10. 04. 2024
Jedna z nejstarších a dosud existujících haploskupin na území České kotliny je haploskupina G-FGC7535, také známá jako haploskupina G2a1 (dříve G-L293).
Haploskupina G vznikla přibližně před 48 500+- lety jako odnož haploskupiny GHIJK.
G1 mohla vzniknout na území okolo dnešního Íránu na počátku poslední doby ledové asi před 26 000 lety.
G2 se měla objevit přibližně ve stejné době v západní Asii. Haploskupina G2 je haploskupina chromozómu Y lidské DNA a jedná se o 7. nejrozšířenější Y-haploskupinu v České republice. Vznik této haploskupiny je kladen na Blízký východ, kde předchůdci jeho nositelů sídlili během posledního zalednění (před 20 až 25 tisíci lety). Původ lze označit za “kavkazský” v geografickém smyslu.
V té době byli všichni lidé lovci a sběrači a ve většině případů žili v malých kočovných nebo polokočovných kmenech. Zdá se, že členové haploskupiny G2 byli úzce spojeni s rozvojem raného zemědělství v části úrodného půlměsíce.
Větev G2a vznikla někdy před 19 000+- lety v Anatolii (Malá Asie – Turecko) a rozšiřovala se na Kavkaz a do Evropy, zatímco G2b se rozšířila z Íránu přes úrodný půlměsíc na východ do Pákistánu.
V současné době se vyskytuje především mezi Libanonci a Židy, ale s nízkou frekvencí také na Arabském poloostrově, v Sýrii, Iráku, Íránu, Afghánistánu a Pákistánu.
Přibližně před 17 300 lety osídlili naši předci Balkánský poloostrov, aby poté, přibližně před 12 000 až 10 000 lety s ustupujícími ledovci ze střední Evropy toto území také osídlili. Jak vidíte, předci nositelů haploskupiny G2a (a jejich podskupin) přišli do střední Evropy ještě v době Mladého paleolitu, daleko před Kelty a jinými nájezdníky.
Nejstarší známý exemplář G-L293 patří neolitickému člověku ze západního Íránu. V současné době je G-L293 nejhojnějším kladem G2a na středním a severním Kavkazu, který dosahuje vrcholu u 64 % populace Severní Osetie. Kultura Kura-Araks se rozšířila z jižního Kavkazu, kde je L293 mnohem nižší (1% v Arménii a východním Turecku). Vyskytuje se však v nízkých frekvencích v Turecku, severozápadním Íránu, severním Iráku, Sýrii a Libanonu (také na Korsice). L293 nápadně však chybí na Sardinii a v severní polovině Itálie, což vylučuje jak její neolitický, tak i indoevropský původ.
G-L293 nebyla identifikovány mezi stovkami testovaných neolitických Evropanů, což je v souladu s jejich pozdějším šířením z jižního Kavkazu v době bronzové.
Vznik této haploskupiny je spojen s rozšířením stanoviště primitivních lidí zabývajících se zemědělstvím na sever do Anatolie (území moderního Turecka) a dále do Thesálie, Itálie, Sardinie, na jih od Francie a Iberie. Přesídlení zástupců této haploskupiny je spojeno se vznikem takových kultur, jako jsou: Impresso kultura (dekorativní styl neolitu. Název pochází ze zvyku otisknout skořápky měkkýše ve tvaru srdce, Cardium edulis, na keramiku.
