top of page
  • KoncepceObecnéBezpečnosti

Zkrácený kurz – Základy sociologie – Příloha č. 2 Marxismus - světská verze biblického projektu zotročení lidstva - 2. část

Aktualizováno: před 2 dny

13. 02. 2024 JK

Příloha č. 2 Marxismus — světská verze biblického projektu zotročení lidstva – 2. část (pokračování od str. 243)


Výsledky občanské války a intervence stran Trojdohody na území Ruského impéria (tj.  na  začátku dvacátých let 20. století) předvedly upřímným liberál-buržoustům ve Velké Británii a USA, že marxismus je vážná věc, že je zaměřen proti nim. Uvědomili si, že jim v minulosti bylo pouze dočasně umožněno chvíli marxismus používat jako nástroj při svrhávání svých geopolitických konkurentů – Ruského a Německého impéria, a že přitom zároveň byly v globální politice řešeny úkoly vyšší důležitosti, do kterých statisty a „elitu“ liberál-buržoustů nezasvětili. Když pochopili, že je marxismus zaměřený proti nim, tak na ochranu liberalismu před ním vypěstovali liberál-buržousti hitlerismus. Umožněno jim to bylo udělat ze dvou důvodů: (Poznámka JK: Ptám se: „Kým jim to bylo umožněno?“ Přitom mám za to, že za iniciací vzniku marxismu i hitlerismu stáli zástupci Globálního prediktoru /GP/).

- Židovstvo se v Evropě od konce 19. století v té míře v jaké biblické náboženské kulty přicházely o své pozice v kultuře, začalo aktivně asimilovat v národních společnostech a přestávalo tak být systémovou komponentou biblického projektu, bylo potřeba sjednotit židy v boji proti „antisemitismu“ a navrátit je k plnění jejich funkce v rámci biblického projektu.

- Také bylo zapotřební provést „profylaxi“ zájmu o skutečnou roli židovské diaspory v historii, který se začal od začátku 20. století v národních společnostech projevovat.

Kromě toho měl krach hitlerismu naprogramovaný jeho principy předvést: 1) Nezpůsobilost buržoazního liberalismu a nacismu (jako jeho nástroje) a 2) plnou způsobilost komunismu jako alternativy ke kapitalismu.

Do ukončení 2. světové války neměli v podstatě pohlaváři globální politiky ke stalinskému SSSR žádné výhrady, proto také SSSR a jeho zkušenosti s budováním socialismu nejen po celém světě propagovali, ale také mu poskytovali reálnou ekonomickou a vědecko-technickou pomoc při industrializaci země a tím pádem i při budování socialismu a komunismu. Ve výsledku této propagace, které se účastnili mnozí tehdejší významní kulturní činitelé z různých států, jsou SSSR a samozřejmě i ideály komunismu nedělitelně spjaté s marxismem a do roku 1956, dokud N. S. Chruščov nevystoupil na 20. sjezdu KSSS s „odhalením kultu osobnosti“ Stalina, byly populární po celém světě:… (Poznámka JK: Následuje citace z knihy Z. Brzezińského Velké fiasko. Zrození a smrt komunismu ve 20. století v Základech sociologie 2 na str. 245). (…)

Svým uznáním historických faktů však Z. Brzeziński demonstruje nepochopení podstaty samotných faktů a globální politiky:

- To přece nebylo věcí pouze Stalina, který se vůbec neproducíroval po celém světě a nesnažil se tam prodat se jako největší génius všech dob a národů.

- Byla to věc cílevědomě zaměřené reklamy, která byla realizována nezávisle na vůli J. V. Stalina po celém světě v rámci uplatňování určité globální politiky pro překonání všeobecné krize kapitalismu. (…)

Ale to jsou vnější lehce rozeznatelné aspekty otázky role marxismu v globální politice. Vnitřní spočívají v tom, že nový systém společenského zřízení nazvaný „socialismus“, „komunismus“ řešil všechny problémy vyprodukované buržoazním liberalismem. Vyhlašoval ideály skutečné a přímé vlády lidu na základě činnosti různorodých Sovětů – odkud také vznikl název „Sovětská moc“.

