• Konceptuál CZ

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 21.09.2020 Titulky CZ

Fond konceptuálních technologií

uvádí

Vážení čtenáři, představujeme vám knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel IV.

Ruský bolševismus jako unikátní jev světových dějin, který dosud vyvolává mnoho otázek.

Co je to bolševismus?

Čím se bolševici liší od komunistů?

Jak bolševici vybudovali sovětský stát

v podmínkách světové války 20. století.

Proč carské Rusko prohrálo první etapu této světové války? 1. světovou válku.

Zatímco SSSR pod vedením bolševiků její druhou etapu triumfálně vyhrál? 2. světovou válku!

Proč bílí generálové vstupovali

do řad Rudé armády?

Jak ruští bolševici dokázali

vyhrát nejen občanskou válku,

ale i odrazit zahraniční agresi vytvořením problémů uvnitř intervenujících států?

Odpovědi na tyto a mnohé

další otázky najdete v této knize.

Získat tuto knihu i další knihy Fondu konceptuálních technologií můžete přes on-line obchod Ozon.ru.

Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I.

si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky,

posluchače a kolegy ve studiu.

Dnes je 21.09.2020.

Na začátku položím hned

dvě otázky od Antona a Dmitrije.

Valeriji Viktoroviči, okomentujte prosím Putinovo

setkání s Lukašenkem v tom formátu z očí do očí.

Co takového mohli projednávat,

aby to nikdo neslyšel?

Nebo je to jednoduché a Putin jedná jako moudrý starší bratr?

A druhá otázka, pokud bude Lukašenko zbaven nátlaku ulice, bude pokračovat ve své protiruské politice?

No, tyto dvě otázky spolu

skutečně souvisí.

Druhá otázka fakticky souvisí

s formátem toho setkání.

Je to skutečně jednoduché a vůbec ne pro to,

že někdo je starším bratrem a někdo tím mladším.

Putin je skutečně moudrý, je to

konceptuálně mocný politik,

politik, který umí řídit složité sociální supersystémy, procesy na úrovni globálního významu.

Dokladem toho je, v jakém stavu

Rusko převzal a v jakém je nyní.

Zatímco Lukašenko

se svou sedláckou úrovní…

Čím se odlišuje řekněme

vesnický starosta od sedláka?

Starosta už řídí sociální

supersystém v podobě vesnice,

kde už je více lidí, se kterými je třeba počítat a nějak je koordinovat.

Zatímco sedlák je sám sobě pánem,

sám sobě hospodářem i pracovní silou.

Může mít další dva tři pracovníky, kteří pro něj buď budou pracovat podle jeho zásad nebo je vyžene.

To je velice zjednodušený

pohled na systém řízení.

A stát, to je složitý sociální supersystém,

na který tento zjednodušený pohled nestačí.

Lukašenko prostě myslí

jako sedlák a na této úrovni zůstává.

Proto jeho chování i rozhodování velice závisí na tom, jak to vnímá…

Ani ne, jak to vnímá společnost,

ale jak to bude podáno informačně.

Na tom on je závislý

a podle toho kolísá.

Prostě tomu nerozumí, tam kde je třeba pracovat

informačně, používá hrubou sílu, šestou prioritu,

a proto, aby něco nezvrtal, aby nepoškozoval proces normalizace stavu v Bělorusku,

je nutná takříkajíc určitá úroveň utajení,

aby informace zbytečně neunikaly.

Tyto informace nesmí utíkat proto, že Lukašenko vytvořil v Bělorusku tak specifický systém řízení.

Je tu jedna taková jednoduchá otázka.

2. října se má konat zasedání běloruského parlamentu,

to je datum jeho dalšího zasedání a hotovo.

A proč se nesejde dříve? No proč?

Vždyť ty události probíhající v Bělorusku

vyžadují operativní zásah, operativní řešení,

ale parlament se neschází. Proč?

Protože parlament jako takový není sám

akceschopný, je podřízen Lukašenkovi.

A on sám se ještě nerozhodl, jaké jsou perspektivy, jak má vypadat běloruská budoucnost,

jakým směrem se vydat, na koho

vsadit a od koho se odtáhnout.

Jemu vyhovuje ruský deštník, ale o čem zase mluvil, když se vrátil z té schůzky s Putinem?

O své lásce k Západu, jeho se dovolával…

Co tím v podstatě zase dal najevo?

„Já Rusko zradím, kdy si vzpomenete.

Jen mi dejte záruku, že si mě tu ponecháte!“

A proto se také běloruský parlament nemusí scházet,

protože o ničem nerozhoduje, bez pokynů nic nevyřeší.

Ale jaké mají být ty pokyny,

odkud mají přijít?

Já jsem popravdě ještě nikde neviděl,

že by někdo přirovnal to,

co se teď děje v Bělorusku k tomu,

co se dělo v roce 1989 v Rumunsku,

kde svrhli, zdálo by se všemocného „diktátora“ Ceausesca, diktátora v uvozovkách.

Kde tato revoluce

skončila jeho zastřelením.

Vždyť to, co se teď děje v Bělorusku, je přesně jako přes kopírák s tehdejšími událostmi.

Nebýt ruského deštníku kryjícího Bělorusko

na globální úrovni i na té mezinárodní,

tak by Lukašenko již dávno…

Dávno by skončil svůj život stejně jako Nicolae Ceausescu a jeho žena Elena.

A právě tento strach, neboť dobře

ví, že lidi stojící okolo něho,

ho mohou v jakémkoliv

okamžiku zradit a zastřelit,

tento strach vysvětluje, proč vzal do ruky samopal a dal ho do rukou i Koljovi.

To je podstatou tohoto jeho chování.

Já tak trochu připomenu, jak to tam všechno probíhalo, v tom Rumunsku.

16. prosince 1989 začaly nepokoje v Temešváru,

které se masově rozšířily po celém státě.

Sedmnáctého Ceausescu

odvolal ministra obrany,

osmnáctého odletěl do Íránu,

dvacátého se z něj vrátil,

dvacátého druhého oznámili, že byla nalezena mrtvola ministra obrany.

Na jedné straně říkají, že byl zabit,

tedy že šlo o sebevraždu, a na druhé,

že nechtěl použít zbraně proti obyvatelstvu,

a proto byl na Ceausescův rozkaz zabit.

