03. 09. 2024 JK
Hlava 13 Cesty získávání způsobilosti v Lásce – 4. část
13.2. Velká moc, kterou může získat každý (pokračování od str. 170).
13.2.3. Nebuďte „dominovou kostičkou“ v cizích „hrách“ (str. 170).
Budeme-li hovořit o tom samém, jen v terminologii přijaté současnou západní psychologií, tak je každá množina lidí (včetně davu i národa) nositelem kolektivního nevědomí a je jím řízena, tj. plodí egregory, je jimi řízena a sama je také ovlivňuje v souladu s egregoriálním statusem každého svého prvku. Ale o tom, že egregoriální algoritmika (kolektivní nevědomí a množina individuálních vědomí účastníků příslušného kolektivu) působí v rámci Všedržitelnosti, historicky zformovaná psychologická věda Západu mlčí, v důsledku své neschopnosti položit si výchozí otázku psychologie jako vědy. (V poznámce pod čarou je tato otázka uvedena: „Je jedinec soběstačný ve své schopnosti na pozadí všemožných „šumů“ a rušení vyčlenit „signál“ přinášející mu informaci?“). Příčinou je přívrženectví k ateismu v té či oné jeho podobě.
Kolektivní nevědomí představuje informačně-algoritmický systém, a to znamená, že je nositelem modulů s určitým smyslem a funkčním účelem, které jsou svými jednotlivými fragmenty různě rozděleny v psychikách všech těch rozdílných lidí z dané množiny, a jsou také lokalizovány v tělech příslušných egregorů tvořených poli. Tyto moduly předurčují (mnohovariantní) proces samořízení kolektivu, neboť lidem je v jejich množině kromě biologické pospolitosti vlastní i pospolitost zaprvé kultury a zadruhé energetických charakteristik jejich biopolí. To znamená, že informačně-algoritmická výměna, která je podstatou procesů řízení a samořízení, má ve společnosti dvouúrovňový charakter: 1) Na úrovni biopolní pospolitosti lidí a 2) na úrovni kultury (druhy umění, hromadné sdělovací prostředky, věda a vzdělání, jejich hmotné nosiče a společenské instituce s nimi související).
Kolektivní nevědomí a spektrum názorů zastávaných lidmi je v takovém pojetí fungování kolektivní psychiky jako objektivně existujícího informačně-algoritmického procesu možné cílevědomě skenovat a analyzovat, neboť útržky informačních modulů se tak či onak v různorodých produktech kultury nějakým způsobem projeví, a to od blábolů v bulvárním tisku do fundamentálních vědeckých monografií, kterým v řadě případů rozumí pouze sám autor a několik jeho „nejpokročilejších“ kolegů.
Jeden člověk nebo analytická skupina jsou tak schopni systematicky skenovat množství publikací a výroků různých lidí na různá témata a dokážou si z tohoto množství vytřídit fragmenty funkčně orientovaných informačních modulů náležejících kolektivnímu nevědomí a z hlediska řízení významné množině vědomí účastníků příslušného kolektivu.
Kromě toho je při určitých návycích možné porozumět informačně-algoritmickému obsahu egregorů i bez prostředníka, kterým jsou kulturní památky, respektive produkty kultury.
A jestliže takový proces probíhá v rámci Záměru, poskytne Bůh jeho účastníkům Rozlišení a noosférická algoritmika sama navede analytiky k potřebným informacím, nebo jim je poskytne přes hromadné sdělovací prostředky, jiné lidi, sny apod. (Poznámka JK: Toto tvrzení je pro materialistické ateisty jen těžko akceptovatelné). To je zbavuje nutnosti vynakládat úsilí na zpracování co největšího objemu různorodých informací a šetří jejich čas, neboť nalézání informací potřebných pro jejich činnost ze strany vypadá jako vždy bezchybný proces popisovaný příslovím „je to dítě štěstěny“, ve kterém je celkem těžké dopustit se chyby.
Takové přečerpávání informací z kolektivního nevědomí do individuálního vědomí je jednou z mnoha stran procesu společenského života, rozvoje kultury ve společnosti – jak té zhmotnělé v „artefaktech“ (kulturních památkách), tak i té duchovní (biopolní). Jestliže tento proces mezi individuálním vědomím a nevědomím (jak individuálním, tak i kolektivním) probíhá stabilně a nekonfliktně v rámci Záměru, je možné jej nazvat stabilním osobnostním rozvojem v souladu se schématem č. 3 (viz kapitola 5.4 – Část 1 tohoto kurzu). (Poznámka JK: Je v Základech sociologie 1 na str. 192).
