud na své bohy zapomenete, budete jako koně pracovat tam, žijíc ve svých zemích jako ovce. S touto ódou nepřátelé utečou na Svereďz.››

    V literárním překladu od Nikolaje Vladimiroviče Slatina („Velesova kniha“ – pozn. překladatele MM), který je upraven pro současné čtenáře (ovšem příliš volně stylizován, což vyvolává otázky ohledně správné interpretace jednotlivých vět), vypadá ten samý text následovně:

    ‹‹K čemu je nám pamatovat si staré chrabré časy, kráčejíc do neznáma? A tak se díváme zpět a říkáme si, aha, vždyť my se stydíme Nav-Prav-Jav poznat a všechno kolem chápat. Dažbog nám stvořil to i tamto, všechno, co existuje. Světlo hvězd nám září a v oné propasti Dažbog zavěsil naši Zemi, aby tam tak byla. Duše předků nám svítí jako hvězdy z Irije.

    Ale Řekové vtrhli na Rus a zlé věci dělají ve jménu bohů. A my, muži, nevíme kam se podít a co dělat.

    Prav je neviditelně organizovaná Dažbogem. A po ní, jak tato válka, plyne Jav, která tvoří náš život. Když odejde, přichází smrt. Jav je tvořena a ohýbána Pravou. Nav za ní následuje. Nav existovala před ní i po ní bude existovat Nav. A Jav, ta existuje v Pravi.

    Dostali jsme poučení o minulosti a dušemi se do ní ponoříme. Vždyť je naše, podívej, už přichází nové. A všechno, co je okolo nás, dává sílu Bohům. Vidíme to i v sobě, dostali jsme to jako dar od Bohů, a pro Jejich potřebu. Vždyť, hle, zbytečné jsou. Duše našich předků z Irije na nás hledí. Žalia tam oplakává vojáky a říká, že pohrdáme Pravou-Navou-Javou. Vždyť my tím opovrhujeme a pravdy se štítíme. Nejsme hodni být vnuky Dažboga. Prosíme bohy, aby byly naše duše i těla čisté, abychom mohli žít s našimi praotci v bozích a slili se do jediné Pravdy! Tak budeme vnuky Dažboga.

    Hleď ruský um, jak velký je um Božský? Je s námi sjednocený, a proto konejte a s Bohy společně jednejte. Vždyť pominutelný je náš život a přísluší nám, jakož i našim koním, pracovat, žijíc s telaty, ovcemi a našim dobytkem v zemích našich, před nepřáteli utíkajíc na sever.››

    Slatin připojil k tomuto textu množství poznámek. My vybereme jen ty, které nás v rámci této kapitoly zajímají, a to konkrétně „Prav“, „Nav“ a „Jav“.

    PRAV — „pravjašeje“ (to, co vládne), „upravlajuščeje“ (to, co řídí), tj. kauzální, příčinný, ohnivý svět. Prav je jednou ze třech základních složek světa. Prav je neviditelná, narozdíl od Nav, která bývá občas viditelná a někdy se bytosti „z onoho světa“ (z Nav) zjevují a projevují v Jav (našem viditelném světě). 

    JAV — „javnoje“ (to, co je viditelné), „projavlenoje“ (To, co se citelně projevuje). Jav je jednou ze třech základních složek světa a představuje náš hmotný svět, který vnímáme svými smysly.

    NAV — „ne jav“, „nejavnoje“ (to, co není viditelné), „neprojavlennoje“ (To, co se citelně neprojevuje). Nav je jednou ze tří základních složek světa a představuje jemnohmotný svět, „onen svět“.

    Jak tedy můžeme vidět, N. V. Slatin interpretuje základní slovanské pojmy takovým způsobem, že se prakticky plně shoduje s výkladem, který je popsán v KOB:

    Prav je jednotný celistvý komplex zákonů rozvoje vesmíru a všeho existujícího, nad kterým má plnou moc pouze jediný Bůh.

    Jav je svět, který lidé dokáží vnímat svými smyslovými orgány a uvědomovat si ho.

