08. 01. 2025 JK
19.3.2. Jak by měla vypadat škola (pokračování od str. 335).
Teď si tento krátký a velmi letmý přehled působení hypodynamie a prakticky úplného znehybnění na organismus a psychiku dejte dohromady s tím, že dítě, které se musí vyvíjet, tráví – na pozadí všeobecné hypodynamie při způsobu života současné civilizace – ve věku od 6 do 17 let (a studenti vysokých škol do 23 let) ve znehybněném stavu „sedíce na zadnici“ od čtyř hodin (v první třídě) do osmi a více hodin denně: Na základní, střední a vysoké škole i doma při psaní domácích úkolů.
A toto dlouholeté působení mnohahodinového každodenního znehybnění a celkové hypodynamie nemohou zcela vykompenzovat žádné, dokonce ani každodenní hodiny tělocviku ani účast dětí ve sportovních kroužcích.
Aby škola nemrzačila dorůstající pokolení nedostatkem pohybu a hypodynamií, je nutné všude zavádět jako federální normu systém výuky založený na variabilní, funkčně účelové stimulační pohybové aktivitě dětí v hodinách, který byl vypracován pod vedením V. F. Bazarného, jak už bylo v tomto kurzu nejednou řečeno. (…)
Aby proto mohl být vybudován správný vzdělávací systém, musí rodiče projevovat iniciativu, a to včetně podávání soudních žalob na zástupce vzdělávacího systému za to, jak současná škola ničí jejich dětem zdraví.
A navíc je nutné samotný vzdělávací systém postavený na stimulujícím rozvoji pohyblivosti neustále rozvíjet.
Jestliže vezmeme do úvahy problematiku druhové graciéznosti, její ztrátu vlivem historicky zformované kultury s její oboustrannou vzájemnou provázaností s individuální kulturou smyslů a s celkovou intelektuální a psychickou činností, tak aby v průběhu reforem vznikla plnohodnotná škola lidskosti a upevňování zdraví, je nutné rozvíjet ještě jednu pedagogickou odbornost, jejíž zástupci musí pracovat ve školkách a na prvním stupni základní školy jako dětští trenéři komplexní pohybové aktivity a psychofyziologických praktik.
Toto tvrzení je nutné objasnit, neboť jeho obsah daleko přesahuje rámec pochopení problémů vzdělávacího systému většinou lidí.
Odedávna je známo, že: «Veškerá nekonečná rozmanitost vnějších projevů mozkové činnosti se v konečném důsledku redukuje do jednoho jediného jevu – svalového pohybu» (I. M. Sečenov, 1947). Jedná se o jednu z formulací principu jednoty těla a psychiky v každém okamžiku života jedince.
Jinak řečeno, veškerá psychická činnost se projevuje mimikou obličeje, neuvědomělými a uvědomělými pohyby, statickým napětím svalů, jejich uvolněním apod.
To znamená, že prakticky veškerá psychická činnost je určitým způsobem kódována „jazykem těla“, který jsme se odnaučili vnímat na vědomé úrovni, přestože nevědomé úrovně psychiky mnohých lidí ho i nadále vnímají a jednoznačně mu „rozumí“.
Takže:
- V jednom aspektu je tělo indikátorem, svého druhu monitorem, na kterém se tak či onak promítají bez výjimky všechny procesy psychické činnosti, jak její úspěchy, tak i chyby.
- A ve druhém aspektu je tělo a organismus celkově nositelem všech procesů psychické činnosti, přičemž v mnohém je charakter jejich průběhu podmíněn stavem organismu a jeho funkčností v procesu psychické činnosti. (…)
A jsme zase u toho, že nositelem nálady je organismus. A v základu schopnosti organismu být nositelem té či oné nálady leží: 1) Biorytmus (sezónní, lunární-měsíční, týdenní, denní), kterému je podřízena fyziologie, a odchylky od optimálního biorytmu, které jsou vlastní každému konkrétnímu jedinci a jsou vyvolány reálným způsobem jeho života, 2) způsob stravování, 3) kouření a alkohol nebo naopak jejich absence a užívání či absence jiných psychotropních látek, 4) pohybová aktivita.
Všechny výše nazvané čtyři faktory se sice v životě jedince projevují, ale jsou v mnohém podmíněny způsobem života kulturně svébytné společnosti a vnitřní kulturou rodiny, ve které ten či onen jedinec vyrůstá. Avšak na rozdíl od prvních tří faktorů je charakter pohybové aktivity nedílnou, a přitom nevariabilní vlastností jedince v každém období jeho života v tom smyslu, že jeho pohybová aktivita:
- Buď vyjadřuje druhovou graciéznost ve všech jejích projevech.
