top of page
  • KoncepceObecnéBezpečnosti

TAJEMSTVÍ OVLÁDÁNÍ LIDSTVA Konstantin Pavlovič Petrov 5. TAJEMSTVÍ BUDOVÁNÍ GLOBÁLNÍ PYRAMIDY „SVĚTOVÉHO ŘÁDU“

25. 06. 2024


5.  TAJEMSTVÍ BUDOVÁNÍ GLOBÁLNÍ PYRAMIDY „SVĚTOVÉHO ŘÁDU“


„Každý cvrček musí znát svůj koutek“

(RUSKÉ LIDOVÉ PŘÍSLOVÍ)

 

„Duch otroctví se skrývá ve svatyni v Kabe,

Zvonění zvonů je jazykem smíření otroků,

A černá pečeť otroctví leží také i

Na růženci a kříži, na kostele i mihrábe.

(Omar Chajjám)

 

Pokud si vezmeme jednodolarovou bankovku a pozorně si ji prohlédneme (viz obr. 5-1), tak jedné ze stran objevíte obrázek pyramidy s odděleným (obřezaným) vrcholem, ze kterého vyzařují paprsky.

 

Obr. 5-1

 

Ve vnitřku tohoto odděleného vrcholu je zobrazeno „svobodozednářské oko“. Dole pod vrcholem, stojí „mauzoleum“, zkosená pyramida složená z mnoha „cihliček“. Pod touto stavbou je latinský nápis „NOVUM ORDO SECLORUM“. Jak vidíte, globalizátoři před námi neskrývají architekturu svého „světového pořádku“ – organizace společenských vztahů na planetě Zemi. Zobrazili ji na jednom ze symbolů své moci: Jednodolarové bankovce. Jak to funguje? Pojďme se na to podívat. Začneme dělbou práce.


Lidem vnutili představu, že práce se dělí na fyzickou a duševní. To je lež! Potom by platilo, že tesař nemyslí, když staví dům, a jen pracuje rukama. Je úplně očividné, že je to lež. Vždyť dobrý tesař se vyznačuje svými znalostmi! Ví, jak správně postavit srub, střechu na baráku, verandu atd. A spisovatel (představitel „duševní práce“) se při psaní neunaví též jen „duševně“, ale i „fyzicky“ a ani nemusí psát jen perem na papír. Toto dělení práce na fyzickou a duševní vzniklo záměrně, aby bylo možné skrýt práci řídící a vyhnout se odpovědnosti za kvalitu této práce.


       Práce všech lidí se odjakživa dělí:

-          Na řídící

-          a výrobní.


Výrobní práce je ta, jejímž výsledkem je nějaký produkt. Tento produkt může být materiální (bochník chleba, stůl, lžíce) nebo informační (umělecký obraz, dobrodružný román apod.). Proto je do výrobní práce potřeba zařazovat práci lidí, kteří vyrábějí produkty nejen materiální kultury společnosti, ale i informační kultury (tj. duševní). To mluvíme o práci soustružníka, tesaře, spisovatele, lékaře, vědce, vynálezce atd.


Řídící práce má též své pracovníky. Ti sestavují týmy lidí a koordinují výrobní práci na dosažení nějakých řídících cílů. Na různých řídících úrovních (cech, závod, město, stát, lidstvo) bývá množství řídící práce jiné, ale její podstata zůstává stejná; řídit jak jednotlivé lidi, tak i obrovské masy (případně celé národy a státy) za účelem dosažení určitých cílů řízení.


V lidských dějinách bylo takovéto dělení práce na ty, co řídí, a ty, co něco vyrábějí celkem přirozené. Dělící hranici určovala výše znalostí. Stalo se tak, milí čtenáři, v dávném starověku. V primitivní občině existovali lidé, kteří se vyznačovali neobyčejnými schopnostmi: Předpovídali počasí, léčili lidi apod. Tehdy to bylo pro občinu a všechny lidi velmi důležité. Někdo onemocněl, a tento „neobyčejný“ člověk ho vyléčil. Anebo se všichni chystali na lov, a tento „neobyčejný člověk“ jim řekl, že zítra bude pršet a že je potřeba jít lovit až pozítří, protože to už bude pěkné počasí atd.


Občina si takovýchto „neobyčejných“ všímala, vyčleňovala je mezi sebou a vytvářela jim ideální podmínky pro jejich činnost. Tyto podmínky směřovali k jedinému: Osvobození těchto lidí od nutnosti chodit na lov, obdělávat pole, tj. věnovat se výrobní práci. Takovýmto způsobem tito lidé získali více času na osvojení si nových znalostí. Mohli pozorovat hvězdy, počasí, porovnávat různé nemoci a chování lidí, tj. mohli analyzovat. Všichni ostatní byli v té době (v tom čase), nucení „pracovat na každodenním chlebě v potu tváře“. Po každodenní dřině byli unavení a neměli čas ani chuť si osvojovat nové znalosti. To znamená, že zpočátku bylo rozdělení na výrobní a řídící práci přirozené. „Neobyčejné“ lidi občina mezi sebou vyčleňovala kvůli jejich schopnostem.


       Avšak instinkty rodičovské lásky a sebezáchovy přivedli k tomu, že někteří z těchto „neobyčejných“ lidí začali skrývat své znalosti před ostatními lidmi a odevzdávali je jen svým dětem, které zdaleka ne vždy disponovaly stejnými schopnostmi, které měli jejich „neobyčejní“ rodiče. Takto se zformovala starověká „elita“, která se klanově uzavřela do sebe. „Elita si vytvořila monopol na přístup ke znalostem a ty, kteří do ní nepatřili, začala považovat za „spodinu“, „dobytek“, „dav“.


       Takto se zformovaly dvě pyramidy (viz obr. 5-2)


1.      pyramida hierarchie společnosti (pyramida moci) a


2.      pyramida ovládání znalostí (pyramida znalostí), ve které je nahoře plná znalost o faktech a metodologii získávání nových znalostí a na jejím spodku jsou znalosti jen neúplné a útržkovité.

 

V souladu se znalostmi se zformovala i pyramida hierarchie společnosti („pyramida moci"):

 

1.      Na vrcholu pyramidy se ocitlo „žrečstvo“, které disponovalo plnou znalostí faktologie  (která byla dostupná v dané historické době) i plnou znalostí metodologie získávání nových znalostí.   

 





                                                                  Obr. 5-2

 

Dnes už z prvotního žrečstva zůstalo jen torzo, protože starověké žrečstvo skrývalo před lidmi plnost poznání a postupně upadlo do satanismu, čímž se připravilo o přístup k vyšším znalostem, než jaké mělo dříve (na začátku své „kariery“). Proto následovníci starověkých žreců postupně degradovali a měnili se ve znachary (šarlatány), kteří disponovali různými starověkými znalostmi a technologiemi léčení lidí, manipulací jejich vědomím a různými „psychotechnikami“. Avšak metodologií získávání nových znalostí již v dnešní době nedisponují. O mnoho podrobněji si o tom povyprávíme později, hned jak čitateli vysvětlíme základní věci. V současné společnosti má toto hierarchicky nejvyšší pseudožrečstvo (a přesněji znacharstvo) různé politické názvy: „Světové zákulisí“, „světová vláda“, „síly Západu“, globalizátoři. V KOB toto pseudožrečstvo nazýváme pojmem „Globální prediktor“ (GP). Slovo „prediktor“ označuje toho, kdo předpovídá, tj. „žrece“, protože na začátku svého vzniku, ve starověkém Egyptě, se skutečně jednalo o žrece). A „globální“ znamená, že tento „prediktor“ má ambice řídit společenské procesy v rozsahu celého lidstva.


Proč se v KOB v daném případě používá cizí slovo „prediktor“, a nepoužívá se přímo slovo „žrec“? Je to tak záměrně, protože KOB není určená jen pro Rusko, ale pro celé lidstvo. A materiály KOB se překládají z ruštiny do různých cizích jazyků. V zemích západní Evropy se pod pojmem „žrec“ chápe člověk, který bohům obětuje různá zvířata, holuby apod. Proto, abychom se vyhnuli nedorozuměním při překladu, použili jsme slovo „prediktor“. Toto slovo v západní „osvícené“ společnosti musí znát, protože na vysokých školách se při výuce matematiky vyučuje metoda, která má název „prediktor-korektor“, což se nechá přeložit jako „věštec-opravář“.


Z matematického hlediska tak tento termín znamená, že pro řízení určitého procesu je potřeba nejprve ukázat (předpovědět) „kam jít“, „co dělat“ a „co se ve výsledku získá“. Když se pak pokračuje dále podle načrtnuté předpovědi (v jazyce matematiky), tak přicházejí určité výsledky, přičemž tyto výsledky se mohou odlišovat od těch výsledků, které byly předpovězeny. V takovém případě je potřeba vykonat úpravu i v položce „kam jít“, i v položce „co dělat“ i v položce „co se ve výsledku získá“ (tj. udělat korekci předpovědi; vylepšovat metodu předpovídání).


