Koncepce Obecné Bezpečnosti (KOB)

​Koncepcia Spoločnej Bezpečnosti (KSB)

​

KOB je metodologie, která se zaměřuje na popis toho, jakým způsobem jsou řízeny sociální supersystémy, tedy společnost na naší planetě.

​

Koncepce Obecné Bezpečnosti (KOB) je nástroj, který umožňuje zvyšovat efektivitu jakékoliv profesionální činnosti. Pomáhá člověku efektivně řešit jeho úkoly a stoupat po kariérním žebříčku. Nedílnou součástí KOB je její aplikační aparát Dostatečně všeobecná teorie řízení (DVTŘ) včetně její perly Plné funkce řízení (PFŘ).

 

Synonymem slova koncepce je slovo „záměr“, které možná lépe vystihuje, co je to KOB. Ano KOB je záměr, jak vybudovat spravedlivou a harmonickou společnost, jak zajistit mír na celé planetě, rozvoj kultur různých národů a jejich vzájemnou součinnost. KOB to jsou zejména utajované informace a znalosti, pomocí kterých nám vládne Globální prediktor. Tím, že my si osvojíme alespoň některé znalosti GP, snížíme míru svého nechápání, protože každý v míře svého chápání a svých znalostí pracuje na sebe a v míře svého nechápání a svých neznalostí pracuje na toho, kdo zná a chápe více.

 

V Koncepci obecné bezpečnosti jsou, jako v jediném zdroji, poskytovány znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů a formuje se tam povědomí o člověku jako o součásti společnosti, a ne jako o atomizovaném jedinci, který je ve vztahu ke společnosti oprávněn k čemukoliv.

 

Studium Koncepce obecné bezpečnosti formuje v člověku mozaikové vnímání a chápání světa namísto rozšířeného kaleidoskopického.

 

Koncepce obecné bezpečnosti je vám k dispozici, je otevřená všem. Studujte a pamatujte, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu našich pojmů. Rozšiřujte si okruh svých znalostí. 

 

Proč Koncepce obecné bezpečnosti a ne národní bezpečnosti? Termín „národní bezpečnost“ byl pro společnost rad, rusky pro společnost sovětů nepoužitelný, stejně jako je nepoužitelný pro Evropskou unii, protože jde o společenství složením mnohonárodní a mnohokulturní. V mnohonárodní společnosti může dojít k pokusům nacionalistických a nacistických skupin „zabezpečit“ „národní bezpečnost“ jedněch na účet druhých, na účet ničení mnohonárodní společnosti. Proto používáme „obecná bezpečnost“, pod kterým chápeme bezpečnost obecného (společ(e)n(sk)ého) rozvoje mnohokulturní (multikulturní), mnohonárodnostní společnosti v průběhu Globálního dějinného procesu, podmíněnou pohotovou reakcí jak na celkové vlivy přirozené, tak i samotnou společností stvořené.

 

Ve slovenském překladu Mrtvé vody zvolili překladatelé termín „společná bezpečnost“, my se však budeme držet staré dobré, české „obecné bezpečnosti“. Obščestvo jako obec, občina, obščéstvenaja jako společná, obecná, prostě bezpečnost pro všechny. Vezmeme-li v úvahu, že známe a zcela běžně užíváme pojmy jako „obecné blaho“, „obecné ohrožení“ nebo „obecné zásady“, tak každý ví, jakou bezpečnost si má pod označením „obecná“ představit.

 

V žádném případě však NE latinské „sociální“, protože latina je výplodem biblické koncepce. Navíc, pojmy jako „sociální pojištění“, „sociální sítě“, „sociální fobie“, „sociální zabezpečení“, „strana sociálně demokratická“, „strana národně sociální“ atd. posouvají koncepci někam úplně jinam, než měli její tvůrci na mysli. Kdyby VP SSSR chtěl koncepci pojmenovat slovem „sociální“, určitě by tak učinil, protože slovo sociální se v ruském prostředí běžně používá a to ve zcela stejném významu, jako u nás. 

