Koncepce Obecné Bezpečnosti (KOB)

​Koncepcia Spoločnej Bezpečnosti (KSB)

​

KOB je metodologie, která se zaměřuje na popis toho, jakým způsobem jsou řízeny sociální supersystémy, tedy společnost na naší planetě.

​

Koncepce Obecné Bezpečnosti (KOB) je nástroj, který umožňuje zvyšovat efektivitu jakékoliv profesionální činnosti. Pomáhá člověku efektivně řešit jeho úkoly a stoupat po kariérním žebříčku. Nedílnou součástí KOB je její aplikační aparát Dostatečně všeobecná teorie řízení (DVTŘ) včetně její perly Plné funkce řízení (PFŘ).

 

Synonymem slova koncepce je slovo „záměr“, které možná lépe vystihuje, co je to KOB. Ano KOB je záměr, jak vybudovat spravedlivou a harmonickou společnost, jak zajistit mír na celé planetě, rozvoj kultur různých národů a jejich vzájemnou součinnost. KOB to jsou zejména utajované informace a znalosti, pomocí kterých nám vládne Globální prediktor. Tím, že my si osvojíme alespoň některé znalosti GP, snížíme míru svého nechápání, protože každý v míře svého chápání a svých znalostí pracuje na sebe a v míře svého nechápání a svých neznalostí pracuje na toho, kdo zná a chápe více.

 

V Koncepci obecné bezpečnosti jsou, jako v jediném zdroji, poskytovány znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů a formuje se tam povědomí o člověku jako o součásti společnosti, a ne jako o atomizovaném jedinci, který je ve vztahu ke společnosti oprávněn k čemukoliv.

 

Studium Koncepce obecné bezpečnosti formuje v člověku mozaikové vnímání a chápání světa namísto rozšířeného kaleidoskopického.

 

Koncepce obecné bezpečnosti je vám k dispozici, je otevřená všem. Studujte a pamatujte, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu našich pojmů. Rozšiřujte si okruh svých znalostí. 

 

Proč Koncepce obecné bezpečnosti a ne národní bezpečnosti? Termín „národní bezpečnost“ byl pro společnost rad, rusky pro společnost sovětů nepoužitelný, stejně jako je nepoužitelný pro Evropskou unii, protože jde o společenství složením mnohonárodní a mnohokulturní. V mnohonárodní společnosti může dojít k pokusům nacionalistických a nacistických skupin „zabezpečit“ „národní bezpečnost“ jedněch na účet druhých, na účet ničení mnohonárodní společnosti. Proto používáme „obecná bezpečnost“, pod kterým chápeme bezpečnost obecného (společ(e)n(sk)ého) rozvoje mnohokulturní (multikulturní), mnohonárodnostní společnosti v průběhu Globálního dějinného procesu, podmíněnou pohotovou reakcí jak na celkové vlivy přirozené, tak i samotnou společností stvořené.

 

Ve slovenském překladu Mrtvé vody zvolili překladatelé termín „společná bezpečnost“, my se však budeme držet staré dobré, české „obecné bezpečnosti“. Obščestvo jako obec, občina, obščéstvenaja jako společná, obecná, prostě bezpečnost pro všechny. Vezmeme-li v úvahu, že známe a zcela běžně užíváme pojmy jako „obecné blaho“, „obecné ohrožení“ nebo „obecné zásady“, tak každý ví, jakou bezpečnost si má pod označením „obecná“ představit.

 

V žádném případě však NE latinské „sociální“, protože latina je výplodem biblické koncepce. Navíc, pojmy jako „sociální pojištění“, „sociální sítě“, „sociální fobie“, „sociální zabezpečení“, „strana sociálně demokratická“, „strana národně sociální“ atd. posouvají koncepci někam úplně jinam, než měli její tvůrci na mysli. Kdyby VP SSSR chtěl koncepci pojmenovat slovem „sociální“, určitě by tak učinil, protože slovo sociální se v ruském prostředí běžně používá a to ve zcela stejném významu, jako u nás. 

 

Hezký příklad použití slova „sociální“ můžete vidět ve filmu Botostroj. Paní sociální správcová dostane prémie za zlepšovací návrh odstranění záchodového prkénka.