    Nav je reálně existující svět, který nedokážeme běžně vnímat svými smysly.

    „Nav existovala před ní i po ní bude existovat Nav“, — říká Velesova kniha. „On ví, co bylo před nimi, i to, co bude po nich“ — říká Korán. Jeden i druhý výrok mluví o informaci, jejíž nezničitelnost potvrzoval i M. A. Bulgakov: „Rukopisy nehoří“.

   Nakonec se NAV (informace) řídícím vlivem PRAV (míry/formy) materializuje na JAV (matérii). Pomocí uvedeného Triglavu Dažbo ukazuje, že proces tvoření je řízený a realizuje se přes Prav (řízení se vykonává na základě Bohem určené míry). Takže Triglav „Prav-Jav-Nav“ není ničím jiným, než starověkou analogií současné trojjednoty „Matérie-Míra-Informace“, která je prvotním základem, svého druhu fundamentem Koncepce obecné bezpečnosti (KOB). Dažbovi se pomocí maximálně zevšeobecňujících pojmů podařilo vyjádřit prvotní základ vesmíru, tj. pokud to vyjádříme současným jazykem, Dažbo byl velkým filozofem své doby. Avšak kdosi („světové zákulisí“) velmi potřebuje, aby Rusové neměli své kořeny, své písemnosti, své velké starověké filozofy atd., a aby vše začínalo až křtěním Rusi.

    Ruští poustevníci nepochybně zdědili tyto starověké znalosti svých slovanských předků. A i když se překroucením ruských dějin snažili před námi skrýt pravdu, tak nebylo tajemství, které by časem nebylo odhaleno. Pravda vždy vyplave na povrch. Například archimandrita Nikon, autor „Životopisu svatého Sergeje Radonežského“ (publikovaného Svato-trojickou Sergejevskou Lavrou v r. 1904), v něm na str. 172 vypráví o událostech, které předcházely Kulikovské bitvě:

    ‹‹Svatý stařec v duchu předvídal potřebu znovu upevnit odvahu Velkého knížete před samotným bojem a jako požehnání mu poslal Bohorodičovskou prosforu a vlastnoruční list, jehož konec se zachoval pro potomky v jednom z našich letopisů. Tento list povzbuzoval velkého Knížete, aby se odvážně bil za Boží věc a setrvával v nezlomné naději, že Bůh ověnčí jejich dílo šťastným úspěchem, a končil slovy: „abys pane, přece jen šel, a Bůh a Trojice ti pomůže“.››

    Ve snaze objasnit fakt, že Sergej Radonežský zde rozděluje Boha a Trojici, dává se v poznámce pod textem povrchní objasnění, že pod „Trojicí“ Sergej Radonežský očividně myslel „chrám Nejsvětější trojice“. Jenže Sergej Radonežský nebyl z těch, kdo by si dovolil vyjadřovat se slovy, které by si každý mohl vykládat, jak se mu zachce. V tomto případě dokonce ani neřekl, ale napsal: „Bůh a Trojice!“

    Určitě má smysl se zamyslet i nad obsahem a původem ruského pořekadla: „Bůh miluje trojici!“ Vždyť křesťanství převzalo velmi mnoho slovanských obrazů, obřadů a svátků. K tomuto rozhovoru se ještě v krátkosti vrátíme v jedné z příloh.

    Symboly světonázorového souboje mezi staroruským a staroegyptským žrečstvem jsou: 1) ruská trojka a 2) egyptská kvadriga (řecká, římská, byzantská a dnešní západní).

    A nyní se podívejme na kompozice koní na nejznámějších budovách země a porovnejte je s ruskou trojkou (obr. 9-7).

Obr. 9-7

    Díky čemu získalo staroegyptské žrečstvo převahu nad staroruským? O tom si povíme v dalším textu.

