• Konceptuál CZ

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 05.10.2020 Titulky CZ

Fond konceptuálních technologií

uvádí

Vážení čtenáři, představujeme vám knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel IV.

Ruský bolševismus jako unikátní jev světových dějin, který dosud vyvolává mnoho otázek.

Co je to bolševismus?

Čím se bolševici liší od komunistů?

Jak bolševici vybudovali sovětský stát

v podmínkách světové války 20. století.

Proč carské Rusko prohrálo první etapu této světové války? 1. světovou válku.

Zatímco SSSR pod vedením bolševiků její druhou etapu triumfálně vyhrál? 2. světovou válku!

Proč bílí generálové vstupovali

do řad Rudé armády?

Jak ruští bolševici dokázali

vyhrát nejen občanskou válku,

ale i odrazit zahraniční agresi vytvořením problémů uvnitř intervenujících států?

Odpovědi na tyto a mnohé

další otázky najdete v této knize.

Získat tuto knihu i další knihy Fondu konceptuálních technologií můžete přes on-line obchod Ozon.ru.

Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I.

si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky,

posluchače a kolegy ve studiu.

Dnes je 05.10.2020.

V první otázce vás Valeriji Viktoroviči prosí okomentovat dále pokračující konflikt

mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Co se tam děje?

My už jsme o něm prakticky všechno řekli

a omílat řečené nemá smysl.

Nicméně tomu, co se reálně děje,

v čem spočívá ten konflikt mezi Arménií

a Ázerbájdžánem nerozumí ani politologové,

nemluvě o obyčejných lidech.

Proto má smysl promluvit si

o hlubší řídicí podstatě těchto procesů.

I když jak říkám, my jsme to už všechno popisovali a bude to tedy stejná skládanka, ale v jiné kvalitě.

Porozumět tomu konfliktu mezi Arménií

a Ázerbájdžánem není možné,

aniž byste věděli, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy.

A co je složitý sociální

supersystém většina neví.

Krátce lze složitý sociální

supersystém definovat tak,

že na jedné struktuře a dokonce

i na jedné a té samé základně prvků

funguje dva nebo více supersystémů.

Tyto supersystémy mohou být jak spojenecké,

kdy mají shodné cíle, tak také v různé míře konfliktní.

Pokud nevíte, jak probíhá řízení

složitých sociálních supersystémů,

nemůžete tomu porozumět a popsat například

ty procesy, které nyní probíhají v USA,

kde na bázi jednoho státu běží procesy,

které fakticky ten stát rvou na kusy.

Není možné se vyznat ve vnitřních politických kolizích například v Rusku nebo v evropských státech.

A tím spíš není možné

se vyznat v procesech,

které probíhají okolo Arménie a Ázerbájdžánu

a obzvláště okolo Ázerbájdžánu.

Kde na struktuře Ázerbájdžánu

a dokonce i na stejné základně prvků

působí zároveň

hned několik supersystémů.

Abyste to pochopili, tak vám

poskytnu takový zjednodušený,

velice zjednodušený obrázek,

samozřejmě, že s určitými předpoklady.

Představte si nějakou finančně průmyslovou skupinu, v jejímž čele stojí dva lidé.

Mají společný pohled na procesy v tomto supersystému,

který řídí a oba jsou subjektem řízení.

Dokud mezi nimi není konflikt,

tak řízení prováděné jedním, snižuje negativní

následky případných chyb toho druhého.

Takto se vzájemně korigují na základě vzorce prediktor-korektor a skupina se rozvíjí.

Ale v případě, že jim něco

přeletí přes nos, jak se říká,

rozhádají se a začnou se o tu skupinu mezi sebou přetahovat, tak aby dosáhli svých cílů…

Oni už teď jsou u jejího řízení, nejedná se

o převzetí řízení, oni ten systém řídí už teď,

ale aby řízením dosáhli

výslovně svých cílů,

tak využívají strukturu a prvky

daného systému ve svém rámci,

jak oni vidí rozvoj nebo

omezování činnosti této skupiny.

A tak jeden i druhý uplatňují vůči...

...stejné skupině své řízení.

A ten systém se otřásá, protože přicházejí vzájemně se vylučující řídicí pokyny,

jedněm a těm samým strukturám,

jedněm a těm samým prvkům,

a ty pokyny přicházejí ze stejně

vysoce postavených řídicích center.

Takže ani jeden z těch pokynů

nemůžete ignorovat.

A tak se ten systém začne otřásat

a zklidňovat se více méně začne,

až když jedno z těch řídicích center začne přebírat

všechny toky řízení vycházející z toho druhého centra.

A projevuje se to například tak, že šéf tohoto provozu je můj člověk a toho druhého zase jeho člověk,

ale toho mohu blokovat

prostřednictvím toho a toho mistra.

To je velice zjednodušené,

ale je třeba pochopit ten princip.

Takže když se v USA snaží ploše analyzovat konflikt mezi Trumpem a takříkajíc clintonoidy,

tak jim absolutně uniká, že se jedná

o dvě formující se centra,

která obě bojují o to, aby vytlačila z řízení jednoho supersystému to druhé.

Obě však fungují na jedné a té samé struktuře

s jednou a tou samou základnou prvků.

A tato základna prvků i ta struktura

se rozprostírá daleko za hranice státu.

Pokud si uvědomíte tuto skutečnost, tak bude váš pohled na ty procesy vypadat úplně jinak.

Nesmí být plochý. Jak řekl gosudar,

musíte mít mnohorozměrový pohled.

Nestačí jen objemový pohled,

je nutné si uvědomovat,

že v tom objemovém supersystému působí další supersystémy

fungující na stejné struktuře

a využívající stejnou základnu prvků.

A s tímto vědomím se teď

povídáme na to, co se děje.

Když začal ten konflikt, tak se tu u nás zase najednou objevila spousta analytiků, kteří jako na povel…

A já říkám proč "jako"?

Začali mluvit o tom, že je třeba zakázat lidem tvrdit,

že ten problém nelze vyřešit vojenskou cestou.

Já bych s dovolením na adresu takových analytiků řekl... Nu, jak je možné je vůbec poslouchat?

Nu, ano, možná i má nějaké vědomosti, ale zná takový "vysoce nadaný" člověk ruské pořekadlo:

Násilně milým nebudeš! Zná ho?

V dětském filmu o Červené Karkulce

z roku 1977 je takový zajímavý dialog.

Je to volná adaptace té pohádky,

kde je následující dialog:

Červená Karkulka tam

narazí na rozmazlené dítě.

Přivedou ji k tomu rozmazlenému dítěti, které jí řekne:

„Chytili tě pro mne,

abys se mnou kamarádila.“

A ona na to: „Já nemohu být tvou

kamarádkou z donucení,

ať už mne tu budeš

držet, jak dlouho chceš!“

A co jí to dítě odpovědělo? „Oni ti teď nasekají zadek proutky a ještě ráda se se mnou skamarádíš!“

Skutečně?

