Projekt Mezimoří a Trojmoří – 94. část – aneb Moskevská přehlídka a předávání nových not

11. 05. 2025 MM

1. Úvod – co se zdánlivě stalo

Dne 9. května 2025 proběhla v Moskvě tradiční vojenská přehlídka u příležitosti 80. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. Běžný divák viděl to, co očekával: tanky, přehlídkové kroky, stíhačky nad Rudým náměstím, Putina pronášejícího státnický projev. Pro běžného Evropana to mohlo vypadat jako připomínka minulosti, návrat ke starým formám vojenského patosu.

Ale konceptuál ví, že v Moskvě se ten den neoslavovalo – v Moskvě se tvrdě pracovalo. A pracoval nejenom prezident Vladimír Vladimírovič Putin, ale všichni okolo něj. Každý detail přehlídky, každý záběr kamery, každé gesto prezidenta bylo předem dokonale promyšleno a poté zrežírováno. Hercům se totiž přidělovaly jejich nové role, informovalo se o přerozdělování sfér vlivu, formovaly se objekty budoucího řízení. Přehlídka byla symbolickým aktem přechodu světa do nové fáze globální architektury.

To, co bylo prezentováno jako historická událost, bylo ve skutečnosti zahájení nové globální etapy – a ti, kteří byli přítomni, to věděli. Některým se to líbilo, některým vůbec, nicméně všichni, jako herci na divadle, své role přijali.

2. Symbolický význam přehlídky

Přehlídka 9. května nebyla demonstrací vojenské síly – byla manifestací nové architektury řízení. Všechno, co se na Rudém náměstí odehrálo, mělo význam nejen ve fyzické rovině, ale především v rovině smyslové a konceptuální.

Moskva se tímto dnem stala místem, odkud byly předány nové noty – tedy nový soubor instrukcí a rozdělení odpovědností pro jednotlivé regiony světa. Nebyl to projev moci, ale manifestace připravenosti nést tíhu řízení světa v nové etapě.

Přítomnost některých států znamenala jejich ochotu přijmout novou roli. Nepřítomnost jiných naopak ukázala, že zatím nejsou připraveny nebo se zdráhají přijmout své místo v nové konstelaci. Jejich čas však přijde.

Každé gesto, každý krok, každé zařazení lídra do obrazového záběru bylo součástí scénáře – nikdo tam nebyl náhodou. Zvláštní pozornost si zaslouží prezident Palestiny Mahmúd Abbás. Při příchodu do Kremlu, když kráčel po červeném koberci, si zhruba v polovině cesty demonstrativně zakryl ústa šálou. Tímto gestem jasně signalizoval, že se mu role, která mu byla přidělena, nelíbí – a že on s tím nic nezmůže.

I při oficiálním přivítání s prezidentem Putinem se Abbás choval zdrženlivě: místo obvyklých diplomatických frází jen cosi zadrmolil – jak bychom řekli, „na půl huby“. Byla to tichá, neverbální vzpoura proti přijetí nových not. Ale jako každý jiný účastník, i on na konci pochopil, že odmítnout znamená být vyškrtnut. A tak roli přijal – ač nerad.

Ti, kdo rozumějí symbolům, v Moskvě 2025 viděli nový Jaltský signál. Svět se nezačal měnit – svět už změněn byl.

3. Pozvaní lídři – kdo, proč a co to znamená

Seznam zahraničních hostů přítomných v Moskvě nebyl formální, ale hluboce výběrový – strukturován podle připravenosti a budoucí role v nové etapě řízení světa. Nejvyšší váhu měly návštěvy z Číny, Indie, Vietnamu a Izraele – tedy zástupců států, které budou hrát klíčovou roli v jednotlivých civilizačních objektech. Přítomnost latinskoamerických lídrů z Brazílie, Kuby a Venezuely pak signalizuje připravenost vytvořit samostatný jihoamerický ekonomický celek.

Africké státy – Burkina Faso, Guinea-Bissau, Etiopie, Kongo i Libye – byly přizvány ne pro svou sílu, ale proto, že je nutné, aby jim bylo pomoženo postavit se na vlastní nohy. Jejich účast signalizuje, že jim byla přidělena nová odpovědnost, kterou za ně prozatím přebírá Východ.

Účast lídrů neznamená poctu – znamená převzetí not a oznámení světu o této skutečnosti. Kdo přijel, ten byl instruován, kam bude jeho stát patřit. Kdo nepřijel, tomu budou noty doručeny později – nebo bude z koncertu vyloučen.