Komentář ke kapitole 9: Slovanská víra. „Prav – Jav – Nav“

    Nejprve něco málo k Velesově knize. Dám sem několik citací, které autoři jednoho z překladů připsali do úvodu k této Velesově knize:

    Kniha Velesova je unikátní památkou staroslovanského písma z IX. století našeho letopočtu. Slovanští volchové ji vytesali na dřevěné tabulky. Pokrývá dvoutisíciletou historii stěhování slovanských Árijců ze Semirechy na Dněpr (XI. století př. n. l. - IX. století n. l.), odráží jejich náboženský a filozofický světonázor, stejně jako jejich vztahy s mnoha dalšími národy Evropy a Asie.

    Příběh objevu "Velesovy knihy" začal tím, že v roce 1919 při ústupu bílé armády na jih našel plukovník markovského dělostřeleckého oddílu Fjodor Arturovič Isenbek staré tabulky s vytesanými neznámými nápisy na zničeném statku Velikij Burluk (poblíž Charkova). Panství patřilo Doněcko-Zacharževským knížatům, kteří pocházeli ze starého rodu kozáckých plukovníků. Měli velkou knihovnu, kde v jedné ze sekcí zvaných "Kuriozita" byly uloženy tabulky, které později objevil plukovník Isenbeck. Leželi na zemi, některé byly rozšlapány a rozdrceny botami vojáků. Fjodor Arturovič, který byl v minulosti členem archeologické expedice do Turkestánu jako kreslíř, okamžitě uhodl starověký původ tabulek - podle stavu dřeva, naostřeného šašlem, a textu, napsaného "pevně", tedy bez rozdělení na jednotlivá slova, navíc byla písmena jakoby "zavěšena" na řádcích nakreslených nad nimi. Proto nařídil svému poslovi Ignatiji Košelevovi, aby shromáždil všechna dřevěné tabulky a jejich úlomky do mořského vaku a chránil je jako zřítelnici svého oka.

    V roce 1920 Isenbek spolu se zbytky armády barona Wrangela navždy opustil Rusko.

    V roce 1924 se v Bruselu seznámil s dalším emigrantem, Jurijem Petrovičem Miroljubovem, kterému ukázal svůj nález. Miroljubov se začal zajímat o tabulky, začal chodit do Isen-bekova uměleckého ateliéru, dával tabulky do pořádku, lepil je dohromady (v té době pracoval jako laboratorní chemik) a také je přepisoval a dělal si kopie. Byl to velmi obtížný a namáhavý úkol. Celkem Jurij Petrovič pracoval na tabulkách, jak sám píše, od roku 1927 do roku 1935. Většinu textů přepsal. Po sňatku v roce 1936 (s Belgičankou německého původu Johannou Weidersovou) J. Miroljubov prakticky přestal tabulky kopírovat.

    V roce 1941 Isenbeck zemřel a tabulky z jeho archivu zmizely. Zůstaly jen kopie pořízené J. Miroljubovem.

    V letech 1953-1959 byly úryvky starověkých textů poprvé publikovány v časopise The Firebird (San Francisco, USA). Alexandr Kurenkov (Kur), tehdejší tajemník Ruského muzea umění v San Francisku, a Sergej Lesnoy (Paramonov), který žil v Austrálii, se připojili k práci na studiu textů.

   Po smrti J. Miroljubova v roce 1970 se ukrajinský emigrant Mykola Fjodorovič Skrypnyk angažoval v "Velesově knize". Na žádost vdovy po J. Miroljubovovi protřídil celý archiv a zveřejnil fotokopie textů v brožurách "Litopis dokhristianskoj Rusi-Ukrajiny".

    Tradičně překlady "Velesovy knihy" vydané na Ukrajině, v Kyjevě, v roce 1995 "v rytmickém překladu Borise Jacenka" a na jeho základě – veršovaný překlad ukrajinského básníka N. Karpenka (1998). Také v Kyjevě vyšla v roce 2002 "Velesova kniha" v překladu Galiny Lozko.

    Tolik k citacím, samozřejmě vytrženým z kontextu, ale podle mého dostatečně prokazujících, že „objev“ Velesovy knihy zavání podvodem na sto honů. „Bílá“ stopa je markantní, stejně jako stopa ukrajinská; přitom v této souvislosti stojí za připomenutí chrabrost ukrajinského lidu, který se v minulosti vyznamenal např. vykopáním Černého moře.    