Až na to, že v životě

to takto nechodí.

V životě je to přesně naopak.

Není možné dosáhnout lásky násilím.

A tady se hned naskýtá otázka, kdo by jako měl vůči komu to násilí použít?

A také z toho vyplývá, že někdo

v tom silovém konfliktu musí vyhrát,

v tom válečném střetu,

buď Arménie nebo Ázerbájdžán.

Někdo se musí stát vítězem

a někdo poraženým.

To ale znamená jen to,

že ten konflikt bude odsunut v čase,

neboť až se poražená strana vzpamatuje

a nabere sil, tak vrátí úder, pokusí se o revanš.

Tímto způsobem mír mezi národy nevybudujete a cílem je přece dosažení míru!

Je zapotřebí, aby ti lidé žili

v přátelských sousedských vztazích,

aby se nebáli, že zítra na ně spadne bomba,

přiletí raketa, kulka, že bude zničen jejich majetek…

Lidé se přece nesmí vzájemně zabíjet,

musí mít možnost žít, a ne přežívat.

A k tomu musí být vůle u obou národů,

aby mezi nimi nastal mír.

A jak ho dosáhnete, když ten problém

nemá jiné řešení než to vojenské?

Naopak, z pozic Koncepce sociální bezpečnosti šestá silová priorita,

vojenská priorita znamená, že došlo k prohře,

k fiasku řízení na vyšších prioritách řízení,

a že ten konflikt už nemůže

být vyřešen jinak než válkou.

Ale i kdyby byl řešen prostřednictvím války,

tak to stejně nevyřeší ten problém,

jakou podobu bude mít svět po válce

a jaká budou platit pravidla.

Podíváme-li se na vývoj toho konfliktu

mezi Arménií a Ázerbájdžánem,

tak všichni s oblibou poukazují na to,

že je to prý vina bolševiků, že to všechno je kvůli jejich národnostní politice,

která vedla k tomu,

že to teď takto vypadá.

A tak se ptám, to bolševici založili Dašnakcutjun

(Arménskou revoluční federaci)?

A další nacionalistické organizace?

Ne? Jak tedy vznikaly?

Tyto procesy národnostní separace,

takříkajíc vytváření národních států

místo mnohonárodnostních impérií,

probíhaly jen v Rusku?

Nebo se to dělo po celém světě?

Ukazuje se, že po celém světě.

A odkud pramenila ta idea, že každý národ, každá

národnost musí mít výslovně svůj národní stát?

Že se musí oddělit od ostatních

národů? Z Londýna!

To právě odtud se začalo šířit to prosazování práva národů na sebeurčení až k možnému oddělení,

protože odtamtud byl formován systém, na jehož základě se přeformátovávalo Britské impérium.

A oni sami se přeformátovali v britské Dominium,

takže impérium nikam nezmizelo,

zároveň však došlo k rozložení mnohonárodnostní

Osmanské říše, Rakouska-Uherska i Ruského impéria.

A podíváme-li se na Zakavkazsko,

tak tam se ta etnika natolik vzájemně prolínají,

je to tam všechno tak vzájemně promícháno,

že vybudovat tam někde

samostatný národní stát,

aniž by to poškodilo práva jiných

národností, jednoduše není možné!

A to se projevilo v tom, že hned

po občanské válce byla vytvořena…

Jak bylo v občanské válce

formováno řízení?

Tak, že každý kontroloval takové území, kam až sahal jeho meč.

Kam až dosáhnul váš meč, co jste dokázal silově, na šesté prioritě, udržet pod kontrolou,

to bylo vaše území a to nezávisle

na tom, kdo a jak tam žil.

Obrazně řečeno existovalo jedno centrum,

které prohlásilo, že existuje Arménská republika,

Gruzínská republika,

Ázerbájdžánská republika,

ale v podstatě nebylo možné je od sebe

přesně oddělit, to bylo mimořádně těžké.

A obzvláště Arménskou

a Ázerbájdžánskou republiku,

kde je to všechno

promícháno na jednom místě.

Kdyby alespoň bylo k dispozici to arménské území, které zůstalo v Turecku,

bylo by to trochu jednodušší, ale území současné Arménie a území současného Ázerbájdžánu

jsou tvořeny střídajícími se úseky, kde

na přeskáčku žijí jejich kompaktní komunity.

Proto je to vzájemně roztrhané a Nachičevan

se například nachází za arménskými hranicemi.

A když se podíváte na mapu, tak uvidíte vyznačené oblasti, kde šipky označují, komu patří,

co jsou zač.

Takže skončila občanská válka,

v roce 1922 a vyvstala otázka…

Nu, prostě v souladu se všemi

těmi direktivami vyhlásili,

v souladu s tím „celosvětovým trendem“ vytváření národních států, vyhlásili vznik těch států.

Přičemž v tom hlavním byly

tyto státy zformovány v létě roku 1917,

pod laskavým vedením Prozatímní vlády!

Takže bolševici převzali již fakticky vzniklé konflikty.

Vyvstala tedy otázka, jak to udělat,

aby na Kavkazu byl mír?

A tak vymysleli jednoduchý vzorec, při kterém

ze všech těch takzvaných národních států:

Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu sestavili

Zakavkazskou sovětskou federativní republiku.

Jednotnou!

Takže tam byla jakási republikánská centra a všechno ostatní, co bylo fakticky v jednom státě,

bylo řízeno na právech

kulturních národních autonomií.

Odpadla tak otázka administrativně-správního dělení a nebyl důvod pro národnostní konflikt,

to všechno bylo okamžitě vyřešeno,

protože jinak se to prostě ani udělat nedalo.

Nicméně proces už byl spuštěn

a to se jen tak zastavit nedá, takže se nakonec Zakavkazské republiky vzdali

a byly vytvořeny ty jednotlivé republiky.

A teď má Gruzie

například konflikt s Abcházií.

Jako subjekty mezinárodního práva uzavřely

smlouvu o vytvoření jednotného státu

a Abcházie už vstupovala do Zakavkazské republiky v sestavě Gruzie,

ale stále byla fakticky odděleným státem,

což nakonec vedlo k tomu

konfliktu v devadesátých letech.

Takže celý tento konflikt může být vyřešen jen jedním způsobem,

vytvořením jednotného státu,

kde budou mít národy své kulturně-národnostní autonomie a zachovají si svou kulturu,

ale v jednotném státě

s jednotným administrativně-správním dělením, které nebude nikoho nijak poškozovat.

A aby to tak být nemohlo,

aby se národy mezi sebou rvaly,

byla právě tato teorie vymyšlena.

Jen se podívejte, jak se šířila všude, kde působilo Britské impérium.

Jen se podívejte, jak „pěkný“ konflikt se jim povedlo vytvořit mezi Indií a Pákistánem.

Dějiny to plně dosvědčují, vždyť to právě Britové

se aktivně účastnili při vytváření Ázerbájdžánské republiky,

Arménské republiky, Gruzínské republiky

a kdo za to všechno samozřejmě může?

