10. 10. 2024
Tajemství ruské matrjošky
Nejen že „dílčí míry“ spolu tvoří „plnou míru“ (mnohorozměrnou matici) nějakého předmětu a jsou závislé jedna na druhé, ony jsou závislé i na všem, co je obklopuje. Opět si jako příklad můžeme vzít cihlu. Pokud venku pršelo, a cihla namokla, tak voda pronikla do jejích pórů a změnila její váhu. To ale není vše. Pokud po dešti přišel mráz, tak se voda změnila na led, a vzhledem k tomu že led rozpíná svůj objem, tak se cihla začala rozpadat.
A co vyvolalo déšť a mráz, které svým vlivem začali měnit „plnou míru“ cihly? Vyvolala je změna počasí v oblasti, kde leží cihla. A co způsobilo změnu počasí v dané oblasti? Způsobily ji změny v biosféře celé planety Země. A ty se dějí proč? Na změny v biosféře má Slunce a celý vesmír. A kromě toho má na počasí vliv i činnost člověka. Vždyť biosféra také představuje určitou konkrétní mnohorozměrnou matici. Ukazuje se, že tato matice biosféry obepíná matici cihly (cihla je tak jednou z položek matice biosféry). Ovšem také matici biosféry obepíná ještě mnohorozměrnější matice: matice sluneční soustavy, a tu zase obepíná matice celého vesmíru (obr. 9-16).
Obr. 9-16
Všimněte si! Vznikla nám matrjoška! Vzpomeňte si na ruskou lidovou pohádku o nesmrtelném Kostějovi, jehož smrt se skrývá „na konci jehly, jehla je ve vejci, vejce v kachně, kachna v zajíci, zajíc je v truhlici a truhlice visí na řetězu na vysokém dubu“. Je to samozřejmě jen obraz, ale pomáhá nám získat prvotní představu.
Co se týče vzájemného působení „matrjošek“, tak vliv probíhá nejen ze strany „velké matrjošky“ na „menší matrjošku“. Existuje i vliv „menší matrjošky“ na „velkou matrjošku“, ale tento vliv je omezen hranicemi, které vytyčila „větší matrjoška“. Jednoduše řečeno, „menší matrjoška“ může dělat vůči „větší“ pouze to, co jí „větší matrjoška“ dovolí. Pokud „menší matrjoška“ překročí shora nastavené přípustné hranice, tak „větší matrjoška“ zakročí a udělá si s „menší“ pořádek.
„Matice“ jako „nálevka“
Příklad s matrjoškami ilustruje „hierarchii řízení“ ve vesmíru. Podrobněji to prozkoumáme ve 12. kapitole. Prozatím jen řekneme, že nejde jen o bezduché vojenské řízení typu: „K zemi a klikovat!“ Jde o řízení „shora dolů“, které se podle potřeby realizuje pravděpodobnostním způsobem. To například znamená, že sis vybral z více cest jednu a vydal jsi rozkaz svým podřízeným, aby kráčeli po tebou zvolené cestě. Vidíš, že po tvém rozkazu se všichni vydali přikázanou cestou, ale i tak všechno neprobíhá ideálně (z různých příčin: zvolils nevhodnou cestu; pohyb blokuje někdo silnější; sám děláš chyby při přesunu atd.), takže vydáš nový rozkaz a usměrňuješ pohyb vojáků až do možnosti, že přesměruješ celý „pochod“ na úplně jinou cestu. Takže matice se mění pravděpodobnostně, a ne jednoznačně!
Vzhledem ke všemu řečenému můžeme vyvodit závěr: míra — to je mnohorozměrná pravděpodobnostní matice možných stavů matérie.
Co znamená slovo „mnohorozměrná“, je jasné. „Pravděpodobnostní“ je také jasné. A „možných stavů matérie“, to je všechno to, co „větší matrjoška“ umožňuje udělat „menší matrjošce“, která je v té větší uložena.
Aby to bylo jasnější, zobrazíme si to graficky. Představme si mnohorozměrnou pravděpodobnostní matici jako nálevku s okraji podobnými schodům (obr. 9-17).
Obr. 9-17
Do nálevky je spouštěna „nit“ evoluce (lano). Evoluce, o které budeme v následující kapitole mluvit, se rozvíjí podle „mnohorozměrné pravděpodobnostní matice možných stavů matérie“. Postup na novou úroveň je možný jen tehdy, pokud je nasycen prostor nižšího stupně (zde máme na mysli informační nasycení). Každý závit lana v této spirále je oporou, na kterou se pokládá další závit. Pokud to tak není, spirála se zhroutí. Právě z toho důvodu naše strana KSS tvrdí, že je nutné nejdříve společnost „nasytit“ potřebnou informací, dříve, než se bude něco měnit. Ale revolucionáři se snaží situaci lámat přes koleno, což přináší krev, slzy a trápení miliónů lidí. Přesně toto dělali se zemí demokratizátoři v 90. letech 20. století. Z toho plyne ponaučení: nesmíme se snažit předběhnout míru rozvoje.
„Matrjoška z „nálevkových matic“
Ke znázornění vzájemného vlivu matrjošek-matic můžeme schody ve spirálovité nálevce vynechat, nakreslíme jen samotné nálevky. Na obr. 9-18 jsou zobrazeny tři matice:
— Matice cihly (její „život“ (výroba-využití-rozpad) také probíhá na pravděpodobnostním principu).
— Matice biosféry.
— Matice naší sluneční soustavy.
Větší matice mají vliv na menší, a naopak. Samozřejmě, že vliv cihly na biosféru je zanedbatelný, ale stále zde určitý vliv je, třeba jen proto, že se časem cihla rozpadá na prach a znečišťuje atmosféru.
Obr. 9-18
Trojjednota je proces
Všechny tři složky této „svaté trojice“ „matérie-informace-míra“ vždy existují v nerozlučně vzájemné jednotě: ve vesmíru se každá „věc“ (matérie) určitým způsobem přetváří (mění obraz-informaci) v míry, tj. podle záměru Tvůrce. A tento proces (trojjednoty: matérie – informace - míry) je neustálý. Všechny „matrjošky“ (jak sousední, tak do sebe vzájemně vložené) na sebe mají neustálý vliv díky vibračním procesům, o čemž jsme už mluvili. Ale všechny tyto „matrjošky“ jsou vloženy do té největší „matrjošky“ — „celovesmírné míry“, která předurčuje všechny probíhající procesy v ní vložených menších „matrjošek“. Určuje jim hranice možného i nemožného. Jinými slovy, „celovesmírná míra“ řídí všechny ostatní míry („matrjošky“/“nálevky“). Viz obr 9-19.
