Zkrácený kurz – Základy sociologie – Hlava 21. Harmonizace vzájemných vztahů v multikulturní společnosti – 6. část

11. 08. 2025 JK

21.4. Národnostní politika bolševismu — formování mnohonárodnostní lidskosti (str. 236).

21.4.1. Podstata bolševismu (str. 236).

Tak především je nutné vysvětlit pojmy.

Bolševismus, jak nás učí dějiny KSSS, vznikl v roce 1903 na II. sjezdu RSDRP jako jedna ze stranických frakcí – proud uvnitř strany, který se oddělil od ostatních frakcí svým specifickým chápáním stavu věcí ve státě i ve světě, a také cest a způsobů dosahování cílů strany. Jeho protivníci poukazovali na to, že bolševici do roku 1917 nikdy netvořili skutečnou většinu marxistické strany, a proto jejich oponenti v těch letech vždy měli námitky proti tomu, jak se pojmenovali. Tento jejich názor však pramenil z toho, že ti různorodí menševici i mnozí z těch, co se považovali za bolševiky, nepochopili podstatu bolševismu.

Bolševismus není ruskou variantou marxismu ani neoznačuje frakční nebo partajní příslušnost. A absolutně absurdní je slovní spojení „židovský bolševismus“ použitý Hitlerem v jeho knize Mein Kampf, neboť bolševismus je smyslem bytí Ruské civilizace, podstatou jejího ducha, a ne ducha nositelů doktríny biblického globálního otrokářství na rasovém základě.

Bolševismus existoval před marxismem, existoval v ruském marxismu, stejně jako existuje i nyní a bude existovat i nadále, neboť jeho nositelem a šiřitelem je genetické jádro Ruské mnohonárodnostní civilizace.

Sami bolševici, členové marxistické strany RSDRP(b) prohlašovali, že to oni v politice hají strategické zájmy pracující většiny obyvatelstva mnohonárodnostního Ruska, a proto se právě jen oni mají právo nazývat bolševiky. A nezávisle na tom, nakolik bezchybně bolševici vyjadřují strategické zájmy pracující většiny, nakolik si sama tato většina uvědomuje své strategické zájmy a je jim ve svém životě věrná, nespočívá podstata bolševismu v početní převaze přívrženců nějakých idejí nad přívrženci jiných idejí a nemyslícím davem, ale v následujícím:

Podstatou bolševismu je upřímná snaha vyjádřit a uvádět na základě svého svědomí do života dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny, která si nepřeje, aby někdo parazitoval na její práci a životě. Jinými slovy, historicky reálně v každé epoše spočívá podstata bolševismu v aktivní podpoře přechodného procesu od historicky zformovaného davo-„elitářství“ k mnohonárodnostní lidskosti budoucí éry Země. Podstata bolševismu spočívá v poctivé práci na uvádění ideálů nadpozemské objektivní spravedlnosti do života.

(Poznámka JK: Zde kapitola 21.4.1, kterou jsem odcitoval v plném znění a bez úprav z mojí stany, končí, přičemž je třeba se kriticky zamyslet nad tím, zda jsou bolševismus, stejně jako jeho opak menševismus, ideologiemi, což je 3. priorita zobecněných prostředků řízení/zbraní /ZPŘ/Z/, tzn. zda jde o informace fakticko-popisného charakteru /popis dílčích procesů a jejich vzájemných vazeb/, do nichž spadají věrouky náboženských kultů, světské ideologie, technologie a faktologie všech vědeckých odvětví, anebo zda se jedná o vyšší prioritu ZPŘ/Z, tzn. buď o 1. prioritu ZPŘ/Z, tedy o informace světonázorového charakteru, resp. o metodologii poznání a tvořivosti, anebo zda jde o 2. prioritu ZPŘ/Z, tzn. o informace kronikářského, chronologického /nověji historicko-algoritmického/ charakteru všech odvětví kultury a všech odvětví poznání – viz Základy sociologie 2 str. 110 až str. 112.

Ve Zkrácené verzi Hlavy 21 – 2. části jsem vyslovil svoji domněnku, kterou nikomu nevnucuji a kterou navrhuji prozkoumat podle principu „praxe je kritériem pravdy“, že se podle mne jedná o sociokulturní prostředek, tzn. že jde o 3. prioritu ZPŘ/Z, což se nyní pokusím odůvodnit. Přitom vycházím z předpokladu, že za vznikem Koncepce obecné bezpečnosti /KOB/ je třeba hledat činnost zástupců Globálního prediktoru /GP/, kteří řídili a stále řídí Rusko, a proto také podle mne oni uvedli v Rusku do života pojmy bolševismus a menševismus, stejně jako vycházím z faktu, že vůdce bolševiků V. I. Lenin přijel do Ruska dělat revoluci ze Švýcarska, kde se nachází jedno z hlavních center GP.

