• Konceptuál CZ

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 24.08.2020 Titulky CZ

Fond konceptuálních technologií

uvádí

Vážení čtenáři, představujeme vám knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel IV.

Ruský bolševismus jako unikátní jev světových dějin, který dosud vyvolává mnoho otázek.

Co je to bolševismus?

Čím se bolševici liší od komunistů?

Jak bolševici vybudovali sovětský stát

v podmínkách světové války 20. století.

Proč carské Rusko prohrálo první etapu této světové války? 1. světovou válku.

Zatímco SSSR pod vedením bolševiků její druhou etapu triumfálně vyhrál? 2. světovou válku!

Proč bílí generálové vstupovali

do řad Rudé armády?

Jak ruští bolševici dokázali

vyhrát nejen občanskou válku,

ale i odrazit zahraniční agresi vytvořením problémů uvnitř intervenujících států?

Odpovědi na tyto a mnohé

další otázky najdete v této knize.

Získat tuto knihu i další knihy Fondu konceptuálních technologií můžete přes on-line obchod Ozon.ru.

Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I.

si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky,

posluchače a kolegy ve studiu.

Dnes je 24.08.2020.

A dnešní pořad, stejně jako ten minulý, zahájíme oznámením.

Vrátíme se k tématu umístění čtvrté knihy

Bolševismus ze série O světě křivých zrcadel

k prodeji na obchodním

webu Ozon.ru

Minule jsem vám říkal, že okolo

toho vznikly určité těžkosti.

Dnes bych chtěl oznámit, že pracovníci tohoto webu

velice operativně, za 24 hodin tyto problémy odstranili.

Nicméně jsme se skutečně

střetli s problémem,

že se na nás obracelo velmi mnoho lidí, kteří tu knihu nemohli najít s pomocí naší nápovědy ani jinak.

Lidé si sami začali vzájemně radit a posílat si přímé odkazy, kde je možné tu knihu koupit.

Také zazněl předpoklad, že jsme si možná ten problém vymysleli, abychom podnítili prodej knihy.

My vůbec nemáme zapotřebí takto

podněcovat prodej našich knih.

Vždyť je vždy napřed zveřejňujeme v elektronické

podobě a až poté v míře možností vydáváme i knihu.

O té skutečnosti, že ten problém existoval, velice

závažný problém, se každý může přesvědčit sám.

Stačí zajít na ten web a na knihu O světě křivých zrcadel IV – Bolševismus.

Vedle velkého obrázku naší knihy tam uvidíte dvě malé ikonky,

pod jednou bude napsaná cena knihy

a pod druhou, že už není k dispozici.

O čem to svědčí?

O tom, že původně tam ta kniha nebyla rozmístěna náležitým způsobem.

A aby tuto knihu dali do prodeje tak,

aby si ji lidé mohli koupit,

museli tu první pozici odstranit, ale svědectví o ní tam díky té ikonce zůstalo.

To se totiž stává, jestliže se jedná

o další vydání nějaké knihy.

Proto se tam také obvykle

píše, že jde o další vydání.

Ale tohle bylo první vydání i jeho první zásilka, tak kde se tam vzaly dvě ikonky?

Jedna ikonka, že je vyprodáno

a druhá, kde si knihu můžete koupit?

Když se na to podíváme z jiného úhlu pohledu, tak oč se fakticky jedná?

Je to, jako když máte nějakou inventární knihu,

ve které jsou vedeny údaje o nabízeném zboží

a je v ní řádek, kde došlo

k chybě, takže ho přeškrtnete

a další vyplníte správně, aby bylo možné příslušnou knihu ve skladu najít.

Přesně to samé v elektronické

podobě každý může uvidět

u naší knihy O světě křivých zrcadel IV - Bolševismus na tomto webu.

Je to zcela jasný důkaz toho, že byli nuceni uzavřít

tu první pozici, na které byla ta kniha napřed umístěna

a umístit ji tam znovu,

aby se k ní čtenáři mohli dostat.

Teď už to tedy funguje normálně

a tu knihu si bez problémů můžete koupit.

Přejdeme k otázkám.

Ta první je od Jindry.

Vážený Valeriji Viktoroviči,

jak byste vysvětlil podivnou komunikaci Lukašenka s německou kancléřkou Merkelovou?

Napřed prý jí měl volat on sám,

ale to německá vláda popřela.

A potom prý zase ona volala

jemu a on jí nezvedl telefon.

A nakonec jsem se na Vesti.ru dočetl, že prý Lukašenko poprosil Putina, aby předal nějakou prosbu.

To nefunguje kancelář běloruského

prezidenta nebo se jedná o sabotáž?

Nebo se „baťka“ urazil?

Ani to první, ani druhé, ani třetí. Všechno je to daleko prostší a prozaičtější.

Ještě bych chtěl předeslat, že když říkám,

že nějakou informaci můžete nalézt v naší knize,

tak to neznamená,

že si ji musíte koupit.

Můžete jít na náš web a stáhnout

si tento materiál zcela bezplatně.

A proč o tom teď mluvím?