Avšak neřídí je jako loutky, příkazy, ale řídí je nepřímo pomocí statistických předurčeností. Tj. vytyčí cíl, nastaví hranice možného a nemožného, a cestu samotnou si každá „matrjoška“ vybere sama. Tj. každá „matrjoška“ má určitou míru svobody, v jejíchž hranicích může jednat samostatně (Boží dopuštění).
Přitom je potřeba nezaměňovat celovesmírnou míru s Bohem. Celovesmírná míra je Božím nástrojem (v náboženské terminologii „Duchem svatým“).
Díky takovému nejvyššímu celovesmírnému řízení probíhají v té největší „nálevce“ procesy neustálé přeměny matérie podle shora předurčené míry.
Jakýkoli přenos informace z jednoho fragmentu vesmíru na jiný vyvolává v tom druhém fragmentu změny informačního stavu. Se změnou informačního stavu se automaticky mění i míra toho druhého fragmentu, což se následně projevuje i v matérii, tj. určitým způsobem se změní i materiální nosič. Takto se střídáním vlivu horkých slunečních paprsků přes den a mrazů přes noc vytvářejí na kamenech nejdříve praskliny, a později se rozpadávají na písek.
Obr. 9-19
Pokud došlo k mechanickému vlivu na nějaký předmět (matérii), v jehož důsledku se z něj kousek odštípl, tak to narušilo jeho „vnější obraz“, což změnilo i jeho původní míru.
Pokud se nějaké „věci“ změnila její původní míra, tak se automaticky změní i informační stav této „věci“, což vede i ke změně materiálního nosiče této „věci“.
A tak je to všude a se vším. Stačí se jen „dotknout“ jedné ze tří složek, a hned se to projeví i na zbylých dvou. „Všechno plyne, vše se mění“ — tak mluvili staří lidé. Pokud pochopíme mechanizmus interakce tří složek trojjednoty, tak budeme schopni pochopit i mnohé jevy v životě lidstva (minulé i současné), které se po celá staletí až dodnes považovaly (i oficiální akademickou vědou) za nepochopitelné „zázraky“. Týká se to schopnosti prastarých slovanských volchvů a divotvůrců dělat zázraky (přemísťovat předměty, řídit počasí atd.). Týká se to i „tajemství“ stavby staroegyptských pyramid a mnoha dalších „tajemství“.
Ale celé „tajemství“ spočívá v tom, že pokud si nějaký člověk dokáže:
— Představit obraz určité věci nebo jevu (informaci),
— Dát tomuto obrazu (informaci) plnou míru (až do molekulárních a atomových struktur), tak
— Nastane materializace tohoto obrazu (jevu).
Tomuto procesu odpovídá slovo „strojit“ (s-trojit, tj. spojovat tři do jednoho). Je známo, že indický guru Sai Baba byl zvyklý obdarovávat některé návštěvníky svého ášramu zlatými prsteny s rubínovými kameny, které se z „ničeho“ objevily v jeho dlani, před očima udivených návštěvníků. Není to žádný trik. Sai Baba ovládá výše popsaný mechanizmus „s-trojení“. [1]
Korán popisuje tuto schopnost tvoření věcí a jevů, kterou disponuje Bůh. V kapitole 2, verši 111 (117) se píše: „On [Bůh] je stvořitelem nebe i země, a když se pro něco rozhodne, tak jen řekne, Buď!‘ a stane se“. A nyní si to porovnejte s citátem z Knihy od Šmakova: „Slova Boha jsou Jeho písmem. Myšlenka Boha je Slovem“.
Z Bible je známé, že Bůh stvořil člověka „k obrazu svému, k obrazu Božímu“ (není však roven Bohu). Tím pádem je člověk obdařen schopností „dělat zázraky“. Tato schopnost je už obsažena v genomu člověka.
„Mechanizmus interakce“ tří složek trojjednoty umožňuje pochopit práci filipínských léčitelů. Jejich „kouzlo“ spočívá v tom, že si dokážou představit obraz nemocného orgánu a dát mu míru, která je potřebná pro uzdravení. Je to spojeno i se schopností člověka pronikat do objemnější míry („matrjošky“), než je ta, do které patří on sám. O této schopnosti „proniknutí do vyšších měr“ svědčí i Korán 2:256 (255): ‹‹Bůh — není jiného božstva kromě něho, živého, existujícího; nad ním nevládne ani dřímota, ani sen; patří mu vše, co je na nebesích i na zemi. Kdo se před ním ocitne jinak, než s jeho svolením? On zná to, co bylo před nimi, a i to, co bude po nich, a oni nechápou nic z jeho vědomostí, kromě toho, co si on sám přeje. Jeho trůn obepíná nebesa i zem, a jejich ochrana ho netrápí. On je opravdu vysoký, velký›› (To je mimochodem jedna z nejpřesnějších a nejplnějších definicí toho, kdo se v Koránu nazývá Alláhem, tj. Bohem).
Z toho můžeme pochopit i „fyzický smysl“ toho, co se děje ve škole Bronnikova při přípravě „jasnozřivých“ dětí. Vše bude čtenářům o mnoho jasnější po přečtení kapitoly (DVTŘ) a kapitoly (tajemství senzibilů).
Matérie-informace-míra
Tajemství odhaleno
Definice
MATÉRIE, to je konkrétně:
— HMOTA v pevném, tekutém a plynném skupenství.
— PLAZMA (vysoce ionizovaný plyn, v kterém chemické sloučeniny ztrácejí stabilitu a rozpadají se, atomy ztrácejí své elektrony).
— KVANTA, elementární částice různých druhů záření.
— Statická a dynamická POLE ve fyzikálním vakuu, která jsou schopna mít různé silové vlivy na výše uvedené druhy matérie.
— Samotné FYZIKÁLNÍ VAKUUM v nevybuzeném stavu, které z „ničeho“ generuje kvanta energie, elementární částice a rovněž je náhle pohlcuje, kvůli čemuž se částice nazývají „virtuální“.