A slovo „globální“ (kromě výše řečeného) znamená i to, že kdysi před 3,5 tisíci lety toto žrečstvo (a bylo to staroegyptské žrečstvo) udělalo první krok směrem k nastolení globální otrokářské civilizace na celé planetě Zemi. My dnes žijeme v době, kdy budování této civilizace je prakticky ukončeno. Proto z pohledu mravnosti můžeme zkratku GP interpretovat také jako globální parazit“, protože tato mafie parazituje „na těle“ celého lidstva.

 

2.      Ve střední části pyramidy (zkosený vrchol „mauzolea“) se nachází řídící „elita“. Tato „elita“ nedisponuje plností poznání. Žrečstvo (a později znacharstvo) jí dávalo jen tu část znalostí (faktologie), která se jí bezprostředně týkala a kterou potřebovala na řízení davu. Nic navíc nedostala. V důsledku toho „elita“ nikdy neviděla (a ani neuvidí) celistvost a vzájemnou propojenost procesů, nechápe, co se ve skutečnosti děje. Kromě toho, že znacharstvo poskytovalo „elitě“ neúplné znalosti, tak v ní současně podporovalo pocit nadřazenosti nad ostatními lidmi, a to o to více, že „elita“ byla tvořena převážně na bázi židovstva. Byli učeni tomu, že jsou „vyvolený národ“, že si je vybral Bůh, že jsou „nejmoudřejší“, „nejtalentovanější“, že mají právo na „speciální“ postavení ve společnosti. Toto umožňovalo znacharstvo bezstrukturně řídit „elitu“, a přesné dávky znalostí jim umožňovaly držet „elitu“ pod kontrolou. Vzpomeňte si na heslo: „Každý musí svědomitě vykonávat svoji práci!“ A „každý“ v naší zemi i „svoji práci“ vykonával, zatímco oni (globalizátoři) všechno sledovali a naši činnost usměrňovali na dosažení svých cílů. Podrobněji o bezstrukturním řízení si povíme později.


Aby řízení společnosti podle biblické koncepce zůstalo stabilním, bylo potřeba předejít tomu, aby se „elita“ dovtípila, že ji též někdo řídí. Z tohoto důvodu „elita“ nesměla dlouho zůstat sedět na svých místech, aby si nestihla uvědomit, že ji balamutí. Proto ji globální prediktor-parazit z času na čas obnovoval. Používal na to různá vhodná hesla („Bij židy, zachraňuj Rusko“, „Ať žije svoboda, volnost, bratrství!“, „Rozfoukáme světový požár!“). Pomocí nich (přesněji pomocí ideologie, na základě které se vytvářela hesla) „světové zákulisí“ postrkovalo „dav“ k revolucím, převratům a pogromům, při kterých stará „elita“ šla „pod nůž“. A když dav starou „elitu“ zlikvidoval, tak znacharstvo přivedlo k moci novou „elitu“, dopředu připravenou a vyškolenou[1]. Jak probíhala takováto „obřízka“ „elity“, o tom si též povíme o něco později.


Dnes v Rusku bojují o moc různé politické strany. Jejich lídři se snaží dostat se k „elitě“ a urvat si svůj „kousek“, povýšit se nad „dav“, postavit se na vrchol „mauzolea“. Nechápou, že jsou jen „elitární“ součástí davu a že je globalizátoři předurčili k další „obřízce“ bez ohledu na „tučnost“ jimi urvaného kousku, který jim zítra globalizátoři seberou. Přitom všechny tyto politické strany nějaká „tajemná síla“ šikovně rozeštvává mezi sebou podle principu „rozděl a panuj“. To jen samotná „elita“ si myslí, že je nejvyšší vrstvou společnosti, ale ve skutečnosti se ničím neliší od „davu“, který se nachází úplně dole, v základně pyramidy.

 

3.      V dolní části pyramidy je „dav“ (tlupa“), kterému znacharstvo poskytovalo ještě méně znalostí, než „elitě“. Tyto „útržkovité“ znalosti měly zajistit kvalitní práci „davu“ ve prospěch „elity“ a „znacharstva“.


Existující systém předškolního, školního, vysokoškolského i akademického vzdělávání na celém světě dodnes zabezpečuje tento davo-„elitární“ model společnosti odpovídajícími „kádry“. „Každý cvrček musí znát své místo!“  - ve všeobecně-vzdělávacích školách připravují „dav“. Narodil ses v rodině soustružníka, tak i ty budeš soustružníkem! Ale ve „speciálních“ školách dětem šeptají: „Jste talentovaní“, „Jste moudří“, „Učíte se v prestižní škole“ – takto připravují „elitu“ [2] Takto se v dnešní době realizuje princip „rozděluj a panuj“! „Dav“, to je nezodpovědná lidová masa, která je přesvědčena, že myslet mají jen ti „nahoře“: „Já jsem jen obyčejný člověk“, „Rozumím tomu jako koza petrželi“. „Elita“ je též davem, ale ještě nezodpovědnější, než lidové masy. Rozdíl je jen v tom, že ona má přístup k vyšším znalostem, kvůli čemuž si namýšlí, že je elitou. Avšak úplnými, celostními znalostmi „elita“ nedisponuje.


Bělinskij, Vissarion Grigorjevič jednou řekl: Dav, to je skupina lidí žijících podle tradic a uvažujících podle autorit“. 


·        Společná tradice (historické mýty, vyprávění „očitých svědků“ apod.) stmeluje dav.


·        Autority („vůdcové“, „prezidenti“ a tzv. „lídři“) mohou takový to dav řídit.


·        Ten, kdo vytváří autority a tradice, ten řídí celou společnost. Jenže tradice mohou být i vymyšlené a liší se od toho, jak to bylo doopravdy (např. historie Rusi). A „vůdcům-autoritám“ vytvářejí „imidž“ (po našem „obraz“), který může být dost odlišný od toho, jakým je či byl ve skutečnosti. Řízení se podle názorů autorit je intelektuálním příživnictvím. Je to základní vlastnost davu.


·        Řešit problémy vlastním rozumem se mu nechce.


·        Pokud se zmýlí v jednom „vůdci“, tak okamžitě začíná hledat (anebo čekat) na nového: (Vasiliev – Sterligov – Barkašov – Korčegin – Ivanov – Sucharevský – Mironov – Sevastianov – Bělov – Potlin, anebo: Ruskoj – Lebeď – Rochlin – Ivašov, anevo: Gorbačov – Zjuganov – Ťulkin – Anpilov – Tichonov).


·        „Dav“ vášnivě miluje vůdce! Dělá to bez přemýšlení, nezodpovědně. Slepě věří v jeho pravdivost. Přitom vůdce může být i provokatér, jako jím byl ve své době pop Gapon. Narušení tradice (historického mýtu) nebo autority „vůdce“ mění dav v agresivní lůzu, chamraď, svoloč (pokud dav nezačne uvažovat samostatně).


Představte si, že by Žirinovský zmizel. Bude jeho strana LDSR fungovat? Je to strana jednoho člověka. Odstraň „Žiriho“ (tak ho přezdívají „lidé“) a jeho strana přestane existovat. Jenže tuto stranu „světové zákulisí“ potřebuje a proto si „Žiriho“ chrání.


To samé se dá říci i o prezidentovi Běloruska Lukašenkovi. Z něho formují nenahraditelného „vůdce“. Když to bude potřeba, tak „vůdce“ odstraní, a dělej si s Běloruskem „co chceš“. V tomto smyslu je podobná situace i s V. V. Putinem.


Aktuálně v Rusku vytvářená „vertikála moci“ neobsahuje bezstrukturní způsob řízení, který je výrazně efektivnější, než strukturní. Oba způsoby řízení jsou podrobně vysvětlené v Dostatečně všeobecné teorii řízení (DVTŘ) a o bezstrukturním řízení budeme ještě mluvit, jen trochu později. Zde jako příklad můžeme uvést, že řídit z Moskvy procesy na Kamčatce je v současných podmínkách nereálné. Vedoucí představitel Kamčatky se musí rozhodovat sám přímo na místě, na základě svého chápání celkového stavu věci. A právě v tom chápání mu může pomoci znalost Dostatečně všeobecné teorie řízení (DVTŘ).


Avšak právě „chápání celkového stavu věcí“ je to, čeho se nedostává těm, kteří řídí regiony a města. A nejen že v nich takového chápání nerozvíjejí, ale dělají přesný opak: Každý ať myslí jen na sebe a na svůj prospěch, tj. „rozděluj a panuj“. Má Putin takto vyškolené manažery, kteří by chápali „celkový stav věcí“? Zatím je zřejmé, že nemá. Aktuálně formovaná „vertikála moci“ předpokládá, že budou čekat na pokyny z Moskvy při každé příležitosti, aby se náhodou neocitli v nemilosti za případné pochybení v práci, tj. v podstatě, aby si chránili svojí kůži. A Medveděv, ten nejen že nemá takovéto manažery, on nemá ani autoritu, jakou má momentálně Putin.


