top of page
  • KoncepceObecnéBezpečnosti

TAJEMSTVÍ OVLÁDÁNÍ LIDSTVA Konstantin Pavlovič Petrov 1. TAJNÉ GLOBÁLNÍ PŘÍČINY SPUŠTĚNÍ „PŘESTAVBY“ V SSSR

Aktualizováno: 16. 5.

09. 05. 2024

16. 05. 2024 opravy a aktualizace


 


 

Rukou psaný text K. P. Petrova jsme za pomoci ruských kolegů rozluštili takto:

 

С пожеланием успехов в совместной работе по освобождению России от лютого информационного иноземного ига, преображение нашего обществана нравственной основе и установлению на планете Земля справедливого жизнеустройства.

С уважением

и подпись Петрова

 

A zde jeho překlad:

 

S přáním úspěchů ve společné práci na osvobození Ruska od krutého cizího informačního jha, přeměně naší společnosti na morální základ a nastolení spravedlivého životního řádu na planetě Zemi.

S úctou

a podpis Petrova

 

 

Petrov Konstantin Pavlovič

 

Prezident „Akademie řízení globálních a regionálních procesů sociálního a ekonomického rozvoje“ a výkonný ředitel „Institutu socialismu“.

Generálmajor, akademik, profesor, kandidát technických věd, držitel státních vyznamenání: Zasloužilý pracovník spojů Ruska a Zasloužilý testovací pracovník kosmodromu Bajkonur.

Účastnil se na vývoji a testování kosmického systému „Energie-Buran“ a dalších složitých komplexů. Má bohaté zkušenosti s řízením velkých kolektivů při plnění všestranných hospodářských, vojenských, vědeckých a vědecko-výzkumných úkolů, a to i ve složitých extrémních situacích. Byl oceněn mnohými řády a medailemi za službu Vlasti v Ozbrojených silách SSSR. Jako ruský důstojník a vědec přispěl k řešení otázek posílení bezpečnosti a bojeschopnosti ozbrojených sil.

Sloužil u Kosmických vojsk na Dalekém severu, na Ukrajině, v Kazachstánu, v Moskevském vojenském okruhu i v Petrohradu. Prošel všechny hodnostní stupně od velitele čety po generála. Sedm let byl velitelem pluku, potom zástupcem náčelníka kosmodromu Bajkonur, zástupcem náčelníka Hlavního řídícího centra pro lety kosmických aparátů a zástupcem náčelníka Vojensko-kosmické akademie A. F. Možajského.

 

 

 

K. P. PETROV[1]

 

TAJEMSTVÍ

OVLÁDÁNÍ LIDSTVA

neboli

TAJEMSTVÍ GLOBALIZACE

 

Vědecko-populární vydání

 

Kniha 1

 

 

 

Moskva

2008



 

Poděkování

V práci na knize mi pomáhalo mnoho mých přátel a soudruhů, a to i v době cestování po naší zemi. Vždyť někdy jeden neobvyklý dotaz nutí „generovat“ a seřazovat celý řetěz myšlenek při hledání toho úplně prvního článku, za který když zatáhnete, můžete vytáhnout i celý řetěz. A to nemluvím o vřelých diskusích …

Děkuji všem za společnou práci.

Největší díky patří Natálii Ivanovně Apalkové a Olze Borisovně Balašové – mým nezištným pomocnicím. A ne pouze za technické sestavení knihy (obsah, sazba, ilustrace), ale i za ty zásadní významové poznámky a rady, které mi dávaly při společné práci. Děkuji jim oběma zvláště srdečně.

Kniha obsahuje výklad dávných světonázorových i filozofických principů současným jazykem, které byly před lidstvem ukrývány a jejich porovnání se současnými. Odhalujeme lživé pojmy a představy a na místo toho předkládáme se zdůvodněním a důkazy pravdivé.

Z těchto pozic provádíme analýzu historie lidstva jako řízeného procesu a roli Ruska v tomto procesu. Rozkrýváme původ lidstva, jeho historii i účel jeho existence.

Podrobně podáváme základy řízení veřejných procesů ve společnosti, a to jak na regionální, tak i na globálních úrovních řízení. 

Podrobně je vyložen mechanismus vlivu egregorů na život lidí i na chod obecných procesů ve společnosti, mluvíme o roli psychiky vedoucích pracovníků v tomto způsobu řízení.

Dostatečně podrobně vykládáme základy řízení ekonomických procesů i roli v těchto procesech světových kreditně-finančních systémů, založenou na parazitismu.  Odhalujeme mechanismy podvádění lidí a navrhujeme spravedlivé způsoby řízení ekonomiky.

ISBN 978-5-91047-002-0                                                           © Petrov K. P. 2008

© Akademie řízení, 2008, Moskva

 

Přeložil: Konceptuál CZ, Lukáš Bída a Milan Makový

Korekce českého překladu: Konceptuál CZ, Ing. Jiří Kružík

 

 

 

 

 

 

 

 

To, co vidíme my – je  viditelnost pouze jedna.

Daleko je od hladiny moře až ke dnu.

Zjevné věci světa považujte za bezvýznamné,

Neboť tajná podstata věcí není vidět.

Omar Chajjam

 


 

Ten, kdo si přečte tuto knihu a osvojí si její obsah,

nevyhnutně se stane jiným člověkem, protože nebude

moci dále hledět na svět a žít tak, jak žil dosud.

K. P. Petrov

 

 

T A J E M S T V Í

Ř Í Z E N Í

 

 

Kniha 1

 

 

 

OBSAH


...



PŘEDMLUVA

 

Ukazuje se, že „světová vláda“ reálně existuje a řídí státy a národy Země už nejedno století. V této knize se čtenář dozví nejen o faktech, potvrzujících existenci této vlády, ale dozví se také o tajných metodách a způsobech ovládání miliard lidí v průběhu mnohých století, pomocí kterých se toto řízení uskutečňuje v zájmu malé skupiny „vyvolených“, na úkor obrovské většiny „nevyvolených“. Především se čtenář také dozví, jak je možné těmto metodám čelit a i dokonce, jak změnit situaci na celé planetě a nastolit spravedlivější organizaci života. Zde se každý dozví, co pro to musí udělat.


Tato kniha je „informační medicínou“. Chuť této medicíny bude pro každého čtenáře jiná. Pro jedny to bude hořké jako pelyněk, pro druhé bude trpká a pro třetí to bude balzám na duši. Ale jak všichni víme, občas je v životě potřebné vypít i velmi hořkou medicínu, jestliže se chce člověk zbavit zákeřné choroby. „Informační pilulky“ této knihy nejen léčí, ale dávají i sílu a energii, o kterých člověk předtím nevěděl.


„Informační medicína“ knihy uzdravuje člověka z duševního utrpení vyvolaného nechápáním událostí probíhajících v Rusku, které ovlivňují každého z nás, ať se nám to líbí nebo ne. Tato „medicína“ zbavuje čtenáře chybných názorů a přesvědčení, které zatím převládají v naší společnosti a týkají se především filozofie, historie, politiky, ekonomiky, ekologie, psychologie a mnohých dalších oborů. V souvislosti s tím doporučujeme našim čtenářům, aby si navždy zapamatovali myšlenku, kterou vyslovil Lev Nikolajevič Tolstoj: „Omyl nepřestane být omylem jen kvůli tomu, že se jím řídí miliony lidí.“


Tato „informační medicína“ probouzí u čtenářů úplně nové síly a energie díky pochopení toho, jak je potřeba žít a co je potřeba dělat kvůli tomu, aby náš osobní život, stejně jako život našich blízkých a celé společnosti byl bezpečný ve všech ohledech, bez válek, bez zločinů, bez korupce, bez narkotik, beze strachu ze ztráty zaměstnání a víry v zítřejší den, bez lží a podvodů na každém kroku. Kniha vám povypráví o tom, co a jak je třeba udělat, aby život každého člověka a všech lidí byl šťastný, radostný a důstojný vysoké hodnosti označované jako „Člověk“.