4. Zahraniční armády na přehlídce – potvrzení sféry vlivu

Pochod zahraničních vojenských jednotek přes Rudé náměstí nebyl folklorem. Šlo o vědomé oznámení: tyto státy byly oficiálně přiřazeny pod novou sféru vlivu, a to vojensky, civilizačně i z hlediska bezpečnostní záruky.

Bývalé sovětské republiky jako Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán a Bělorusko svou účastí potvrdily, že zůstávají v rámci eurasijského objektu řízení, pod garancí Ruska. Nejde o návrat k Sovětskému svazu, ale o nové uspořádání postavené na zodpovědnosti a spolupráci.

Čínské vojenské jednotky nebyly v Moskvě na přehlídce poprvé a Egyptské tam byly proto, aby demonstrovaly jednotu Egypta s novým uspořádáním na Blízkém východě. Zatímco v minulosti sloužil Egypt Západu jako nástroj nátlaku na Izrael – podobně jako Palestina – jeho účast v Moskvě signalizuje změnu patronátu. Egypt se nyní přesouvá pod nového garanta rovnováhy – tentokrát z východu. Přítomnost egyptských jednotek po boku Číny, Vietnamu a států SNS jasně naznačuje, že Blízký východ bude v nové etapě začleněn do širšího bloku, jehož cílem je stabilizace jednoho z nejvýbušnějších regionů planety.

Jednotky z Vietnamu, Laosu a Myanmaru byly na přehlídce proto, aby světu ukázaly, že jejich dosavadní poloha mezi Východem a Západem se mění – že vstupují do prostoru řízení pod čínským a ruským patronátem.

Kdo chyběl? Například Gruzie. Ta ještě neprošla očistou od starého řízení a není připravena přijmout nové instrukce. Její čas teprve přijde, stejně jako u dalších zemí v přechodové zóně.

5. Rozdělení světa do samostatných objektů

Z pohledu červeného křídla Globálního prediktora již není žádoucí, aby jeden stát vykořisťoval druhý. Místo toho se svět přerozděluje na pět až šest samostatných civilizačních a ekonomických objektů, které si budou řídit své záležitosti samy. Každý objekt ponese odpovědnost sám za sebe – ekonomicky, kulturně i bezpečnostně.

Předpokládané celky zahrnují: euroasijský blok pod vedením Ruska, čínský prostor se satelitní jihovýchodní Asií včetně Austrálie a Nového Zélandu, africký kontinent, Latinskou Ameriku a západní prostor, tedy Severní Ameriku a Evropu, které si bude muset zvyknout fungovat bez zdrojů, které doposud těžily jinde.

Aby mohlo Rusko plnit svou novou úlohu garanta rovnováhy, muselo být nejprve zbaveno parazitního vykořisťování ze strany Evropy a Severní Ameriky. Ty byly odpojeny, aby se naučily samostatnosti. Ruské zdroje teď nebudou sloužit evropské pohodlnosti, ale podpoře globální transformace.

O postavení vysoké zdi mezi Ruskem a zbytkem Evropy jsem psal zde: Zelenský jako „trojský kůň“ červeného křídla Globálního prediktoru?

6. Polarizace společnosti jako nástroj řízení – případ Slovenska

Robert Fico nebyl do Moskvy pozván kvůli své váze na mezinárodní scéně, ale kvůli roli, kterou hraje doma. Jeho účast nebyla projevem osobní důležitosti, ale řízeným krokem – součástí scénáře, jehož cílem je urychlit polarizaci slovenské společnosti.

Slovensko má být tímto způsobem vnitřně rozděleno tak, aby jednotlivé části mohly být řízeny odděleně – jinými metodami, s různou mírou vlivu a odpovědnosti. Každá polovina si ponese jiný tón, jiné úkoly, jiný směr.

Zajímavé je, že během samotné přehlídky Robert Fico vůbec neseděl na čestné tribuně a neobjevil se ani v televizních záběrech. Chyběla i svatojiřská stužka – tradiční symbol vojenské statečnosti, který měli téměř všichni zúčastnění. Na scéně se objevil až při pokládání věnců u hrobu neznámého vojína, kde kráčel ve třetí řadě, bok po boku s africkými kolegy. Až při společném focení mu bylo dovoleno stanout na chvíli za prezidentem Putinem – jako decentní křoví, nikoliv jako partner.