Přemýšlejícím lidem musí být jasné, že v období nastolování pořádku v zemi existuje něco na způsob „vertikála moci“. Nicméně s jejím zavedením je nevyhnutelná i cílevědomá příprava odpovědných kádrů.


Potom, co jsme uvedli výše, Vám musí být jasné, čím nebo ještě lépe kým je nebezpečná vytvářená „vertikála moci“. Všichni vedoucí představitelé budou „viset na nitkách“ přivázaných na jeden „hřebík“. A až se „hřebík“ zlomí, „zrezaví“ anebo ho někdo vytáhne, tak…


Takovýmto způsobem znacharstvo po staletí formovalo a stabilně udržovalo pod svojí kontrolou dva davy. Jedním davem je „dav“ a druhým davem je „elita“, přičemž jen jeden z těch davů je lépe krmený, privilegovaný (a má velký strach z „pádu“ dolů). Ten druhý dav je chudý, zbídačený a každému jedinci je vštěpováno, že jediné východisko je prodrat se nahoru, na „vrchol“ společnosti, aby si mohl žít dobře, v hojnosti a přitom (jak se dodnes zdá mnohým trpícím) se moc nenadřel. To znamená, že i zde, v této „organizaci“ společnosti se realizuje princip „rozděluj a panuj“.


Obr. 5-3



                                                                 Obr. 5-3a

 


  Obr. 5-3b


Na obr. 5-3 je „pyramida“ současného „světového řádu“, zobrazená detailněji. Vidíte celou řadu „zkosených pyramid“, tj. fakticky „mauzolea“. Takto si představte všechny státy na planetě Zemi. A nad nimi se „vznáší“ pouze jeden „trojúhelník“ – vrchol pyramidy, znázorněný též na jednodolarové bankovce. To je GP  („globální prediktor“, ale je možné ho nazvat i „globální parazit“), který zosobňuje „světové zákulisí“ = „světovou vládu“ = „síly Západu“ = světovou mafii“. Vyprávění o „práci“ a „struktuře“ GP se bude prolínat celou touto knihou a závěrečnou tečku o něm uděláme v kapitole „Tajemství senzibilů“. Zatím bude stačit, abyste pochopili, že vedoucí představitelé všech států jsou ty vrcholky „mauzolea“, které jsou podřízeny „špičce globální pyramidy“. Jak a na úkor čeho se dosahuje takovéto podřízenosti, o tom budeme mluvit v kapitole „Nejdůležitější tajemství žreců“ a v kapitole „Tajemství řízení“.


Zkosené pyramidy (mauzolea) na obr. 5–3a je možné přirovnat k jednotlivým „sektorům“ ponorky (z obr. 4–1) a „špičku globální pyramidy“, (ten trojúhelník) zase ke „kapitánskému můstku“, což je sektor, ze kterého se řídí celá ponorka. V průběhu historie GP průběžně organizoval „montáž ponorky“, proces skládání jednotlivých sektorů, jejich „spojení“ do jediného uceleného korpusu a propojení všech sektorů potrubími s ropou a plynem, elektrickým vedením, radiokomunikačními spoji, dopravními magistrálami, turistickými trasami, internetovou sítí, obchodními trasami a mnohým dalším. Jak probíhala tato „montáž“, jaké metody a prostředky použila za tímto účelem globální mafie, to je na samostatný rozhovor. Půjdeme na to postupně.


Nedá se říci všechno najednou. Jedná se o jednu z těch náročných úloh, kterou je třeba vždy řešit při odevzdávání vědomostí KOB. Z toho důvodu, se milí čtenáři, budeme po dobu výkladu čas od času vracet k některým otázkám a vysvětlovat je stále detailněji v závislosti na tom, jak bude narůstat množství Vámi načtených informací. Nyní však budeme pokračovat v odhalování tajemství stavby globální pyramidy.

 

Speciálně je potřeba zdůraznit, že řídící práce a výrobní práce se od sebe zásadně liší.

Společenský význam výrobní práce se nemusí projevit hned, ale třeba až za desítky a někdy i stovky let. To znamená, že pokud člověk udělal něco společensky významné, tak za jeho života to jeho současníci ani nemusí být schopni ocenit. Ocenění může přijít o mnoho později, když už tento člověk nebude na živu. Takto například Giordano Bruno prohlásil: „Země se točí“. Za toto prohlášení ho roku 1600 „svatá“ inkvizice římské církve v Římě upálila. O 395 let později ho následovníci „svaté“ inkvizice „rehabilitovali“ a omluvili se mu: „Promiň nám, Giordano, zmýlili jsme se!“


Řídící práce má společenský význam už za života řídícího pracovníka a jeho současníků. Pokud nadřízený dobře řídí, tak i jeho „podřízení“ jsou spokojeni. A pokud řídí špatně, tak spokojení nejsou. „Chtěli jsme to nejlepší, ale dopadlo to jako vždycky“ [3]. Náš život, výplaty, penze, klid na ulicích, budoucnost našich dětí, vnuků atd. – to všechno závisí nejen na tom, jak pracuje každý z nás, ale v mnohem větší míře od toho, jak nás řídí! Ale samotní „podřízení“ nemohou věci jen tak lehce změnit. Soustružník nemůže jen tak z fleku nahradit ředitele závodu, i kdyby mohl, pokud by disponoval potřebnými znalostmi.


A právě tato závislost společnosti na kvalitě práce řídící „elity“ (plus monopol „elit“ na určité znalosti) umožňovala „elitám“ po celá staletí pobírat monopolně vysokou cenu za produkt své práce. Viz výplaty dnešních manažerů, ředitelů, politiků atd.


To je přivedlo k monopolu na vyšší životní úroveň, což zase vedlo ke klanovému, mafiánskému oddělování se „elity“ od zbytku společnosti. Vždyť si představte, milí čtenáři, jistě budete souhlasit, že je velmi nepravděpodobné, aby se syn ministra oženil s dcerou zámečníka nebo pradleny. Za tímto ihned následuje (protekce) přijetí na vysokou školu, jmenování do funkcí apod. To všechno přivedlo k sociální nespravedlnosti, kterou eufemisticky nazvali „vykořisťování člověka člověkem“. Avšak hlavní problém (a to si zapamatujte!) není v abstraktním „vykořisťování“ (zamyslete se nad smyslem toho slova!), ale v tom, komu patří právo na řídící práci a právo na znalosti o řízení!


„Dav“ je však nucen tolerovat tuto nespravedlnost, protože lid podvědomě chápe, že prudké odstranění staré „elity“ (dokonce i tak bezcenné a darebácké, která nyní řádí v Rusku) povede k pádu kvality řízení na dobu, která bude potřebná na zformování nového funkčního řídícího korpusu. A to celé může být provázeno krvavými procesy. Když „dav“ ztratí trpělivost, tak to vede k revolucím, vzpourám a pogromům. V takovém případě se vždy najde někdo, kdo tu vzpouru či revoluci začne řídit ve svůj prospěch, tj. „světové zákulisí“.


Zkuste si vzpomenout na dějiny Ruska a zamyslete se, proč v roce 1917 nastaly roky devastace až do doby, dokud se ve státě v okolí Stalina nezformoval jeho vlastní stalinský řídící korpus. A Stalinovi to trvalo více než deset let. Přitom je potřeba zohlednit i ten fakt, že ti nejlepší, nejobětavější a mravní lidé zahynuli ve Velké vlastenecké válce. Právě z tohoto důvodu si naše strana KSS, ve svém programu jako jeden z hlavních úkolů zvolila přípravu řídícího korpusu, schopného převzít odpovědnost za řízení státu.


Přitom „elita“ v období tzv. „společenské stability“ prakticky nenesla žádnou odpovědnost za výsledky své řídící činnosti. Soustružník vysoustruží součástku, jejíž přesnost lze měřit posuvným měřítkem, a podle toho dostane zaplaceno. Jak ale a čím změřit řídící práci, jaké vzít na to posuvné měřítko? Navíc, když se má za to, že žádná řídící práce vlastně ani neexistuje, že je jen práce „duševní“?


Ale řídící práci je možné změřit! „Posuvným měřítkem“ na měření výsledku (produktu) práce manažera je jeho kvalita práce. Na základě toho je možné určovat i odměnu za takovou práci. Jak se to dělá, je podrobně vysvětleno v DVTŘ. O tom si též povíme v knize o něco později.


Lidská práce je vždy prací, a pokud jde o čestnou, svědomitou práci, taková je vždy hodna úcty, ať už je to práce výrobní, nebo práce řídící. A každá čestná práce musí být společností důstojně oceněna.