No přece bolševici!

Na bílé sáhiby v Londýně

si přece nikdo nedovolí,

aby řekl, že to oni se o to všechno postarali a bolševici už jen řešili důsledky.

Ano, Stalinovi už nezbyl čas, aby vyřešil

to dělení státu podle národnostního příznaku,

ale podívejte se na ten příklad Zakarpatské

federativní sovětské socialistické republiky.

To je reálný příklad!

Co okamžitě udělali? Sjednotili je!

Aby tak ty problémy vyřešili.

To je bolševický přístup! Aby mezi národy nebyly žádné problémy.

A co se týká tohoto současného

konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem,

v čem tkví jeho příčina?

Konkrétně tohoto vyostření?

Příčina spočívá v Arménii,

a to nekompromisně!

Bez jakékoliv jiné možné varianty!

A já teď vysvětlím, oč konkrétně jde.

My přece nejsme dav s historickou

pamětí +/- dva týdny od přítomnosti,

my máme tu paměť

přece jen delší.

Takže se vrátíme o něco více,

napřed do roku 2018.

Copak se to tehdy dělo v Arménii?

V té době tam na jaře probíhal majdan,

v jehož důsledku se neústavní cestou,

NEÚSTAVNÍ CESTOU a v rozporu s právní úpravou

dostal k moci lídr majdanu Pašinjan.

A my jsme tehdy říkali,

že Pašinjan je krvavý klaun,

jehož příchod do čela Arménie

je spojen s tím, že tam bude válka.

A protože tam k té válce nedošlo hned,

tak to byla naše mylná prognóza?! Skutečně?

Dříve než je válka rozpoutána,

musí být pro ni vytvořeny podmínky.

A jaké podmínky tedy bylo

zapotřebí vytvořit?

Ať už se nám to líbí či ne,

to už si každý musí zhodnotit sám,

tak v Arménii do roku 2018

existoval stabilní režim řízení,

který byl v podstatě zárukou

pokojného rozvoje situace

a ten vojenský konflikt v Karabachu mohl

být vyřešen v mírovém politickém rámci.

U řízení byl takzvaný silný

karabašský klan.

Potřebovali ho odstranit, aby změnili směřování? Potřebovali.

Odstranil ho Pašinjan? Odstranil.

Robert Kočarjan okamžitě

skončil ve vězení.

A kdo byl ještě okamžitě

vystaven represím?

Chačaturov, který byl tenkrát v čele ODKB

(Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti).

To znamená, že Pašinjan okamžitě

vstoupil do konfliktu s ODKB.

Okamžitě vstoupil do konfliktu se strukturou,

díky níž byl posilován zdrojový potenciál Arménie,

její vojensko-politický

potenciál, její stabilita.

I tam to podkopal.

S Ruskem okamžitě vstoupil do konfliktu,

a proč by také ne, vždyť i před tím rokem 2018 byly v Arménii populární hesla:

„Pryč s ruskou okupací!

Ať ruská vojska táhnou!“

Například ta vojenská základna Gjumri.

A co se tam stalo v roce 2015?

Nějaký voják zběhl od své jednotky,

povraždil arménskou rodinu a pokoušel se ukrýt na tureckém území.

To je zajímavé, na tureckém území!

A protestovat se okamžitě začalo proti Rusku.

Ale pokud Rusko odejde z Arménie…

Teď Pašinjan najednou říká: „Ruská základna je bezpečnostním prvkem Arménie.“

Co že dříve nic podobného netvrdil?

Dříve mluvil úplně jinak!

Dříve byl naladěn zcela protirusky,

on je přece také mnohovektorový!

Také si myslí, že může Rusko urážet,

co hrdlo ráčí, ponižovat,

a potom se mávnutím kouzelného proutku někdo objeví a bude je zachraňovat.

Takže za celou tu dobu se Pašinjan

postaral o vytvoření takových podmínek,

za jakých se Arménie začala

prezentovat jako slabý objekt,

výslovně ne jako subjekt, ale jako slabý objekt, kterého je možné se zmocnit.

Připomeňme si rozklad

Sovětského svazu.

Dokud byl SSSR silný, tak si nikdo

nedovolil vztáhnout na něj ruku.

I USA se bály

příliš na něj útočit.

Ale jakmile SSSR oslábl

a rozpadl se,

tak se seběhli všichni šakalové

a začali ho trhat na kusy.

Dokonce i ti, které by to

dříve ani nenapadlo,

když ale uviděli tu slabost zemí bývalého SSSR,

tak se seběhli jako šakalové něco si urvat.

A když dal takto Pašinjan najevo,

že Arménie je slabá a bezbranná,

tak už bylo jen otázkou času…

Ani ne času, bylo to prostě nevyhnutelné,

že se najde takový subjekt řízení,

který se pokusí na úkor Arménie

řešit vlastní problémy.

To znamená, že válka začala být nevyhnutelnou,

jakmile Pašinjan Arménii oslabil.

A Pašinjana tam dosadili právě kvůli tomu,

aby si vnější takříkajíc „partneři“ začali být zcela jisti,

že s Arménií bude možné se vypořádat silovou cestou, protože proti tomu nic nezmůže.

A tento problém se nevyřeší jen tak.

Především je samozřejmě nutné zbavit se Pašinjana,

aby místo něho mohl přijít někdo, kdo se vyzná v řízení.

Ať už jsou tam jakékoliv vztahy, tak Kočarjan i Sarksjan jsou v tomto ohledu v řízení silní,

Pašinjan jim nesahá

ani po kotníky, to ani náhodou.

A teď ta jeho šaškárna končí proléváním potoků krve, mrtvými lidmi, a to včetně dětí.

Pašinjan splnil svůj úkol a dovedl Arménii

do války, protože to byl jeho úkol.

To právě kvůli tomu ho vnější síly

dosadily do čela Arménie,

přesně tohle si ti „chytráci“ vyskákali na jerevanském majdanu.

Chtěli válku? Tak teď ji mají.

Jim se zdálo, že to jsou nepodstatné pitomosti:

„Mít ruský deštník? Nač vlastně?

A k čemu je nám to ODKB?“

A jak vůbec hodlá Arménie válčit?

Vždyť je obklíčená ze všech stran!

I když jí budou zbraně dodávány letecky,

tak jí to na dlouho nevystačí.

To znamená, že ten problém

musí být vyřešen politicky.

A že ta válka, do které navezli Arménii, do které ji navezl Pašinjan, není žádná legrace, dokazuje čí přítomnost?

Přítomnost Turecka!

A co se stalo v Turecku?

Došlo tam ke genocidě Arménů.

Ale dříve než přejdeme k Turecku, se musíme podívat, jak to vypadá s Ázerbájdžánem.

A sám Ázerbájdžán je mimochodem

až na samém konci řady států,

které by potřebovaly

tuto válku, až na konci.

A sám Alijev je tím posledním politickým činitelem, který by chtěl tuto válku,

vůbec o ni nestojí, neboť díky ní hrozí krach Ázerbájdžánu, i jeho osobní krach, Alijeva.

