• Konceptuál CZ

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 15.02.2021 Titulky CZ

Aktualizace: úno 21

To se vám nepovede. Chceš-li mír, připravuj se na válku!“ Tuto frázi Lavrov pronesl!

A oni dobře vědí, jak končí všechny války proti Rusku. Pokaždé si myslí, že když je Rusko oslabeno, mohou ho jít porazit. Lavrov jim odpověděl: „Ani náhodou! Vy jste v Rusku něčeho dokázali dosáhnout vždy jen díky vnitřní zradě!

Ale ta zrádcovská vrstva v ruském vedení už fakticky vyčerpala své zdroje a bude ořezána!

Otázka – Odpověď z 15.2.2021


1)Prohlášení Sergeje Lavrova o připravenosti ke zpřetrhání vazeb s Evropskou unií

2)Kdo trvá na vystoupení Ruska z Minských dohod?

3)Proč se v každé historické etapě stává Rusko nástrojem globálního prediktoru?

4)Proč MMF doporučil ruské centrální bance snížit základní úrokovou sazbu o půl procenta?

5)Proč bylo Putinovo setkání se šéfy médií 10. února vedeno v uzavřeném režimu?

6)Rozdíl mezi nihilismem a psychologií fňukalů




Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 15.02.2021. Začneme první otázkou s prosbou okomentovat prohlášení ministra zahraničí Sergeje Lavrova o připravenosti ke zpřetrhání vazeb s Evropskou unií. Co to má být? To Rusko pokračuje v postupné obnově své suverenity?

Dokonce více. Ta událost, ten rozhovor Sergeje Viktoroviče Lavrova poskytnutý Solovjovovi, je svým významem velice důležitým opěrným bodem, na jehož základě je formována budoucnost Ruska. Tento opěrný bod je rovnocenný, dokonce více než rovnocenný tomu, jak Primakov otočil letadlo nad Atlantikem 24. března 1999.

Američané byli přesvědčeni, že Primakovovi nezbyde nic jiného než dokončit svůj let přes Atlantik, neboť už byl blízko a bude tedy muset přistát. Proto v té chvíli Američané začali bombardovat Jugoslávii, Srbsko, chtěli, aby tímto krokem Rusko potvrdilo podřízenost své vnější politiky politice USA jako státu. Ale Primakov byl jinou figurou, a proto otočil letadlo, a takříkajíc se zbytkem paliva doletěl do Reykjavíku, kde přistál, natankoval a odletěl.

Co si musíme uvědomit? Na začátku devadesátých let SSSR kapituloval, protože ho zradila jeho partajní sovětská nomenklatura snící o tom, aby v čele našeho státu stál Západ, abychom mu ze všech sil sloužili. Proto také u nás ve vnější politice panoval postoj deklarovaný tehdejším ministrem zahraničí Andrejem Kozyrevem, že Rusko nemá své národní zájmy. Obraceje se k bývalému prezidentovi, přičemž u nich vždy prezident zůstává prezidentem USA, přestože už není úřadující, stejně je brán jako prezident. Ptal se Nixona: „Řekněte, jaké má mít Rusko národní zájmy!“

To toužebné přání, abychom měli nějakého páníčka, který by nám říkal, jak máme žít, je možné srovnat s tím, jak nám tvrdí, že Rusko přišlo na Západ a řeklo: „Podřídíme se vašim pravidlům…“ Tak to vůbec nebylo. Rusko/SSSR otevřelo dveře svého domu, jeho partajní nomenklatura otevřela dveře státu jako dveře domu, pozvala do něj vnějšího manažera a řekla mu: „Tys to u sebe tak pěkně zařídil, pomoz nám tady organizovat lepší život.“

Jenže kdo řekl, že ten vnější manažer bude organizovat lepší život nám? Když vidí, že ten dům je plný bohatství, které může přetahat do svého domu, tak to udělá! Začali ten dům vykrádat, bořit jeho zdi a tak dále. My jsme se na to podívali a řekli jsme: „Ne, takové vnější řízení je nám k ničemu. Vypadněte!“ A Západ se urazil: „Jak to? Vy sami jste si nás pozvali.“ „Ano, my vás pozvali a my také rozhodneme, kdy vás vyhodíme.“ A oni na to: „To ne. Jakmile jste nás jednou pozvali, váš dům je náš!“ Je to stejné jako s podvodnými realiťáky, to je typický příklad.

