top of page
  • KoncepceObecnéBezpečnosti

Zkrácený kurz – Základy sociologie – Hlava 11. Absence budoucnosti davo-„elitářství“ je objektivní danost - 3. část

23. 06. 2024 JK

Hlava 11. Absence budoucnosti davo-„elitářství“ je objektivní danost – 3. část


11.3. Změna poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času a její následky (pokračování od str. 353).


11.3.3. Obecně biosférický mechanismus přirozeného výběru jako faktor samolikvidace davo-„elitářství“ v epoše po změně poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času (str. 353).


Poté, kdy došlo ke změně poměru frekvencí biologického a sociálního času, se v současnosti po dobu aktivního života jednoho pokolení stíhá obnovit několik pokolení technologií a techniky, a to nejen v jednom nebo několika odvětvích (jako tomu bylo v době první průmyslové revoluce), ale téměř ve všech odvětvích technosféry, což vede ke změnám jak v oblasti profesionální činnosti lidí, tak i v jejich soukromém životě. A jestliže je absolutní většina obyvatelstva stejně jako dřív v životě orientována ve své motivaci (vědomě či nevědomě) na oblast „Současnost“ (obr. 10.3-1) (Poznámka JK: V Základech sociologie 3 na str. 110), tak vzhledem k tomu, že život většiny lidí probíhá v technologicky podmíněné společnosti, se téměř všichni v životě střetávají s tím, že návyky a znalosti, které si osvojili v minulosti, se postupně nebo naráz znehodnocují, což vede ke ztrátě předchozího sociálního postavení, neboť monopolně vysokou cenu za práci již umožňují získávat jiné znalosti a návyky, které nemají. (…)

Takže se ukazuje, že pro udržení svého sociálního postavení si musí všichni (se vzácnými výjimkami) neustále obnovovat svůj profesionalismus.

Navíc je tu i vliv úroků, které znehodnocují úspory většiny lidí a nutí je, aby se lopotili při vydělávání peněz ještě intenzivněji. Další vliv mají i globalizační procesy a zhoršování konjunktury trhu práce ve vyspělých státech. To potom již ani vysoký profesionalismus v několika odvětvích není vždy pojistkou před ztrátou zaměstnání. Tyto specificky konjunkturně-ekonomické faktory vytvářejí další tlak na psychiku mnohých lidí, a ještě tak navyšují tlak produkovaný samotným, maximálně zrychleným vědecko-technickým pokrokem. (…)

Možnosti psychiky a lidského těla zpracovávat informace jsou podmíněny nejen geneticky, ale i výchovou individuální kultury psychické činnosti nás všech: Kultury smyslů/emocí, kultury myšlení. (…) Z důvodu těchto omezení může při zpracovávání informací v tempu jejich přibývání pod tlakem „větru změn“ (…) nastoupit „stres“ vyvolávající různá onemocnění, která budou moci být vyléčena pouze jedním způsobem – likvidací informační příčiny „stresu“. Což ale není v moci žádného z existujících odvětví západní medicíny, ani západní sociologie a společensko-politického zřízení. (…)

Kromě toho tyto „stresy“ z honby za spotřebou zasahují především skupiny obyvatelstva reproduktivního věku, což se potom odráží i na reprodukci nových pokolení. (…)

A jestliže tedy vůbec tito lidé budou mít děti, bude na ně v průběhu jejich života v rodině – obětí nepřetržitého „stresového stavu“ – přenesena veškerá problematika dospělých; nebo budou tyto děti nuceny, aby si v sobě samostatně vypěstovaly jinou mravnost, jinou životní orientaci, a vedly jiný styl života s ohledem na smutné zkušenosti staršího pokolení, ze kterých si dokážou vyvodit ponaučení. (…)

Jednou z takových masově rozšířených chyb se stal pokus „zbavit se stresu“ různorodými silnými a slabými narkotiky jak přírodního, tak i syntetického původu. (…)

Psychika jedince předává (nebo se pokouší předat) na úroveň vědomí vyhodnocení – podmíněné reálnou mravností – kvality jeho života (viz kapitola 4.5 o roli emocí v procesu vlastního sebeřízení). (…) Jestliže je toto vyhodnocení vnímáno jako nežádoucí, ocitá se člověk v podstatě před volbou:

- Buď až do konce porozumět svému emocionálnímu vyhodnocení situace, tj. dokázat se dobrat k určitým odpovědím na otázku, jak změnit sám sebe a okolnosti okolo sebe, aby si zajistil psychologický komfort.