Čtenář, který užije „informační medicínu“ této knihy, bude okamžitě vystaven jejímu léčebnému účinku a díky tomu už nebude schopen hledět na všechny probíhající události v Rusku a ve světě po starém. Tento účinek máme potvrzen patnáctiletými zkušenostmi se šířením informací, které jsou obsaženy v této knize. Proto varujeme ty, kteří nechtějí nic měnit v sobě ani ve společnosti, aby věděli, co se s nimi může stát, když si tuto knihu přečtou.


Avšak pro všechny lidi hledající pravdu, pro všechny snažící se pochopit probíhající události v Rusku i ve světě, pro všechny usilující pochopit nové věci a změnit jak svůj osobní život, tak i život druhých lepším směrem, bude tato kniha skutečným objevem.


Informace v této knize jsou založeny na Koncepci obecné bezpečnosti (KOB), která vznikla z několika desítek analytických prací, které začaly vycházet od roku 1992. Tyto práce byly zpočátku určeny a adresovány představitelům a analytikům Kremlu, a proto byly psány na vysoké analytické úrovni složitým odborným jazykem a týkaly se celé řady problémů a oblastí.


Tato kniha je však psána jazykem, který je dostupný každému čtenáři, přičemž uvedené informace následují v určité posloupnosti, která umožňuje zorientovat se v poměrně složitých otázkách z různých oblastí vědy.


Abychom neudělali hlavní linii výkladu knihy příliš nepřehlednou, tak různá fakta a příklady ze života jsme přesunuli do příloh (tvoří 2. svazek knihy), kde si čtenář bude moci spojit získané informace s různými zajímavými událostmi z historie i přítomnosti.


A ještě na závěr, nenechte se mást jakoby „chybami“ v psaní některých slov. Například, současný pravopis předepisuje psát „bezideově“, což předpokládá, existenci „idejí“. Dříve takové hlouposti v ruském jazyce nebyly. Proto se můžete v našem textu setkat se slovy např. „bezstrukturní“ a ne „besstrukturní“, jak je v současné době považováno za správné. Buďte si jistí, že se nejedná o chybu, jen o promyšlený úmysl vrátit ruskému jazyku správné psaní slov i jejich smysl. Pravdou však je, že se nám tento úmysl nepodařilo dodržet v celé knize.

K. P. Petrov.

 

 

PŘEDMLUVA PŘEDKLADATELE


     Předkládáme Vám učebnici Koncepce obecné bezpečnosti (KOB), která spolu s 20-ti dílným seriálem video přednášek KOB generála Konstantina Pavloviče Petrova tvoří spolu s Mrtvou vodou základ KOB. Zásadní rozdíl mezi knihou generála Petrova a pozdějšími materiály KOB, jako např. Základy sociologie je ten, že pokud i najdeme v knize generála Petrova nějaká tvrzení, která budeme podrobovat kritice, mám za to, že tam byla generálem Petrovem vloženy proto, že tomu tak věřil, že byl přesvědčen o své pravdě. Generál Petrov Koncepci obecné bezpečnosti zasvětil podstatnou část svého života a dá se i říci, že za ni svůj život i položil. Čest jeho památce.


    Proto prosím, aby se čtenář touto optikou díval na veškerou moji případnou kritiku a též měl na paměti, že v současné době máme již podstatně více informací, nežli měl generál Petrov v době sepsání jeho knihy.


    Konstantin Pavlovič Petrov psal tuto knihu i namlouval výuková videa s celou svou duší a nikdy nepočítal s tím, že by se mohli najít nějací paraziti, kteří se budou snažit informace složené v jeho knihách hermetizovat. Konstantin Pavlovič psal svou knihu jako člen VP SSSR, a proto jsem přesvědčen, že i autorská práva na jeho knihu patří VP SSSR, přičemž také platí odstavec níže, ve kterém jsem pro naše účely zaměnil slovo „ruské“, za slovo „slovanské“.


© Publikované materiály jsou dědictvím slovanské kultury, a proto nikdo vůči nim nedisponuje osobními autorskými právy. V případě, že si právnická nebo fyzická osoba přisvojí autorská práva na základě zákonem stanoveného pořádku, setká se s   odplatou za krádež ve formě nepříjemné "mystiky", překračující rámec jurisdikce. Přesto, každý zájemce má plné právo, vycházeje z jemu vlastního chápání společenského prospěchu, kopírovat a publikovat (i pro komerční účely) zde přítomné materiály v plném objemu nebo po částech jemu dostupnými prostředky. Každý, kdo používá tyto materiály při své činnosti, tak při jejich neúplném citovaní nebo při odkazech na ně, přijímá na sebe osobní odpovědnost, a v případě vytvoření smyslového kontextu otočením smyslu těchto materiálů jako celku, má šanci setkat se s "mystickou" mimosoudní odplatou.


    A ještě technickou poznámku na závěr, všechno černé písmo je překlad knihy a všechno modré písmo jsou mnou vložené poznámky.

Milan Makový

 

1.  TAJNÉ GLOBÁLNÍ PŘÍČINY SPUŠTĚNÍ „PŘESTAVBY“ V SSSR 


„Najdi začátek všech věcí a mnohé pochopíš.“

(Kozma Prutkov)

 

Co se děje v Rusku? Proč země, ve které se nachází všechno potřebné pro důstojný život lidí, je v tak žalostném stavu. Kdo za to může? Proč vedoucí představitelé Ruska nedokáží udělat v zemi pořádek? Co je potřeba udělat pro to, aby náš lid žil šťastně, důstojně a v dostatku? Všichni politici tvrdí, že jim je všechno jasné a že vědí, co je potřeba udělat, ale život se k lepšímu nemění. Proč? Tyto otázky si kladou všichni přemýšlející lidé. Všichni jsou jakoby zakletí nějakou zlou silou a nedaří se jim najít plné a jasné odpovědi a odhalit tak tajemství této kletby. Odhalování těchto tajemství se věnuje právě tato kniha. Naši analýzu začneme následující událostí.


Koncem září roku 2002 se v Johannesburgu konal celosvětový summit OSN, který se věnoval otázce udržitelného rozvoje lidstva na Zemi. „Je to jen jako „setkání po 10 letech“, všechny tyto problémy se už probraly v Riu de Janeiru v roce 1992. I na tehdejším globálním fóru se pokládaly otázky, byly dokonce přijaty programy a konkrétní lhůty pro jejich splnění“ - takto se začíná článek Alexandra Kokšarova „Na rozcestí“, zveřejněný 2. září 2002 v časopise „Expert“ č. 32. Článek podrobně analyzuje výsledky summitu a uvádí vyjádření mnohých světoznámých odborníků na globální problémy, ze kterých vyplývá, že za uplynulých 10 let od samitu v Riu, nebyly dosaženy žádné pozitivní výsledky a všechny globální problémy se jen vyostřily. Autor článku, který cituje odborníky na globální problémy, přesvědčivě ukázal, že tak jako to nebylo jasné v Riu, tak nebylo objasněno ani v Johannesburgu, co to znamená „udržitelný rozvoj.“ V tomto smyslu je zajímavé vyjádření Duncana Bracka, ředitele programu pro udržitelný rozvoj RIIA: „Těžkosti, které vznikají v diskuzích ohledem „udržitelného rozvoje“ pramení v mnohém z rozdílnosti pojmů. Pro bohaté země je klíčovým slovem „udržitelnost“, to jest především řešení ekologických problémů, a pro chudé země je klíčovým slovem „rozvoj“, to jest ekonomický růst a zlepšení blahobytu obyvatelstva. 