Protože tohle všechno,

o čem teď budeme mluvit,

je podrobněji vyloženo v knize o státě, to je druhá kniha ze série O světě křivých zrcadel

a v knize O světě křivých zrcadel III - Válka.

Bělorusko je projektově zkonstruovaný

stát zformovaný na bývalém území SSSR,

velkého Ruska, které rozčlenili na malé kousky

a vytvořili na něm státečky bez suverenity.

Ani jeden z těch států zformovaných

na bývalém území SSSR

nedisponuje plným souborem kompetencí potřebných pro existenci státu,

pro fungování státu.

Všem těmto státům v různé míře potřebný soubor kompetencí dodává nadnárodní subjekt řízení,

v největší míře je jím Rusko.

Ale například v případě Gruzie

a pobaltských států jsou to Spojené státy.

Takže když Alexandr Grigorjevič Lukašenko

komunikuje se Západem,

tak s ním nemůže jednat

jako rovný s rovným,

neboť jeho stát, ten konstrukt,

nemá zdrojovou stabilitu

pro vedení dialogu s těmito státy

na rovnocenné úrovni, potřebuje,

aby za ním někdo stál.

A není to tak, že by Alexandr Grigorjevič jednou hrál sem, podruhé tam.

Takhle to v případě Běloruska nebylo.

Bělorusko bylo schválně uchováváno jako agitační středisko, aby se k „mrak“sismu vrátil celý Sovětský svaz.

Jenže ten pravý čas byl promeškán,

a tak se nyní tento projekt již přežívá,

což Alexandr Grigorjevič

není schopen přijmout.

Jeho přístup je veskrze sedlácký

a mnohé věci mu nedochází.

Z hlediska toho, jak Lukašenko rozumí státnímu a nadnárodnímu řízení,

je velice vypovídající jeho vystoupení

na polygonu v Grodnu z tohoto týdne.

Je to opravdu pozoruhodné. Člověk si rovnou

může dělat poznámky, co a jak.

V klidné situaci, když má před sebou načrtnut dlouhodobý scénář, je ještě akceschopný.

Ale jakmile dojde

ke změně koncepce řízení,

a je nutné v řízení projevit tvůrčí přístup,

tak z toho ten jeho sedlácký rozum trčí odevšad.

On vůbec nechápe, co a proč se děje.

Proto také sám formoval ten systém, ve kterém

pro něj nezbylo místo, ani pro jeho děti.

Nikdy nebyl státním činitelem,

vždy byl především Koljovým tatínkem.

Jenže se mu nepovedlo Koljovi zajistit dobrou budoucnost, jen budoucí katastrofu.

Takže zformoval daný systém a pokusil se

na protiruské notě přejít k novému řízení.

Jenže se ukázalo, že ho obelstili,

udělali si z něj dobrý den.

A co mu zbývá?

Nemá moc na výběr. Velmi dobře ví, že když se obrátí

k Západu, čeká ho osud Saddáma či Kaddáfího.

A jen Rusko, na které neustále vylévá potoky špíny, lží a různých výmyslů…

Takže o Lukašenkovi

si žádné iluze nedělejte.

On nikdy nebyl přítelem Ruska, ani běloruským vlastencem a ani nebude.

Je to sedlák,

jeho rozum je sedlácký.

Ale velmi dobře si uvědomuje, že Rusko nebude napomáhat tomu, aby tam došlo ke katastrofě,

při které by on osobně zahynul, protože Rusko

nepotřebuje žádné problémy na svých hranicích.

Rusko nepotřebuje problémy na svém území,

aby ruský národ, běloruský národ

musel přetrpět ta kataklyzmata,

která by mohla následovat.

I Janukovič měl možnost vyhnout se

tomu globálnímu kataklyzmatu,

které postihlo Ukrajinu,

té války a tak dále,

kdyby se dokázal přemoci a zachoval se jako Putin, oj omlouvám se, jako Lukašenko

a poprosil Putina zastřešit Ukrajinu

na vnějším politickém okruhu.

Jenže Ukrajina se místo toho prodávala jako nástroj proti Rusku, s tím, že ona není Rusko.

Ukrajina se prodávala jako síla,

která bude bojovat proti Rusku.

A Janukovič se snažil manévrovat a myslel si,

že se ho Západu zželí. Jenže nezželelo.

Nakonec mu nezbylo než se schovat

v tom nemilovaném Rusku.

A Lukašenko si v podstatě uvědomil, že nedokáže čelit zahraniční agresi, pokud se neschová za Putina,

a tak Putinovi umožnil,

aby mluvil jeho jménem.

Takže Lukašenko dělá pořádek

uvnitř svého státu

a ta jednání o tom, jak se

k těmto událostem staví Západ,

a jak Západ může působit na tyto vnitřní běloruské záležitosti, vede Putin.

Rusko má zdrojový potenciál, aby se všemi jednalo jako rovný s rovným,

a aby nepřipustilo zahraniční vměšování.

Vždyť před tím, než je vypracován nějaký

dokument, nějaká diplomatická nóta a tak dále,

probíhají jednání a jsou vytvářeny podmínky umožňující vznik daného dokumentu.

A pokud západní státy

nemohou jednat s Lukašenkem,

omezuje to jejich možnosti zasahovat

do vnitřních běloruských záležitostí.