Už dvacátého pátého byl Ceausescu v koncích,

všichni ho zradili, zadrželi ho,

tři hodiny trval soud nad ním

a hned potom byl zastřelen.

Všechna obvinění byla

absurdní, zcela absurdní.

Potřebovali se ho rychle zbavit,

a tak ho i s jeho ženou Elenou zastřelili.

To samé v podstatě bylo připravováno

i ve vztahu k Lukašenkovi,

mělo to být stejné,

jako přes kopírák.

A kdo měl být tím vykonavatelem?

Bezpečnostní služby, armáda, vnitro…

Cožpak nevidíme,

co se děje v Bělorusku?

Vždyť ta armáda, vnitro a KGB jsou

v podstatě loajální jenom navenek.

A kdyby zůstaly napojeny na vnější okruhy řízení, jako to bylo v Rumunsku,

Lukašenko by dávno

následoval Ceausesca.

Vždyť se podívejte na tu

situaci s nepokoji v ulicích.

Dosud neutichly.

Při normálním státním řízení by tohle bylo možné odstranit okamžitě.

Proč? Cožpak zde není v chodu šestá priorita?

Je a jak, jenže všechny nepozatýkáte.

Já, pokud si pamatuji, tak například v jednom

takovém státě, Chile se jmenuje, použili stadióny

a nečinilo jim to žádný problém.

Ale potlačit to všechno na šesté prioritě je možné jen tehdy,

kdy celý váš systém a struktura

státního řízení pracují na jednu ideu.

A jak to reálně probíhá?

Reálně to probíhá tak, že z jedné strany jde jedna skupina protestujících a proti ní druhá v podobě milice, vnitra.

Výsledkem je, že stupeň vzájemné nenávisti vzrůstá.

Surovost na jedné straně provokuje surovost na té druhé.

A ve výsledku ty surovosti

potom už provokují další a další lidi.

Neboť ti provokatéři z davu, kteří tyto surovosti vyprovokovali, se odvetě vyhnou.

Tu odvetu na sobě pocítí lidé,

kteří se k těm protestům prostě přidali:

„Všichni jdou, tak půjdu taky.“

Takto funguje dav.

A potom se to rozjede: "Mého přítele,

kolegu, bratra…" a tak dále.

A potom ten stupeň nenávisti

vzrůstá, probíhá rozdělení.

Cožpak si ministr vnitra neuvědomoval,

že vytváří podmínky pro občanskou válku?

Že to bylo možné potlačit

přímo v zárodku, hned?

A to s minimem, opakuji,

s minimálním použitím síly?

Už jsem poukazoval

na předchozí zkušenosti Ruska,

kde vynášeli ty opozičníky doslova na rukou

a přitom si ti "trpící" dělali selfíčka,

vedli reportáže z policejních aut…

Jen si to vezměte, vždyť to všechno napomohlo diskreditaci celého toho procesu, té protestní masy.

Předvedli, že se jedná o šašky najaté

za zahraniční peníze, aby ničili vlastní stát.

Bylo možné takto jednat

v Bělorusku? Bylo.

Mohli zadržet tolik lidí, kolik bylo zapotřebí,

ale bez jakýchkoliv surovostí.

A jak to vypadalo? Zadrželi spoustu lidí, namačkali je

do malých prostor a chovali se k nim surově.

A protože ty surovosti vůči zadrženým nejsou vyšetřované, tak se to nabaluje.

Tato informační lavina napomáhá diskreditaci celého trestně-právního systému, celého!

Vzniká tu otázka. Co KGB?

To snad v Bělorusku vůbec nepracuje?

Ale pracuje, jen si vzpomeňte,

s jakou pompou podávali hlášení:

„Zadrželi jsme 33 ruských

žoldáků, kteří k nám byli vysláni.

To jsou výsledky naší práce…“

No, když jsou tak dobří, tak mají pod kontrolou

všechna společenskopolitická hnutí v Bělorusku

a musí mít přibližnou představu, kdo je čeho schopen a jak se bude chovat.

Mohou je po dobu těchto

protestů izolovat? Mohou.

A proč to nedělají? Jen kvůli tomu,

aby ty protesty pobíhaly.

A to znamená, že se běloruský silový blok ze všech sil snaží, aby ty protesty pokračovaly, a proto je podporují.

Je vidět, že se v podstatě ti lidé,

kteří jsou podněcovateli toho hnutí

pod bílo-červeno-bílými (BČB)

vlajkami, nebojí trestu.

A takto mohou jednat pouze

pracovníci KGB a vnitra,

kteří vědí, že je v každém případě okamžitě propustí na svobodu.

A oni potřebují spustit tu lavinu

a tak na tom pracují, pokračují v tom.

To oni pracují na vytvoření té protestní masy stojící proti státu.

A co nyní pozorujeme

v Bělorusku?

Pozorujeme tam dělení lidí na ty,

kteří stojí za svým státem

a na chátru stojící proti němu

a shromažďující se pod BČB vlajkami.

Ti nechtějí žádné Bělorusko, ti sní o tom, aby tam zase přišel Hitler

a zlikvidoval všechny,

kteří s nimi nesouhlasí,

protože oni chtějí být Hitlerovými

otroky, obrazně řečeno.

A proto jsou připraveni

provádět diverze v podnicích,

jsou připraveni kazit produkci těchto podniků, aby přicházely o zahraniční trhy.

Oni si myslí, že se to nedotkne jejich výplat,

prémií a tak podobně, které jim garantuje stát,

takže až podniky nebudou moci vydělávat peníze

a prodávat svou produkci do zahraničí,

tak stát odněkud vykouzlí

peníze na jejich výplaty.

Jsou to takové určité typy lidí, o jejichž

výchovu se osobně postaral Lukašenko.

On přece vytvořil v Bělorusku podmínky,

za kterých byly události na Ukrajině

podávány více než jednostranně,

a to ve všech médiích.

Takže o zločinech ukrajinských nacistů,

banderovců se lidé prakticky nic nedozvídali.

Hlavním nepřítelem bylo pro všechna běloruská média především Rusko:

„Ruští oligarchové sem vtrhnou

a všeho se zmocní, tohle a tamto…

A že na Ukrajině zabíjejí lidi, to přece není důležité.“ A jaký je výsledek?

Ti lidé, kteří teď pochodují pod BČB vlajkami, jsou upřímně přesvědčeni,

že budou-li jednat jako lidé

na Ukrajině, bude to pro ně přínosné,

že když smetou svůj stát,

čeká je štěstí.