  Podle mého, tak jako v každém podvrhu, je ve Velesově knize smíchána pravda se lží, otázka pouze je, v jakém poměru. Nejsem odborník na takovéto věci, ale připadá mi, že autoři smíchali Stvořitele s bohy, kteří jednu dobu na Zemi vládli a třeba i lidi učili. Určitě je potřeba knihu číst opatrně.

    My se nyní budeme věnovat trize (či také ruské trojce) a kvadrize. Jak si můžete všimnout, na wikipedii je jejich popis velice skrovný a mě při té příležitosti napadlo, jak moc je ta „ruská trojka“ ruská. Podíváme-li se na naše české Národní divadlo, tak na jeho střeše vidíme také trojku a to dokonce dvě.  

Obr. 9-7a

    Podívám-li se i jen letmo na historii Národního divadla, nemohu si pomoci, ale kromě úsilí národa tam vidím i velké úsilí Globálního prediktoru (GP). Posuďte sami a počítejte v textu jedenáctky:

    „Národní divadlo se poprvé otevřelo 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, než se budova znovu uzavřela pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. 8. 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla. Požár lidé chápali jako celonárodní katastrofu a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní se vybral milion zlatých. 

  Znovuotevření Národního divadla připadlo na 18. 11. 1883. Skladatel Bedřich Smetana zkomponoval pro tuto příležitost operu Libuši. Technicky dokonale vybavená budova sloužila bez velkých přestaveb skoro sto let. Až 1. 4. 1977 bylo Národní divadlo na víc než šest let uzavřeno. Generální rekonstrukce skončila v den 100. výročí otevření: 18. 11. 1983.“

   Když k tomu přidám další dvě jedenáctky a dvě dvaadvacítky ze slavnosti pokládání základního kamene dne 16. 5. 1868, tak s klidným svědomím mohu tvrdit, že se GP o postavení Národního divadla přičinil minimálně stejnou mírou, jako český lid. Ono i vybrat za 47 dní milion zlatých je také mimořádný výkon. O financování ND je více zde, přičemž málokdo ví, že na výstavbě ND se finančně podílel i ruský car Alexandr II. Nikolajevič. 

Slavnostní pokládání základního kamene Národního divadla v Praze, 16. května 1868, dobové vyobrazení. Reprodukce z časopisu Zlatá Praha č. 33/1908, str. 378. | Foto: autor neznámý | Zdroj: Zlatá Praha č. 33/1908, str. 378 

    Pokud se shodneme, že trojka představuje „MIM“, tedy materii, informaci a míru, a čtyřka že představuje „HEPČ“, tedy hmotu, energii, čas a prostor (angl. METS, tedy matter, energy, time and space), tak bychom se také mohli shodnout, že trojka je cesta červeného křídla a čtyřka že je cestou bílého křídla, co říkáte? Odvážné, že?

    Myslím, že to nijak odvážné není, jedná se pouze o pokračování těch dvou tendencí, o kterých píše gen. Petrov v úvodu této 9. kapitoly:

    „Jak víme, tak ve starověkém Egyptě existovaly dva filozofické systémy: „Amon-Ra“ a „Aton-Ra“. Systém „Amon-Ra“ vyjadřoval mnohobožství, jehož základ tvořil už vzpomínaný čtyřjediný Amun (Amon, Amiň, Ámen). Tento systém byl v této společnosti zaveden staroegyptským žrečstvem.

