Metodologie (v pojetí Koncepce obecné bezpečnosti)

​

Metodologie je nauka o způsobu poznávání reality.

Neřeší, co člověk poznává, ale jakým způsobem poznává – jak rozlišuje informace, jak s nimi zachází, jak je třídí, skládá do souvislostí a jakým způsobem z nich vytváří obraz světa.

​

V Koncepci obecné bezpečnosti patří metodologie poznání k 1. prioritě zevšeobecněných prostředků řízení, tedy k informacím světonázorového charakteru. Je základem konceptuální moci a předpokladem plnohodnotné řídicí činnosti ve společnosti.

​

Metodologie stojí nad jednotlivými znalostmi, názory i výklady reality.
Neurčuje závěry, ale určuje způsob, jakým k závěrům člověk dochází.

​

Metodologie jako základ vidění a chápání světa

​

Metodologie přímo formuje:

• mirozrénije (vidění světa),

• miropanimánije (vnímání a chápání světa),

• a skrze ně i lidské jednání.

​

Jinými slovy: jakým způsobem člověk poznává, takový svět vidí, tak jej chápe a tak v něm jedná.

​

Mirozrénije – vidění světa

​

Mirozrénije (мировоззрение) je bezprostřední obraz reality, jak se člověku svět jeví z jeho aktuální pozice v čase a prostoru.
Nejde o to, jak svět chápe, ale jak jej vidí.

​

Vidění světa je vždy:

• omezené perspektivou pozorovatele,

• omezené smysly,

• omezené okamžikem a místem,

• a proto nutně neúplné.

​

Typickým příkladem je přímé smyslové klamání reality.

Například při plavbě proti proudu na Orlické přehradě: po podplutí Žďákovského mostu se loď dostane na široce rozlitou vodní plochu. Z přímého pohledu není vidět, kudy řeka pokračuje. Levý břeh zakrývá pravý a zrak vytváří obraz, že řeka končí. Přestože člověk ví, že řeka pokračuje dál, vidění světa říká něco jiného.

​

To je mirozrénije: svět, jak vypadá, nikoli svět, jaký skutečně je.

​

Miropanimánije – vnímání a chápání světa

​

Miropanimánije (миропонимание) je způsob, jakým člověk vykládá a interpretuje to, co vidí.

​

Odpovídá na otázky:

• Proč se něco děje?

• Co je příčina a co následek?

• Co je podstatné a co nepodstatné?

• Jaký význam má to, co právě pozoruji?

​

V příkladu s řekou:

• vidění říká: „řeka končí“,

• chápání říká: „řeka pokračuje, i když to teď nevidím“.

​

Miropanimánije tedy:

• překračuje hranice okamžitého vidění,

• pracuje se zkušeností, pamětí a souvislostmi,

• ale zůstává subjektivní, protože je omezeno mírou poznání daného člověka.

• ​

Je to právě miropanimánije, které přímo ovlivňuje lidské rozhodování a chování.

​

Hierarchie poznání (z pohledu KOB)

​

Platí následující posloupnost:

• Metodologie poznání

• ↓

• Mirozrénije (vidění světa)

• ↓

• Miropanimánije (chápání světa)

• ↓

• Jednání člověka

Metodologie je tedy nejhlubší vrstvou, která určuje všechny ostatní.

​

Metodologie a kultura myšlení

​

U většiny lidí se osobní kultura vnímání a chápání světa formuje:

• bez vědomého úsilí,

• bez práce na vlastním poznávání,

• přebíráním hotových obrazů reality z okolní kultury.

​

Výsledkem je psychická kultura, která:

• nepracuje s celkem,

• opakuje chyby minulosti,

• a v dlouhodobém horizontu přispívá ke krizím společnosti.

​

Metodologie v KOB představuje vědomý pokus tento stav překonat – nikoli změnou názorů, ale změnou způsobu poznávání.

​

Metodologie jako nástroj řízení

​

Kdo ovládá metodologii poznání:

• ovlivňuje, jak lidé vidí svět,

• určuje, co jsou schopni chápat,

• a tím nepřímo řídí jejich jednání.

​

Metodologie proto:

• je základem konceptuální moci,

• je předpokladem plné funkce řízení,

• umožňuje přechod od řízení skrze nátlak k řízení skrze rozlišování.

​

Nepůsobí rychle, ale hluboce. Neřídí chování přímo, ale formuje schopnost chování řídit.

​

Závěrečná definice

​

Metodologie je způsob, jakým člověk poznává realitu; určuje, jak vidí svět, jak jej chápe a jak na jeho základě jedná. Je nejhlubší vrstvou poznání, na níž stojí světonázor, porozumění dění i schopnost nést odpovědnost za vlastní jednání.

​

Zpracoval Milan Makový, 18. 01. 2026