Ázerbájdžán nemá vůbec žádnou

šanci tu válku s Arménií vyhrát.

Vždyť jsem právě tvrdil, že to Arménie nemá šanci vyhrát v té válce s Ázerbájdžánem, že?

A teď tvrdím opak? Že je to v rozporu?

Vůbec ne! Co jsem říkal o Turecku?

Že tam došlo ke genocidě

arménského obyvatelstva.

A obyvatelstvo současné Arménie

je z hlediska globálního řízení nepotřebné.

Proto také v této válce, kterou prý rozpoutal Ázerbájdžán. Prý!

Má být arménské

obyvatelstvo zlikvidováno.

A až bude potom poražen i Ázerbájdžán, tak v celém světě je pro toto společné území Arménů více než dost.

Přesídlí tam jiní, ti „správní“ Arméni.

Současné arménské obyvatelstvo

má být zlikvidováno v průběhu války,

a až se Ázerbájdžán dopustí stejného zločinu jako předtím Turecko na začátku...

...20. století, v roce 1915,

přestane jako stát existovat.

Subjektů, které si mohou

přisvojit jeho území, je více než dost.

Ale hlavní část jeho území

připadne Arménii.

Ázerbájdžán měl velké štěstí,

že v jeho nejtěžší historické chvíli stál

v jeho čele takový silný politik,

skutečný vlastenec,

jakým byl Hejdar Alijev.

A stokrát větší štěstí měl Ázerbájdžán v tom, že Ilham Alijev je důstojným synem svého důstojného otce.

Ilham Alijev stojí v čele státu, který nemá absolutně žádnou suverenitu.

Jen se podívejte na vlajky

Arménie a Ázerbájdžánu.

Ilham Alijev musí manévrovat,

nu to se ani nedá vypovědět, jak to má těžké, jak se kroutí,

aby nepřipustil likvidaci svého státu a svého národa.

Co mu předhazují

všichni jeho protivníci?

„Je třeba vyřešit ten problém Náhorního Karabachu

válkou s Arménií, a pokud to neuděláš, tak jsi slaboch.

A řešit to válkou znamená

zcela přijít o svůj stát i národ,

protože nebude, tohoto Ázerbájdžánu více nebude,

neboť v tomto ohledu je v běhu nový projekt,

na jehož základě se novými židy,

židy číslo dva mají stát Arméni.

Jenže ne ti, kteří teď žijí v Arménii, ale Arméni,

kteří jsou nositeli západní kultury,

kteří si svou národní kulturu

uchovali jen velice relativně,

a mají osídlit to území, až bude

očištěno od místního obyvatelstva.

Část toho místního obyvatelstva už byla

zlikvidována Tureckem v roce 15, 1915.

Proto bezesporu Arménie, Náhorní Karabach

tuto válku vedou o holou existenci, nemají kam ustoupit.

Ale...

Rozhádali dva národy, ale všude, ať už jde o tragédii v Baku, Sumgaji nebo Chodžaly,

z toho trčí ruce

zahraničních podněcovatelů.

Jenže se kvůli tomu rozhádaly dva národy, které spolu teď bojují!

Tu válku je třeba zastavit!

Je vražedná jak pro jednu,

tak i pro tu druhou stranu,

pro národy těchto států.

Tento konflikt NEMŮŽE být vyřešen vojenskou cestou, prostě nemůže!

Jenže když se mezi národy prolije krev,

je velice těžké přimět je znovu k dialogu,

je to opravdu velice těžké!

O co se teď snaží přes Ázerbájdžán?

Přes Ázerbájdžán se nyní pokoušejí infiltrovat mezinárodní terorismus…

Pamatujete se, jak ISIL

masově uřezával lidem hlavy?

Přes Ázerbájdžán teď chtějí přivést terorismus do tohoto regionu.

A ISIL má potom vyřešit problém

nejen s Armény, ale i s Ázerbájdžánci.

A v této situaci Ilham Alijev manévruje tak, že… Nu, je důstojným absolventem…

On přece vystudoval MGIMO (Moskevskou státní vysokou školu mezinárodních vztahů).

Ano, je to silný diplomat, silný státní činitel, dokáže manévrovat v podmínkách, kde je to prakticky nemožné.

Nemá moc možností. Ázerbájdžán

byl speciálně dotlačen do tohoto scénáře,

aby v očích světové veřejnosti vypadal stejně krvežíznivě jako režim Osmanské říše,

když začali v roce 1915

vraždit ty Armény.

Ale smést to všechno má

za úkol mezinárodní terorismus.

Odkud se ten mezinárodní terorismus bere?

A zde do toho vstupuje Turecko.

U nás neustále opěvují Erdogana,

jaký je to frajer a tak dále…

Kolikrát už jsem o tom mluvil?

Že existují dva typy manažerů.

Pro jednoho z nich je důležitý výsledek, je připraven přetrpět mnohé, jen aby dosáhl svého výsledku.

Mezi takové manažery patří Putin.

To jsou ti manažeři ostřelovači, kteří aby mohli jednou přesně vystřelit a rázem tak vyřešit problém,

bez ohledu na podmínky,

sníh, déšť, horko, zima…

Prostě v těžkých podmínkách musí zachovat klid, svou bojeschopnost,

aby potom v potřebném

okamžiku dokázali vystřelit.

A ten druhý typ manažera, to jsou ti, pro které

je důležitější vnější efekt, hlavně aby to dobře vypadalo.

To jsou herci, ti se dobře

cítí na scéně.

Klasickým příkladem je Zelenskij,

ale patří mezi ně i Erdogan.

Lidé, kteří se vůbec nevyznají v řízení, samozřejmě tento vnější efekt, tato efektní gesta hodnotí velice vysoko:

„Ten má na víc, zatímco náš

takový nijaký Putin…“

Až na to, že ten takový nijaký Putin

dokáže obnovovat stát,

měnit Rusko v subjekt globálního řízení,

zatímco Erdogan se topí v problémech.

Ještě nedávno měly Spojené státy, světově uznávaný lídr, světový četník, doktrínu,

podle které mohly vést

dvě velké války

a zároveň podporovat dva a více konfliktů,

účastnit se dvou a více konfliktů.

Najednou, celkem

nedávno vyšlo najevo,

že USA ve své nové doktríně mohou vést pouze jednu válku a účastnit se maximálně jednoho konfliktu.

Ale vždyť to jsou USA,

tak proč nemohou?

Protože zdrojová stabilita systému, jejich supersystému, státu jim to neumožňuje.

Jak to? To oni přece tisknou dolary, za které… Co jsou to peníze?

Peníze jsou maximálně zobecněnou informací

o výměně zboží, takže tam, kde fungují dolary,

tato výměna zboží, ten zdrojový potenciál

posiluje zdrojovou stabilitu výslovně USA.

Jinak to ani nejde.

