top of page
  • KoncepceObecnéBezpečnosti

Projekt Mezimoří a Trojmoří – 87. část

Aktualizováno: 30. 11. 2023

29. 11. 2023 MM


V poslední době si můžeme všimnout tendencí, směřujících k dalekosáhlým změnám ve společnosti, přitom se nejedná jen o vznik nových národů, nových jazyků a nových územních celků, jak ohlašoval v roce 2012 bývalý prezident USA Barack Hussein Obama.


V 81. části jsem psal, že éra fašismu skončila a že začíná éra Koncepce obecné bezpečnosti. Také jsem v následujících dílech psal, „že český národ, respektive česká společnost je mnohem lépe připravena na přijetí, lépe řečeno na vytvoření sociálně spravedlivé společnosti v duchu Koncepce obecné bezpečnosti(KOB), a proto se také stane vůdčí silou Nové říše římské a poté i celé Evropy.“


Toto mé tvrzení se zdálo mnoha studentům KOB velmi optimistické, dokonce až nereálné, a proto se nyní pojďme podívat, co se v současné době děje v české společnosti.


Tak zaprvé, letos na podzim prošly českým parlamentem změny v zákoníku práce, jejichž naprostá většina (možná všechny) jsou ve prospěch zaměstnanců. Některé začaly platit ještě v říjnu, některé budou platit od nového roku, ale téměř všechny dávají zaměstnancům větší jistoty a zaměstnavatelům přidávají povinnosti vůči zaměstnancům.


Já vím, není to moc, ale přidáme-li k tomu, že např. Jaroslav Dušek dostal za úkol rozhlásit ve společnosti problém rakovina a že třeba kritička Covidu MUDr. Soňa Peková dostává v médiích neobvykle široký prostor, přičemž se ve svých rozhovorech věnuje podstatě člověka, jeho duši, nebo že právě v těchto dnech přišla do kin premiéra filmu Petra Wachlera Tajemství a smysl života, jedná se o významný posun v řízení složitých sociálních supersystémů, tedy naší společnosti.


V této souvislosti nelze opominout, že všichni výše zmínění jsou součástí systému, tedy že jimi ohlašované směry vývoje jsou zcela v souladu s koncepcí Globálního prediktoru, přesněji jeho Euro-Asijského (rudého) křídla. A já přátelé říkám, zaplať Pán Bůh za to.


Naše společnost se bude měnit ze společnosti spotřební, kudy cesta doopravdy nevede, na společnost, ve které se bude klást důraz na vývoj člověka a jak jsem psal v 83. části, pro parazity v takové společnosti nebude místo.


Ředitel zeměkoule, jehož v KOB nazýváme Globální prediktor (GP), řídí a ovládá dění na Zemi díky svým vědomostem a znalostem a právě KOB je takovým částečným uvolněním znalostí a vědomostí do společnosti. Že se jedná pouze o jakési dílčí znalosti a vědomosti je patrné z toho, že jsme s kolegy našli zejména v knihách Základy sociologie a de facto ve všech materiálech KOB založené nepravdy, které mohou mít zásadní vliv na chápání myšlenek KOB. Nicméně opět opakuji: „Zaplať Pán Bůh za to“.


Myšlenky a témata, nastolená jak paní MUDr. Soňou Pekovou, tak zejména Wachlerovým filmem Tajemství a smysl života, jsou a budou zásadní pro další rozvoj celého lidstva.


Přátele v Barnaul bych rád tímto opět upozornil na to, že výše uvedené myšlenky vyšly z Prahy, respektive z České republiky a že by se tedy měli začít učit česky, pokud chtějí nějakým způsobem pomoci své vlasti a ne jen papouškovat naučené fráze o podpinďosech a dalších nepřátelích Ruska.


Nyní ale k věci. Pro mnoho lidí bude shlédnutí Wachlerova filmu jakousi fantazií a stejně tak mnozí z těch, kdo si vyslechnou MUDr. Soňu Pekovou, jí nebudou vůbec rozumět. Nebudou vůbec chápat, o čem mluví, protože k chápání výše uvedené problematiky je potřeba dospět. Níže se pokusím vysvětlit.


V Genesis 1:27 B21 je napsáno, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.


