• Konceptuál CZ

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 14.09.2020 Titulky CZ

Fond konceptuálních technologií

uvádí

Vážení čtenáři, představujeme vám knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel IV.

Ruský bolševismus jako unikátní jev světových dějin, který dosud vyvolává mnoho otázek.

Co je to bolševismus?

Čím se bolševici liší od komunistů?

Jak bolševici vybudovali sovětský stát

v podmínkách světové války 20. století.

Proč carské Rusko prohrálo první etapu této světové války? 1. světovou válku.

Zatímco SSSR pod vedením bolševiků její druhou etapu triumfálně vyhrál? 2. světovou válku!

Proč bílí generálové vstupovali

do řad Rudé armády?

Jak ruští bolševici dokázali

vyhrát nejen občanskou válku,

ale i odrazit zahraniční agresi vytvořením problémů uvnitř intervenujících států?

Odpovědi na tyto a mnohé

další otázky najdete v této knize.

Získat tuto knihu i další knihy Fondu konceptuálních technologií můžete přes on-line obchod Ozon.ru.

Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I.

si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky,

posluchače a kolegy ve studiu.

Dnes je 14.09.2020.

První otázka je od Viktora.

Valeriji Viktoroviči,

ve svém velkém rozhovoru

poskytnutém televiznímu kanálu

Russia Today… - Nejen jemu

…Lukašenko mluví upřímně

a mnohá puzzle do sebe zapadají.

Například proč v průběhu pandemie

Lukašenko neuzavřel město.

Odpověď je jednoduchá, protože v plánu byl majdan

a jeho uzavření by vyvolalo skutečnou revoluci.

Mnohé vaše výhrady vůči němu

po tomto jeho rozhovoru odpadají.

Ohodnoťte, nakolik byl Lukašenko

upřímný a analyzujte tento rozhovor.

Nu, nevím, proč by měly odpadnout ty výhrady,

které jsem měl vůči Lukašenkovi

a jaká puzzle kam zapadla,

ale to, že byl Lukašenko ve svých

komentářích celkem upřímný, to ano.

Tento rozhovor byl poskytnut

nejen Russia Today,

byla tam celá skupina novinářů

zastupujících různé kanály.

Mluvil tam dost upřímně,

a co z toho rozhovoru tedy vyplývá?

Vyplývá z něho,

že ho neopustil jeho zvyk:

„Ať mne napřed Rusko zase zachrání

a já se mu potom tak odvděčím, že Západ bude radostí bez sebe a řekne si:

‚Ten chlapec Lukašenko není marný, nechme mu ten jeho stateček, ať tam dále hospodaří!‘“

To tam vysvítá absolutně

ze všeho, co řekl.

Rozvíjí tam své úvahy

o Spojeneckém státě

a tvrdí, že na základě daných podepsaných dohod není možné ten Spojenecký stát realizovat.

Ano, není to možné. A proč?

Protože v tom státě měl tenkrát být Lukašenko tím

hlavním, měl stanout v čele tohoto sjednoceného státu.

Jenže jim to nevyšlo,

neměli na to.

V roce 1996 to nebyl Jelcin, kdo vypekl

Lukašenka v tom sjednocujícím procesu.

Ta kádrová základna, která měla pracovat

na sjednocení dvou států zosobněná KPRF,

tak tato kádrová základna si prostě neporadila s uloženým úkolem.

A když v roce 1996 Zjuganov vyhrál v prezidentských volbách nad Jelcinem, tak sám hodil ručník do ringu.

Mluvit o tom, že by Lukašenko mohl stanout v čele sjednoceného státu, bylo potom již problematické.

To se dalo překonat, pokud by se jednalo

o člověka vysoce kvalifikovaného v řízení,

který by dokázal podřizovat objektivní okolnosti dosahování svých subjektivních cílů,

jenže to není Lukašenkův případ.

On v celém tom rozhovoru předvedl,

že jeho vidění světa je sedlácké.

Nechápe průběh procesů v složitých sociálních supersystémech.

Jeho vidění světa je omezeno

sedláckým statečkem,

ale on přece řídí jakýs takýs stát

a na to sedlácká měřítka nestačí.

Pokud dokážeš řídit na úrovni

statku, tak buď sedlákem

a všichni si tě budou vážit, protože

budeš úspěšně řídit svůj malý statek.

Ale dosadit takového člověk k řízení státu, jakoby…

Vždyť proč ho tam tenkrát dosadili?

Protože člověk s rozhledem sedláka vždy bude pěšákem v cizích rukou.

Vždy bude možné s ním manipulovat.

A co řekl Lukašenko ve svém rozhovoru?

„Spojenecký stát, ve kterém já nebudu

gosudarem, nu, carem, nebo prezidentem…“,

to není důležité…

„Pokud já nebudu stát v čele tohoto

Spojeneckého státu, tak žádný nebude!

To není nic, co bych mohl

potřebovat, a tak do toho nejdu!“

Jsou tam plně funkční mechanismy,

které by jen stačilo dotáhnout.