To zastřešení, které Rusko poskytuje Bělorusku, umožňuje, aby si tam v klidu udělali pořádek,

uvnitř Běloruska.

A Lukašenko tu věc využil.

Vždyť ta situace byla pro něj

skutečně absolutně kritická.

Vrátíme se k tomu, o čem jsme

minule mluvili v našem pořadu.

Já jsem to jen tak přelétl,

takže teď podrobněji, co se děje?

Když mluvím o vpádu vojsk NATO a dnes o tom mluví doslova všichni, protože je to příliš očividné…

Všechny sociální scénáře

jsou připravovány dlouho,

a potom mají dlouhou realizační setrvačnost,

takže nemohou být zastaveny okamžitě.

Takto funguje každý sociální mechanismus.

Dokonce i auto má nějakou tu brzdnou dráhu

a zkuste najednou zastavit

všechny spuštěné procesy.

A co bylo spuštěno?

Spuštěno bylo to, že vojska NATO rychle obsadí běloruské území,

že ho obsadí podle pravidel

vedení moderních válek.

V klíčových bodech dojde

k výsadkům a budou obsazeny.

Tehdy jsme mluvili o letadlech.

Ale máme tu také

dvě města: Brest a Grodno,

která v podstatě měla být obsazena Polskem,

a to přímým pozemním postupem.

Jak naproti Brestu, tak i proti Grodnu jsou

rozmístěny operativně-taktické armádní jednotky

určené přesně k takovému vpádu.

Jsou tam připraveny, shromážděny.

A neuvědomovat si, k čemu tam ty operativně-taktické jednotky jsou, by znamenalo být absolutním idiotem.

Tohle je tedy jasné. A co se stalo?

Ve všech městech začaly najednou

probíhat masové demonstrace.

Lidé vyšli do ulic

a začali vykřikovat svá přání:

„Kdyby tak u nás zasáhla vojska NATO

a zachránila nás před tím krvavým Lukašenkem!

Kdyby ho tak zatkli

a poslali do Haagu.

Potkalo by nás velké štěstí, kdybychom tu ta vojska NATO přivítali.“

A jak by je uvítali?

Opět to bylo hezky předpřipraveno. Dívky v bílém měli stát podél cest a mávat květinami.

Musí přece vytvořit ten správný obrázek pro média:

„Vděčné obyvatelstvo vítá své osvoboditele!

Dívky se vrhají do náruče svých

osvoboditelů, vojákům NATO a líbají je!“

To všechno potom uplatnili vůči

běloruským speciálním jednotkám.

Nebo tam ty dívky jen tak postávaly

a nesmyslně mávaly těmi květy.

K čemu to bylo dobré?

Ten scénář se musel nějak vybít.

Ten připravený scénář,

který měl být realizován.

Dále. Při těch demonstracích, především

ze začátku byla vidět hesla v angličtině.

Komu byla určena?

Běloruskému obyvatelstvu?

Ti všichni mluví rusky.

Určitá část mluví tou vymyšlenou běloruštinou,

ale ta netvoří ani 10% z obyvatelstva.

A opět se vracíme k tomu…

Takže už víme o tom scénáři, jak tam dívky mávaly na projíždějící květinami,

líbaly vojáky, hesla byla v angličtině.

A co se v té době ještě dělo?

Ve stejné době se konaly dva masové mítinky v Brestu a Grodnu,

kde tohle všechno

bylo připraveno.

A v Grodnu dokonce vztyčili místo státní vlajky tu bílo-červeno-bílou (BČB).

Vše bylo připraveno.

A co ještě bylo důležité?

Na tom mítinku v Brestu i Grodnu byly

ve velkém množství přítomny i polské vlajky.

Všechno to bylo připraveno pro vpád.

A pouze to prohlášení Ruska, že nepřipustí takovéto silové řešení vnitropolitické krize v Bělorusku,

že nepřipustí, aby tato krize

byla řešena na šesté prioritě

prostřednictvím vpádu cizí armády,

tento scénář zastavilo.

To ovšem neznamená, že se to hned všechno rozplyne, obzvláště ty vnitřní předpřipravené scénáře.

Navrhují teď zasednout

k jednacímu stolu. A s kým?

To by tak měli legitimizovat

tu Koordinační radu? Kdo ty lidi vybíral?

Odkud se vzali? Prostě si přišli,

posadili se a západní média prohlásila:

„To je Koordinační rada,

ať s ní Lukašenko jedná!“

A koho jako zastupují?

Vždyť nikoho nezastupují.

Pokud by si s nimi Lukašenko sednul k jednacímu stolu,

znamenalo by to jeho prohru, okamžitě by prohrál,

protože ti lidé jsou nuly a on by se tak zlomil a podřídil západnímu nátlaku.

A aby mu od toho západního tlaku pomohlo,

tak ho Rusko přikrylo svým deštníkem.

No prosím, když si chce Merkelová promluvit, tak zavolá Putinovi:

„Pojďme si promluvit

o Alexandrovi Grigorjevičovi.“

„Proč ne? Co si přejete

a k čemu je vám to dobré?