Stabilitu mezilidských vztahů ve strukturní pyramidě (udržet všechny pod kontrolou, aby se nikdo „nevzpíral“) si znacharstvo zajišťuje omezeným dávkováním znalostí do různých vrstev společnosti (viz pyramida znalostí na obr. 5-2). „Každý ať se věnuje své práci“, „Každý cvrček má znát svůj koutek“, „Nejlepší je takový otrok, který si myslí, že je svobodný“. V davo-„elitární“ společnosti to ve výsledku funguje tak, že každý v míře svého chápání probíhajících událostí si myslí, že pracuje na sebe, ale v míře svého nechápání ve skutečnosti pracuje na ty, kteří to všechno chápou lépe.


Po odhalení tohoto tajemství složení globální pyramidy musíme udělat jeden velmi důležitý závěr. Žijeme v globální otrokářské společnosti – v pyramidě zobrazené na jednodolarové bankovce, na jejím vrcholu jsou otrokáři („světové zákulisí“) a o něco níže jsou dozorci („elita“ složená převážně z židovstva) a úplně dole jsme my, otroci („dav"),. Viz obrázek 5-3.


Stabilita mezilidských vztahů se v této globální pyramidě (v pyramidě moci) zajišťuje jen díky stabilní pyramidě znalostí a jejich omezeným dávkováním v různých sociálních vrstvách. Pokud se pyramida znalostí rozpadne, „roztopí“ a „rozteče“ dolů jako zmrzlina, tak se rozpadne i pyramida moci.


Formování této pyramidy globálního rozsahu se začalo ještě před několika tisíci lety pod vedením egyptského žrečstva, které po utajení a skrytí (před lidmi) pravdivých představ o okolním světě (vysvětlíme později) upadli do satanizmu a zdegenerovali ve znachary.


Po dobu lidských dějin vždy probíhal proces koncentrace (centralizace) řízení všech společenských procesů v rozsahu celého lidstva. Tento proces je objektivní (nedá se zrušit ani odstranit, ale je možné ho řídit), ale řízení tohoto procesu je subjektivní. Subjektivita řízení se projevila především v tom, že staroegyptské žrečstvo jako první v historii lidstva[4] vypracovalo dlouhodobou strategii globalizace, doktrínu nastolení jedné světovlády na Zemi na dlouhá staletí[5]. Na realizaci tohoto plánu si vycvičilo za dobu 42-letého sinajského putování svoji „armádu“, nástroj agrese: Dezintegrovaného (tj. přerozděleného mezi mnohé prvky) biorobota – židovstvo, které vyzbrojilo doktrínou „Deuteronomium-Izajáš". O tom bude řeč v následující kapitole.


Na závěr dodáme, že před nasazením židokřesťanství na Rusi neexistoval žádný davo-„elitarismus“. Chybný je i názor, že na Rusi existoval stejný „kastový“ systém jako v Indii (tj. "bráhmani“, „kšatrijové“, „vaišjové, „šutrové“), kde je nemožné přestoupit z jedné kasty do druhé. Slovani v Rusku měli „varnový systém“, „Varna“ je společensky-světonázorová skupina, která se zformovala na základě osobních vlastností a specifik lidí, jejich úsilí, schopností, tužeb a sklonů k určité činnosti. To znamená, že „varna“ je doopravdy určitý druh kasty, jedná se o rolníky, dělníky, pány (manažery), vojáky, bohatýry, volchy. Avšak „varnový systém“ nejen že umožňoval, ale i vytvářel nezbytné podmínky pro přechod z jedné kasty do druhé, pokud nějaký člověk (obzvláště v dětství a při dospívání) projevil výrazný talent v nějaké činnosti nebo se o osvojení této činnosti vytrvale snažil.

 

Všechno popsané v této kapitole můžete porovnat se snahou současných vedoucích představitelů Ruska, o vytvoření jakési „střední vrstvy“, což čteme-li mezi řádky, předpokládá existenci jak „vyšší vrstvy“, tak i „nižší vrstvy“. Zamyslete se nad tím, v jaké „vrstvě“ se ocitnete vy sami (stejně jako Vaše děti a vnuci), pokud se podaří zrealizovat toto „přání“ „kremelských snílků“.

 

Komentář ke kapitole 5: TAJEMSTVÍ BUDOVÁNÍ GLOBÁLNÍ PYRAMIDY „SVĚTOVÉHO ŘÁDU“


Ano, tak tomu bylo, informace byly před lidstvem utajovány, ale proč žijeme v globální otrokářské společnosti i nyní, když informace byly pro nás odtajněny a každý k nim má přístup? Proč se lidé neučí, proč nezlepšují svojí míru rozlišení, proč se nestávají Člověkem?


V odpovědi na tuto otázku se musím vrátit k rozhovoru zástupce GP s Vladimírem Michajlovičem Zaznobinem, když se Zaznobin zeptal zástupce GP, proč lidstvu nepředávají své znalosti. Kdo nečetl výše, dopovím, že zástupce GP se na V. M. Zaznobina podíval a zeptal se ho: „Máte psa?“ a po souhlasném přikývnutí V. M. Zaznobina zástupce GP pokračoval: „ A učíte ho mluvit?“


Velice výmluvná odpověď zástupce GP, přičemž zcela pochopitelná, protože když se blíže podíváme na život většiny lidí, je to přesně podle japonského animovaného filmu Cesta do fantazie – Wikipedie (wikipedia.org), kde je život většiny lidí připodobněn životu prasat. Není se tedy čemu divit, že má GP o nás takové mínění. Dokud my lidé nepochopíme, že jsme na tento svět nepřišli proto, abychom se pořádně nažrali (v horším případě i ožrali) nebo abychom nahamounili jakýsi majetek, bude se k nám GP chovat jako k dobytku, respektive ještě hůře než k dobytku.


Jistě, je to tak, ale pouze z jednoho úhlu pohledu. Podíváme-li se na věc z druhé strany, všechno ve vesmíru má svůj vývoj a nic se neděje hned, okamžitě. Teorie Velkého třesku ve Vesmíru je hloupá pohádka, na které se živí spousty parazitů. A svůj vývoj má také člověk, respektive duše člověka. Pojďme se na ní nyní podívat blíže.


Genesis 1:27 B21 je napsáno, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: Jako muže a ženu stvořil je.


V dnešní době je na určitém stupni vývoje již známo, že člověk je trojjedinou bytostí, kterou tvoří fyzické tělo, duše a duch. Fyzické tělo, to všichni známe, ale co se skrývá za tou duší a duchem, to je pro většinu lidí velká záhada. Já osobně to chápu tak, že duše, to je to moje JÁ a duch, to jsou ta nehmotná těla okolo mě, někdo je pojmenovává jako auru. My se dnes budeme speciálně zabývat duší, neboli naším JÁ. Že něco takového existuje, pocítil jsem někdy po padesátce, když jsem si začal uvědomovat, že moje JÁ je vlastně stále stejné, jako když mi bylo 15, 20, 30 nebo 40 let. Ano, moje tělo lehce zestárlo, ale moje duše, tedy to moje JÁ někde uvnitř těla, to je stále stejné, stejně mladistvé, jako dříve.


V dnešní době se má za to, že slovy uvedenými v Bibli se má na mysli právě fyzické tělo člověka, i když od určitého stupně vývoje se už má na mysli právě duše. Zkusím vše uvést na pravou míru, tak jak to chápu v současné době já. Tak tedy, zaprvé, toho, kdo něco tvoří, budeme od nynějška nazývat stvořitel a protože my mluvíme o tom nejvyšším stvořiteli, který „stvořil“ celý svět (rusky „věs mir" = „vesmír"), budeme ho nazývat Stvořitelem. Aby to však nebylo úplně jednoduché, řekněme si, že Stvořitel svět nestvořil, avšak stvořil či možná lépe řečeno sestrojil (určil, vytvořil) pravidla, podle kterých se celý svět, tedy celý Vesmír zrodil a podle kterých se také rozvíjí.


Vznik Země je podle mne hezky popsán ve Zprávě "Orion" - KGB+. Připadá mi zcela logické, že se Země pomalu ale jistě zvětšuje a tím i pomalu ale jistě i vzdaluje od Slunce. A jak se Země zvětšuje? Někde uprostřed Země je jakýsi reaktor, který z vodíku a kyslíku vyrábí vodu. Ta se poté určenými cestami dostává na povrch Země a často pramení v horách, někdy i těsně pod vrcholem kopce, jak je hezky vidět třeba na 2507 metrů vysokém kopci Sarlyk Сарлык  (гора), kde asi 200 metrů pod vrcholem je několik pramenů, které se o kousek níže spojují do malého potůčku. Ostatně i naše řeky Vltava či Labe pramení v horách a v horách proto, aby byl z vody cestou k moři co největší užitek.