Jenže on si velmi dobře uvědomuje, jaké řídicí schopnosti má on sám, a jaké má Putin!

Velmi dobře si uvědomuje, že Putin si poradil se zdálo by se neuskutečnitelným úkolem,

kterým byla záchrana Ruska navzdory tomu trendu přeformátování světa,

ve kterém měla Lukašenka čekat růžová budoucnost, teplé místečko.

Napřed měl řídit takříkajíc agitační koutek,

který měl sloužit jako názorný příklad:

„Už jste si dost vytrpěli, užili hladu, a tak se pojďte hezky vrátit do své staré „mrak“sistické minulosti.

A on by byl okamžitě na koni, byl by tím,

ke komu by lidé vzhlíželi, jenže to nevyšlo.

Putin vyřešil nepředstavitelný úkol.

Vyvádí postupně stát zpod nadnárodního řízení a ten začal pomalu, ale jistě získávat svou suverenitu.

Rusko s konečnou platností dokáže získat svou

suverenitu, jakmile bude vyřešena kádrová otázka.

Nyní jsou všude kádry liberalistické a znakem toho je naše dnešní vlajka symbolizující, že jsme pouhá kolonie.

Surovinový přívěšek Západu!

Jakmile budeme mít skutečnou státní

vlajku, bude to zcela jiná situace.

Jenže nikdo z těch, kteří zaprodávají svou vlast, za žádných okolností nepřipustí,

pokud to bude v jejich silách, aby Rusko získalo skutečnou státní vlajku místo té koloniální.

Ale to jsme odbočili od Lukašenka.

On se s vědomím, že by nemohl stanout

v jeho čele, staví proti tomuto sjednocenému státu.

„Je třeba přehodnotit, co a jak…“

Dobrý mechanismus byl spuštěn, je jasné, že ho bude třeba přizpůsobovat reáliím současného světa,

ale proč by měl hned tvrdit, že nic z toho není

funkční, a proto touto cestou dále nepůjdeme?

Jen proto, že tam

nemůže být tím hlavním.

Podle mého názoru byla Lukašenkovi ta nejdůležitější otázka položena na konci toho rozhovoru.

Bylo možné celý zbytek toho rozhovoru vynechat a ponechat pouze tuto hlavní otázku.

Zeptali se ho: „Co je teď pro vás

v životě tím nejdůležitějším?“

Lukašenko se zamyslel, a potom skutečně upřímně odpověděl: „Popravdě nevím, těžko říci…“

Ano, skutečně je to pro něj těžké.

„Nu, mé děti, děti těch, kteří jsou vedle mne.

Víte, co mne v této situaci dokáže podržet?

Kdyby teď padnul Lukašenko, zhroutil by se i celý systém a s ním i celé Bělorusko.“ To je přesné.

Tímto vyjádřil úplně všechno.

Takže on, se svým výlučně

sedláckým viděním procesů řízení…

Nu, kolik je objektů a subjektů řízení

na takovém statku?

Je tam jeden hospodář a všechno

ostatní je mu podřízeno.

Jakmile odstraníte hospodáře, tak ten statek začne řídit někdo jiný zcela jinak, po svém.

Ten statek se například orientoval

na živočišnou výrobou

a jiný hospodář se rozhodne převést ho

na výrobu rostlinnou a zbaví se zvířat.

Nebo třeba naopak, to není tak důležité.

Hlavní je to měřítko toho statku.

On nevytvořil systém, všechno

to vázal výlučně na sebe.

Na něm teď jako na tom hřebíku

visí celý ten systém řízení.

A pokud se tento systém začne

sypat, sesype se všechno.

Zdálo by se, že mluvil správně, nejdůležitější

jsou děti, i děti spolupracovníků.

A já se ptám, a co ostatní děti v Bělorusku,

ty pro něj nejsou tím nejdůležitějším?

V podobné situaci, když ruskému gosudarovi položili otázku o jeho vztahu ke státu,

tak řekl takovou věc: „Rusko beze mne přežije, to já bez Ruska nepřežiji!“

To je zcela jiný postoj!

Absolutně odlišný postoj!

Konceptuálně odlišný! Státnický!

Co řekl Lukašenko?

Já bych rád zachránil své děti

a děti svých spolupracovníků.

A jak to navrhuje udělat?

Tak, že si navěky udrží svou osobní moc?

Ale to dost dobře není možné, člověk je smrtelný, stárne a nakonec zemře.

Nesmrtelné tady zatím na planetě Zemi nemáme,

tedy alespoň ne v této naší civilizaci.

Jednou bude muset odejít z řízení kvůli své

nemohoucnosti a co bude dál? Systém se zhroutí?

A co potom bude s jeho dětmi, s jeho vnoučaty?

S dětmi jeho spolupracovníků? Co bude s nimi?

Vždyť ten problém tu zůstává?

Skutečný státník chápe, že nemůže zajistit budoucnost svým dětem ani dětem svých spolupracovníků...

