• mmakovy

Projekt Mezimoří a Trojmoří – 51. část

Aktualizováno: 29. 10. 2021

29. 08. 2021 MM


Dnešní díl bych mohl nazvat procházka po Praze. V sobotu dopoledne jsem po letech vyrazil na procházku po Starém Městě.


Když jsem přestupoval v metru na Florenci, seděla tam na zemi vetchá stařenka. Na rumunskou cikánku nevypadala. Dal jsem jí pětku (mladší ročníky si dohledají) a ptám se jí, jak se má. Odpověděla mi, nepanimáju po vašom. Tak povídám, a po jakém panimájetě? Stařenka povídá, po u-Krajinském. Tak jsem jí popřál hezký den a přemýšlel, jaký pak asi „šikovný“ u-Krajinec sem k nám stařenku importoval, aby pro něj pracovala. Sama ze své hlavy to určitě nemá, tak špatně zase na u-Krajině není, aby se sem k nám stěhovaly stařenky žebrat.


Na Náměstí republiky jsem na schodech v Metru zaregistroval, že v lednu 2022 do Prahy přijede Petrohradský balet s Čajkovského Labutím jezerem. Podle Analytické poznámky VP SSSR ze dne 12. června 2013, byl moskevský puč v srpnu 1991 doprovázen fragmenty baletu Labutí jezero. Soudě podle symboliky tohoto baletu, někdo Neznámý upozornil někoho, kdo chápe symboliku, že ideály přestavby jsou falešné a dříve nebo později přijde zklamání z nich. Předpoklady k tomuto závěru lze nalézt právě v příběhu „Labutí jezero“.

Lež a zrada jsou produktem západní parazitické kultury, lidé s člověčím typem stroje psychiky nikdy nelžou. Proto se také Labutí jezero pravidelně vrací na pódia, aby v lidech s nižší mírou rozlišení vzbuzovalo dojem, že lež a zrada jsou normální lidské vlastnosti.


Z metra jsem šel nejprve do Malé Štupartské, podívat se, zda-li moje bývalá škola ještě funguje a měl jsem radost, funguje. Před školou dva u-Krajinci právě spravovali sloupky zábrany, aby se u školy nedalo parkovat.


Pokračoval jsem úzkými uličkami na Staroměstské náměstí, kde jsem se nejprve zastavil u Pomníku mistra Jana Husa. Pomník vypadá moc dobře a je obstaven zahrádkou a okrasným řetězovým zábradlím. Pravděpodobně proto, aby se po něm cizinci neváleli a aby byla co nejvíce omezena možnost různých atentátů. Okolí pomníku tak hyzdil pouze jeden cizinec, který s flaškou vedle sebe vyspával opici. Kde v tu chvíli byla Městská policie Prahy 1 nebo Pomáhat a chránit nevím, ale ten opilec svou přítomností nejen že urážel památku Mistra Jana, ale kálel i na všechny okolo. Nevím, nevím, jak chtějí NŘS řídit Novou říši římskou, když neumí uřídit ani pořádek na malém náměstí.


Poté jsem obešel Mariánský sloup a musím říci, že nikoho kromě mne nezajímal a to je dobře. Ostatně není daleko doba, kdy se bude zase kácet.

Pak jsem zamířil k místu, kde Globální prediktor nechal rukama Habsburků zavraždit 27 českých pánů. Jak tak pro kontrolu počítám jednotlivé kříže, koukám, že jich je 28. Až doma jsem z internetu zjistil, že „skupina“ Stohoven již v červnu 2011 přidala další kříž za Martina Fruvejna. A jak si tak čtu o Martinu Fruvejnu a jeho bratru Benjaminu, jak Martin přišel v roce 1597 ze Slezska do Prahy, jak přešel na českobratrskou víru a jakou udělal závratnou kariéru, tak si tak říkám, jestli on neplnil funkci Adonise XIV., a jestli ho potom náhodou Habsburkové nepotřebovali umlčet.

Taková kariéra se v cizím městě a v cizí zemi nedělá jen tak, na to je potřeba sakra tlačenka. 28. kříž přidali v roce 2011 a tak to může být také tak, že NŘS nenápadně, přes Stohoven, již v té době informovali, že jedno křídlo parazita končí. Co? Že to je hloupost? Může být, třeba ten 28. křížek znamená „jen“ funus biblické koncepce.


Pak jsem se ještě prošel Pařížskou a oklikou jsem se přes Malé náměstí vracel na Staroměstské náměstí. Když jsem byl na rohu ulic U Radnice a Linhartská, u přechodu a těsně před pěší zónou, vylétlo z Malého náměstí, tedy z pěší zóny, auto Pomáhat a chránit, a jak bylo po dešti, na kraji přechodu byla pěkná louže, tak mě vůz Pomáhat a chránit ohodil nohavice. Voda vystříkla dobrých 5 metrů.