Jenže marxistické učení bylo sestaveno tak (a tuto svou kvalitu si uchovalo do současnosti), že z marxistických děl není možné získat reálné znalosti, na základě kterých by sověty lidových poslanců mohly přijímat rozhodnutí vedoucí k realizaci těch dobrodiní přinášejících cílů, které toto učení vyhlašuje. (Poznámka JK: Kladu nám všem otázku: „Je možné tyto reálné znalosti získat z Koncepce obecné bezpečnosti /KOB/?“ Doufám, že ano!).

V důsledku toho reálné řízení, stejně jako dříve, zůstalo v rukou mafií vykládajících život podle marxismu; a úplná vnitřně společenská moc u pánů těch mafií, dědiců starověkých myslitelů, kteří vypracovali rasistickou biblickou doktrínu globálního otrokářství na finančně-lichvářském základu. (Poznámka JK: Mám za to, že reálné řízení, stejně jako dříve, zůstalo v rukou zástupců Globálního prediktoru /GP/ a jejich periferií).

V SSSR si všichni lidé byli rovni čistě formálně z právního hlediska, ale některé rodiny ve skutečnosti svou „rovností ty ostatní o něco předčily“. Všechny děti chodily do téměř stejných školek, učily se v jedněch a těch samých školách podle jedněch a těch samých učebních programů, ale tak nějak samo sebou to vždy dopadlo tak, že mezi těmi odměňovanými bylo židů vždy více, než činil jejich podíl v sestavě obyvatelstva. Mezi studenty byl jejich podíl ještě vyšší, mezi kandidáty věd jich byla téměř polovina a mezi doktory věd více než polovina. Podobný obrázek bylo možné pozorovat i v oblasti umění. (Poznámka JK: Publikování tohoto odstavce naznačuje, že jsou židé jako nástroj Globálního prediktoru /GP/ „odepisováni“ /viz 7. etapa PFŘ/). (…)

Proti marxismu jako takovému většina lidí, kteří vyrostli po roce 1917, nic nejen nenamítala, dokonce k němu přistupovala s úctou, aniž se však snažila proniknout do jeho podstaty. Marxismus stál mimo kritiku a nevyvolával zájem nebo nespokojenost nejen kvůli tomu, že jeho kritici byli ostrakizováni, ale také proto, že zatím byla zajištěna spotřebitelská pohoda a růst ekonomické životní úrovně. Většina obyvatelstva tedy neměla důvody pochybovat o správnosti marxistického učení, které jakoby bylo potvrzováno společenskou praxí (potvrzení teorie praxí je v dialektickém materialismu nazváno kritériem pravdivosti všech teorií) i každodenním životem; kulturní a ekonomický pokrok byl realitou a i při všech vznikajících těžkostech to pociťovali všichni.

Menšina, která byla nespokojena s marxismem jako takovým, z různých důvodů (a především kvůli svým „elitářským“ ambicím) nevypracovala světonázor, který by byl alternativní k Bibli a marxismu a srozumitelný obyčejným lidem. (Poznámka JK: Tou alternativou zřejmě má být Koncepce obecné bezpečnosti /KOB/). (…)

Přitom:

- Závody ve „spotřebě“ (aneb „nemoc z nadspotřeby“) charakterizující buržoazní liberalismus jako způsob života byly zkroceny, což také umožnilo změnit kvalitu života společnosti.

- V důsledku toho se úroveň sociálního napětí a rozporů mezi sociálními skupinami v SSSR skutečně snížila daleko více, než v buržoazně-liberálních společnostech díky zavedení systému sociální podpory jedinců (nezávisle na jejich původu) ve všech věkových obdobích.

- Zdrojová výnosnost systému v globálně-politických projektech vzrostla.