A jestliže je takto z ostatních dětí ve státě vyčleňuje, tak už je to určitý ukazatel,

že jim nedokáže zajistit jejich budoucnost, pokud nezajistí budoucnost svého státu,

jeho budoucí bezkrizový rozvoj.

A pokud na tohle nemyslí…

Nu, to promiňte, planeta

je kulatá, utéci není kam,

tak či onak vás všude najdou,

a navíc vám dojdou zdroje.

A to i v případě, že utečete s celou státní

pokladnou, jednou vám ty peníze dojdou.

A pokud se na věci

díváte takovým způsobem:

„Mé děti jsou něco víc, a tak je nutné zajistit jim

lepší život a ty ostatní mě nijak zvlášť nezajímají.“

Potom se ptám, a co s těmi dětmi bude?

On vychoval Kolju tak, že absolutně není připravený na reálný život.

Vychovával ho jako následníka impéria

a teď v mnohých situacích

vypadá dost komicky.

Lukašenko neuvažuje jako hlava státu, ale jako Koljův tatínek.

Kam toho Kolju schová,

až se začne hroutit stát?

A co když se najdou síly, které se budou chtít Lukašenkovi pomstít?

A pokud budou tyto síly natolik silné, aby byly schopné, nedej Bože, zorganizovat nějaký teroristický útok

nebo něco jiného.

Jak ho dokáže ochránit?

Pokud by byl státním činitelem,

a ne Koljovým tatínkem, tak by pochopil,

že bezpečnost jeho syna závisí na tom, nakolik bude stabilní a bezkonfliktní společnost ve státě,

jak se jeho syn nekonfliktně dokáže do té společnosti zařadit a realizovat svůj geneticky podmíněný potenciál.

Nemám na mysli uspokojování elitářských ambicí, ale aby se stal dobrým člověkem a profesionálem.

A právě to bude zajištěno, když najde společnou řeč s lidmi, když bude členem společnosti.

Potom bude v bezpečí.

A pokud se snaží vyčleňovat své děti,

děti svých spolupracovníků

a co bude s ostatními dětmi

ve státě je mu ukradené…

Odstraní-li Lukašenka, tak se sesype celý systém. Správně, sesype.

Zdálo by se, že samotný Lukašenkův osud ukazuje,

jak je důležité splnění té normy o výměně vedení:

„Už ho máme dost, ať odejde!

Už je tam příliš dlouho.“

To je jediná výhrada.

Díky tomu, že z nadnárodní úrovně Rusko

Bělorusku zajišťovalo všechny kompetence

potřebné pro jeho existenci ve formátu státu,

a bylo to přesně tak a nejinak.

Takový stát, který nemá zajištěný nezbytný soubor kompetencí, nemůže existovat,

o tom je ta práce o státě.

Černá hora se stala členem NATO. Lidi, promiňte, ale kdo se Černé hory ptal na názor?

Právě proto Srbsko rozdělili na všechny ty státečky:

Makedonie, Černá hora, Chorvatsko, Slovinsko,

aby se jich na jejich názor

už nikdo ptát nemusel.

Aby tyto státečky neměly dostatečný potenciál

k zajištění potřebných kompetencí

a bylo možné je všechny ovládat.

Je to hanba, jak musel Vučič sedět na té židli jako provinilý školáček, mnohým se to zdá urážlivé.

Jaká hanba? Ten stát není schopen zabezpečit si svou suverenitu, to je přece jasný ukazatel.

A že si může dovolovat Lukašenko?

To jen kvůli tomu, že mu za zády stojí Rusko,

které Bělorusko chrání,

zajišťuje mu všechny kompetence.

Jenže náš „baťka“ je přece mnohovektorový!

„Co jste to za bratry, když nás nedokážete nakrmit?“

A potom hned k Západu:

„Co pro vás můžu udělat?“

A v běloruském moři jsou najednou k mání

krevety, krabi a kdo ví, co všechno ještě.

A celá pole plná kiwi a ananasů

se tam okamžitě objevila.

Kdy se Lukašenko choval

k Rusku poctivě? Ani jednou.

Za celou tu dobu, kdy je prezidentem, nikdy nebyl k Rusku poctivý.

Vždy vydíral bratrskými city.

Ale takto se integrace budovat nedá.

Integrace se buduje na čestných vztazích.

Takže by se zdálo, že když ho

vymění, tak to přece musí být dobré?!

Lukašenko nemůže být příkladem

pro tu povinnou výměnu státního vedení,

a to z toho jednoduchého důvodu,

že Bělorusko není skutečný stát a jeho existenci ve formě státu mu zajišťuje Rusko.

Každý skutečný stát musí mít

dlouhodobé programy svého rozvoje

a realizovat tyto dlouhodobé programy rozvoje jednoduše není možné, pokud dochází k časté výměně vedení.

A je velice závažné, když se vedení

mění každých osm nebo i dvanáct let.

Systém postavený na povinné výměně…

Lidé říkají: „Už tam sedí příliš dlouho,

moc lidi kazí a pro absolutní moc to platí vždy.“

Lidi, a kdo zabrání, aby vám tam dosadili nějakého toho šaška, jako na Ukrajině?