Chcete snad zasahovat do jejich vnitřních záležitostí?

Nedělejte to, ať si to tam vyřeší sami mezi sebou.“

Takže díky tomu deštníku

se ta situace začala sama řešit.

Oni nejsou připraveni hrát dlouhodoběji.

Vyvedli do ulic všechnu pakáž, kterou jen dokázali sehnat s těmi BČB vlajkami,

za provolávání Ať žije Bělorusko

a zpěvu písně Všemohoucí bože.

Takže žádný fašistický

atribut nevynechali.

Dovedete si představit, co to musí být zač ti lidé, kteří v Bělorusku! kráčeli s těmito vlajkami?

Co tím tak asi mohou sledovat?

Nic jiného než novou genocidu

běloruského obyvatelstva,

aby opět zahynula třetina obyvatelstva?!

To je totiž cílem všech těch BČB vlajek, těch hesel Ať žije Bělorusko, písně Všemohoucí bože…

A proto to teď Lukašenko v klidu zvládá,

Rusko ho zachránilo před vnějším tlakem.

Uvnitř státu musí být obnoveno státní řízení,

a potom může následovat politický proces,

aby byla tato krize překonána.

A jak má ten proces vypadat, už jsem říkal

na minulém semináři, oj v pořadu Otázka-odpověď.

Další otázka je od Dmitrije.

Zdravím vás, Valeriji Viktoroviči.

Dnes, má na mysli 22. srpna,

slavíme Den ruské státní vlajky.

Řekněte prosím, jaký vztah

máte k tomuto svátku?

Co je to za svátek? Jedná se o Overtonovo okno,

které má ve vědomí Rusů utvrdit myšlenku,

že ta trikolóra je státní vlajkou Ruska

s dlouhodobými dějinnými kořeny,

která má svou minulost, že je to údajně

starodávná ruská vlajka pocházející z minulosti.

Ale já znovu opakuji,

že se u nás v Rusku objevila v době Alexeje I.

Michajloviče s přízviskem Tišajšij/Mírný, otce Petra I.

A Petr I. se jí kategoricky bránil.

Sám byl vychovávaný v Německé

Slobodě tak, aby Rusko dorazil,

a přesto se bránil tomu, aby tato

vlajka byla přijata jako státní.

Sám nakreslil celou sérii náčrtů,

když mu ji vnucovali.

Snažil se tomu všemožně vyhnout,

jenže se mu to nedařilo, neprošlo mu to.

A v čem se jim nakonec podvolil?

Když mu řekli: „Nebudou-li obchodní lodě plout pod touto vlajkou,

budeme je jako pirátské potápět, protože nikomu nepatří a hotovo! Jinou vlajku neuznáme!“

A tak byl nucen se podvolit, aby obchodní lodě pluly pod touto vlajkou.

Ale kdo by si dovolil potápět ruské vojenské lodě? A ty pluly pod Andrejevskou vlajkou.

Celých tři sta let Rusko

nemělo státní vlajku.

Pokud někdo tvrdí něco jiného,

tak jednoduše lže!

Vždyť v roce 1910 se z iniciativy

Mikuláše II. konala mimořádná porada,

protože se blížilo stoleté výročí Bitvy u Borodina,

a tak chtěli mít nějakou státní vlajku.

Neměli žádnou státní vlajku a reálie 20. století

vyžadovaly, aby Rusko nějakou mělo.

A když na té zvláštní poradě

hodnotili různé možné varianty,

tak přišli na to, že ta bílo-modro-červená vlajka nemá žádné dějinné základy,

aby mohla být považována

za ruskou, že nám ji nutili Holanďané.

Pokus vnutit nám další vlajku bílo-žluto-černou,

také neměl žádné dějinné odůvodnění.

K rudé se vrátit neměli odvahu… Neboť Mikuláš II.

nebyl žádný gosudar, ale nekňuba.

A když viděl ty hádanice, tak řekl:

„300 let jsme vydrželi bez státní vlajky,

tak to tak může být dál!

Ze Západu nám řekli, abychom v některých situacích používali tuto vlajku.

V zákoně to nikde nestojí, ale v některých paragrafech to uvedeno je,

že tuto vlajku můžeme

v určitých situacích používat,

a také v některých služebních

směrnicích, tak to tak zůstane.“

Ta krátká doba, kdy byla vyhlášena státní vlajkou,

to bylo v září a říjnu roku 1917 za Prozatímní vlády,

se nedá považovat za určující.

Ta vláda byla prozatímní a její rozhodnutí tak byla také prozatímní.

A potom jsme se vrátili k historické

ruské vlajce, k té rudé!

A pod touto vlajkou došlo k obrození Ruska.

Každá symbolika totiž něco přináší.

S tou bílo-modro-červenou symbolikou nás vždy stíhala neštěstí.

Za občanské války bílí

bojovali pod touto vlajkou

a za Velké vlastenecké války různorodí

kolaboranti také bojovali právě za tuto vlajku.

Někteří namítají: „Tak to není, vždyť se podívejte

29. granátnická divize SS má svou vlajku a nášivku,

Ruská osvobozenecká armáda má také jinou vlajku a nášivku, kozácké jednotky mají ty své...

