• Konceptuál CZ

Vladimir Putin vystoupil na zasedání on-line fóra "Davos agenda 2021",

které pořádá Světové ekonomické fórum 27-1.2021 od 15:10 hodin.


Moskva-Kreml.

On-line setkání se bude konat od 25 do 29 ledna s účastí hlav států a vlád, vedoucích největších mezinárodních společností, globálních médií a mládežnických organizací z Asie, Evropy, Afriky, Blízkého Východu, Severní Ameriky a Latinské Ameriky.

Hlavní téma diskuze - "nová globální situace" spojená s pandemií koronaviru.


***


K. Schwab:

Pane prezidente! Vítejte na "davoském týdnu". Rusko je významnou světovou velmocí s dlouholetou tradicí účasti na Světovém ekonomickém fóru. V tomto historickém okamžiku se světu otevírá nové okno možností pro přechod od epochy konfrontace k epoše spolupráce. Možnost slyšet Váš hlas, hlas Prezidenta Ruské Federace, je velmi důležitá, obzvláště v době, kdy existuje mnoho rozporů, různých přístupů, je potřebný konstruktivní, čestný dialog pro řešení našich společných problémů, pro odchod z epochy polarizace a izolace.


Včera jste telefonicky hovořil s prezidentem Bidenem a dohodli jste se na prodloužení smlouvy o strategických útočných zbraních, což je velmi pozitivní historické znamení.


COVID-19 ukázal, že jsme všichni zranitelní a vzájemně na sobě závislí. A stejně jako ostatní země se Rusko rozhodně neobešlo bez vlivu této pandemie. A samozřejmě se otevírají nové možnosti mezinárodní spolupráce, což nás všechny zajímá.


Pane prezidente, se zájmem si vyslechneme váš úhel pohledu, úhel pohledu Ruska, pohled na současnou situaci, situaci v 21. století. Co je podle Vašeho názoru potřeba udělat, aby lidé všeobecně žili v podmínkách míru a prosperity?


Pane prezidente, svět čeká na Vaše vystoupení.


V. Putin: Vážený pane Schwabe, drahý Klausi! Drazí kolegové!


V Davosu jsem byl mnohokrát na akcích, které pořádá pan Schwab, už od 90-tých let. Přesně jak si Klaus vzpomněl, že jsme se seznámili v roce 1992. Když jsem pracoval v Petrohradě, skutečně jsem se opakovaně zúčastnil tohoto reprezentačního fóra. Rád bych vám poděkoval za to, že dnes je možnost vyjádřit svůj názor odborné komunitě, která se na tomto mezinárodně uznávaném místě shromažďuje díky úsilí pana Schwaba.


V první řadě bych vás, dámy a pánové, rád přivítal na Světovém ekonomickém fóru.


Je potěšující, že bez ohledu na pandemii, navzdory všem omezením, fórum stále pokračuje ve své práci. I když jen v online formátu, ale stále pracuje a nabízí účastníkům možnost si v průběhu otevřené a svobodné diskuse vyměňovat svá hodnoceni a předpovědi, což zčásti kompenzuje ten nedostatek přímého setkání vedoucích představitelů států, představitelů světového obchodu a společnosti, který se nahromadil v uplynulých měsících. To vše je důležité nyní, kdy je před námi tolik složitých otázek, vyžadujících odpověď.


Současné fórum je první na počátku třetího desetiletí 21. století a většina témat na něm je samozřejmě věnována hlubokým změnám, které se na planetě dějí.


Je opravdu těžké si nevšimnout zásadních transformací v globální ekonomice, politice, společenském životě, technologiích. Pandemie koronaviru, kterou Klaus právě zmínil a která se stala vážnou výzvou pro celé lidstvo, jen podnítila, urychlila strukturální změny, pro které byly předpoklady již dávno vytvořeny. Pandemie vyostřila problémy a dis balance, které se dříve ve světě nashromáždily. A takové tendence se mohou projevit prakticky ve všech sférách.


V historii samozřejmě neexistují žádné přímé paralely. Ale někteří odborníci - respektuji jejich názor - přirovnávají současnou situaci k 30-tým letům minulého století. S takovou situací je možné souhlasit, ale možné i nesouhlasit. Ale v mnoha parametrech, v rozsahu a komplexním, systémovém charakteru výzev, potenciálních hrozeb se určité analogie přece jen nabízí.