A když nám tvrdí, že se Západ urazil a že měl proč, tak to tak vůbec není, ani náhodou. Ano, dřívější vedení toho obydlí, toho velkého domu, Sovětského svazu, bylo naladěno na to, aby ho řídil vnější manažer, kterému by přisluhovalo za drobečky. Ať si klidně celý ten dům rozkrade. Jenže ostatní jeho obyvatelé řekli: „Ne, vy, kteří jste se takto rozhodli, jste se nezeptali na vůli ostatních obyvatel, takže táhněte společně se svými páníčky!“ To je to, odkud pramení ten konflikt.

Ještě je třeba zmínit, že Západ nikdy Rusku nepřiznával právo na jeho suverenitu, právo na vedení své politiky a vůbec na existenci státu. Částečně je to popsáno v těch pracích Stát, Válka a Bolševismus. Třeba jaký manévr provedl Ivan Hrozný, aby v očích Západu získal legitimitu, na jejímž základě by mohl jednat a říkat ne. „To Rusko musí sjednocovat ruské země, žádné Polsko. Moskva!“ A tenkrát Západ skřípajíce zuby to právo uznal, ale cožpak se s tím někdy smířil?

Jen si vzpomeňte, jak k nám každých sto let Západ přišel rozpoutat válku. A vždy mezi naším nejvyšším řídicím sborem Západ nacházel zrádce, kteří snili o tom, aby Rusko bylo pod vnějším řízením. A tito zrádci, kteří se uhnízdili v partajní nomenklatuře SSSR po smrti Josifa Vissarionoviče Stalina, zradili náš stát. A věděli, že ten stát musí zradit velice rychle, jinak to nestihnou.

Když někdo nyní tvrdí, že Západ neměl dost sil, protože se musel soustředit na něco jiného, a proto Rusko nedorazil, tak prostě nechápe procesy řízení. Takové složité sociální supersystémy, a Rusko je nadmíru složitý sociální supersystém, hned tak zlikvidovat nedokážete. Aby dorazili napoleonovskou Francii, její imperátorský duch, aby zničili Francii jako subjekt globální politiky, bylo zapotřebí sto let. Od té francouzské revoluce 1789, a potom císařskou Francii.

Aby bylo možné přistoupit k další etapě, použili těch sto dnů… Napřed Napoleona porazili v tom roce 1814/15, a potom s konečnou platností, protože nebyly zničeny všechny mechanismy, znovu Francii na těch sto dnů dali dohromady, aby viděli, kdo se přidá, kdo zradí, zničili je a začali v pomalém režimu likvidovat Francii jako subjekt globální politiky. Neboť Francouzské císařství bylo velice silným konkurentem Britského impéria.

A kdy tu Francii dorazili? V roce 1870 v té francouzsko-pruské válce, kdy byl svržen Napoleon III. To byl konec. Ten člověk dosazený Velkou Británií dovedl Francii k tomu, že byla zničena s konečnou platností. A to, že už se předtím Francie účastnila „Krymské“ války, nic neznamená, to ji prostě připravovali ke konečné likvidaci. Poté Francie... Po roce 1870 byla Francie už jen tažným koněm ve spřežení Velké Británie. A to byla Francie.

Rusko je daleko mocnější subjekt, ten jen tak nepřevezmete, jen tak nezlikvidujete, jedním výpadem to nepůjde. Proto je tu ten projekt SSSR 2.0, aby ho znovu seskládali a znovu potopili. Dát ho dohromady? Nic proti tomu. Ale aby se jim ho nepovedlo znovu potopit, je nutné vědět, co je to konceptuální moc, druhy sociální moci. Musíte si uvědomovat, jak je vedena globální politika a čím se liší od té vnější a vnitřní. A mnoho dalšího, jak je nutné řídit složité sociální supersystémy podle plné funkce řízení.