- Vládu nad sociálním systémem SSSR si pohlaváři globální politiky uchovali díky rozšíření marxistických idejí ve společnosti a využívání nedeklarovaných funkcí marxismu (nesrozumitelnost ve výkladu problematiky vlastnického práva, řízení a mnohé další).

- Byly vytvořeny předpoklady k dosahování vyšší úrovně produktivity společenské práce než v kapitalistickém systému buržoazního liberalismu a tím spíše než v systému buržoazních diktatur.

- Což zase otevíralo možnosti pro šíření vymožeností socialistického budování v SSSR do celého zbytku světa.

Jenže Rus není tím nejlepším místem pro realizaci experimentů na téma, jak udělat davo-„elitářství“ stabilnějším v pro něj bezpečnější podobě, a jak realizovat princip ideálního otrokářství „hlupáka má práce ráda a hlupák je práci rád“. (Poznámka JK: Ptám se: „Je tomu skutečně tak? Anebo byla Rus k tomuto účelu vybrána záměrně a v podstatě správně?“).

Po ukončení 2. světové války J. V. Stalin v podstatě vynesl nad  marxistickým projektem rozsudek smrti ve své práci Ekonomické problémy socialismu v SSSR:

«Zatřetí je nezbytné dosáhnout takového kulturního vzestupu společnosti, který by zajistil všem členům společnosti všestranný rozvoj jejich fyzických a duševních schopností, aby členové společnosti měli možnost získat vzdělání dostačující k tomu, aby se stali aktivními činiteli společenského rozvoje…» (…)

To, co jsme zvýraznili kurzívou v poslední větě, předpokládá konceptuální moc společnosti stabilně a garantovaně obnovovanou v návaznosti pokolení a samozřejmě ukončení epochy davo-„elitářství“ a žádnou nadvládu jakýchkoliv zákulisních mafií nad společností. (Poznámka JK: Ptám se: „Skutečně stačí tak málo, aby byla epocha davo-„elitářství“ ukončena?“ Vůbec však přitom nezpochybňuji nezbytný základní předpoklad k tomu, aby se tak stalo, a sice získání konceptuální moci ze strany společností).

A dále J. V. Stalin pokračuje o budoucnosti, kterou tak matričně-egregoriálně programuje:

«Bylo by nesprávné se domnívat, že je možné dosáhnout takového významného kulturního růstu členů společnosti bez závažných změn v současném postavení práce. K tomu je především nutné zkrátit pracovní dobu nejméně na 6, a potom i na 5 hodin. Je to potřebné k tomu, aby členové společnosti získali dostatek volného času nezbytného pro nabytí všestranného vzdělání. K tomu je dále nutné zavést všeobecně povinnou polytechnickou výchovu potřebnou k tomu, aby si členové společnosti měli možnost svobodně vybrat svou profesi a nebyli celý život připoutáni pouze k jednomu povolání. K tomu je dále nutné od základu zlepšit bytové podmínky a zvýšit reálnou mzdu dělníků a úředníků nejméně dvojnásobně, ne-li více, jak cestou přímého zvyšování peněžní mzdy, tak zvláště cestou dalšího systematického snižování cen zboží hromadné spotřeby. Takové jsou hlavní podmínky přípravy pro přechod ke komunismu.» (…)

A nejde o žádná prázdná prohlášení o dobrých úmyslech, neboť J. V. Stalin odhalil zotročující podstatu marxismu, čímž postavil společnost před otázku vypracovat osvobozující alternativu k zotročujícímu marxistickému projektu:

«… naše zbožní výroba se zásadním způsobem liší od zbožní výroby v kapitalismu». (…)

Bylo to opravdu tak, neboť daňově-dotační mechanismus byl orientován na snižování cen v závislosti na růstu výroby. (Poznámka JK: Myslím si, že toto je to podstatné!). A po uvedené frázi Stalin pokračuje:

«Nejen to, domnívám se, že je nutné zavrhnout i některé jiné pojmy převzaté z Marxova Kapitálu, … uměle přilepované na  naše socialistické vztahy. Mám na mysli mimo jiné takové pojmy jako „nutná práce“ a „nadpráce“, „nutný výrobek“ a  „nadvýrobek“, „nutná“ a „nadbytečná doba.“ (…) Myslím si, že naši ekonomové musí skoncovat s tímto nesouladem mezi starými pojmy a novým stavem věcí v naší socialistické zemi a nahradit staré pojmy novými, odpovídajícími nové situaci. Mohli jsme trpět tento nesoulad do jisté doby, nyní však nastala doba, kdy konečně musíme tento nesoulad odstranit.» (…)

Pokud z politické ekonomie marxismu odstraníme pojmy zmíněné  Stalinem, nezbyde z ní nic se všemi následky, které z toho pro marxismus vyplývají. Společně s „nadvýrobkem“ a tím dalším zmizí přelud „nadhodnoty/přidané hodnoty“, která jakoby existuje a kterou si vykořisťovatelé přisvojují, ale kterou Stalin výslovně nezmínil.

V uvedeném fragmentu J. V. Stalin přímo poukázal na metrologickou nezpůsobilost (viz kapitola 1.3) marxistické politické ekonomie: Všechny její původní kategorie, které vyjmenoval, nejsou v procesu praktické ekonomické činnosti rozlišitelné, takže nejsou objektivně změřitelné. Proto také nemohou být zavedeny do praktického účetnictví na úrovni mikro- (výrobního podniku) ani na úrovni makro- (Státního plánu a Státního statistického úřadu, ministerstva ekonomiky apod.).

To znamená, že je marxistická politická ekonomie společensky škodlivá, neboť na jejím základě není možné vést z řídícího hlediska důležitou účetní evidenci a navíc její propaganda překrucuje představy lidí o průběhu procesů výroby, přerozdělování a jejich řízení ve společnosti.

Jenže politická ekonomie marxismu vyplývá z marxistické filozofie, takže tím, že poukázal na metrologickou nezpůsobilost politické ekonomie marxismu, J. V. Stalin naznačil, že je nutné provést revizi marxistické filozofie, což by nevyhnutelně vedlo k vypracování efektivnější filozofie a otevřelo cestu k všeobecné dostupnosti konceptuální moci a ke skutečnému ukončení epochy davo-„elitářství“. (…)

Avšak za více než půl století, které uplynulo od vraždy J. V. Stalina, (Poznámka JK: Je otázkou, zda byl J. V. Stalin skutečně zavražděn, anebo náhle zemřel?)  absolutní většina přívrženců komunistických ideálů tak i nepochopila tuto podstatu marxismu, ani J. V. Stalina…

Skutková podstata trestného činu J. V. Stalina, kterého se dopustil vůči pohlavárům globální politiky na základě biblického projektu, spočívala v tom, že se rozhodl vybudovat komunismus, kde by se komunisté sami stali pány svého osudu a budoucnosti lidstva.

Kvůli utajení této skutečnosti před potomky bylo potřebné odhalit „kult osobnosti“ J. V. Stalina, který po celém světě vytvářeli sami pohlaváři globální politiky, než si povšimli, že s využitím marxistického slovníku Stalin pracuje pro antimarxistickou ideu civilizačního budování.

Kromě toho v poválečných letech J. V. Stalin ještě obnažil některé nástroje využívané k řízení SSSR z vnějšku: (Poznámka JK: Obnažil je, ale odstranit tyto nástroje vnějšího řízení v plné míře nedokázal).

- Poklonkování domácích „elitářů“ před Západem.

- Protilidský kosmopolitismus židovské diaspory.

- Mafiánský charakter Akademie věd SSSR, který vede k tomu, že věda nehledá pravdu a řešení společensky významných problémů, ale mění ji ve strategický nástroj anonymního zákulisního řízení společnosti.

