• Konceptuál CZ

Ten, kdo se nestará o politiku, si může být jist, že se o něj politika postará sama.

13. 04. 2021 MM

Studenti KOB už ví, že ten, kdo se nestará o politiku, ten kdo se nevzdělává, o toho se politika postará sama a vůbec ne v jeho prospěch.

Když to malinko upravím, tak mi vyjde, že ten, kdo se nestará o výchovu svých potomků, ten kdo své potomky neučí, nevzdělává, tomu se o potomky postará někdo jiný a vůbec ne v jeho nebo jejich prospěch.

Každá lvice učí svá lvíčata lovit, stejně tak každá opičí matka učí své mladé rozbíjet ořechy. Povinností každého rodiče je připravit své potomky do života co nejlépe. A člověk? Co učí člověk naší doby své potomky? Na místo, aby je připravoval do života, aby je učil, strčí je do školy a myslí si, že tam mu jeho děti vychovají.


Ano, ve škole mu děti vychovají, ale přesně podle hesla chceš-li ovládnout národ, vychovávej jeho děti. Ve škole děti vychovávají ne v zájmu rodičů a dětí, ale v zájmu a k obrazu svému, učí je to, co ONI chtějí, aby znaly. Na rodičích pak zůstává, učit své děti tomu, co se ve škole nenaučí, tedy tomu, co ONI nechtějí, aby znaly.


Problém dnešní (nejen) doby je ten, že sami rodiče nemají dětem co nabídnout, nemají znalosti, které by svým dětem předali, a proto vzdělávání potomků ze strany rodičů a prarodičů vázne.


Minulý týden jsem dostal dopis, který prokazuje, že se přece jen najdou lidé, kteří vzali Covid za správný konec:

„Dobrý den pane Makový,

Už jsem vám chtěl napsat dřív, ale protože u nás máme v poslední době dost často děti mé dcery, tak jsem se k tomu nedostal. Na vnuka dohlížím při distanční výuce a s vnučkou sleduji pohádky (většinou z padesátých let, které jsem postahoval), s oběma čteme knížky, chodíme do přírody, pobíháme po zahradě, společně snídáme, obědváme i večeříme a máme spolu velkou pohodu, která je jen o víkendech narušena příjezdem jejich rodičů a tabletů. To, že tady ty děti máme, je asi ta nejsvětlejší stránka toho covidového cirkusu, který nás všechny obklopuje…“


Ano, to je jediná cesta, která nás posune dál. Učit sebe a učit své děti a vnuky, povídat si a předávat životní zkušenosti.


Když jsme u toho učení dětí, u jejich výchovy, určitě jsem už o tom psal, ale zopakuji, každá holčička se od malička snaží být jako její maminka a každý kluk se od malička snaží být jako jeho táta. Děti se snaží kopírovat své rodiče, vidí v rodičích své první vzory. Vzpomínám si, že když mi bylo 10 - 11 let, tak mě táta začal učit jezdit autem. Já už jezdil od mala, ale jenom na klíně a teprve když jsem dosáhl na pedály, začal jsem jezdit samostatně. Vzpomínám si, že už od malička jsem chtěl řídit auto jako táta, kouřit doutníky jako táta, pít pivo jako táta, mít rád peníze jako táta, prostě dělat všechno jako táta.


A tak rodičové, vaše děti budou, až dospějí, věrnou kopií vás a pokud vy nechcete, aby vaše děti pily alkohol, aby kouřily, aby jedly maso, tak také vy nepijte, nekuřte, nejezte maso a atd. A pokud snad chcete, aby se vaše děti rády učily, učte se také, jděte jim příkladem. Existuje takové pravidlo, nevychovávej své děti, vychovávej sebe. Nedělej to, co nechceš, aby dělaly tvoje děti a naopak dělej to, co chceš, aby tvoje děti dělaly.


Když přijde synek a zeptá se: „táto, co děláš?“ a vy si zrovna čtete na notebooku nebo se díváte na televizi, vaše odpověď by vždy měla znít buďto „pracuji“ nebo učím se“ a ukázat a říci synkovi co konkrétně se učíte, i když se „jen“ díváte na televizi. Třeba které priority řízení se to týká, co tam sledujete, na co čekáte, jestli tam bude a tak podobně.


Děti ve škole dostanou encyklopedické (kaleidoskopické) vzdělání a povinností rodiče je učit děti metodologii zpracování těch encyklopedických znalostí, aby děti byly schopné si utvořit mozaikový obraz světa.


Při "mozaikovém" vnímání a chápání světa je vše (obraz, reflexe světa) v mysli jedince více či méně propojeno, vše se vším v nějaké míře souvisí, jsou přítomny příčinno-důsledkové vztahy mezi jevy. Pokud se jedinec dozví nový fakt, uloží ho na patřičné místo "mozaiky", čímž mozaiku zpřesní na daném místě, ale celkový obraz světa v mysli se radikálně nezmění (obraz vystupuje na světlo postupně a s každou novou informací se zpřesňují jeho detaily a hloubka).

Pokud toho rodič není schopen, znamená to, že své dítko/a nevypravil do života na dostatečné úrovni a že jeho děti budou oproti druhým dětem, které takovou výbavu dostaly, hendikepovány.


Metodologii, která vede k mozaikovému vnímání a chápání světa lze nalézt pouze v Koncepci obecné bezpečnosti a její součásti Dostatečně všeobecné teorii řízení.


Hlupáci třech typů


Vasilij Osipovič Ključevský: „Existují dva typy hlupáků: první nechápu to, co by měli chápat úplně všichni; druzí zase chápou to, co by neměl chápat nikdo“.


Myslí se tím, že v lidské společnosti existuje určitý „světonázorový standard“, který je povinný pro všechny. Ti co si ho nedokáží osvojit, jsou podle definice Ključevského „hlupáci prvního typu“; a ti co se dostanou až za rámec tohoto „standardu“ (chápou více) – to jsou „hlupáci druhého typu“.


Ale ti, co si osvojili tento „standard“ a ohraničili si jím celé své vnímání a chápání světa, představují sebou mnohočíselnou řadu „hlupáků třetího typu“, o kterých Ključevský v tomto aforizmu nemluví, ale kteří ve všech historicky vytvořených davo-„elitárních“ kulturách představují drtivou většinu populace!


Snažte se, abyste vy i vaše děti byli „hlupáky druhého typu“.




504 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše