• Konceptuál CZ

Vystoupení hlavy MZV DNR v Radě bezpečnosti OSN:Umíme se bránit, ale nechceme válku.


Dnes, 2. prosince se v Radě bezpečnosti OSN uskutečnilo setkání podle vzorce Arria, věnované výročí Pařížského summitu Normandské čtyřky (prosinec 2019), během kterého vystoupí zástupci DNR a LNR.


Plný text vystoupení hlavy MZV DNR Natálie Nikonorové.


«Nejprve bych vám chtěla poděkovat za příležitost promluvit na dnešním setkání se zprávou o skutečném stavu věcí na Donbasu a o procesu jednání v Minsku. Za současných okolností, kdy svět vnímá události na Donbasu a vychází přitom téměř výlučně z pohledu na tuto situaci z Kyjeva, je dnešní setkání velmi důležité: dává nám příležitost sdělit pohled druhé strany konfliktu - Doněcké a Luganské lidové republiky. Zároveň jsme vše, co dnes vyslovíme, připraveni potvrdit a potvrzujeme konkrétními fakty a argumenty.


Dovolte mi krátce připomenout původ konfliktu: v únoru 2014 uskutečnily nacionalistické síly v Kyjevě státní převrat. Ačkoli byli lidé na Donbasu pobouřeni touto nezákonností, upozorňuji vás na zásadní bod: nikdo nevyzýval obyvatele Donbasu, aby šli do války s Kyjevem nebo aby se oddělili od Ukrajiny. Naopak, na četných shromážděních v té době se obyvatelé Doněcké oblasti sami obrátili na poslance místní regionální rady s návrhem, aby vystoupili jako jejich zástupci a chránili jejich práva. Poté, co všichni poslanci místního zastupitelstva na konci března 2014 uprchli z Doněcké oblasti, pokračoval na Ukrajině chaos a svévole, což stojí přinejmenším za odmítnutím ukrajinského zákona «O základech státní jazykové politiky» (hlasování Nejvyšší rady 23. února 2014), který poskytoval ruskému jazyku regionální status, a obyvatelům Donbasu nezbývalo nic jiného, ​​než si založit jakýsi analogický orgán místních zástupců (rady). Dne 14. dubna 2014 navíc ukrajinské orgány oznámily zahájení ATO (antiteroristická operace - pozn.překl.) a vyslaly ozbrojené síly Ukrajiny na Donbas - což porušuje všechna základní lidská práva zakotvená v takových klíčových aktech mezinárodního práva, jako je Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod aj.


Nejen to, nové ukrajinské úřady navíc neinscenovaly jen bezpráví, ale také přímý masakr, «začištění» těch, kteří nesouhlasili: podle oficiálních údajů bylo 2. května v Oděse rukama radikálů zabito 48 lidí a nejméně 250 jich bylo zraněno; 9. května v Mariupolu šli ozbrojenci z «pravého sektoru» se zbraněmi a tanky proti neozbrojeným obyvatelům, v důsledku čehož zemřelo více než 20 lidí a asi 50 bylo zraněno; při útoku ukrajinské národní gardy na Slavjansk ve dnech 3. až 5. května bylo zabito více než 30 civilistů.


Po takových obludných krvavých akcích Ukrajiny bylo rozhodnuto zeptat se obyvatel Doněcké oblasti, jaký mají vztah k událostem v Kyjevě a jak vidí svou budoucnost. 11. května 2014 se konalo referendum, jehož výsledky hovoří samy za sebe: naši obyvatelé vyjádřili podporu suverenitě Doněcké lidové republiky. Volební účast dosáhla 74,87%, vyhlášení nezávislosti podpořilo 89,7% voličů.