A najednou si tento stát, který dominuje nad celým světem, kterému dolar zajišťuje jeho moc,

troufne jen na jednu válku

a jeden ozbrojený konflikt.

A co Turecko? Pojďme se podívat.

Turecko plně zabředlo

a uvázlo v syrském konfliktu.

V Sýrii se angažuje s plnou silou, ano,

prý to jsou různí ti Turkmenové a tak dále,

ale my přece víme, že jsou to syrské, oj turecké speciální jednotky operující v Sýrii,

že jsou to turečtí důstojníci a vojáci.

Víme, že Turecko dodává zbraně

a ty stojí celkem hodně peněz.

Abyste mohli vyrábět zbraně,

potřebujete silnou ekonomiku

a jíst děla místo másla nemůžete.

Ano, jako tahoun ekonomiky

soustřeďující vysoce technologické…

...vysoké technologie v nějaké oblasti,

aby to pohánělo celou ekonomiku,

je vojenskoprůmyslový komplex skvělý, ale pokud začne spotřebovávat zdroje kvůli účasti v nějaké válce…

Jsou zapotřebí uniformy, zásoby potravin, cvičení, dodávka zbraní a munice a to všechno jsou zdroje,

spotřebovávané zdroje zatěžující...

...ekonomiku státu.

V Sýrii se Erdoganovi dařilo, vpadli tam a hned jak se tam Erdogan dostal,

jakmile ISIL přišel do Sýrie,

tak co následovalo?

Prudký vzestup těžby

břidlicové ropy, úplný boom.

Jakmile do toho vstoupila ruská armáda,

ruské letecké a kosmické síly,

a jakmile byly všechny ty nekonečné kolony cisteren

s ropou a dodávky ropovody do Turecka přerušeny,

tak Američanům okamžitě došla břidlicová ropa, hned se objevily nějaké problémy,

byl jí nedostatek, ať se snažili,

jak chtěli a zakládali nové vrty.

To znamená, že na začátku té avantýry

v Sýrii měl Erdogan alespoň nějaký zisk.

Takže to běželo, Turecko

se toho účastnilo. Druhá věc.

Zcela nedávno, a o tom jsme také už mluvili,

se Turecko začalo angažovat i v libyjském konfliktu.

Tam také poslali dost zbraní,

vojáků, důstojníků…

Měli tam velké ztráty

a stálo je to i další zdroje.

Například pro převoz některých zbraní museli použít lodě, nejen letadla.

I když i letadla přece něco

stojí a zatěžují ekonomiku.

Takže tam jdou další zbraně, přesunují se

do Libye, a kdy se tam vlastně do toho zapojili?

Cožpak oni byli tou lokomotivou, tím hlavním hráčem, který svrhával Kaddáfího? Nebyli.

Zapojili se do toho až tehdy, kdy bylo zapotřebí na někoho hodit náklady.

Až tehdy se Turecko začalo angažovat v Libyi.

Nic jiného než problémy mu to nepřineslo,

pod vedením toho geniálního Erdogana.

Ve stejnou dobu se Turecko

navíc rozhádalo s Řeckem.

Takže s ohledem na tyto konflikty, s ohledem

na syrskou válku, libyjský konflikt,

do kterého vstoupili naplno,

do válečného konfliktu!

To zdůrazňuji. Ten syrský konflikt je válečný, ten libyjský také.

No a na pozadí toho všeho navíc vzniklo napětí v jejich diplomatických vztazích.

Jen si vzpomeňme na ty migranty,

kteří proudili přes Turecko do Evropy.

Připomeňme si ty poslední

skandály mezi Tureckem a Francií.

To znamená, že Turecko vstoupilo

do konfliktu s řídicími strukturami Evropy.

A tyto řídicí struktury

s cílem vlastního přežití…

Nejde jen o vytvoření nějakého vnějšího obrázku, že se jako hádají:

„Vždyť by to nebylo poprvé, známe se přece dlouho,

sice se dohadujeme, ale vždy to nějak vyřešíme.

Navenek se jako pohádáme, ale o zdroje se ti postaráme.“ Ne, tak to není.

Turecko se dostává do reálných problémů ve všech směrech své součinnosti se západními státy, se všemi.

A co to znamená? Podkopání zdrojové stability

a další doplňkovou zátěž na ekonomiku.

Ale to Erdoganovi nestačí a tak začíná zasahovat do dalšího konfliktu.

S plnou silou se chce angažovat v konfliktu, který byl vyprovokován mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

A já opakuji, že pro Arménii je tato válka

s účastí Turecka bojem o přežití.

To zcela jednoznačně,

bez jakýchkoliv jiných variant.

A pro Turecko s jeho minulostí genocidy

Arménů v roce 1915 je to absolutní katastrofa,

ekonomická i vojenská.

Takže Erdogan se snaží o plnohodnotný vojenský konflikt, další!

To už máme tři vojenské konflikty!

Co to znamená pro tureckou ekonomiku

s jejími vyčerpanými rezervami zlata a valut?

Jejich měna se propadá… A co znamená ten její propad do bezedné díry?

To znamená, že zatímco dříve jste za tureckou liru

mohli někde na Západě získat určité množství zboží,

tak nyní je ho daleko méně.

A Turecko tone ještě v jednom konfliktu. Jedná se o konflikt uvnitř samotného Turecka s Kurdy.

Tento vnitřní konflikt s Kurdy má pevnou vazbu na konflikt v Sýrii a Iráku,

kde jsou všude kurdské diaspory.

A ať už se pokoušejí manévrovat, jak chtějí,

obzvláště s iráckými Kurdy, tak ten problém

nepřátelství mezi Kurdy a oficiálním Tureckem,

tedy Erdoganem to zcela

vyžehlit nedokáže.

A to všechno je ještě umocněno…

Co ještě provedla hlava Turků, Erdogan?

Postaral se o totální

kádrovou čistku v armádě.

To znamená, že snížil její potenciál

v řešení mnohých úkolů.

Takže Turecko stojí prakticky

na hraně svého pádu.

Erdogan hraje vabank,

potřebuje vyhrávat.

Pokud někde prohraje, tak přijde o všechno.

A s kým v první řadě prohraje?

S Íránem, kterému Turecko překáží na jeho cestě stát se centrem koncentrace řízení

na úrovni globálního významu,

přičemž v první řadě centrem

řízení islámského světa.

Dříve hráli prim sunnité, teď to mají být šíité, s tím „správnějším“ islámem.

Ptají se: „Jak to?“ Tak!

ISIL tvoří kdo? Sunnité.

Speciálně zcela zdiskreditovali

sunnitský směr.

Takže k tomu Turecku.

Erdogana vedou jako chlapečka,

postrkují ho k vlastní záhubě.

S plnou silou zatlačili na Ázerbájdžán, zahnali Alijeva

do úzké uličky, kde téměř nemá místo k manévrování.

Do čela Arménie dosadili Pašinjana,

aby mohli zorganizovat tuto válku.

A o všechno tohle

se postarali vnější hráči.

