• mmakovy

Okupace 1968

Ve vydání Otázek a Odpovědí ze dne 21.09.2020 se Valerij Viktorovič opět zmínil o amerických vojskách v srpnu 1968 na území Československa. Tento blud má z knihy ruského spisovatele a důstojníka Jurije Andrejeviče Galuška Československo 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucnosti.

Zde úryvek, který se k americkým vojskům na našem území vztahuje:

My jsme toto sdělení slyšeli v rozhlase z radiopřijímače v obrněném transportéru náčelníka rozvědky. Stručně jsem jej přeložil právě přítomným důstojníkům. Náčelník rozvědky předal tuto informaci veliteli sboru. Ten nám poděkoval za operativní práci a potvrdil nutnost splnění zadaného úkolu.

Úkol to byl nikoliv jednoduchý. Ukázalo se, že na území Československa už vstoupila vojska 1. a 3. mechanizované divize armády USA. Bojové střetnuti našich vojsk a vojsk USA ve středu Evropy hrozilo těžkým vojenským konfliktem, nedej Bože vznikem další světové války. Museli jsme udělat vše pro to, abychom vyprovodili americké hosty hezky bez excesů zpět na území NSR. Dva tankové pluky se již vydali naproti amikům. Museli jsme dohnat naše tanky, zahájit rozhovory s Američany a po dobrém je vrátit na jejich zabydlené základny v NSR.

Uvědomme si, že v dávném květnu roku 1945 došla americká vojska až do města Karlsbad, které se potom začalo nazývat Karlovými Vary. A hle, 21. srpna 1968 jakoby americké velení chtělo, o těchto osudových událostech, natočit historicky film.

Američani jeli naprosto klidně, bez jakéhokoliv zabezpečeni. Čeho by se také měli obávat? Armáda, pohraniční vojska, orgány veřejné i státní bezpečnosti i vojenské kontrarozvědky byly v té době již tak pošpiněny veřejnými sdělovacími prostředky, že příslušnici těchto struktur začali sami sebe pokládat za zločince – „krvavé žoldy komuny“. Často ani nepřišli do služby. Báli se o svůj život i o život svých rodin. Za takové situace pak Ambici mohli snadno a bez problémů dojit nejen do Karlových Varů, ale klidně až do Prahy, což také koneckonců měli za úkol. Najednou se nečekaně na jejich cestě objevili sovětští tankisté. Pro americké vojáky to bylo velmi neradostné překvapení.

Asi před 2 lety jsem k srpnu 68 něco málo napsal, samozřejmě to sklidilo kritiku, avšak tady si mohu psát, co chci a protože je to téma stále žhavé, stále aktuální a stále nevyřešené, tak to sem mírně upravené šoupnu ještě jednou.


Galuškovy americké tanky 5 km v hloubi Československa někde v prostoru Karlových Varů je holý nesmysl. U Karlových Varů probíhala hranice s NDR a na nejbližší hranice s NSR to je z Karlových Varů bratru 50 km vzdušnou čarou. Hranice s NSR začínala až na špičce ašského výběžku, jedná se o dnešní hranici mezi Bavorskem a Saskem. Pohled na mapu prokazuje, že Galuško psal svou knihu spíše jako beletrii, než pravdivý dokument. Pokud by se americké tanky měli nacházet 5 km v hloubi našeho území, muselo by to být někde u Františkových lázní nebo v okolí Chebu, anebo ještě níže v okolí Mariánských lázní a pak dále na jih.

Další věc, která vznáší pochyby o spřátelené pomoci je otázka, proč se naši „zachránci“ po splnění úkolu nevrátili domů. To přece nedává logiku. Kontrarevoluci zahlušili, svou vládu nainstalovali, přičemž podotýkám, že vůbec ne špatnou, a přesto se invazní vojska domů nevrátila. Když sovětské tanky odjížděly z Prahy, byly jsme jim s maminkou mávat, tak jako mnoho jiných. Vyjížděly z Prahy po Poděbradské směrem na východ, bohužel však daleko nedojely, zastavily se dočasně u Labe v lesích za Starou Boleslaví, přičemž se pak proslýchalo, že tam jsou vybudovaná sila pro SS 20. Atomové hlavice prý potřebovaly pro chlazení hodně vody.

Vrátím se ještě k těm vojskům, oni vlastně ti první vojáci odjeli, protože ty oklamali a proto je museli vyměnit. Nalhali jim, že se tu střílí a že nás jedou osvobodit jako v 1945. A tu lež si mnozí uvědomovali, protože pochopili, že se žádná válka nekoná. Proto také byli dezorientovaní, velitelé jim říkali jedno, ale oni viděli druhé. Jeden byl tak dezorientován, že v podchodu na Václaváku prošel skleněnou výlohou. Pak tam dali překližku a na ní nějaký místní umělec připsal: Přišel, viděl, prošel!

Mně z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, a logika to jinam nepustí, že skutečný účel příjezdu spřátelených vojsk na území Československa, bylo zde jejich trvalé umístění spolu s raketami s atomovými hlavicemi. Někde jsem četl, že v té době byl dolet raket okolo 300 km.

Zatím jsem jen vyvracel, teď zkusím trochu konstruktivně. Valerij Viktorovič Pjakin ve svých analýzách uvádí, že v roce 1967 byla projednána dohoda mezi vládou Velké Británie a sovětským vedením o uznání dluhu Lena Goldfields, což, jak říká Valerij Viktorovič, byla vlastně dohoda o kapitulaci Sovětského svazu. V roce 1967 také Američanům shořelo Apollo 1 i se třemi kosmonauty na palubě a oni zjistili, že se na Měsíc nikdy nedostanou. Co se ještě stalo v 1967. V Československu nabíraly sílu „obrozenecké“ síly a president Novotný, Chruščovův kůň, byl pomalu odstavován od vlivu. A proč byl Novotný odstavován? No, třeba proto, že nedovolil přítomnost cizích vojsk na našem území.

Pojďme se na to podívat z globálního pohledu. S dnešními znalostmi víme, že Velká Británie byla v té době subjekt, který vládl světu, respektive, jejímž prostřednictvím vládl světu Globální prediktor. Také víme, že po smrti Stalina, Chruščov pracoval dle zadání a ve prospěch GP. Mně osobně z toho vychází, že jak SSSR, tak VB a i USA byly v té době pod jednotným vedením, a že tedy nebyl problém, udělat jakoukoliv dohodu, ať se nám může zdát ještě i v dnešní době absurdní.

Když v 1967 udělali dohodu v podstatě o kapitulaci SSSR, byla s největší pravděpodobností součástí dohody i dohoda o americkém letu na měsíc. A aby vedení SSSR nevypadalo před obyvatelstvem jako slaboch, mohlo být součástí dohody i umístění sovětských vojsk na území ČSSR. Nezdá se vám to? Proč ne? Vždyť po umístění sovětských vojsk v ČSSR sovětské vedení dlouhodobě toužilo a i západu sovětská vojska na našem území plně vyhovovala, protože potřeboval nějaký strašák. A když západ přislíbil v této věci pomoc, byla dohoda na stole. Tuto verzi podporuje např. návštěva