Další indicií, že za vznikem pojmů bolševismus a menševismus stojí zástupci GP, by mohla být skutečnost, která je popisována v materiálech KOB /např. kapitola 6.3 od str. 214 v knize Ford a Stalin – O tom, jak žít lidsky/, a sice že v občanské válce v Rusku zástupci GP sice podporovali obě válčící strany, jak je jejich „dobrým“ zvykem, ale nakonec vytvořili podmínky pro vítězství bolševiků na 6. prioritě ZPŘ/Z. Zřejmě se o to více postaralo Euro-Asijské křídlo GP /to rudé/, které podle všeho podpořilo bolševiky i v říjnu roku 1917.

Výše uvedený text z roku 2016 má být ruskou definicí pojmu bolševismus. Podle mne se však o definici nejedná, protože v ní není uvedeno, čím bolševismus je, ale spíše to, čím bolševismus není. Dále je v něm zmíněno, na co poukazovali jeho protivníci a co prohlašovali bolševici, členové marxistické strany RSDRP(b), sami o sobě v době vzniku bolševismu /stalo se tak v roce 1903 na II. sjezdu RSDRP a šlo o jednu ze stranických a tudíž i ideologických frakcí, která se oddělila od ostatních frakcí svým specifickým chápáním stavu věcí ve státě i ve světě, a také cest a způsobů dosahování cílů strany, přičemž tyto dvě zásadní věci, tzn. cíle a způsoby jejich dosahování nejsou v této „definici“ jakkoliv rozvedeny/. A za tím je už jen popsána podstata bolševismu jako upřímná snaha vyjádřit a uvádět na základě svého svědomí do života dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny a také v aktivní podpoře přechodného procesu od historicky zformovaného davo-„elitářství“ k mnohonárodnostní lidskosti budoucí éry Země, přičemž je přislíbena poctivá práce na uvádění ideálů nadpozemské objektivní spravedlnosti do života.

Toto vysvětlení podstavy bolševismu mi připomíná příslib ideologie marxismu, a sice že bude upřímně usilovat o odstranění vykořisťování „člověka člověkem“. Navíc heslo uvedené ve Slovníčku: „Bolševismus je člověčenství“, stejně jako heslo: „Bolševik je člověk, který více myslí na druhé než na sebe“, v předmětném textu chybí. Přitom podle mne by bolševismus člověčenstvím měl být, stejně jako bohemismus, který by mohl pojem bolševismus nahradit, což v závěru navrhuji, a to proto, že slova bolševik a bolševismus jsou u nás i jinde mnohými skutečně vnímána jako nadávka, jak bylo zmíněno v komentáři pod Zkrácenou verzí Hlavy 21 – 2. částí.

Z výše uvedených důvodů podle mne nejde o definici pojmu /termínu/ bolševismus, neboť nemá v předmětném textu z roku 2016 pevně definovaný /vymezený/ význam, jako je tomu např. u definice pojmu fašismus v Základech sociologie 2 na str. 134 až str. 136. Současně si myslím, že hodnocený text by mohl naplňovat znaky pojmu ideologéma, který je vysvětlen českým překladatelem /ruští autoři se tím nezabývali/, a to v knize Sad roste sám?... na str. 127 a v knize Základy sociologie 2 na str. 244 /v obou případech jde o poznámky pod čarou/.

Ideologéma je politický termín, část nějaké ideologie, prvek ideologického systému. Ideologéma na rozdíl od termínu nemá pevně definovaný /vymezený/ význam /viz výše nejednoznačná „definice“ pojmu bolševismus/. Její významy se mění v souladu s politickou pragmatikou. Ideologéma má vždy svůj cejch, tedy emocionální zabarvení. Cílevědomé používání ideologém je efektivním prostředkem řízení davového vědomí. Ideologéma je lehce zapamatovatelná a u objektu manipulace vytváří iluzi pochopení. Za rozlišovací příznak ideologémy je považována několikanásobná změna významu, nebo počáteční nejasnost jejího významu.