Protože tohle byla oficiální propaganda.

A odkud pramení taková oficiální propaganda?

Tak se na to podíváme.

U nás se teď objevili různí politologové

z Běloruska, provládní politologové.

A když se na ně podíváte na internetu,

který dnes skýtá neuvěřitelné možnosti,

tak za pět minut dohledáte

prakticky celý jejich životopis.

Tam se objevil, tam figuroval…

Nemusíte najít výslovně sepsaný životopis,

stačí se podívat na jejich publikace.

Kde a jak působili, kde co dělali.

Oni přece všichni společně vytvářeli ten „běloruský národ“, tu běloruskou kulturu lišící se od té ruské.

Vymysleli si nějaké ty osobité

Balty a podobné věci.

Hlavně, aby to bylo proti Rusku.

To znamená, že v Bělorusku lidi utvrzovali v tom samém jako na Ukrajině: Ukrajina není Rusko!

Bělorusko není Rusko!

Aby nás od sebe odtrhli.

A teď jako provládní přijeli k nám se stejným postojem: „Vy nás musíte ochránit…!“

Probíhá teď zcela jednoduchá manipulace: „Chcete-li blaho pro Bělorusko, podporujte Lukašenka!“

Ale ne, tak to absolutně není!

To přece není jedno a to samé!

Lukašenko se nerovná Bělorusko

a Bělorusko se nerovná Lukašenko.

A chce-li Lukašenko blaho pro svůj stát,

musí se v první řadě reálně stát hlavou státu

a až na druhém místě Koljovým tatínkem,

musí začít myslet státnicky

a ne sedlácky.

Takže my, podporujeme

Bělorusko, běloruský národ.

A Lukašenko, chce-li do budoucna přežít,

musí jednat v zájmu národa a nejinak.

A dále vzniká otázka: Co dělat? Nu, narazili jsme přece na situaci, při které „nikdo nic neřídí“!

Probíhá to bez lídrů.

Jak to, bez lídrů?

Jak? Máte-li proces a neřízené procesy nejsou,

tak to znamená, že to někdo musí řídit.

Takže když někdo tvrdí: „Ono se

to děje jen tak, samo sebou…

Sice tam jakýsi web nebo

internetové médium vysílá z Polska.

Ano, to je jasné, za ním v pozadí stojí tajné služby,

ale ti lidé přece protestují sami od sebe.“

Jak se zmocnit řízení toho procesu?

Když někdo prohlašuje, že se to vše děje bez lídrů,

že to není řízeno, že se lidé sami orientují,

tak to prohlašují lidé, kteří nemají ani ponětí

o řízení složitých sociálních supersystémů.

Kdy se objevují struktury?

Ve chvíli, kdy to začne být bezpečné.

Vždy to tak bylo.

Když se naskytne možnost vybudovat na základě konkrétní podřízenosti strukturu, která bude řídit.

Pokud k tomu přistoupíte z opačné strany,

tak se vám to nikdy nepodaří.

Napřed se spouští proces.

Ten proces je vždy bezstrukturní.

A potom na základě toho bezstrukturního

řízení začne krystalizovat strukturní řízení.

Co se týká všech těch procesů,

všech těch barevných revolucí,

tak byste si lidi už konečně měli uvědomit…

Pokud si pamatuji, tak probíhají už od roku 2010, že?

Ty barevné revoluce.

To arabské jaro a tak dále.

Za deset let už je snad možné si uvědomit,

že to řízení probíhá bezstrukturním způsobem.

To řízení probíhá na základě virtuálních

systémů, oj virtuálních struktur.

Proto je zbytečné hledat kdo kde zaujímá jakou hodnost, kdo posílá jaké pokyny.

Je nutné pracovat na převzetí

výslovně informačních toků řízení.

Přece nemůžete někomu

něco zakázat a udržet to tak.

Vždyť když se ti lidé shromažďují,

tak se přece musí něčím řídit.

A čím se řídí? Všichni lidé se tak či onak seskupují podle svých zájmů do referenčních skupin.

A to řízení probíhá přes tyto

referenční skupiny.

Pokud tohle víte, pokud vidíte, jak pracují se ženami,

jak pracují s jinými, tak proč to také neděláte?

Proto není nutné honit se za jednotlivými osobami.

Není nutné rozhánět všechny ty mítinky.

Co víc, milice by v Bělorusku ty mítinky měla ochraňovat,

aby tam nedocházelo k žádným provokacím.

A co dělá ministr vnitra,

nebo šéf KGB?

Vždyť ten se dopustil přímo státní diverze a dosud nebyl odvolán.

Proč? Protože je pro Lukašenka

nebezpečné ho teď odvolat.

A o jakou šlo diverzi?

Nějací lidé v civilním oblečení se dopouštěli věcí,

které lze formálně považovat z protiprávní jednání.

A když dnes prohlásíte,

že šlo o milicionáře,

tak zítra ti protestující zorganizují provokaci, něčí tajná služba, třeba polská,

a řeknou: „Tenkrát to přece byli

milicionáři, a teď to také byli oni!“

Co to musíte být za debila, abyste tohle udělali?

A běloruský ministr vnitra přece není žádný debil.

Ten přesně věděl, že vytváří podmínky, za kterých bude občanská válka v Bělorusku nevyhnutelná.

Zcela jasně vytvářel ty podmínky, za kterých ti lidé v civilu začnou střílet do nějaké menší demonstrace…

Hlavní je, aby přitom zahynuly ženy a děti,

aby byl k dispozici ten správný obrázek.

A potom už na základě toho precedentu,

jaký teď mají k dispozici, řeknou:

„To udělaly běloruské silové orgány!“

Neprobíhalo to snad

přesně takto v Rumunsku?

Nebylo to tak třeba na Ukrajině, když se tam objevili ti neznámí ostřelovači?

Ta možnost využití „neznámých

ostřelovačů“ přece nikam nezmizela.

A když tu mohou být „neznámí ostřelovači“,

odkud se asi tak ti lidé vezmou, v tom civilu?

Potom prostě prohlásí,

že to byli milicionáři.

Když jsou ty protesty řízeny na základě

bezstrukturního řízení a virtuálních struktur,

tak je třeba se proti tomu

bránit na této úrovni.

Oj, ale vždyť tohle neznají

dokonce ani naši analytici:

„Dostatečně všeobecná teorie řízení?

