• Konceptuál CZ

„Otevřené Spiknutí: plány světové revoluce“ 4. část

Vážení přátelé, tak už jste pochopili, proč Herbert Wells nazval hnutí „Otevřené spiknutí“? Dneska vám předkládám její čtvrtou a poslední část. Vše v jednom včetně Úvodu do analytiky Valerije Viktoroviče Pjakina najdete zde:

https://www.konceptualcz.cz/uvod-do-analytiky-pjakin


„Otevřené Spiknutí: plány světové revoluce“ 4. část


Každý typ struktury psychiky se odráží v chování mnoha lidí - jeho nositelů - generuje kvalitativně definované subkultury, jejichž souhrn tvoří v jejich historickém vývoji kultury lidí a lidstvo jako celek. A to vede k otázkám:


 Jaká kultura, definovaná kvalitou reprodukce v ní v návaznosti generací toho či onoho typu struktury psychiky, je ideálem, který by měl být zaveden v životě lidstva?


 Co je zkaženost z pohledu současné koncepce řízení?


 Jak se zbavit zvrácených kultur a subkultur, které brání v realizaci zvoleného ideálu?


Právě potřebu řešení tohoto spektra problémů naznačuje název další kapitoly „IX. Rysy budoucí utopie jsou stále nepolapitelné “- str. 143. Zejména od celoplanetárního brainstormingu ve formě„ Otevřeného Spiknutí “ se očekává definování současného stavu globalizačního procesu a vytvoření obrazu budoucnosti, stejně jako způsoby a metody jeho dosažení.


Při tom při budování společnosti budoucnosti vychází H. Wells z toho, že řízený mnohopočetný dav je výlučně nositelem typu psychiky zvíře a padlý (snížený do nepřirozenosti) a nepočetná “elita“ je démonický typ struktury psychiky. Zejména z tohoto konceptuálního výchozího postavení jsou nastaveny všechny úkoly pro planetární brainstorming.


"Takže jsme formulovali široce, ale zcela jasně, myšlenku světového společenství, která je cílem Otevřeného Spiknutí. Provedli jsme předběžnou studii složení tohoto hnutí, která ukázala, že nemůže jít cestou třídního vývoje, ale musí se jednat o konvergenci různých lidí spojených jednou myšlenkou. Jeho prvním úkolem (*toho hnutí*) by mělo být rozvíjet, vysvětlovat a šířit tuto obecnou myšlenku, neustálá kampaň za revoluční[1] změnu vzdělávání a zavedení moderní ideologie do myslí lidí a následně nesrovnatelně širší úkol realizace jeho myšlenek. “ - "XI. Síly dominující dnes v moderních vyspělých společnostech odolávají Otevřenému Spiknutí a jsou s ním v rozporu. Válka proti tradici“. - s. 157.


"Otevřené Spiknutí nemusí být nutně nepřátelské vůči jakékoli existující vládě." Otevřené Spiknutí není anarchistické hnutí, ale kreativní a organizační hnutí. Snaží se nezničit existující prostředky kontroly a formy lidských asociací, ale pouze je nahradit nebo sjednotit pod jedinou světovou kontrolou.

Pokud lze s ústavami, parlamenty a králi zacházet (dokud globální komunita nedospěje) jako s prozatímními institucemi, „správci“, pak za předpokladu, že budou podnikat v našem duchu, Otevřené Spiknutí na ně nebude útočit.


Většina vlád však roli dočasných pracovníků nepřijme, protože oni a jejich příznivci trvají na respektu a poslušnosti, což odmítá jakoukoli možnost změny moci.“ [2] - „XI. Síly dominující dnes v moderních vyspělých společnostech odolávají Otevřenému Spiknutí a jsou s ním v rozporu. Válka proti tradici “. - s. 160.


Proto, abychom zničili tradiční společnost a podřídili stát nadnárodní správě, je třeba vytvořit kádr reformátorů, jejichž morální a etické vlastnosti budou zárukou toho, že zničí svůj stát a podřídí jej nadnárodní správě.


"Otevřené Spiknutí vidí málo užitku v prosté zášti jako hnací síle, k dosažení svých cílů; začíná návrhem, aby se dělnická třída nepozvedala, ale aby se zrušila. Jeho konečným cílem je nechat všechny nekvalifikované dělníky bez práce a odstranit všechny nezpůsobné – přitom je velice pravděpodobné, že tento postup vyvolá podezření a nedůvěru v nižších vrstvách dnešní průmyslové společnosti.

