Válka (podle KOB)

 

Válka je komplex opatření zaměřených na zachvácení cizích energetických, přírodních a lidských zdrojů. 

 

Pořadí, v jakém jsou zdroje uvedeny, je rozhodující a vychází z priority zdrojů, které musí invazní armáda získat, aby se zmocnila cizí země.

 

Energetické zdroje umožňují invazní armádě vést vlastní bitvy a odepřít tuto schopnost armádě státu, do kterého vtrhla. V dřívějších dobách, kdy byla mobilita vojsk založena na svalové síle zvířat a lidí, bylo zabezpečení zásobování armády proviantem zásadní záležitostí. Napoleonova armáda byla zničena proto, že byla nucena ustupovat z Moskvy po Staré smolenské silnici, po které již vedla letní ofenzívu na Moskvu, při které vydatně vyplenila její okolí. Nemožnost získat zásoby mělo pro Napoleonovu armádu katastrofální důsledky.

 

V dnešní době je každá armáda na světě kriticky závislá na pohonných hmotách a mazivech, přičemž ekonomiky států nemohou fungovat bez různých zdrojů energií a energonosičů.

 

Přírodní zdroje umožňují zajistit zdroje pro vlastní hospodářství a armádu a připravit o ně protivníka.

 

Lidské zdroje jsou ze všech typů zdrojů nejvíce postradatelné. Především proto, že každá armáda se skládá z mužů a nepřátelskou armádu je nutné porazit, a tedy čím více nepřátelských mužů (obyvatel) bude zabito, tím lépe pro útočící armádu. Kromě toho se nepřátelské akce obvykle odehrávají v obydlených oblastech (ve městech a na venkově), což má za následek ztráty na životech civilistů. Zachvácení lidských zdrojů je tedy založeno na zbytkovém principu, kdy pod kontrolou okupanta zůstanou pouze ti, kteří přežijí boje a neevakuují se do týlu, aby unikli invazní armádě.

​

DOPLŇUJÍCÍ VYSVĚTLENÍ — Válka jako urychlovač vývoje duší

​

Válka soustřeďuje velké množství nekvalifikovaných nebo nízce vyspělých forem vědomí a tím působí jako extrémní škola zkušeností. Do bojů bývají vtaženi převážně jedinci, jejichž psychika funguje na primitivních režimech (instinkt, konformita, zvířecí agrese), zatímco vedení konfliktu vykonávají ti s jiným typem psychiky (manipulátoři, kteří využívají poslušnost davu). Smrt a utrpení, které válka přináší, reorganizují vědomí – po odchodu ze života procházejí duše soudem a očistou, a mnohé se potom vrací s rychlejším nástupem nové zkušenosti. Z tohoto úhlu pohledu války fungují jako tragický, ale účinný mechanismus očisty a urychlení vývoje, dokud neexistuje širší možnost učení bez fyzické destrukce.

​

 Režimy psychiky a jejich projevy v době války a míru

​

Zvíře – vědomí ovládané pudy a instinkty.
V míru: sleduje základní potřeby, přizpůsobuje se silnějším.
Ve válce: bojuje bez pochopení smyslu, reaguje na rozkaz nebo strach.
Smysl zkušenosti: učí se rozpoznávat bolest druhých; rodí se první záblesky soucitu.

​

Biorobot (zombi) – vědomí řízené vnějším programem (autorita, propaganda).
V míru: konformní, plní příkazy.
Ve válce: bezmyšlenkovitě vykonává rozkazy, s pocitem povinnosti.
Smysl zkušenosti: učí se samostatně myslet, rozpoznávat manipulaci.

​

Démon – vyvinutý intelekt bez živého svědomí.
V míru: řídí druhé, manipuluje, usiluje o moc.
Ve válce: plánuje, velí, obětuje ostatní pro cíl.
Smysl zkušenosti: učí se, že moc bez svědomí vede k sebezničení; probouzení svědomí.

​

Člověk – rovnováha rozumu a svědomí.
V míru: tvoří, pomáhá, spolupracuje.
Ve válce: chrání život, pomáhá trpícím, jedná s pochopením smyslu.
Smysl zkušenosti: upevňuje schopnost řídit se vnitřní morálkou, roste duchovní síla.

​

Bohočlověk – vědomí propojené se Stvořitelem.
V míru: vede příkladem, sjednocuje, tvoří harmonii.
Ve válce: usiluje o ukončení konfliktu, transformuje utrpení v pochopení.
Smysl zkušenosti: připravuje další stupně vývoje, učí ostatní rozlišovat.

​​

Metafyzický pohled na válku z úrovně duše

​​

Z pozemského hlediska je válka zničující, protože ukončuje lidské životy, rozbíjí vztahy i celá společenství.
Z hlediska vývoje duše je však pouze extrémní forma výuky, v níž se urychluje poznání.

Duše přicházejí na Zemi, aby sbíraly zkušenosti potřebné k svému zrání. Každá prožívá jinou fázi vývoje – od zvířecího instinktu až k plnému vědomí spojení se Stvořitelem. Tam, kde běžný život nestačí k prohloubení poznání, nastupují situace krajního napětí, jako jsou války.

V takových podmínkách se duše učí rozpoznávat podstatu strachu, moci, odvahy, oběti i soucitu. Násilná smrt není pro ni koncem, ale přerušením jedné lekce a rychlým přechodem k další. Z hlediska vývoje celého Vesmíru je i tato zkušenost součástí růstu – urychluje přeměnu energií a rozšiřuje prostor poznání.

Teprve když většina duší dosáhne úrovně, na níž se umí učit bez bolesti a fyzické destrukce, přestane být násilí a válka potřebná a z civilizačního procesu sama vymizí.

​

Z výše uvedeného nám potom vychází dva pohledy na válku!

​

Koncepce Obecné Bezpečnosti (KOB) se na válku dívá převážně z informačně-systémové roviny řízení. Válka je zde chápána jako nástroj řízení, prostředek k přerozdělení zdrojů a korekci chyb v systému moci. Tento pohled vysvětluje mechanismus fungování civilizačního procesu, ale nezachycuje jeho duchovní smysl.

Duchovně-evoluční pohled, který používáme my, se dívá na válku jako na součást výuky duší. Zatímco KOB sleduje, jak válka působí v systému, duchovní výklad odpovídá na otázku, proč je vůbec dovolena. Z pohledu duše není válka střetem koncepcí, ale zrychleným kurzem poznání, který slouží zrání vědomí.

​

Oba přístupy se tedy nevylučují, ale doplňují:

• KOB popisuje vnější logiku řízení světa,

• duchovní výklad odhaluje vnitřní záměr Stvořitele, a teprve jejich syntéza dává úplný obraz smyslu válek i vývoje lidstva.

​