Ti sektáři? Učit se teorii řízení! Řízení?!

Stát se profesionálem v oboru?

To je přece sektářství! Jen sektářství!

To je v každém případě nepřípustné,

učit se to a stát se způsobilým…“

A potom pláčou:

„Jejich Overtonova okna fungují.

Oni dokážou to, oni dokážou tamto…“

A kdo vám brání dělat to samé?

No dobrá, s těmi našimi je to jasné.

Stejně to vše posouváme dál.

Ale v Bělorusku teď mají velké problémy.

Cožpak nelze využít ruské zkušenosti?

Opakuji, zaprvé je nutné ukončit

jakýkoliv silový nátlak na ty protestující.

Protože ten silový nátlak jen

dál provokuje zpětnou reakci

a zatahuje do těch protestů

stále více a více lidí.

A pokud do toho

i nezatáhne více lidí,

tak ty stávající radikalizuje natolik, že se dopustí jakéhokoliv zločinu a provokace.

A to je přesně to, co je potřebné

pro vyvolání občanské války.

Co je třeba zorganizovat? Dialog.

Je třeba zorganizovat platformy, které existují u nás. Máme tu politické talk show.

I v Bělorusku jsou lidé, kteří… Objevují se tam takové internetové zdroje,

proto je možné soudit, že tam jsou

i lidé, kteří rozumí těmto procesům.

Je jen nutné umožnit jim pracovat.

Zda z nich budou dobří moderátoři

nebo redaktoři, to už se ukáže při práci.

Ale potenciál v Bělorusku pro zorganizování takovéhoto dialogu existuje.

Je přece nutné uvědomovat si tu věc,

že zatímco v obyčejné válce obrazně řečeno vítězí ten,

kdo má lepší pušku a kdo s ní umí líp zacházet,

tak v informační válce vítězí ten, kdo má lepší

a silnější informace a kdo s nimi umí líp zacházet.

A to znamená, že šíření informací

z takových webů jako NEXTA

musí být překrýváno jinými informacemi,

fundamentálnějšími a obsažnějšími.

A navíc je nutné otevřít kanál,

vnitrostátní, uvnitř Běloruska,

na kterém budou moci své názory prezentovat představitelé protestující veřejnosti.

Je to třeba využít, dokud je řízení ještě

organizováno na základě virtuálních struktur.

Oni sami musí vybírat lídry protestů,

zvát je do studia a tam s nimi vést dialog.

Protože jedna věc je provolávat hesla na náměstí mezi těmi, kteří tě v tom podporují

a jiná věc je vést věcný dialog.

Je nutné je donutit vést věcný dialog. Jakmile se vám to povede, tak ty protesty samy vyšumí.

Je totiž nutné oslabovat lídry,

ty, kteří to rozdmýchávají, oni…

A kde je vezmete? Někde se někdo

tak či onak více projevuje.

Někdo někde vystupuje do popředí.

Jako se například odnikud objevil předseda

stávkového výboru na automobilovém závodě MAZ.

Vezměte toho kluka do studia a tam se s ním bavte, aby ho slyšel celý stát, úplně všichni.

„A každý, kdo má co říci, ať k nám klidně přijde, promluvíme s ním!“

Je třeba jim dát tu možnost, ale nenechat je vést propagandu, donutit je mluvit rozumně, k věci.

A potom ty protesty

okamžitě zajdou na úbytě.

Když vyjde najevo ten morální základ:

„Vy pod těmi BČB vlajkami sníte o tom,

aby zase přišel nějaký ten Hitler

a znovu vyvraždil třetinu běloruského obyvatelstva,

která se odmítne podřídit vašemu diktátu,

tomu, že chcete zaprodat svůj

stát, zbavit ho suverenity…“

A oni skutečně pod těmi BČB vlajkami…

Jim nezáleží na suverenitě, na národní kulturní identitě a tak dále, oni všichni chtějí tam,

už akceptovali, že z nich budou otroci, že tu bude zahraniční páníček, který je všechny bude řídit.

Proto také říkají: „Musíme provádět diverze v podnicích, zařídit, aby odběratelé odmítali naše zboží.“

A to bude konec, oni si přece dobře uvědomují, že se takto stát zhroutí.

Jenže nechápou, že v dalším kroku to bude i jejich vlastní konec. Už je nikdo nebude k ničemu potřebovat.

Teď je nechávají mluvit, dokud potřebují jejich prostřednictvím rozvrátit Bělorusko.

To znamená, že je v Bělorusku zapotřebí přenastavit práci celého informačního systému.

A co se děje? Oni přijíždí sem,

jenže lidé je neslyší.

Je to jako v osmdesátých letech, když

vystupoval nějaký státní partajní funkcionář,

který stereotypně opakoval

jedno klišé za druhým.

U nás například do pořadu k Solovjovovi stále přichází jakýsi senátor Morozov

a slyšíte jen hesla a klišé,

klišé a hesla. To je vše.

Jakoby se mu v hlavě stále dokola točila jedna gramofonová deska. Nu, kdo ho bude poslouchat?

Kdo je na něj vůbec zvědavý?

Neustále opakuje stejná klišé.

Nemůžete mluvit stereotypně

a myslet ve stejných vzorcích…

Jak bych to řekl?

V šablonách.

Musí existovat dialog.

Jsou v Bělorusku vhodní lidé? Tak je třeba jim dát prostor, dostávat je do popředí.

Je zapotřebí vytvořit takové podmínky,

aby všichni protestující věděli,

že se mohou vyjadřovat…

Že budou moci vyložit své názory

v televizi pro všechno obyvatelstvo

a nebude to mít pro ně žádné trestní následky,

dokud se výslovně nedopustí trestného činu.

Ale za názory je nikdo trestat nebude,

aby tam šli a vedli spory.

To řízení je nutné převzít na této úrovni.

A co má dělat sám Lukašenko?

Lukašenko si musí uvědomit, že je-li vedena informační práce založená na tom,

že docházelo k nějakým surovostem,

mučení zadržených ze strany milice,

tak musí být každý takový případ vyšetřen.

A vyšetřen musí

být maximálně otevřeně,

aby zaprvé žádný zločin

nezůstal bez trestu

a zadruhé, aby se to nedotklo nevinných spolupracovníků pořádkových orgánů, které jen pomluvili.