   Jeho oponentem se stal systém „Aton-Ra“, který uctíval pouze jediného Boha. V jeho základě ležela trojjednota „matérie-informace-míry“. Jejím nejznámějším představitelem a propagátorem byl faraon Achnaton.“

    Pravdou však je, že jsem na internetu nenašel žádnou jinou trigu, kromě těch dvou na Národním divadle. V Petrohradu stojí na budově generálního štábu, na jednom z jeho vítězných oblouků sousoší se šesti koňmi, a když si tak čtu o historii tohoto sousoší, napadá mne, jestli tam původně neměly stát také dvě trigy, jako na Národním divadle:

Obr. 9-7c

Ze strany Zámeckého náměstí se nad obloukem ve výšce 36 metrů vznáší triumfální vůz tažený šesti koňmi. Drží je na uzdě dva bojovníci v římské zbroji a na voze stojí okřídlená bohyně vítězství Viktorie (řecky Niké), držící v jedné ruce věnec vítězství, a labarum (vojenské znamení) s ruskou dvouhlavou orlicí v ruce druhé. 

    To je ten obrázek níže vlevo a vpravo dávám na porovnání orlici, kterou drží v ruce berlínská Viktorie na Brandenburské bráně.

Obr. 9-7d

    Ale vraťme se ke dvěma trigám na našem Národním divadle. Kvadrig je v Evropě spoustu, ale trigu jsem kromě těch na Národním divadle nenašel. Jistě, neznamená to, že by nikde triga už nebyla, ale v každém případě všude okolo vítězí kvadriga.

    Co z výše uvedeného usuzuji? Snad jen to, že se potvrzuje výjimečné postavení Prahy a Čech. Tím dostalo oblíbené tvrzení o výjimečnosti ruské trojky další trhlinu. Myslím té koňské trojky, ne té, která byla populární v SSSR v 80-tých letech minulého století, kdy jsem ji na vlastní oči sledoval z okna hotelu v Taganrogu.

    V té době stála půllitrová láhev vodky 3 ruble, což bylo docela dost a tak se vždycky na jednu láhev skládali tři opilci. Dělali to tak, že před obchodem, kde se vodka prodávala, postával ten první z nich se zvednutým jedním prstem, a když se k němu přidal druhý opilec, tak pak měl zvednuté už dva prsty a když se přidal i třetí, tak šel jeden z nich koupit láhev a poté ji svorně vypili. Já jsem někdy v roce 1985 sledoval tuto akci z okna hotelu a viděl jsem, jak jdou právě tři maníci s jednou lahví schovat se kousek za roh, aby to nepili jako na veřejnosti. Chtěl jsem si je vyfotit, ale než jsem vyndal foťák z kufru, už měli láhev vypitou a šli zpátky. V polovině osmdesátých let byla částečná prohibice v plném proudu, přesně jak píše Ljubimov v Operaci Golgota. 

    Tento komentář jsem začínal povídáním o Velesově knize a ve stejném duchu i tento komentář zakončím. Popřemýšlejte sami, jak se v minulosti, třeba jen v minulých 100 letech takové „staroruské žrečstvo“ projevovalo, jak o něm píše generál Petrov výše, a jestli se vůbec projevovalo, jestli to s ním není stejné, jako s našimi Blanickými rytíři.

„Aton-Ra“ a slovanský Triglav proti současné oficiální filozofii

     Celá dnešní oficiální akademická věda se řídí stále těmi samými představami o vesmíru, které existovaly ve starém Egyptě. Prvotními a prý „objektivně exitujícími“ filozofickými kategoriemi v ní jsou: matérie, energie, prostor a čas. Ale „energie“ je jen přechodnou formou existence „matérie“. Jednoduchý příklad: dřevěné polínko (pevná matérie) hoří, a přitom se mění na plyn (plynná matérie). Tento proces přechodu matérie z pevného na plynné skupenství je doprovázen vyzařováním tepla (energie).

    A „prostor“ a „čas“ jsou jen dílčími mírami celovesmírné míry. Jsou to subjektivní kategorie, které vytvořil člověk na:

·   měření všech frekvenčních (periodických) procesů podle jedné subjektivně zvolené jednotky frekvence (např. sekunda).

·       Měření prostoru (rozlohy) podle subjektivně zvolené jednotky délky (např. metr, stopa).

    Takže ze všech čtyř základních „elementů“, které používá dnešní oficiální akademická věda, je konkrétní jen jeden, a tím je „matérie“. Ve skutečnosti jsou od dávných dob prvotními filozofickými kategoriemi „míra“, „informace“ a „matérie“. Přičemž neexistují odděleně, ale v procesu trojjednoty: matérie-informace-míra.