Díky této „rozdílnosti“ se účastníci summitu v Johannesburgu rozdělili podle zájmových skupin. „Představitelé rozvojových zemí předložili svoje požadavky „zlaté miliardě“: USA, Kanadě, Evropě a Japonsku, ve kterých žije 17% obyvatelstva země, a přitom spotřebovávají 70% všech zdrojů.“ „Mnohé  rozvojové země vystavují vyspělým zemím účty za jejich koloniální a neokoloniální minulost a žádají jejich splacení.“

„Ale ani v samotných vyspělých zemích nepanuje jednotný názor na to, jak má vypadat udržitelný rozvoj. USA, které po událostech 11. září 2001 mají starosti s problémy národní bezpečnosti, úplně minimalizovali svoji účast na summitu.“

„Tím hlavním, co odlišuje současný summit od jeho předchůdce, je to, že v Johannesburgu se nakonec objevila síla, která má i vlastní vizi udržitelného rozvoje i celkem konkrétní návrhy. Jsou to nadnárodní korporace.“ Přitom jejich hlavním požadavkem je, že ve všech zemích musí proběhnout „privatizace energetických systémů, vodárenských systémů a dalších infrastrukturních objektů. Samozřejmě, že ve prospěch nadnárodních korporací“.


Přesné citace z uvedeného článku jsou uvedeny proto, aby ti, co mají pochybnosti, se víc nemuseli ptát na celkem očividné věci, o kterých píší nejen „alternativní“ a „opoziční“ média, ale i prestižní elitární časopisy, ke kterým patří i uvedený časopis „Expert“ (www.expert.ru). Jako například nato, že:

-          Existuje jakási „zlatá miliarda“, nebo že

-          existuje jakási „třetí síla“: Majitelé nadnárodních korporací (NNK) a nadnárodních bank (NNB), kteří jsou skutečnými majiteli planety, zemí a národů žijících na Zemi.


Na skutečnost, že to je doopravdy tak, může přijít každý přemýšlející sám, když si položí následující otázky a pokusí se na ně najít odpověď:

-          „Pokud existují „antiglobalisté“, které pravidelně ukazují v televizi, potom musí existovat i nějací „globalisté“!

-          Kdo to jsou globalisté?

-          Čím se zaobírají?

-          Co je to globalizace?

-          Jak se globalizace uskutečňuje?


Odpovědi na výše položené otázky však nenajdete v žádné oficiální vědecké, politické či sociologické literatuře. Proč? Protože jsou to tajemství za sedmero zámky. Jsou to tajemství, která znají jen „vyvolení“ globalizátoři.


Jenže tato tajemství přestala být tajemstvími poté, co byla v roce 1992 vydaná Koncepce obecné bezpečnosti (KOB) v desetitisícovém nákladu, která následně v roce 1995 prošla režimem parlamentních čtení, kde byla schválena všemi experty hlavních ministerstev a rezortů RF, a doporučena k tomu, aby byla nastudována a uvedena do života společnosti.


V KOB je přesvědčivě dokázáno, že od doby, se člověk objevil na planetě Zemi, tak neustále probíhal proces koncentrace řízení výrobních sil společnosti, který v dnešní době dostal název „globalizace“. Tento proces, jak ho dnes začali chápat někteří státní činitelé, je objektivní, ale jeho řízení je subjektivní.


Tento proces koncentrace řízení výrobních sil společnosti probíhal jak na regionální úrovni, tak i na úrovni globální – v rozsahu celé planety.


Příkladem koncentrace na regionální úrovni je SSSR-Rusko. Zkuste si vzpomenout na školní učebnice dějepisu. Nejprve byla malá knížectví, která se v průběhu historie sjednocovala, a potom docházelo k připojování území: Sibiře, Dalekého východu, Střední Asie.


Co se týká planetárního rozsahu, byly časy, kdy američtí indiáni nevěděli, že za oceánem žije Kolumbus, který je jednoho dne objeví. Byly časy, kdy obyvatelé Pyrenejského poloostrova nevěděli, že na východ od nich žijí nějací Rusové, kteří zase nevěděli, že hned za průplavem na východ od nich žijí Japonci, a Japonci zase nevěděli, že za Tichým oceánem žijí američtí indiáni. Pokud to bylo takto, tak každá země a národ žily tak, jak sami považovaly za nutné. Ale jak ty země a národy začaly o sobě vědět a reagovat na sebe (ať už prostřednictvím obchodu, válek, „institutu nevěst“, náboženství, kultů apod.), tak chytřejší vůdcové toho kterého kmene (a později vůdcové zemí a národů) si druhé země a národy podmaňovali. Tento proces probíhal nezávisle od toho, zda si to daná země přála nebo nepřála. Opakuji, že tento proces probíhal jak na regionální úrovni ve všech regiónech, tak i na globální úrovni v rozsahu celé planety. Avšak, tak jako to je v případě každého objektivního procesu, tak i tento proces je možné řídit. Přičemž řízení má vždy subjektivní charakter, závisí na vůli subjektu, jeho osobních vlastnostech a zejména na jeho mravnosti.


Ten, kdo pochopil objektivnost (a v podstatě nevyhnutelnost) procesu řízení výrobních sil na globální úrovni jako první, ten měl možnost udělat první krok na cestě řízení tohoto procesu: tj. zformovat subjektivní koncepci řízení na globální úrovni.


Koncepce (lat. conceptio) je soubor názorů na nějaký plán. Pokud to přeneseme na život lidí, tak jde o soubor názorů na organizaci života, plán organizace života. Přitom výběr koncepce řízení záleží zejména na objektivní mravnosti těch, kteří toto všechno pochopili (objektivní mravnost člověka je jeho skutečná mravnost, ne ta, kterou jen navenek deklaruje).


Z tohoto pohledu je očividné, že na planetě Zemi po dobu celé známé historie lidstva (při všech vnějších rozmanitostech koncepcí organizace života) vždy existovaly dva plány, dvě koncepce rozvoje lidstva:

1.      Spravedlivá koncepce, tj. mravný plán života lidí v souladu se zákony Vesmíru, se zákony přírody a též tím, co lidé vždy nazývali Bohem, Božím záměrem. Je to koncepce dobrých mravů, koncepce Božího království na Zemi.

Buď vůle Tvá jak na zemi, tak i na nebi“ (Matouš, 6:10)

„ A ať je mezi vámi shromáždění, které volá po dobrém, přikazuje, co je dobré, a chrání před tím, co není dobré. Tací budou šťastní.“ (Korán, 3:100)

2.      Nespravedlivá, nemravná a zkažená koncepce, tj. koncepce života v rozporu s Božím záměrem, satanská koncepce špatných mravů.

„Každý sám za sebe“, „žijeme jen jednou“, „po nás potopa“, „ber všechno, co ti život dává“.


Analýza globálního historického procesu (historie lidstva) ukázala, že první, kteří toto všechno pochopili, byli představitelé staroegyptského žrečstva. Právě oni disponovali objemem znalostí, které byly potřebné na zformování koncepce řízení všech zemí a národů planety Země. Přitom koncepce takového „světového řádu“, ve které by jedni lidé vládli nad jinými lidmi po celá tisíciletí. V tomto plánu se projevila jejich objektivní mravnost a subjektivní chápání cesty rozvoje lidstva. Takže to bylo právě egyptské žrečstvo, které přivedlo celé lidstvo na cestu budování nespravedlivé a nemravné organizace života na celé planetě, na cestu satanské koncepce.


Centrem koncentrace řízení výrobních sil lidstva se stal starověký Egypt. Toto centrum po dobu následujících staletí a tisíciletí migrovalo, a dnes se, podle všeho, nachází v srdci západní Evropy, ve Švýcarsku. Právě z toho důvodu nebývají ve Švýcarsku války[2]. Dokonce ani Hitler, který obsadil celou Evropu, se Švýcarska nedotkl. Proč? Protože chápal, že ve Švýcarsku sídlí jeho páníčkové, na které se neodvážil vztáhnout ruku. Kromě toho, právě ve Švýcarsku se nacházejí všechny největší „hlavní“ banky světa. To ale neznamená, že centrem globalizace je švýcarská vláda. Globalizace probíhá na základě takové vychytralé nemravné koncepce, na které není žádná země, včetně Švýcarska, nezávislou.