 

Pamatujte, ten kdo používá latinský termín „sociální“,  si buď ještě nevypracoval dostatečnou míru rozlišení, anebo to s KOB nemyslí upřímně. Také proto se budeme držet osvědčeného českého KOB, tedy Koncepce obecné bezpečnosti a ne KSB, aby podpinďos a jejich slouhové nemohli zaměňovat slovo „společné“ za slovo „sociální“ tak, jak se to již na mnoha místech děje.

​

Základem Koncepce obecné bezpečnosti je „Mrtvá voda“, která byla zformována shrnutím pracovních materiálů, vypracovaných v Institutu USA a Kanady Akademie věd SSSR v letech 1987 – 1990 pod názvem „Dehermetizace“.

 

Zpočátku „Mrtvá voda" představovala takzvanou «nezávislou expertizu» zprávy na téma vědecko-výzkumné práce „Vypracování koncepce strategické stability a dynamiky rozvoje scénářů možné spolupráce za podmínky zachování parity perspektivních strategií světových mocností na období do roku 2005", přičemž technické zadání na tuto vědecko-výzkumnou práci podepsal po náměstkovi ministra obrany tehdejší zástupce ředitele tohoto institutu A. Kokošin.

 

Tuto expertizu v Institutu USA a Kanady AV SSSR vypracoval kolektiv 15 důstojníků podmořské flotily ruského námořnictva, většinou bývalých kapitánů na ponorkách, kteří se sami nazvali VP SSSR (čti Vnitřní prediktor Svazu Sovětských Socialistických Republik). Vladimír Michajlovič Zaznobin (také bývalý kapitán na ponorce) dělal v té době tajemníka v tomto institutu.

 

Jak se může každý dočíst v úvodu „Mrtvé vody“: „mnozí její čtenáři neznají skutečnou historii vzniku této práce, a proto říkají, že „Mrtvá voda" je napsána neomaleně hrubým jazykem, bez jakékoliv úcty ke čtenáři. Na počátku totiž tato práce, která se později stala všeobecně dostupnou knihou, vůbec nebyla určena pro široké publikum, ale pro vedení Institutu USA a Kanady AV SSSR, jejichž „intelektuálním" lídrům se úspěšně dařilo formovat mínění vysokých činitelů SSSR ohledně dalšího směřování vnitřní a vnější politiky strany a státu ve všech oblastech činnosti. I oni nesou přímou vinu a jsou zodpovědní za státní krach SSSR a následné problémy společnosti.

 

Přiměřeně adresátovi byl také zvolen název ne knihy, ale expertní analýzy jedné ze zpráv jmenovaného institutu: „Jak byste měli reorganizovat B'nai B'rith" (Organizační platforma KSSS - Komunistické strany sovětského svazu), který zněl podobně, jako práce V. I. Lenina „Jak bychom měli reorganizovat Rabkrin". Náklad brožury této expertní analýzy tvořilo 5 strojopisných exemplářů, z nichž bylo zkopírováno ještě několik xeroxových exemplářů.

 

Byl to pokus vklínit se mezi "elitární" aparát řízení SSSR a skutečné pohlaváry biblické civilizace (tzv. Globálního prediktoru), s cílem přeseknout kanály řízení ze strany prediktoru, a bez doprovodných katastrof přistoupit k transformaci pseudosocialismu na normální spravedlivou lidskou společnost. Tento pokus nebyl korunován úspěchem, protože jedni nevnímali, a druzí v té době už "provedli sázky" v globální hře, kterých se nevzdali.

 

Tato expertíza byla vydána po státním krachu během cenzurních - ideologických zmatků v r. 1992. Prvotní název, směřovaný ke konkrétnímu adresátovi, byl ve vydání r. 1992 nahrazen charakteristikou samotné knihy z poslední věty jejího doslovu (v tehdejší třetí brožuře). V takové podobě se „Mrtvá voda" stala dostupná široké čtenářské veřejnosti. To, že byla vydána jako kniha, a stala se v podstatě široce dostupnou, bylo následkem krachu tehdejší státnosti a rozpadu SSSR. Takto byl zveřejněn materiál, jehož osudem, při zachování tehdejší státnosti nebo nekatastrofickém průběhu společenských změn, by bylo ztratit se v archivech ÚV KSSS, státních bezpečnostních služeb a „Státní kontroly Státního dozoru"…

 

Pokud by „Mrtvá voda" byla od začátku určena široké veřejnosti, jejíž každodenní profesionalismus je uplatňován mimo sféru státního a národohospodářského řízení, mimo sféru žurnalistiky a sociologických věd, tak by byla napsána v jiném emočně-významovém režimu.“

 

Tolik citace. Výše máte také přímo napsáno, proč je „Mrtvá voda“ psaná tak složitým jazykem. Byla původně určena pro elitu a to jen pro její nejužší špičku. Proto tak složitý jazyk, a protože o výsledky práce skupiny Institutu USA a Kanady AV SSSR po rozpadu SSSR už nebyl zájem, začal V.M.Zaznobin v roce 1991 publikovat první materiály pod názvem „Mrtvá voda“.