Zde, stejně jako ve všech měnících se sociálních systémech naší doby, (*OS) může jednat pouze s výjimečně chápajícím člověkem, který je schopen posuzovat své současné činy a vztahy za dočasné, nepřipouští si pocit osobního ponížení, a který je schopen, aniž by se cítil ukřivděn, odolávat ostré kritice jeho současné (ne)kvality životního stylu“. - "XI. Síly dominující dnes v moderních vyspělých společnostech odolávají Otevřenému Spiknutí a jsou s ním v rozporu. Válka proti tradici “. - s. 186.


Pokud kritika kvality a způsobu života není založena na porozumění procesům řízení a na zdrojové stabilitě systému, nikdy to nevede ke zvýšení prosperity země, ale podle známých „dřívějších příkladů“ to vždy vede ke zničení státu, ke zničení země a přemění jej na surovinový přívěsek nadnárodní správy. Tak byl zničen SSSR, takto byly provedeny všechny „barevné revoluce“, „arabské jaro“.


Hybnou silou těchto revolucí jsou právě lidé, kteří nepociťovali svou osobní sounáležitost s vlastí, nepociťovali osobní ponížení, když v jejich přítomnosti taková „kritika“ ponižovala jejich vlast, ale naopak, osobně se aktivně účastnili v jejím ponižování. Tak byli v SSSR nalezeni a vychováni různí Gorbačovové, Jelcinové, Čubajsové, kteří svou vlast v určitém okamžiku začali považovat za cizí, kteří ji s potěšením zničili a podřídili nadnárodní správě.


„Otevřené Spiknutí“ je také zaměřeno na hledání a vychovávání různých gorbačovů, jelcinů a čubajů (*klausů, havlů, pánků…) mezi obyvateli různých zemí, aby jim dávali osobní naději, že pokud obětují svou zemi, že je za tu zradu čeká skvělá perspektiva.


"Rozum je mezi těmito temnými národy jemnější a energičtější, proto stále v určité míře zaostávají v hromadění materiálních výhod, které tak zajistily současnou dominanci západní Evropy a Ameriky. V tomto směru může Otevřené Spiknutí slíbitt[3] bezprecedentní vyhlídky."

Najednou mohou přeskočit z potápějící se lodi jejich zastaralého řádu přes hlavu jejich současných podmanitelů přímo do náruče bratrstva vládců světa. Mohou se obětovat pro zachování a přizpůsobení toho nejlepšího a nejvýraznějšího ze svého bohatého kulturního dědictví pro společné účely lidské rasy.

Pomaleji myslícím tohoto zaostalého světa se nový projekt Otevřený Spiknutí nebude zdát o nic lepší, než nová forma západní okupace a oni budou bojovat za osvobození, jako kdyby se jednalo o další projekt tradičního evropského zotročování“ - „XII. Odpor méně industrializovaných národů vůči pokroku Otevřeného Spiknutí.“ - str. 188-189.


"Pokud bychom hovořili o méně organizovaných společnostech v Rusku a Číně s jejich specifickými zájmy a předsudky, jedná se zde o mnohem širší nevědomost a mnohem děsivější morálku. Rusko je zemí desítek milionů rolníků, ovládaných malou hrstkou inteligence v počtu několika desítek tisíc.

Pouze těchto několik desítek tisíc lidí jsou k dispozici pro vybudování nového světa a při využití ruského systému k aktivní účasti na světovém Spiknutí lze počítat pouze s touto malou menšinou a na její vliv prostřednictvím vhodného vzdělávání neurčitého počtu níže stojících individuí.

Úměrně tomu, jak se přesouváme z evropské části Ruska na východ, podíl rozumných intelektuálů, na které se můžeme obrátit kvůli porozumění a účasti, klesá k nule.“ - "XII. Odpor méně industrializovaných národů vůči pokroku Otevřeného Spiknutí. - s. 195.


Tj. čím více je člověk spojen se svou zemí, s jejími potřebami a s tvůrčí prací, tím více je pro „Otevřené Spiknutí“ neužitečný. „Otevřené Spiknutí“ je systém pro budování bezpodmínečné davově-„elitární“ kosmopolitní společnosti. I přes „Otevřené Spiknutí“ po Velké říjnové socialistické revoluci pracovali bolševici pro zájmy nejširších pracujících mas populace a přitom využívali celý intelektuální potenciál mas.


Bolševici, kteří budovali lidový stát v zájmu lidí, vytvořili supervelmoc číslo 1 na světě a provádění receptů na „Otevřené Spiknutí“ a rozpad SSSR pomocí úzké skupiny kosmopolitních intelektuálů, kteří před rozpadem SSSR vytvořili nejvyšší řídící sbor, vedl k tomu, že supervelmoc číslo 1 na světě se stala zemí „třetího světa“ s extrémně chudou populací, surovinovým přívěskem Západu, ve kterém, před až do příchodu V. V. Putina národ nezadržitelně vymíral.