Matérie

    Všechno ve vesmíru se skládá z „matérie“. To nepopírá nikdo. Ale samotná abstraktní matérie ve vesmíru neexistuje (vždy jen v trojjednotě matérie-informace-míra). Matérie se projevuje v pěti základních agregátních stavech: 1. pevné, 2. kapalné, 3. plynné, 4. plazmatické.

    To všechno jsou druhy matérie, které dokážeme vnímat svými smysly. 5. stavem matérie je fyzikální vakuum. Fyzikální vakuum není jakýmsi abstraktním úložištěm, prostorem. Fyzikální vakuum je jednou z forem matérie.

    Kromě toho ještě existují: 6. elementární částice a kvanta různých druhů záření. 7. statické a dynamické pole v přirozeném fyzikálním vakuu, které můžou mít vliv na všechny výše uvedené formy matérie.

    Tyto částice a pole tvoří tzv. „jemnohmotný“, „neviditelný“ svět. Tuto terminologii používají některé okultní školy. Jenže v dělení jediného celistvého vesmíru na dva světy: „hrubohmotný“ a „jemnohmotný“ — se ukrývá velmi podstatná chyba! A překonat tuto chybu bude možné, jen pokud si člověk osvojí kategorii „míra“, o které budeme mluvit o něco níže. Ta chyba se nachází i v Leninově definici matérie: ‹‹Matérie je filozofická kategorie na označení objektivní reality, která je člověku podávána v jeho vjemech, která se kopíruje, fotografuje, odráží našimi vjemy, existujíc nezávisle na nich››. Ve skutečnosti žádný fragment vesmíru nemůže žít absolutně nezávisle (tj. odděleně, izolovaně) od zbytku vesmíru. Absolutní informační izolace by vedla k záhubě tohoto fragmentu. Vesmír je celistvý a informačně propojený. 

Obr. 9-8

Informace

    Všechna matérie je uspořádána a má svou vnitřní strukturu, tj. tvoří určitý obraz. Není možné si představit abstraktní „pevnou matérii“ ani abstraktní „kapalnou matérii“. Každá představa vychází z konkrétního obrazu matérie, z konkrétní struktury. Tato uspořádanost matérie v sobě nese informaci o obsahu věci, o její podstatě, tj. informaci o samotné věci.

   Věc a její obraz nemůžou od sebe existovat odděleně. „Není věci bez obrazu“. Každá materiální věc (fragment vesmíru) má svůj obraz (informaci). Obraz nemůže existovat odděleně od svého materiálního nosiče. A kromě toho, obraz nebývá nikdy bezroz-MĚR-ný, vždy je roz-MĚŘ-en konkrétními parametry a charakteristikami, tj. má své konkrétní MÍRY. Proto můžeme říct: „Není obrazu bez míry“.

Míra

    Takže jsme se přesvědčili o tom, že každá věc i obraz jsou roz-MĚŘ-ené hmotností, barvou, vůní, délkou, tloušťkou, chápáním, způsobem myšlení, a přitom se neustále mění („stárnou“, mění hmotnost, rozměry, vůni atd.), tj. jsou naděleny mírou. „Bůh stvořil každou věc a rozměřil ji mírou“ (Korán).

  Všechny procesy ve vesmíru mají vibrační charakter. Zvuk je vibrace; světlo je vibrace; magnetické a elektromagnetické vlny jsou vibracemi; radiace je vibrace; lidské biopole vibruje, oběh Měsíce okolo Země a Země okolo Slunce má vibrační charakter. Zde musím vzpomenout ještě jednu důležitou věc, o které budeme podrobněji mluvit v kapitole „Egregory“, proto jen stručně. I člověk „vyzařuje vibrace“, které se nazývají biopolem. Člověk dokáže různé vibrace také přijímat. Existence, to je nekonečně množství vzájemně vložených vibračních procesů, jejichž délka periody je od zlomku vteřiny do miliard let. Díky vibracím se „obraz“ jakékoliv „věci“ přenáší z jednoho materiálního nosiče na jiné materiální nosiče (zobrazuje se v nich). V plné míře to platí i pro člověka.

