Mozaika vs. Kaleidoskop

​

Při "mozaikovém" vnímání a chápání světa je vše (obraz, reflexe světa) v mysli jedince více či méně propojeno, vše se vším v nějaké míře souvisí, jsou přítomny příčinno-důsledkové vztahy mezi jevy. Pokud se jedinec dozví nový fakt, uloží ho na patřičné místo "mozaiky", čímž mozaiku zpřesní na daném místě, ale celkový obraz světa v mysli se radikálně nezmění (obraz vystupuje na světlo postupně a s každou novou informací se zpřesňují jeho detaily a hloubka).

​

V "kaleidoskopickém" vnímání a chápání světa představuje obraz světa v mysli jedince "kaleidoskop" jednotlivých faktů, "střípků", navzájem spolu nijak nebo jen omezeně souvisejících. Příčinno-důsledkové vztahy mezi jevy jsou chybějící, omezené nebo neadekvátní. Když se jedinec dozví nový fakt, který nezapadá do jeho předchozího světonázoru, může ho buď vytěsnit, nebo se jeho světonázor nepředvídatelně "otřese a přeskládá" do jiné podoby, podobně jako sklíčka při otočení kaleidoskopu. Někdy se nazývá v dnešním smyslu i konspirací „existence náhody“.