V dnešní době je na určitém stupni vývoje již známo, že člověk je trojjedinou bytostí, kterou tvoří fyzické tělo, duše a duch. Fyzické tělo, to všichni známe, ale co se skrývá za tou duší a duchem, to je pro většinu lidí velká záhada. Já osobně to chápu tak, že duše, to je to moje JÁ a duch, to jsou ta nehmotná těla okolo mě, někdo je pojmenovává jako auru. My se dneska budeme speciálně zabývat duší, neboli naším JÁ. Že něco takového existuje, pocítil jsem někdy po padesátce, když jsem si začal uvědomovat, že moje JÁ je vlastně stále stejné, jako když mi bylo 15, 20, 30 nebo 40 let. Ano, moje tělo lehce zestárlo, ale moje duše, tedy to moje JÁ někde uvnitř těla, to je stále stejné, stejně mladistvé, jako dříve.


V dnešní době se má za to, že slovy uvedenými v Bibli se má na mysli právě fyzické tělo člověka, i když od určitého stupně vývoje se už má na mysli právě duše. Zkusím vše uvést na pravou míru, tak jak to chápu v současné době já. Tak tedy, zaprvé, toho, kdo něco tvoří, budeme od nynějška nazývat stvořitel a protože my mluvíme o tom nejvyšším stvořiteli, který „stvořil“ celý svět (rusky věs mir = vesmír), budeme ho nazývat Stvořitelem. Aby to však nebylo úplně jednoduché, řekněme si, že Stvořitel svět nestvořil, avšak stvořil či možná lépe řečeno sestrojil (určil, vytvořil) pravidla, podle kterých se celý svět, tedy celý Vesmír zrodil a podle kterých se také rozvíjí.


Vznik Země je podle mne hezky popsán ve Zprávě "Orion" - KGB+. Připadá mi zcela logické, že se Země pomalu ale jistě zvětšuje a tím i pomalu ale jistě i vzdaluje od Slunce. A jak se Země zvětšuje? Někde uprostřed Země je jakýsi reaktor, který z vodíku a kyslíku vyrábí vodu. Ta se poté určenými cestami dostává na povrch Země a často pramení v horách, někdy i těsně pod vrcholem kopce, jak je hezky vidět třeba na 2507 metrů vysokém kopci Sarlyk Сарлык_(гора), kde asi 200 metrů pod vrcholem je několik pramenů, které se o kousek níže spojují do malého potůčku. Ostatně i naše řeka Vltava či Labe pramení v horách a v horách proto, aby byl z vody cestou k moři co největší užitek.


Takže Země se pomalu zvětšuje a tím se jí i pomalu prodlužuje oběžná dráha kolem Slunce, a tak by nikomu nemělo být divné, že před miliony let byl na Marsu život. Ano, na Marsu život byl a bylo to v době, kdy oběžná dráha Marsu byla na současné oběžné dráze Země. Jak asi chápete, jde o vzdálenost od Slunce, která pro vznik života nesmí být ani malá, ale ani velká. Až Země nabere vlivem neustále vytvářející se vody takovou hmotnost, že se její oběžná dráha vzdálí od Slunce natolik, že na Zemi vše zmrzne, přesune se na její současnou oběžnou dráhu Venuše a život tak bude postupně vznikat na Venuši. Na současnou dráhu Venuše se přesune Merkur a na místě Merkuru se postupně objeví nová planeta, která vznikne sluneční erupcí.


A to jsou přátelé právě ta pravidla, o kterých jsem mluvil výše. Stvořitel sám o sobě nic netvoří, Stvořitel „jen“ určil pravidla. Zde důsledně upozorňuji, že ta pravidla, někdo jim říká Vesmírné zákony, platí pro celý Vesmír jednotně. Neexistují výjimky, jako že nějaký vyvolený stát řídí Bůh nebo tak podobně, na takové pohádky jim neskákejte.