Vidíme krizi dřívějších modelů a nástrojů ekonomického rozvoje. Posílení sociálních rozdělení jak na globální úrovni, tak v jednotlivých zemích. Už jsme o tom dříve mluvili. Ale to ve svém pořadí dnes způsobuje ostrou polarizaci společenských názorů, provokuje růst populismu, pravého i levého radikalismu, dalších extrémů, zostřeni a vyhrocování vnitropolitických procesů, včetně těch ve vedoucích zemích.


To vše se nevyhnutelně odráží i v charakteru mezinárodních vztahů, nepřidává jim stabilitu a předvídatelnost. Dochází k oslabení mezinárodních institucí, množí se regionální konflikty, degraduje i systém globální bezpečnosti.


Klaus se nyní zmínil o mém včerejším rozhovoru s Prezidentem Spojených Států a o prodloužení smlouvy o omezení strategických útočných zbraní. Bezpodmínečně, je to krok správným směrem. Přesto se rozpory roztáčí, jak se říká, po spirále. Jak je známo, neschopnost a nepřipravenost řešit podobné problémy se v podstatě ve dvacátém století obrátily v katastrofu II. sv. války.


Samozřejmě, že nyní je takový globální "horký " konflikt, doufám, v zásadě nemožný. Moc v to doufám. Znamenal by konec civilizace. Ale opakuji, situace se může vyvíjet nepředvídatelně a neřízeně. Pokud se ovšem neudělá nic pro to, aby se to nestalo. Je pravděpodobnost střetu se skutečným zhroucením světového rozvoje, úplným bojem všech proti všem, s pokusy rozhodnout nazrálé rozpory cestou hledání "vnitřních" a "vnějších" nepřátel, s destrukcí nejen takových tradičních hodnot (nám v Rusku drahých), jako je rodina, ale i základní svobody, včetně práva volby a nedotknutelnost soukromí.


Poznamenám, že sociální a hodnotová krize se již projevuje negativními demografickými důsledky, kvůli nimž lidstvo riskuje ztratit celé civilizační a kulturní fundamenty.


Naše společná odpovědnost dnes sestává z toho, abychom se vyhnuli takové perspektivě, která se podobá ponuré anti utopii, zabezpečit rozvoj po jiné, pozitivní, harmonické a tvůrčí trajektorii.


S ohledem na to se více zaměřím na ty klíčové výzvy, které podle mého názoru stojí před světovým společenstvím.


První z nich - sociálně-ekonomická.


Ano, pokud budeme soudit podle čísel statistik, tak bez ohledu na hluboké krize v letech 2008 a 2020, lze období posledních čtyřiceti let označit za úspěšné nebo dokonce za superúspěšné pro světovou ekonomiku. Počínaje rokem 1980 se globální HDP v paritě ke kupní síle v reálném vyjádření na obyvatele zdvojnásobil. To je bezpochyby pozitivní ukazatel.


Globalizace a domácí růst vedly k silnému vzestupu v rozvojových zemích, umožnily více než miliardě lidí dostat se z chudoby. Takže, vezmeme-li úroveň příjmů 5,5 dolaru na osobu a den (podle parity kupní síly), pak podle hodnocení Světové banky, v Číně, například, se počet lidí s velmi nízkými příjmy snížil ze 1,1 miliardy v roce 1990 na méně než 300 milionů v posledních letech. To je jistě úspěch Číny. A v Rusku z 64 milionů lidí v roce 1999 do asi 5 milionů v současné době. A myslíme si, že to je pohyb vpřed v naší zemi v hlavním, tak říkajíc, směru.


Ale přesto hlavní otázka, odpověď, na kterou v mnoha ohledech umožňuje chápat současné problémy – jaký byl charakter takového globálního růstu, kdo z něj získal základní výhodu.


Jistě, jak již jsem řekl, v mnohém zvítězily rozvojové země, které využily rostoucí poptávku po svých tradičních a dokonce i nových produktech. Výsledkem takového vstupu do globální ekonomiky však nebyla jen pracovní místa a exportní příjmy. Ale i sociální náklady. Včetně podstatných rozdílů v příjmech občanů.