 

Hezký příklad použití slova „sociální“ můžete vidět ve filmu Botostroj. Paní sociální správcová dostane prémie za zlepšovací návrh odstranění záchodového prkénka.

 

Pamatujte, ten kdo používá latinský termín „sociální“,  si buď ještě nevypracoval dostatečnou míru rozlišení, anebo to s KOB nemyslí upřímně. Také proto se budeme držet osvědčeného českého KOB, tedy Koncepce obecné bezpečnosti a ne KSB, aby podpinďos a jejich slouhové nemohli zaměňovat slovo „společné“ za slovo „sociální“ tak, jak se to již na mnoha místech děje.

​

Základem Koncepce obecné bezpečnosti je „Mrtvá voda“, která byla zformována shrnutím pracovních materiálů, vypracovaných v Institutu USA a Kanady Akademie věd SSSR v letech 1987 – 1990 pod názvem „Dehermetizace“.

 

Zpočátku „Mrtvá voda" představovala takzvanou «nezávislou expertizu» zprávy na téma vědecko-výzkumné práce „Vypracování koncepce strategické stability a dynamiky rozvoje scénářů možné spolupráce za podmínky zachování parity perspektivních strategií světových mocností na období do roku 2005", přičemž technické zadání na tuto vědecko-výzkumnou práci podepsal po náměstkovi ministra obrany tehdejší zástupce ředitele tohoto institutu A. Kokošin.

 

Tuto expertizu v Institutu USA a Kanady AV SSSR vypracoval kolektiv 15 důstojníků podmořské flotily ruského námořnictva, většinou bývalých kapitánů na ponorkách, kteří se sami nazvali VP SSSR (čti Vnitřní prediktor Svazu Sovětských Socialistických Republik). Vladimír Michajlovič Zaznobin (také bývalý kapitán na ponorce) dělal v té době tajemníka v tomto institutu.

 

Jak se může každý dočíst v úvodu „Mrtvé vody“: „mnozí její čtenáři neznají skutečnou historii vzniku této práce, a proto říkají, že „Mrtvá voda" je napsána neomaleně hrubým jazykem, bez jakékoliv úcty ke čtenáři. Na počátku totiž tato práce, která se později stala všeobecně dostupnou knihou, vůbec nebyla určena pro široké publikum, ale pro vedení Institutu USA a Kanady AV SSSR, jejichž „intelektuálním" lídrům se úspěšně dařilo formovat mínění vysokých činitelů SSSR ohledně dalšího směřování vnitřní a vnější politiky strany a státu ve všech oblastech činnosti. I oni nesou přímou vinu a jsou zodpovědní za státní krach SSSR a následné problémy společnosti.

 

Přiměřeně adresátovi byl také zvolen název ne knihy, ale expertní analýzy jedné ze zpráv jmenovaného institutu: „Jak byste měli reorganizovat B'nai B'rith" (Organizační platforma KSSS - Komunistické strany sovětského svazu), který zněl podobně, jako práce V. I. Lenina „Jak bychom měli reorganizovat Rabkrin". Náklad brožury této expertní analýzy tvořilo 5 strojopisných exemplářů, z nichž bylo zkopírováno ještě několik xeroxových exemplářů.

 

Byl to pokus vklínit se mezi "elitární" aparát řízení SSSR a skutečné pohlaváry biblické civilizace (tzv. Globálního prediktoru), s cílem přeseknout kanály řízení ze strany prediktoru, a bez doprovodných katastrof přistoupit k transformaci pseudosocialismu na normální spravedlivou lidskou společnost. Tento pokus nebyl korunován úspěchem, protože jedni nevnímali, a druzí v té době už "provedli sázky" v globální hře, kterých se nevzdali.