Podobně, jako postupně vznikají planety, vznikají také duše. Záměrně nepíši „lidské duše“, protože ty duše jsou lidské pouze v určitém stádiu vývoje. A opět, Stvořitel žádné duše nestvořil, pouze určil pravidla pro jejich vývoj. Já osobně datuji zrod duše nebo spíše zrod jakéhosi zárodku duše do nerostného světa, kde se ten zárodek může formovat i třeba miliony let. Poté, co zárodek duše splní v nerostném světě určitá kritéria, postupuje do světa rostlinného. A opět, po nějakém čase, jak dlouho nevím, ale statisíce let to klidně mohou být, a když splní určitá kritéria, postupuje, nyní už opravdová duše, do světa živočišného. Dobu, po kterou duše živočišným světem prochází, opět můžeme jen hádat, nicméně už to podle mne bude doba podstatně kratší, než doba strávená v nerostném nebo rostlinném světě. Také jsem přesvědčen, že vývoj duše postupuje od jednoduchých živočišných forem k vyspělým savcům. V Mongolsku býval takový zvyk, že když umřel oblíbený domácí pes, tak když páníček psa pohřbíval, usekl mu ocas a uložil jej pohřbívanému psu pod hlavu. Toto dělal páníček tehdy, když si přál, aby se duše oblíbeného zemřelého psa napříště reinkarnovala do člověka.


S úkoly duše to vidím tak, že pokud duše daný úkol nesplní, točí se v kruhu a převtěluje se tak dlouho, dokud úkol nesplní. Po splnění postupuje duše o jednu úroveň (chcete-li o jeden schůdek či závit) výše.


Po splnění úkolů ve zvířecím světě se duše poprvé inkarnuje do člověka. Jedna mise duše v člověčím světě se odhaduje na cca 2000 let a za tu dobu se duše převtělí asi 18x. Abych to osvětlil více, představte si, že chodíte do školy postupně od 1. až do 18. třídy, přičemž každá třída je jedna reinkarnace. Proto jako ve škole, tedy i ve skutečném životě máme duše prvňáčky, druháky, třeťáky, těch je vždy nejvíce, mně se dokonce zdá, že skoro všichni, ale také máme pár duší, které už navštěvují 15. nebo i 18. třídu.


A stejně jako v normální škole, nemůžeme prvňáčka učit násobilku nebo páťákovi vysvětlovat derivace či integrály, nemůžeme, protože to nepochopí, v životní škole páťákům vysvětlovat, co je to svědomí nebo že by neměli parazitovat na druhých, když je to návyk, který si přinesli ze zvířecího světa. Stádovost mladých duší pramení právě odtud.


Došel jsem k poznání, že to, do které třídy životní školy duše "chodí", se pozná podle toho, jak moc daná duše lže a jak moc tato konkrétní duše parazituje na druhých. Duše prvních tříd životní školy lžou jak v mládí, tak i ve stáří a čím ta duše chodí do vyšší třídy životní školy, jinak řečeno už je zde na Světě třeba po desáté, tak už má svou mravnost posunutou výše, už třeba lže jen jako dítě a ve stáří vůbec a v ještě vyšších třídách pak staré duše nelžou už ani v mládí. To vše při zdárném vývoji, některé duše mohou i několikrát každou třídu opakovat a ty, které ani po několikerém opakování neuspějí postoupit, se možná rozpustí a možná se i vracejí do zvířecího světa, kdo ví.


Míra rozlišení, tedy rozlišení pravdy od lži, je člověku dána podle míry mravnosti, a protože mladé duše mají vzhledem ke svému vývoji tu svou mravnost prabídnou, mají prabídnou i míru rozlišení. Na mladé duše však není potřeba se nijak zlobit, my jsme na jejich stupni vývoji byli stejní. Spíše je potřeba je učit a pomáhat jim.


Když duše ukončí svou misi v člověčím světě, tak pokud je dostatečně vyvinutá a schopná, buď si volí další člověčí misi a nakládá si nové úkoly nebo, pokud už i ty zvládla, tak podle pravidel Stvořitele postupuje výše (výše, co se týká hierarchie) a stává se součástí Stvořitele, čímž se Vesmír pomalu ale jistě rozvíjí. To je podle mě to, co se myslí pod výše uvedenými slovy Bůh stvořil člověka ke svému obrazu.


V KOB máme pojem „Hierarchicky nejvyšší všezahrnující řízení“ (HNVŘ), přičemž tímto termínem se má (v KOB) na mysli „Bůh“. Ano, asi to HNVŘ lze nazvat i takto, ale mně v dnešní době připadá jako přesnější místo pojmu „Bůh“ pojem firmware, což bude zejména pro mladé pojem určitě pochopitelnější, než nepřesné označení „Bůh“, pod kterýmžto označení si stejně každý představuje něco jiného, ale jako základní řídicí systém Vesmíru málokdo.