INFORMACE, to je OBSAH libovolného druhu matérie (věci), jeho PODSTATA, USPOŘÁDANOST vnitřních struktur, ale i vnějšího OBRAZU libovolného materiálního nosiče. Informace je sama o sobě „cosi“ nemateriálního, co nezávisí ani na kvalitě materiálního nosiče, ani na množství nosné matérie (energie). Avšak bez materiálního nosiče toto „cosi“ ve vesmíru samo o sobě neexistuje. Bez materiálního nosiče se to nedá přenášet ani vnímat. MÍRA, to je Bohem předurčená mnohorozměrná matice možných stavů matérie, která v sobě nese informaci o minulosti, ale i o předurčených tendencích plynutí těchto stavů, tj. o příčinně-následkových podmíněnostech všech procesů probíhajících ve vesmíru.
Slovo je míra
Míra se nachází ve všem a vše se nachází v míře. „Bůh stvořil každou věc a rozměřil ji mírou“ (Korán). V roce 1996 na semináři o národnostní otázce jsem uznávanému znalci islámu Geidaru Džemalovi položil otázku „Co je to míra?“, ale on mi na ni nedokázal odpovědět.
Podobnou otázku položil 21.12.1996 i moderátor relace „Co? Kde? Kdy?“ Vorošilov (dnes už nežije) svým pozvaným hostům (dnes už se redakce nazývá „Klub znalců“). Otázka zněla následovně: „Faraon svolal žrečstvo a poprosil je najít takové slovo, které by popisovalo všechny procesy ve vesmíru. Žreci mu to to slovo řekli. Jaké to bylo slovo?“ Vorošilov dopověděl otázku a hned na to zazněl gong. Ubozí znalci se potili od napětí, škrábajíc a nafukujíc se, snažili říkat všelijaké hlouposti, ale i tak nic neuhádli. Gong zazněl znovu a hlas v pozadí prozradil správnou odpověď: „To slovo je míra!“.
Podstata otázky, kterou zadal faraon žrecům, spočívá v následujícím. Okolo člověka existuje svět, který ho obklopuje. Je to Slunce, hvězdy a celý vesmír. Je to planeta Země i s jejími oceány a moři, poli a lesy, horami a řekami, městy a vesnicemi, zeměmi a národy, přírodními jevy a sociálními procesy, v kterých plyne život mnoha lidských pokolení. Každý člověk se na to všechno dívá, vnímá to a dělí se o své dojmy s ostatními lidmi. Jak?
Může to dělat pomocí obrázků nebo slovy (což je častější varianta). I proto existují na Zemi dva druhy písem: hieroglyfické a ideografické. Japonci, Číňané a některé další národy používají místo písma hieroglyf. Hieroglyf vyjadřuje hned celé slovo nebo skupinu slov, tj. jedním obrázkem může hned popsat nějaký jev. A ideografické písmo je to, které používáme my: nejdříve máme písmena, z písmen skládáme slova, ze slov věty a z vět celé texty. S ohledem na tento rozdíl se odlišuje i myšlení mezi „východními“ a „západními“ národy. Ale ten nejdůležitější závěr z toho plyne, že slovo (nebo hieroglyf) je také míra. Každému slovu odpovídá konkrétní obraz příslušného předmětu nebo jevu.
Tajná „slova-cihličky“
Známý italský filozof, lingvista a okultista Umberto Eco, známý svou knihou a filmem „Jméno růže“ a „Foucaultovo kyvadlo“, si v dopise kardinálu Carlovi Mariovi Martinimu, který jako součást sborníku vyšel v Rusku v r. 2000 a v malém nákladu ho vydalo vydavatelství „Symposium“ pod názvem „pět esejí o etice“, pokládá následující otázku:
‹‹Začnu zeširoka. Některé etické problémy se pro mě staly jasnější poté, co jsem se zamyslel nad některými problémy sémantiky — jen se nebojte řečí, že se prý vyjadřujeme složitě; ti, kteří to tvrdí, mají ve zvyku přemýšlet příliš jednoduše, což způsobují média s jejich „odhaleními“, které jsou už z principu předvídatelné. Ať si zvyknou myslet složitěji, protože jak skryté, tak i zjevné věci nejsou jednoduché.
Podstata jazykového úkolu se tedy zužuje k následujícímu: existují „sémantické univerzálie“, tj. elementární pojmy, které by byly společné pro celý lidský rod a daly by se vyjádřit v libovolném jazyce?››.
Umberto Eco fakticky mluví o tom, že pokud se celý okolní svět a všechny věci popisují slovy, tak musí existovat prvopočáteční slova („cihličky“), jejichž pomocí by se dala vytvořit celá paleta barev vykreslujících obraz světa.
Ačkoli si Umberto Eco položil otázku správně, tak odpověď na ni nedal. Přitom byl v těchto věcech jednou z „autorit“ západního světa. To svědčí o tom, že západní filozofická mysl zaostala za tou ruskou minimálně o 10 let. Už v r. 1992 byla v KOB jasně definovaná prvopočáteční slova („cihličky“): matérie, informace, míra.
Rozdíl mezi „písmem“ a „rozlišením“
Člověk je stvořen tak, že dokáže analyzovat a pracovat s jednotlivými „složkami“ nerozlučné „Svaté trojice“ i odděleně, o čemž jsme již mluvili výše.S ohledem na tuto osobitost člověka se stalo to, že „MATÉRIE“ byla přenechána vědě, „INFORMACE“ náboženství a „MÍRA“ byla před lidstvem, skryta. Stalo se to ještě v dávné minulosti: ve starověkém Egyptě. Staroegyptské žrečstvo to udělalo tak, že dalo lidem nesprávnou představu o okolním světě, šíříc a udržujíc po celá staletí „kaleidoskop“ v hlavách milionů lidí přes svůj podřízený vzdělávací systém. Právě toto skrytí MÍRY umožnilo manipulovat vědomím každého člověka, jakož i celého lidstva během mnoha staletí.
Korán podstatu tohoto podvodu odhaluje: „A hle, darovali jsme Mojžíšovi Písmo a rozlišení. Možná že půjdete správnou cestou“. Korán tak mluví o tom, co Bůh daroval starověkým Židům přes Mojžíše, aby to přinesli celému světu.