- Nebo jak uzavřít přísun mravně nepřijatelných informací na úroveň svého vědomí v jejich emocionálně souhrnné podobě, nebo v intelektuálně podrobnější podobě, aniž by musel cokoliv měnit na své mravnosti, psychice a způsobu života, který mu diktují.

Pro člověka, který se snaží získat důstojnost člověka a udržet si ji i do budoucna, je přirozené snažit se porozumět okolnostem a své roli v nich až do konce (tj. do uvědomění si určité odpovědi na otázku, jak dosáhnout psychologického komfortu), a zkusit potom uplatnit v životě odpověď, kterou touto cestou obdržel, nebo se pokusit na stejné otázky získat novou, odlišnou a lepší odpověď.

Pro člověka, kterému se první možnost zdá být nesnesitelným břemenem, nepřekonatelnou překážkou, znamenají narkotika způsob, jak „se zbavit stresu“ a zajistit si psychologický komfort rychle a bez psychologicky těžkých úvah o nepříjemném, a tím spíše bez nutnosti vytyčit si sám pro sebe nějaké závazky; … (…)

Narkotické opojení deformuje a ničí intelekt jako přirozený, geneticky předurčený proces. Jestliže se tedy někdo v boji se „stresem“ nebo v hledání požitků vydá cestou závislosti na „tvrdých“ nebo „měkkých“ drogách, tak tím v podstatě prohlašuje, že rozum je mu k ničemu a překáží mu žít si, a byla by mu příjemnější existence v podobě dobře zaopatřeného dekorativního (ne pracovního) dobytka, bez vlastního rozumu, žijícího si bezstarostně a užívajícího si všeho, čeho se mu dostane na stříbrném podnose. Tím sám sebe jen usvědčuje z toho, že je skutečně lidským nedodělkem. A je tomu opravdu tak, ať už dosáhl jakýchkoliv výšin v sociální hierarchii civilizace, která reprodukuje zvířecí typ struktury psychiky a typ struktury psychiky zombie v návaznosti pokolení jako typy, které ve společnosti statisticky převládají.

S přítomností drogových chemických sloučenin v organismu (…) normální genetika druhu „Člověk rozumný“ nepočítá, takže to vede k podlomení zdraví. A statisticky tyto případy převažují v reproduktivním věku (nebo v ještě mladším věku), takže to také vede k ukončení genealogických linií jak „silných“, tak i „slabých“ narkomanů mechanismem přirozeného výběru, který se při střídání pokolení v kultuře bezduché společnosti projevuje úplně stejně jako v biosféře. (…)

To tedy znamená, že statisticky předurčeně získávají při obnově pokolení přednost představitelé těch genealogických linií, kteří nevidí smysl v tom, aby se „stresu“ zbavovali drogami, nebo se nechali zahlcovat profesionálními informacemi v podstatě jen kvůli tomu, aby se stali obětí „stresu“ a jeho následků, se kterými si neví rady legitimní medicína (jako odvětví vědy) ani legitimní politika. Ti tedy také budou mít statisticky předurčeně komu předat v následujících pokoleních své životní orientační body a budou tak předávat mravnost, strukturu psychiky a kulturu chování, které jsou vlastní jejich rodinám.