    Uvedeme pár jednoduchých příkladů. Fotografovali jste strom. Díky světelným vibracím můžete na fotografii vidět strom, který jste nafotili. Na fotografii není samotný strom, ale pouze jeho obraz.

   Na stole máte položené jablko. Podíváte se na něj a potom zavřete oči. V mysli si dokážete to jablko představit. Co máte nyní v hlavě? Jablko? Ne! Máte tam obraz jablka, který se díky světelným vibracím přenesl na sítnici vašeho oka a odtud do mozku.

    Na různých materiálních nosičích se tento obraz zobrazuje v různé kvalitě. Každý fragment vesmíru („věc“) je uspořádán, má svůj obraz. Každá věc obsahuje informaci, která ji plně charakterizuje, její podstatu. A každá informace je roz-MĚŘ-ená, tj. nadělená mírou: rozměr, barva, hmotnost, atomová a molekulová struktura (nebo v případě člověka: způsob myšlení, míra chápání) atd. Při přenosu na jiné nosiče se tato roz-MĚŘ-ená informace (nadělená mírou) už nemusí zobrazovat v plnosti.

    Příklad: Vezměme si tu samou fotografii stromu. Samotný strom je zelený, listí šustí. Ale na černobílé fotografii toto všechno nevidíme. Ani na barevné fotografii nevidíme a nevnímáme všechno. Nemluvě už o rozměrech stromu a všech jeho detailech v porovnání s jeho obrazem na fotografii.

  Na stole leží jablko. Je velké a krásně červené. Takový obraz jste získali při jeho prohlížení. A když si z něj ukousnete, ukáže se, že je červivé.

   A co to vlastně znamená: „různá kvalita“ zobrazení té samé věci? To jsou různé dílčí míry odrazu plné míry dané věci na jiném nosiči.

  Je potřeba dodat, že se mnoha vědcům a myslitelům (jak minulým, tak současným) podařilo dospět k chápání objektivní existence informace. Týká se to například učení Blavatské a Rerichovců. Týká se to i mnoha našich současníků: Alkimov, Plykin, Kaznačejev a další. Ale pojem „míra“ v jejich teoriích a učeních chybí.

Formalizace a proces vnímání vesmíru

Po všem, co jsme si výše vysvětlili, můžeme proces vnímání vesmíru formalizovat. A to nejen ve smyslu „pozorování vesmíru“, planet a komet, ale i ve smyslu vnímání „pozemského života“ (přírody, lidí, znalostí, knih, filmů, společenských událostí atd.). Nejlépe můžeme takový proces interpretovat pomocí známého schématu „vysílač a přijímač“. „Přijímačem v tomto schématu bude člověk. „Vysílačem“ pro konkrétního člověka („přijímač“) můžou být: Slunce, hvězdy, rádio, televize, rodiče, přátelé atd., ale i tento konkrétní člověk může být „vysílačem“ nejen pro ostatní lidi, ale i pro jiné „fragmenty vesmíru“. Velmi srozumitelně je tento proces znázorněn na obr. 9-9, a na obr. 9-10 jsou podrobnější vysvětlivky.

Obr. 9-9

Obr. 9-10

    Po srozumitelném vysvětlení procesu vysílání informace a jejím přijetí člověkem, nyní budeme moct pochopit i jiný podobný proces, který probíhá už bez člověka. A to je, když se informace, která je nadělena mírou a přenášena nějakými vibracemi (materiálním nosičem svého druhu), vysílá z jednoho fragmentu vesmíru na jiný (ze Slunce na Měsíc, od větru ke skále, z řeky ke břehu atd.). Přitom z hlediska trojjednoty se s „fragmentem“, který informaci přijímá, děje to, co je znázorněno na obr. 9-11.