Tato nemravná, satanská koncepce našla svůj projev v manuálu na organizaci života – v Bibli (prý „svatém“ písmu). Týká se to především Starého zákona. Přečtěte si ho a sami se o tom přesvědčíte. Dogmata Starého zákona sloužila (podle plánů autorů Bible) jako instrukce pro miliony lidí z pokolení na pokolení, tj. „na věky věků“. Vždyť hlavní myšlenku Bible je možné shrnout do slov, že na Zemi štěstí není, že štěstí je jen v nebi, v ráji. A aby se člověk dostal do ráje, tak se musí smířit s okolní realitou („každá vrchnost je od Boha“), modlit se a kát se.


Řízení procesu koncentrace výrobních sil lidstva (tj. řízení globalizace) probíhalo po staletí stabilně. Tato stabilita byla zajištěna tím, že řídící znalosti se odevzdávaly různým sociálním skupinám po dávkách, díky čemuž se zformovala stabilní davo-„elitární“ společenská pyramida, o které budeme hovořit v 5. kapitole.


Koncepce spravedlivé společnosti, koncepce Božího království (odpovídající Božímu záměru) též existovala po celá tisíciletí. Jejími nositeli však nebyly národní „elity“, ale lidové masy, které ji projevovaly v lidové tvorbě, v bylinách, pohádkách, pověstech, písních, příslovích a pořekadlech. To znamená, že jako taková nebyla vyjádřena v podobě uceleného „manuálu“.

„Svatá písma“, včetně Bible, nejsou produktem lidové tvorby, ale produktem subjektivní písemné interpretace ústních zvěstování proroků, přičemž tyto písemné výklady dělali představitelé náboženských klanů podle vlastního uvážení a vlastních zájmů. Speciálně si všimněte, milí čitatelé, že ani jeden ze známých velkých proroků nikdy nic nenapsal, všichni jen ústně odevzdávali to, co jim bylo předáno Shora. Přitom tuto informaci odevzdávali všem lidem bez ohledu na jejich sociální postavení. Tyto informace se šířily mezi lidmi široko – daleko. V té době umělo číst a psát jen velmi málo lidí a přístup ke knihám byl též velmi omezený.


Čím více si po dobu celé své historie dokázal zachovávat v hlubinách duše nejlepší výplody své tvorby, tím silnější měl národ po celou tu dobu své vlastní chápání událostí ve světě a tím i silnější byla jeho vlastní lidová konceptuální moc, která se nepodřizovala vnucovaným dogmatům „svatých písem“.


Polovina 20. století byla vyznačena úplně novým jevem v životě globální civilizace: Během života jednoho pokolení došlo ke změně poměru etalonových frekvencí: „biologického času“ a „sociálního času“ (což podrobně vysvětlíme v 10. kapitole), díky čemu lidstvo vešlo do nového informačního stavu, který se nikdy předtím v životě společnosti nevyskytoval. Mnozí vědci, zejména sociologové, si všimli nového fenoménu v životě společnosti a nazvali ho „informační explozí“. Vždyť v současnosti je to tak, že po dobu jednoho lidského života se vystřídá několik generací technologií: Telekomunikační technika, výpočetní technika, a dokonce i kuchyňské výrobky. Tento nový informační stav způsobil změnu logiky sociálního chování lidí.


Co to znamená? Znamená to, že pokud se v minulosti (před 30 až 50 lety) naši lidé v určitých situacích rozhodovali určitým předvídatelným způsobem, tak v posledních desetiletích se ve stejných situacích rozhodují úplně jinak. Tento jen si velmi podrobně vysvětlíme v 11. kapitole. Proces změny logiky sociálního chování pokračuje a v dnešní době do něj vstoupily již tři pokolení lidí (2024 – pozn. překladatele).


Tento nový informační stav, ve kterém se lidstvo ještě nikdy v celé známé historii nenacházelo, se stal zárukou formování spravedlivé mravné koncepce. Tato spravedlivá koncepce je objemnější alternativou vůči koncepci biblické, která stále ještě dominuje v globální civilizaci. „Objemnější alternativa“ znamená, že je nejen jejím opakem a rivalem, rovnocenným soupeřem, ale že je mnohem „silnější“ a přesahuje ji, že ji dokáže přinutit „pracovat“ proti sobě v zájmu mravně spravedlivější koncepce.


Probíhající změna logiky sociálního chování lidí přivedla k tomu, že došlo ke ztrátě stability řízení procesu globalizace na základě biblické koncepce. Krátce řečeno, ta „pravidla“ a „zákony“, které se po staletí používaly na řízení zemí a národů, přestaly v novém informačním stavu fungovat. Život si žádá úplně nové zákony!


Žijeme v době, kdy konceptuální moc globalizátorů („světového zákulisí“, „sil Západu“), spoléhající se při řízení lidstva na stereotypy chování, které byly zformovány biblickou kulturou, prakticky završila proces koncentrace řízení výrobních sil lidstva. Avšak spolu s neomezenou nadvládou nese tato nespravedlivá a nemravná moc v sobě i všechny chyby řízení lidí a celých společností, což je následek chybně vybrané cesty rozvoje lidstva a celé lidské společnosti nerozvážně zaměřené na „ber všechno, co ti život nabízí!“. Tato chyba se nyní projevuje v globální biosféricko-ekologické krizi.


V davo-„elitární“ společnosti, vybudované globálním „zákulisím“, převládají degradačně-parazitické potřeby. Dominují ve státech, které žijí podle satanské biblické koncepce. Právě toto přivedlo lidstvo do globální biosféricko-ekologické krize a je její příčinou. A protože nikým a ničím neohraničené degradačně-parazitické potřeby klanově-korporátních „elit“ nemají žádné hranice, tak také nebudou ani nikdy uspokojeny.


V USA žije 5% obyvatelstva planety Země. Těchto 5% spotřebovává 50% energetických zdrojů vytěžených celým lidstvem (aktuálně /r. 2003/ žije na Zemi 6,5 miliardy lidí). Přitom se ve světě propaguje americký způsob života. Pokud si představíme, že zbylých 95% obyvatel Země začne žít na americký způsob, tak Země bude „ohlodána“ lidmi za pár let. Samozřejmě, že globalizátoři něco takového nedopustí.


Pohlaváři biblické koncepce („světové zákulisí“) si to všechno uvědomují a snaží se snížit chybu řízení, avšak bez toho, aby něco měnili v samotné nespravedlivé koncepci řízení a v ní generované kultuře. Proto se snaží:

1.      Snížit spotřebu surovin na Zemi, a to snížením velikosti populace na Zemi (z 6,5 miliardy na 2 až 3 miliardy) prostřednictvím válek, mezinárodních konfliktů, hladomoru, nemocí, narkotik, „řízených katastrof“ apod.

2.      Snížit demograficky podmíněné potřeby základní části obyvatelstva a zachovat si přitom degradačně-parazitické potřeby pro „vyvolené“.

3.      Přerozdělovat zbylé zdroje ve prospěch „zlaté miliardy“.

4.      Zakonzervovat určité zdroje planety.

5.      Obnovit (alespoň částečně) ekologii planety pomocí prudkého snížení produkce průmyslové výroby a soustředění škodlivých typů výrob do přísně vymezených regionů planety.

6.      Odstranit rizika globální katastrofy způsobené atomovými, chemickými nebo bakteriologickými zbraněmi tím, že se jejich objem sníží na „bezpečné“ množství a zlikvidují se v první řadě v Rusku, a až potom v ostatních zemích a USA.[3]


Toto všechno se nedělá pro náš blahobyt, ale kvůli zachování nadvlády a blahobytu pohlavárů západní civilizace. Velmi zřetelně se to projevilo a přestalo to být tajemstvím na konferenci v Johannesburgu. Právě proto globalizátoři všemožně brání tomu, aby se tyto informace dostaly mezi široké masy.