Tak kde vidíte tu vlajku?“ Kde?

Trikolóra se měla

stát vlajkou nového státu.

A všechny ty kolaborantské

jednotky byly prvky,

které se měly postarat o vznik nového státu právě s touto vlajkou.

A nehledě na to, že nebyla

využívána v oficiální symbolice,

tak při provádění akcí státního charakteru, například při vojenské přehlídce, byla používaná právě trikolóra.

A když rozprášili Ruskou osvobozeneckou armádu,

tak nehledě na to, že měli na nášivce Andrejevskou vlajku,

tak u nich našli z nějakého důvodu

velké zásoby právě trikolóry.

A ušít vlajku, to není jen tak.

Jestliže si ty vlajky dali šít v Německu, tak to

znamená, že to bylo dohodnuto s úřady Třetí říše.

A proč by jim tyto úřady měly

povolovat výrobu trikolór,

když ROA měla vlajku i nášivku

v podobě Andrejevské vlajky?

Protože v plánu

bylo zformovat nový stát!

A vše bylo připravováno pro tento stát s vlajkou v podobě trikolóry.

Měl to být loutkový stát

pod protektorátem Třetí říše,

byl by v její péči, podléhal jejímu diktátu

a za vlajku měl mít trikolóru!

Takže s touto vlajkou vždy

do Ruska přicházelo neštěstí.

A ti realizátoři přestavby, kteří nám v roce 1991 tuto vlajku vnutili, to neštěstí také přinesli:

masové vymírání obyvatelstva, ničení státu, zahraniční diktát!

To všechno se asociuje právě s touto vlajkou. Ta symbolika je taková.

Její podstata je taková! S touto vlajkou nemá Rusko šanci stát se suverénním státem.

Když vykládají, jaký že to jsme nezávislý a suverénní stát, tak se přece stačí podívat na vlajku.

V roce 1991 nám ji vnutili a řekli: „Budete kolonií! Budete surovinovým přívěškem Západu!

A tolik obyvatelstva

tu vůbec není zapotřebí!“

Jak že to říkal Čubajs? „Nu co? Tak se ti lidé prostě nedokázali uplatnit na trhu, no!“

A co říkal Gajdar? „Inženýři,

tvůrčí inteligence, lékaři a učitelé…

Co je tohle v Rusku za potenciál? Jsou to samí darmojedi! Příživníci! A ti jsou zbyteční!“

A to všechno se také

podle těchto jejich slov realizovalo!

A jak se teď máme chovat k trikolóře?

Trikolóra je státní vlajkou, a tak chování

k ní musí odpovídat zákonům,

ale to přece neznamená, že vnitřně musíme souhlasit se svým postavením kolonie!

To je něco zcela jiného.

Budeme-li sami tu vlajku poplivávat, tak nemůžeme čekat, že si jí bude vážit někdo za našimi hranicemi.

Ale také to neznamená,

že si tuto vlajku musíme ponechat.

Ona už z hlediska obrození Ruska své možnosti vyčerpala. Musíme přejít k ruské rudé vlajce!

A co máme dělat s vědomím, že vždy v dějinách společně

s touto vlajkou do Ruska přicházelo neštěstí,

a když jsme se jí vzdali,

tak následoval rozkvět Ruska?

Je to jasné, musíme se vrátit

k ruské národní vlajce, k té rudé.

Ale nyní nelze tuto státní vlajku, která je naším

státním symbolem, žádným způsobem zneuctívat!

To je absolutně nepřípustné!

Jestliže si sami nebudeme vážit svých státních symbolů,

tak nemůžeme čekat, že si někdo bude vážit nás.

Okamžitě budeme tam, kam nás chtěli dostat, když nám vnutili tuto vlajku!

A zde dochází

k takové dost velké kolizi.

A jak to tedy je?

My máme za vlajku trikolóru, za kterou bojovali vlasovci, všichni ti různorodí vlasovci, úplně všichni,

nehledě na vzhled

jejich bojové zástavy

nebo pseudostátní vlajky a erbu,

jako u Lokoťské samosprávy,

ti všichni ve svém souhrnu

bojovali za tu trikolóru.

A tu teď musíme považovat za svou státní vlajku,

dokud ji zákonným způsobem nevyměníme.

Mimochodem, povšimli jste si, jak nám na vojenské přehlídce k Vítězství všem plivli do tváře?

Ohromné plátno té trikolóry na dlouhé tyči hezky povlávalo a mrňavá vlaječka na krátkém klacíku,

div ji nedrželi přímo v rukách, takže ani vlát nemohla, to byla VLAJKA VÍTĚZSTVÍ!

Všem lidem plivli do tváře,

ti organizátoři té přehlídky.

Dali najevo, jaká ideologická

síla zde velí!

Nu dobře, vrátíme se k tématu.

Ano, dnes je to naše státní vlajka, a proto v zákonném rámci musíme respektovat toto její postavení.

Ale opakuji, že to neznamená, že ji musíme milovat a zůstávat pod ní jako kolonie.

Musíme se stát suverénním státem, a proto

musíme zákonným způsobem tuto vlajku vyměnit.