- Nebo se v jeho pohybové aktivitě projevuje nějaké narušení psychické činnosti jak na úrovni vědomí, tak na nevědomých úrovních psychiky, což se v té či oné míře podepisuje na nedokonalosti druhové graciéznosti.
Řečené platí pro přirozeně zdravý organismus, tj. organismus:
- Který nemá žádné vrozené deformace a předpoklady k deformaci kostry, ani další vrozené anatomické vady (absence těch či oněch orgánů, jejich nedostatečná vyvinutost apod.), … (…).
- Má zdravou fyziologii látkové výměny (včetně hormonálního pozadí) i biopolních procesů a tím pádem nemá nemocné orgány ani systémy (včetně zubních kazů a plomb, neboť široký výskyt stomatologických problémů v dnešní době již mnozí považují za bezalternativní „normu zdravotního stavu“).
- Nepřišel o ty či ony orgány (včetně zubů) či končetiny v důsledku úrazů nebo nemocí.
- Neví, co je to vymknutí kloubu, zlomenina, chirurgický zásah (včetně stomatologického zákroku) a neutrpěl šoky z bolesti s tím spojené, neprojevily se u něj vedlejší efekty s dopadem na psychiku z použití lokální anestezie nebo z upadnutí do bezvědomí v důsledku celkové narkózy.
Není-li tělo přirozeně zdravé v uvedeném smyslu, tak se všechna vrozená a v průběhu života způsobená narušení anatomického a fyziologického ideálu tak či onak projeví narušením struktury biopolí příslušné úrovně (buněk, tkání, orgánů, celkového organismu).
A konkrétně jizvy, včetně těch po chirurgických zásazích (především hlubokých při operacích vnitřních orgánů a kostí), mohou způsobit neodstranitelné škody systému energetických meridiánů (vlnovodů) procházejících kožními povrchy těla a vyvolávat tak větší či menší poškození biopolní fyziologie a přes ni ovlivňovat funkčnost těla, jeho systémů a orgánů, a také psychickou činnost.
Všechna poškození těla tohoto druhu si celý organismus určitým způsobem pamatuje a tato paměť se potom tak či onak projevuje v narušení druhové graciéznosti ještě navíc k tomu, jak by docházelo k jejímu narušování za srovnatelných podmínek pouze vlivem kultury a způsobu života jedince, kdyby jeho organismus byl přirozeně zdravý v dříve specifikovaném smyslu. (…)
Pro jedince, jehož styl pohybů je velice vzdálen normám druhové graciéznosti v důsledku vlivu kultury, chorob a úrazů, je psychologicky komfortní styl pohybů, na který je uvyklý, který je mu vlastní. Jeví se mu jako bezvýhradně-„přirozený“ i přes veškerou svou nepřirozenost. Sám o sobě takový jedinec ve stavu psychiky, v jakém se nachází, není schopen pohybovat se jinak. A tato okolnost nás vede k otázce: Co se stane, jestliže se s pomocí kurátora vrátí k druhové graciéznosti biologického druhu Člověk rozumný?
Odpověď na tuto otázku je dvojí:
- Na jedné straně napřed jedinec pocítí diskomfort čistě tělesného charakteru.
- A na druhé straně, jak ukazuje praxe trenérů komplexního pohybu, tak ty chyby v práci psychiky, jejichž důsledkem je to či ono narušení druhové graciéznosti (které vyvolávají nesoulad pohybů těla, roztříštěnost pohybu různých částí těla, jejich nesouměrnost), si člověk může uvědomit a odstranit je díky návratu k druhové graciéznosti. (…)
Ale ten problém nespočívá pouze v návratu školáků (a především prvňáčků) k druhové graciéznosti, přestože i to je samo o sobě užitečné. Vybudování lidského vzdělávacího systému vyžaduje vytvoření tělesně-biopolní individuální základny, fundamentu, na jehož základě školák může vstoupit do učebního procesu. Tato základna zahrnuje návyk umět vnímat svůj organismus, to znamená své tělo a biopole, neboť to je nezbytné pro vypracování dalších návyků potřebných pro úspěšné studium:
- Návyku uvědomělé samoregulace fyziologie organismu (s tím se pojí i uvědomělé řízení svalového tonu, „bezdůvodné“ unavenosti a snížení imunity).