Písmo, to jsou faktologické informace, ale rozlišení, to je metodologické poznávání světa, schopnost odlišit dobro od zla, pravdu od lži, jednu věc od druhé věci, jeden jev od jiného jevu atd. A rozlišovat znamená porovnávat jevy a události (jejich míru), osvojovat si stále nové znalosti o světě.
Představte si, jaké by to bylo, kdybychom nedokázali rozlišit stůl od dveří, jablko od brambory! Zatímco podstatu předmětů dokáže většina lidí rozlišit hned, tak podstatu různých jevů ve společenském životě při jejich analýze rozlišit neumí. O tomto rozlišování jevů společenského života mluví i dětský verš V. V. Majakovského:
Přišel synáček k otci
A ptá se ho:
„Co je dobro
a co je zlo?!“
Ukazuje se, že tato „dětská otázka“ je klíčová v každé lidské činnosti a ve vzájemných lidských vztazích. Úplně přesnou odpověď na tuto otázku dáme v kapitole „DVTŘ“, zatím odpovíme jen takto: všechno, co odpovídá Božímu záměru, je dobré, a všechny myšlenky a činy, které Božímu záměru neodpovídají, jsou špatné.
Vypadá to tak, že písmo se ve formě Tóry a Bible zachovalo do našich dob. A kde se ztratilo rozlišení? Proč před lidstvem skryli metodologii? Jak se jim to podařilo? Nyní vám, milí čtenáři, už musí být jasné, že se jim to podařilo díky skrytí kategorie „míra“!
Vždyť právě ovládání míry umožňuje rozlišovat jednu věc od druhé, jeden proces od jiných procesů. Pokud toto rozlišení člověk nemá, tak nebude umět rozlišit správné od nesprávného a bude se při rozhodování dopouštět chyb. A v takovém případě tomuto člověku nepomůže ani velká hromada faktologických znalostí. O takových lidech je možné říci, že trpí „kaleidoskopickým idiotizmem“, protože sice mají v hlavě množství informací, ale neumí je uspořádat do uceleného obrazu.
Pro dnešní manažery je velmi důležité, ba dokonce nevyhnutelné, aby disponovali rozlišením. A čím je úroveň řízení vyšší, tím je to důležitější. V dnešním světě se děje hromada všelijakých událostí, a dostáváme o nich množství různých informací. Manažer musí být schopen „rozlišit užitečný signál od šumu“ (jak říkají radisté). Pokud to nedokáže, tak se bude „ztrácet“ v obrovském proudu informací a nebude zvládat jejich zpracování. Získat schopnost vyčlenit to hlavní se dá jen na základě rozlišení, s jehož osvojením vám pomůže KOB.
Někomu se tyto neshody ve vnímání vesmíru můžou zdát malicherné. Ale to je právě ten případ, o kterém mluvil Kuzma Prutkov: „Z malých příčin bývají velmi vážné následky.“ A tyto následky právě dnes sklízíme.
Skrytí míry vedlo k celkové ztrátě míry („neznal míru v jídle, neznal míru v pití“ a ještě v mnoha dalších věcech), což následně vedlo k nemravnosti a vší té nesprávnosti, kterou dnes pozorujeme ve společnosti.
Metodologická filozofie je založena na metodologii poznání. A pokud se přenáší i do vzdělávacího systému a do životní praxe, potom objevení nových znalostí vede k transformaci lidí v souladu s nově objevenými zákony vesmíru. Taková filozofie umožňuje lidem vyhnout se globálním chybám při rozvoji společnosti.
Dialektický materializmus marxizmu byl od začátku společností vnímán jako metodologická filozofie, proto se začátkem 20. století opozice neschopné carské rodiny Romanovců lehce zbavila cirátně-dogmatické filozofie církví a bývalých vládnoucích tříd. A ačkoli obsahuje dialektický materializmus i množství chybných tvrzení, tak navzdory tomu je to první metodologická filozofie, která byla ve společnosti propagována jako základ celé kultury vidění a chápání světa. V SSSR byla tato metodologie poznání a chápání zrádně (tupým vedením země) změněna na mrtvé dogma. Až J. V. Stalin, který nebyl dogmatikem, ale tvořivou osobností, dovedl marxizmus k sebezapření, ale nebyl pochopen davem spolustraníků. Celkově byla v naší zemi seznámena s touto metodologickou filozofií tři pokolení, a ne všichni ji brali jako dogma. Ale takových byla menšina.
Proto staroegyptské žrečstvo, které chtělo stabilně řídit celé lidstvo, země i národy, udělalo jednoduchou a „geniální“ věc. Dalo lidem nesprávnou představu o okolním světě, a samo si přisvojilo a navěky utajilo (hermetizovalo) správnou představu o světě.
Vzpomeňte si na „kaleidoskop“ a „mozaiku“. Zkusme si nyní představit všechny znalosti jako barevná sklíčka. Matematika jsou červená sklíčka, chemie modrá, biologie zelená, psychologie žlutá, ekonomika černá atd. Dále si představme, že jsme otrokáři (v armádě, ale i v šachu je potřeba se umět vžít do role protivníka, kvůli rozpoznání jeho dalších možných kroků). Aby se nám (otrokářům) dobře žilo, tak potřebujeme, aby otroci dobře a efektivně pracovali. K tomu je potřeba dát otrokům nezbytné znalosti. Jenže pokud budou otroci znát a chápat věci tak dobře jako my (otrokáři), potom je nebudeme umět udržet v otroctví. Takže co dělat? Právě zde nám pomůže „kaleidoskop“.
Podívejte se na obr. 9-20. Před člověkem jsou dvě tabule, na kterých se dá ze sklíček poskládat „obraz světa“. Ze svých „znalostí-sklíček“ můžeme vytvořit mozaikový obraz, kde každé sklíčko má své přesné místo a logické vazby na ostatní sklíčka. V tomto případě, pokud člověku i některé „znalosti-sklíčka“ chybějí, může je do celkového obrazu doplnit i později. A potom je zde ještě druhá možnost. Všechny „znalosti-sklíčka“ je možné vyložit jako „kaleidoskop“. Zatřeseme jednou, vznikne jeden obrázek (socializmus, hurá!), zatřeseme podruhé, vznikne jiný obrázek (kapitalizmus, hurá!).