V souladu s touto definicí pojmu ideologéma by jimi podle mne mohly být i emocionálně zabarvené pojmy bolševik a bolševismus, které měly od roku 1903 do roku 1917 negativní význam /minimálně pro jejich oponenty/, od roku 1917 do roku 1952 pozitivní význam /v době V. I. Lenina a J. V. Stalina/, od roku 1953 do konce 20. stolení zase negativní význam /od nástupu N. S. Chruščova k moci a zejména pak po 20. sjezdu KSSS v roce 1956/ a od konce 20. století je význam těchto pojmů alespoň v materiálech KOB opět prezentován pozitivně.

Výše uvedené skutečnosti se týkají i dalších „definic“ pojmu bolševismus, které jsou si podobné, ale které se také od sebe dost liší /nejsou jednoznačné/. Našel jsem je v následujících materiálech KOB, a sice v knize Nastal čas o Stalinovi pohovořit… – 2001 – str. 6 a str. 7, v knize Ford a Stalin – O tom, jak žít lidsky – 2002 – str. 201 a str. 202, v knize Jidášův hřích 20. sjezdu – 2006 – str. 66, v knize Sad roste sám?... – 2009 – str. 131 /zde se jedná o poznámku pod čarou/ a konečně v materiálu Aktuality č. 2 (134) ze dne 7.4.2018  - Globalizace jako „hybridní válka“ a poslání Ruska v ní /ta jediná připouští, že by mohl být pojem bolševismus perspektivně zaměněn nějakým jiným slovem, přesněji vyjadřujícím podstatu tohoto jevu v nových historických podmínkách, a proto v závěru navrhuji slovo bolševismus nahradit slovem bohemismus/.

Všechny tyto „definice“ se v úvodu odkazují na dějiny /historii/ KSSS, což je zkratka Komunistické strany Sovětského svazu, přičemž její dějiny trvaly pouhých 39 let, a to od roku 1952 do roku 1991. Tato zkratka je však v některých materiálech KOB překládána jako Kapitulantská Strana Samolikvidace Socialismu a nepřipadá mi vhodné se při definování pojmu bolševismus v dnešní době odvolávat na její dějiny /historii/. Stejně tak mi nepřipadá vhodné definovat pojem bolševismus popisem scén z nejrůznějších filmů či televizních seriálů /viz Slovníček/.

Pouze v první z citovaných „definic“, jež je uvedena v knize Nastal čas o Stalinovi pohovořit… – 2001 – str. 6 a str. 7, je zmíněn bolševický světonázor, ale jen v souvislosti s odmítáním monopolně vysokých cen, včetně ceny řídící práce, tzn. jedná se o 4. prioritu ZPŘ/Z, tedy nikoliv o 1. prioritu ZPŘ/Z, jak by se dalo očekávat. Prakticky vůbec v těchto „definicích“ není řešena výše zmínění poctivá práce na uvádění ideálů „nadpozemské objektivní spravedlnosti“ do života, ani se nevěnují spravedlnosti jako takové, což je rovněž vypovídající /výjimku tvoří jen „definice“ z roku 2016 a z roku 2018, přičemž v té druhé je slovo „objektivní“ již vypuštěno/. Mně osobně by stačila spravedlnost pozemská, tzn. nastolení spravedlnosti na planetě Zemi. Ta však není zmíněna ani v odkazu Bolševik, ani v odkazu Bolševismus a Menševismus, jež jsou zařazeny do Slovníčku každý zvlášť.

Hodnotím-li dosavadní průběh a praxi při zviditelňování a propagaci bolševismu v dalších materiálech KOB, musím konstatovat, že jsem žádnou definici pojmu bolševismus nenašel v základním textu KOB, tzn. v Mrtvé vodě /1992/, přičemž jsem zjistil, že se v ní o bolševismu prakticky vůbec nic nepíše. Výjimku tvoří pouze dvě stránky v Mrtvé vodě I., a sice str. 173 a str. 174, kde na první z nich je popisována konceptuální bezmocnost bolševiků-leninistů po roce 1917 při opožděném napravování chyb bronšteinovců /trockistů/, a na druhé z nich je pak uveden J. V. Stalinem použitý vtip jednoho z delegátů Londýnského sjezdu RSDRP v roce 1907 /tehdy už existovala frakce bolševiků i frakce menševiků, ale sjezdy ještě měly tyto frakce společné/, kterého se on sám zúčastnil: „Když většina menševiků jsou židi, tak nám, bolševikům, by nevadilo zorganizovat ve straně pogrom“.