Takže Země se pomalu zvětšuje a tím se jí i pomalu prodlužuje oběžná dráha kolem Slunce, a tak by nikomu nemělo být divné, že před miliony let byl na Marsu život. Ano, na Marsu život byl a bylo to v době, kdy oběžná dráha Marsu byla na současné oběžné dráze Země. Jak asi chápete, jde o vzdálenost od Slunce, která pro vznik života nesmí být ani malá, ale ani příliš velká. Až Země nabere vlivem neustále vytvářející se vody takovou hmotnost, že se její oběžná dráha vzdálí od Slunce natolik, že na Zemi vše zmrzne, přesune se na její současnou oběžnou dráhu Venuše a život tak bude postupně vznikat na Venuši. Na současnou dráhu Venuše se přesune Merkur a na místě Merkuru se postupně objeví nová planeta, která vznikne sluneční erupcí. 


A to jsou přátelé právě ta pravidla, o kterých jsem mluvil výše. Stvořitel sám o sobě nic netvoří, Stvořitel „jen“ určil pravidla. Zde důsledně upozorňuji, že ta pravidla, někdo jim říká Vesmírné zákony, platí pro celý Vesmír jednotně. Neexistují výjimky, jako že nějaký vyvolený stát řídí Bůh nebo tak podobně, na takové pohádky jim neskákejte.


Podobně, jako postupně vznikají planety, vznikají také duše. Záměrně nepíši „lidské duše“, protože ty duše jsou lidské pouze v určitém stádiu vývoje. A opět, Stvořitel žádné duše nestvořil, pouze určil pravidla pro jejich vývoj. Já osobně datuji zrod duše nebo spíše zrod jakéhosi zárodku duše do nerostného světa, kde se ten zárodek může formovat i třeba miliony let. Poté, co zárodek duše splní v nerostném světě určitá kritéria, postupuje do světa rostlinného. A opět, po nějakém čase, jak dlouho nevím, ale statisíce let to klidně mohou být, a když splní určitá kritéria, postupuje, nyní už opravdová duše, do světa živočišného. Dobu, po kterou duše živočišným světem prochází, opět můžeme jen hádat, nicméně už to podle mne bude doba podstatně kratší, než doba strávená v nerostném nebo rostlinném světě. Také jsem přesvědčen, že vývoj duše postupuje od jednoduchých živočišných forem k vyspělým savcům.


V Mongolsku býval takový zvyk, že když umřel oblíbený domácí pes, tak když páníček psa pohřbíval, usekl mu ocas a uložil jej pohřbívanému psu pod hlavu. Toto dělal páníček tehdy, když si přál, aby se duše oblíbeného zemřelého psa napříště reinkarnovala do člověka.


S úkoly duše to vidím tak, že pokud duše daný úkol nesplní, točí se v kruhu a převtěluje se tak dlouho, dokud úkol nesplní. Po splnění postupuje duše o jednu úroveň (chcete-li o jeden schůdek či závit) výše.


Po splnění úkolů ve zvířecím světě se duše poprvé inkarnuje do člověka. Jedna mise duše v člověčím světě se odhaduje na cca 2000 let a za tu dobu se duše převtělí asi 18x. Abych to osvětlil více, představte si, že chodíte do školy postupně od 1. až do 18. třídy, přičemž každá třída je jedna reinkarnace. Proto jako ve škole, tedy i ve skutečném životě máme duše prvňáčky, druháky, třeťáky, těch je vždy nejvíce, mně se dokonce zdá, že skoro všichni, ale také máme pár duší, které už navštěvují 15. nebo i 18. třídu.


A stejně jako v normální škole, nemůžeme prvňáčka učit násobilku nebo páťákovi vysvětlovat derivace či integrály, protože to nepochopí, stejně tak nemůžeme v životní škole páťákům vysvětlovat, co je to svědomí nebo že by neměli parazitovat na druhých, když je to návyk, který si přinesli ze zvířecího světa. Stádovost mladých duší pramení právě odtud. 


Došel jsem k poznání, že to, do které třídy životní školy duše "chodí", se pozná podle toho, jak moc daná duše lže a jak moc tato konkrétní duše parazituje na druhých. Duše prvních tříd životní školy lžou jak v mládí, tak i ve stáří a čím ta duše chodí do vyšší třídy životní školy, jinak řečeno už je zde na Světě třeba po desáté, tak už má svou mravnost posunutu výše, už třeba lže jen jako dítě a ve stáří už vůbec ne, přičemž v ještě vyšších třídách pak staré duše nelžou už ani v mládí. To vše při zdárném vývoji, nicméně některé duše mohou i několikrát každou třídu opakovat a ty, které ani po několikerém opakování neuspějí postoupit, se možná rozpustí a možná se i vracejí do zvířecího světa, kdo ví.


Míra rozlišení, tedy rozlišení pravdy od lži, je člověku dána podle míry mravnosti, a protože mladé duše mají vzhledem ke svému vývoji tu svou mravnost prabídnou, mají prabídnou i míru rozlišení. Na mladé duše však není potřeba se nijak zlobit, my jsme na jejich stupni vývoji byli stejní. Spíše je potřeba je učit a pomáhat jim.

 

Když duše ukončí svou misi v člověčím světě, tak pokud je dostatečně vyvinutá a schopná, buď si volí další člověčí misi a nakládá si nové úkoly nebo, pokud už i ty zvládla, tak podle pravidel Stvořitele postupuje výše (výše, co se týká hierarchie) a stává se součástí Stvořitele, čímž se Vesmír pomalu ale jistě rozvíjí. To je podle mě to, co je myšleno je myšleno pod výše uvedenými slovy Bůh stvořil člověka ke svému obrazu.

 

Koncepci obecné bezpečnosti (KOB) máme pojem „Hierarchicky nejvyšší všezahrnující řízení“ (HNVŘ), přičemž tímto termínem se má na mysli „Bůh“. Ano, asi to HNVŘ lze nazvat i takto, ale mně v dnešní době připadá jako přesnější místo pojmu „Bůh“ pojem firmware, což bude zejména pro mladé pojem určitě pochopitelnější, než nepřesné označení „Bůh“, pod kterýmžto označení si stejně každý představuje něco jiného, ale jako základní řídící systém Vesmíru málokdo.

 

Každý máme v PC nebo v notebooku BIOS a přitom jen zlomek lidí bude vědět, k čemu ten BIOS slouží. A tak jako BIOS představuje firmware pro osobní počítače, tak Vesmírné zákony (pravidla), která vytvořil (určil) či sestrojil Stvořitel, a kterým mnozí říkají „Bůh“, slouží jako firmware Vesmíru. Tento vesmírný firmware bychom mohli alespoň v KOB nazývat Stvořitelovy Vesmírné Zákony (SVZ) nebo i Vesmírné Zákony Stvořitele (VZS) a neplést sem takové neurčité pojmy jako je pojem „Bůh“.

 

Ať už to budeme nazývat jakkoliv, Bůh nebo Vesmírné zákony, mějme na paměti, že se jedná o základní software, kterým se řídí celý Vesmír. Napovídají tomu i různé hlášky lidí, kteří tvrdí, že kdyby byl Bůh, že by to či ono nedopustil, případně nějakého, podle nich špatného člověka, by potrestal, či jinému by odpustil atd. Ne, ne, Stvořitelova pravidla platí pro každého, pro celý Vesmír bez výjimky a jsou stejná, no, a pokud někdo nerespektuje Jazyk životních okolností (JŽO), což je řeč, kterou s námi hovoří právě ta pravidla, tzn. ty Vesmírné zákony, které vytvořil (určil) či sestrojil Stvořitel, a kterým mnozí říkají Bůh, potom právě podle těch pravidel pokračuje náš další osud. Mnozí vědí, že – karma je zdarma. Slova „Vesmírné zákony“ píši s velkým „V“, protože ty zákony se tak nazývají.

 

A protože tato pravidla jsou pro celý Vesmír stejná, musí být stejný či velmi  podobný vývoj člověka i na jiných planetách. Georgij Sidorov k tomuto ve svých knihách uvádí, že když Země po určité katastrofě přišla o veškeré obyvatelstvo, bohové navozili na Zem lidi ze čtyř planet, které byly na podobném stupni vývoje, přičemž lidé z každé planety dostali svůj kontinent. Podle G. Sidorova se jednalo o bílou, žlutou, červenou a černou rasu. Bílá rasa např. měla přijít ze souhvězdí Velkého Psa, čehož důkazem má být Velká sfinga v Gíze, která zaprvé byla před přetesáním její hlavy psem a zadruhé, před tím, než se pootočila zemská osa o 15°, směřovala přímo na výše jmenované souhvězdí. 

 

To, co většina lidí v dnešní době nazývá Bůh a k čemu se modlí, nejen v kostelech, synagogách či mešitách, to jsou egregory, stvořené těmi, kteří to umějí a kteří k tomu mají moc. Já osobně jsem také stvořil egregor, ono to není nic zas až tak těžkého, a to jsem ještě nic o žádných egregorech nevěděl, přičemž ve firemním prostředí se mu říká třeba duch firmy. U nás se projevoval a projevuje tím, že při napojení se na něj, nejen třeba zaměstnancům, ale i mně, náš firemní egregor dodává přes podvědomí odborné informace, které nám umožňují snadněji řešit daňové a účetní otázky.