Čelit plánům biblické konceptuální moci „světového zákulisí“ se snaží i islámský svět, Čína a Japonsko. „Jablkem sváru“ v tomto boji jsou území, přírodní zdroje a obyvatelstvo (ve smyslu pracovního dobytka) bývalého SSSR-Ruska, naší vlasti. Právě těmito brýlemi je třeba se dívat na události, které se odehrávají v naší zemi: Spuštění „přestavby“, zničení SSSR, zavedení „demokracie“, „privatizace“ a další „všelidské hodnoty“ v Rusku.


Poznámka: Když je možné objektivní proces globalizace realizovat na základě dvou koncepcí řízení (spravedlivé a nespravedlivé), tak:

-          Ty, kteří se snaží o dosažení spravedlnosti v objektivním procesu globalizace, o mír na planetě Zemi, o důstojný a šťastný život pracovitých lidí, o sjednocení všech mravných lidí pro dosažení těchto vysokých cílů – ty budeme nazývat „globalisty“;

-          a ty, kteří při globalizaci upevňují nespravedlnost v životě lidí a společnosti (když malá skupinka parazitů panuje nad množstvím pracovitých lidí) – ty budeme nazývat „globalizátory“.

Stejně, jako existují „demokrati“, kteří usilují o dosažení „vlády lidu“, tak existují také „demokratizátoři“, kteří slovo „demokracie“ (vláda lidu) využívají jen jako heslo (slogan) na klamání lidí a dosažení svých zištných cílů.

 

Komentář ke kapitole 1: TAJNÉ GLOBÁLNÍ PŘÍČINY SPUŠTĚNÍ „PŘESTAVBY“ V SSSR


Pro správné chápání současných procesů je nezbytné znát alespoň trochu pravdivou historii. Jak každý i začínající student KOB ví, současnost je následkem historie a pokud máme zkreslenou představu o historii, nemůžeme, ani kdybychom se rozkrájeli, správně chápat současnost. To prostě nelze, to logika nepustí.


Já se na následujících řádcích pokusím podat historii Evropy a Ruska tak, jak ji sám vidím a cítím, přičemž se budeme věnovat zejména těm událostem, které zná ze školy snad každý.


Tak tedy, každý, i začínající student Koncepce obecné bezpečnosti (KOB), ví, že probíhající procesy rozdělujeme na nízkofrekvenční a vysokofrekvenční. Co si pod tím představit? Já osobně si pod procesy nízkofrekvenčními, tedy procesy dlouhodobými, představuji procesy plánované na cca 1 000 a více let (např. globalizace), pod procesy střednědobými si představuji procesy, které jsou plánovány na cca 500 let a pod procesy vysokofrekvenčními, tedy krátkodobými, procesy, které jsou plánovány na cca 100 let. Proč zrovna 100 let, to vyplyne z dalšího.


Naši procházku do historie začnu na začátku 17. století. To bylo století, ve kterém si to v Evropě Globální prediktor (GP) rozhodl vypořádat se Švédy a s dalšími svými odpůrci. A mezi takové odpůrce už od dob Husitů patřilo České království, respektive České stavy, které bychom asi dneska nazývali českými patrioty.


 (Jen na doplnění, v roce 1613 se GP, poté co vyvolal občanskou válku v Rusku, podařilo na ruský trůn nainstalovat svůj nástroj Romanovce a tím ohromně posílil svoji moc.)


Dne 23. května 1618 České stavy pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna demonstrativně vyhodili z oken Pražského hradu habsburské úředníky. Vypuklo České stavovské povstání a od toho data se také počítá Třicetiletá válka. Nejprve si to GP 8. listopadu 1620 na Bílé hoře a 21. června 1621 na Staroměstském náměstí vypořádal prostřednictvím Habsburků a také Katolické ligy s Českými stavy a poté nastaly dlouhé roky války.


V roce 1648 GP sice prostřednictvím Svaté říše římské se Švédskem uzavřel „Vestfálský mír“, ale Švédsko nadále zůstávalo globálním hráčem.  To se samozřejmě GP nelíbilo, a tak dělal všechno pro to, aby se Švédů nějakým způsobem zbavil. To se GP začalo dařit až s nástupem na švédský trůn mladého Karla XII. (1697), kdy se GP podařilo nasměrovat Karla XII. na Rusko.

V knihách KOB se dočteme, že GP vládne stylem „rozděl a panuj“ a že  vyčerpání obou stran konfliktu, které obě většinou GP podporuje, je jedním z cílů konfliktu. Mně to však v tomto případě připadá, s ohledem na to, že GP už v té době Rusko přes Romanovce ovládal, že se spíše jednalo o plánované zničení protivníka, v tomto případě Švédska. Prohraná Bitva u Poltavy (1709) předznamenala konec Švédska jako globálního hráče. GP tak rukama Ruska poprvé zničil svého globálního konkurenta, v tomto případě Švédsko.


Podíváme-li se blíže na to, kdo vlastně jsou Švédové, zjistíme, že Švédové jsou Varjagi. V anglické verzi Wikipedie se dočteme, že Varangians - Wikipedia , tedy Varjagové se usadili na území dnešního Běloruska, Ruska a Ukrajiny od 8. a 9. století a založili stát Kyjevská Rus a knížectví Polock a Turov. Podle Primární kroniky z 12. století se v Novgorodu v roce 862 usadila skupina Varjagů známá jako Rusové[9] pod vedením Rurika. Před Rurikem mohli Rusové vládnout dřívějšímu hypotetickému zřízení známému jako ruský kaganát. Rurikův příbuzný Oleg dobyl Kyjev v roce 882 a založil stát Kyjevská Rus, který byl později ovládán Rurikovými potomky.


Proč se v tom tak šťourám, zejména proto, abych ukázal roli Ruska nejen v daleké minulosti, ale i v současnosti. Ruská vojska v roce 1709 pod vedením Petra I. Velikého porazila a zničila své bratry Slovany, alias Švédy.


Přibližně po 100 letech přišla na řadu Francie, dlouhodobý globální konkurent Velké Británie (VB), což jak většina z vás už ví, VB byla a stále ještě je hlavním nebo také prvním, nejvyšším /v mocenské pyramidě/ nástrojem GP. Do Velké francouzské revoluce (1789 – 1799) investoval jeden z  Rothschildů milion liber a prý to byly jeho nejlépe investované peníze v  životě.


Celá Francie se na povel  zvedla během tří dnů. Krev tekla proudem, revoluční teror řádil, pod hesly ROVNOST, VOLNOST, BRATRSTVÍ se gilotiny nezastavily. Nejdříve šli pod gilotinu odpůrci revoluce, když ti došli, následovali je pořadatelé revoluce, tedy ti, co byli vidět. Někdy se takovým říká užiteční idioti. Když už si GP myslel, že Frantíci jsou dostatečně připravení, dosadil do čela Napoleona a začalo sjednocování Evropy.


GP potřeboval Francii zničit úplně, a proto byla Napoleonovi a Francouzům celkově naimplementována ideologie, že jsou výjimeční a že jsou určeni ke sjednocení Evropy (podobnou ideologii o výjimečnosti a prvenství ve světě nyní implantuje GP v Rusku). GP nechal Francouze nabrat sílu a poté nasměroval milého Napoleona na Rusko. A to ne na blízký Petrohrad, jak by bylo logické, ale na dalekou Moskvu.