 

Po rozpadu SSSR se původní skupina VP SSSR více méně rozpadla (zadaný úkol vykonala) a tak V.M.Zaznobin a druzí začali formovat nový kolektiv, který také přišel s novým vysvětlením značky VP SSSR a to "Vnitřní Prediktor Souborné, Sociálně Spravedlivé Rusi". Do tohoto kolektivu byli také už přivedeni různí krtci, jako např. M.V.Veličko, V.A.Jefimov, a další, které zatím neznáme. Práci krtků může každý objevit např. v Základech sociologie, do které jsou zavedeny různé miny, např. v pojmech hry s nulovým a nenulovým součtem ve vztahu k V.V.Putinovi nebo ve stati o mnohoženství. Proto také do češtiny na Levanetu překládali Základy sociologie a ne Mrtvou vodu. Různí krtci byli postupem doby nasazeni i jinam, viz např. O.Kuklin do FKT Altaj, kde mu kryl záda V.A.Jefimov.

 

Po smrti V. M. Zaznobina značka VP SSSR jaksi uvadla a tak se jí současní krtci (ve smyslu krtci do Koncepce obecné bezpečnosti) snaží obnovit a oživit, přičemž V.M.Zaznobina používají jako jakýsi štít, který tlačí před sebou, viz Zaznobinské čtení.

 

To, co jsem uvedl výše, se týká tzv. petrohradské skupiny. V Rusku jsou však i další skupiny, které se značkou VP SSSR sice nehonosí, ale o to více pracují. Takové skupiny je možné najít nejen v Barnaul, ale i v Krasnojarsku, Permu nebo v Irkutsku a v dalších městech. Např. v Tjumenu je skupina s názvem Za střízlivé Rusko, která pracuje na základech KOB.

 

Publikované materiály KOB jsou majetkem Ruské kultury, a proto vůči nim nikdo nemůže uplatňovat autorská práva. V případě, že si nějaká právnická nebo fyzická osoba zákonem stanoveným způsobem tato autorská práva přivlastní, pocítí odplatu za tuto krádež v podobě velmi nepříjemné „mystiky“ přesahující hranice právní vědy. Nicméně každý, kdo bude chtít, má plné právo na základě svého vlastního chápání veřejného prospěchu kopírovat a vydávat tyto materiály jak v plném rozsahu, tak i v podobě jejich částečných citací a to včetně pro obchodní účely, všemi jemu dostupnými prostředky. Každý, kdo tyto materiály použije v podobě jejich částečných citací, úryvků nebo odkazů, ponese osobní odpovědnost, pokud to povede ke změně jejich smyslového kontextu, tedy k překroucení jejich celkového smyslu, a vystaví se tak možnosti střetnout se s „mystickou“, mimoprávní odplatou. 

​

Doplněno z diskuzních příspěvků 18. 02. 2024:

​

Od Milana Vacka mi přišla na e-mail poznámka k Mině č.2 založená v ZS 20230417:

 

Dobrý den, občas na konceptualcz uvádíte zmínku o tzv. mině č. 2. v Základech sociologie 6, a mi v poslední době vrtá hlavou, zda tato mina je opravdu minou, či zda se spíše v tomto případě pan Pjakin nemýlí, když tvrdí, že daná pasáž odkazující na Military Balance 2015 do Základů sociologie nepatří. Protože ke KOB přistupujete poměrně nedogmaticky, tak jsem se odvážil Vám tyhle mé úvahy napsat, abych na ně případně získal nějakou zpětnou vazbu.