A přestože přípravu k tomuto konfliktu rozpracovali globalisté,

tak ve skutečnosti tím, kdo se to teď pro sebe pokouší využít

a rozpoutat tato masová jatka mezi ázerbájdžánským

a arménským národem, je americká státní elita.

Oni teď potřebují za každou cenu svázat ruce Rusku a dalším hráčům,

vnutit jim válku a vyřešit svůj problém s Trumpem. Myslí si, že jim to plně uvolní ruce.

Východisko z této situace je jedno.

Říkají, že Minská skupina se přežila,

že za třicet let ničeho nedosáhla, dokonce…

Nu ano, pracuje od roku 1992, ta Minská skupina OBSE usmiřující...

...Arménii a Ázerbájdžán.

Správně, ona ani ničeho dosáhnout nemohla a to z jednoho jednoduchého důvodu.

Já znovu opakuji, že vyřešit tu otázku se státností Arménie a Ázerbájdžánu,

aby na tomto území bez konfliktů

žili Arméni i Ázerbájdžánci,

není možné, dokud tu budou existovat

národní státy v jejich současné podobě.

To právě kvůli tomu… Když Sovětský svaz rozebírali, tak zase měli v plánu ho potom znovu poskládat,

ale už na novém základu a s novým centrem koncentrace řízení a s novým lídrem.

A proto také byla s ohledem na nové centrum koncentrace řízení založena Minská skupina,

to proto Bělorusko zachovali jako takovou rezervaci,

rudý koutek, ve kterém se zachovaly socialistické…

Nu, zbytky socialismu, jako taková chráněná rezervace socialismu.

Aby se lidé, kteří by měli plné zuby přestavby

a přestřelek, těch reforem, za kterých umírali hlady,

chtěli vrátit zpět ke své slavné marxistické minulosti a přimkli se k Bělorusku.

A proto také v roce 1994

do jeho čela dosadili Lukašenka.

Jenže jim nic nevyšlo tak, jak chtěli.

Sjednocení SSSR by znamenalo

vyřešení tohoto problému,

protože by opět v novém sovětském státě tato otázka administrativně-územního, národnostního dělení odpadla,

tedy ta ostrá fáze se zachováním národnostního dělení,

aby tento konflikt bylo možné využít do budoucna,

neboť by to napomohlo řešení toho úkolu vytvořit

z Arménie centrum koncentrace řízení,

které se má z Vatikánu

přesunout do Ečmiadzinu.

A já znovu opakuji, že kvůli splnění toho úkolu je genocida místního arménského obyvatelstva nevyhnutelná.

A kdo se o to má postarat?

Ázerbájdžánci.

A proto k tomu konfliktu na jedné straně rozehřívali Armény a na druhé zase Ázerbájdžánce,

aby se do sebe pustili a někdo

třetí z toho měl svůj „kšeft“

a pokročil ve svém úkolu řízení světa.

Je tedy třeba tu práci Minské skupiny

převést do jiného formátu.

A zajistit to může pouze jediný člověk,

jediný konceptuálně mocný

subjekt globální politiky,

prezident Ruska, ruský gosudar

Vladimir Vladimirovič Putin.

Do tohoto formátu je

to třeba převést.

A potom se tato otázka bude řešit, postupně.

Ale v první řadě je třeba zastavit střelbu!

Účast jakýchkoliv bojovníků ze Sýrie znamená především problém pro Ázerbájdžán.

Právě tato infiltrace bojovníků

ze Sýrie do Ázerbájdžánu

zcela napomůže likvidaci Ázerbájdžánu jako státního subjektu a Alijeva jako lídra tohoto státu.

Jiná možnost jednoduše

neexistuje, prostě neexistuje.

Abyste vyřešili jeden problém, musíte vyřešit i ten druhý, musíte je řešit najednou.

Odstraníte-li Alijeva, stane se Ázerbájdžán rejdištěm světového terorismu,

který vyřeší ten problém likvidace Arménů, a potom zase světové společenství vyřeší problém Ázerbájdžánu.

A naopak, jestliže tam zůstane Alijev, tak nedovolí, aby tam vznikla tato teroristická enkláva.

On se tomu brání, jak jen může a jeho pozice je třeba posílit.

Já opakuji, že za celou tu dobu toho už pro záchranu Ázerbájdžánu a Ázerbájdžánců udělal hodně,

aby nebyli zlikvidováni, je to až obdivuhodné,

jak se dokázal vykroutit z mnohých situací.

Ázerbájdžán ještě v budoucnu ocení roli, jakou v jeho dějinách sehrál jak Hejdar Alijev, tak i Ilham Alijev.

Chtěl jsem akcentovat jen to důležité

a zase se to protáhlo.

Nu, nevím, co bych

ještě teď mohl dodat.

Trvalo to téměř hodinu.

Máme ještě otázky.

Nehledě na to, že nás v minulém pořadu kritizovali,

že se příliš věnujeme Bělorusku a Lukašenkovi

tu opět máme otázku k Lukašenkovi.

A konkrétně, proč Lukašenko při své inauguraci svou přísahu pronášel v běloruském jazyce?

Odpověď je jednoduchá. A kde jsou ty masové protesty v ulicích?

Lukašenko pokračuje

ve své politice mnohovektornosti.

Pronesl přísahu v jazyce, který ještě není plně zformován,

a který relativně ovládá asi 10% obyvatelstva.

Přičemž i těch 10% ho ovládá

jen relativně, tedy ne plně.

Protože… A v tomto jazyce

on pronesl svou přísahu.

On tím jen zopakoval, že žádná integrace

s Ruskem se konat nebude.

Stejně jako dříve se orientuje na Západ, proto také dělá tato symbolická gesta: „Pojďme opět smlouvat.“

A vzhledem k tomu, že Lukašenko složitý sociální supersystém řídí jako statek,

tak to dopadá tak, jak to dopadá.

Ale vždy ho navnadí, protože to odpovídá jeho touze mít trůn, který by mohl předat svému následníkovi.

A na to ho vždy nachytají.

On vůbec nechápe, jak se řídí stát a myslí si,

že tyto jeho hrátky mohou trvat věčně,

že ty problémy Ukrajiny, problémy Arménie

a Ázerbájdžánu nejsou nic, co by se ho týkalo:

„To u mě přece vytvořili tu Minskou skupinu,

měl jsem přece stanout v čele všech!

A rozhodovat všechny jejich spory!“

Jenže se to nedaří.

On to nedokáže, neumí řídit

složité sociální supersystémy.

A složitý sociální supersystém

to je, když na jedné struktuře

a dokonce se stejnou základnou prvků

svou činnost realizují dva a více supersystémů,

sociálních supersystémů.

A tak Lukašenko dopadá tak, jak dopadá

a vůbec to nedokáže pochopit,

vždyť on přece vytváří něco úplně jiného.

Snaží se o něco a dopadá to úplně jinak.