Ale nyní máme ji.

Takže nám teď říkají: „A jaký je v tom rozdíl, když vy máte vlasovskou vlajku

a v Bělorusku teď chodí po ulicích

s tou BČB, bílo-červeno-bílou?

Protože někteří mi nerozumí, když říkám bělorusky BČB, místo ruské zkratky BKB (bělo-krasno-bělyj).

Jenže ten rozdíl je zásadní.

Ten rozdíl je obrovský, zásadní!

Nyní je velice těžké lidem dokázat,

že trikolóra je vlasovská vlajka,

protože ten stát, který měl mít

tuto vlajku, se nekonal.

Byly různé kozácké jednotky s vlastní symbolikou, byla Ruská osvobozenecká armáda (ROA),

29. granátnická divize SS a další různé kolaborantské

a zrádcovské organizace vlasovců.

A těmi vlasovci myslím kolaboranty

v širším smyslu, nejedná se jen o ROA.

Samotný stát však nikdy nevzniknul.

Ano, měli velké zásoby těchto vlajek

jak v ROA, tak i v té granátnické divizi SS.

Měli to připraveno, měla to být

vlajka toho budoucího státu.

Jenže ten stát nebyl nikdy ustanoven, ten vlasovský stát,

dělo se to na pozadí, připravovali tu vlajku,

až bude stát v moci Třetí říše

a budou pod ní likvidovat ruské lidi.

Zatímco v Bělorusku ta BČB vlajka byla

platnou vlajkou, tam tu státnost zformovali.

Tam to byla vlajka té státnosti, která fungovala

pod protektorátem okupačních sil Třetí říše.

Pod touto vlajkou běloruští karatelé,

kteří sloužili svým zahraničním páníčkům,

zapalovali běloruské vesnice

i s ženami a dětmi.

Likvidovali svůj vlastní národ!

Oni tenkrát vyřvávali: „Ať žije Bělorusko!“ a mávali touto BČB vlajkou, nosili Hitlerovy portréty!

A za zpěvu písně Všemohoucí bože

pobíjeli svůj vlastní národ!

To byla jejich hymna napsaná v roce 1943!

U nich byly všechny tyto symboly naplněny.

Reálně byly používány

a to zcela mění tu situaci!

A odlišuje postavení trikolóry

v Rusku a BČB v Bělorusku.

Když v Bělorusku člověk vezme do ruky bílo-červeno-bílou vlajku, tak tím prohlašuje, že je Hitlerovým stoupencem!!!

Že je přívržencem genocidy běloruského národa,

že si přeje nastolení takové státní moci,

která bude provádět genocidu

běloruského národa!

To tím zcela přímo dává najevo,

když nese tuto vlajku!

Nemluvě o tom, když u toho vykřikuje: „Ať žije Bělorusko“ a vyzpěvuje Všemohoucí bože!!!

Když naplňuje celý ten soubor symbolů státnosti,

která existovala pod hitlerovci v Bělorusku!

To byla přece tenkrát jejich symbolika!

A je tu ještě jedna osobitost.

Ať už si to přejeme nebo ne, tak ta trikolóra je teď naší státní vlajkou.

Její postavení je chráněno zákonem.

V Bělorusku mají státní vlajku,

schválenou v referendu,

která je fakticky odvozena od vlajky

Běloruské sovětské socialistické republiky,

která byla rudozelená.

To je jejich státní vlajka,

která je chráněna zákonem.

To její postavení

je zákonně ustanoveno.

A přesto tam chodí s BČB vlajkou a říkají,

že si státní vlajky neváží,

že si váží vlajky, pod kterou jejich národ vybíjeli různí ti hitlerovci, kteří ho chtěli zlikvidovat.

To je to, co se tam děje, probíhá

tam ideologické dělení na hitlerovce,

kteří chodí s BČB vlajkami a vykřikují hesla: „Ať žije Bělorusko!“ a zpívají píseň Všemohoucí bože

a na lidi v Bělorusku, na běloruské

obyvatelstvo stávající státnosti.

Když berou do ruky BČB vlajku, tak je to přímé vyjádření přání smést běloruskou státnost,

zatímco u nás trikolóra přece jen

znamená zachování státnosti.

Ano, ta vlajka se nám nelíbí, ale vyměnit ji musíme

v poklidném průběhu zákonodárného procesu,

ne v ulicích, kde bychom projevovali neúctu

ke stávajícímu státnímu symbolu!

Pokud bychom postupovali takto, tak z toho nic nebude, to bychom se nedokázali posunout dál.

Ale zformovat takovou situaci, za které bude

nepřijatelné chodit s trikolórou v Nesmrtelném pluku,

to přece v našich silách je.

To uvědomění, že trikolóra je všude naší státní vlajkou, kromě jednoho místa

a tím je pochod Nesmrtelného pluku!

Protože v něm se mění v symbol vlasovců!

A když někdo v Nesmrtelném pluku nese trikolóru,

tak tím dává najevo, že on sám je vlasovec!

Že je stejný zmetek jako ten člověk, který

v Bělorusku do svých rukou vzal BČB vlajku

a sní o tom, aby vůči Rusku, ruskému národu byla uplatňována hitlerovská politika.