- V sebraných spisech J. V. Stalina, které začaly vycházet po válce, a které byly opublikovány nejpozději v roce 1934 (13. díl), je mnoho podtextu pranýřujícího zednářství a globální politiku jeho pohlavárů, proto bylo vydávání dalších dílů nezávisle na vůli J. V. Stalina zastaveno ještě za jeho života, a po jeho odstranění bylo další vydávání přerušeno navzdory rozhodnutí ÚV o zvěčnění paměti J. V. Stalina, které předpokládalo jejich další vydávání.

- Když vystupoval na říjnovém plénu ÚV KSSS v roce 1952 (po ukončení 19. sjezdu), obvinil své „nejbližší spolupracovníky“ (V. M. Molotova a A. I. Mikojana) ze zrady ve věci budování socialismu a komunismu a navrhl řadu opatření zaměřených na to, aby vedení strany bylo podřízeno lidu, která po jeho vraždě na konci února jeho nástupci na začátku března 1953 zrušili.

Kdyby J. V. Stalin právě tímto způsobem „neshrnul výsledky“ marxistického projektu podle svědomí a svobodné vůle, řadili by ho až do dnešních dnů patroni marxismu mezi klasiky marxismu a velké budovatele socialismu, omlouvali by likvidaci „idealistů a romantiků revoluce“ a protivníků režimu v procesech z roku 1937 i těch následujících tím, že jednoduše nezaregistrovali změnu epoch; dobu, kdy se epocha likvidace starého zřízení měnila v epochu tvořivého budování něčeho nového. (…)

Jenže vzhledem k tomu, že J. V. Stalin dokázal shrnout výsledky marxistického experimentu sám, byli pohlaváři biblického projektu nuceni vzít si „oddechový čas“, aby se setrvačnost stalinismu vyčerpala, a on sám a památka na něj se stali historickou minulostí.

Trvalo to celá padesátá léta 20. století. Nové pokolení ideových marxistů-trockistů, které zastřešoval N. S. Chruščov, se ukázalo být nezpůsobilým jak pro řešení vnitřních problémů SSSR, tak i pro řešení úkolů vnější politiky v duchu skutečného marxismu (vždyť co znamenala třeba jen „karibská krize“ v roce 1962): Pro „elitu“ na Rusi je charakteristickou vlastností, že přichází o svou akceschopnost, ať už slouží jakékoliv ideji civilizačního budování, v průběhu života 1 – 2 pokolení. (Poznámka JK: Zřejmě se to netýká jen „elity“ na Rusi). Jestliže její nezpůsobilost nepohřbila marxistický projekt s konečnou platností, tak přinejmenším přenesla další pokus o jeho realizaci v globálním měřítku až do vzdálené politické perspektivy. Nezpůsobilost marxistů-trockistů v poststalinské době řešit reálné politické úkoly proto vedla k tomu, že se pohlaváři projektu rozhodli je „odepsat“.

V podstatě se marxistický projekt na Rusi (a jako důsledek ani v celém světě) nerealizoval díky vlivu dvou faktorů:

- Bolševismu, v jehož čele stál J. V. Stalin.

- A ztráty způsobilosti marxistické „elity“ SSSR z příčin nezpůsobilosti jakékoliv „elity“ na Rusi sloužit jiné ideji civilizačního budování než je idea udržet si v návaznosti pokolení svůj vlastní rodový „elitarismus“.

Ve výsledku se pohlaváři globální politiky na základě biblického projektu ocitli před novým problémem, který vzniknul proto, že nebylo možné pokračovat s marxistickým projektem; ideologické rozštěpení světa a v mnohém autonomní samořízení kapitalistického a socialistického systému neumožňovaly řídit svět jednotně, což znamenalo, že se stal špatně ovladatelným.

Pro obnovu řiditelnosti světa byli tedy nuceni rozhodnout o „odepsání“ SSSR a tak volba „úctyhodných“ politiků a dalších řídících pracovníků patrony marxismu dovedla SSSR ke krachu. Ale o něco dříve výběr politiků a dalších řídících pracovníků J. V. Stalinem, který se snažil zajistit SSSR nezávislost na vnějším diktátu, dovedl zemi k postavení „velmoci č. 2“ a ve výsledku úspěšnosti tohoto výběru kádrů v epoše stalinismu jsme se do Vesmíru v současné globální civilizaci dostali jako první.