Znáte to, když se kácí les, létají třísky, uděláme si oko a vezmeme to šmahem všechno.

Tak to také nesmí být. Dopustil se člověk zločinu?

Musí být potrestán. A pokud ne, tak trestán být nesmí.

A to všechno musí probíhat otevřeně.

Řekl jsi, že jsi připraven přepočítat volební lístky, tak to udělej.

Pokud je spálili, tak se kaj.

Ale musíš otevřeně přijít k lidem a říci jim,

že tento systém se stává minulostí.

Vždyť proč když Lukašenko prohlašuje: „My provedeme ústavní reformu!“ tak mu lidé nevěří? Proč?

Cožpak tu ústavu mění poprvé? Jak jinak

by mohl být Lukašenko v čele republiky 26 let?

Jak? Vždyť on svými činy dokázal, že bude ten systém opět přizpůsobovat sobě.

A když ne sobě, tak Koljovi, který má

přece dosednout na trůn po něm.

V Bělorusku se předpokládá přesně takový transfer moci, jenže to už se nikomu nelíbí.

Lukašenko sám vytvořil podmínky,

za kterých ho zradí všichni.

A už ho zrazují, on to vidí. Jenže Lukašenko má kulackou psychologii.

Když kulaci viděli, že nedokážou zastavit budování státu a že ten stát bude státem pracujících,

že už nebudou moci parazitovat na cizí práci,

tak bojovali o svou věc velice tvrdě.

Bojovali odvážně, ale ta odvaha

byla zrozená strachem.

Proto také Lukašenko ze strachu

vzal do ruky ten samopal.

On pochopil, kam to spěje: „Mohou mě přijít

zatknout jako Ceausesca a já budu muset střílet!“

A kdyby… On nepochopil.

To opět k té úrovni.

Kdyby vyšel v běžném pracovním nablýskaném obleku

s bílou košilí a kravatou, úplně klidný a sebejistý,

tak by tato sebejistota daleko více stimulovala pořádkové orgány,

aby udržovaly ve státě klid,

veřejný pořádek v Bělorusku.

Kdy prohrál Ceausescu? Když zazmatkoval,

když přišel o svou sebejistotu.

Jakmile uviděli, že se bojí,

všechno to ruplo.

Lukašenkovi jen zázrak jménem Rusko zachránil život a Bělorusko zase před občanskou válkou,

o kterou se snaží jak ministr vnitra,

tak i předseda KGB,

stejně jako další lidé

v silových orgánech.

A já znovu opakuji, že tento systém vytvořil sám Lukašenko.

To on ty lidi, kteří vytvářeli novou kulturní identitu jakéhosi běloruského národa,

části ruského národa…

Jak říkám, ze Sibiřanů je také možné takto vytvořit samostatný národ, při takovém přístupu,

nebo z Pomořanů, Kozáků.

Stačí si vytyčit cíl.

To on tohle vytvářel, podílel se na tom,

to on lidi neustále strašil Ruskem.

To on nedovolil činnost jediné ruské

organizace, žádné proruské organizace,

která by pracovala na integraci, protože by to ohrozilo jeho mocenský monopol.

Zatímco tyhle si tam pěstoval,

hýčkal je jako oko v hlavě.

Schválně jim vytvářel pověst mučedníků, ale nikdy se nedotkl ničeho zásadního, metodologického.

Jen v klidu posilujte. Teď tam

má to, co si sám vypěstoval

a vyhrát se nad tím dá

jen informačně, jen v dialogu.

Je třeba měnit všechny informace,

informační práci v Bělorusku.

Zda na to Alexandr Grigorjevič

přistoupí? To nevím.

Ale v každém případě

má jen jednu možnost.

Jeho postavení ani teď není stabilní.

V této situaci se nedokáže udržet celé funkční období, na jaké byl zvolen.

Ti lidé pro něj hlasovali jen z toho jediného důvodu, že nebylo za koho jiného hlasovat.

A těch, co chodí na protesty, je menšina.

Lidé práce, když se podívali na ten výběr, hlasovali

pro něj jako za svého druhu budoucí záruku.

K tomu, jak pracuje Lukašenko.

Je dnes Tichanovská problém? Je.

A kdyby jí zajistil v Bělorusku bezpečnost,

nechal ji volně se setkávat s jakýmikoliv lidmi,

se kterými by se jí zachtělo, tak by žádný takový problém nevzniknul.

Nemohla by číst ty předepsané texty, nepsali by jí je,

protože by se s ní nedalo takto manipulovat.

Teď už by dávno pekla, tedy smažila manželovi

ty karbanátky, jak po tom toužila.

Proč ji pomáhali utvářet? Vždyť ta Tichanovská byla jako protiváha Lukašenkovi stvořena od nuly.

Proč vytvářel z Tichanovského oběť?

Všechno to bylo možné provést jinak.

To všechno dělali s cílem smést stát,

a proto ji také pustili do zahraničí,

aby tam z ní mohli vytvořit jakéhosi politického lídra, jakéhokoliv…

Všichni přece vidí,

že na to nemá. Tak co dál?

Ona přece ten proces nezvládne,

ona nezvládne roli lídra. A jaké je řešení?

Proměnit ji v posvátnou oběť, aby tak dokázali, jak krvavý je Lukašenkův režim.

Co to musíte být za debila? Já chápu, proč to dělalo běloruské vnitro a KGB, ale co sám Lukašenko?

Kdyby byl alespoň trochu tím starostou místo

"samostijnym" sedlákem, tak by mu to došlo.

Jenže na to nemá dost rozumu.

On si myslí, že to vyřeší, když všechny pozavírá, pozatýká, všechno jim zakáže…

A vše bude vyřešeno. On přemýšlí jen v šesté prioritě a to oni využívají, aby s ním orali.

Musí přece pracovat na všech

šesti prioritách, na všech!

A v první řadě informačně! Každý člověk je obrazně řečeno produktem své informační náplně.

Pohánějí ho nějaké ideje,

vychází ze své informační základny.

Chcete, aby ty protesty utichly?

Tak změňte jejich směřování.

Dejte lidem jiné ideje, poskytněte jim jiné informační zabezpečení.

Ukažte jim, kam povedou tyto jejich protesty, co je to bude stát.

Dostaňte je z toho jejich protestních prostředí,

kde jim každý jen na všechno přikyvuje

a to je pro ně opojné,

všichni pak podléhají davu.