S tímhle je třeba napřed pohnout, aby to těm lidem došlo! Zatímco v Bělorusku to lidé vědí.

Stále ještě tam mají své prarodiče, kteří žili

za okupace! Je jich málo, ale ještě tam jsou!

A ti svým dětem jistě

všechno dobře vysvětlili.

Ten poválečný svět si všichni pamatují, jak těžko se jim žilo, jak museli Bělorusko znovu stavět na nohy!

Ta republika za té války přišla o třetinu obyvatelstva! O celou třetinu!!!

Co to musíte být za zmetka, abyste chodil s vlajkou, která je symbolem likvidace třetiny obyvatelstva vaší země!!!

A do toho ještě navíc vyřvával: „Ať žije Bělorusko!“ a zpíval píseň Všemohoucí bože.

Takže zatímco v Bělorusku je s ohledem na tu BČB vlajku všechno zcela jasné,

tam pod touto vlajkou

hodlají smést státnost,

tak u nás je změna státní vlajky možná

pouze v rámci zákonodárného procesu,

pouze ve výsledku politického konsensu

obyvatelstva našeho státu.

Až bude chtít obyvatelstvo suverénní stát,

tak se vrátíme ke své rudé vlajce.

A budeme-li si přát být někomu podřízeni, aby tu například byla vojska NATO a naše zdroje šly na Západ,

jako to bylo v devadesátých letech, kdy byla

v plné míře realizována ideologie trikolóry,

tak přijdeme o svůj stát.

Jednoduše o něj přijdeme.

Buď budeme existovat jako subjekt globální politiky,

mám na mysli Rusko, nebo nebudeme existovat vůbec.

Další otázka je od Pribalta.

Valeriji Viktoroviči, okomentujte prosím pokus Lichtenštejnska dostat zpět pozemky,

které mu byly zkonfiskovány v Československu

v roce 1945 na základě výsledků 2. světové války.

Co to má být? Zrychlují se procesy rozdělení Evropy na Mezimoří a Chalífát?

Nebo jen státní elita hledá materiál

pro vyvolávání nových konfliktů?

Také se mi zdá být zvláštní zvolit si pro řešení územních sporů jako nástroj Evropský soud pro lidská práva.

- Asi to není náhoda? - Samozřejmě, že to není náhoda, ale všechno je to trochu jinak.

A opět se vracíme

k té otázce, co je to stát?

Proč je Lichtenštejnsko, které má 37,

nebo třeba i 39 tisíc obyvatel státem?

Se svými 160 km2?

A řekněme například ruská Ťumeň,

Ťumeňská oblast v Rusku státem není.

Je to v knize O světě

křivých zrcadel II. o státu,

kde se mluví o státech konstruktérech

a státech projektově zkonstruovaných.

Ano, o státech historicky zformovaných

a státech projektově zkonstruovaných.

Ale existují ještě státy konstruktéři, které tyto projektově zkonstruované státy vytvářejí.

Takže co se to děje?

Zdálo by se, že ta kauza je směšná.

Ale nic směšného v tom není.

Pokud chápeme ty procesy, ke kterým dochází

v Evropě, tak vše zapadne na své místo.

Takže, co se to v té Evropě děje?

V Evropě dochází k formování mezinárodního subjektu pod názvem Intermarium/Mezimoří.

Mělo by jít o polský projekt od moře k moři, od Baltského moře k tomu Černému se začleněním řady území.

Někteří předpovídají rozpad Polska. Pánové,

a jak byste ho přerozdělili, mezi jaké subjekty?

Vždy bylo rozdělováno mezi Německo,

Rakousko-Uhersko a Rusko.

Tak jak ho chcete dělit dnes? Polsko samo se stává postupně subjektem globální politiky.

Jen se podívejte na tu Lublinskou unii,

která byla znovu podepsána v červenci

a má za cíl zmocnit se

právě běloruského území,

k čemuž se připravují vojska NATO,

tedy k čemuž se připravovala,

dokud Rusko neřeklo výhružně:

„Ne! Opovažte se vstoupit s armádou!“

Co se to děje?

Máte-li cíl řízení,

tak můžete využívat různé

cesty k jeho dosažení,

a ty jsou realizovány v závislosti

na tom, v jakém stavu jsou nástroje.

Jednoduše řečeno, když jdete na zahradu a chcete překopat záhon, tak si na to vezmete nějaké nástroje.

Vyberete si vhodný rýč, nebo ho musíte napřed spravit, nebo to uděláte jinak,

vezmete si nějaký jiný

nástroj ke zkypření půdy.

Takže v plánu vybudování Mezimoří,

což fakticky není nic jiného než vybudování nového Rakouska-Uherska, které bude zahrnovat celé jeho území…

To si jen Polsko myslí, že buduje

impérium od moře k moři.

Ve skutečnosti dochází k obnově Rakouska-Uherska,

kde jsou dvěma klíčovými body Vídeň a Praha.

V roce 1955 se Chruščov

velmi snadno vzdal Vídně,

ale v roce 1968 jim došlo,

že když přijdou i o Prahu,

tak už nebude SSSR brát nikdo vážně,

že klíčové body je třeba si udržet.