Obr. 9 - 20
Všimněte si, že znalosti na jednom i druhém jsou ty samé. Ovšem v jednom případě člověk vidí a chápe vzájemnou propojenost těchto znalostí (že náboženství je nástroj na řízení lidí, že ekonomika je závislá na politice, že existuje globální politika atd.), a v druhém případě má v hlavě „kaši“ a nedokáže pochopit, že světový kreditně-finanční systém je nástroj na řízení zemí a národů, že jeho výplata a ceny v obchodech jsou závislé na válce v Iráku atd.
A my jsme, připomínám, otrokáři. Takže jaké znalosti budeme dávat otrokům? Budeme jim dávat roztříštěné „kaleidoskopické znalosti“ a formovat v nich „kaleidoskopický idiotizmus“! A takový způsob odevzdávání znalostí se na planetě Zemi realizuje přes předškolní, povinné základní, středoškolské, vysokoškolské, a dokonce i akademické vzdělávání.
Podobná situace vládne i v náboženských kruzích. Například vás nikdy nenapadlo, proč se v kostelech během každodenního slavení mše čtou úryvky ze čtyř „evangelií“ v jiné posloupnosti, než je to v samotném „evangeliu“, a místo to se čtou „křížem-krážem“? Právě takové kaleidoskopické čtení „evangelia“ křesťanům doporučují různé příručky a pravoslavné kalendáře. Takové čtení v náhodně „útržkovitém“ režimu dokáže zabránit vzniku otázek, které by vnikly při postupném čtení a celistvém chápání textu. Ale „svatá kniha“ obsahuje mnoho protiřečení. Hierarchové si to velmi dobře uvědomují. Proto, aby nevznikaly otázky, doporučují „kaleidoskopické čtení“.
Komentář ke kapitole 9: Rozdíl mezi „písmem“ a „rozlišením“
V úvodu této kapitoly píše generál Petrov, cituji: „Člověk je stvořen tak, že dokáže analyzovat a pracovat s jednotlivými „složkami“ nerozlučné „Svaté trojice“ i odděleně, o čemž jsme již mluvili výše.
S ohledem na tuto osobitost člověka se stalo to, že „MATÉRIE“ byla přenechána vědě, „INFORMACE“ náboženství a „MÍRA“ byla před lidstvem, skryta. Stalo se to ještě v dávné minulosti: ve starověkém Egyptě. Staroegyptské žrečstvo to udělalo tak, že dalo lidem nesprávnou představu o okolním světě, šíříc a udržujíc po celá staletí „kaleidoskop“ v hlavách milionů lidí přes svůj podřízený vzdělávací systém. Právě toto skrytí MÍRY umožnilo manipulovat vědomím každého člověka, jakož i celého lidstva během mnoha staletí.“…
„Proto staroegyptské žrečstvo, které chtělo stabilně řídit celé lidstvo, země i národy, udělalo jednoduchou a „geniální“ věc. Dalo lidem nesprávnou představu o okolním světě, a samo si přisvojilo a navěky utajilo (hermetizovalo) správnou představu o světě.“
Tak tedy staroegyptské žrečstvo dalo lidem nesprávnou představu, inu dobrá, a lidstvo co? Lidstvo to schrouplo a my se tomu budeme dneska divit? Generál Petrov píše o „rozlišení“ jako o něčem, co se nechá naučit. Já se domnívám, že tomu tak není. Kdyby šlo rozlišení naučit, proč lidstvo dosud nepochopilo, a nepochopili to ani autoři KOB, že MATERIE + INFORMACE + MÍRA (MIM) jsou schované (zakódované) i v Bibli. Vždyť co je to ta „Nejsvětější Trojice? Kdo nebo co je to ten Bůh Otec, Bůh syn a Duch Svatý?
Pojďme se na ty pojmy podívat. Nejprve si rozebereme Boha Otce. Podle mne Bůh představuje INFORMACI. Informace je nadělena MÍROU, a to je Duch Svatý, přičemž MATERII představuje Ježíš, který byl skutečný. Ježíš byl ten, kdo lidstvu přinesl informace od Boha, tedy Ježíš byl materiálním nosičem. Ty boží informace, které lidstvu přinesl Ježíš, byly naděleny mírou, tedy Duchem svatým.
Tedy staroegyptské žrečstvo dalo lidem nesprávnou představu o okolním světě, to ano, ale zároveň dalo i tu správnou (MIM), jen ji tak trochu zašifrovalo. Není podle mne chybou autorů Bible, že lidstvo dosud Bibli správně nerozšifrovalo. To se musí stydět lidstvo, a ne Globální prediktor či jeho melody boys, kteří Bibli psali.
Ale vraťme se ještě k Ježíšovi. Protože lidstvo nepochopilo jeho poslání, musel přijít Mohamed a přinést Korán, kde jsou tyto podstatné věci sepsány více polopatě. Ale protože lidstvo nepochopilo ani Korán a za 2 tisíce let MIM v Bibli nerozklíčovalo, musel GP dát lidstvu Koncepci obecné bezpečnosti (KOB), kde MIM vysvětluje tak, že už ji musí pochopit snad každý.
Co se týká „rozlišení“. Míru rozlišení přiděluje Bůh (v mém chápání něco jako BIOS v PC – tedy základní software /vesmírné zákony/, který vytvořila nějaká vyšší, nám zatím neznámá realita), a to podle míry svědomí, přičemž já bych řekl, že ta míra svědomí přímo závisí na stupni vývoje duše.
Otázka tedy zní, proč nám GP odhalil tajemství MIM právě nyní a vypadá to, že GP již dále nemůže otálet s vývojem lidstva. Vypadá to, že GP musí lidstvo pozvednout, ať už po dobrém, nebo po zlém, protože jinak může globální katastrofa (restart), ke které se blížíme, postihnout i jeho.
Tajemství principu „rozděluj a panuj“
Právě vytvoření „kaše“, „kaleidoskopu“ v lidských hlavách umožnilo démonickému „žrečstvu“ rozkývat ve vědomí každého člověka „kyvadlo“ mezi dvěma lžemi. A člověk tak hledá pravdu tam, kde ji nikdy nemůže najít, neboť tam zkrátka není. „Co je prvotní: matérie nebo vědomí (duch)?“ Člověka postavili před volbu, kde má na výběr ze dvou lží (obr. 9-21).