Současně lze konstatovat, že na Ukrajině stále chybí zákon o pořádání místních referend nehledě na to, že právo lidí na sebeurčení je stanoveno jak v dokumentech mezinárodního práva, včetně Charty OSN (článek 1: «Organizace spojených národů sleduje cíle ... rozvíjet přátelské vztahy mezi národy na základě respektování principu rovnosti a sebeurčení národů, jakož i přijetí dalších odpovídajících opatření k posílení všeobecného míru») a v samotné Ústavě Ukrajiny (článek 38: «Občané mají právo podílet se na řízení státních záležitostí, ve všeukrajinských a místních referendech, ...»). Vzhledem k tomu, že Ústava funguje bezprostředně, byl během referenda v Donbassu přímo realizován její článek 38. Mimo to, v Doněcku po březnu 2014 z pohledu ukrajinské legislativy neexistoval žádný právně zvolený zastupitelský orgán, protože, připomínám, všichni poslanci regionální rady jednoduše utekli. Zpočátku tedy v Doněcku nebyly žádné úmysly k oddělení se a vyhlášení nezávislého státu. K tomu nás tak či tak dotlačilo jednání nelegitimních kyjevských úřadů a všech těch místních politiků, kteří se rozhodli uprchnout z Doněcka.


Od toho okamžiku, kdy Kyjev zahájil proti národu Donbasu takzvanou «antiteroristickou operaci», která byla později přejmenována na «operaci spojených sil», žijeme již sedmý rok v podmínkách, v podstatě, občanské války. Na území Donbasu zemřelo nejméně 13 tisíc lidí, z toho 149 dětí, asi 30 tisíc lidí bylo zraněno. A kolik lidí přišlo o střechu nad hlavou a prostředky k obživě, je těžké vůbec spočítat. Přesto však i za těchto okolností nazvali teroristy nás, a ne Ukrajinu.


Nezůstalo nám nic jiného, než se bránit, bránit naši zemi a obyvatele Donbasu, a tedy odpovědět na tuto nevyhlášenou, ale de facto válku, a reagovat odpovídajícím způsobem. Byli jsme doma, neměli jsme kam utéct a odpověděli jsme tak, že během několika měsíců byla ukrajinská armáda donucena ustoupit, rozdrcená v kotlích poblíž Ilovajska, Debalceva a Izvarina. V této bouřlivé konfrontaci ale zemřely tisíce lidí. Podle zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 15. února 2015, za období do podepsání balíčku opatření (od poloviny dubna 2014 do 12. února 2015), bylo na území Doněcké lidové republiky zabito nejméně 2420 lidí a nejméně 4919 zraněno. Podepsání Balíčku opatření pomohlo snížit dynamiku vývoje horké fáze konfrontace, ale bohužel ji to úplně nezastavilo.


Přejdu k hlavnímu tématu našeho setkání: od podpisu Komplexu opatření ke splnění Minských dohod, schváleného rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2202 ze dne 15. února 2015, uplynulo téměř šest let, ale dosud nebyl zcela splněn ani jeden odstavec tohoto dokumentu. Podobná situace je i při provádění společně dohodnutých výsledků pařížského summitu hlav zemí «Normandské čtyřky», který se konal 9. prosince 2019 - žádný ze tří bloků závěrů, učiněných v těchto dokumentech, nebyl zcela splněn. Jelikož je naše setkání věnováno konkrétně výročí summitu hlav «Normandské čtyřky», dovolte mi věnovat se této otázce více podrobně a uvést několik příkladů, nejživěji ilustrujích stav, který se vyvinul na minské platformě.


Začnu bodem 1 společně odsouhlasených výsledků pařížského summitu s názvem «Okamžitá opatření ke stabilizaci situace v zóně konfliktu». Tedy, v prvním odstavci předjímaná «Úplná a všeobecná» realizace režimu zastavení palby, stanovená v prvním odstavci této klauzule, nebyla dokončena ve stanoveném časovém rámci - do konce roku 2019. Až 22. července 2020 se v rámci Kontaktní skupiny obě strany konfliktu - Kyjev a Republiky - dohodly a podepsaly «Opatření ke kontrole a posílení režimu příměří».


Poznamenám, že odsouhlasení těchto opatření bylo opravdu velkým úspěchem - po celý rok se Republiky snažily přimět Kyjev k oficiálnímu podepsání těchto opatření, které, ačkoli byly dříve dohodnuty již v červenci 2019, ukrajinská strana je v zásadě neplnila.