Kdo zabrání tomu, aby tam dosadili nějakého herce?

Jako tomu bylo v USA s Ronaldem Reaganem?

On řekl zcela poctivě: „Já jsem tolikrát hrál krále a prezidenty na plátně,

že roli guvernéra musím

zvládnout levou zadní.“

To když šel do prvních voleb na státní funkci jako kandidát na guvernéra.

A co je mimochodem guvernér státu?

Je to hlava státu. Správný překlad

je Spojené státy Ameriky.

To právě proto mají Státní department

a ne ministerstvo zahraničí.

Z pohledu vedení USA je každý stát, ať už je to Texas, Francie nebo Rusko úplně stejným státem.

A potom se Reagan stal

i prezidentem USA.

Takže ty demokratické volební postupy,

demokratické normy vládnutí mají jen jeden úkol,

aby za touto zástěrkou

bylo skryto reálné řízení.

Tato povinná výměna vlády

je potřebná jen k tomu,

aby jestliže se do čela státu nedopatřením dostane konceptuálně mocný lídr,

ho mohli těmito demokratickými normami odstranit

od řízení a stát opět začlenit do svého řízení.

To znamená, aby ho opět plně pod své řízení převzal ten takzvaný deep state,

hlubinný stát, tedy klanově-korporativní skupiny,

které si přerozdělily sféry svého vlivu.

V klasickém vyjádření to nyní

zcela názorně předvádí Ukrajina,

kde je jeden poslanec člověkem

tohoto oligarcha, další zase jiného,

takže jednu oblast činnosti státu řídí jeden oligarcha a druhou zase druhý oligarcha.

Cožpak jsme to neabsolvovali

i tady u nás v Rusku?

Neměli jsme tu snad období

panování sedmi bankéřů? Měli.

Když chcete například realizovat

kosmický program, tak co to znamená?

Že musíte vytvořit určitou kádrovou základnu a stejně tak výrobní základnu.

Možná závod v takové

podobě nepotřebujete,

ale pokud se chcete zabývat kosmickou oblastí, musíte ho postavit.

A až potom může na základě konverze vyrábět i jinou produkci.

Musíte vypracovat projekt, provést vývojově-konstrukční práce…

Je toho velice mnoho

a celý ten proces trvá dlouho.

Kdyby v Sovětském svazu proběhla kardinální změna řízení,

tak by Chruščov ten kosmický program nenechal dojít do fáze realizace.

Jenže protože nemohl rozbít všechno najednou,

tak alespoň v mnoha směrech ničil Stalinovo řízení.

Stalin měl svůj program bytové

výstavby. A co udělal Chruščov?

Všechny zdroje, které na to Stalin shromáždil,

rozfofroval a začal stavět chruščovky,

se kterými nyní máme problém,

který musíme řešit.

Zatímco domy postavené za Stalina jsou u lidí stále

v kurzu. Stalin měl program na ochranu přírody.

A co udělal Chruščov?

Rozoral celiny. A proč?

No, když víme, že z nadnárodní

úrovně se jim to hodilo,

aby v těch oblastech celiny na Altaji a v Kazachstánu byla vybudována infrastruktura pro budoucí stát…

A nemám na mysli Kazachstán.

Jak si někteří asi pomyslí, ne.

Povšimli jste si, jak silně proniká britský

establishment do státního řízení v Kazachstánu?

To je opět k té otázce modré

vlajky a formátu Astany.

Takže tohle udělal Chruščov

a celý ten program pozměnil.

Promrhal zdroje, které Stalin připravoval

k tomu, aby stát mohl udělat další průlom.

A potom to dál setrvačností v době stagnace všechno scházelo na úbytě.

Vezměme si nedávnější příklad,

Putina a Medvěděva.

Putin pracuje na osvojování antarktického šelfu a k tomu potřebujeme ledoborce.

Abychom je postavili, potřebujeme mít závody, které nepostavíte ze dne na den.

A bude-li ledoborec rychle zapotřebí, bude nutné využít stavební kapacity v zahraničí.

Ale taková stavba ledoborce trvá léta. Některé se staví sedm let.

Dříve než takový ledoborec postavíte,

musíte zformulovat příslušnou státní politiku,

shromáždit kádry, zajistit financování, vypracovat projekt, někde něco nově zakládat…

A potom přijde doba, kdy nastoupí nový lídr

a ten řekne: „Ne, mne tento proces nezajímá.“

Vymýšlím si snad? Jen si to vezměte.

Stalin rozjel programy na osvojení severu,

stavěla se železnice, zakládala města

a vše to běželo zcela bez problémů.

Potom nastoupil Chruščov a hned druhý den

po Stalinově smrti bylo osvojování severu zastaveno.

A Wrangelův ostrov Američané po celou sovětskou dobu považovali za své území z toho jednoduchého důvodu,

že oni tam mohli založit vojenskou základnu

a my takovou možnost neměli.

Dále se podívejme na Putina

a Medvěděva.