Ať se pěkně projeví v dialogu,

ve studiu.

Že tam nepůjdou?

To není důležité.

Hlavní je umožnit bavit se o tom věcně.

A jak dnes vypadá běloruská televize?

Stereotypy a klišé, nic jiného

v ní není, jen propaganda.

Moc se tím neliší od KLDR.

Jen do toho přidat trochu té patetiky

a je to. Jenže všechno je jinak.

KLDR to je KLDR

a Bělorusko je Bělorusko.

Lukašenko teď musí změny provádět

ve formátu Spojeneckého státu.

Jakmile ukročí mimo, bude

to jeho konec, okamžitý.

A potom tu vyvstane otázka, jak se vyhnout občanské válce v Bělorusku.

Protože do té věci byly

investovány ohromné peníze.

A ta iniciativa Trojmoří…

My mluvíme o Mezimoří/Intermariu,

ale to jen trochu pozměnili název,

aby se to nespojovalo, aby se to oddělovalo, že jako to Pilsudského Mezimoří bylo jedno,

iniciativa Trojmoří druhé a Visegradská čtyřka něco třetího. Přitom je to jedno a to samé.

Je to jedno a to samé.

Jen v různých etapách realizace.

A Bělorusko se má v podstatě stejně jako Ukrajina stát součástí Mezimoří,

proto je nutné

je odtrhnout od Ruska.

Lukašenkovi stále hrozí

Ceausescův osud, stále ještě mu hrozí,

přesto stejně jako dřív chytračí.

Kdyby přijel a jasně řekl:

„Prohlásil jsem, že veškerý transport zboží

přesměruji přes ruské přístavy, tak to udělám!“

Ale ne, zase začíná: „Když nabídnete lepší podmínky, jsem připraven vám to prodat.

A co, že jsem dal slovo? Já jsem pánem svého slova, můžu odvolat, co jsem slíbil.“

No, kdo ho bude brát vážně?

Všichni chápou, že…

Jak to bylo v té písničce?

To je totiž přesné.

Na hlupáka nůž netřeba,

jen halda lží je potřeba...

Pak namažeš si ho na chleba.

Na chvastouna nůž netřeba,

jen halda lichotek je potřeba,

pak namažeš si ho na chleba.

To je přece Lukašenkův portrét!

Něco mu nalžou,

trochu mu podkouří a je to.

Opět je připraven se s nimi

kamarádit proti Rusku.

Jenže si tak zahrává se svým vlastním osudem, s osudem svým i své rodiny.

Já opakuji, že když už na to přijde, tak i v roce 68 americká armáda už vstoupila na československé území.

Překročili hranici a ještě se

u toho natáčeli a nač narazili?

Na ruskou armádu, která tam zaujala pozice jen o něco málo dříve a s namířenými děly je zdvořile požádala,

aby se stáhli za československé

hranice, to je vše.

A Československo dál existovalo jako stát

a mohlo dál fungovat v tom formátu,

v jakém tenkrát existovalo

pod sovětskou záštitou.

A jak to vypadalo za Sovětského svazu, o tom pojednává práce

Západ a SSSR, jak ve skutečnosti

probíhala studená válka,

tam je to nastíněno celkem dostatečně, je to

v sérii knih O světě křivých zrcadel, kniha první.

Takže je zbytečné tvrdit,

že bylo tohle a tamto…

Ta věc se má tak,

že Sovětský svaz po roce 1945 nezlikvidoval státnost žádného z těch východoevropských států.

A Polsku ji výslovně vytvořil,

jednoduše vytvořil jeho státnost.

A stejně tak nebude zlikvidována

státnost Ukrajiny ani Běloruska,

protože určitý proces „samostijnosti“

musí být překonán přirozenou cestou

a silový vstup by vytvořil

ten takzvaný odpor,

nějaký ten banderovský odboj,

nějaké ty borce za svobodu.

Takže nic z toho nebude.

Putin si to velmi dobře uvědomuje,

a když různí lidé, kteří nemají ani ponětí

o globální politice ani o konceptuální moci, úpí:

„Proč jsme přenechali Donbas Ukrajině?“ Jaké Ukrajině jsme ho měli dát? Žádná Ukrajina nikdy nebyla.

Od Ruska vůbec neměla

být tato území odtržena.

Nebo proč prý jsme přenechali

Bělostok Polsku. Lidi, co to říkáte?

Vždyť se podívejte, co se dělo

v roce 1945, až do roku 1953!

Proč například Rusko/SSSR odešlo ze zasedání,

které potom umožnilo rozpoutat válku proti Koreji.

Je třeba rozumět tomu,

jak probíhá řízení.

Nejde přece o geopolitiku, ta vám

jen brání v porozumění globální politice,

neboť geopolitika není nic jiného než sice o něco šířeji pojatá,

ale stále jen vnější

politika konkrétního státu!

Nic víc!

NIC VÍC!

A vymyšlena byla kvůli tomu,

aby se hlupáčci hrabali v pískovišti.

Tam ať si hrají a nepletou se pod nohy.

Důležitá je globální politika, konceptuální moc.

Tyto problémy pochopíte, budete-li znát Dostatečně všeobecnou teorii řízení

a porozumíte řízení složitých

sociálních supersystémů.

Mimochodem, v těch zveřejněných pracích nehledejte definici složitých sociálních supersystémů.

Tu teorii supersystémů

je ještě zapotřebí dopsat.

Potom už pro vás tyto věci

nebudou žádným tajemstvím.

Stalin byl konceptuálně mocný politik na úrovni globálního významu.

Putin je konceptuální politik

na úrovni globálního významu.

A pokoušet se z jakési sedlácké úrovně

pochopit jejich jednání se vám nepovede.

A navíc, povšimli jste si?

Zdálo by se, že po roce 2014

už nemůže být žádných pochyb,

že Putin je absolutně proruský politik,

konceptuálně mocný

a řídí Rusko v zájmu

veškerého jeho obyvatelstva.

O tom přece nemůže být pochyb.

Poté, kdy v roce 2014 bez války

dovedně získal kus ruského území,

které mělo připadnout napřed Američanům a od nich přejít k Číňanům pro tu jejich hedvábnou stezku.

Proto tam také Číňané vůbec vstupovali,

potřebovali hlubokovodní krymské přístavy.

On jim ten kus území

nepřenechal.