Zásadně nejdůležitější otázky, u nichž je třeba dosáhnout jednomyslnosti od samého počátku, jsou:


zaprvé – jednoznačně dočasný charakter všech stávajících vlád, a tedy následně jednoznačně dočasný charakter jakékoli s nimi související loajality;


zadruhé - prvořadý význam kontroly početnosti populace z hlediska biologie člověka a možností, které tato kontrola poskytuje, k eliminaci nákladů na boj o existenci; a…


zatřetí - naléhavá potřeba odolat současnému tradičnímu sklouznutí do války.


Pochopení zásadního významu těchto úkolů je dokonalým testem pro pochopení podstaty Otevřeného Spiknutí. Skupiny, které se dohodnou na těchto otázkách a na společné interpretaci historie, budou hledat příznivce, rozšiřovat se a snažit se spojit a spolupracovat se spřízněnými skupinami za účelem dosažení společných cílů. “ - "XIV. Hnutí Otevřené Spiknutí začíná diskusí, vysvětlením a propagandou. “ - s. 222. [4]

Právě s touto zkouškou byli v SSSR identifikováni různí Gorbačovové, Jelcinové, Čubajsové a na základě skutečnosti, že se sdružili a vytvořili nejvyšší státní správu, byl Sovětský svaz zničen. Přesně stejným způsobem jsou ničeny i ostatní státy.


"Politická práce Otevřeného Spiknutí musí být prováděna na dvou úrovních a zcela odlišnými způsoby." Jeho hlavní politickou myšlenkou, politickou strategií je oslabení nebo zničení, vstřebání nebo svržení stávajících vlád. Musí ale také docházet i k taktickému odklonění správních sil a zdrojů na ekonomické a vzdělávací mechanismy moderního typu.


Skutečnost, že země nebo region jsou nevhodné jako správní jednotka a jsou nakonec odsouzeny k pohlcení nějakým komplexnějším a ekonomičtějším systémem vlády, není důvodem, proč by její administrativa mezitím neměla spolupracovat s Otevřeným Spiknutím. Nacionalismus u moci, podporující volný obchod je lepší, než nacionalismus zavádějící vysoké tarify[5] a pacifistický stranický liberalismus je lepší, než agresivní stranické vlastenectví.


Toto přivádí k životu ještě jednu skupinu, infiltrovanou do všech možných politických uskupeních, jejímž úkolem bude využít veškerou moc Otevřeného Spiknutí jako efektivní hlasovací nebo agitační sílu.

<…>

Otevřený Spiklenec může patřit do jedné nebo více skupin, stejně jako do zvláštních společností a organizací v rámci hnutí, často ve spolupráci s částečně sympatizujícími lidmi, kteří zatím ještě nevstoupili do jeho řad. “ - "XV. Počáteční fáze výstavby Otevřeného Spiknutí. “ - str. 248-250.


Tj. Aby bylo „Otevřené Spiknutí“ úspěšné, je nezbytně nutné pro zachování vnějšího obrazu sociálního systému měnit jeho obsah, dokud nenastane čas, kdy bude možné zahodit jakékoliv předstírání a mimikry a odhalit představený obsah v jeho pravém obrazu. Dobrým příkladem jsou „Gorbačovova perestrojka“ a „Jelcinovy ​​reformy“.


Dokud Otevřené Spiknutí nevyvine své vlastní metody reprodukce, bude ono v každém dalším pokolení zůstávat hnutím menšiny intelektuálních konvertitů.“ - "XVII. Kreativně konstruktivní dům, rodina, sociální skupina a škola: současná ztráta idealistické energie.“ - s. 266.


„Otevřené Spiknutí“ a priori popírá tradiční rodinu, a proto „intelektuálové“ celého světa pracují na pěstování světové homosexuality, náhradního mateřství a umělé produkce dětí. A veškerá nadnárodní mezinárodní politika je založena na přesvědčení, že


"Nejkontroverznějším faktorem moderního liberálního a radikálního myšlení je jeho zaujatost proti zasahování vysoce rozvinutých moderních států do záležitostí méně stabilních a méně rozvinutých zemí.

Toto je prohlášeno za „imperialismus“ a je to považováno za zločin. Takový zásah by samozřejmě mohl mít groteskní a nebezpečné formy v kontextu slábnoucích tradic národní konkurence, ale podle toho, jak dochází ke slučování atlantických států, zvyšuje se možnost a nutnost zavedení světové kontroly nad zeměmi s neefektivní správou věcí veřejných a vnitřními nepokoji.“ - "XVIII. Zřízení světové kontroly a jednotného světového státu v důsledku postupného rozvoje činností Otevřeného Spiknutí: nebezpečí počátečních pokusů.“ - s. 278.