Napoleon sice nebyl žádný hlupák, věděl, co všechno takové tažení obnáší, ale jeho poradci (zástupci GP) mu naslibovali hory a doly, jak je ruská věrchuška připravena zradit ruský národ a jak mu budou všichni pomáhat. Ono to tak bylo, ale pouze do určité míry. Napoleonova vojska měla být na ruských pláních zcela zničena, avšak Napoleon měl štěstí, že se do čela ruských vojsk vlivem okolností dostal, na místo naprosto neschopného a GP oddaného cara Alexandra I. Pavloviče, Michail Kutuzov. (Je velice pravděpodobné, že již tehdy se jednalo o souboj jednotlivých křídel GP, jak o tom píši níže.)


Kutuzov nejprve takticky ustupoval, a když už muselo dojít k bitvě, Kutuzov armádu Napoleona nezničil. Stejně tak konal, když se Napoleonova vojska vracela z Moskvy domů. Kutuzovovi vojáci byli francouzským vojskům nejednou na dohled, a přestože Francouzi byli zdecimovaní, Rusové je nedorazili a nechali zbytek jejich armády z Ruska uniknout, aby ji Napoleon mohl obnovit a použít v boji proti Velké Británii.


Michail Kutuzov měl prostě přehled a snažil se zachovat Napoleona (a jeho Francii) jako subjekt globální politiky, aby Francie mohla nadále soupeřit s VB (tzn. s GP). Na Kutuzova byl z mnoha míst vyvíjen nátlak, aby Napoleona dorazil, ale on tlaku odolával. Proto byl Kutuzov ještě během tažení otráven. Zemřel v Bolesławieci dne 28. dubna 1813. S dnešními znalostmi  o dvou křídlech Globálního prediktoru můžeme říci, že Kutuzov pracoval pro červené křídlo a Alexandr I. pro bílé křídlo. Proto je také Kutuzov pohřben v Petrohradu v Kazaňské katedrále.


Ruská armáda poté, na rozkaz Alexandra I., dál prolévala krev za zájmy VB, některé části armády pak byly zařazeny dokonce do Rakousko-Uherské armády. V bitvě u Lipska jim velel Karel Schwarzenberg, který samozřejmě ruskou krví nešetřil. Více o Napoleonských válkách a o Ruské účasti v nich se dočtete ve 3. knize seriálu O světě křivých zrcadel nazvané  Válka. GP tak rukama Ruska podruhé zničil svého globálního konkurenta, v tomto případě Francii.


Pojďme se ještě vrátit k tomu Napoleonovi, proč ten „trouba“ táhnul na Moskvu a ne na Petrohrad. Hlavním důvodem bylo to, že pokud by Napoleona nasměrovali na Petrohrad, nemohl by být splněn účel tažení. Cestou na Petrohrad se francouzská armáda nemohla nijak vyčerpat a navíc, Petrohrad jako bašta Euro-Asijského křídla GP nebylo potřeba dobývat, ale Moskvu, která se ne tak úplně řízení GP podřizovala, bylo potřeba poučit. GP se nikdy nehoní za jedním zajícem.


A pojďme dál, opět přibližně po 100 letech, GP přistoupil k zásadním změnám v dalších evropských státech. Bylo rozhodnuto o zrušení monarchií, protože pro GP je mnohem snazší ovládat státy prostřednictvím parlamentních demokracií, nežli je ovládat jako monarchie, protože ti různí králové a císařové neposlouchali tak, jak by si GP představoval, protože v zájmu pudu sebezáchovy museli trpět určitou mírou odpovědnosti ke svému národu či národům. Za tímto účelem začali globalizátoři (přesněji bílé křídlo GP – bude vysvětleno později) v Evropě prosazovat právo národů na sebeurčení, na jehož základě z velkých monarchií utvořili malé, projektově-zkonstruované státy.



Přišla tedy řada na další globální hráče a těmi tentokrát byly Rakousko–Uhersko a Německé císařství. GP se především nelíbil narůstající vliv Německého císařství.


Co se týká carského Ruska, pro Romanovce nastoupila 7. etapa Plné funkce řízení (PFŘ). GP je již nepotřeboval, během vlády Romanovců si v Rusku vychoval dostatečně širokou základnu svých sluhů a nástrojů. Proto byla z kraje roku 1917 v Petrohradu uspořádána generální stávka, na jejímž základě převzala v Rusku moc Prozatímní vláda a bezprostředně poté též abdikoval Mikuláš II. Pozdější vyhlazení rodiny Mikuláše II. bylo už jen dokončením 7. etapy PFŘ, protože GP nepotřeboval žádné potencionální konkurenty v řízení Ruska. 


Do Ruska poté, co Prozatímní vláda zcela podle plánu GP (nešlo tedy o žádnou neschopnost, ale o úmysl) přivedla Rusko na pokraj katastrofy, je se svým týmem ze Švýcarska do carského Ruska s úkolem vyvolat v Rusku socialistickou (marxistickou) revoluci vypraven v zapečetěném vagónu Vladimír Iljič Lenin, vlastním jménem Uljanov, zástupce červeného křídla GP – bude vysvětleno později. V článku se mj. dočteme, že: „Vlak s celkem 29 exulanty vyrazil z Curychu 9. dubna 1917. Ve vagonu s nimi jeli i dva němečtí strážníci jako doprovod.“ 2+9=11 a v  datu 9. 4. 1917 také nějaké jedenáctky najdeme. V dalším článku se dočteme, že Lenina GP vybavil na cestu 100 miliony dolarů, přesně podle poučky, „kde neprojde vojsko, projde oslík naložený zlatem“. Určitě poznáváte evoluční metody Euro-Asijského křídla. Ta částka bude pravděpodobně nadsazená, ale s prázdnou určitě Lenin nepřijel.


Přibližně ve stejnou dobu (květen 1917) přijel parníkem z USA do Ruska s úkolem přenést „ruskou“ socialistickou (marxistickou) revoluci do Evropy a poté do celého Světa se svým týmem Lev Davidovič Trocký, vlastním jménem Lejba Bronštějn, zástupce bílého křídla GP – bude vysvětleno později). Protože byl Lejba revolucí posedlý již od mládí, vybral si ho GP jako svůj nástroj pro splnění svých cílů. Lejba poté téměř 40 let hlásal teorii permanentní revoluce.


Jak víme z historie, tento plán GP zhatil Lenin, když podepsal přes odpor Trockého s Němci mírovou smlouvu (Brestlitevský mír) a potom se do toho také vložil Nejvyšší, když v době, kdy se jednalo o nástupci Lenina (to byl Lenin ještě živ, ale už mu otrava zatemnila mysl), připoutal Lejbu na lůžko tak dokonale, že Lejba ani nemohl vstát a tak nástupcem Lenina byl zvolen Josif Vissarionovič Džugašvili, řečený Koba, nebo také Stalin. Trocký potom ještě pár let intrikoval a v roce 1929 byl ze SSSR vyhoštěn.


Protože Trocký nesplnil svůj úkol, dostal se u GP do nemilosti, a proto měl problém, najít vůbec nějaký stát, který by ho přijmul. Nakonec skončil v  Mexiku, kde mu v roce 1940 španělský komunista zaseknul do hlavy alpský cepín. Ten alpský cepín (Švýcarsko, Alpy) má ukázat na GP, který ve Švýcarsku sídlí, aby všichni jeho slouhové věděli, co je čeká, když nesplní svůj úkol. Druhá verze může být, že alpským cepínem chtěli bílí ukázat na červené jako na pachatele.


Tímto chci opět ukázat, že Trocký i Lenin byli nástroji GP, i když Lenin GP tak trochu přečůral (z marxisty se v závěru života prý stal takřka bolševik), a proto byl otráven. Též je možné, že Lenin podepsal mírovou dohodu na pokyn červeného křídla GP, ale jak to bylo skutečně, to už se asi nikdy nedozvíme. Pravdou však je, že poté bylo Rusko (SSSR) za nesplnění úkolu příkladně potrestáno při plnění dalšího úkolu, když proti němu Západ pod vedením bílého křídla GP vedl genocidní válku.