Putin chápal nutnost obnovy

leteckého průmyslu,

a tak kopějku po kopějce shromažďoval peníze,

aby bylo za co začít stavět letadla.

Shromažďoval kádry, začal

obnovovat potřebné závody.

Vše bylo připravováno k tomu,

abychom začali vyrábět vlastní letadla.

Zformoval se odbyt uvnitř státu

v počtu sto padesáti letadel,

našli jsme odbyt v zahraničí,

Írán chtěl tři sta letadel.

To je velice dobrá příprava,

aby se to všechno rozběhlo.

Několik dalších let jsme na tom

v klidu mohli pracovat.

Nastoupil Medvěděv a řekl: „Všechny letecké

společnosti musí nakupovat západní techniku!

Všechny ty putinské plány na obnovu

leteckého průmyslu v Rusku uzavřeme!

Že na to Putin nashromáždil

peníze? No to je skvělé.“

Odjel do USA: „Tady máte všechny ty peníze,

které Putin ušetřil za budoucí letadla.

A kdy nám ta letadla dodáte, nebo jestli nám je vůbec dodáte, to už si jako šéf rozhodnete sami.

A ještě je tu problém s tím Íránem,

který potřebuje letadla.

My bychom sice jen na té íránské zakázce mohli pozvednout celé naše letecké odvětví…

Írán by chtěl S-300. Víte co,

já mu vyhlásím sankce.

A za co? Jen tak, prostě se chci

vytáhnout před americkým páníčkem.“

Vyhlásil sankce, zrušil ten kontrakt.

A naše letecké odvětví se zhroutilo.

Takže ta skutečnost, že Putin

musel na ty čtyři roky odejít,

reálně vedla k tomu, že nemohl dokončit ten program obnovy leteckého průmyslu.

A co dál? Kdo nastoupil po něm? Medvěděv,

a co on je zač? Takový pan Bunša.

„Kemská volosť? Tak si ji vezměte, nám neubude!“

(film Ivan Vasiljevič mění profesi)

Vzpomínáte, jak se vzdal

toho území Špicberků?

Dále.

Myslíte, že snad Medvěděv nechtěl být

prezidentem i ve druhém volebním období?

Jen si vzpomeňte na jaro…

Jaký to byl rok? 2011.

Putin byl premiérem a ptali se ho:

„Možná budete kandidovat?“ „Uvidím.“

Vystoupil Medvěděv:

„Co si to ten premiér dovoluje?

Já jsem prezident. Cožpak jsem mu dovolil mít nějaké takové plány, kandidovat na prezidenta?“

A co v té době udělal?

Fakticky začal odrovnávat naše kosmické odvětví. Francouzi se ozvali jako první:

„To, co udělal Medvěděv

je přece katastrofa.“ Američané…

Těm by bylo jedno, kdyby ruské rakety začaly padat

a nebylo na čem létat na Mezinárodní kosmickou stanici.

Jenže celý jejich kosmický

program by se zhroutil.

Potrestali vedení NASA, které…

To Američané je přece potrestali, to vedení NASA,

kteří šli na ruku Medvěděvovi jednajícímu na principu:

„Donuť hlupáka modlit se k Bohu,

samou horlivostí si čelo rozbije.“

A přesně to Medvěděv dělal, tak se modlil

k Američanům, až měl čelo samou bouli.

A tak si řekli: „Raději s chytrým prohrát než s hlupákem vyhrát.“

Protože taková výhra s hlupákem

povede k vaší vlastní zkáze.

Zatímco když prohrajete s chytrým, tak to také znamená, že překonáte velice kritické situace

a v konečném výsledku vyhrajete.

A tak mu řekli: „Ty nebudeš

znovu kandidovat!“

Cožpak se Medvěděv uklidnil? Nepokoušel se snad u nás o vyvolání majdanu?

Nebyly tady politické strany, které provolávaly:

„Dmitriji Anatoljeviči, zruš volby.

Nastol tady svůj autoritářský

režim na dva roky.“

To všechno se přece dělo.

Takže krátká volební období jsou potřebná pouze tehdy,

kdy je v plánu stát zničit, jen v takovém případě.

Namítnete: „A co když se do čela dostane někdo jako Lukašenko? Přivede stát ke stagnaci, bude ho ničit.“

Ale vždyť po delší dobu působení takového

státního činitele tu jeho záškodnickou činnost

prohlédnou široké vrstvy

obyvatelstva.

Pro nikoho už to nebude tajemstvím.

A pokud se lidé hned od začátku nechtěli zajímat

o to, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy,

tedy stát, tohle je k tomu donutí.

Stejně jako u nás v Sovětském svazu. Lidé

se spolehli na stranu a ta dovedla stát ke krachu,

a potom pochopili, že záchrana tonoucího je v rukou samotného tonoucího,

že je třeba se do toho

řízení nějak zapojit.

Jenže státní řídicí aparát

už je zformován z „liberastů“,

a ti slouží jen svému americkému páníčkovi,

který z nás chce mít surovinový přívěšek.