Uvedu několik čísel pro pochopení rozsahu úsilí, které jsme vyvinuli, abychom od Kyjeva vymohli podpis tohoto dokumentu o dodržování «režimu ticha». Poprvé byl projekt opatření navržen již v květnu 2018. Republiky tento projekt oficiálně zaslaly do Kyjeva šestkrát - mohu dokonce uvést konkrétní data odeslání každého takového dopisu (23.5.18; 19.12.18; 06.19; 07.19; 09.19; 27.05.20). Ukrajina však tvrdohlavě odmítala nejen souhlasit s takovými opatřeními, ale dokonce je posuzovat v rámci Kontaktní skupiny. Mimochodem, mnou poskytnuté informace, lze snadno potvrdit, učiníte-li dotaz zmocněnci předsedy OBSE na Ukrajině a u kontaktní skupiny velvyslankyni Heidi Grau, či na adresu vedoucího SMM OBSE na Ukrajině, zástupci OBSE ve skupině bezpečnosti velvyslanci Yasharovi Khalitovi Cevikovi. Od ukrajinské strany jsme na naše návrhy neobdrželi ani jednu písemnou odpověď, ani jejich vlastní návrhy týkající se tohoto tématu.


Také chci uvést zajímavý závěr, ke kterému jsme dospěli z našeho pozorování chování ukrajinské strany při jednáních: ukrajinská strana bez výjimky souhlasila s prakticky veškerým pokrokem a konstruktivními posuny pouze v předvečer důležitých dat a událostí pro ukrajinskou politiku a jeho rating dat a událostí. Uvedu několik příkladů:


- Kyjev se dohodl na časově neomezeném příměří 21. července 2019 - právě 21. července se na Ukrajině konaly parlamentní volby;

- Steinmeierův vzorec byl parafován Kyjevem 1. října 2019 - pouze proto, aby se 9. prosince 2019 uskutečnil pro Zelenského tak důležitý summit «Normandské čtyřky»;

- Doplňující opatření byla podepsána 22. července 2020 - těsně v předvečer zahájení volebních kampaní v rámci místních voleb na Ukrajině.


Zároveň je třeba poznamenat, že po podpisu doplňujících opatření jsme skutečně sledovali jejich účinnost - téměř dva měsíce od jejich účinnosti nedošlo k žádným obětem ani k významným škodám. Nyní však byl tento křehký mír, nastolený díky podepsání opatření, v podstatě od základu zničen vinou Kyjeva, který odmítl splnit základní bod - spolupráci v rámci koordinačního mechanismu k ověřování narušení. To se nejjasněji projevilo, když byly narušeny dohody o společné inspekci v obydleném místě Šumy v září 2020. Půl hodiny před inspekcí nových ukrajinských vojenských zařízení předložila Ukrajina řadu požadavků na předložení například některých lékařských dokumentů, které jednoduše za půl hodiny získat nelze. Na následujícím zasedání Kontaktní skupiny zcela odmítla provést takovou kontrolu plnění dohod.


Proč je toto opatření hlavní - protože právě to umožňuje oběma stranám společně ověřovat skutečnost, zda bylo konkrétní opatření porušeno či nikoli - bez toho všechna opatření zůstanou pouze deklarací a nikoli účinným mechanismem pro sledování režimu zastavení palby. Tím způsobem okamžitě po skončení místních voleb tedy Ukrajina zmařila všechny dohody obzvláště rafinovaným způsobem - v podstatě odstoupení od nich neoznámila, ale jednoduše se rozhodla neplnit je od základu.


Výsledkem je, že v tuto chvíli bohužel opět zaznamenáváme častější případy porušování režimu zastavení palby. Od neplnění dalších opatření Kyjevem bylo zaznamenáno 157 porušení, včetně 33 případů použití těžkých zbraní. Právě nedávno, 12. listopadu, se objevily první civilní oběti - poprvé od 27. července, tj. ode dne platnosti dalších opatření k posílení režimu zastavení palby, což jen potvrzuje skutečnost, že tato opatření nefungují. V obydleném místě Alexandrovka, která se nachází na území DNR, byli v důsledku ostřelování ze strany Ukrajiny zraněni dva civilisté - 69letý muž a jeho 20tiletý vnuk. Oba měli těžká uranění a dědeček také utrpěl hypertenzní šok. Poznamenávám, že tato skutečnost byla zaznamenána ve zprávě SMM (Speciální monitorovací mise) OBSE.