Po provedení analýzy stavu kolektivního nevědomí a z hlediska řízení významné množiny vědomí účastníků kolektivu, je možné kolektivní nevědomí a vědomí jeho účastníků ovlivňovat v subjektivně zvoleném směru jejich proměny sledujíce tím určité cíle, jestliže „naplníte“ egregory nebo kulturní prostředí informacemi objektivně odpovídajícími zaprvé těmto cílům, a zadruhé informačně-algoritmickému stavu společnosti. Tento děj odpovídá na obr. 13.2.2-2 šipce vedoucí z bloku 4 do bloku 1. (Poznámka JK: Je v Základech sociologie 4 na str. 165).
Takové ovlivňování může ale probíhat i navzdory dlouhodobým životním zájmům většiny lidí; navzdory tomu, jak většina z nich chápe a vyjadřuje své životní zájmy; dosáhnout toho je však možné pouze v případě, že lidé neumí a hlavně si nepřejí ochránit své kolektivní nevědomí (noosféru) a jeho působení na jejich kolektivní chování před vším nerozumným (ve všech smyslech tohoto slova), co je vlastní dané společnosti a před působením nepřátelských nebo k osudům lidí z této společnosti nevšímavých cizích egoistických sil.
Jestliže uznáváme trojjedinost matérie-informace-míra za objektivní danost, je kolektivní nevědomí a souhrn individuálních vědomí, který je na něj navázán, svého druhu informačně-algoritmickým „dominem“ (viz obr. 13.2.3-1). (Poznámka JK: Je v Základech sociologie 4 na str. 172).
Každá myšlenka má (ve většině případů myšlenkové činnosti lidí) svůj začátek a konec (směřování) a v tomto aspektu je podobná dominové kostičce. Naše myšlenka může být objektivním pokračováním nějaké myšlenky, která jí předcházela; a může se najít i myšlenka, která zase bude pokračováním té naší. Přičemž každá z těchto myšlenek může náležet různým lidem. (…)
A na rozdíl od stolní hry domino, kde skupina hráčů v přesně určené sestavě skládá pouze jeden informační řetězec, je v kolektivním nevědomí a jemu příslušném souhrnu vědomí účastníků kolektivu současně skládáno množství informačně-algoritmických skládanek jak z ucelených myšlenek, tak i z těch útržkovitých produkovaných různými lidmi na úrovni jejich biopolní pospolitosti a na úrovni prostředků kultury. (Poznámka JK: Následuje popis různých možností formování informačně-algoritmických skládanek kolektivního nevědomí v Základech sociologie 4 na str. 174 až str. 176 s příklady, a sice proč zašly na úbytě „demokratizátorské“ liberálně-buržoazní přeměny v Rusku a proč je tak úzký okruh nacistů v Rusku). (…)
Každý člověk by měl proto být s ohledem na existenci informačně-algoritmického „domina“ kolektivního nevědomí a příslušného souhrnu vědomí účastníků kolektivu a na jeho vliv na průběh událostí opatrný, a to dokonce i z hlediska vlastních útržků myšlenek ve snu, nemluvě o myšlenkových monolozích vedených v duchu s vlastním „Já“ nebo o hlasitém projevu před lidmi ve společnosti přátel nebo dokonce v hromadných sdělovacích prostředcích.
Nebudeme-li chodit okolo horké kaše, tak:
Duchovní kultura společnosti je kultura formování informačně-algoritmických skládanek v kolektivním nevědomí a jemu příslušném souhrnu vědomí účastníků kolektivu. Jaká je tedy kultura – duchovní – takový je i život společnosti. (Poznámka JK: Následují další příklady, které vypovídají o současném stavu v Rusku i v davo-„elitářském“ zahraničí se zmínkou o románu I. A. Jefremova Hodina Býka v Základech sociologie 4 na str. 177 a str. 178). (…)
Kolektivní nevědomí i jemu příslušný souhrn vědomí účastníků kolektivu jsou hierarchicky organizovány: Od rodiny a skupiny pracovníků na pracovišti až k národům a lidstvu jako celku. Každá taková hierarchická organizovanost má své místo v systému nadřazených vzájemných vložeností, které v každém okamžiku mění svou strukturu a hierarchii. Podobá se to matrjošce. Jenže rozdíl od reálné matrjošky spočívá v tom, že otevřeme-li tu nejmenší „matrjošku“ v kolektivním vědomí i nevědomí, může se v ní ocitnout kterákoliv z těch větších společně se všemi, které jsou do ní vloženy, neboť člověk je částečka Všehomíru, která v sobě zrcadlí Objektivní Realitu v celé její plnosti a ucelenosti s tou či onou – subjektivně podmíněnou – mírou podrobností. (Poznámka JK: Následuje tvrzení, že dnes jsou práce klasiků západní psychoanalýzy z konce 19. a první poloviny 20. století již neadekvátní /zejména jejich pojmový a terminologický aparát/, protože ve druhé polovině 20. století došlo ke změně poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času /viz Základy sociologie 4 str. 178 a str. 179/). (…)
Takže dřívější psychologické testy přicházejí o svou citlivost na mnohé společensky nebezpečné psychologické jevy a jsou tak na jejich základě vydávána chybná doporučení, především v oblasti výběru a rozmístění kádrů.