Obr. 9-21
Právě to je základem principu řízení lidí, zemí a národů pod heslem „Rozděluj a panuj!“, konceptuálního principu nespravedlnosti a nemravnosti, který funguje dodnes. Na základě tohoto nemravného principu lhaní a rozeštvávání lidí je vybudován materializmus a idealizmus, dvě protichůdná filozofická učení. Právě v utajení metodologie („know-how“), v utajení správné představy o okolním světě je skryto tajemství nemravní konceptuální moci nespravedlivé společnosti.
Ale právě z pozic těchto lživých filozofií si budují své ideologie dnešní politické strany a hnutí. Jedni jsou připraveni obětovat svůj život „za cara“ (pravoslaví v interpretaci RPC — má v základu idealizmus), druzí za „generálního tajemníka“ (marxizmus — má v základu materializmus). Ale pravdu nemají jedni ani druzí!
Vzpomínám si na rozhovor s jedním s nejvýznamnějších vážených starců v Optinském klášteře, s otcem Iljou. Ještě před svou službou v Optinském klášteře byl otec Ilja mnichem v Athoském klášteře v Řecku a podle svého vyprávění tam 5 let přijímal Ducha svatého, žijíc v jeskyni v úplné samotě. Potkali jsme se v létě roku 1996 přímo v Optinském klášteře, který leží pod Kozelskem, v kterém jsem já, mimochodem, začínal svou službu jako poručík v raketové divizi v roce 1967. Setkání zorganizovalo vedení RVH (ruského všelidového hnutí), kde jsem byl po dočasném uvolnění z armády přijat jako vedoucí informačně-analytického centra. Vedení RVH si velmi chtělo v praxi ověřit funkčnost teoretických znalostí KOB ve vztahu k RPC. Proto si sami pro sebe zvolili formu „informačních bojovníků-gladiátorů“ a jen v pozadí sledovali, co se děje, a do rozhovoru se nemíchali. Tuto jejich metodu jsem si uvědomil až později, po setkání. Mimochodem, později jsem se velmi často ocital v podobných situacích. Nemá smysl podrobně rozebírat všechny detaily rozhovoru. Zaměřím se na to hlavní. Když přišla řeč na současnou situaci v Rusku, tak se naše názory (moje a otce Ilji) shodly: situace je těžká a složitá.
A když jsme si začali vykládat o tom, co je potřeba udělat, aby se situace změnila k lepšímu, tak se názor otce Ilja omezil na to, že by měli lidé chodit do kostela, modlit se, číst svaté evangelium atd. Na moji otázku, kdo přivede do kostela týnejdžra, jehož otec holduje alkoholu a matka se toulá, jsem jasnou odpověď nedostal. Místo toho následovaly všeobecné úvahy o tom, že těmito otázkami (bezprizorními dětmi atd.) by se měla zaobírat „vláda“.
Podobné odpovědi přišly i po dalších prozaických otázkách ze života lidí: kde tyto děti vezmou jídlo, šaty, obuv? Takže odpovědi otce Ilji by se daly shrnout do následující věty: „Církev zodpovídá za lidské duše, a ‚vláda‘ za lidská těla — matérii“. Jenže člověk je i duše, i tělo. A ty existují společně.
Člověk je materiální. Skládá se z matérie v pevném, tekutém a plynném skupenství, kromě toho má i biopole.
Člověk také disponuje konkrétním informačním stavem — vnitřním i vnějším: má individuální vnější podobu, individuální stav vnitřních orgánů. Toto všechno (matérie i informace) je v člověku rozměřeno, tj. naděleno mírou. Výška, váha, barva vlasů atd. — to všechno jsou dílčí míry spolu tvořící plnou míru člověka. A tou nejhlavnější mírou v člověku je algoritmus práce jeho mozku, tj. životní pravidla, jimiž se řídí. Tato „životní pravidla“ každého člověka zároveň definují jeho duši, jeho mravnost, míru souladu s Bohem (o tomto všem budeme v knize ještě podrobně mluvit).
Všechno jsem to z hlediska trojjednoty jasně zformuloval, rozebral do detailů a řekl, že při takovém přístupu, kdy jedni zodpovídají za „duši“ a „matérie“ je nezajímá (tj. nezajímá je každodenní materiální stránka života lidí), a druzí zodpovídají za „tělo“ („matérii“), přičemž to dělají absolutně nezodpovědně, tak vzniká situace, že člověka „trhají“ na dvě části. A kdo bude zodpovídat za celého člověka?
Když jsem tuto otázku zformuloval a zdůvodnil argumenty, tak zůstal otec Ilja v šoku. Nedokázal na to nic říct. Zůstal úplně potichu. Jeho „okolí“ znervóznělo také a začalo se vymlouvat, prý „báťuška je už unaven a měl by si oddychnout“ atd.
Tímto debata skončila a vedení RVH se v praxi přesvědčilo o síle teoretických základů KOB.
Mimochodem, právě odtud pramení dvě moci, které spolu bojují o nadvládu nad lidmi:
— „Světská“ moc.
— „Duchovní“ moc.
Na Rusi spolu vždy soupeřily už od okamžiku zavedení židokřesťanství. Vzpomeňte si: „senát“ a „synoda“, carové a patriarchové. Současný Alexej II. si dokonce zavedl svá vyznamenání, řády a medaile. Prezident má svá vyznamenání a patriarcha svá. Kdo z koho?
Rozhlédněte se kolem sebe a popřemýšlejte. Všude nás stavějí před volbu:
— „Které zřízení je lepší: kapitalizmus nebo socializmus?“ Ta otázka je nesmysl! I v jednom, i v druhém je davo-„elitární“ systém, nevolnicko-otrokářský režim. V jedné pyramidě je navrchu „elita“ buď z královské rodiny, nebo z byznysmenů, nebo z demokratů, a v druhé je „elita“ buď ze stranické nomenklatury (ze „sluhů lidu“), nebo z patriotů-nacionalistů.
— „Která ekonomika je lepší: plánovaná nebo tržní?“ Další nesmysl, a jaký! Plán je to, co je potřeba udělat, čeho dosáhnout. Plán musí jednoznačně být při každé řídící činnosti. A trh je jeden ze způsobů dosažení cíle, přičemž velmi dobrý. Ale je to jen způsob. A když kladou proti sobě „město“ (plán), do kterého je potřeba přijít, a „cestu“ (trh), která vede do „města“, tak se tomu říká schizofrenie. Proto je nesmysl proti sobě stavět plán a trh. Tržní ekonomiku je potřeba realizovat v rámci plánu! „Ekonomice“ se budeme v této knize podrobněji věnovat později.