- Návyk vytvoření nálady (tj. udržení emočně-smyslového naladění a fungování psychiky v algoritmice třetího schématu zpracovávání informací). (Poznámka JK: Toto třetí schéma zpracovávání informací je i s obrázkem popsáno v Základech sociologie 1 na str. 191 a str. 192).
- Návyku opakovaného uvědomělého prožívání událostí z minulosti v podobě uvědomělého vyvolání proudu pocitů z minulosti v současném okamžiku, což je reálná paměť nezastíněná hrou obrazotvornosti zaměňující paměť, jež modeluje minulost vycházejíce z mravně podmíněných preferencí přítomnosti.
Psychofyziologické praktiky návratu k druhové graciéznosti jsou schopny vyřešit i tento úkol vypracování návyků potřebných pro efektivní studium, které organismus a psychiku nepoškozují, ale naopak plnohodnotně rozvíjejí.
A právě kvůli vyřešení tohoto úkolu je nutné, aby ve školkách a školách byla rozvíjena ještě jedna pedagogická odbornost – dětský trenér pro komplexní pohyb a psychofyziologické praktiky. Je to nezbytné nejen kvůli tomu, aby se dítě mohlo efektivně učit, aniž by docházelo k poškozování jeho zdraví, ale také se plnohodnotně rozvíjelo jak tělesně, tak i z hlediska biopole (ducha) a bylo schopno vypracovat si efektivní individuální kulturu psychické činnosti.
Kromě toho musí mít dětský trenér za úkol zařadit charakter dítěte v době jeho příchodu do školy podle příslušné typologie charakterů, o které jsme mluvili v kapitole 19.3.1 při hodnocení role dědictví zanechaného nám P. F. Lesgaftem ve věci formování charakterů absolventů škol. Bez toho nemůže být vyřešen úkol formování plnohodnotných charakterů dospělých lidí.
Příprava pedagogů tohoto profilu je v současné době velkým problémem, neboť vzdělávací systém je orientován na programování psychiky školáků určitým souborem slov a šablonovitých návyků, a dětský trenér pro komplexní pohyb a psychofyziologické praktiky musí být člověkem, který není spoután šablonami, ale svobodně a tvůrčím způsobem přistupuje ke každému dítěti se všemi jeho problémy, které musí umět vycítit, aby mohl nalézat způsoby jejich odstranění.
V dětském předškolním a mladším školním věku mohou být návrat k druhové graciéznosti a umění vypracovat si návyk příslušně se naladit vštěpovány dětem formou her.
Ještě jedním problémem spojeným s druhovou graciézností je písmo, jeho nácvik, neboť jeho prostřednictvím lze dosahovat velice rozdílných výsledků. (…)
Nicméně takový předmět jako krasopis, při kterém si školáci nacvičovali písmo, se na prvním stupni zachoval až do konce šedesátých let 20. století. (Poznámka JK: Následuje popis a obrázky vzorového psaní azbuky v Základech sociologie 5 na str. 346 až str. 351). (…)
A když už jsme u samotného toho psaní, tak z hlediska minimalizace spotřeby energie a tím i minimalizace únavy neexistuje pro dlouhodobější psaní lepší psací náčiní než inkoustové pero, u kterého inkoust stéká na papír sám (v důsledku gravitace). Náplň gelového pera také stéká na list sama, ale inkoustové pero je na rozdíl od psacího hrotu gelového pera pružné, což mu umožňuje reagovat na mikropohyby a tlumit je, proto je potom únava (z hlediska svalů i z psychologického hlediska) při psaní inkoustovým perem menší než při psaní obyčejnou tužkou, kuličkovým či gelovým perem. (…)
Další „pokrok“ vzdělávacího systému může výhledově spočívat v tom, že bude zcela eliminována výuka psaní rukou, kterou plně nahradí výuka psaní na klávesnici metodou všemi deseti. Tato metoda je samozřejmě dobrá a nezbytná v dospělém životě civilizované společnosti v epoše nadvlády klávesnice a myši, a naučit se psát všemi deseti je zapotřebí, ale nerozvíjí to jemnou motoriku ani struktury mozkové kůry tak, jako k tomu docházelo, když se děti učily psát krasopisně ve stylu vzorového písma z padesátých a šedesátých let 20. století.
Kromě toho bylo do doby, než se masově začaly používat v administrativě (a následně i v běžném životě mnohých rodin) psací stroje, kaligrafické písmo ukazatelem určité individuální kultury. Čitelnost písma byla jedním z ukazatelů úcty k člověku, který bude psaný text číst. Proto v naší době masového používání počítačů a všemožné tiskací a rozmnožovací techniky návyk krasopisného písma přišel o svůj etický význam, který měl do začátku dvacátých let 20. století.