 

Tak, a ještě mi zbývá Stvořitel, ale tam absolutně tápu. Podobně, jako zelí nemůže chápat co se děje, když ho žere koza, nemůže člověk (zatím, tzn. na současném stupni vývoje) chápat, kdo nebo co je ten Stvořitel a jestli třeba nad ním ještě něco či někdo je či není.


Závěrem snad jen poznámka, že podle mého názoru se GP  vydal na cestu k sociálně spravedlivější společnosti. Nebude to hned, protože GP nemá rád silné manévry a ono to ani naráz nejde, ale myslím si, že to tak bude a já se těším na to, že třeba už za rok, když si pustím u nás doma v České republice televizi, neuvidím a neuslyším ty kýble špíny a hnusu, které se dnes a denně z těch televizí, a i jiných masmédií, na lidi doslova chrlí. Těším se na dobu, až k nám do firmy přijde zájemce o práci, a nikoli zájemce o peníze, který ničím, kromě svého vysokého ega, nedisponuje.


Můj optimismus vychází ze skutečnosti, že éra (století) fašismu skončila a že začíná éra Koncepce obecné bezpečnosti. Český národ, respektive česká společnost je velmi dobře připravena na přijetí, lépe řečeno na vytvoření sociálně spravedlivé společnosti v duchu KOB, a proto se také Česká republika (Bohemie – proto, že na našem území žili Bohové?) stane vůdčí silou Nové říše římské a poté i celé Evropy.“ 


Toto mé tvrzení se zdálo mnoha studentům KOB velmi optimistické, dokonce až nereálné, a proto se nyní pojďme podívat, co se v současné době děje v české společnosti.


Tak zaprvé, letos na podzim (2023) prošly českým parlamentem změny v zákoníku práce, jejichž naprostá většina (možná všechny) jsou ve prospěch zaměstnanců. Některé začaly platit ještě v říjnu, některé budou platit od nového roku, ale téměř všechny dávají zaměstnancům větší jistoty a zaměstnavatelům přidávají povinnosti vůči zaměstnancům.


Já vím, není to moc, ale přidáme-li k tomu, že např. Jaroslav Dušek dostal za úkol rozhlásit ve společnosti problém rakovina a že třeba kritička Covidu MUDr. Soňa Peková dostává v médiích neobvykle široký prostor, přičemž se ve svých rozhovorech věnuje podstatě člověka, jeho duši, nebo že právě v těchto dnech přišla do kin premiéra filmu Petra Wachlera Tajemství a smysl života, jedná se o významný posun v řízení složitých sociálních supersystémů, tedy naší společnosti.


V této souvislosti nelze opominout, že všichni výše zmínění jsou součástí systému, tedy že jimi ohlašované směry vývoje jsou zcela v souladu s koncepcí Globálního prediktoru, přesněji jeho Euro-Asijského (rudého) křídla. A já přátelé říkám, zaplať Pán Bůh za to.


Naše společnost se bude měnit ze společnosti spotřební, kudy cesta doopravdy nevede, na společnost, ve které se bude klást důraz na vývoj člověka a jak jsem psal v 83. části, pro parazity v takové společnosti nebude místo.


Ředitel zeměkoule, jehož v KOB nazýváme Globální prediktor (GP), řídí a ovládá dění na Zemi díky svým vědomostem a znalostem a právě KOB je takovým částečným uvolněním znalostí a vědomostí do společnosti. Že se jedná pouze o jakési dílčí znalosti a vědomosti je patrné z toho, že jsme s kolegy našli zejména v knihách Základy sociologie a de facto ve všech materiálech KOB založené nepravdy, které mohou mít zásadní vliv na chápání myšlenek KOB.


Nicméně opět opakuji: „Zaplať Pán Bůh za to“. Že nemluvím do větru, o tom svědčí i tendence, že  Ve světě roste tlak na zdanění jednoho procenta nejbohatších lidí , Světové ekonomické fórum 2023: Česko bude v Davosu zastupovat Síkela. Abyste si, přátelé a studenti KOB, nemysleli, že 1 % bohatých samo uznalo, že je potřeba těm dole trochu pomoci, to určitě ne, protože moje zkušenost s milionáři je taková, že čím víc mají, tím víc kradou. V tomto případě se tedy jedná jen o projev globálního řízení, jsou to ty tendence, o kterých píši. No nic, pojďme dál.


Myšlenky a témata, nastolená jak paní MUDr. Soňou Pekovou, tak zejména Wachlerovým filmem Tajemství a smysl života, jsou a budou zásadní pro další rozvoj celého lidstva. Pro mnoho lidí bude shlédnutí Wachlerova filmu jen jakousi fantazií a stejně tak mnozí z těch, kdo si vyslechnou MUDr. Soňu Pekovou, jí nebudou vůbec rozumět. Nebudou vůbec chápat, o čem mluví, protože k chápání výše uvedené problematiky je potřeba dospět.


Ale abychom se vrátili k otázkám z úvodu této kapitoly. Je to o tom, že všechno má svůj čas a všechno má svůj vývoj a stejným či podobným vývojem prochází i duše. K typu struktury psychiky Člověka musí každý dospět, stejně tak, jako každý musí dospět k chápání Koncepce obecné bezpečnosti. Na to, aby byly změny prováděny odspodu, může GP zapomenout, možná, kdyby do toho neházelo vidle jeho bílé křídlo (Bělogvardějci, Trockisti, Fašisti, Liberálové a další   – všechno to je pojmenování jedněch a těch samých), tak snad by to i mohlo jít, ale takto musí veškeré změny přijít svrchu, postupně a pomalu.


Přátele v Barnaulu bych rád tímto opět upozornil na to, že výše uvedené myšlenky vyšly z Prahy, respektive z České republiky a že by se tedy měli začít učit česky, pokud chtějí nějakým způsobem pomoci své vlasti a ne jen papouškovat naučené fráze o podpinďosech a dalších nepřátelích Ruska.


Slovanský systém varen


Nyní se pojďme podívat na starý slovanský systém Varen, o kterém výše píše generál Petrov. Ruským, respektive slovanským varnám se věnuje ruský historik Alex Neil na svém blogu Probuzení vědomí a my se zaměříme na články Aspekty vývoje člověka a jak si ho představovali naši předkové, Slovansko-ruská Varnavost a  Zvláštnosti Slovansko-ruské Varnavosti (Varnosti).


Představy našich předků o jejich životní cestě se nám dochovaly ve Slovansko-ruských Varnavostech (Varnostech). Slovo „varna" má své kořeny v sanskrtu a znamená „kvalita" nebo také „barva".


Člověka hned napadne, že slova „varna" a „kasta " mají indický původ, ale zdaleka tomu tak není. Indický kastovní systém obsahuje čtyři varny neboli vrstvy: bráhmany, kšatrije, vajšije a šúdry.


Toto dělení lidí podle varny však nemá původ v Indii. Toto chápání místa člověka v životě do Indie přinesli árijci před čtyřmi tisíci let. Následně však, v důsledku nízké úrovně rozvoje osídlení byl tento systém filozofického pohledu silně zdeformován a prakticky se proměnil v krutý fašistický systém, ve kterém jsou kasty pevně určeny podle práva narození, a přechod mezi kastami není přípustný.


Slovansko-Ruská varnavost však má zcela jiný význam, ne takový, jako v indickém kastovém systému. Především, varna slouží pro určení úrovně evolučního rozvoje člověka ve společnosti v závislosti na úrovni jeho osobnostního rozvoje a samotné varny nejsou určeny podle práva narození.


Člověk podle míry svého rozvoje a věku přechází z varny do varny. Samo slovo varna je čistě ruské. Jeho význam je - s jakým předurčením jste přišli na Zemi v tomto zrození.


Zde je zásadní rozdíl mezi „kastou“ a „varnou“. Pokud byste se narodili jako kšatrij, nemůžete nikdy spadnout mezi vajšije, i kdybyste byli hloupí jako štoudev a také naopak, pokud jste se narodili jako šúdry, a i když máte IQ nadprůměrné i oproti kšatrijům, systém kast Vám nedovolí přejít do vyšší kasty.


Oproti tomu, v systému varen je přechod mezi varnami přímo žádoucí, samozřejmě myšleno přechod do vyšší varny, ne degradace a debilizace, čehož jsme svědky v současné době.

Stručně řečeno, ve slovansko-ruských varnách (kategoriích) lidé žijící na naší Zemi, kráčející po vzestupné cestě vývoje jejich božské Esence, patří k jedné ze čtyř varen (kategorií) - to jsou

v ruštině Людины (Труженики), Человеки (Веси), Человече (Витязи) и Азы (Жрецы),

- v české transkripci Ljudíny (Truženiki), Čelověki (Věsi), Čelověčí (Viťjazi) i Azy (Žreci). 