— „Která z politických stran v USA je lepší: demokratická nebo republikánská?“ To je nesmysl. Protože obě dvě politické strany vyjadřují zájmy svého pána (globální finanční mafie). A když je potřeba v USA něco rychle změnit, tak mafie přivede do „bílého domu“ demokraty, a když je potřeba situaci stabilizovat, přivede republikány.
To samé se týká i všech ruských politických stran. Bez toho, aniž by si to uvědomovaly, pracují na toho samého pána, tu samou globální mafii, která si vytyčila cíl: zničit SSSR-Rusko. A vtloukají lidem do hlav volební slogany: „Zvolte si ty lepší!“ Jaký je výběr mezi „morem“ a „cholerou“, když jsou všechny tyto strany stejné z hlediska udržování otrokářství v Rusku, v udržování davo-„elitární“ pyramidy?!
Všechna média (televizní, rozhlasová i tisková), všichni politologové a sociologové používají tuto metodu také. Zamyslete se například nad tím, jak se dělají ankety televizních diváků ohledně nějakého tématu. Položí se otázka a dají se na výběr dvě nebo tři odpovědi, z kterých si má divák vybrat. A co když jsou všechny vnucené odpovědi špatné? Nad tím se však lidé nezamýšlejí. Takto se programuje názor milionů lidí při řešení nějakého problému. Se stejným cílem zvou do relací („ty správné“) „autority“ a stavějí své diváky a čtenáře před volbu: „Kdo má pravdu?“ „Který názor je správný? Vyberte si!“. Tuto metodu používá i Pozner, i Švydkoj, i Solovjov. A nejokatěji to provádí právě Solovjov v relaci „K zábradlí“, kdy proti sobě staví dvě lži a vydává to za demokracii.
Toto je i základem rozporu mezi vědou a náboženstvím. Lidé, kteří nejsou schopni vnímat svět takový, jaký doopravdy je, a objektivně uvažovat — tak takoví lidé se snáze okrádají a utlačují, dokonce tak „elegantně“ a „kulturně“, že si to vůbec ani neuvědomují! Za tímto účelem je potřeba před lidmi skrýt metodologii samostatného poznávání světa a formovat v nich „kaleidoskopický idiotizmus“. Takoví lidé se dají snáze řídit, snáze se dají podvést. Toto po několik tisíciletí umožňovalo realizovat princip: „rozděluj a panuj“ (obr. 9-21).
Komentář ke kapitole 9: „Rozděluj a panuj“
Tajemství úspěchu principu „rozděluj a panuj“ tkví, tak jak píše generál Petrov, v nízké míře rozlišení celého lidstva. Co to znamená? Znamená to, že lidstvo je ještě mladé? Podle mne ano, lidstvo je ještě mladé, jeho míra rozlišení je nízká, a přesto už má atomovou bombu. Není to paradox? Skoro bych řekl, že to je právě ten důvod, proč Globální prediktor přišel s Koncepcí obecné bezpečnosti.
Tajemství S. V. Kirijenka (který „způsobil bankrot“)
Globalizátoři se dnes snaží dát starověkému kaleidoskopickému světonázorovému základu pro princip „rozděluj a panuj“ „moderní“ a „vědeckou“ formu. Čtenáři se už jistě setkali s mnoha „učeními“ o fungování světa, která byla cíleně podsouvána ruskému lidu s cílem vymýt jim mozky a buď je odklonit do jedné ze „slepých duchovních uliček“, nebo v nich vyvolat znechucení ke všem „učením“ a odradit je od dalšího hledání pravdy, aby po neúspěšném hledání zůstali zklamáni a ztratili víru. Kritice těchto „učení“ a „slepých duchovních uliček“ by se mohla věnovat celá kniha. Ale ten, kdo si osvojil kategorii „míra“ a pochopil podstatu trojjedinosti, takovou knihu nepotřebuje, protože si sám dokáže ověřit správnost a pravdivost libovolného „učení“ či „duchovní cesty“, kdy porovná základy těchto „učení“ s fundamentálními základy trojjednoty „matérie-informace-míra“.
Vezměme si například světem vítězně kráčející učení Ronalda Hubbarda, takzvanou „dianetiku“, která úspěšně ovládla umy milionů lidí. Podrobně se s kritikou tohoto učení můžete seznámit v knize „Přijď na pomoc mé nevíře“, kterou najdete v pracích „Vnitřního prediktoru SSSR“.
Zatím (v rámci této knihy) postačí, pokud budete vědět, že slovo „dianetika“ pochází ze dvou řeckých slov: „dia“ (přes, skrz) a „nous“ (duše, rozum). Tj. „dianetika“ je učení o rozumu, nauka o myšlení.
V krátkosti je možné o R. Hubbardovi říci, že se narodil začátkem 20. století a získal vysokoškolské technické vzdělání v USA. Před pár lety zemřel (1986). Ještě jako mladý člověk se v jihovýchodní Asii dostal do kritické situace, kde mu hrozila smrt. Život mu zachránil místní domorodec — „šaman“. Po této události se mladý Ron Hubbard začal zamýšlet nad mozkovou činností. Jako technicky vzdělaný člověk udělal analogii mezi činností mozku a prací počítače, po čemž si stanovil cíl vypracovat takový systém ovlivňování mozku, který by dovolil udělat člověka šťastným. A takový systém se mu podařilo také vytvořit. V krátkosti je možné uvést jeho dvě základní procedury:
1. Procedura klírování (z angl. „clear“- čistý), tj. čištění. Klír (ten, kdo je už očištěn) během procedury klírování svého svěřence (nováčka v scientologické církvi) vystavuje takovému informačnímu vlivu (pomocí cílených individuálních debat), které ho zbavují strachů, „komplexů“ a jiných informačních bloků v jeho hlavě, které člověka trápí a způsobují mu komplexy méněcennosti apod.