A jak je to ve vyspělých ekonomikách, kde je úroveň průměrného blahobytu mnohem vyšší? Jakkoli to paradoxně zní, ale problémy s rozvrstvováním zde, v rozvinutých zemích se ukázaly být ještě hlubší. Takže, podle hodnocení Světové banky, pokud s příjmy méně než 5,5 dolarů na den ve Spojených Státech, například, v roce 2000 žilo 3,6 milionu lidí, pak v 2016 již 5,6 milionu lidí.


Během tohoto období vedla globalizace k značnému nárůstu zisků velkých nadnárodních, především amerických a evropských společností.


Mimochodem, ve vztahu k občanům je ve vyspělých ekonomikách Evropy stejná tendence jako ve Státech.


Ale opět, pokud mluvíme o zisku společností, kdo získal příjmy? Odpověď je známá, je zřejmá - jednomu procentu populace.


A co se stalo v životě ostatních lidí? Za posledních 30 let v řadě vyspělých zemí příjmy více než poloviny občanů v reálném vyjádření stagnovaly, nerostly. Ale náklady na služby školství, zdravotnictví se zvýšily. A víte, o kolik? Trojnásobně.


To znamená, že miliony lidí i v bohatých zemích přestaly vidět perspektivu na zvýšení svých příjmů. Přitom současně čelí problémům, jak udržet zdraví sobě a svým rodičům, jak zajistit kvalitní vzdělání dětem.


Hromadí se i obrovská masa lidí, kteří se fakticky stávají nepotřebnými. Takže, podle posouzení Mezinárodní organizace práce se v roce 2019 21% neboli 267 milionů mladých lidí ve světě nikde nevzdělávali a nikde nepracovali. A dokonce i mezi pracujícími (to je zajímavý ukazatel, zajímavá čísla) žije 30% s příjmem pod 3,2 amerických dolarů na den v paritě kupní síly.


Takové deformace v globálním sociálně-ekonomickém rozvoji byly přímým výsledkem politiky, prováděné v 80. letech minulého století a která byla často prováděna vulgárně a dogmaticky. Základem této politiky byl takzvaný "Washingtonský konsensus". S jeho nepsanými pravidly, kdy je jako priorita dán růst ekonomiky na základě soukromého zadlužení v podmínkách deregulace a nízkých daní pro bohaté a korporace.


Jak již jsem řekl, pandemie koronaviru tyto problémy jen vyhrotila. V minulém roce byl propad globální ekonomiky největší od dob Druhé světové války. Ztráty na trhu práce do července byly ekvivalentní téměř 500 milionům pracovních míst. Ano, ke konci roku se podařilo polovinu z nich obnovit. Přesto jde o téměř 250 milionů ztracených pracovních míst. To je velké a velmi alarmující číslo. Jen za prvních devět měsíců loňského roku činily ztráty pracovních příjmů ve světě 3,5 bilionu dolarů. A tento ukazatel nadále roste. A to znamená, že roste i sociální napětí ve společnosti.


Přitom pokrizová obnova neprobíhá lehce. Pokud by před 20-30 lety mohl být problém vyřešen stimulační makroekonomickou politikou (tak se to dělá, mimochodem, dodnes), tak dnes se takové mechanismy již v podstatě vyčerpaly, nefungují. Jejich zdroj je prakticky vyčerpán. To nejsou moje tvrzení (to není z mé hlavy).


Podle hodnocení MMF se tak úroveň celkového dluhu veřejného a soukromého sektoru přiblížila k hranici 200 procent globálního HDP. A v jednotlivých ekonomikách překročil 300 procent národního HDP. Přitom v rozvinutých zemích jsou úrokové sazby vesměs prakticky na nule. A v klíčových rozvojových zemích – na historicky minimálních úrovních.


To vše činí stimulaci ekonomiky tradičními nástroji prostřednictvím navyšováni soukromých úvěrování v podstatě nemožným. Takzvané kvantitativní uvolňování, které pouze zvyšuje, nafukuje "bublinu" hodnoty finančních aktiv, vede k dalšímu rozvrstvení ve společnosti. A narůstající propast mezi "skutečnou" a "virtuální" ekonomikou (mimochodem řečeno, o tom velmi často mluví představitelé reálného sektoru ekonomiky z mnoha zemí světa, a myslím, že účastníci businessu na dnešním setkání se mnou také souhlasí) představuje skutečnou hrozbu a klubající se nebezpečné, nepředvídatelné otřesy.