Přesto však se musí, chceme-li skutečně snížit únavu školáků a studentů, první stupeň základní školy vrátit k psaní klasickým inkoustovým perem a k výuce typu vzorového písma z padesátých až šedesátých let 20. století. Přechod k optimalizovanému typu vzorového písma může probíhat přirozeným způsobem v páté až šesté třídě, kdy již první typ písma splní svou úlohu z hlediska rozvoje rytmiky jemné motoriky. Výuka psaní všemi deseti na klávesnici může probíhat paralelně.
Navíc rozvoj jemné motoriky rukou prostřednictvím různorodých činností (hra birjulki, modelování, vytváření aplikací z různých materiálů, mnohá lidová řemesla, detailní kreslení, kaligrafie apod.) v raném dětství a v nižších třídách není jen aktuální zábavou, příjemně stráveným časem, ale rozvíjí tak u dětí struktury spánkových a čelních mozkových laloků. Má se za to, že spánkové laloky odpovídají za vnímání reality prostřednictvím smyslových orgánů a čelní laloky za pohyb, vytyčování a řešení úkolů, tj. za vypracování a realizaci rozhodnutí. Spánkové a čelní mozkové laloky jsou univerzální v tom smyslu, že jim je jedno jaké informace zpracovávají: Zda jsou spojeny s hrubou nebo jemnou motorikou nebo s nějakou jinou, ryze intelektuální činností.
A jestliže se nerozvíjejí v ranném dětství a nižších třídách, tak v pozdějším věku v mozku daného jedince jednoduše chybí něco, co je nezbytné pro vysoce intelektuální a vůbec tvůrčí činnost.
Zde je možné provést určité shrnutí kapitoly 19.3.2.
- Požadavek na návrat oddělené výuky chlapců a dívek má za úkol:
- Zvýšit možnosti co nejlépe si osvojit učební materiály díky výuce zaměřené na věkové smyslově-psychologické osobitosti chlapců a dívek a dosáhnout tak zvýšení kvality vzdělání nezávisle na obsahu učebních programů.
- Odstranit „válku pohlaví“ o dominantní postavení ve třídě ze života školy, což by mělo v následujících pokoleních napomáhat k upevňování instituce rodiny ve společnosti díky tomu, že v psychice lidí nebudou zafixovány nevědomé automatismy „války pohlaví“ vypracované ve škole při společné výuce, které potom dále fungují i v dospělém životě – v práci, rodině i společenském životě.
- Požadavek na zavedení odbornosti „dětského trenéra pro komplexní pohyb a psychofyziologické praktiky“ do vzdělávacího systému se zaměřením na to, aby se tak:
- Zvyšovaly možnosti lépe si osvojovat učební materiály díky tomu, že si děti již v první třídě vypracují návyk uvědomělého naladění, které jim umožní efektivně si osvojovat učební programy nebo realizovat jiné druhy činnosti.
- Vzdělávací systém vracel k smyslově-intuitivnímu základu procesu poznávání a rozvoje obrazného myšlení a k prostředkům formujícím vazby mezi abstrakcí a realitou, které by byly z hlediska života způsobilé. (…)
- Požadavek na organizaci výuky na základě systému V. F. Bazarného, který zajišťuje pohybovou aktivitu dětí při hodinách se zaměřením na zachování a rozvoj tělesného a psychického zdraví školáků a absolventů základních, středních i vysokých škol a také v mnohém není vázán na obsah učebních materiálů.
To se týká především těch prvků systému V. F. Bazarného, které nejsou orientovány ani tak na vypracování si těch či oněch konkrétních návyků a na osvojování si té či oné faktologie ze školních předmětů, která je potřebná v dospělém životě, jako spíše na rozvoj jemné motoriky, smyslového systému, obrazného myšlení a celkového individuálního tělesného a psychického rozvoje dětí v procesu těch či oněch výukových aktivit: Pohybových her, kreslení, modelování, hudební výchovy – tedy všeho toho, co napomáhá organismu a psychice dítěte efektivněji se učit a lépe si osvojovat učební materiál.
A co se týká obsahu učebních materiálů, tak při práci na Základech sociologie jsme považovali za přínosné osvětlit tuto problematiku v Díle 4, který byl zveřejněn v roce 2014, viz kapitola 14: 14.1 Kánony a vědecky odůvodněné metody řešení dílčích úkolů a 14.2 Epocha a vzdělávací systém.
________________________________________________________________________
Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.
Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.
pokračování bude následovat
Comments