Takto se tedy všem společná kultura technokratické civilizace a subjektivní vztah k ní různých jedinců stávají faktory přirozeného výběru v populacích druhu, který dostal název „Člověk rozumný“ a rozděluje lidstvo na dvě složky s rozdílnými osudy, které si každý navozuje tím, že náleží buď k té či oné složce lidstva. Přestože mezi těmito dvěma složkami lidstva dnes v podstatě neexistují neprůchodné hranice, tak přesto proces jejich nevratného rozhraničení probíhá po dobu celé epochy „výměny vod“, kdy se různí jedinci připojují k té či oné složce lidstva s rozdílnými osudy. (…)

Nezávisle na tom k jaké sociální skupině člověk náleží, nyní přichází do styku s informacemi, jež bezprostředně nesouvisí s jeho profesionální činností, ale přesto vytvářejí informační „atmosféru“, ve které probíhá jeho profesionální činnost, soukromý život i život jeho rodiny. (Poznámka JK: Podle mne by bylo lepší uvést: „… vytvářejí informační pole,…“).

V minulosti se v podmínkách stavovsko-kastovního zřízení společenského života k rolníkům nebo řemeslníkům, kteří ve svém souhrnu tvořili převážnou většinu obyvatelstva, „královské informace“ denně nedostávaly (Poznámka JK: Pojem „královské informace“ není nikde v Základech sociologie a ani v Mrtvé vodě I. blíže popsán či definován):

- A jestliže se k nim tyto informace někdy dostaly, tak je nedokázali vyčlenit z celkového informačního toku a zůstávaly pro ně jakoby neviditelné.

- I když si těchto informací povšimli, tak nedokázali kvůli svému úzkému rozhledu pochopit jejich společenský význam.

- A jestliže ho i pochopili, tak ti nepočetní z nich, kteří se dokázali pozvednout z prostého lidu někam výše, zřídkakdy dokázali nějaký významný řídící krok zrealizovat. (…)

Po pádu stavovsky-kastovního zřízení zůstala na Západě zachována úplně stejná psychologie: Na jedné straně nevměšování se státu a lichvářské bankovní mafie do soukromého života a soukromého podnikání, a na druhé straně nevměšování se obyčejných lidí do záležitostí státnosti. Ti jsou totiž přesvědčeni, že všechny povinnosti ve vztahu ke státu i jeho státnosti si splní tím, že zaplatí daně a zúčastní se formálních demokratických procedur, které jsou na Západě, stejně jako všechno ostatní, ve vleku otrockého náhubku úrokových sazeb, nad kterými mají svou moc pouze mezinárodní korporace lichvářských klanů. (Poznámka JK: Lichvářské klany jsou podle mne pouze nástrojem Globálního prediktoru /GP/ - viz Základy sociologie 1 str. 22).

Jenže jestliže do opojného triumfu buržoazně-demokratických revolucí převládala psychologie takového typu implicitně, tak v průběhu vývoje západního kapitalismu našla své teoretické vyjádření: V té nejobecnější podobě – ve filozofii individualismu, a v užší pragmatické variantě – v různorodých ekonomických pseudoteoriích o svobodě soukromého podnikání, svobodě trhu a prý schopnosti „svobodného“ trhu regulovat v životě společnosti úplně všechno, aniž by si myslící lidé museli vytyčovat nějaké cíle a řídit ji.

Jenže všechny teorie bez výjimky jsou pouze vyjádřením struktury psychiky a mravnosti této psychice příslušející. (…)

Buržoazně-demokratické revoluce a následující společenské uspořádání života západních společností byly podmíněny rozumem, aktivním v nositelích zvířecího typu struktury psychiky, který na Západě převládá. (…) Tento nový systém vnitřních společenských vztahů, který vznikl v důsledku buržoazně-demokratických revolucí, ale vůbec na Západě nezměnil předchozí charakter převládajících nelidských typů struktury psychiky (početně převládající typ zvířecí a zombie).

A právě jejich nositelé po informační explozi 20. století statisticky převládají v současné společnosti, kde je chování převážně orientováno směrem k „nemoci z nadspotřeby“ současné i budoucí z důvodu uspokojování vlastní smyslnosti a ješitnosti, což pak vede k tomu, že se mnozí lidé stávají oběťmi „stresů“ a jejich následků. Tato informační exploze jim však také otevřela možnost, jak se zbavit té laviny „stresů“, kterou sami vyvolali.