 

Začal bych tím, že nejde přímo o citaci Military Balance 2015, ale citaci z ruskojazyčného webového článku (http://chtooznachaet.ru/gibridnaya-vojna.html), který pak až ve svém textu následně cituje tu Military Balance 2015 - tedy jde o jakousi citaci uvnitř jiné citace. To by asi samo o sobě nebylo až tak silné zdůvodnění toho, že to mina není, ale přece jen tím dochází k tomu, že citlivě znějící tvrzení „Nejúplnější definice „Hybridní války“ byla poskytnuta v předmluvě k Military Balance 2015„ v tomto světle náhle přestává být tvrzením autorů Vnitřního prediktoru, a stává se z něj pouze tvrzení autorů webu chtooznachaet.ru. Ze strany autorů VP tak dochází jen k úvodní poznámce že jde o „Jedno z vysvětlení pojmu „hybridní válka“„ .

 

Autoři VP pak navíc (jak je jejich stylem i v jiných dílech VP) toto z ruského webu citované vysvětlení pojmu hybridní válka v následujícím textu té kapitoly začínají uvádět na pravou míru. Tady bych to viděla jako dost typický styl autorů VP, kdy i v jiných svých dílech uvedli stať nějakého citlivého textu, např. citaci kritiky V.V.Putina ze strany ruských vlastenců, aby pak v následujících pasážích tuto citaci (onu kritiku V.V. Putina) vyvraceli a tím např. v důsledku ty Putinovy politické kroky obhajovali. Tedy metoda uvedení nějaké citace textu a její následné vyvracení či doplnění. K podobnému jevu dle mého názoru dochází i v případě odkazu na Millitary Balance 2015:

V textu následujícím po oné „mině č 2 „ totiž autoři VP mj. uvádí:

„Jinak řečeno, tento pojem znamená válku vedenou prostřednictvím všech šesti priorit zobecněných prostředků řízení / zbraní (viz kapitola 8.5 tohoto kurzu – díl druhý).“- čímž odkazují k jejich vlastní pro kolektiv VP SSSR již zcela typické popisování vedení války.

A navíc pak doplňují:

„Ale žádné z těch vysvětlení pojmu „hybridní válka“ je nevyjmenovalo přímou formou, ani neposkytlo představu o jejich hierarchii a vzájemných vazbách.“- čímž říkají, že popis „hybridní války“ v západním pojetí z pera Millitary Balance je (oproti tomu jejich popisu války vedené na všech šesti prioritách) nepřímý, neúplný, nedokonalý (= defakto je to kritika oné definice z Millitary Balance)

...a následně i uvádějí ten důvod, proč je ta západní definice „hybridní války neúplná“:

 

„Toto zamlčování-nedomyšlenost je důsledkem určitých podvědomě-psychologických zákazů formovaných kulturou Západu ve vztahu k porozumění plné funkci řízení a cestám a způsobům jejího uplatňování vůči kulturně svébytným společnostem i celému lidstvu, a také důsledkem různorodých právních zákazů studovat a přehodnocovat tu či onu problematiku v životě společnosti. A podvědomě-psychologické a právní zákazy tohoto druhu jsou samy výsledkem a nástrojem vedení „hybridní války“, stejně jako masový idiotismus politiků ve státech, které jsou oběťmi její agrese. Tento nástroj totiž rozšiřuje možnosti využití principu „každý v míře svého chápání pracuje na sebe a v míře rozdílů v chápání na ty, kteří toho chápou více“. „- a zde by se tento důvod dal shrnout slovy, že definice je neúplná proto, aby lidé i na západě nemohli díky úplné definici „hybridní války“ úplné prokouknout to, jak dochází k plné funkci řízení (tj. mj. i k válce na všech 6 prioritách) a také aby nemohli prokouknout to, že tato „hybridní válka“ je tím, co vede tzv. západ i proti svým vlastním lidem (např. i onen zmíněný cílený masový idiotismus aj.)

 

Jinými slovy bych tedy celou tu věc s Millitary Balance viděl takto:Autoři VP SSSR napřed uvedou to, jak si pojem „hybridní války“ sám pro sebe definuje západ, aniž by řekli, že toto je definice, kterou oni sami přebírají – a namísto toho připomenou jejich definici lepší (válka na 6 prioritách). A následně definici z Millitary Balance zkritizují jako záměrně matoucí a neúplnou. Což mi jak už jsem psal, přijde jako jejich typický postup, který jsem od nich zaznamenal i v jiných textech.     Sedí mi to i proto, že autoři VP SSSR uvádějí pojmy, se kterými se oni sami neztotožňují, vždy dost důsledně v uvozovkách (viz třeba užívání pojmu elita zásadně v uvozovkách jako „elita“ - tedy vlastně ironicky) a totéž uvěznění pojmu do uvozovek používají autoři myslím si zcela důsledně i vůči onomu pojmu hybridní války, kdy také zcela důsledně, pokud se nepletu, uvádějí pojem „hybridní války“ v uvozovkách, aby tím naznačili, že se s ním zcela neztotožňují, ale že s ním mají jakýsi problém – že se vlastně vůči němu vymezují.