Nedělejte si o Alexandru Grigorjevičovi iluze, ten zradí vždycky,

při první příležitosti zradí, zaprodá,

a možná ani nezaprodá, prostě bude jednat, jak je jeho zvykem.

Stejně jako ten škorpión se želvou,

nebo zmije se želvou.

„Želvo, převez mne na druhý břeh.“ „Ale vždyť ty mě potom bodneš a já zemřu.“ „Ne, slibuji.“

Želva ho tedy převeze a škorpión ji bodne:

„Vždyť jsi mi dal slib.“ „Nu, takový já jsem.“

A přesně takový je Alexandr Grigorjevič.

Vždy se vyznačoval svým nevděkem, podlostí.

Protože on má za to,

že to je normální.

Další otázka, v těchto dnech uplyne

třicetileté výročí sjednocení Německa.

V souvislosti s tím tu mám otázku.

A jak to bylo ve skutečnosti? Šlo

o rovnoprávné sjednocení NSR a NDR?

Nebo to bylo pohlcení či anexe

NDR ze strany NSR?

V podstatě se dá říci, že šlo o pohlcení ze strany NSR,

ale tím realizátorem nebylo samo NSR,

neboť NSR dosud není žádným

suverénním státem.

NSR je stále okupovaným státem.

A zatímco dříve

existoval státní subjekt,

reálný státní subjekt v rámci socialistického tábora, jednalo se o stát,

bylo zde NDR a okupované území

v podobě Německé spolkové republiky,

tak nyní se jedná čistě

o okupované území v podobě NSR.

Sjednocení NDR a NSR do jednoho státu

je otázkou globální politiky a konceptuální moci.

Když se teď podíváme na všechny ty události, které tehdy probíhaly,

tak se ukáže jedna věc,

že státní řízení všech západních států a dokonce i samotné USA byly proti tomuto sjednocení,

protože podle logiky těch věcí vyhodnotily,

že to sjednocení nedopadne ve prospěch Západu,

že to prostě nebude v jeho prospěch.

A mysleli si, že SSSR přece nemůže připustit to sjednocení, jestliže ho to nějakým způsobem poškodí.

A když… Státní řízení bylo v šoku,

když se Sovětský svaz jen tak vzdal NDR:

„Vezměte si ho a dělejte si s ním, co chcete!“

Vůbec se tomu nebránil, takže tam udělali celkovou čistku v řídicím sboru, vypořádali se s nimi

a symbolem tohoto sjednocení, konceptuálním,

ideologickým symbolem se stalo to,

že Ericha Honeckera, hlavu NDR, umístili

ve vězení do stejné cely, ve které seděl za nacistů.

Tím ohlásili, jakou ideologií

bylo zajištěno to sjednocení

a proti čemu budou bojovat,

proti národní suverenitě Německa.

A přesně tohle se děje.

Co se tehdy stalo?

Ten pád SSSR nikdo

ze státních činitelů nečekal

a všichni dosvědčují, jak Gorbačov strašně se vším pospíchal, stejně jako Ševarnadze.

Pospíchali, aby za každou cenu

rychle rozložili SSSR

a rychle ho rozčlenili

na národní dvorečky.

A bylo to provedeno…

Jak je možné, že dva zrádci tohle mohli udělat s celým státem? Proč?

Protože celý systém řízení

byl nastaven tak, aby...

...to bylo proveditelné. Takto…

A mimochodem k tomu pádu SSSR, tam je právě vidět, jak se stejnou strukturní základnou prvků

pracovaly dva různé supersystémy

se vzájemně se lišícími cíli.

Vždyť Gorbačov řídil stát,

to jemu byl podřízen

jeho ideologický aparát,

to KSSS organizovala ty protestní kolony, všechny ty manifestace.

Ty přece organizovaly různé stranické výbory

v podnicích, to tam vyráběli hesla.

Takže samotná ta struktura, která do té doby

zajišťovala existenci státu, se postarala o jeho rozklad.

A mnozí lidé, kteří sami v těch strukturách

pracovali, z toho byli v šoku: „Jak je to možné?

My jsme přece v dobré víře pracovali

a najednou se stane tohle?“

Lidé říkají, že to všichni byli zrádci…

Ne, byl prostě vybudován jiný supersystém,

který se nakonec zmocnil všech řídicích pák toho prvního supersystému.

Přitom z vnějšího pohledu SSSR fungoval

jako složitý sociální supersystém,

v jehož činnosti se jednou projevilo jedno směřování a jindy zase to druhé.

A tento zmatek v hlavách měli v průběhu přestavby

všichni lidé, a potom to skončilo tak, jak to skončilo.

Co se týká sjednocení Německa,

rozpadu SSSR na národní dvorečky,

tak jsou to články jednoho řetězce.

Rusko mělo přestat existovat

už v důsledku únorové revoluce!

Jenže se najednou objevili

bolševici a stát zachránili.

Zdálo by se, že přece měli Trockého,

který očividně slušně pracoval.

To je zase k těm složitým

sociálním supersystémům.

Trockij pracoval na ně: „Ani válka, ani mír, žádný Brestlitevský mír podepisovat nebudu!“ A tak dále.

Bolševici ten Brestlitevský mír

podepsali, uzavřeli se,

nakonec se vypořádali i se samotným

Trockým a vyexpedovali ho.

„Dobře, nevyšlo nám: ‚My na vztek všem buržoustům světový požár roznítíme‘ (A. A. Blok - Dvanáct),

aby Rusko shořelo jako zápalná

šňůra světové revoluce…“

Bolševici se semknuli a za dvacet let

vybudovali stát, a to za pomoci Západu.

Proč jim Západ pomáhal

industrializovat stát?

Protože počítali s druhou socialistickou revolucí, která měla proběhnout v roce 1936 a ve Španělsku také proběhla.

Sovětský svaz měl pod vedením trockistů propochodovat celou Evropou

smést tam buržoazní režimy

a nastolit svůj vlastní.

Úplně stejně jako za Napoleonovských, revolučních válek.

Tedy mám na mysli revoluční i Napoleonovské války.

Přesně tak to mělo být,

ale zase jim to nevyšlo.

Tak přišli s Hitlerem.

Zdálo by se, že SSSR vyčerpali až za práh možného, vyhrál nad Hitlerem a prošel se Evropou,

měl opět dojít až k Lamanšskému průlivu

a všude nastolit marxismus. Zase to nevyšlo.

Protože Stalin byl v řízení konceptuálně mocný, řídil stát v zájmu většiny lidí

a pomáhali mu s tím bolševici.

A aby toto doznívání účinků bolševického programu na vytvoření superstátu…

Vždyť si to vezměte, ten stát za těch dvacet let mezi 1. a 2. světovou válkou

udělal takový obrovský skok kupředu,

že mu to umožnilo tu válku vyhrát.

A i bez Lend Lease Actu si stát

vytvořil takový potenciál,

že by sice s větším úsilím a ztrátami,

ale stejně vyhrál, stejně by vyhrál.