Určité naděje, že se podaří "restartovat " předchozí model růstu, jsou spojeny s bouřlivým technologickým vývojem. Skutečně, posledních 20 let položilo základy pro takzvanou čtvrtou průmyslovou revoluci, která je založena na všeobecném použití umělé inteligence, automatizovaných a robotických řešení. Pandemie koronaviru výrazně urychlila takový vývoj a jejich zavádění.


Tento proces však přináší i nové strukturální změny, především na trhu práce. Znamená to, že bez efektivních opatření státu hrozí riziko, že mnoho lidí zůstane bez práce. Přičemž se často jedná o takzvanou střední třídu. A ta je základem každé moderní společnosti.


A v této souvislosti o druhé zásadní výzvě nadcházející dekády - společensko-politické. Růst ekonomických problémů a nerovností rozdělují společnost, vytváří sociální, rasovou, národnostní nesnášenlivost, přičemž toto napětí proniká navenek dokonce i v zemích s, jak by se zdálo, dobře zavedenými občanskými a demokratickými institucemi, určenými k uhlazování, hašení podobných jevů a excesů.


Systémové sociálně-ekonomické problémy vyvolávají takovou veřejnou nespokojenost, že ta vyžaduje zvláštní pozornost, vyžaduje, aby tyto problémy byly řešeny od základu. Nebezpečná iluze, že je možné je, jak se říká proignorovat, přeskočit, zahnat někam do kouta, hrozí vážnými důsledky. V takovém případě bude společnost stejně rozdělena jak politicky, tak i sociálně. Protože pro lidi důvody být nespokojeni jsou v podstatě ne v nějakých spekulativních věcech, ale v reálných problémech, které se týkají každého, jakékoli názory, včetně politických, člověk zastává. Nebo jak si myslí, že zastává. Ale skutečné problémy vytvářejí nespokojenost.


Zdůrazním ještě jeden zásadní bod. Stále významnější roli v životě společnosti začali hrát současní technologičtí a především digitální giganti. Nyní o tom hodně hovoří, zejména ve vztahu k událostem, které se ve Státech staly v předvolební kampani. A to už nejsou jen tak nějací ekonomičtí giganti, oni v jednotlivých oblastech de facto konkurují státům. Jejich publikum je počítáno na miliardy uživatelů, kteří tráví v rámci těchto ekosystémů významnou část svého života.


Z pohledu samotných firem je jejich monopolní postavení optimální pro organizaci technologických a obchodních procesů. Možná ano, ale u společnosti vzniká otázka: nakolik takový monopolismus odpovídá právě společenským zájmům? Kde je hranice mezi úspěšným globálním byznysem, požadovanými službami a servisem, konsolidací velkých dat a pokusy hrubě, podle svého zámyslu řídít společnost, nahrazovat legitimní demokratické instituce a v podstatě si uzurpovat nebo omezovat přirozené právo jednotlivce sám se rozhodnout, jak žít, co si vybrat, jakou pozici svobodně vyjádřit? Všichni jsme to viděli právě ve Státech a všichni chápou, o čem nyní mluvím. Jsem si jistý, že drtivá většina lidí sdílí tento postoj, včetně těch, kteří se dnes účastní s námi tohoto setkání.


A konečně, třetí výzvou, nebo spíše zjevnou hrozbou, na kterou můžeme narazit v nadcházejícím desetiletí - je další vyhrocení celého komplexu mezinárodních problémů. Koneckonců, neřešené a narůstající vnitřní sociálně-ekonomické problémy mohou ponoukat k hledání někoho, na koho se dá všechno svést, obvinit ho ze všech problémů a přesměrovat podráždění a nespokojenost svých občanů. A my už to vidíme, máme pocit, že graduje zahraničněpolitická, propagandistická rétorika. Lze očekávat, že se stane více agresivním i charakter praktických aktivit, včetně tlaku na ty země, které nesouhlasí se svou rolí poslušných řízených satelitů, používání obchodních bariér, nelegitimních sankcí, omezení finančních, technologických a informačních sfér.


Podobná hra bez pravidel kriticky navyšuje rizika jednostranného použití vojenské síly – v tom je nebezpečí, v použití síly pod tou nebo jinou smyšlenou záminkou. To násobí pravděpodobnost objevení nových "horkých míst" na naší planetě. To je všechno, co nás nemůže neznepokojovat.


Současně s tím, vážení účastnící fóra, nehledě na takové klubko rozporů a výzev, musíme bezpodmínečně neztrácet pozitivní pohled na budoucnost, je třeba zachovat závazek k tvořivé agendě. Bylo by naivní nabízet nějaké univerzální zázračné recepty na řešení zmíněných problémů. Ale snažit se vypracovat společné přístupy, maximálně sblížit pozice, označit zdroje, které vytvářejí globální napětí, je pro nás všechny určitě nezbytné.


Znovu chci zdůraznit svou tezi: zásadním důvodem nestability globálního vývoje se v mnohém jeví nahromaděné sociálně-ekonomické problémy. Z toho důvodu je klíčovou otázkou dneška – jak budovat logiku akcí, abychom ne jen rychle obnovili globální a národní ekonomiky, postižená odvětví průmyslu následky pandemie a dosáhnout toho, aby takové obnovení bylo konkrétně udržitelné v dlouhodobém horizontu a mělo kvalitní strukturu, pomáhalo překonat zátěž sociální nerovnováhy. Zjevně s ohledem na již zmíněná omezení, makroekonomická politika dalšího vývoje ekonomiky bude ve velké míře založena na rozpočtových pobídkách a klíčovou roli budou hrát státní rozpočty a centrální banky.


Ve vyspělých zemích a i v části rozvojových již fakticky takové trendy pozorujeme. Zvyšování role států v sociálně-ekonomické sféře na národní úrovni, očividně vyžaduje větší odpovědnost, úzkou mezistátní interakci i v otázkách globální agendy. Na různých mezinárodních fórech neustále zaznívají výzvy k inkluzivnímu růstu, k vytváření podmínek pro dosažení důstojné životní úrovně každého člověka. To všechno je správné, v naprosto správném směru se uvažuje o takové naší společné práci.


Je naprosto jasné, že svět nemůže jít cestou budování ekonomiky, pracující pro milion lidí nebo dokonce pro "zlatou miliardu". Je to jen destruktivní postoj. Takový model je z definice neudržitelný. Nedávné události včetně migrační krize to opět potvrdily.


Teď je důležité od společného prohlášení přejít k činům, směrovat skutečné úsilí a zdroje na to, abychom dosáhli jak snížení sociální nerovnosti uvnitř jednotlivých zemí, tak i postupné sbližování úrovni ekonomického rozvoje různých zemí a regionů planety. Pak nebude ani migrační krize.


Významy, akcenty takové politiky, která má zajistit udržitelný a harmonický rozvoj, jsou zřejmé. Co to je? Je to vytvoření nových příležitostí pro každého, podmínek pro rozvoj a realizaci potenciálu člověka bez ohledu na to, kde se narodil a žije.


A zde uvedu čtyři klíčové priority. Jak se mi jeví jako priority. No nic, možná nic originálního neřeknu. Tím méně vzhledem k tomu, že Klaus dovolil vyjádřit postoj Ruska, můj postoj, takže to určitě udělám.


První. Člověk musí mít pohodlné prostředí pro život. Jedná se o bydlení a dostupnou infrastrukturu: dopravní, energetickou, komunální. A samozřejmě ekologický blahobyt, na to by se nikdy nemělo zapomínat.


Druhé. Člověk si musí být jistý, že bude mít práci, která mu přinese trvale rostoucí příjem a tomu odpovídající důstojnou životní úroveň. Musí mít přístup k fungujícím mechanismům vzdělávání v průběhu celého svého života, dnes je to naprosto nezbytné, což mu umožní rozvíjet a budovat svou kariéru, a po jejím ukončení se dostávat slušný důchod a sociální balíček.


Třetí. Člověk musí být jistý, že dostane kvalitní a efektivní zdravotní pomoc, když ji bude potřebovat, že systém zdravotní péče mu v každém případě zajistí přístup k moderní úrovni služeb.


Čtvrtý. Bez ohledu na příjem rodiny musí mít děti možnost získat slušné vzdělání a realizovat svůj potenciál. Takový potenciál má každé dítě.