2. Procedura auditování (z lat. „slyšení, poslouchat“). Auditor během této procedury vystavuje „očištěného“ takovému informačnímu vlivu, který v něm programuje určité stereotypy chování. Zpravidla jde o životní stereotypy manažerů, vedoucích, řídících pracovníků. Během procedur auditování formuje auditor v „očištěném“ pravidla, podle kterých je potřeba se chovat v různých životních situacích. Tento informační vliv se ještě upevňuje vnucením systému stravování, zvyků, hudby, komunikace a jinými životními situacemi a nutnostmi.
Po kompletním absolvování obou etap, dostáváme na výstupu špičkového manažera. Absolventi škol Rona Hubbarda (adepti scientologické církve – i tak je ještě nazývají) si dokáží zapamatovat a strávit obrovský objem informací, rychle informaci vyhodnotit a pohotově se rozhodovat, zručně vést pracovní debaty, sestavovat dokumenty, cílevědomě a houževnatě jednat, dosahovat vyplnění zadaných úkolů.
Náš bývalý premiér S. V. Kirijenko, na kterého jeho šéfové (Jelcin a Černomyrdin) svalili bankrot v srpnu 1998, také absolvoval kompletní program tohoto učení.
„Vždyť je to skvělé!“ — namítnou mnozí. Ale není to až tak skvělé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Problém je v tom, že Ron Hubbard vložil do základu svého učení „teorii Θ-MEST“ (znak „Θ“ se čte „théta“). Podle Hubbarda je théta jednotkou vědomí, její schopností tvořit. Definuje ji jako: „Energie života, která působí na matérii ve fyzickém vesmíru, oživuje ji, uvádí do pohybu a mění ji“.
Nic vám to nepřipomíná, drazí čtenáři? „Théta“ není nic jiného, než jen částice oddělená od toho samého staroegyptského „boha NEFA“ („ducha“), hypostáze AMUN-a, jakýsi nedělitelný „kvant duchovnosti“ vlastní člověku. MEST je zkratka složená ze začátečních písmen anglických slov Matter-hmota, Energy-energie, Space-prostor, Time-čas.
To znamená, že základ dianetiky od R. Hubbarda, „Théta-MEST“, tvoří ten samý staroegyptský systém ‹‹AMUN›› — ‹‹AMON-RA››. A my už víme, že právě tento systém tvoří základ pro formování kaleidoskopického idiotizmu v lidech (v daném případě je to kaleidoskop Já-centrického typu). Společně s „klírováním“ a „auditováním“ umožňuje tento systém formovat bioroboty-zombie (vzpomeňte si na typy psychiky, 7. kapitola). A i když tito bioroboti-zombie můžou být špičkovými manažery, tak stále nedisponují rozlišením, a tím pádem nemůžou myslet celistvě, globálně. Můžou myslet a řešit úkoly „odtud potud“. A přesně toto globalizátorům vyhovuje.
Zde je na místě říci, že starý řídící korpus, který byl založen na světovém židovstvu, se historicky vyčerpal. Judaizmus ztratil svůj potenciál, protože velmi mnoho lidí na planetě odhalilo a pochopilo jeho protilidskou podstatu. Kromě toho, globalizátoři potřebují manažery vysoké úrovně, kteří budou umět zabezpečit vysokou kvalitu řízení v dnešních podmínkách rychle se měnící situace. Judaizmus takové manažery vychovat nedokáže, protože základem judaizmu je Talmud, v kterém je vše rozepsáno „odtud potud“, výsledkem čehož Talmud formuje dogmatiky, lidově nazvané „talmudisté“. Avšak zákon času si dnes vyžaduje, aby byli manažeři pružní, uměli manévrovat, měli tvořivý přístup a myšlení, a ne aby byli „talmudisté“. Učení Ronalda Hubbarda dokáže takové manažery připravit nezávisle na národnosti a věrovyznání.
Proto před globalizátory stojí otázka: „Co dělat se světovým židovstvem?“. Při hledání odpovědi se globalizátoři rozdělili. Jedna část si myslí, že je třeba se židovstva zbavit. Tato část vytváří tendenci návratu židů do „historické vlasti“, do Izraele. Druhá část si myslí, že mají Židé zůstat rozptýleni ve světě a pokračovat ve své misi řízení zemí a národů („a budeš vládnout nad mnoha národy“).
Přes takové prizma je možné pochopit, co se reálně děje nejen v Izraeli, ale i se všemi ostatními národy.
Avšak vytvářet v lidských hlavách „kaleidoskop“ a na jeho základě realizovat princip „rozděluj a panuj“ bude pro globalizátory stále těžší, a nakonec celkem nemožné, protože bylo odhaleno nejhlavnější tajemství „světového zákulisí“. Osvojili jsme si míru! A člověka, který si osvojil míru, už nebude možné obelhat ani podvést.
Komentář ke kapitole 9: Tajemství S. V. Kirijenka (který „způsobil bankrot“)
V dnešní době, kdy už máme více informací, než v době, když generál Petrov psal tuto kapitolu, můžeme být mnohem přesnější. Dnes už třeba víme, že ti globalizátoři, kteří se chtějí světového židovstva zbavit a soustředit ho jako národ v Izraeli, patří pod červené křídlo Globálního prediktoru (GP) a ti, kteří chtějí, aby světové židovstvo zůstalo rozptýleno po světě, protože to je jich nástroj, ti patří pod křídlo bílé.
[1] Někde jsem četl, že V. M. Zaznobin (snad to byl on, nebo možná V. A. Jefimov, oni tam byli spolu), když se Sai Baba na chvilku vzdálil do sousední místnosti, aby pro ženy přinesl řetízek na krk, že slyšel cvaknout dveře od trezoru. (Pozn. překladatele MM)
no tak, že mal plán
miera mier je charakteristika Boha podľa islámu
Ahoj Milan, píšeš super veci, na niektoré mám ale iný názor
1 BOH je miera mier
2Materia je mater mutter hmota,
3Ježiš je informácia po ňom Duch Svätý /a Boh po vstúpení Ježiša na nebesá zoslal na ľud Ducha Svätého/
Podľa hermetikov keď Boh začal tvoriť, tak znižoval svoju frekvenciu a vznikli dve pohlavia, muž_BOH ktorý vykonával a žena-BOH ktorá tvorila mentálne, odtiaľ pojem žena matka mater matéria
Ale inak klobúk dole, rád čítam Tvoje články
Fero