Kromě toho byli zabiti tři vojáci, jeden z nich - velitel praporu. Ozbrojené síly Ukrajiny zároveň nepohrdají nejcyničtějšími vraždami: jedna z obětí byla zabita pomocí munice vypuštěné z bezpilotního prostředku ukrajinské strany. Dovolte mi připomenout, že takové metody shazování granátů z bezpilotních prostředků používají hlavně teroristické skupiny a organizace - například radikálové «Islámského státu» apod. Druhý voják byl zastřelen ostřelovačem ukrajinské armády v okamžiku, kdy se pokoušel evakuovat tělo svého soudruha z bojiště. Trend obecně není potěšitelný: statistiky ostřelování, obětí civilistů a vojenského personálu, počet zaznamenaných případů přesunu techniky ozbrojenými silami Ukrajiny v listopadu je vyšší než souhrnná statistika za tři předchozí měsíce, což jasně dokazuje, že opatření k zachování «ticha» ze strany Ukrajiny nejsou plněna.


Chtělo by se také podrobněji zabývat situací s plněním odstavce 2 společně dohodnutých výsledků pařížského summitu «Opatření k plnění politických ustanovení Minských dohod». Podle tohoto odstavce si strany měly odsouhlasit všechny právní aspekty zvláštního statusu Donbasu, jak je uvedeno v komplexu opatření pro zajištění jeho fungování na trvalém základě a také aby byla začleněna Steinmeierova formule do ukrajinských zákonů. V tuto chvíli však tento bod zůstává zcela nesplněný.


Dovolte mi krátce připomenout historii vzniku takového kompromisního mechanismu, jako je Steinmeierův vzorec.


Podle ustanovení prvního dokumentu minského balíčku - protokolu podepsaného dne 9. 5. 2014 - měl zákon o zvláštním postavení Donbasu vstoupit v platnost v roce 2014. Dne 16. září 2014 byl Ukrajinskou Nejvyšší radou přijat příslušný zákon, který formálně vstoupil v platnost 18. října 2014. Možnost jeho faktické platnosti však byla od počátku vyloučena, protože základní podmínka jeho působení - území, na které se vztahuje - bylo spojeno s přijetím samostatného usnesení Nejvyšší rady Ukrajiny. Toto usnesení bylo přijato Nejvyšší radou Ukrajiny dne 17. března 2015. Současně s přijetím tohoto usnesení ale byly provedeny změny zákona o zvláštním postavení, které zablokovaly všechny podstatné články o zvláštním postavení a tento zákon ve skutečnosti nefungoval ani jeden den.


Nesplnění závazku Ukrajiny zavést v roce 2015 zvláštní status do ukrajinské legislativy vedlo k zablokování diskuse pracovní skupiny pro politické otázky. V reakci na tuto krizi navrhl 10. února 2015 na summitu v Normandii v Paříži Frank-Walter Steinmeier, v té době ministr zahraničních věcí Spolkové republiky Německo, mechanismus - Steinmeierův vzorec.


Připomínám podstatu tohoto vzorce - předpokládá dočasnou platnost zákona Ukrajiny «O zvláštním postupu pro místní samosprávu v určitých oblastech Doněcké a Luhanské oblasti» v den hlasování v místních volbách konaných na těchto územích a vstoupení v platnost na trvalém základě po zveřejnění závěrečné zprávy mise OBSE/ODIHR o souladu těchto voleb se standarty této organizace.