 

Tato expertíza byla vydána po státním krachu během cenzurních - ideologických zmatků v r. 1992. Prvotní název, směřovaný ke konkrétnímu adresátovi, byl ve vydání r. 1992 nahrazen charakteristikou samotné knihy z poslední věty jejího doslovu (v tehdejší třetí brožuře). V takové podobě se „Mrtvá voda" stala dostupná široké čtenářské veřejnosti. To, že byla vydána jako kniha, a stala se v podstatě široce dostupnou, bylo následkem krachu tehdejší státnosti a rozpadu SSSR. Takto byl zveřejněn materiál, jehož osudem, při zachování tehdejší státnosti nebo nekatastrofickém průběhu společenských změn, by bylo ztratit se v archivech ÚV KSSS, státních bezpečnostních služeb a „Státní kontroly Státního dozoru"…

 

Pokud by „Mrtvá voda" byla od začátku určena široké veřejnosti, jejíž každodenní profesionalismus je uplatňován mimo sféru státního a národohospodářského řízení, mimo sféru žurnalistiky a sociologických věd, tak by byla napsána v jiném emočně-významovém režimu.“

 

Tolik citace. Výše máte také přímo napsáno, proč je „Mrtvá voda“ psaná tak složitým jazykem. Byla původně určena pro elitu a to jen pro její nejužší špičku. Proto tak složitý jazyk, a protože o výsledky práce skupiny Institutu USA a Kanady AV SSSR po rozpadu SSSR už nebyl zájem, začal V.M.Zaznobin v roce 1991 publikovat první materiály pod názvem „Mrtvá voda“.

 

Po rozpadu SSSR se původní skupina VP SSSR více méně rozpadla (zadaný úkol vykonala) a tak V.M.Zaznobin a druzí začali formovat nový kolektiv, který také přišel s novým vysvětlením značky VP SSSR a to "Vnitřní Prediktor Souborné, Sociálně Spravedlivé Rusi". Do tohoto kolektivu byli také už přivedeni různí krtci, jako např. M.V.Veličko, V.A.Jefimov, a další, které zatím neznáme. Práci krtků může každý objevit např. v Základech sociologie, do které jsou zavedeny různé miny, např. v pojmech hry s nulovým a nenulovým součtem ve vztahu k V.V.Putinovi nebo ve stati o mnohoženství. Proto také do češtiny na Levanetu překládali Základy sociologie a ne Mrtvou vodu. Různí krtci byli postupem doby nasazeni i jinam, viz např. O.Kuklin do FKT Altaj, kde mu kryl záda V.A.Jefimov.

 

Po smrti V. M. Zaznobina značka VP SSSR jaksi uvadla a tak se jí současní krtci (ve smyslu krtci do Koncepce obecné bezpečnosti) snaží obnovit a oživit, přičemž V.M.Zaznobina používají jako jakýsi štít, který tlačí před sebou, viz Zaznobinské čtení.

 

To, co jsem uvedl výše, se týká tzv. petrohradské skupiny. V Rusku jsou však i další skupiny, které se značkou VP SSSR sice nehonosí, ale o to více pracují. Takové skupiny je možné najít nejen v Barnaul, ale i v Krasnojarsku, Permu nebo v Irkutsku a v dalších městech. Např. v Tjumenu je skupina s názvem Za střízlivé Rusko, která pracuje na základech KOB.

 

Publikované materiály KOB jsou majetkem Ruské kultury, a proto vůči nim nikdo nemůže uplatňovat autorská práva. V případě, že si nějaká právnická nebo fyzická osoba zákonem stanoveným způsobem tato autorská práva přivlastní, pocítí odplatu za tuto krádež v podobě velmi nepříjemné „mystiky“ přesahující hranice právní vědy. Nicméně každý, kdo bude chtít, má plné právo na základě svého vlastního chápání veřejného prospěchu kopírovat a vydávat tyto materiály jak v plném rozsahu, tak i v podobě jejich částečných citací a to včetně pro obchodní účely, všemi jemu dostupnými prostředky. Každý, kdo tyto materiály použije v podobě jejich částečných citací, úryvků nebo odkazů, ponese osobní odpovědnost, pokud to povede ke změně jejich smyslového kontextu, tedy k překroucení jejich celkového smyslu, a vystaví se tak možnosti střetnout se s „mystickou“, mimoprávní odplatou. 

 

Za Konceptuál CZ Milan Makový