 

V nepřesném českém překladu by se mohlo jednat o kategorie (varny) - Lidé (Pracovníci), Člověk (člověk Vážený), Celý Člověk (Rytíři) a Azy (Žreci)


Nakonec, i když to není v jednom životě, člověk, jak se vyvíjí, postupně prochází těmito kategoriemi (varnami). V ideálním případě je doba pobytu v každé varně (kategorii) 18 let. Ve své řadě mají všechny varny další tři podvarny (podkategorie), podúrovně, s dobou trvání 6 let.

 

Jak je uvedeno výše, přicházíme na tento svět, abychom naplnili své předurčení, a proto máme svou varnu předurčení, tedy jakými lekcemi musíme projít, abychom získali potřebné zkušenosti pro náš další rozvoj.

 

Od okamžiku svého narození, jak stárneme, přecházíme z varny do varny a procházíme různými podvarnami. Proto kromě varny předurčení je ještě i varna průchodu - to je místo, kde se nacházíme podle našeho věku a varna nalézání, tedy ve které jsme varně v daném okamžiku času.

 

Při harmonickém a správném vývoji člověka by se varna průchodu a varna nalézání měly shodovat, ale faktem je, že z řady důvodů nemusíme po určité době získat potřebné zkušenosti a tehdy může varna procházení za varnou nálezu zaostávat.

 

A tak, první varna - Lidé (Ljudiny)

 

První podvarna jsou SMERĎ

Smerď neznamená, že někdo smrdí. Smerď - znamená S - Danou Mírou (s meroj dannoj)Co se tím rozumí? Člověk se právě narodil. Neví, jak přežít na tomto světě, neumí se o sebe postarat, neumí se ovládat. Neumí ještě nic: Ani chodit, ani mluvit.

 

Ještě nechápe, co se může a co se nemůže dělat. Proto jeho matka a otec definují Míru: to je špatné, to je dobré, to se dá udělat a toto se dělat nemůže. To jsou nezbytná opatření pro jeho vlastní bezpečnost.

 

Zde je obzvláště důležité období rozvoje člověka do jednoho roku věku. Toto období je nejdůležitější při formování osobnosti člověka. V této době je dítě bezmocné a na jeho vývoj má velmi silný vliv vztah matky a dítěte.

 

Pokud je matka s dítětem, stará se o ně, pak se u něj vytvářejí základy správného vývoje - důvěra v lidi, normální vztah k rodičům, uspokojují se jeho potřeby, včetně vztahů.

 

Pokud se matka k dítěti chová nevhodně, nadlouho ho opouští, tráví s ním málo času, pak se u dítěte vytváří nedůvěra k lidem, emocionální izolace, což má negativní vliv na jeho další vývoj.

 

Od jednoho do tří let se u dítěte formuje samostatná osobnost, sebevědomí. Dítě se učí mluvit, chodit a komunikovat. Učí se nejjednodušším návykům - samo jíst lžící, samo se oblékat atd.

 

V tuto chvíli je velmi důležité, abyste se s ním příliš nepiplali nebo nebyli příliš přísní. Všechno by mělo být v potřebné míře, aby se u dítěte zformoval pocit nezávislosti.

 

Od tří do šesti let věku je u člověka zakládán tvůrčí potenciál, zvídavost a co je obzvlášť důležité, chování podle jeho pohlaví. (Pozn. překl.: chlapci vyrůstající bez otce, si berou vzor ze své matky a pak v dospělosti mívají problémy s určením své sexuality.)

 

Takže až do 6 let probíhá formování smerďi. Člověk se musí naučit mluvit, mít nejjednodušší návyky péče o sebe a již nějak vzájemně komunikovat s ostatními. Už může přežít. V této době je dítě velmi připoutáno k matce.

 

V tomto časovém období se formuje počáteční základní úroveň sebe rozvoje. Ve věku do 6 let získává člověk přibližně 80% všech informací a pouze 20% po celý zbývající život.

 

 

Druhá podvarna jsou ŽIVÍ

 

Fáze vývoje od 6 do 12 let. Během tohoto období se u dítěte formuje láska k práci a rozvíjí se poznávací a komunikativní návyky.

 

Při správném vývoji bude sám jevit zájem a nabízet svou pomoc matce nebo otci. V tomto období se u dítěte rozvíjí smysl pro povinnost, touha po úspěchu a zvládnutí jednoduchých prací.

 

Naši předkové věřili, že se člověk v tomto období formuje jako žijící. Žijící je ten, kdo začal žít. Ve svém životě je žijící řízen instinkty a strachy. Existuje pro něj pouze hmotný svět.

 

Ještě před sto lety se chlapec ve věku od 6 do 12 let už mohl starat o dobytek, jezdit na koni a pomáhat na poli. Mohl si sám vyrábět hračky, pomáhat otci vyrábět nábytek, postroje a další věci, potřebné v hospodářství. Pokud mu dáte nůž, sekeru, pazourek, hrnek a pošlete ho do lesa, klidně tam přežije.

 

Dívka se mohla starat o své mladší bratry a sestry, pečovat o zahradu, zapalovat pec nebo připravovat večeři.

 

V této době osoba obdržela jméno a stala se členem komunity. Mohli mu ukládat provádění nějakých jednoduchých prací pro komunitu. Výchova chlapců v tomto věku byla více přenášena na otce.

 

 

Třetí podvarna jsou Lidé (LJUDINY)

 

Etapa rozvoje od 12 do 18 let. V tomto období se definitivně formuje chování podle pohlaví, formování světonázoru, volba povolání. Člověk se naučí podřizovat nebo, je-li to nezbytné, být vůdcem.

 

Podle představ našich předků člověk přechází do kategorie lidí (Ljudiny). Lidé už mají představu o uspořádání světa. Mají svědomí. Chápou pojmy dobro a zlo. Jejich život je ovládán pocity, soucitem a rozumem.

 

Hlavní nápady a činy jsou zaměřeny na vlastní rozvoj a rozvoj svého těla. Životním ideálem se pro ně stává - postavit dům, zasadit strom, vychovat syna.

 

Druhá Varna - Člověk

 

První podvarna jsou Dospělý

 

Období od 18 do 24 let věku – to je čas duševní a morální zralosti. Osoba ovládá zvolené povolání, volí životní styl a své místo v něm. Rozvíjí se u něj profesionální myšlení.

 

Prosazuje se v profesionální a sociální sféře, bojuje o své místo na slunci. V tomto období si člověk obvykle vybírá životního partnera a zakládá rodinu.

 

 

Druhá podvarna je Vážený člověk (Věsi)

 

Vážení jsou ti, kteří již ve společnosti získali vážnost. Stali se mistry svého oboru.

 

Od 24 let do 30 let začíná první období zralosti. V tuto chvíli se člověk plně rozvíjí jako osobnost. Snaží se stát se nejlepším ve všem. Vyšplhat se vysoko na kariérním žebříčku a stát se spolehlivou oporou pro své blízké. Už ztratil mladistvý maximalismus. Už si dobře rozmýšlí své činy, a proto se mu daří dokázat mnohem víc, než v mladším věku.

 

 

Třetí podvarna je ČLOVĚK

 

Období od 30 do 36 let - to je druhé období zralosti. Život se stává více racionálnějším a uspořádanějším. Obvykle si člověk v tomto období už pořídil nebo postavil obydlí a počal děti. Finančně zajistil sebe i rodinu.

 

Podle představ našich předků se takový člověk vyvinul do stavu ČLOVĚK.

 

 

Třetí varna – Celý Člověk (hotový Člověk)

 

První podvarna je Řídící pracovník

 

Období od 36 do 42 let. V tomto věku již člověk dosáhl hmotného blahobytu. Už se nebojí o budoucnost. Stále častěji mu do hlavy přicházejí myšlenky, že jsme smrtelní, že náš čas běží. Člověk si stále častěji klade otázky: „Proč je to všechno?“, „Proč existuji?“, „K čemu je vůbec všechno?“

 

V tomto věku již člověk nashromáždil určité množství zkušeností a znalostí a nastal čas uskutečnit své předurčení. Během tohoto období si musí zpravidla zvolit svoji Duchovní cestu. Člověk začíná chápat, jak je uspořádán svět a společnost, nabývá moudrost, získává všeobecný pohled na život.

 

Podle stupně svého rozvoje v tomto období musí přijímat stále větší odpovědnost za ty, kdo jsou na něm závislí. Převzetí ještě větší odpovědnosti mu dává možnost zlepšit se jako osobnost.

 

 

Druhá podvarna jsou RYTÍŘI

 

Období od 42 do 48 let. Během tohoto období života člověk přichází na to, že je již schopen plně projevit tvůrčí energii, která je mu vložena Přírodou. Objeví se u něj touha ovlivňovat světové dění.

 

Hlavním rysem tohoto období je služba lidem. A ačkoli je název této podvarny spojován s válečníky, Rytíři - jsou ne jen a ne pouze válečníci, ale spíše vynikající vůdci, kteří žijí podle svědomí a brání spravedlnost.