Ten pohled do historie je důležitý, abychom pochopili současné dění, současné procesy. GP, když se mu něco nepodaří, a to se stává, tak prostě jen zvolí jinou cestu. Pro GP není nějakých 20 – 50 let nijaký problém, 100 let pro něj nic neznamená, když neprošlo vojsko, projde osel naložený zlatem, když to nejde dveřmi, půjde to oknem.


Tak tedy, 1. světová válka v Evropě skončila a co dál? Stranám bylo potřeba dát čas, aby nabraly síly do dalších bojů a také bylo potřeba alespoň částečně splnit cíle I. etapy světové války 20. století, jež je dnes nazývána 1. světová válka. A tak se „rozpadlo“ Rakousko-Uhersko, to byl jeden z cílů GP a Německu se za záhadných okolností sdělilo, že podepsalo potupnou kapitulaci. Podíváme-li se na účast Ruska v 1. světové válce, opět můžeme s klidným svědomím říci, že GP řešil své problémy na úkor Rusů. Poskok GP, Mikuláš II. Alexandrovič zatáhl Rusko do války, ačkoliv ta se Ruska vůbec netýkala.


Na chvíli nyní odbočím ke vzniku Československa v roce 1918. Nejprve, proč vzniklo Československo? Kdyby GP nechal vzniknout jako samostatný stát Čechy, Moravu a Slezsko, určitě by to nikomu nebylo divné, historický základ tam byl, ale proč nám sebrali Slezsko a na oplátku přidali Slovensko, a navíc ještě Podkarpatskou Rus, tomu jsem dlouho nemohl přijít na kloub. Zkuste sami popřemýšlet, ale na nějaké bratříčkování Češi + Slováci zapomeňte, na to si GP nehraje.


Bylo známo, že někdy před 1. světovou válkou vyšlo v Uhersku nařízení, že všichni Židi si musí změnit židovská příjmení na příjmení maďarská nebo německá. V té době právě Podkarpatská Rus, která se v té době ještě tak nejmenovala, patřila pod Uhersko. O co šlo? Šlo o to, aby se Židi mezi ostatními obyvateli skryli, aby na seznamech nikde nevyčnívali. Kdyby to nařízení mluvilo pouze o maďarských (uherských) příjmeních, bylo by to v celku i pochopitelné, ale proč příjmení německá?


Ano, je to tak, přátelé, GP již před 1. světovou válkou počítal s tím, že bude své nástroje, které si několik století pěstoval a brousil na zmíněných územích, a kde mu ta židovská příjmení nevadila, že bude své nástroje pouštět do  oběhu. A protože plánoval ty nástroje vypouštět do oběhu zejména v  německy mluvících státech, proto ta německá příjmení. O tom, že i  v  Čechách mohl být problém s přijímáním Židů ve společnosti, svědčí i práce Jana Nerudy z roku 1869 „Pro strach židovský“.


Už jistě tušíte, kam mířím. Jedním z cílů a já si dovolím tvrdit, že to byl hlavní cíl, proč byla Podkarpatská Rus a Slovensko odtrženo od Uherska a přifařeno k Čechám a Moravě, byl tranzit Židů z Podkarpatské Rusi do Evropy a dále do světa. Už jste někdy slyšeli takové to zdůvodnění vzniku Československa? Asi ne, že?[4] 


A jak to tehdy fungovalo. Nejprve se Židi přesouvali z Podkarpatské Rusi na Slovensko. Můj bývalý kolega mi kdysi vyprávěl příběh svůj a svého otce. Rodina jeho otce si zvolila příjmení maďarské, protože podstatná část té rodiny odešla do Maďarska. Jeho otec se pak za První republiky přestěhoval z Podkarpatské Rusi do Spišské Nové Vsi, kde si v přilehlé uličce k náměstí otevřel malý obchůdek (zastavárnu). Tam se můj kolega také v roce 1942 narodil. Jeho první syn se pak narodil v Bratislavě a druhý syn pak už v Praze. Přibližně takto to fungovalo. Slovenská republika a Maďarsko bylo pro Židy za války určeno jako bezpečné útočiště, protože z Německa, z Polska, z  Protektorátu Čechy a Morava a z dalších zemí posílali globalizátoři již nepoužitelné Židy (7. etapa PFŘ) do koncentračních táborů, aby na jejich místo mohli přijít noví čerství Židé ze Zakarpatské Ukrajiny, z těch nejznámějších můžeme uvést George Sorose, Nicolase Sarkozyho.


Nyní se pojďme podívat, co po 1. světové válce probíhalo v Evropě, zejména v Německu. Do Německa se jako do prvního státu po Rusku měla přenést světová revoluce a Německo ji mělo dále roznášet po Světě. Pro tento úkol byli právě vychováváni na Ukrajině Židé, které, jak jsem již psal, před 1. světovou válkou donutili vzít si maďarská nebo německá příjmení. Vzhledem k uzavření Brestlitevského míru se to nepovedlo, a tak globalizátoři ve Vestfálské smlouvě určili Německu takové podmínky, aby v Německu vytvořili podmínky pro vznik fašismu (o funkci fašismu si povíme později).


V Německu řízeně vytvořili obrovskou inflaci, která spolu s hladem a bídou  nahnala německý národ do náruče nacismu. Poté se opakovala historie jako s  Francouzi. GP potřeboval Německo zničit, a proto byla Němcům implementována ideologie, že jsou výjimeční, že jsou nadlidi a že jsou určeni ke sjednocení Evropy. GP nechal Němce nabrat sílu a poté nasměroval milého Hitlera na Sovětský svaz.


Dne 22. června 1941 napadla koalice všech evropských států pod praporem Německa Sovětský svaz. Zprvu šlo všechno jako po másle, globalizátoři, v té době použili nástroj, kterému se v té době říkalo trockisté. Ti připravili německým vojskům podmínky pro rychlý a bezproblémový postup, který až před Moskvou a před Stalingradem zastavilo nezměrné úsilí sovětského lidu. Odtud také plyne „zrada“ některých sovětských generálů, jak je popisována v některých materiálech. To prostě žádná zrada nebyla, to byl jen projev řízení ze strany bílého křídla GP, ti generálové byli prostě jeho nástroji a jejich úkolem bylo pustit německá vojska až před Moskvu. Bylo zapotřebí Německo zrušit dokonale a přitom pustit řádně žilou i Sovětskému svazu.


Dovoluji si proto tvrdit, že účelem napadení Sovětského svazu nebylo ani tak svržení bolševické vlády (s tou se pak vypořádali za pár let), jako spíše absolutní zničení Německa a poté jeho plné ovládnutí globalizátory. Této verzi by napovídala přesná kopie postupu s Napoleonovými vojsky, kdy obě armády byly zataženy do hloubi Ruska, totálně tam vyčerpány a poté zdecimované vyhnány. GP tak rukama Sovětského svazu potřetí zničil svého globálního konkurenta, v tomto případě Německo a v podstatě celou západní Evropu, kterou tak absolutně ovládl.


Protože v současné době vrcholí úsilí o rozpoutání války v Evropě, je třeba  připomenout, že se nejedná o scénář ruský a už vůbec ne o scénář ruského lidu. Rusko, stejně jako kterýkoliv jiný stát není suverénní, a proto je potřeba zdůraznit, že se jedná o scénář globalizátorů. GP ovládá Rusko již přes 400 let,  později si povíme více o vlivu a rozdělení působení obou křídel GP v Rusku.


Proto je potřeba současnou válku na Ukrajině chápat ne jako válku mezi Ruskem a Ukrajinou (USA, Západem), ale jako válku globalizátorů proti všemu evropskému obyvatelstvu, proti všem evropským státům včetně Ruska. Pouze při pohledu na současné dění z tohoto úhlu vám začne současné dění v Evropě a i ve světě dávat smysl.