A přitom ten první i druhý výsledek politiky byl doprovázen stejným marxistickým učením a výkladem života na jeho základě.

To vypovídá o tom, že každý z těchto výsledků byl ve skutečnosti podmíněn příčinami ležícími mimo marxisticko-leninské učení; v subjektivně svévolné politice selekce, výběru a rozmísťování kádrů; jinými slovy, za Stalina byli vybíráni způsobilí řídící pracovníci a odborníci a po Stalinovi škodící a nezpůsobilí. (Poznámka JK: Ptám se: „Kdo ten výběr kádrů po J. V. Stalinovi realizoval a hlavně kdo ho řídil? Mám za to, že to opět byli zástupci Globálního prediktoru /GP/, buď sami, anebo prostřednictvím svých periferií!“).

V důsledku krachu marxistického projektu se však všeobecnou krizi kapitalismu v globálním měřítku vyřešit nepodařilo a ona je stejně jako dříve objektivní daností epochy. (Poznámka JK: Následuje text vycházející z článku G. Sorose „Nebezpečí plynoucí z kapitalismu“ v Základech sociologie 2 na str. 259 a str. 260, v němž je uvedena charakteristika současného kapitalismu, jenž vznikl na základě idejí buržoazního liberalismu). (…)

I když převyprávění názoru G. Sorose končí slovy o Rusku, je v daném úryvku uvedena charakteristika toho systému, který se pro naše domácí „elitáře“ stal objektem závisti a napodobování. Ale G. Soros nejednou mluvil a psal o tom, jak by podle něho měla vypadat alternativa. (…) «Zhroucení jednoho systému si vyžádalo rychlé vytvoření nového. Existují dva pohledy na to, jakým by ten nový režim měl být. Z mého hlediska by optimálním bylo vytvoření otevřené společnosti, která by nebyla závislá na žádné ideologii.»

V kontextu dříve uvedeného Sorosova odsouzení kapitalismu vytvořeného na základě idejí buržoazního liberalismu předpokládá poslední fráze osvobození společnosti i od jeho ideologie. A dále G. Soros píše o tom, jak by to podle jeho názoru mělo vypadat: «A protože neustále narážíme na nedokonalost vnímání, nedokonalost vzájemného pochopení, nemůžeme vytvořit dokonalou společnost. Jediné, co nám tedy zbývá, je vytvořit nedokonalou společnost, ve které mají lidé svobodu volby a svobodu seberealizace, čímž vlastně zdokonalují společnost. Podobný systém nemůže bezesporu existovat bez nezbytných demokratických institucí, bez tržních mechanismů schopných korigovat chyby a samozřejmě bez vedoucí role zákona řídícího život celé společnosti… Tak v podstatě existují všechny civilizované státy.»

Odpovídá to dříve uvedené větě B. H. Obamy (v kapitole 8.5), že je nutné chápat demokracii USA jako diskusi, „kterou je nutné provést“, a předpokládající „pluralismus názorů“ jako normální stav společnosti pouze s výhradou, že je nutné dodržovat zákony. A G. Soros a B. H. Obama nejsou jedinými představiteli „elit“ buržoazně-liberální společnosti, kteří se obávají toho, že „takhle se dále žít nedá“, a proto „je nutné něco udělat“, aby se ten systém změnil. Otázkou pouze zůstává, kdo jakou budoucnost volí a co dělá pro to, aby se jeho volba v životě realizovala. (Poznámka JK: V souladu s uvedeným navrhuji, abychom všichni společně kriticky studovali a hlavně rozvíjeli a uváděli do života Koncepci obecné bezpečnosti /KOB/, a to na všech šesti prioritách zobecněných prostředků řízení/zbraní).

________________________________________________________________________


Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.

Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.


pokračování bude následovat

94 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page