„Otevřené Spiknutí“ je ve své podstatě kompetentně a podrobně formulovaným technickým úkolem pro vývoj a realizaci projektu na vytvoření společnosti budoucnosti podle předem stanovených parametrů.


Celkově je „Otevřené Spiknutí“ jasným příkladem toho, jak konceptuálně mocné řízení nepřímo[6] stanoví úkol brainstormingu hledat řešení problému takovým způsobem, aby i zjevní, ale konceptuálně bezmocní protivníci Spiknutí svojí intelektuální aktivitou pracovali na jeho úspěšné realizaci.


Častou chybou takových odpůrců ničení svých států a svého národu je to, že se zaměřují na vysvětlování obludného nebezpečí „Otevřeného Spiknutí“ lidem po celém světě.


Analytici, kteří se vrhli na odhalení „Otevřeného Spiknutí“, nechápou, že jednají v zájmu tohoto konkrétního spiknutí, protože pro spiklence identifikují problémy, které jim je třeba vyřešit pro úspěšné provedení spiknutí. Autorům „Otevřeného spiknutí“ jsou pro rozvoj, prohloubení a realizaci „Otevřeného Spiknutí“ stejně nezbytné jak činy stoupenců Spiknutí, tak i kritika jeho odpůrců.


Aby bylo možné eliminovat „Otevřené Spiknutí“, je nutné s ním nebojovat, ale navrhnout svůj vlastní projekt reorganizace světa, který bude v globálním významu rovnocenný nebo ještě lepší.

Při realizaci takového projektu sami lidé přijdou na podstatu „Otevřeného Spiknutí“ a to bude při realizaci alternativního projektu, automaticky odvrženo.


Takový projekt byl vytvořen v Rusku - jedná se o Koncepci obecné bezpečnosti, která poskytuje znalosti o řízení komplexních sociálních supersystémů. Tyto znalosti umožňují identifikovat a eliminovat jakákoli „Otevřená spiknutí“, která jsou zaměřena k újmě lidí.


* * *


[1] Revoluce předpokládá rozchod s tradiční společností a formování nové. Evoluce předpokládá postupnou změnu ve společnosti bez otřesů, aby společnost mohla žít bez krize v neustále se měnícím prostředí. [2] Má se na mysli státní správa, která nechce kvůli nadnárodnímu řízení kompromitovat základní zájmy svých obyvatel. [3] Slíbit – ale bez záruky poskytnutí. Tj. pro všelijaké čubajse „Otevřené spiknutí“ je jen visící „mrkev“ a nezaručuje jim, že tuto „mrkvičku“ získají. [4] Další podrobnosti bod po bodu - viz str. 229 citovaného vydání. (*Ze str. 229 citovaného vydání: Ideálně můžeme vydělit 7 základních principů, které definují „Otevřené Spiknutí“: 1. Uznání jednoznačně dočasné povahy stávajících vlád a našeho souhlasu s nimi, a to jak v praktické, tak i teoretické rovině. 2. Odhodlání všemi dostupnými prostředky minimalizovat konflikty těchto vlád, jejich využívání lidí a majetku k vojenským účelům a jejich zasahování do budování světového ekonomického systému. 3. Odhodlání nahradit soukromé, místní nebo národní majetky, alespoň v oblasti bankovních úvěrů, dopravy a výroby základních potravin, zodpovědným globálním řízením, sloužícím společným cílům lidské rasy. 4. Praktické uznání potřeby světové biologické kontroly nad populací a epidemickými nemocemi. 5. Podpora minimálního standardu individuální svobody a životní úrovně ve světě. 6. Konečnou odpovědností je podřídit osobní kariéru vytvoření globální vlády, schopné plnit tyto úkoly, a obecnému rozvoji lidského poznání, schopností a moci. 7. Těm samým přiznat, že naše nesmrtelnost je podmíněná a spočívá v nesmrtelnosti lidské rasy, nikoliv v naší individuální nesmrtelnosti. [5] Ve skutečnosti nacionalismus na moderní Ukrajině existuje pouze proto, aby nadnárodní správa mohla svobodně provádět loupeže a genocidu obyvatel Ukrajiny. [6] Sám H. Wells – jevícím se pro dav autorem „Otevřeného spiknutí“ – je konceptuálně bezmocný intelektuál, podílející se na hledání a vývoji řešení konkrétních manažerských problémů.

233 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

I jeden člověk může přivést osla k řece, ale ani 40 lidí ho nedonutí pít.