Ale uvědomění si této okolnosti vede

k formování alternativního řízení.

To znamená, že se formuje řízení zdola,

na základě společenské iniciativy.

Ale shora je to blokováno. Pokud se však objeví konceptuálně mocný lídr,

tak tu máme jeho, další mezivrstvu

tvoří prodejná elita a pak lidové masy,

které chápou oč se snaží konceptuálně mocný lídr a pomáhají mu.

Takže je ta elita utiskována ze dvou stran, a nakonec jí nezbude než utéci ke svému páníčkovi.

A tam to s nimi dopadne tradičně.

Napřed jim seberou kapitál, a potom bude následovat „sebevražda“, pokud tedy neskončí ve vězení.

A proto je nutné zrušit všechna omezení

na dobu zaujímání volených funkcí, všechna!

Protože, znovu opakuji, nikdy

nedokážete vyhrát nad těmi,

kteří drží v ruce reálné páky řízení ve státě,

pokud je to řízení vedeno ze stínového sektoru.

Ale pokud to zrušením těch volebních

omezení vynesete na světlo…

Dokud řídí ze stínu, tak ty klanově-

korporativní skupiny řeknou:

„Dnes bude v čele Vasja a zítra,

protože si neporadil…“

Stejně jako třeba Porošenko,

který to řízení nezvládl.

„Pojďme tam dosadit Zelenského.“ Ale moc přece zůstala v jedněch a těch samých rukou.

Cožpak to není očividné?

Je nutné tohoto aktéra

vytáhnout na světlo.

A to je možné jen zrušením těch omezení, potom nastoupí konceptuální jasnost pro obyvatelstvo i státní řízení.

Lidé podpoří to, co je potřebné pro stát

a pro ně a nepodpoří to, co je poškozuje.

Potom se všechno zdaří.

Dlouhodobé procesy, nemůžete vyřešit...

Dlouhodobé projekty přece nemůžete vyřešit

v rámci jednoho prezidentského období.

Cožpak by Stalin dokázal provést industrializaci země, vyhrát Velkou vlasteneckou válku

a obnovit stát, kdyby musel

každé čtyři roky jít do voleb?

Kdyby vždy po něm nastoupil nějaký ten Chruščov, který by rušil to, co do té doby udělal?

My bychom takhle nikdy náš stát

neobnovili. Jednoduše by to nešlo!

A aby nebylo možné řešit

dlouhodobé úkoly,

aby byl stát neustále závislý na nadnárodním řízení, byly vymyšleny tyto krátké lhůty řízení.

Takto daný člověk celé první období přemýšlí

o tom, jak to udělat, aby ho zvolili i podruhé

a celé druhé období zase přemýšlí o tom, co udělat, aby potom neskončil na lavici obžalovaných.

Je třeba se s někým domluvit,

něco někde odepsat…

A všechno je to řiditelné.

A s kým se asi tak domlouvá?

S tím stínovým řízením a lidé tak stále stojí odsunuti stranou od reálného řízení.

Putin vtahuje lidi do řízení.

To rozhodnutí o ústavních změnách přece mohl přijmout i zcela sám, ale přesto o tom nechal rozhodovat lidi.

Aby dal najevo elitě,

že on pracuje pro lid.

Takže Lukašenko nemůže být žádným pozitivním příkladem

pro to, že jsou nutná omezení volebních období.

On nemá žádný systém řízení.

A tento systém… Přesněji tento jeho osobní systém řízení se stal možným jen díky tomu,

že mu kompetence státního řízení nezbytné

pro existenci státu zajišťuje nadnárodní řízení.

To si potom může dovolit zahrávat si v osobních kontaktech, a proto to také dělal, ale tentokrát narazil.

Jenže mu to stále nedošlo.

Stát je mu stále vřele ukradený,

pořád má jen ten svůj sedlácký pohled,

zjednodušený pohled na takové složité sociální supersystémy, jakými jsou státy.

Jenže takto to nechodí.

Řídicí struktura nemůže být ve vztahu

ke složitosti řešených problémů jednodušší,

než je složitost řízené struktury.

Je-li objekt řízení složitý, musí subjekt obsahovat všechny nezbytné…

Celý soubor potřebných kompetencí

pro řízení daných složitostí.

Proto také nelze přistupovat

se šablonami řízení statku k řízení státu.

Tak taková je ta situace. Lukašenko opět nic… Pokouší se opět lavírovat:

„Vy přece potřebujete, aby v Bělorusku byl klid, nechcete, aby tam byla válka.

Tak mne musíte zachránit

a já vás potom opět zradím!“

Opět se k tomu připravuje. Dokonce přímo

v tomto rozhovoru o tom neustále mluví.

Ten rozhovor je velice zajímavý.

A ty puzzle tam skutečně do sebe zcela zapadají. Lukašenko zůstal stejný jako dřív.

Mluvil jste o Medvěděvovi.

Mimochodem to, o čem jste dnes mluvil,

je možné si podrobněji přečíst

v práci Fondu konceptuálních technologií

„Revoluce je nevyhnutelná ? nebo !“,

tam je ta situace podrobně popsaná.