Jak poté ještě vůbec mohou různí ti takzvaní „patrioté“ a to včetně mnohých konceptuálů,

co se za ně považují,

proti němu neustále brojit?

A jak to vždy přesně zapadá do doby, kdy ta

takzvaná klanová skupina Rodina vydá rozkaz:

„Trhej!“

s prstem namířeným na Putina.

Tito naši konceptuálové začnou okamžitě štěkat proti němu, ti takzvaní konceptuálové.

To je k té otázce, co jsou zač!

Když vystupují proti Putinovi.

Jen se podívejte na výsledek,

vždyť Putin náš stát staví na nohy!

On využívá objektivních okolností

pro dosahování subjektivních cílů.

Nemůžete provést manévr, pokud

k tomu systém řízení není připravený!

Nemůžete, to prostě nejde!

A když začínají provokovat:

„Kupředu, do boje!“

Tak si představte situaci. Vaši generálové jsou všichni

zrádci a vy si řeknete: „Já se do té války stejně pustím!“

Jak to asi dopadne? Tu armádu porazí a váš stát bude pod okupací.

Ale zato budete vypadat

jako tvrďák, co mává šavlí!

Putin řídí zkušeně, spravuje stát zkušeně, a proto také ta nenávist k němu ze všech stran ode všech těch,

kteří nechtějí, aby Rusko bylo suverénním státem,

nezávislým státem, subjektem globální politiky.

A vůbec není důležité, zda štěká někdo ze zahraničí,

nějací ti clintonoidé, nebo naši podpindosníci,

kteří z nějakého důvodu sami sebe nazývají

konceptuály Koncepce sociální bezpečnosti. Jací…

Tito konceptuálové si nedokáží osvojit ani

abecedu Dostatečně všeobecné teorie řízení,

ale vždy jsou slyšet

a vždy brojí proti Putinovi!

Vždy brojí proti němu.

Prostě chlapíci!

Oni zcela konkrétně předvádějí, co jsou zač.

Ale to jsem trochu odbočil od tématu.

To jen k tomu, že tady u nás v Rusku také ta situace není jednoduchá.

Také ta situace není jednoduchá,

ale my ji přece řešíme

a Lukašenko teď musí pochopit, že musí zcela přestavět informační prostředí. A proč?

Protože řízení je proces informační.

Šíření informací je řízení.

Je nutné šířit své informace, silnější, které budou více motivovat lidi k určitému chování,

a potom ty protesty

v ulicích okamžitě zmizí.

A zatím je třeba ty protesty ochraňovat,

ochraňovat ty lidi tam a ne je rozhánět.

Když tam vyjdou protestovat emočně vybuzené ženy, tak k nim přistoupí milicionáři a řeknou:

„My vás tady ochraňujeme.

Buďte si jisté, že se vám nic nestane.

A pokud vás někdo bude obtěžovat,

tak nám to řekněte, my ho uklidníme.“

Takto je třeba jednat,

zcela opačně.

A ne to, co se děje, když se zbytečnou surovostí ty lidi zadržují.

Ano, já chápu, že jde o provokace,

ale kdo se o ně postaral?

Tyto lidi je třeba eliminovat

zcela jinak, ty provokatéry.

A když někoho chytí

u konkrétního zločinu,

nu třeba jako když najel autem do milicionáře,

kterého srazil, a vytáhli ho přímo od toho volantu,

tak to je s prominutím přece trestný čin!

A to je třeba všem dát jasně najevo.

„Podívejte se, jakou tvář mají vaše protesty,

my jsme připraveni k civilizovanému dialogu!“

Ale to musí být podpořeno

i jednáním silových orgánů.

A já opakuji, že vše, co nyní podniká vedení silových struktur,

je přesně v intencích

spiknutí proti Ceausescovi.

To oni ho podrazili, potřebovali ho co nejrychleji

zastřelit, protože jinak by se ho tak snadno nezbavili.

A to by potom neumožnilo

udělat z Rumunska území, nu…

Ani se nedá říci pod kontrolou,

ale přímo kolonií nadnárodního řízení.

To samé bylo v plánu

s Běloruskem a stále je v plánu.

Tak taková je ta situace.

Dále byl k naší knize O světě

křivých zrcadel IV., o bolševismu

zveřejněn na webu Ozon.ru komentář

s následujícím obsahem.

Bylo tam mezi přínosem uvedeno hodně

statistických informací o předrevolučním Rusku,

včetně takových, co byly málo známé, nicméně mezi nedostatky vám jako autorovi

vyčítají jednostranný

pohled na bolševismus.

Není tam prý vůbec zmíněn rudý teror,

pronásledování kozáků, rozkulačování a tak dále.

Jak to okomentujete?

Nu, v dané výhradě je i věcná část,

ano, skutečně to tam není probíráno,

ale je třeba uvést, že cílem té knihy nebylo rozepisovat se o těchto otázkách.

Vůbec celá ta série O světě křivých zrcadel neměla za cíl rozebírat tu či onu faktologii.

Veškerá faktologie, která je v těch knihách uvedena, slouží jen k jednomu účelu,

aby se ty knihy staly

metodologickou základnou,

na jejímž základě je možné

porozumět procesům řízení,

procesům vytváření států, procesům vedení válek a tomu, na čem stojí Rusko.

V podstatě je ta kniha o Světě křivých zrcadel IV. o bolševismu klíčkem,

s jehož pomocí je možné porozumět všem procesům občanské války i revoluce.

To znamená, že když

správně chápeme události,

tak jednáme jedním způsobem, a když

je nechápeme správně, tak jednáme jinak.

O revoluci i občanské válce bylo sepsáno ohromné množství literatury, obrovské množství.

Jedni tvrdí jedno, druzí

něco jiného, vedou spory,

ale to, co tam chybí,

je metodologická základna,

chybí tam porozumění

konceptuální moci i globální politice.

Když tohle začleníte do těch procesů,

tak uvidíte, kdo a jak jedná,

kde se vzal ten „rudý“ teror, proč byla

ta občanská válka tak brutální,

jak proběhla ta revoluce a mnohé další,

kde se vzalo to pronásledování kozáků.

Když použijete klíče z těchto knih, tak sami můžete porozumět těmto procesům.

A není vůbec nutné používat…

Nu, psát další knihy.

Těch knih bylo sepsáno už dost.

Když se člověk naučí

metodologii práce s informacemi,

tak pro něj absolutně nehraje

roli, jaký zdroj použije.

