• mmakovy

Projekt Mezimoří a Trojmoří – 37. část

V roce 2008/9 jsem jako řádný občan, zajímající se o politický život ve státě, pomáhal zakládat novou politickou stranu, Stranu svobodných občanů, myslím, že se tak v té době jmenovala. Pomáhal jsem sbírat podpisy, byl účasten na jejím zakládajícím sněmu a také jsem za tuto stranu kandidoval ve volbách do parlamentu EU. Nesmějte se, náhodou to byla dobrá zkušenost.


Nevím, jak v jiných stranách, ale v této straně mají nejen členy, ale také příznivce strany, které sice nikdo nezná, ale kteří mají právo volit v primárních volbách. Volby se konají pouze elektronicky a tak se sestavením potřebného pořadí na kandidátce není nikdy žádný problém.

Stranu v té době vedl mladý nadějný kádr Petr Mach, říkalo se, že je to koník presidenta Klause a strana že je zálohou ODS. Zakládajícím členem strany měl být také mladší syn Václava Klause, Jan. Mluvilo se oněm, ale on se nikdy žádné akce neúčastnil.


Petr Mach se vyznačuje tím, že nikdy nikde nepracoval. 4 roky „seděl“ v dozorčí radě státního podniku MERO ČR, a.s. a potom jej nějakým volebním podvůdkem dostali do evropského parlamentu, kde si odseděl 2 roky, aby tam pustil na zbytek funkčního období Jiřího Payne. Mach je zakladatelem příspěvkové organizace Laissez Faire, z.s., nyní spolek, který žije ze státních dotací.


Tedy za tuto stranu jsem kandidoval, a když bylo představení kandidátů, takové docela slavnostní, tak tam musel každý kandidát říci pár slov. A mě už zarazilo, že kolega, se kterým jsem před tím asi půl hodiny v autě rozmlouval, najednou při svém představení se mluvil úplně jinak, úplně obráceně, než když jsme mluvili spolu v autě. Zbystřil jsem, ale protože jsem nic obráceně neměl připraveno, tak když na mne přišla řada, řekl jsem do mikrofonu to, co jsem si myslel. Mluvil jsem o tom, že sice přátelství se Spojenými státy je hezká věc, ale že jsou tak trochu daleko a že je podle mého daleko důležitější, budovat dobré vztahy se svými sousedy. Jé, to jste měli vidět ty úšklebky, to syčení, jak se jim to nelíbilo. Tam kousek od mikrofonu byl stůl stranických špiček a ti si mohli hlavy ukroutit. To bylo naposledy, co jsem tam byl a ani jsem pak k volbám nešel.

Já si vždycky na tady tu situaci vzpomenu, když Valerij Viktorovič mluví o ruských zrádcích. Tady těm také koukají z americké p….. pouze polobotky.


A nejenom jim. Všimněte si, jak jsou nyní všichni zalezlí. Na podium vyslali 2. a 3. garnituru, na kterou potom svalí všechnu vinu a pak sami vyjdou čistí jak lilie. Já nic, já muzikant, i mladý Václav se někam schoval, asi studuje na DAMU na premiéra, učí se panáčkovat. Pan otec si byl v USA u neokons pro noty a nechali ho, si i něco přivydělat na přednáškách. Gorbiho dokonce za odměnu, že dobře panáčkoval, nechali zahrát v reklamě na pizzu a Havlovi odhalili v senátu USA bustu.