- Ona je asi i součástí jedné z našich knih.

Já teď přesně nevím. Na webu ji najdete určitě.

Je to první analytická zpráva v rubrice Analytika.

Druhá otázka souvisí s Medvěděvem,

který oslovil kolegy z Jednotného Ruska,

aby přišli s iniciativou zavést v Rusku minimální zaručený příjem pro všechny občany.

Co na to řeknete? Je to dobrodinec,

nepřítel nebo hlupák?

Řekněte, a všichni občané jsou… Ne, rovnocenní ne.

Všichni vykonávají nějakou užitečnou činnost pro stát?

Pro celý zbytek společnosti?

My přece víme, že někteří občané vedou asociální způsob života, někteří vedou protistátní činnost,

tj. cíleně ničí systém, ze kterého jsou vyčleňovány peníze na jejich živobytí, na jejich život, ty minimální.

A když se na to podíváme z té strany,

že je u nás zcela likvidován vzdělávací systém,

což vede i k likvidaci systému výchovy...

Děti přímo nutí trávit čas

s těmi gadgety, telefony.

A aby je zcela nahnali na ten internet a udělali

z nich doplňky telefonů, internetu,

je velice užitečné zavedení všeobecného dálkového vzdělávání.

Aby je k tomu dotlačili.

Oni tam už do určité míry žijí.

Přicházejí tak o návyky života ve společnosti,

nezískávají žádnou odbornost.

Jsou tak pro ně vytvářeny

podmínky, za kterých...

Když vstupují do života

tak i přes podporu rodičů

potřebují adaptační období.

Pokud v tomto období těmto mladým lidem

zajistíte zaručený příjem, tak v tom systému,

kde z nich dělají doplňky k internetu,

k nějakému tomu gadgetu nebo telefonu,

jaký budou mít stimul, aby vůbec pracovali?

Ani ne pro společnost, třeba i jen pro sebe?

Vždyť stejně ten příjem mít budou.

A až pochopí, že skončili v situaci, ze které se nedokážou dostat, tak to bude jako v močále.

Čím více sebou budou házet,

tím hlouběji se budou potápět.

Nebudou mít žádné návyky, dovednosti ani znalosti, aby se z té situace dostali.

A co je zapotřebí dělat?

To, co dělá náš gosudar.

Jen si to vezměte, co bylo v době koronaviru.

Všichni tak či onak použili vrtulníkové peníze.

A jak to pomohlo byznysu přežít?

A co dělal Putin?

V rámci toho, nakolik dokázal vybojovat další suverenitu pro Rusko, zachovával výrobu,

zachovával podniky,

jak jen mohl. A kam šly peníze?

Přesně do těch sektorů, které jsou

pro stát jednoznačně užitečné.

Našla se tu u nás jedna úřednice, která byla schopná říci: „Stát po vás nechtěl, abyste rodili děti!“

Dokud existuje stát, tak mu musí záležet na tom, aby se děti rodily.

Stát nikdy nekončí, musí se neustále obnovovat, a to může probíhat jen tak, že se rodí nové děti.

Děti se musí rodit, musí být vychovávány, chodit do školy a tak dále. A kam investuje Putin?

Do dětí.

To je užitečná oblast činnosti

státu, a proto berte.

Nesmíte dávat každému, ale tomu, jehož činnost pro stát je přínosná, kdo pro něj není břemenem.

Pokud jste jen doplňkem ke gadgetu, proč by měl stát mít zájem dávat vám peníze?

A pokud jste v životě aktivní, založili jste rodinu, vychováváte dítě...

To je přece pro stát to nejsvětější,

pomáhat mladým rodinám.

Takto je třeba jednat.

A to, co navrhl Dmitrij Anatoljevič?

Nu, kdypak ten navrhoval něco jiného než to, co zaručeně zničí stát, zničí Rusko?

Co by ho zlikvidovalo jako samostatný subjekt řízení? Medvěděv vždy stál proti Rusku.

Všechno, co on navrhuje, je vždy

vražedným prostředkem pro Rusko.

Prostudujte si jeho prezidentskou činnost.

Já už jsem některé ty věci vyjmenoval.

Nic dobrého nenavrhl.

Jde o návrh, jak nepřímo zabít Rusko,

jak ho připravit o životní stimul.

Aby tu byl dav bez vůle jako doplněk

k internetu, neprofesionální,

který by nakonec připravili

o jídlo a hotovo.

To bude konec, ti lidé stát bránit nebudou, nic pro stát neudělají.

To kvůli tomu se mimochodem všude zavádí ten zaručený příjem.

Jak to vypadá na Západě?

Přece dobře víme, jaký je plán - přeformátování západních států, to kvůli tomu jsou potřební ti migranti,

kteří na území staré Evropy vytvoří nové národy

s novými jazyky a tím pádem také nové státy.

A kvůli tomu je nutné jedněm umožnit expanzi a zaručený příjem,

a těm druhým umožnit

hédonistický způsob života.