Okamžitě dokáže rozlišit věcné

zrno v daných informacích,

rozpozná vektor cíle, o jakou konceptuálně-

ideologickou základnu se ty informace opírají,

to znamená, že je pro něj

vše okamžitě čitelné.

A úkolem těch knih zveřejněných v sérii O světě křivých zrcadel je právě to poskytnutí klíče,

aby se lidé sami dokázali orientovat

v tom či onom problému.

My nedokážeme popsat všechno,

a to ani není zapotřebí.

Je zapotřebí, aby se každý člověk stal konceptuálně mocným

a sám se vyznal v informacích,

které okolo něho obíhají.

Protože dnes tomu autorovi

věřím a zítra už ne.

Takto to obvykle probíhá

v davo-„elitářské“ společnosti.

Člověk musí být sám

konceptuálně mocný.

Musí chápat, tato informace znamená tohle, tamta zase něco jiného.

Sám si je musí umět správně uspořádat, zařadit

a porozumět všem těm procesům.

A ty informace o „rudém“ teroru, o pronásledování kozáků, rozkulačování… Co tam ještě bylo?

Je tam dostatek informací,

abyste těmto věcem porozuměli,

protože tam máte

ten metodologický základ.

A dále už musí probíhat samostatná práce.

Uvedu konkrétní příklad, ano?

Bolševik Frunze dal čestné slovo ruským důstojníkům

na Krymu, že proti nim nebudou vedeny represe.

A trockisté Rozalie Zalkind a Bela Kun

přes své struktury zorganizovali

popravu ruských důstojníků.

Cožpak nyní nepozorujeme

podobné věci?

Když hlava státu říká jedno a nějaký

úředník udělá přesný opak?

A ještě to provede demonstrativně!

Je přece třeba pochopit,

proč to tak je!

Každý snad musí pochopit, že když hlava státu nařídí jedno a podřízený udělá přesný opak,

tak musí být konceptuálně i strukturně,

systémově napojen na jiný systém řízení.

Tedy ne na ten systém řízení

prezentovaný hlavou státu,

pro který by měl pracovat,

neboť v něm zaujímá tu či onu funkci.

A všechny tyto otázky jsou tak či

onak v těch knihách vyloženy.

Fakticky se jedná o jednu knihu.

Je tam uvedeno, co je to stát, jak je formován, jak vypadají vztahy mezi státy.

Co je základem pro obchod

v davo-„elitářské“ společnosti?

Když nemáte dost zdrojů, tak jdete a vybojujete si je ve válce, nebo je ukradnete jiným způsobem.

Až když uvidí, že před nimi stojí silný…

Ne partner, ani protivník, ale…

Nu ano, dá se říci partner, tak teprve potom s ním jednají a obchodují:

„Já ti dám tohle a ty mi dáš tamto.“

A dohodnou se o ceně.

Ale to v davo-„elitářské“ společnosti probíhá jen tehdy,

když se k těm zdrojům nedokážou dostat jinak.

A proč v případě Ruska dochází k těm

propadům, proč to probíhá tak skokově?

My přece můžeme vyjmenovat reálná období, kdy tu bylo skutečné Rusko,

za Ivana Hrozného, Petra I. a Mikuláše I.,

kteří jsou u nás všichni špiněni.

A zatímco v případě Ivana Hrozného

nebo Petra I. to ještě není tak zlé,

tak Mikuláš I. je zcela zapovězený. Jediné,

co o něm slyšíme, je Mikuláš Obušek.

Vždyť bez Mikuláše I. by nebyl tak známý Alexandr III.,

který v podstatě začal sklízet plody svého otce.

Neměli bychom možnost udržet svůj stát,

to Mikuláš I. se o to svým jednáním přičinil.

A to všechno je zcela viditelné.

A proč tomu tak je?

Protože buď šlo o člověka konceptuálně mocného,

nebo o člověka, který pracoval pro jiné systémy řízení.

Takže cílem těchto knih nebylo obsáhnout úplně všechny procesy řízení,

jen poskytnout klíč k porozumění

všem těmto jevům.

To je to, co řeší ty knihy.

A v podstatě, jak se ukazuje

ze zpětných vazeb,

protože máme i jiné ohlasy

než ten, co jste zmínil, tak lidé více…

Nu, jak bych to, začali s větším porozuměním přistupovat k tomu, jak reálně probíhala občanská válka,

jak reálně probíhal „rudý“ teror,

jaké tam figurovaly subjekty řízení,

jaké metody dané subjekty řízení

používaly ve vztahu k Rusku…

Takže takto vypadá ta situace.

Opakuji, že ty knihy měly vysvětlit,

co je to stát, na čem jsou

založeny mezinárodní vztahy,

kdy se válka mění ve válku „horkou“ a kdy probíhá metodami „kulturní spolupráce“.

A na základě čeho se Rusko povznášelo,

a když se toho vzdalo, zase upadalo.

Odmítli jste bolševismus?

Nu, sami jste nesli následky.

Postoupili jste prostor těm, kteří chtějí okrádat náš stát, a kterým je náš národ trnem v oku.

Vzdali jste se rudé vlajky a přijali trikolóru,

která nám vždy přinášela neštěstí.

Navíc za Velké vlastenecké války to byla vlajka spojující všechny vlasovce, všechny zrádce.

Tak co očekáváte pod touto vlajkou?

Někdo namítá, že to za tuto vlajku lidé hrdinně bojovali s terorismem.

Jenže za existence Sovětského svazu byl tento terorismus,

který se objevil po jeho pádu, v zásadě nemožný,

neboť terorismus je způsob bezstrukturního nátlaku jednoho státu na druhý.

A nejen bezstrukturního,

bývá i strukturní.

Mám spíše na mysli anonymního nátlaku jednoho státu na druhý.

Takže takto vypadá ta situace.

To byla poslední otázka.

Já už jsem v podstatě

závěrečná slova řekl.

Znalosti znamenají moc, berte tuto moc do svých rukou, stávejte se konceptuálně mocnými.

Braňte zájmy své i své rodiny.

Přeji vám štěstí

a mírové nebe nad hlavou.

Do příštích setkání.

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz


Knihy Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel v originále je možné objednat přímo na www.konceptualcz.cz


101 zobrazení1 komentář

I jeden člověk může přivést osla k řece, ale ani 40 lidí ho nedonutí pít.