• mmakovy

Jestliže se chceme dožít důchodu je zkrácení pracovní doby je nezbytnost!

Přišel mi dopis od kolegy, posuďte sami. Málem položil život za svého zaměstnavatele a o kolik let si ho zkrátil, to zde nebudeme rozvádět. Pracovat ano, samozřejmě, práce, alespoň pro muže je potřebou, ale tak jako jíst a spát, tak i pracovat se musí s Mírou.

Proto je zkrácení pracovní doby nezbytné a já jsem přesvědčen, že nám v tom může předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, tedy nejvyšší odborář v České republice a vážný kandidát na presidenta pan Josef Středula velmi pomoci. Josef Středula bude druhým odborářským presidentem po Antonínu Zápotockém.


Zdravím Vás, Milane,

děkuji za optání, ale bohužel prožívám období smutku i zklamání. Důvodů je více. Uvedu jenom ty dva hlavní. První to je kvůli mamince (*1940), které před 2.4.2022 lékaři museli amputovat pravou nohu nad kolenem, a ten druhý je z důvodu nepříznivé situace v mém zaměstnání. Firma, ve které pracuji má od 10/2021 existenční problémy a od té doby zavedla celou řadu úsporných opatření. Od té doby v rámci daných okolností pracuji více než předtím, problémy narůstají a v důsledku neustálého přetěžování jsem 13.2.2022 utrpěl kolaps organismu (reflexní synkopa se ztrátou posturálního tonusu), zkrátka řečeno totálně jsem se zhroutil. Přes půl minuty mne nemohli vůbec vzkřísit a pak mne odvezla rychlá záchranná služba na interní ambulanci, kde mne z toho naštěstí kolapsu dostali. Ovšem od té doby se necítím ani fyzicky, ani psychicky v kondici. Byl jsem kvůli tomu 14 dní v pracovní neschopnosti a musel jsem brát NEUROL. Po návratu do práce můj vedoucí kolem mne "chodil po špičkách", ale postupně znovu začal přikládat "pod kotel". A to tak dlouho, až se stejná situace málem znovu opakovala 21.4.2022, a abych se znovu nezhroutil, opět jsem byl nucen začít brát NEUROL. Bylo to takzvaně "o chlup".

Bylo toho na mne už skutečně moc. Tak jsem podal definitivně výpověď. Vedoucí na to reagoval: "...firma potřebuje přežít." Já na to: , .... ALE JÁ TAKY!"

Raději půjdu na úřad práce, než abych se nechal zničit soustavným přetěžováním. Navíc maminčin krajně nepříznivý zdravotní stav tomu mému psychickému ještě přitěžuje. Cítím se tak dokonale vyčerpaný, že bych se nejradši viděl už v důchodu. Když uvážím, že moje maminka šla v 55 letech a taťka v 60-ti letech, a mne ještě čeká pracovní proces až do mých 64 let, tak na mne jdou mdloby při pomyšlení na tu vzdálenou dobu (11/2025). Za současného stavu mi tedy nezbylo jiné řešení, než podat výpověď z pracovního poměru (s dvouměsíční výpovědní dobou) z vážných zdravotních důvodů, a několik měsíců si žádné nové zaměstnání vůbec nehledat. Přes léto si pokusím psychicky odpočinout. Díky mojí moudré ženě Jance jsem začal s arteterapií a začíná to přinášet "první ovoce".

Nerad to říkám, ale s politikou jsem se zcela a definitivně rozloučil.

Moji pozornost od nynějška přitahuje malířské výtvarné umění. začal jsem temperou a pokračuji akrylem a velice mne přitahuje abstraktní malba alkoholovým inkoustem.