Vždyť proč jsou na Západě všechny ty pochody homosexuálů a tak podobně?

Nač bys pracoval,

když máš zaručený příjem?

Dáš si pivko a půjdeš se podívat

na pochod homosexuálů.

A potom se probudíte, a žádný

stát už nebude existovat.

Váš stát už tu nebude, někdo jiný se chopí řízení a budou platit jiná pravidla.

V tom lepším případě vás do toho davu přimíchají jako hnojivo.

Tak taková je to situace.

Další otázka.

Je známo, že USA mají dnes

ten nejvyšší vnější dluh na světě.

A jak dříve nebo později hodlají kompenzovat tento dluh státům, kterým dluží?

Budou tisknout další papírky

a dopisovat další nuly do počítačů?

Nebo zajistí americkou měnu nějakým energetickým ekvivalentem, za který se zaručí USA jako stát?

Vždyť měny všech států jsou nyní vázány na americký dolar?

Nebo jaké jsou jiné varianty?

Cožpak existuje

takový stát jako USA?

Já vím, že existuje státní

subjekt nazývající se stát USA.

I vlajka tohoto státu je velice zajímavá.

Ukazuje, že jako takový žádný stát USA neexistuje.

Existuje tu státní nástroj a my víme, k čemu slouží.

Je to světový četník.

A tento světový četník má úderné skupiny

letadlových lodí, aby mu jiné státy dávaly na dluh.

A pokud snad někdo z těch domorodců bude chtít vrátit svůj dluh,

tak k němu připlují a pěkně mu

vysvětlí, že takto to nefunguje.

USA by měly platit své dluhy?

A proč? USA všechny

ty dluhy smažou.

Existují dva způsoby,

jak to udělat.

Ten první je teď realizován. Světová ekonomika je nafukována dolarovou bublinou.

Tato dolarová bublina už světovou ekonomiku

ohrožuje, takže je potřebný přechod na jinou valutu.

Nu prosím, nastoupí masová inflace,

všem budou vráceny dluhy.

A co to způsobí? Bude to pro ekonomiku každého státu takovým břemenem,

že budou všichni povolnější k nově

zformovanému nadnárodnímu řízení.

Druhý způsob, kterému

se samozřejmě chtějí vyhnout.

Je to jednoduché, USA se jako stát prostě zhroutí a kdo si na nich co vezme?

Nikdo nedostane nic,

protože to nebude mít kdo vracet.

Tam to bude vypadat tak, jak je to popsáno

v těch filmech Šílený Max a dalších.

Oni přece tak rádi točí tyto post-apokalyptické, post-technologické filmy,

kde jsou zbytky předchozí civilizace využívány

k tomu, aby jedni požírali ty druhé.

To je vše.

Takže USA nikdy nikomu

nic neslibovaly.

A když někdo říká: „Je třeba

brát si příklad z USA a žít na dluh.“

Nu pánové, když tak chcete

zahubit vlastní stát, tak to udělejte.

Vás jako tu opici… Je takový způsob lovu opic,

abyste si pochutnali na jejich mozku.

Udělají úzkou díru do dýně

a dají tam hrstičku rýže.

Opice tam strčí ruku, sevře ji s tou rýží

v pěst a už ji nedokáže vyndat.

S tou pěstí už tou dírou neprojde.

Potom přijde lovec, chytí opici

a pochutná si na ní a jejím mozku.

Je to jednoduché a efektivní.

Žít na dluh je úplně stejné.

A co udělal gosudar Putin?

Vyplatil všechny státní dluhy. Ano, v rámci tohoto systému bylo nutné ty peníze zaplatit.

Ale buď by nás o ty peníze připravili

jen tak, aniž bychom získali více suverenity,

anebo jsme to mohli udělat v podobě úhrady dluhů a získat určitou míru suverenity.

Takto to vypadá, když využíváte objektivní okolnosti

k dosahování vlastních subjektivních cílů.

Takto jedná konceptuálně

mocná hlava státu.

Takto má vypadat stát a tím spíše

stát-civilizace, jakým je Rusko.

To byla poslední otázka.

My vždy v našem pořadu Otázka-Odpověď mluvíme

o věcech, které se rozumí samo sebou.

Také jim porozumíte,

budete-li znát abecedu řízení.

Abyste přešli silnici, musíte mít nějaké minimální znalosti pravidel silničního provozu,

nemluvě o tom,

sedíte-li za volantem.

Aby vás v obchodě nebo v práci

nepodvedli a zaplatili vám celou výplatu,

musíte mít elementární znalosti

matematických pravidel,

sčítání, odčítání, dělení, násobení.

Stejně tak nám v našem životě nyní čas velí, stalo se prostě nezbytné,

abyste měli znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů.

Tyto znalosti naleznete v pracích

vnitřního prediktoru SSSR.

Čtěte tyto práce, stávejte se konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou

a štěstí. Do příštích setkání.

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz


92 zobrazení

I jeden člověk může přivést osla k řece, ale ani 40 lidí ho nedonutí pít.