 

 

Třetí podvarna je Celý Člověk (hotový Člověk)

 

Období od 48 do 54 let. V tomto období vývoje člověk dosáhne porozumění a pochopení toho, jak je sestaven svět a společnost. Lidé, kteří dosáhli této úrovně, mohou řídit stát. Tato podskupina se také nazývá ČLOVĚČÍ v nejširším smyslu tohoto slova. ČLOVĚK -  to je člověk s velkým písmenem. Všechny jeho myšlenky směřují ke službě společnosti, státu.

 

 

Čtvrtá varna - Azy

 

Název této varny odpovídá prvnímu písmenu abecedy az, což znamená, že osoba, která dosáhla této úrovně vývoje - je první. Jiným způsobem můžeme říci, že Az je bůh ztělesněný na Zemi v lidském těle.

 

Člověk touto fází prochází ve věku od 54 do 72 let a skládá se také ze tří podvaren.

 

První podvarna - VOLCH (od 54 do 60 let)

 

Volch - Čaroděj je ten, kdo interaguje s okolním světem, s přírodou, s jejími prvky, se zvířaty.

 

Mohou být léčiteli, neléčí však nemoci těla, ale nemoci duše. Mohou také prorokovat, ale jen v extrémních případech, kdy lidé nebo stát čelí velké hrozbě.

 

Volchové mohou být ještě «učiteli», přesněji řečeno rádci. Radit lidem, jak postupovat v tom či onom případě. Volchové mohou být nejen v této varně, ale i v dalších varnách, kromě první.

 

Druhá podvarna - VEDUN (od 60 do 66 let) vědmák

 

Vedun je ten kdo ví a zná, a to znamená moudrost (od slova vědění). Ovládá svou mysl a pocity. Je to člověk, který vnímá svět prostřednictvím jednoty s ním. Získává znalosti nejen logikou, ale také intuicí. Úkolem veduna je udržovat a předávat védské znalosti, obdržené od žrece.

 

Třetí podvarna - ŽREC (od 66 do 72 let)

 

Az - Žrec - plyne životem - jako řeka. Již dosáhl v úrovni vývoje boha, ale stále ještě se nachází v lidském těle, a proto má schopnost přijímat «živé poznání»  přímo od bohů.


Takže jsme velmi stručně prozkoumali, o čem mluví Slovansko-Ruská Varnavost. Přirozeně se ptáte, k čemu to všechno potřebujeme? Proč bychom měli vědět, do které varny patříme?

 

Právě že znalost toho, do jaké varny patříme, nám umožňuje určit, na jaké duchovní úrovni vývoje se nyní nacházíme a kam bychom ve svém snažení měli směřovat.

 

A to znamená, že toto poznání nám umožní pokročit v realizaci našeho předurčení v této reinkarnaci. Koneckonců, pouze tím, že budeme dělat to, co je pro nás v tomto životě předurčeno, získáme nezbytnou životní duchovní zkušenost vědomí a dosáhneme štěstí a radosti.

 

Protože znalost našeho předurčení nám umožní stanovit účel našeho života, volbu povolání, morální a etické standardy, ke kterým bychom měli směřovat, a také nám pomůže udělat správnou volbu našeho životního partnera k vytvoření harmonické rodiny. Jistě souhlasíte s tím, že to není tak málo pro to, abyste mohli žít Šťastně a Radostně.

 

Tolik tedy z článků Alexe Neila. K výše uvedenému je třeba dodat, že vše v článcích uvedené se týká pouze mužů. Ženy podle mne měly ve společnosti zvláštní postavení, byly ctěny a respektovány, ale do řízení mluvit nesměly a ani nemohly, protože životní priority ženy jsou rozdílné, od životních priorit mužů. Žena a muž vytvářejí tandem – „nedívají“ se na sebe, ale dívají se stejným směrem. Stvořitel stvořil člověka jako muže a ženu. Muž není Člověk bez ženy a žena není Člověk bez muže. Muž a žena mají opačně řazené životní priority (= programy od našeho Tvůrce); mějme to na zřeteli a respektujme to, není na tom nic špatného:

 

Priority Ženy:                                                      Priority Muže:

     - péče o sebe, pak péče o                                       - péče o národ, pak péče o

     - dítě, pak péče o                                                      - stát, pak péče o                                                     

     - muže a rodinu, pak péče o                                  - obec, pak péče o                                                   

     - obec, pak péče o                                                   - ženu a rodinu, pak péče o

     - stát, pak péče o                                                     - o sebe.

      - národ.

 

Ženy mají mnoho krátkodobých projektů (maximálně do jednoho měsíce trvání – viz obr. 7-17). Moje paní umí a také zvládá v jeden okamžik dělat několik prací, např. luxuje v pokoji, uklízí koupelnu, přesazuje květiny a k tomu mi ještě stíhá dělat jídlo a celou dobu hovořit s kámoškou přes Whatsap. Neskutečné, to muž určitě „nezvládne“, protože muž pracuje systematicky, jedno po druhém.


Žena si vždy vybírá otce svých dětí, ne naopak. Ženy pro své potomky hledají dobrou genetiku. Také se ženy vždy přidávají k vítězné straně - řeší přežití sebe (v zásadě řeší přežití svého druhu).


Tedy ženy nemohou nic řídit, natož stát nebo velkou firmu, a pokud už je někam nějaká žena dosazena, není to proto, že by měla řídit, vždy je na tom místě jen jako loutka, mluvící hlava, přitom znovu opakuji, není to o ženách nic špatného, prostě jejich úkolem zde na světě není řídit a už vůbec ne společnost. Ženám  přidělil Stvořitel jiné úkoly, ke kterým je také patřičně geneticky vybavil.


Přátelé a studenti KOB, vzpomeňte si na Slovansko-ruské varny vždy, když na Vás někde z televize nebo z novin vykoukne nějaký mlaďoch a bude se Vám snažit natlačit do hlavy, jak se máte na „něco“ dívat a jak to „něco“ máte chápat. Ono to zde ještě nezaznělo, ale „ŘÍZENÍ“ je informační proces, tedy přijmete-li jakoukoliv informaci, vždy jste jí ovlivněni, vždy se Vám zapíše do podvědomí a vždy jí určitým způsobem berete při svém rozhodování v potaz.

 


[1] Pro příklad v České republice nemusíme chodit vůbec daleko do historie, stačí si vzpomenout na rok 1989, kdy k moci přivedli „elitu“ vychovanou ve školách na Západě a zejména v Prognostickém ústavu. Takovéto „ústavy“ vznikly v 90-tých letech minulého století ve všech zemích socialistického tábora - (pozn. Překladatele MM)

[3]  Novodobé ruské rčení – prý od Černomyrdina, kdy hodnotil měnovou reformu, ale spíše se nechá takto v Rusku zhodnotit cokoliv -  (pozn. překladatele MM)

[4] Jako první v historii lidstva současné civilizace -  (pozn. překladatele MM)

[5] a tisíciletí -  (pozn. překladatele MM)

763 zobrazení9 komentářů

9 Comments


mmakovy
Jul 09

Tak vida, jak se nám ta KOB pomalu začíná dostávat i do mainstreamu:

Diagnóza chcípající kobyly – CZ24.NEWS

Like

mmakovy
Jun 28

Václavské náměstí

Pražský dopravní podnik (DPP) zahájil stavbu tramvajové tratě na Václavském náměstí, která povede od Národního muzea doprostřed náměstí a bude dlouhá 550 metrů. Náklady na výstavbu činí 1,24 miliardy korun a práce potrvají tři roky, přičemž kolejové konstrukce dodá Pražská strojírna.


Kvízová otázka pro studenty KOB: Proč bude Václavské náměstí po tři roky rozkopané?

Na Václavském náměstí začne v sobotu stavba tramvajové tratě — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz)

Začala výstavba tramvajové trati na Václavském náměstí, kolejové konstrukce dodá Pražská strojírna | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran

Like
seky333
Jul 03
Replying to

Mě napadlo že Slovensko nemá zastoupení protože není pro ně "duležitý" tedy ted.

Like

mmakovy
Jun 28

Politická strana jako business, tak to přátelé musí skončit. Nikdo na společnosti parazitovat nebude, pro takovéto parazitování nebude v nové společnosti místo.

A samozřejmě, vracet se bude a nejen Hilšer!

Hilšer získal fíglem ze Senátu o 5 milionů korun víc. Čerpat chce dál - Novinky


Like

mmakovy
Jun 27

Babišova firma prohrála první soud kvůli reklamě na Čapím hnízdě - Seznam Zprávy


REKLAMA je ve své podstatě PODVOD, a proto pro ni nebude v nové společnosti místo. Chceš dělat někomu reklamu, dělej, ale zdarma, bezplatně.

Začít by se mohlo tím, že výdaje za reklamu nebudou uznány za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, protože ve své podstatě jimi ve skutečnosti ani nejsou.


Like
bottom of page