S problematikou kolektivního nevědomí, a jemu příslušného souboru vědomí, se pojí ještě jedna stránka fungování informačních systémů. Z teorie řízení je známo, že v chodu velkých informačních systémů se projevuje „vzájemná doplňkovost“ (čili komplementarita): 1) Principů, které jsou v nich realizovány zjevně (jsou definovány bezprostředně tak a tak…) a 2) principů, které jsou v nich realizovány implicitně (které jsou takříkajíc samo sebou se rozumějící, a přestože nejsou definovány zjevně, jsou zavedeny zprostředkovaně a definovány prostřednictvím objektivních příčinných podmíněností zavedených v samotném systému při jeho sestrojení a příčinných podmíněností existence systému v prostředí, které ho obklopuje).
Navíc je možná existence systémů, které jsou svého druhu „trojskými koňmi“: Principy ohlašované při jejich budování jsou v jejich reálném fungování potlačovány principy, které do nich byly zavedeny implicitně, jež nebyly ohlášeny přímo a otevřeně; jsou „samo sebou se rozumějící“, až na to, že jinak z hlediska tvůrců systému, jinak z hlediska jeho uživatelů a s ohledem na sociální systémy – jinak z hlediska jejich „základny prvků“, tj. členů té či oné kulturně svébytné společnosti.
Kvůli omezené informační kapacitě nosičů a omezenému výkonu prostředků pro předávání a zpracovávání informací není možné sestrojit informační systém, ve kterém by neexistovaly informace zavedené do něj na základě různého druhu implicitnosti. Zákazník jakéhokoliv systému si to musí uvědomovat a postarat se o to, aby systém implicitnosti přijatý vývojářem nebyl v rozporu se „samo sebou se rozumějící“ implicitností zákazníka. Ve vztahu k sociálním systémům různého druhu to znamená, že to, co je vyjádřeno nezjevně i zjevně (implicitně i explicitně), musí ležet v rámci dodržování všech šesti kategorií objektivních zákonitostí bytí lidstva (viz kapitola 13.1) zajišťujících stabilně bezkrizový rozvoj společnosti v návaznosti pokolení v harmonii vzájemných vztahů s Přírodou a Bohem. (Poznámka JK: Zde opět odkazuji na svoji nejobsáhlejší poznámku ve zkrácené verzi kapitoly 8.1 o nové monoteistické verzi víry).
Lidská společnost ve svém historickém rozvoji také představuje systém, ve kterém je informačně-algoritmickým procesům vlastní vzájemná doplňkovost informací explicitních i implicitních, přičemž vzájemná shoda informací implicitních a informací explicitních v supersystémech, do jejichž třídy patří společnost, není dána jednoznačně, ale množstevně a charakterizována je statistickými zákonitostmi.
A v lidské společnosti je určováno rozdělení informačního zajištění samořízení společnosti podle kategorií „implicitní“ a „explicitní“ vzájemnými vztahy souhrnu vědomí členů společnosti, do kterého spadá všechno explicitní a kolektivním nevědomím, do kterého spadá nejen všechno explicitní, ale i všechno implicitní. V důsledku toho se mnohé z toho, co je explicitní, projevuje nejednoznačně, když se dostane do těch či oněch informačně-algoritmických skládanek noosférického „domina“.
Kromě toho je třeba mít na zřeteli, že tak jako v psychice každého člověka existuje mimojazyková úroveň zpracování informací v nějakých subjektivních obrazech, tak i v kolektivním nevědomí, a jemu příslušném souhrnu vědomí účastníků kolektivu, existuje mimojazyková úroveň, která také spadá do toho, co je implicitní a za určitých okolností to, co je explicitní řídí a za jiných je tomu, co je explicitní, podřízena.
________________________________________________________________________
Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.
Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.
pokračování bude následovat
Comments