Stejně tak jsem žádnou definici pojmu bolševismus nenašel v knize V. V. Pjakina O světě křivých zrcadel 4 – Bolševismus. Místo toho je v ní na str. 20 citát hesla J. V. Stalina: „Není takových pevností, které by bolševici nedokázali dobít“, a na str. 178 je uvedeno heslo bolševiků po vypuknutí 1. světové války: „Změňme imperialistickou válku ve válku občanskou“, podle něhož je nazvána celá kapitola, která má tento fakt vysvětlit, přičemž tato kapitola končí na str. 201. Když si člověk tuto knihu přečte, popř. když si ji jen prolistuje a zaměří se na názvy tabulek a na počty osob v uniformách na titulní straně a na fotografiích v ní zařazených, zjistí, že se věnuje zejména 6. prioritě ZPŘ/Z, podobně jako předcházející kniha V. V. Pjakina O světě křivých zrcadel 3 – Válka. Přitom je to právě on, kdo neustále ve svých pořadech Otázka – Odpověď tvrdí, že bolševismus vyřeší všechny problémy Ruska i celého lidstva. Takováto tvrzení jsem už ve svém životě zažil, tehdy se však jednalo o ideologii marxismu.

Z výše uvedeného lze dovodit, že ke zviditelňování a propagaci bolševismu v materiálech KOB došlo přibližně po roce 1996, kdy se po prezidentských volbách v Ruské federaci nepodařilo realizovat projekt SSSR 2.0 právě na základě ideologie marxismu /ten taky slibuje osvobození pracující většiny od parazitování menšiny na její práci a životě, stejně jako bolševismus, což je podle mne přirozené přání, resp. strategický cíl všech pracujících na planetě Zemi, nejen těch v Rusku/. A protože v té době Rusové neprojevili zájem ani o návrat monarchie, byl podle mne ze strany zástupců GP spuštěn projekt bolševismus /nepodařilo se nám zařídit návrat ideologie marxismu, tak zkusíme, zda znovu přijmete bolševismus/, ale již ne ten idealisticky ateistický, který měl fungovat skoro tisíc let v ideologické slupce pravoslaví /tito bolševici na 6. prioritě ZPŘ/Z porazili např. Tatary, Poláky, Švédy a Francouze/, ani ten materialisticky ateistický, který měl fungovat v ideologické slupce marxismu pod vedením V. I. Lenina a  J. V. Stalina /tito bolševici na 6. prioritě ZPŘ/Z porazili Třetí říši, ale nad Kremlem nyní vlaje trikolóra, kterou Vlasovovi dal Hitler/, nýbrž ten pravověrně monoteistický, který by měl nyní fungovat v ideologické slupce liberalismu /tito bolševici na 6. prioritě ZPŘ/Z nyní na Ukrajině porážejí kolektivní Západ v čele s USA, bohužel však při tom na obou stranách umírají především Rusové/.

Tento bolševismus, jenž je plně v souladu s novou monoteistickou verzí víry /viz moje dosud nejobsáhlejší poznámka ve zkrácené verzi kapitoly 8.1/, je prezentován pod heslem: „Bůh pomáhá bolševikům“, které měl říci J. V. Stalin /viz takto nazvaná 3. kapitola v knize Nastal čas o Stalinovi pohovořit…, která začíná na str. 18, ale uvedené heslo je až na str. 28, a hned za ním je další heslo: „Bůh pomáhá bolševikům dojít ke komunismu“, přičemž na straně 43 se dočteme, že sociologickou doktrínu bolševismu a komunismu v Království Božím na Zemi nám zanechal Kristus/. Je však otázkou, zda uvedený výrok J. V. Stalin skutečně vyslovil, protože u něj není žádný odkaz na zdroj této informace.

Z materiálů KOB pak vyplývá, že při vyznávání nové pravověrné monoteistické víry je třeba „věřit Bohu a vést s ním osobní dialog“, přičemž podle mne mohlo zůstat nevysloveno /zamlčeno/, že se tak má, resp. bude dít např. prostřednictvím mobilního telefonu /či jiné technologie „umělé inteligence“/, protože mobilní telefon vlastní ve „vyspělých státech“, včetně Ruska, téměř každý. Tudíž už nebude nezbytné chodit do synagogy, kostela, mešity či jiného chrámu, ani navštěvovat stranické schůze, aby k člověku doputovaly potřebné informace, jimiž ho nebude bezstrukturně řídit Bůh, ale zástupci GP, kteří nepochybně tyto informační technologie kontrolují. V souvislosti s tím je v materiálech KOB současně již odmítána dřívější „víra v Boha“, která je označována za idealistický ateismus, jenž v Rusku fungoval především v ideologické slupce pravoslaví minimálně od pokřesťanštění Rusi /konec 10. století/ až do nástupu materialisticky ateistické ideologie marxismu v Rusku /začátek 20. století/.