Globalisté si to uvědomovali, proto také

na ten Zákon o půjčce a pronájmu přistoupili,

aby se jim řízení Ruska

úplně nevymklo z rukou.

Neboť Rusko by se potom

v poválečném světě chovalo jinak.

K tomu oddělení se od marxismu

by došlo okamžitě po válce.

Takto se to až do samotné

Stalinovy smrti nepovedlo udělat.

Po ní byl marxismus naopak ještě posílen a to vedlo k tomu, že jsme ve výsledku o svůj stát přišli.

A to období stagnace použité k tomu,

aby zbrzdili tu setrvačnost,

aby zbrzdili setrvačnost

stalinského směřování a rozvoje,

postavilo globální řízení před tu skutečnost,

že století končí a k tomu plánovanému přeformátování světa pořád nedošlo,

že to nestíhají a procesy probíhající v USA a Evropě se jim, globalistům začínají vymykat z rukou.

A to je v podstatě to,

co se teď v USA projevuje,

a také to vedlo k tomu, že se jim nepovedlo plně přeformátovat SSSR.

Takže aby Rusko dostali

do velkých ekonomických potíží,

protože když armáda válčí,

tak to vyvolává velké problémy.

Aby Sovětský svaz připravili o možnost

využívat světové procesy ve svém zájmu,

bylo zapotřebí zlikvidovat socialistický tábor a to mohli udělat pouze za jedné podmínky, když zlikvidují NDR.

Kdyby nezlikvidovali NDR, tak by to krušení SSSR nebylo úspěšné, jednoduše nebylo.

Proto také tuto oporu

eliminovali jako první.

Jakmile SSSR přišel o NDR,

tak přišel o svou oporu ve státech socialistického tábora a nezúčastněných státech,

a vrátilo se mu to v obrovských

ekonomických i sociálních problémech.

Dovedete si představit,

kolik vyvezli jen důstojníků?

Vždyť oni neměli ani kde bydlet!

Jednoduše je nechali na holičkách.

A zároveň už tu zakládali "družstva", rozprodávali majetek, a to včetně vojenské techniky a zbraní,

které šly do třetích stran, kde probíhaly lokální konflikty a války.

To znamená, že už probíhalo

přeformátování uvnitř státu.

A co to znamenalo pro Evropu?

Jen si představte situaci,

za které by Německo…

V plánu je vytvoření nových národů

s novými jazyky na evropském území.

To není problém. Francie, NSR, Itálie,

tam to není problém, ty pěkně zalidňují migranty.

Zato ve státech socialistického tábora to tak hladce nejde, Maďarsko se například tvrdě vzepřelo.

Maďarsko si to může dovolit, protože

je přece jen státem, historickým státem.

Maďarsko se vzepřelo a nikoho k sobě nepouští.

A co kdyby ještě existovalo NDR?

Nu dobře, tak by na základě řekněme Francie,

Itálie a Německa vytvořili nové státy.

A dále tu je přece předpoklad existence

Mezimoří, na základě té iniciativy Tří moří,

Visegrádské čtyřky, která na tom také pracuje,

a k němu by se připojilo i Německo (NDR).

Skutečně? A nezapomněli jsme na rok 1871,

na to první sjednocení německých zemí?

A dovedete si představit ten zmatek, výkyvy vyvolané likvidací německé kultury,

německého jazyka a německých měst?

O koho by se Němci chtěli opřít?

Až by v NSR začaly probíhat tyto negativní

procesy, tak o koho by se asi chtěli opřít?

Samozřejmě že o NDR,

které by bylo tam v Mezimoří.

To by ovšem znamenalo, že celý jeho potenciál by byl využit na potlačení toho procesu (vzniku nových národů).

Myslíte, že by to výhledově

globalistům vyhovovalo?

Ne, proto potřebovali NDR spolknout dříve,

než se tyto procesy rozběhnou.

A právě proto, aby zcela zlikvidovali státní suverenitu, státní instinkt německého národa u západních Němců,

tak se postarali, aby na tom byli ekonomicky lépe a nebyla vůči nim uplatňována lustrace.

Zatímco u východních Němců proběhly čistky, které vedly

k tomu, že je u nich dosud životní úroveň daleko nižší.

Vždyť jejich řídicí sbor

zlikvidovali úplně dočista.

Oni to potřebovali stihnout do provedení toho manévru, o kterém mluvil Obama:

„V roce 2012 budou na evropském území…“ Oj, chtěl jsem říci, že v roce 2012, když mluvil o budoucnosti,

tak řekl, že na evropském území budou vytvořeny nové národy s novými jazyky v nových státech.

A do té doby bylo zapotřebí zbavit se NDR.

To proto tak pospíchali, to proto taková

cynická zrada vedoucích představitelů NDR,

o kterou se osobně postaral Gorbačov a Ševarnadze,

samozřejmě s dalšími podobnými zrádci.

Mnohé věci jsou nám nepochopitelné

ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto,

že jejich podstata nezapadá

do okruhu známých nám pojmů.

Když nechápeme globální politiku,

nevíme, co je to konceptuální moc,

tak nám potom velmi mnoho

procesů uniká.

Abychom těmto procesům rozuměli

v jejich ucelenosti, musíme vědět,

jak fungují, jak jsou řízeny

složité sociální supersystémy.

Opakuji, že na úrovni jednoduchých supersystémů se nedá vysvětlit to, co se teď děje v USA,

ani zhroucení SSSR, ani anšlus, pohlcení NDR Německou spolkovou republikou,

ani konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií.

Zatímco Pašinjana v Arménii

je třeba se jednoznačně zbavit,

protože čím déle tam bude sedět,

tím více poteče krve, je to krvavý klaun,

tak Alijev je zcela rozumný politik, který je ale zahnaný

do kouta, kde čelí hned několika supersystémům.

Je třeba zajistit deštník.

Ten deštník, který Rusko zajistilo

Lukašenkovi, mu umožnil, aby to ustál.

Janukovič ruský deštník odmítnul, chtěl jednat se Západem sám a pořádně se mu to vymstilo.

Bohužel i celé Ukrajině.

Arménii i Ázerbájdžán

je třeba přikrýt deštníkem

a to by umožnil nový formát Minské skupiny, která už nesmí být Minská, ale řekněme třeba Moskevská!

To byla poslední otázka.

A jako vždy si uvědomujeme, že znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou.

Studujte Koncepci sociální bezpečnosti, snažte se tomu porozumět,

je tam popsáno, jak fungují

složité sociální supersystémy.

Časem se dostaneme i k sepsání samostatné knihy o supersystémech.

Studujte, jak fungují složité sociální

supersystémy, braňte zájmy své i své rodiny.

Přeji vám štěstí. Do příštích setkání

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz


Poznámka Konceptuál CZ: Pane Pjakine, řekněte prosím prezidentu Putinovi, že Česká republika a Slovensko také potřebují deštník. Díky MM


260 zobrazení

I jeden člověk může přivést osla k řece, ale ani 40 lidí ho nedonutí pít.