• Konceptuál CZ

Projekt Mezimoří a Trojmoří – 21. část.

Aktualizace: říj 19

Jak někteří z Vás vědí, jsem daňový poradce a praxi vykonávám od roku 1994. Přibližně také od té doby jsem zaměstnával lidi a to na pozici účetní. Většinou jsem bral absolventy přímo po škole s tím, že jsem je učil a tak trochu si je vychovával. Málo kdo, a že se jich u nás ve firmě vystřídala docela slušná řádka, málo kdo, když přišel ze školy, znal účetnictví. Trochu samostatné práce byli absolventi schopni až tak po dvou až třech letech praxe, přičemž kontrolovat je bylo potřeba stále. Myslím, že dobrým účetním se stává člověk až po minimálně 20-ti letech praxe.


Mnozí z Vás jsou sami podnikatelé nebo zastávají nějaké odpovědné místo ve firmě a tak sami víte, jak dlouho trvá, než se z někoho stane v daném oboru doopravdy odborník.


Proč takový divný úvod? Pojďme se spolu podívat na některé členy polistopadových vlád. Gross se stal ministrem ve 30-ti letech, prý přešel do politiky přímo z lokomotivy, ale zlí jazykové tvrdí, že nikdy ani na žádné lokomotivě nejezdil a Vojtěch a Sobotka se stali ministři ve svých 31 letech.


A teď mi řekněte, co asi tak mohli umět a jaké asi tak mohli mít hoši zkušenosti. Co? Že neuměli nic a zkušenosti také nula? No, samozřejmě, jak se říká, ještě jim mléko teklo po bradě.


Pokud by jste měli firmu, zaměstnali byste absolventa bez znalostí a bez zkušeností na místo nejvyššího ředitele? Asi né, že?, to byste o tu firmu brzy přišli. Osobně bych na takové místo hledal zkušeného odborníka s dlouholetou praxí, alespoň padesátníka, co už něco prožil, ženatého odpovědného otce rodiny, protože když vede spořádaný život, je velký předpoklad, že povede spořádaně i firmu, kterého bych před nástupem řádně prozkoušel, prošel bych jeho reference, prostě podrobně prokádroval, než bych ho na nějaké odpovědné místo přijal.


A teď se znovu vraťme k našim mlíčňákům a řekněte mi, jak je možné, že za jejich působení, nebudu psát vedení, že za jejich působení na patřičných ministerstvech v roli ministrů, nedošlo k žádným katastrofám. Vždyť přece nemohli nic znát a přesto „vedli“ svá ministerstva relativně dobře, bez průserů. Jak je to možné?


Odpověď na tuto otázku je jednoduchá, ano, možné to je, protože každý ministr, ať takový nebo makový, je řízen. Každý z nich je jen herec-loutka, která má svého loutkovodiče, přičemž každý z nich se snaží hrát svou roli co nejlépe, aby si ho režisér po ukončení jeho výstupu znovu vybral do dalšího dějství. Některé herce je potřeba vodit více, některé, ty co chápou více, stačí jen mírně usměrňovat. Schwarzenberg měl ve své době s opilcem Havlem prý práce hodně. A opravdu dobří a chápaví herci to dotáhnou třeba až na prezidenta.


Proto jsou úsměvné diskuse a prognózy dalších dějství v závislostech na jednotlivých politicích. Po divadelním představení také nehodnotíte herce podle toho, jestli hrál hrdinu nebo padoucha, ale podle toho, jak si s tou konkrétní rolí poradil. Takto je potřeba se dívat na celou naši politickou scénu (a nejen naší). Je samozřejmé, že samotní herci o těchto věcech nemluví, to je součástí hry, součástí představení.


V Mrtvé vodě II. svazek se tomu věnuje poznámka č. 40 straně 14: „…– zřízení, organizace, stát ve státu, něm.“Der tiefe Staat“, ital. „Mafia“, „Fasca“. Skupinka osob, držící spolu a žijící na úkor spoleČnosti..dodržující tzv. vnitřně“elitní“ konCenzus: „Veřejně viditelní, jakože zvolení politici se tváří, že řídí a korporace dělají, jako že poslouchají, přičemž však realita je přesně opačná“. Kdo tento konCenzus, toto mlčení (ital. „Omertà“) porušil..ten komplikace od systému, režimem okusil. „


A nyní je na řadě otázka, a kdo to tedy vlastně celé řídí, když to neřídí ti, na které je vidět. V Mrtvé vodě II. svazek se tomu věnuje poznámka č. 39 straně 14: „Přebrání a transformace moci byla východoevropskými silovými složkami detailně dohodnutá se západními korporátně-státními „bezpečnostními“ složkami spolu s podělením sfér vlivu dávno před rokem 1989.“


Kruh se uzavřel, jsme zpátky u našich struktur, jsme zpátky u Rudé hvězdy, jsme zpátky u Dukly.


Závěr tohoto dílu si vypůjčím u Valerije Viktoroviče: „Není tu nic, co by bylo legitimnějšího než Mrtvá voda. Stačí si ji přečíst a s přídavkem své vlastní odbornosti se stát konceptuálně mocným. Nečekejte, až něco bude sepsáno. Vždyť všichni lidé mají dostatečnou úroveň vzdělání. Čtěte, stávejte se konceptuálně mocnými a braňte zájmy své i své rodiny.“


A já dodám, čtěte Mrtvou vodu pomalu, jednu dvě stránky denně a přemýšlejte o tom, co jste si právě přečetli. Vážně, žádný spěch, není to detektivka, je to těžké čtení.

Také můžete popřemýšlet o tom, proč ještě nikdo Mrtvou vodu nepřeložil do češtiny, ačkoliv ve slovenštině je přeložená někdy od roku 2014.

následující část

předchozí část

820 zobrazení

I jeden člověk může přivést osla k řece, ale ani 40 lidí ho nedonutí pít.