Pouze tak bude možné zaručit co nejefektivnější rozvoj moderní ekonomiky. Ekonomiky, kde lidé nejsou prostředkem, ale cílem. A pouze ty země, které dokážou dosáhnout pokroku po vyjmenovaných čtyřech prioritách (ony nejsou vyčerpávající, řekl jsem pouze na to hlavní), ale pouze ty země, které budou moci dosáhnout pokroku alespoň v těchto čtyřech oblastech, si zabezpečí stabilní a komplexní rozvoj.


Právě tyto přístupy jsou základem strategie, kterou realizuje i moje země, Rusko. Naše priority jsou vystavěny kolem člověka, jeho rodiny, zaměřeny na demografický rozvoj a ochranu národa, na zvyšování blahobytu lidí, ochranu jejich zdraví. Pracujeme na tom, abychom vytvořili podmínky pro důstojnou a efektivní práci a úspěšné podnikání, zajištění digitální transformace jako základ technologického způsobu budoucnosti celé země a ne úzké skupiny firem.


Na tyto úkoly hodláme v příštích letech zaměřit úsilí státu, podnikání, občanské společnosti, vytváření stimulující rozpočtovou politiku.


Pro dosažení našich národních cílů rozvoje jsme otevřeni nejširší mezinárodní spolupráci a věříme, že spolupráce na otázkách globálního sociálně-ekonomického programu by pozitivně ovlivnila i na celkovou atmosféru ve světových záležitostech a provázanost při řešení naléhavých současných problémů by přidala i vzájemnou důvěru, která je nyní obzvláště důležitá a obzvláště aktuální.


Je zřejmé, že éra, spojená se snahou vybudovat centralizovanou, unipolární světovládu, skončila. Vlastně ani nezačala. Byl učiněn pouze pokus v tomto směru. Ale i to už je pryč. Podobný monopol byl prostě ve své podstatě v rozporu s kulturní, historickou multikulturou naší civilizace.


Realita je taková, že se ve světě zformovaly, daly o sobě vědět, opravdu různá centra rozvoje, se svými osobitými modely, politickými systémy, společenským uspořádáním. A dnes je nesmírně důležité vytvořit mechanismy, jak sladit jejich zájmy, aby se rozmanitost, přirozená soutěž konkurujících pólů rozvoje nezvrhla v anarchii, v řadu vleklých konfliktů.


Pro to, včetně, je před námi práce na upevňování a rozvoji univerzálních institutů, na kterých leží zvláštní odpovědnost za zajištění stability a bezpečnosti ve světě, za tvorbu pravidel chování jak v globální ekonomice, tak i v obchodě.


Nejednou jsem poznamenal, že mnohé z těchto institucí dnes nezažívají nejlepší časy. Stále o tom na různých summitech mluvíme. Tyto instituce vznikaly samozřejmě, v jiné éře, to je pochopitelné. A reagovat na dnešní výzvy jim může být, objektivně, i obtížné. Ale - chtěl bych zdůraznit - to není důvod, proč se jich vzdát a v podstatě nic nenabízet na jejich nahrazení. Tím víc, že tyto struktury mají jedinečnou pracovní zkušenost a velký, v mnoha ohledech nerealizovaný potenciál. A ten je nutné, bezpodmínečně, pečlivě adaptovat na současnou realitu. Ale je ještě brzy je vyhodit na skládku dějin. Je třeba s nimi pracovat, používat je.


Současně s tím je samozřejmě důležité používat nové, další formáty interakce. Mluvím zde o takovém fenoménu, jako je všestrannost. Samozřejmě, tu můžeme také chápat různě, po svém. Buď jako prosazování svých zájmů, dát zdání legitimnosti jednostranným jednáním, kdy ostatním nezbývá než souhlasně přikyvovat. Nebo jde o skutečné sjednocení úsilí suverénních států k řešení konkrétních problémů k celkovému prospěchu. Řeč v tomto případě může být i o regulaci regionálních konfliktů, či o vytváření technologických aliancí, a také o mnoha dalších směrováních, včetně formování přeshraničních dopravních, energetických koridorů a tak dále, a tak podobně.


Vážení přátelé, dámy a pánové!