Každý máme v PC nebo v notebooku BIOS a přitom jen zlomek lidí bude vědět, k čemu ten BIOS slouží. A tak jako BIOS představuje firmware pro osobní počítače, tak Vesmírné zákony (pravidla), která vytvořil (určil) či sestrojil Stvořitel, a kterým mnozí říkají „Bůh“, slouží jako firmware Vesmíru. Tento vesmírný firmware bychom mohli alespoň v Koncepci obecné bezpečnosti nazývat Stvořitelovy Vesmírné Zákony (SVZ) nebo i Vesmírné Zákony Stvořitele (VZS) a neplést sem takové neurčité pojmy jako je pojem „Bůh“.


Ať už to budeme nazývat jakkoliv, Bůh nebo Vesmírné zákony, mějme na paměti, že se jedná o základní software, kterým se řídí celý Vesmír. Napovídají tomu i různé hlášky lidí, kteří tvrdí, že kdyby byl Bůh, že by to či ono nedopustil, případně nějakého, podle nich špatného člověka, by potrestal, či jinému by odpustil atd. Ne, ne, Stvořitelova pravidla platí pro každého, pro celý Vesmír bez výjimky a jsou stejná, no, a pokud někdo nerespektuje Jazyk životních okolností (JŽO), což je řeč, kterou s námi hovoří právě ta pravidla, tzn. ty Vesmírné zákony, které vytvořil (určil) či sestrojil Stvořitel, a kterým mnozí říkají Bůh, potom právě podle těch pravidel pokračuje náš další osud. Mnozí vědí, že – karma je zdarma. Slova „Vesmírné zákony“ píši s velkým „V“, protože ty zákony se tak nazývají.


A protože tato pravidla jsou pro celý Vesmír stejná, musí být stejný či velmi podobný vývoj člověka i na jiných planetách. Georgij Sidorov k tomuto ve svých knihách uvádí, že když Země po určité katastrofě přišla o veškeré obyvatelstvo, bohové navozili na Zem lidi ze čtyř planet, které byly na podobném stupni vývoje, přičemž lidé z každé planety dostali svůj kontinent. Podle G. Sidorova se jednalo o bílou, žlutou, červenou a černou rasu. Bílá rasa např. měla přijít ze souhvězdí Velkého Psa, čehož důkazem má být Velká sfinga v Gíze, která zaprvé byla před přetesáním její hlavy psem a zadruhé, před tím, než se pootočila zemská osa o 15°, směřovala přímo na výše jmenované souhvězdí.


To, co většina lidí v dnešní době nazývá Bůh a k čemu se modlí, nejen v kostelech, synagogách či mešitách, to jsou egregory, stvořené těmi, kteří to umějí a kteří k tomu mají moc. Já osobně jsem také stvořil egregor, ono to není nic zas až tak těžkého, a to jsem ještě nic o žádných egregorech nevěděl, přičemž ve firemním prostředí se mu říká třeba duch firmy. U nás se projevoval a projevuje tím, že při napojení se na něj, nejen třeba zaměstnancům, ale i mně, náš firemní egregor dodává přes podvědomí odborné informace, které nám umožňují snadněji řešit daňové a účetní otázky.


Tak, a ještě mi zbývá Stvořitel, ale tam absolutně tápu. Podobně, jako zelí nemůže chápat co se děje, když ho žere koza, nemůže člověk (zatím, tzn. na současném stupni vývoje) chápat, kdo nebo co je ten Stvořitel a jestli třeba nad ním ještě něco či někdo je či není.


Závěrem snad jen poznámka, že podle mého názoru se GP vydal na cestu k sociálně spravedlivější společnosti. Nebude to hned, protože GP nemá rád silné manévry a ono to ani naráz nejde, ale myslím si, že to tak bude a já se těším na to, že třeba už za rok, když si pustím u nás doma v České republice televizi, neuvidím a neuslyším ty kýble špíny a hnusu, které se dnes a denně z těch televizí a i jiných masmédií na lidi doslova chrlí. Těším se na dobu, až k nám do firmy přijde zájemce o práci, a nikoli zájemce o peníze, který ničím, kromě svého vysokého ega, nedisponuje. Wachlerův film sice odepsal církve, což naznačuje, že 7. etapa PFŘ jim už nastala, ale to nic neřeší, vzdělání a výchova člověka v Člověka je mnohem důležitější.



1 938 zobrazení19 komentářů
bottom of page