Obr. 9-11

    Fragment vesmíru s názvem „Něco-A“ vyzařuje vibrace, které mají vliv na fragment s názvem „Něco-B“. Tyto vibrace určitým způsobem mění informační stav fragmentu „Něco-B“, což nevyhnutelně vede ke změně míry, kterou „Něco-B“ disponoval. A to následně vede ke změně matérie fragmentu „Něco-B“. Na obrázku 9-12 jsou zobrazeny neustálé procesy přenášení obrazu (informace) ve vesmíru. V těchto procesech je účasten i člověk.

Obr. 9-12

    Z toho očividného faktu, který je zobrazen na obr. 9-12, vyplývá, že Leninova definice „matérie“ není správná. Hlavní chyba je ve slovech „existujíc nezávisle na nich“ (na vjemech). Podle jeho definice by platilo, že člověk vypadává z harmonie vesmíru. Analýza Leninovy definice „matérie“ je zobrazena na obrázku 9-8.

Plná míra a dílčí míry

     Vesmír, který nemá „začátek“ ani „konec“ (neboť je věčný a nekonečný), disponuje plností informací o sobě samém, tj. disponuje plnou mírou. A my své znalosti o vesmíru čerpáme tak, že zkoumáme a osvojujeme si jeho dílčí míry.

    Všechny znalosti, kterými disponuje lidstvo, to je jen množství dílčích měr načerpaných z plnosti celovesmírné míry.

    Kolik „zákonů přírody, zákonů vesmíru“ ve vesmíru funguje? Známe všechny tyto zákony? Samozřejmě, že ne! Každý takový zákon, to je také jen určitá „dílčí míra“, která je součástí plnosti celovesmírné míry.

    To znamená, že pojem „míra“ nepředstavuje jen „hmotnost“, „délku“, „šířku“ atd. Pojem „míra“ zahrnuje i barvu, vůni, chuť, zvuk, slova, způsob lidského myšlení (algoritmy jejich myšlenkových procesů), pravidla, ale i zákony, podle kterých probíhají procesy ve vesmíru, a mnoho dalšího.

Míra, to je „matice/matrice“ 

     Takže plná míra jakékoliv věci obsahuje množství dílčích měr. Vysvětlíme si to na příkladu. Máme „věc“, kterou je cihla. Ta má svou hloubku, délku, šířku, váhu a barvu. Vystačíme se jen s těmito mírami, ačkoli bychom mohli klidně přidat i chemické složení, množství zoubků na žebrování cihly, počet vnějších a vnitřních prasklin, aroma apod. Toto všechno spolu tvoří „plnou míru“, kterou disponuje daná cihla. A všechny dílčí míry jsou na sobě navzájem závislé. Pokud například změníme hloubku a šířku cihly, tak pokud chceme zachovat její hmotnost, musí se změnit i délka. A tuto vzájemnou závislost je možné vyjádřit i matematicky. Tato vzájemná závislost „dílčích měr“ libovolné věci nebo procesu se nazývá „matice/matrice“. Proto je možné „plnou míru“ (nebo zkrátka míru) nazvat i matice/matrice. V matematice na popis podobných věcí existuje obor, který se nazývá „výpočet matic“ nebo „teorie matic“. Co je to matice?

    Tu nejjednodušší matici jsme se učili ve škole. Je to dvojrozměrná matice: osa X a Y (obr. 9-13). Dá se zobrazit i graficky. Jakmile se mění osa „X“, tak se mění i osa „Y“, a naopak.

Obr. 9-13                                         Obr. 9-14

   Učili jsme se i trojrozměrnou matici, kde se k osám „X“ a „Y“ přidává osa „Z“. Taková matice se dá také zobrazit graficky (obr. 9-14).

    Ale „čtyřrozměrná matice“ se už graficky zobrazit nedá, stejně jako se nedá zobrazit „5-rozměrná“ a „N-rozměrná“ matice. Na obr. 9-15 jsme tuto „mnohorozměrnost“ znázornili na příkladu člověka. Člověk má svou výšku, váhu, počet zubů, znalosti, chápání atd.

Obr. 9-15