Rozumějte, je tu velmi široké pole pro spolupráci. Takové mnohostranné přístupy skutečně fungují. Praxe ukazuje, že fungují. Připomínám, že v rámci, například, Astanského formátu Rusko, Írán a Turecko dělají hodně pro stabilizaci situace v Sýrii a nyní pomáhají vytvořit v této zemi politický dialog. Samozřejmě spolu s dalšími zeměmi. Děláme to společně. A obecně ne bez úspěchu, to chci zdůraznit.


Ruskem byly provedeny, například, aktivní zprostředkovatelská úsilí, aby byl zastaven ozbrojený konflikt v oblasti Náhorního Karabachu, do kterého byly zavlečeny nám blízké národy a státy – Ázerbájdžán a Arménie. Přitom jsme se směřovali na dodržování klíčových dohod, kterých bylo dosaženo v Minské skupině OBSE, zejména mezi jejími spolupředsedy - Ruskem, USA a Francií. Také velmi dobrý příklad spolupráce.


Jak známo, v listopadu bylo podepsáno třístranné prohlášení Ruska, Ázerbájdžánu a Arménie. A důležité je, že je z velké části důsledně realizováno. Podařilo se zastavit krveprolití. To je nejdůležitější. Podařilo se zastavit krveprolití, dosáhnout úplného příměří a zahájit proces stabilizace.


Teď před mezinárodním společenstvím a, nepochybně, před zeměmi, zúčastněnými se v řešení krize, stojí úkol pomoci postiženým regionům při řešení humanitárních problémů, spojených s návratem uprchlíků, s obnovou zničené infrastruktury a ochranou a obnovou památek historie, náboženství a kultury.


Nebo jiný příklad. Zdůrazňuji roli Ruska, Saúdské Arábie a Spojených států amerických, řady dalších zemí při stabilizaci světového energetického trhu. Tento formát se stal produktivním příkladem interakce států s různými, někdy dokonce naprosto protiřečími si odhady globálních procesů se svými pozicemi vnímání světa.


Současně s tím, samozřejmě, existují problémy, které se týkají všech států bez výjimky. Příkladem je spolupráce v oblasti vyšetření koronavirové infekce a boje proti ní. V poslední době se objevilo několik odrůd, jak je známo, této nebezpečné nemoci. A světové společenství musí vytvořit podmínky pro spolupráci vědců, odborníků, aby pochopilo, proč a jak probíhá například mutace koronaviru, čím se různé kmeny od sebe liší. A samozřejmě, je třeba koordinovat úsilí celého světa, k čemuž vyzývá Generální tajemník OSN, k čemuž jsme se obraceli na summitu "dvacítky", není to tak dávno, musí se spojit a koordinovat úsilí celého světa v boji proti šíření nemoci a zvyšování dostupnosti tolik teď potřebné vakcíny na koronavirus. Je třeba poskytnout pomoc těm státům, které potřebují podporu, včetně afrických. Mám na mysli zvýšení objemů testování a provádění očkování. Vidíme, že masové očkování je dnes dostupné především občanům vyspělých zemí. Zatímco stovky milionů lidí na planetě jsou zbaveny dokonce naděje na podobnou ochranu. V praxi by taková nerovnost mohla znamenat obecnou hrozbu, protože, a to je dobře známo, mnohokrát již bylo řečeno, epidemie se bude šířit, budou přetrvávat její nekontrolovatelné ohniska. Ona nemá žádné hranice.


Pro infekce a pandemie hranice neexistují. Musíme se tedy poučit ze současné situace, navrhnout opatření, která mají zvýšit efektivitu systému sledování výskytu podobných onemocnění ve světě, vývoj podobných situací.


Dalším důležitým směrem, kde je nutná koordinace naší práce, v podstatě, koordinace práce celého světového společenství, je ochrana klimatu a přírody naší planety. Nic nového tady také neřeknu.


Pouze společně můžeme dosáhnout pokroku v řešení těchto největších problémů, jako je globální oteplování, snižování lesního fondu, ztráta biologické rozmanitosti, nárůst objemu odpadů, znečištění oceánu plastem a tak dále, najít optimální rovnováhu mezi zájmy ekonomického rozvoje a ochrany životního prostředí pro současné a příští generace.


Vážení členové fóra! Vážení přátelé!