Tato možnost objektivně spočívá v tom, že život veškeré společnosti technicky vyspělých států probíhá jak v práci, tak i doma v tocích „královských informací“, které mají význam:

- Místní – v mezích státu.

- Celostátní – v mezích regionální civilizace.

- Pro jednotlivou regionální civilizaci – v jejich množině.

- Pro množinu regionálních civilizací a předcivilizačních primitivních kultur v souhrnu tvořících na Zemi současné lidstvo.

Dříve tyto „královské informace“ procházely mimo absolutní většinu obyvatelstva, a životy lidí ovlivňovaly především nepřímo (zprostředkovaně), a málokdo z nich jim porozuměl, jestliže se s nimi přímo střetnul.

Psychika každého, komu bylo Shora dáno stát se Člověkem Rozumným – zástupcem Božím na Zemi (Poznámka JK: K tomuto i k následujícím tvrzením ve vazbě na Boha viz moje nejobsáhlejší poznámka ve zkrácené verzi kapitoly 8.1 o nové monoteistické verzi víry), má hierarchicky mnohoúrovňovou organizaci. A úroveň vědomí většiny lidí, které informace zpracovává rychlostí 15 bitů za sekundu a je schopno si současně poradit s maximálně 7 – 9 objekty, je pouze tou „špičkou ledovce čnějící nad vodu“ (viz Část 1 tohoto kurzu). S ohledem na skrytou část psychiky – nevědomí (jinak řečeno podvědomí) byly v lidské kultuře vypracovány dva aktivní přístupy:

- Rozšíření vědomí a začlenění do něj těch úrovní psychiky, které se dříve nacházely mimo něj.

- Přestavba struktury vědomé a nevědomé úrovně psychiky na základě dialogu (informační výměny) mezi těmito úrovněmi s cílem odstranit různé antagonismy mezi nimi a sladit touto cestou styl jejich práce v celkové individuální psychice v procesu harmonizace vztahů jedince s obecně nadřazenou Objektivní realitou, která do něj proniká (tomuto přístupu je věnována Část 1 tohoto kurzu). (…)

První přístup je v tradiční kultuře lidstva vyjádřen různorodými duchovními praktikami Východu (jógy) a západními systémy zasvěcení do různorodého okultismu; na možnost realizace druhého přístupu přímo poukazuje Korán, přestože v reálně historickém islámu rozvinut nebyl, jinak by region koránské kultury nebyl vnitřně roztříštěný a nezakoušel by množství vnitřních i vnějších problémů; na stejný přístup je orientováno i pravé křesťanství.

Bylo nezbytné na to poukázat, neboť s „královskými informacemi“ (jestliže to porovnáme s normami jejich adresnosti ve stavovsko-kastovním zřízení) přicházejí v současných podmínkách do styku prakticky všichni. Možnosti zpracování informací úrovněmi psychiky, které jsou absolutní většinou lidí řazeny mezi nevědomé, daleko převyšují možnosti jejich individuálního vědomí (15 bit/s, 7 - 9 objektů současně). A to znamená, že nezávisle na vědomém vztahu jedince ke „královským informacím“, jeho nevědomé úrovně individuální psychiky zpracovávají i „královské informace“. No a výsledky tohoto zpracování potom určitým způsobem vyvstávají před vědomím jedince buď při jeho odpočinku, nebo v životních situacích. (…)

Jestliže výsledky nevědomého zpracování „královských informací“ vědomí přijme, spustí se proces sladění dílčí individuální vědomé a nevědomé činnosti s těmito výsledky, které mají význam pro celou společnost, neboť právě tímto příznakem – nadřazeností nad všemi – se „královské informace“ liší od těch dílčích, osobních, každodenních.