Dne 10. 10. 2016 se konal summit «Normandské čtyřky» v Berlíně, na kterém byla potvrzena nezbytnost dohodnout se v rámci Kontaktní skupiny na Steinmeierově vzorci. Na 50. zasedání Kontaktní skupiny dne 09.11.2016 byl zvláštní status a Steinmeierův vzorec potvrzeny jako první bod pořadu jednání pracovní skupiny pro politické otázky. Nehledě na to, před 117. zasedáním politické podskupiny, tj. do 18. září 2019 bylo projednání této otázky ukrajinskou stranou zablokováno. Tímto způsobem tak během 67 schůzí, což jsou 2 roky a 11 měsíců, ukrajinská strana záměrně sabotovala projednání této, v té době hlavní, otázky v politické agendě.


Výsledkem bylo, že Steinmeierův vzorec byl parafován až 1. 1. 2019, a jak již bylo uvedeno výše, Kyjev tak učinil pouze kvůli vytvoření příležitosti pro svolání příštího summitu «Normandské čtyřky», protože nový prezident Ukrajiny Zelenský se opravdu chtěl setkat s vůdci takových klíčových zemí jako Rusko, Francie a Německo.


Uplynul rok od parafování, Formule Steinmeira však dosud nebyla začleněna do ukrajinské legislativy a na ukrajinské straně v tomto směru nedochází k absolutně žádnému pokroku. Je důležité si uvědomit, že integrace tohoto vzorce do ukrajinského zákonodárství zajišťuje nejen jeho formální začlenění do textu ukrajinského zákona «O zvláštním postupu pro místní samosprávu v některých okresech Doněcké a Luhanské oblasti», ale také úplné sladění celého textu tohoto zákona s Steinmeierovým vzorcem. Nejen to, prvořadým úkolem při práci na politické dráze se jeví dohoda v kontaktní skupině na změnách Ústavy, počítající se všemi nuancemi zvláštního statusu pro její trvalé fungování: pravomoci vládních orgánů, struktura systému, administrativně-teritoriální rozdělení atd. Bez promítnutí všech těchto změn do hlavního zákona Ukrajiny se může ukázat veškerá ostatní práce jako jednoduše zbytečná. V tuto chvíli jsme však nezaznamenali jediný konstruktivní pokus ukrajinské strany realizovat cokoli z výše uvedeného.


Zde vyzvednu ještě jeden zajímavý detail: Ukrajinští představitelé, kteří hovoří na jakýchkoli mezinárodních platformách nebo v zahraničních médiích, hovoří o tom, byl vypracován a v prvním čtení ukrajinským parlamentem přijat návrh zákona o změně Ústavy Ukrajiny - tzv. zákon o decentralizaci. Tento návrh zákona však nemá nic společného s tím konceptem decentralizace, který je popsán v bodě 11 Komplexu opatření. Dovolte mi připomenout, že se zabývá decentralizací s přihlédnutím ke zvláštnostem Donbasu a po dohodě s jeho zástupci. V návrhu zákona přijatém v prvním čtení však není ani slovo o zvláštním postavení Donbasu, byť jeho zakotvení v Ústavě je jednou ze základních podmínek pro dlouhodobé a efektivní politické urovnání konfliktu. Na to Kyjev upozornili nejen představitelé Republik, ale také Benátská komise Rady Evropy, v jejímž závěru byly komentáře o rozporu tohoto návrhu zákona s balíčkem opatření. V závěrech ze dne 24. června 2015 č. 803/2015 se zejména uvádí: «To v budoucnu znemožní přijetí zákonů o zvláštnostech některých regionů bez vnesení změn do Ústavy. Navrhované změny navíc neposkytují ústavní základ pro návrhy, zaměřené na řešení současného konfliktu na Ukrajině».


Nejen to, ukrajinské orgány ne že pouze sabotují konstrukci Minských dohod, ale naopak podnikají nejrůznější destruktivní kroky k blokování politického urovnání. Jako jeden z nejpozoruhodnějších příkladů již pátý měsíc přesvědčujeme ukrajinskou stranu, aby potvrdila svůj záměr realizovat v praxi právě tyto Minské dohody.