Někteří archeologové používají alternativní název - "reliéfní (srdeční) keramika"), Starčevo-Krišská kultura je neolitická kultura Dunaje VII.-V. tisíciletí před naším letopočtem. Název byl dán nejstarším osadám v Srbsku (Starchevo), Maďarsku (Körös) a Rumunsku (Krish). Hlavním zaměstnáním je zemědělství (pšenice, proso, ječmen), chov skotu, lov a rybolov. Nositelé kultury se usadili v proutěných domech rozmazaných hlínou, stojících u řek. Artefakty jsou zastoupeny leštěnými kamennými sekerami a hrubou kuchyňskou keramikou. Kultura s lineární stuhou keramiky je nejběžnější neolitickou kulturou střední Evropy v letech 5500 až 4500 př. n. l. První neolitická kultura v západní a střední Evropě patří do skupiny dunajských kultur (Dunaj I nebo raný Dunaj). Název byl dán charakteristickému vzoru na keramických nádobách, skládajících se z šálků, misek, váz a džbánů hrubé štukové práce, bez rukojetí, které se v pozdní fázi vývoje objevují jednoduché nebo perforované rukojeti, ploché dno a krky.
V době železné byla populace G2a ve velké části Evropy zdecimována indoevropskými invazemi, po nichž následovaly keltské války. Ve snaze najít útočiště se ukryli před útočníky v horách, což vysvětluje vysokou frekvenci výskytu této haploskupiny mezi pozůstatky starověkých lidí v horách Itálie (Apeniny, Sardinie) a v Alpách. Předpokládá se, že to byli zástupci této haploskupiny, kteří poprvé získali varianty genů odpovědných za světlou barvu pleti. Tento jev by mohl být spojen s rozvojem zemědělství a snížením spotřeby produktů obsahujících vitamíny skupiny D, tradičně získané z loveckých produktů (maso, ryby).
V dnešní době se nejvyšší procento G2a ve skutečnosti nachází v oblastech, které byly naposledy napadeny lidmi s R1a a R1b.
Na základě moderní fylogeneze se předpokládá, že lidé Kura-Araks patřili hlavně k haploskupinám Y-DNA J2a1 (největší linie), J1a2-Z1828, T1a-P77 a G2a1 (L293, také známý jako FGC7535 nebo Z6552). V období klasického starověku starověcí řečtí ostrované, kteří byli z velké části potomky Minojců, kolonizovali jižní Itálii a přinesli s sebou své pokrevní linie Kura-Araks.
Mezi slavné jedince patřící do haploskupiny G2 se řadí například ledový muž Ötzi (G2a-L91 (G2a2a2, dříve známá jako G2a4).) a Josif Stalin (G2a1a).
A proč se zajímám právě o haploskupinu G? Nechal jsem si udělat genový test původu, který ukázal, že také patřím k haploskupině G2a, přesněji k její podskupině G2a1a1a1 (G2a-Z6638). S Ötzi jsem měl společného předka někdy před 21 000+- lety a se Stalinem někdy před 18 000+-lety, ale to není to, o čem chci dál psát. Mě zaujala sekyrka, která se našla společně s Ötzi. Nepřipomíná Vám valašku? Mně ano.
Výše jsem uváděl, že, cituji: “V době železné byla populace G2a ve velké části Evropy zdecimována indoevropskými invazemi, po nichž následovaly keltské války. Ve snaze najít útočiště se ukryli před útočníky v horách, což vysvětluje vysokou frekvenci výskytu této haploskupiny mezi pozůstatky starověkých lidí v horách Itálie (Apeniny, Sardinie) a v Alpách.“
A vypadá to tak, že se původní evropská populace (také G2a) před útočníky neskrývala pouze v horách Itálie, ale také v Beskydech anebo v Transylvánských Alpách, neboť Valaši používali principiálně úplně stejnou sekyrku, jako před 6 000 lety používal Ötzi. Troufám si tvrdit, že původní evropské obyvatelstvo se po celé Evropě před nájezdníky uchýlilo do hor, které jim skýtaly přirozenou ochranu před útočníky. Porovnáme-li oblečení Ötziho z před 6 000 lety a oblečení valašského pastevce z nedávné minulosti, není mezi nima zase až tak velký rozdíl.
Můj děda z otcovy strany přišel do Prahy z Moravského Valašska. Tak asi tak.
Milan Makový