Všichni víme, že konkurence, soupeření mezi zeměmi se ve světových dějinách nezastavilo, nezastavuje a nikdy se nezastaví. A rozpory, střet zájmů je vlastně také přirozená věc pro tak složitý organismus, jako je lidská civilizace. Ve zlomových okamžicích to však nezabránilo, ale naopak vedlo ke sjednocení úsilí na nejdůležitějších, skutečně osudových směrech. A já si myslím, že nyní je právě takové období.


Je velmi důležité poctivě vyhodnotit situaci, zaměřit se ne na imaginární, ale na skutečné globální problémy, na odstranění nerovnováh, kritických pro celé světové společenství. A tehdy, jsem přesvědčen, můžeme dosáhnout úspěchu, důstojně odpovědět na výzvy třetí dekády 21. století.


S tím bych ukončil své vystoupení a chci vám poděkovat za trpělivost a pozornost.


Velké díky.


K. Schwab: Moc děkuji, pane Prezidente.


Mnohé otázky, které jste položil, jsou určitě součástí naší diskuse v tomto týdnu. Kromě vystoupení organizujeme také práci cílových skupin. Nepomíjíme rozvojové země, mluvíme o rozvoji dovedností a zručností pro budoucí generace.


Pane Prezidente, jsme připraveni na diskusi, která bude následovat, ale mám jednu krátkou otázku. O tomto problému jsme diskutovali, když jsem se s vámi před 14 měsíci setkal v Petrohradě. Jak vidíte budoucí vztahy mezi Ruskem a Evropou?


Vladimir Putin: Víte, máme věci naprosto zásadní povahy, to je společná kultura. Hlavní evropští političtí činitelé v nedávné minulosti hovořili o potřebě rozvíjet vztahy mezi Evropou a Ruskem a poukazovali na to, že Rusko je součástí Evropy. A geograficky, což je nejdůležitější, v kulturním smyslu toho slova, ve skutečnosti jde o jednu civilizaci. Francouzští vůdci hovořili o potřebě vytvořit jednotný prostor od Lisabonu po Ural. Myslím, a také jsem to řekl, proč na Ural? Do Vladivostoku.


Osobně jsem slyšel stanovisko vynikajícího evropského politika, bývalého kancléře Helmuta Kohla, který hovořil o tom, že pokud chce evropská kultura přežít a zůstat v budoucnu jedním z center světové civilizace, s přihlédnutím ke všem problémům a trendům ve vývoji světové civilizace, pak by samozřejmě měla být západní Evropa a Rusko spolu. Je těžké s tím nesouhlasit. Zastáváme přesně stejný úhel pohledu i pozici.


Dnešní situace je zjevně nenormální. Musíme se vrátit k pozitivní agendě. To je zájmem Ruska a, jsem si jistý, že i evropských zemí. Rozumí se, že pandemie také sehrála svou negativní roli. Náš obchod s Evropskou unií poklesl, byť je to jeden z našich hlavních obchodně-hospodářských partnerů. U nás je na pořadu dne otázka návratu jak k pozitivním trendům, tak k budování obchodně-ekonomické spolupráce.


Evropa a Rusko jsou v tomto ohledu z ekonomického hlediska absolutně přirozenými partnery a z hlediska rozvoje vědy, technologií, z hlediska územního rozvoje pro evropskou kulturu, s ohledem na to, že Rusko coby země evropské kultury je z hlediska území o něco více než celá sjednocená Evropa. Zdroje jsou v Rusku obrovské, lidský potenciál je obrovský. Nyní nebudu uvádět vše, co je pozitivní v Evropě a co tedy může být užitečné i pro Ruskou federaci.


Zde je důležitá pouze jedna věc: je třeba k dialogu přistupovat jeden k druhému čestně. Musíme se zbavit fobií z minulosti, zbavit se toho, abychom používali ve vnitropolitických procesech všechny problémy, které nám zůstaly z minulých století, a dívat se do budoucnosti. Pokud se dokážeme povznést nad tyto problémy minulosti, zbavit se těchto fobií, očekává nás, zajisté, pozitivní fáze našich vztahů.


Jsme na to připraveni, chceme to a budeme k tomu směřovat. Láska je ale nemožná, pokud je deklarována pouze z jedné strany. Musí být vzájemná.


K. Schwab: Děkuji mnohokrát, pane prezidente.



304 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

I jeden člověk může přivést osla k řece, ale ani 40 lidí ho nedonutí pít.