 

Co si o takovémto pohledu na celou věc okolo tzv. miny č. 2. myslíte Vy?

Budu rád za případnou zpětnou vazbu, díky, a zdravím...

Milan Vacek

​

Nejen pro pana Milana Vacka!

Začnu trochu zeširoka. Abychom správně chápali podstatu problému, je potřeba si uvědomit, že VP SSSR je proces, není to stabilní subjekt. První základy KOB položil Institut USA a Kanady Akademie věd SSSR (to je jeho název, tak se stále i jmenuje), který sídlil a stále sídlí v  Усадьба_Камынина, když v letech 1987 – 1990 vypracoval zprávu snad pro ÚV SSSR pod názvem „Dehermetizace“. Můžeme říci, že toto byl první kolektiv VP SSSR.

 

Z materiálů „Dehermetizace“, které prý nikdo nechtěl, vznikla, a to již v Petrohradě (více v Projekt Mezimoří 85), za velkého přispění K. P. Petrova a V. M.  Zaznobina (a kolektivu, který se „utvořil“ kolem nich), „Mrtvá voda“. To byl kolektiv, který my již známe. Údajně dostali protagonisté KOB 20 let času na to, aby prokázali, že KOB je životaschopná. To mělo být někdy v letech 1996-1997, kdy se KOB dostala až do ruské DUMY a tam byla konzultována (více o tom bude v připravovaném překladu knihy K. P. Petrova). Tak a toto byl tedy druhý kolektiv VP SSSR.

 

Prošlo 20 let, Zaznobin umírá, Jefimova zavřeli, protože odklonil dotaci, a na scénu, respektive na první scénu se dostává u nás dobře známý V. V. Pjakin a skupina v Barnaul. Ti kdo poctivě sledovali videa Pjakina, určitě zaznamenali, jak se jeho projev začal někdy v letech 2019 – 2020 pomalu změnit z původních analýz až na holou propagandu v současné době. Někdy vloni nebo předloni začal kolektiv v Barnaul pod vedením V.V. Pjakina vydávat knihy pod hlavičkou VP SSSR. Tak a to už máme třetí kolektiv VP SSSR.  

 

Aby toho nebylo málo, v Petrohradu stále pracuje kolektiv, který pořádá Zaznobinská čtení a v roce 2022 V. M. Veličko zaregistroval značku VP SSSR na své jméno. Zajímavá diskuse k tomu je zde. Aktivita V. A. Jefimova po propuštění z basy se také stále zvyšuje, ale ten jen nahání prachy svému synkovi, který si z KOB a DVTR udělal soukromý business. Tak a to už máme čtvrtý kolektiv VP SSSR.

 

V Projekt Mezimoří 84 jsem psal, jak Globální prediktor pracuje. To je důležité nejen pro chápání všech procesů na Zemi nebo pro pochopení boje o značku VP SSSR, ale také proto, kdo, co, kdy a jak pod tou značkou řekl či publikoval, či se tváří, že pod ní patří.

 

Váš příspěvek poukazuje na množství rozporů, které se zdají být jakési matoucí, že nejdou dohromady, nesedí logice, ale to vše je proto, protože o značku VP SSSR, a potažmo hlavně o  KOB, se přetahují obě křídla GP. Stejně tak, jako se obě křídla přetahují o moc celou naší známou historii, přetahují se i v tom, kdo se postaví na čelo procesu KOB.

 

KOB byla nejprve společným dílem Institutu USA a Kanady Ruské akademie věd, tedy institutu pod vedením GP. Poté se jí chopilo jako své cesty rudé křídlo v Petrohradu a to dostalo 20 let na její prosazení, viz např. Program Konceptuálnej strany „Zjednocovanie“ (gen. Petrov), která ve volbách skončila fiaskem. V letech 2018 a 2019 se na Horské Altaji konaly kontrolní semináře, jejichž hlavním úkolem bylo zjistit stav rozšíření KOB ve společnosti a podchytit její hlavní protagonisty. Semináře pořádal Oleg Kuklin (o něm více zde), v té době generální ředitel Fondu Konceptuálních Technologií, který my známe jako FKT Altaj, protože tento fond měl sídlo v Moskvě a pobočky v Petrohradu (Jefimov) a v Barnaul (Pjakin). Vloni pořádal seminář na Horské Altaji Oleg Činkin spolu s mladým, na místo Kuklina nastupujícím Jegorem Koverjou, všichni z jednoho hnízda.

 

Takže vidíte, že boj o značku VP SSSR je v plném proudu. V současné době vyhrává bílé křídlo, tedy Pjakin a Barnaul, i když kdybych to hodnotil jako v krasobruslení, tak umělecký dojem je dobrý, ale technická hodnota kulhá.

 

Ještě jen aby nedošlo k omylu, že Petrohrad je jen úplně červený a Baurnaul úplně bílá, to ne. Když mám spolek bílých, tak je v něm vždy nasazeno pár rudých a když mám spolek rudých, tak je v něm vždy nasazeno pár bílých (třeba V. M. Veličko). Stejně to funguje i v politických stranách a myslím, že i v tajných službách, v těch, které my nevidíme a které skutečně řídí (snad).

 

Tak takový je můj pohled na věc, snad jsem Vám pomohl to trochu objasnit. Máte naprostou pravdu, že V. V. Pjakin v současné době pouze obhajuje vládní politiku, to je naprosto evidentní. Když přišel Covid-19, tak první video tápal, jak se k tomu postavit, ale pak chytil „správný“ vítr a od té doby jede jako kolovrátek. Tedy, abych Vám konečně odpověděl, pan Pjakin se nemýlí, on tak činí čistě účelově.

Zdraví Milan Makový

 

Níže dávám článek, který ukazuje, kde na samém počátku vznikla KOB – přeložil translátor.

 

Pět faktů o Institutu USA a Kanady Ruské akademie věd a jeho bývalém řediteli

https://vk.com/wall-134162128_666358

Ústav USA a Kanady Ruské akademie věd, který se ocitl v centru skandálu s odvoláním svého ředitele Valerije Garbuzova, vznikl na vrcholu studené války. Pět let předtím svět zažil kubánskou krizi, probíhala válka ve Vietnamu a "détente" mělo teprve přijít. RTVI uvádí hlavní fakta o citadele sovětských amerikanistických studií.

- Institut USA a Kanady Ruské akademie věd nese jméno akademika Georgije Arbatova. Tento internacionalista, amerikanista a zahraničněpolitický poradce sovětských vůdců od Brežněva po Gorbačova byl zakladatelem a prvním ředitelem tohoto think tanku. Původně se jmenoval Ústav pro Spojené státy americké Akademie věd SSSR.

- Institut byl založen výnosem prezidia Akademie věd SSSR 8. prosince 1967. Sídlil v Kamyninově usedlosti v Chlebném pruhu, kde sídlí dodnes.

- Institut byl zřízen za účelem poskytování poradenství Ústřednímu výboru KSČ, ministerstvu zahraničních věcí a Radě ministrů SSSR ve všech otázkách týkajících se USA. Od 70. let 20. století se na oběžnou dráhu jeho vědeckých zájmů dostala také Kanada.

- Mezi autory byli takoví mistři jako Stalinův osobní překladatel Valentin Berežkov, diplomat a vědec Anatolij Gromyko, politický komentátor Valentin Zorin a sám Georgij Arbatov. Institut také překládal články západních analytiků o globální bezpečnosti.

- Valerij Garbuzov je po Georgiji Arbatovovi a Sergeji Rogovovi třetím ředitelem Ústavu Spojených států a Kanady Ruské akademie věd. Tuto funkci zastával od roku 2016 do 31. srpna 2023. V roce 1990 obhájil doktorskou práci na téma protiválečného hnutí ve Spojených státech (1981-1988). V roce 2000 obhájil doktorskou disertační práci "Reaganova revoluce: teorie a praxe amerického konzervatismu". V letech 1997-1998 byl Garbuzov stipendistou Fulbrightova programu ve Spojených státech.

​

Za Konceptuál CZ Milan Makový