Tato přesvědčování nezačala od nuly - 15. července 2020 přijala Ukrajinská Nejvyšší rada rezoluci č. 795 «O vyhlášení příštích komunálních voleb v roce 2020», jejíž bod 4 je v přímém rozporu s Minskými dohodami, protože stanoví předání hraniční kontroly vládě Ukrajiny ještě před místními volbami a také obsahuje nepřijatelnou terminologii.


Současná situace zpochybnila celou budoucnost minského procesu: je ukrajinská vláda reálně odhodlána dodržovat Minské dohody a Komplex opatření a chystá se principiálně provádět dohody, dosažené v Kontaktní skupině? Tato otázka se jeví jako naprosto na místě vzhledem ke skutečnosti, že ukrajinský parlament přijímá akt, přičemž daleko ne první, otevřeně odporující dokumentům schváleným Radou bezpečnosti OSN. Na schůzkách Kontaktní skupiny navíc ukrajinští vyjednavači pravidelně hovoří o absenci politických zplnomocnění, které by ovlivnily provádění kroků, na nichž jsme s nimi dohodli na minské platformě a které jsou vysvětleny v Komplexu opatření.


Z tohoto důvodu Republiky navrhly dohodnout se v Minsku a schválit na úrovni Nejvyšší rady a prezidenta Ukrajiny dokument, v němž by se zaprvé konsolidovalo dodržování Minských dohod ze strany Ukrajiny, a zadruhé způsob jejich přímého provádění ve vzájemném propojení všech aspektů. Takovým dokumentem by mohl být plán pro komplexní urovnání konfliktu v souladu s Minskými dohodami.


Námi navrhovaná cestovní mapa byla zaměřena na implementaci položek Komplexu opatření: pokrývá všechny oblasti a otázky vyjednávání, včetně postupu a povahy změn Ústavy, s jasnými lhůtami pro provedení všech fází politického urovnání.


Ukrajinská strana však, bohužel, v reakci na náš krok směrem k míru představila svůj návrh «Plán společných kroků účastníků Trilaterální kontaktní skupiny pro provádění Minských dohod» - dokument, jehož cílem není vyplnit Minské dohody, jak říkají zástupci Ukrajiny, ale přepsat je. Výše uvedený dokument obsahuje 51 odstavců, z nichž 40 je v rozporu s Minskými dohodami, což je 78% obsahu dokumentu.


Z tohoto návrhu plyne, že jeho cílem není mírové řešení uregulování konfliktu, ale naopak předpokládá postupné ozbrojené převzetí území Republik bez Minskem předpokládaného politického urovnání. Navrhuje se nám, abychom se odzbrojili, podepsali kapitulaci, nechali vstoupit ukrajinské bezpečnostní síly a poté možná uspořádali volby bez trvalého zákona o zvláštním postavení, beze změn Ústavy Ukrajiny a bez jakýchkoli právních předpisů zajišťujících trvalé fungování zvláštního postavení.


Navíc to není zdaleka první dokument ukrajinských orgánů, který hrubě odporuje Minským dohodám. Za 6 let od jejich podpisu přijala Ukrajina asi 60 normativních právních aktů, které jsou v rozporu nejen s Minskými dohodami, ale také s takovými základními akty mezinárodního práva, jako je Všeobecná deklarace lidských práv. Tyto dokumenty přijaté Ukrajinou porušují právo na život, právo na zdraví a bezpečné životní podmínky, právo na svobodu a bezpečnost osob, právo na svobodu pohybu, právo na spravedlivý proces, právo na účinný prostředek právní ochrany, právo na nedotknutelnost obydlí, právo na soukromý majetek, právo na jazykové sebeurčení, právo na vzdělání, právo na svobodu ekonomické činnosti, právo na pravidelné, spravedlivé volby, právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství, právo na sociální zabezpečení.


Například uvedu několik nejvýraznějších a nejcyničtějších činů Ukrajiny:


Zákon Ukrajiny ze dne 18.01.2018 č. 2268-VIII «O specifikách státní politiky k zajištění státní suverenity Ukrajiny na dočasně okupovaných územích v Doněcké a Luhanské oblasti». Tento zákon definuje právní režim provádění operace společných sil (OOS) na území určených regionů, uděluje právo ozbrojeným formacím Ukrajiny používat v rámci této operace zbraně, výzbroj, bojovou techniku, vojenské vybavení a zvláštní prostředky; definuje Ruskou federaci jako stranu konfliktu; poskytuje oprávnění k omezení práv občanů žijících na území, kde probíhá OOS.