Jestliže přijetí výsledků nevědomého zpracování „královských informací“ na úrovni vědomí sice probíhá, ale pouze bezmyšlenkovitě, tak se v podstatě uskutečňuje koordinace činnosti vědomé a nevědomé úrovně individuální psychiky, jenže bez rozšíření vědomí. Jestliže je přijetí výsledků nevědomého zpracování „královských informací“ doprovázeno zvažováním dění a záměrů do budoucna na úrovni vědomí, tak dochází nejen ke slaďování vědomé a nevědomých úrovní psychiky, ale možnosti vědomí se rozšiřují a tříbí. Přičemž v posledním případě k rozšíření vědomí dochází ve vnitřní shodě a za včasného odstraňování konfliktnosti mezi úrovněmi individuální psychiky i mezi individuální a kolektivní psychikou. (…)

A tak zrychlení vědecko-technického pokroku, které vedlo ke změně poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času ve 20. století, vede ke změně organizace psychiky množství jedinců, v jehož důsledku skuteční lidé přežijí a lidské nedodělky, které se vyhnuly získání lidského typu struktury psychiky a setrvaly pod nadvládou instinktů a zombifikace prostředky kultury, budou postupně vyhlazeny stresy a nemocemi, které tyto stresy vyvolávají.

Ve společnosti uznávající rovnost lidské důstojnosti všech lidí nejsou možné démonické davo-„elitářské“ koncepce ani vztahy, jejichž maximálně tvrdým vyjádřením je biblický projekt zotročení lidstva ve jménu Boha.

Žijeme v historické době, kdy změna poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času již proběhla, ale formování nové logiky sociálního chování jako statisticky převládající a určující život celé společnosti ještě dokončeno nebylo. Jenže společenské řízení na základě předchozí logiky sociálního chování, podmíněné předchozí statistikou rozložení lidí podle typů struktury psychiky charakteristické pro davo-„elitářství“, již přichází o svou stabilitu, tj. o moc a produkuje tak mnohá neštěstí a hrozby pro život.

K formování logiky sociálního chování odpovídající novému poměru etalonových frekvencí dochází v naší době, a každý z nás se ho účastní – úmyslně a cílevědomě i nevědomě na základě automatismů chování osvojených v minulosti. A každý má možnost si vědomě, na základě vlastní vůle podmíněné svou mravností a s odpovědností za následky, zvolit ten či onen styl života a v podstatě si tak zvolit svou osobní kulturu psychické činnosti. (Poznámka JK: Za tím účelem je třeba kriticky studovat, rozvíjet, šířit a uvádět do života Koncepci obecné bezpečnosti /KOB/).

Ti, kteří podléhají předchozí logice sociálního chování: Rvát se nahoru po stupních vnitřní sociální pyramidy nebo udržovat si své vydobyté výšiny, budou stále častěji rozčarováni, neboť v okamžiku dosažení cíle, nebo osvojení si prostředků k jeho dosažení, společenský význam cíle zmizí, nebo se změní osobní hodnocení jeho významu; dojde k tomu v důsledku zrychlené obnovy kultury. (…)

Být člověkem, který je v souladu s Bohem a biosférou, se v novém poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času předurčeně stane nepomíjejícím a soběstačným cílem pro všechny, kteří jsou mravně a intelektuálně zdraví, a tomuto cíli bude nově podřízena veškerá sociální organizace života a moci. Všichni, kteří zůstanou otroky životního shonu, jsou odsouzeni k tomu, že budou biosférou Země odvrhnuti.

Všechny prvky lidstva jako systému v biosféře Země, které nejsou schopny včas zareagovat na změnu poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času, jsou odsouzeny k tomu, že budou odvrženy zemskou biosférou, která vlivem lidské činnosti za posledních několik tisíciletí přechází do jiného režimu své existence. A před biosférou Země je neochrání hermetický bunkr s „náhražkou životního prostředí“, ani medicína…

To platí jak pro jedince, tak i pro celé společnosti a sociální skupiny v jejich složení, které nedospějí k přání a nenajdou v sobě dost sil, aby se stali lidmi: Otázkou pouze zůstává, co na sebe takto přivolají a jaká komu byla přidělena doba, po kterou bude moci živořit v mezích Božího dopuštění, ve kterém je lidem umožněno dopouštět se chyb a nebýt pravověrnými…

________________________________________________________________________


Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.

Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.


pokračování bude následovat

84 zobrazení0 komentářů

Комментарии


bottom of page