To je k tomu rozhovoru poskytnutému Lavrovem. Zatímco jsme dříve, celá devadesátá léta, žili podle zásady, že SSSR/Rusko a jeho úlomky, nemají žádné národní zájmy, a že tyto zájmy má diktovat Západ... Vždyť také vidíme přítomnost USA ve všech bývalých republikách SSSR. A to jak v přímé podobě, tak i v určité nepřímé podobě. Ta přímá podoba, to je Gruzie, Pobaltí. V Pobaltí už je přímo přítomné NATO. A ve druhé, skrytější podobě je to u všech republik Střední Asie a v dalších zbývajících republikách.

A tím obratem bylo řečeno: „Ne, omlouváme se, my máme nyní takový potenciál, o jakém se vám ani nezdálo a nehodláme položit svůj stát k vašim nohám!“ A navíc, podpindosníci si velmi dobře uvědomovali, že stát může explodovat, a potom je všechny smete. Museli se s tím smířit, protože ten potenciál Ruska se jim úplně vymýtit nepodařilo.

Přišel Putin a začal obnovovat Rusko. Napřed si mysleli, že to jsou jen takové marné pokusy a že to časem vzdá. Místo Putina zvolíme někoho jiného a jednu chvíli se jim to také povedlo, když nastoupil Medvěděv, který začal likvidovat všechno to, čeho dosáhl Putin. To, co dělal Medvěděv ve vztahu ke státu, bylo přibližně to samé, co teď dělá Biden s ohledem na Trumpovu odvedenou práci. Jen ruší všechno, co je pro stát přínosné, ale není to výhodné pro klanově-korporativní skupiny. Stejně to dělal Medvěděv.

Měli jsme v plánu založit plynový OPEC, abychom my určovali cenu plynu. Medvěděv to zcela zařízl: „Oni nám naši cenu za plyn povědí ve Washingtonu!“ S Íránem jsme rozjeli spolupráci ve velkém, mělo to přispět i k obnově našeho leteckého průmyslu a obnově naší přítomnosti všude tam. Také to zrušil: „Tady máš Washingtone peníze, které Putin nashromáždil na obnovu našeho leteckého průmyslu! Já ti je dám jen tak. Budeš-li chtít, tak nám za ně dodáš letadla a nebudeš-li chtít, nu, co se dá dělat… Přece sloužíme my tobě!“ A takto to bylo ve všech směrech. Ve všech!

A čím skončilo to první Putinovo volební období? Skončilo dvěma událostmi. Tím jeho proslovem v Mnichově a jednou zajímavou diplomatickou… Nu, já bych neřekl přímo skandálem, ale byla to velice důležitá událost. Britský ministr zahraničí Miliband začal poučovat Rusko, že musí změnit svou ústavu tak, jak mu diktuje Velká Británie. Když v tomto ohledu zaútočil na Lavrova, tak mu na to Sergej Viktorovič odpověděl: „A co ty jsi vůbec zač, abys mne poučoval?“ No, on to formuloval trochu jinak, v té angličtině. To byl velice důležitý krok a Milibandovi se protáhnul obličej.

Kdy se jim povede zvítězit nad Ruskem? Jen když se k nim jeho řídicí sbor připlazí po břiše, jako to udělal Kozyrev, jako to udělal Jelcin. Mimochodem k tomu Jelcinovi. Měli jsme tu tři Jelciny. Ten Jelcin, o kterém my mluvíme, už tu není od roku 1996 a nebyl. V tomto ohledu velmi zajímavý průzkum provedl Muchin v knize, která se podle mne jmenuje Jelcinův kód.

V každém případě došlo v prvních letech 21. století, také to můžete dohledat na internetu, k zajímavé události. Tehdy se po celé Moskvě honili za mikrobusem, ve kterém se Jelcinův osobní fotograf pokoušel vyvést svůj archív do zahraničí. Tenkrát se toho archivu zmocnili a v přítomnosti generálů, zástupců generální prokuratury, ministerstva vnitra, FSB a armády… Pokud se nepletu, tak na Petrovce 38, to všechno ve dvoře v popelnici spálili, aby se to nikomu nedostalo do rukou.

Co tam bylo? Byly tam velice kvalitní fotografie dokládající, že od roku 1996 už to nebyl Jelcin, jen jeho dvojníci. Tyto dvojníky řídily různé klanově-korporativní skupiny. A ten Jelcin, který