Vlády všech států v Evropě vydaly neuvěřitelné částky peněz, aby nám vnutily nejprve Covid-19 a nyní válku a s ní spojené přeformátování celé Evropy. Toto tvrzení se samozřejmě týká i Ruska, kde inflace za dva roky dle mého skromného pohledu dosáhla, počítáno přes melouny cca 1500% (1kg stával 10 rublů a dneska stojí 150 rublů) a počítáno přes červenou řepu (1kg stál 20 rublů a dneska stojí 50 rublů) tak „jen“ 250%. Tak si každý můžete spočítat, o kolik nás naše centrální (národní) banky okradly, protože to je jejich práce, respektive práce jejich úředníků, kteří ty miliardy vyťukali na klávesnicích. Dovoluji si tvrdit, že ožebračení obyvatelstva je také dalším cílem přeformátování Evropy.


Není proto potřeba ve svých srdcích pěstovat jakoukoliv nenávist proti Rusům nebo proti Ukrajincům. Jsou to prostě jen nástroje GP, které zpracovala jejich propaganda zcela stejně, jako většinu z nás zpracovala propaganda česká, polská a slovenská. Jediný rozdíl je, že česká propaganda štve lidi proti Rusům a ruská propaganda štve lidi proti Čechům a vůbec proti západnímu obyvatelstvu, ale jak říkám, je to všechno součást scénáře, nejedná se o libovůli ani z jedné strany.


Zabránit tomu, co se na nás řítí lze pouze tak, že se lidé budou učit KOB, zejména jak se řídí složité sociální supersystémy (viz Dostatečně všeobecná teorie řízení - DVTŘ), aby se nestávali nejprve obětmi propagandy a poté i obětmi skutečnými. Tedy ještě jednou opakuji, jedná se o válku GP a jeho sluhů (našich zrádců) proti veškerému obyvatelstvu Evropy.


[2] V Čechách také ne! (pozn. překladatele MM)

[3] Zde může čtenář vidět, že i generál Petrov žil v domněnce, že existuje jakási „válka“ mezi Západem a Ruskem (pozn. překladatele MM)

[4] Dávám každému čtenáři k zamyšlení, aby si sám definoval rozdíly mezi situací před 100 lety, kdy k nám do Čech a na Moravu proudili „Ukrajinci“ zcela volně a situací dnešní, kdy k nám do Čech a na Moravu zcela volně během 2 let přišlo minimálně 500 tisíc „Ukrajinců“. Budou se Naše řídící struktury divit, až je nově příchozí odstaví od řízení a je a jejich děti „pošlou k lopatě“. Tahat si škodnou do kurníku, kdo to kdy viděl? (Pozn. překladatele MM).

1 609 zobrazení40 komentářů

40 Comments


mmakovy
Jun 07
Like

mmakovy
May 23

Ještě se vrátím k "atentátu" na Roberta Fica. Natrefil jsem na video, kde je dobře vidět, že první dvě střely mířily někam šikmo dolů a další tři, to střelec stále mačkal spoušť, když už byl obklopen ochrankou, ty byly s největší pravděpodobností už slepé. Děje se to všechno v čase 00:00 až 00:01.


Tady na tomto obrázku střelec vytáhl pistoli a namířil přibližně na prsa oběti. Ještě však nevystřelil. Všichni v okolí střelce jsou v klidu, ačkoliv většina tu pistoli musí vidět.


Střelec poté, co pistoli sklonil šikmo dolů, poprvé vystřelí. Okolí je stále v klidu, žádná akce není vidět.


Vzápětí vychází druhá střela. Střela vychází v okamžiku, kdy oběť už je předkloněna a tedy podle sklonu pistole (opět šikmo…


Like

mmakovy
May 23

Níže jsme v souvislosti s "atentátem" na Roberta Fica hovořili o vyvolávání nenávisti (a násilí) ve slovenské společnosti. Dneska jsem nakoukl do diskuse pod článkem Skandální konec finále poháru. Fanoušci se rvali na hřišti, do studia ČT přilétla židle - Sport.cz

a dělá to na mne dojem, že rowdies budou brzy použiti k podobnému účelu v ČR. Káď uprostřed manéže začne brzy přetékat.

Like

mmakovy
May 20

ÚTOK NA ROBERTA FICA - Indicie k rozšifrování události (souhrn od Jiřího)


Ahoj Milane,

velmi děkuji, za Tvoje komentáře k OVLÁDÁNÍ SVĚTA. Jsi evidentně mnohem dál než V.V. Pjakin, o několik koňských délek.

Po delší době jsem si ho zase poslechl. Jan tak, abych zjistil, zda se něco změnilo. Ale bohužel, stále si "mele tu svou".

A nějaké jeho zajímavé analytické práci nemůže být ani řeči. Takže si od něho dám na delší čas pauzu.

 

Dále bych Ti chtěl poděkovat za to, že zveřejňuješ komentáře diskutujících na téma ATENTÁT NA RF. 

Mimořádně zajímavé čtení. Vše ukazuje, že to NENÍ, jak nám tvrdí. Můžete být hrdí, že jste na to společně přišli, že jste to společně v dialogu odhalili.

Poskládal jsem…


Like
luk.bidas
May 28
Replying to

Materiálními hranicemi Země jsou myšleny v prvé řadě přírodní a surovinové zdroje a mnoho z nich má také své limity. Pokud by někdy byly obyčejným lidem k dispozici technologie, které budou schopny přeměnit energii na námi požadovanou strukturu (což je zatím jen teorie), mohli bychom se o tom bavit dále. Do té doby nám zbyde jen našlapovat kolem a v tom případě udržovat ten už zmíněný vyvážený režim při spotřebě těchto zdrojů a surovin v mezích, které zajišťují stabilní chod této planety. Už nyní je to na hraně, a proto musíme začít každý sám u sebe a něco pro to udělat. Ano, vše ve vesmíru jsou vibrace, a tudíž určitá forma energie, ale pokud dostala v našem případě tato energie určitou materiální míru v podobě naší planety,…

Like

anjuska.brno
May 17

Zdravím vespolek! Cítím nesrovnalost už v tomto 1. dílu překladu, jakoby utvrzující "ode-zdi-ke-zdi-smus" - černobílé myšlení davu (= biblický dualismus - peklo / ráj), rozporující a popírající stěžejní zásady KOB. Ve tvrzení o dvou koncepcích globalizace, spravedlivé a nespravedlivé:

  • Jak může v soutěži (koncepcí globalizace) zvítězitt (před HNR = být upřednostněna Bohem) ta nespravedlivá koncepce globalizace, která je v rozporu s Božím Záměrem?

  • Znamená to že, i když je koncepce (globalizace podle GP) nespravedlivá, je pořád nejspravedlivější ze všech předložených? Jinými slovy, lidstvo se dosud na nic lepšího (než nabízí GP) nezmohlo? Platí přece další pravidlo KOB: "Vše, co se děje, děje se tím nejlepším možným způsobem podle mravnosti zúčastněných."

Odstavec překladu začíná totiž větou končící: "..vždy existovaly dva plány,…

Like
mmakovy
May 25
Replying to

"Milane, tvrzením, že atentát na RF mají zcela na svědomí Červení, rozbíjíte a popíráte dogma(?) o revoluční činnosti Bílých a evoluční činnosti Červených. Ještě mohu souhlasit se spoluprací obou křídel na atentátu, ale připsat to jenom Čeveným mi nesedí. Považujete-li atentát za evoluční nástroj, pak by mě zajímalo, jaký nástroj vlastně považujete za revoluční?"

Ano, červení, protože to bylo fingované. Kdyby v tom měli prsty bílí, nebylo by to "zpackané". Ten atentát bílým nijaký užitek nepřináší. Já se zprvu unáhlil, když jsem jim to připsal na tričko, ale to jsem ještě netušil, že to bylo nahrané.

Like
bottom of page