Opakuji, že z hlediska globálního řízení je Vídeň centrem koncentrace řízení na základě Habsburské knihovny

a Praha je zase světovým

okultním židovským centrem.

Heydricha stál pokus získat nad ním kontrolu život.

Z Londýna speciálně vyslali vrahy, kteří ho zabili.

A potom následovala zastrašovací akce,

při které, světe div se, zlikvidovali všechny,

kteří se nějak podíleli při Heydrichově pokusu získat přístup ke znalostem toho okultního pražského centra.

A oč usilovali Češi v tom roce 1968?

Přesně o to, aby byly zlikvidovány podmínky tvrdě vybojované v husitských válkách,

kdy si díky těmto husitským válkám Češi vybojovali právo zachovat se jako národ.

V důsledku těch válek byly

všechny nejbližší subjekty oslabeny.

Česko se nedokázalo stát národním státem,

ale ani subjekty, které ho obklopovaly,

nedokázaly zcela potlačit

českou národní suverenitu.

Proto se také Česko, jako jeden ze subjektů, stalo

součástí Rakouska-Uherska, se svými právy a tak dále.

V roce 1968 šlo přesně o to, o likvidaci Česka jako národního subjektu.

Oni to nechápali a se svým nepochopením

se plynule dopracovali k tomu, aby to bylo realizováno.

Zbořili památník maršálu Koněvovi

a postavili jiný vlasovcům. Tak co čekají?

Co čekáte? Vy jste se vzdali toho deštníku,

který Rusko jako ochranu poskytuje všem projektově-zkonstruovaným státům

a čekáte, že na vaši národní kulturu, vaši

národní suverenitu bude někdo brát ohled?

Zatímco v rámci ruského světa na to brát ohled musí, musí vás respektovat,

tak v rámci globálního tavicího

kotle je to vše likvidováno.

Takže když u vás došlo na tyto kroky,

tak jste se posunuli k tomu,

aby jakési Lichtenštejnsko vzneslo svá práva

na vlastnictví části českého území,

na kterém se nachází

unikátní historické objekty.

Ale ty věci přece neprobíhaly najednou.

Tak proč to spojuji? Je to jednoduché.

Kdy bylo oznámeno, že Koněvovův

památník bude zbořen?

V září minulého roku, v roce 2019.

A co se tenkrát hned projevilo?

Že subjekt nemůže pracovat tak, jak je zapotřebí, že není způsobilý, takže je ho třeba začlenit.

A hned tu máme Lichtenštejnsko

s jeho žalobou o navrácení majetku.

V únoru ta žaloba byla zamítnuta a nyní se fakticky

jedná o odvolání proti únorovému rozhodnutí soudu.

To znamená, že ten proces běží.

A o jaký jde proces? Nedokáže-li český stát řídit vlastní objekt,

tak se do toho zapojí nadnárodní subjekt v podobě Lichtenštejnska.

Vždyť co je to těch 160 km2

mezi Švýcarskem a Rakouskem?

Stejně se stane součástí území Mezimoří.

Ale díky tomuto vnějšímu korektorovi,

bude možné Česko dostat do toho stavu,

ve kterém se bude jako subjekt

podílet na formování Mezimoří.

Visegrádská čtyřka

musí pracovat správně.

Těmito kroky, tím zbořením Koněvova památníku

a postavením památníku vlasovcům bylo dáno najevo,

že státní řízení není schopné kvalitně pracovat

na vytvoření skupiny na obnovu Mezimoří,

to je Visegrádská čtyřka

a Lublinská unie, že to nedokáže.

Je tedy potřebný vnější korektor,

a tak se hned objevil, okamžitě.

Napřed ticho po pěšině, a potom najednou bác a vše se rozběhlo. Okamžitě to jde strmě vzhůru.

Takže za co bojovali,

na to i doplatili.

Chtěli se osvobodit

od Ruska, tak se osvobodili.

Teď už Čechům zbývá

jen osvobodit se od české kultury,

protože to je přesně to,

oč začali usilovat už v roce 1968.

Takže takto vypadá ta situace.

To byla poslední otázka.

A opět se vracíme k tomu, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý,

ale proto, že jejich podstata nezapadá

do okruhu známých nám pojmů.

A pojmy jako konceptuální moc, globální

a nadnárodní řízení, globální politika,

se musí stát běžnými pojmy

srozumitelnými všem lidem.

Jen tehdy, kdy člověk správně chápe procesy řízení ve světě, dokáže ochránit zájmy své i své rodiny.

Proto studujte práce vnitřního prediktoru SSSR,

čtěte práce ze série O světě křivých zrcadel,

protože ty byly speciálně

teď napsány kvůli tomu,

aby vám poskytly teoretické základy pro procesy, které probíhají právě teď.

Studujte je, stávejte se konceptuálně mocnými.

Braňte zájmy své i své rodiny.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou

a štěstí. Do příštích setkání.

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz


58 zobrazení

I jeden člověk může přivést osla k řece, ale ani 40 lidí ho nedonutí pít.