Řízení podle Dostatečně všeobecné teorie řízení

Řízení

Obecně lze konstatovat, že: Řízení je informační proces. Šíření informací je řízení.

Pojem „řízení“ je možné, v jeho nejširším smyslu definovat takto:

Řízení je zjištění objektivních možností, stanovení cílů a jejich dosažení praktickou činností.

V teorii řízení je celkově možné zadání jen dvou úloh:

1. „Úloha řízení“, pokud chceme řídit proces fungování objektu sami.

2. „Úloha samořízení“, pokud chceme, aby se objekt řídil sám, v pro nás přijatelném režimu, bez našeho bezprostředního zasahování do procesu.

Rozdíl mezi úlohou řízení, a úlohou samořízení, je jen v tom, že při úloze řízení, některé etapy takzvané „Plné funkce řízení“ a algoritmiku jejich realizace přebírá na sebe subjekt (manažer), a při úloze samořízení, subjekt uvedené úlohy přenáší na systém řízení objek-tu.

Řízení je v principu nemožné, pokud je chování se objektu nepředvídatelné v dostatečné míře.

Klíčovým pojmem teorie řízení proto je:

„Udržitelnost objektu ve smyslu předpovídatelnosti jeho chování v definované míře, pod vlivem vnějšího prostředí, vnitřních změn, a známého řízení.“

Zkráceně „Udržitelnost ve smyslu předpovídatelnosti.“

„Plná funkce řízení“ je svého druhu pustá a průzračná forma naplňovaná obsahem v procesu řízení. Popisuje převládající etapy cirkulace, a proměny informací v procesu řízení. Jinými slovy jde o matrici objektivně možného řízení.

„Plnou funkci řízení“ realizujeme bezstrukturním a strukturním způsobem řízení. Strukturní řízení se v praktickém životě vždy krystalizuje z bezstrukturního, a ne naopak.

Při „strukturním způsobu řízení“ předáváme informaci adresně, přes plně definované elementy struktury, cílevědomě účelově vytvořené ještě před procesem řízení.

Při „bezstrukturním způsobu řízení“ nemáme k dispozici dopředu sestavené struktury řízení. Probíhá neadresné šíření informace její cirkulací v daném prostředí, nebo cílové skupině, schopné vytvořit při zformovaní informačně-algoritmických vztahů mezi jednotlivými elementy prostředí, sama ze sebe strukturu. Struktury, v daném prostředí v rámci procesu, samy vznikají a zanikají.

Základní kategorie teorie řízení:

1. Vektor cílů řízení.

2. Vektor stavu řízení.

3. Vektor chyby řízení.

4. Plná funkce řízení.

5. Soubor koncepcí řízení.

6. Vektor řídícího působení.

7. Strukturní způsob řízení v rámci Hierarchicky nejvyššího všezahrnujícího řízení (HNVŘ) na základě virtuálních struktur.

8. Bezstrukturní způsob řízení v rámci Hierarchicky nejvyššího všezahrnujícího řízení (HNVŘ) na základě virtuálních struktur.

9. Rovnovážný režim, nebo manévr.

I když je řízení vždy subjektivní, lze řídit jen objektivně existující objekty a procesy. Pokud je tedy subjekt řízení, neboli manažer, obětí iluze, že řídí objekt, nebo proces, který ve skutečnosti neexistuje, bude jeho vystřízlivění skutečné a neodvratné.

Podrobnější informace viz Dostatečně všeobecná teorie řízení (DVTŘ).

Za KonceptuálCZ Ing. Jiří Kružík