Zcela logicky se tak nabízí otázka: Proč tedy Fico do Moskvy jel a co během přehlídky dělal? Podle všeho se neúčastnil žádného ceremoniálního aktu, a asi nebyl ani na svačině, on byl totiž celou tu hodinu a kousek na školení. Namísto pohodlného sledování přehlídky z křesla na tribuně byl Fico instruován a dostával nové pokyny – od svých moskevských páníčků, pod jejichž správu určitá část Slovenska včetně Roberta Fica přímo spadá.

Je možné, že Ficovi bylo svěřeno i předání zapečetěné obálky z Prahy, obsahující pokyny pro Kreml – ale to už bychom spekulovali. Předávání pokynů je přece jen v gesci poštovního holuba Viktora Orbána, jak jsem jej trefně otituloval s ohledem na jeho diplomatické výlety.

Na první pohled tedy zbytečná Ficova návštěva Moskvy v den vojenské přehlídky doma naplnila svůj účel dokonale: vyvolala mediální skandál, morální rozhořčení a politický střet. Slovenská veřejnost byla okamžitě rozdělená na „proruské“ a „prozápadní“ – čímž se naplnil základní princip technologie řízení: nejprve vyvolat problém, a poté při řešení problému dosahovat svých cílů. O rozdělení Slovenska jsem psal už v PMT 89. A když k tomu přidáme, že Fico byl během návštěvy podrobně instruován, víme přesně, proč byl do Moskvy pozván.

Fico je dobrý herec, to už prokázal nejednou – nejvýrazněji snad při té známé taškařici v Handlové. Ostatně, kdyby nebyl tak přesvědčivým hercem, maximálně by dnes účinkoval ve Slovenském národním divadle. Do politiky by ho vůbec nevzali – tam totiž berou jen ty doopravdy nejlepší herce.

7. Úloha Ruska – ne hegemon, ale nástroj

Rusko se v nové globální architektuře nestává centrem koncentrace řízení, ale nástrojem, jehož úkolem je zajistit stabilitu přechodového období. Nejde o získání moci, ale o přijetí odpovědnosti – za části světa, které dosud živořily pod cizím vykořisťováním.

Tato odpovědnost je obrovská. Rusko má stabilizovat euroasijský prostor, podílet se na obnově Afriky, garantovat rovnováhu v Asii i Latinské Americe. Aby mohlo tuto úlohu plnit, muselo být zbaveno vlastního vykořisťování – a tím i parazitního vztahu s Evropou, který jej vysával a zároveň blokoval jeho vývoj.

Tento krok nebyl přínosem pro obyčejné Rusy – právě naopak. Občané Ruska dnes nesou břemeno tohoto přechodu: ekonomickými obtížemi, inflací, odkladem vlastního komfortu. Ale v logice řízení je jasné, že úkol je nadřazen pohodlí.

Rusko není odměněno, je zatíženo. Nevede, ale nese. Je to nástroj – dočasný, mocný, ale především obětovaný pro nový rovnovážný svět.

Aby Rusko vůbec dokázalo plnit úkoly, které na něj byly naloženy, bude nutné zásadně pozvednout úroveň vzdělanosti v celé společnosti. A protože to je proces na desítky, možná i stovky let, nabízí se jiné řešení: tak jako dosud využívat Rusko pouze jako programově-adaptabilní modul, protože vše výše řečené totiž naráží na fakt, který lze diplomaticky říci asi takto: skutečně vzdělaná a intelektuálně zdatná elita v Rusku existuje – ale její rozsah je zatím velmi úzký.

8. Výhled a analýza vybraných regionů – co bude následovat

Jedním z nejvýraznějších signálů přehlídky bylo pozvání obou srbských představitelů – prezidenta Srbska Alexandara Vučiće a prezidenta Republiky srbské Milorada Dodika. Tato skutečnost nebyla náhodná, ale představuje zřetelný geopolitický vzkaz.

Účast obou lídrů vedle sebe je symbolickým popřením dosavadního západního (bílého) uspořádání Balkánu. Znamená to, že červené křídlo Globálního prediktora přebírá iniciativu a mění původní technologii řízení: namísto „rozděluj a panuj“ nastupuje zásada „sjednocuj a řiď“. Uznání jednoty srbského národa – nejen kulturní, ale i politické – je důkazem posunu od řízení revolučního k řízení evolučnímu.

V praxi to znamená jediné: na Balkáně se bude sjednocovat. Srbsko a Republika srbská byly tímto aktem symbolicky označeny jako budoucí jednotný objekt. Proces jejich přibližování byl oficiálně zahájen – a Moskva dala najevo, že u toho bude stát.