Výnos prezidenta Ukrajiny ze dne 14. dubna 2014 č. 405/2014 «O rozhodnutí Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny» ze dne 13. dubna 2014 «O nezbytných opatřeních k překonání teroristické hrozby a zachování územní celistvosti Ukrajiny», která zavedla provádění protiteroristické operace na našem území.

Usnesení kabinetu ministrů Ukrajiny ze dne 7. listopadu 2014 č. 595 «K některým otázkám financování rozpočtových institucí, provádění sociálních plateb obyvatelstvu a poskytování finanční podpory jednotlivým podnikům a organizacím Doněcké a Luganské oblasti» stanoví, že všechny sociální platby na území republik byly ukončeny až do návratu tohoto území pod kontrolou státních orgánů Ukrajiny.

Zákon Ukrajiny ze dne 12. 8. 2014 č. 1630-VII «O změnách zákona Ukrajiny «O boji proti terorismu», který se týká preventivního zadržování osob zapojených do teroristických činností na dobu delší než 72 hodin v oblasti protiteroristické činnosti, stanoví možnost «preventivního» zadržení občanů bez vznesení obvinění v oblasti protiteroristické operace po dobu delší než 72 hodin až do 30 dnů.

Samostatně by bylo třeba zdůraznit návrh zákona o internaci (nuceném přesídlení) ruských občanů, který předložil kabinet ministrů Ukrajiny k posouzení Nejvyšší radě. Návrhem tohoto zákona se ukrajinská vláda ve skutečnosti snaží legalizovat na svém území koncentrační tábory. Pokud bude tento zákon přijat, bude se vztahovat nejen na účastníky nepřátelských akcí na Donbasu, ale také na civilisty, kteří mají ruské občanství. Přitom se nebude rozhodnutí o uznání osoby jako internované přijímat soudem, ale Generálním štábem ozbrojených sil Ukrajiny. Kromě toho se nenavrhuje právo na odvolání.


Nejcyničtější je, že pro ospravedlnění se světovému společenství se toto vše zdůvodňuje myšlenkami národní bezpečnosti. Přitom byl samotný dokument navíc vypracován v rozporu s řadou norem mezinárodního práva. Návrh zejména porušuje ustanovení, zakotvená ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Ženevské úmluvě ze dne 8. prosince 1949 «O ochraně civilního obyvatelstva v době války», a válku, připomínám, Ukrajina nikomu nevyhlásila a nezavedla vojenský stav, což protivořečí Mezinárodní smlouvě o občanských a politických právech atd.


Je tedy chybou Ukrajiny, že mírový proces k vyřešení konfliktu na Donbasu je i nadále nesmírně obtížný a v tuto chvíli je ve skutečnosti obecně zablokován. Ale i zde se Kyjev pokouší zkreslit a pozměnit naprosto zjevná fakta - a aktivně se pokouší prostřednictvím médií a mediálních kampaní přesunout odpovědnost za nedodržování Minských dohod na Republiky.


Můžeme uvést mnoho příkladů iluzorního zájmu Kyjeva o naše občany, který ve skutečnosti představuje buď úplnou lhostejnost Ukrajiny k obyvatelům Donbasu a zájem pouze o území, nebo otevřeně agresivní záměry. V každém případě všechny tyto akce svědčí o jednom: mezi Donbasem a Ukrajinou již existuje obrovská propast a nový ukrajinský lídr Zelenský, který se v rámci volební kampaně aktivně prezentoval jako «prezident míru», se ve skutečnosti o mír nesnaží.