Toto vše ve mně navozuje dojem, že bolševismus, alespoň tak jak je prezentován ve výše citovaných materiálech KOB, byl, a i v současné době stále je, ideologií, stejně jako jeho opak menševismus, a že příklady zde zmíněných „definic“ tohoto pojmu v materiálech KOB mají navodit dojem, že je zaměřen na budování „nadpozemsky spravedlivé společnosti“, přičemž ve skutečnosti by měl připravit Rusko k tomu, aby na 6. prioritě ZPŘ/Z porazilo každého, koho zástupci GP na něj nasměrují /viz dříve uvedené příklady/.

Přitom v žádném případě nezpochybňuji vše dobré, co bylo za vlády bolševiků pro obyčejné lidi vykonáno, zejména pak pod vedením J. V. Stalina, nicméně i za tímto obdobím je podle mne třeba hledat činnost zástupců GP, z čehož pro mě vyplývá, že budování Ruské mnohonárodnostní regionální civilizace, tzv. Ruského světa, který opakovaně zmiňuje V. V. Pjakin ve svých pořadech Otázka – Odpověď, je dalším projevem řízení ze strany GP, zejména pak ze strany Euro-Asijského křídla GP /toho rudého/.

Současně si myslím, že jev popisovaný ve Slovníčku /viz výše/ skutečně existuje, ale proč by měl existovat pouze v Rusku a nikde jinde, a proč by měl být pojmenován jako bolševismus, který ani ve výše zmíněných materiálech KOB není jednoznačně definován?

Možná budu v diskusi někým přesvědčen o tom, že se ve všem zde uvedeném mýlím, to se může stát, ale já to v takovém případě s klidem přijmu, neboť: „Pochybování o pravdě, stejně jako její soustavné hledání, nemůže pravdu změnit v lež, může ji jen odhalit, popř. upřesnit!“ No, a o to se snažím.

Závěrem chci pro studenty a příznivce KOB navrhnout místo nejednoznačně definovaných a mnohými negativně vnímaných ruských pojmů bolševik a bolševismus, formulovat jejich obdobu a tím přispět k rozvoji KOB. V této souvislosti mě napadlo nahradit pojem bolševismus pojmem bohemismus a pojem bolševik pojmem bohemik, přičemž jsem se je pokusil definovat takto:

Bohemismus je filozofický směr zaměřený na hledání, nalézání, šíření a uvádění do života pravdy o řízení kulturně svébytných společností a celého lidstva s využitím Dostatečně všeobecné teorie řízení a s cílem nastolení spravedlnosti na planetě Zemi.

Bohemik je člověk, který je přívržencem bohemismu, tzn. člověk hledající, nalézající, šířící a uvádějící do života pravdu o řízení kulturně svébytných společností a celého lidstva na základě své mravnosti a svého svědomí s využitím Dostatečně všeobecné teorie řízení a s cílem nastolení spravedlnosti na planetě Zemi.

Historicky bychom oba navrhované pojmy mohli opřít o autoritu Mistra Jana Husa, který při hledání a hlásání pravdy zemřel mučednickou smrtí, popř. o autoritu učitele národů Jana Ámose Komenského, který celý svůj nelehký život věnoval šíření a uvádění pravdivých informací do života, i když je každému jasné, že v jejich době Dostatečně všeobecná teorie řízení  ani KOB ještě neexistovaly.

Výše zmíněná hesla ze Slovníčku by pak mohla znít: „Bohemismus je člověčenství“, a „Bohemik je člověk, který více myslí na druhé než na sebe“, a to pod novým odkazem, který by se navrhovaných pojmů mohl týkat.

K případným námitkám v tom smyslu, že pojem bohemismus již existuje a že má své významy, uvádím, že jsem si toho plně vědom. První význam je lingvistický /viz Wikipedia – Bohemismus /lingvistika//, ale ten druhý vyjadřoval myšlenku smírného soužití Čechů a Němců, která však prakticky zanikla po revolučním roce 1848, kdy byla smetena vlnou vzedmutého nacionalismu /viz Wikipedia – Bohemismus /idea//. Tuto myšlenku /ideu/ bychom mohli převzít a rozšířit ji na smírné soužití všech kulturně svébytných společností a celého lidstva s cílem nastolení spravedlnosti na planetě Zemi. Tím by podle mne mohla získat nový smysl a obsah. To nám nemůže nikdo zakázat.)

_______________________________________________________________________

Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.

Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.

pokračování bude následovat

předchozí části