Přitom je zcela zřejmé, k čemu směřuje Zelenský a jeho tým: konflikt na Donbasu Ukrajina potřebuje jako záminku k tomu, aby zůstala na pořadu jednání a vyvolávala pozornost svých «západních partnerů». Právě z tohoto důvodu ukrajinské orgány tolik trvají na prioritě a nezbytnosti pravidelných setkání v Normandském formátu. Normandský formát je však pouze kontrolní mechanismus, který nepomůže uregulovat ty důvody, proč ve skutečnosti konflikt vznikl - jmenovitě neochota a nepřipravenost Kyjeva zohlednit názor Donbass. Tento aspekt lze vyřešit výhradně na Minské platformě, v procesu přímého dialogu mezi dvěma přímými stranami konfliktu - Kyjevem a Republikami.


Závěrem svého vystoupení vám chci připomenout, že světová historie zná mnoho precedentů pro řešení konfliktů a všechny hovoří o nezbytnosti přímého dialogu mezi stranami těchto konfliktů. Během jednání jsme k tomu opakovaně prokázali naši připravenost. Ukrajinské vedení však na to připraveno není a ani k tomu nemá politickou vůli. Proto jsme připraveni i na opačný scénář - republiky se naučily bránit a chránit své občany ještě lépe, než v letech 2014 a 2015. Pravidelně od Zelenského a jeho týmu slyšíme o jakýchsi «plánech B», «plánech C» a dalších ideích, a soudě podle agresivní rétoriky, v jejímž kontextu jsou tato prohlášení vyslovována, zjevně nejde o mírové záměry Kyjeva. 9. prosince 2020 končí lhůta, kterou si Zelenský vyhradil pro dodržování Minských dohod. Ukrajina je již na pokraji oficiálního odmítnutí dodržovat dokumenty Rady bezpečnosti OSN.


V tom případě pak máme otázku konkrétně pro Radu bezpečnosti OSN, jako instituci, která schválila Komplex opatření a v něm zakotvený mírový plán řešení konfliktu na Donbasu: jaká bude vaše reakce a zda bude vůbec nějaká na takové oficiální odmítnutí Ukrajiny, která je členem OSN, od plnění povinností podle dokumentu schváleného rezolucí Rady bezpečnosti OSN? Dokážete připustit situaci, kdy Ukrajina proti 4,5 milionům obyvatel Donbasu pozvedne svou armádu, tanky, letadla, své bojovníky, inspirované metodami teroristů z ISIS,? Nebo zůstanete nezúčastněným pozorovatelem?


Dnes je naše setkání věnováno výsledkům roku následujícího po summitu lídrů «Normandského formátu» v Paříži. Z našeho úhlu pohledu je očividné, že Ukrajina nesplnila jedinou klauzuli Minských dohod a Společně odsouhlasených výsledků setkání vůdců. Nehledě na všechny naše návrhy k jejich realizace - představitelé Kyjeva je jednoduše odmítají přijmout, pracovat s nimi a dokonce ani je komentovat. Pokud ignorujete druhou stranu - dialog je nemožný, jako tleskání jednou dlaní. Vzhledem k výše uvedenému je situace v procesu mírového vyjednávání kritická. Myslíme si, že je to právě Rada bezpečnosti OSN, která má právo a všechny nezbytné páky vlivu, aby přiměla Ukrajinu k odpovědím a odpovědnosti.


Umíme se bránit, ale nechceme válku. Nechceme eskalaci. Chceme mír a prosperitu pro Donbas, rozvoj jeho sociálně-ekonomického potenciálu, rovnoprávnost, dodržování všech lidských práv a svobod, dodržování a přiznání našich občanských a politických práv, s ohledem na ty globální hodnoty, které jsou zakotveny v klíčových dokumentech mezinárodního práva.»



Zdroje:

video:https://www.youtube.com/watch?v=AkIKMxpg8Xs&feature=youtu.be&ab_channel=TKUnion

stenogram a zdroj pro překlad:

https://news-front.info/2020/12/02/vystuplenie-glavy-mid-dnr-v-sb-oon-my-umeem-zashhishhatsya-no-my-ne-hotim-vojny/

386 zobrazení0 komentář

I jeden člověk může přivést osla k řece, ale ani 40 lidí ho nedonutí pít.