Podobné sdělení v sobě neslo i pozvání představitelů jak Izraele, tak Palestiny. Jejich společná přítomnost na jednom pódiu nebyla pouze politickým manévrem, ale především konceptuálním signálem: konflikt, který byl po desetiletí využíván jako nástroj destabilizace Blízkého východu, má být v nové etapě postupně uklidňován a transformován.

Izrael je dlouhodobě projektem červeného křídla GP, které jej využívalo ke snížení globálního vlivu nástrojů křídla bílého. Tento projekt si vyžádal vysokou cenu – mimo jiné i životy Stalina, Gottwalda a skupiny lidí kolem Slánského. Palestina byla naopak záměrně zřízena (a řízena) jako trvalé ohnisko napětí – s cílem zabránit pokojnému návratu Židů do své země.

Nyní však dochází ke změně paradigmatu. Blízkovýchodní prostor má být stabilizován a zařazen mezi odpovědné civilizační objekty. Domů – do své Země zaslíbené – se budou „vracet“ miliony Židů roztroušených po celém světě.

Gesto prezidenta Mahmúda Abbáse, který si při příchodu do Kremlu zakryl ústa šálou, symbolizovalo nejen nesouhlas, ale i bezmoc. Přítomnost izraelského velvyslance na stejné akci je naprosto výjimečná a značí, že Globální prediktor přechází k nové roli Blízkého východu. Konflikt má být ukončen, nástroje transformovány a pravidla nově nastavena.

Stejně tak byla významná účast zástupců Brazílie, Venezuely a Kuby – klíčových hráčů Latinské Ameriky. Jejich přítomnost potvrzuje připravenost vytvořit nový latinskoamerický civilizační objekt, nezávislý na tradičním vlivu USA. Tento blok bude samostatný, ale konceptuálně zaštítěný Východem.

Africké země, přítomné v Moskvě, byly pozvány ne kvůli svému geopolitickému vlivu, ale kvůli své budoucí roli. Afrika má být pozvednuta – nikoliv vykořisťována. Moskva dává najevo, že přebírá patronát nad stabilizací afrického kontinentu, a to prostřednictvím přesměrování ruských (a čínských) kapacit směrem k infrastruktuře, soběstačnosti a vlastnímu rozvoji těchto zemí. Afrika má být do budoucna partnerem, nikoliv zdrojem surovin.

Severní Amerika a Evropa byly ponechány mimo sféru ruské (a čínské) odpovědnosti, protože v žebříčku vyspělosti zemí stojí vysoko nad ním. Tyto kontinenty budou nově tvořit samostatné ekonomické objekty, jejichž hlavním úkolem bude naučit se fungovat bez externích zdrojů.

Severní Amerika navíc musí projít přísnou „dietou“. Její historická úloha – skoupit za zelený papírky světový majetek a globálně štěkat na Rusko – byla splněna. Teď bude muset přežít sama se sebou: co si doma vypěstuje, to si také doma sní. Vývoz demokracie končí, začíná uzavřený režim soběstačnosti.

Austrálie má rovněž předem vymezenou roli: bude hrát ochrannou ruku nad Novým Zélandem. Aby tuto úlohu mohla plnit, bude strategicky posilována – a to převážně na úkor ruských a čínských zdrojů. Už v době mého pobytu v Perthu bylo patrné, že Austrálie hledá cestu k posílení vlastní civilizační identity – například i prostřednictvím genetického obohacování.

Australští muži si tehdy často brali za manželky Asiatky, především Japonky. Důvody byly pragmatické. Za prvé, australské ženy byly natolik emancipované, že manžel musel každý pátek čistit toalety – což bylo považováno za mužskou degradaci. Moje sestřenice s hrdostí prohlašovala, že její Kevinko je této „páteční potupy“ ušetřen. A za druhé – základní australský genofond pochází z nejnižších vrstev britské společnosti, neboť Austrálie byla po staletí trestaneckou kolonií. Role asijských žen tak měla být i genetická: povýšit výchozí materiál (viz Sad roste sám).

9. Závěr – Moskva 2025 jako nový Jaltský signál

Přehlídka v Moskvě nebyla připomínkou minulosti – byla definováním budoucnosti. Ti, kdo přijeli, přijali novou roli. Ti, kdo chyběli, dali najevo, že zatím nejsou připraveni. A ti, kdo mlčeli – vědí, že nemohou mluvit.

Stejně jako Jalta v roce 1945 rozdělila svět po druhé světové válce, Moskva 2025 vyslala nový signál o přeuspořádání globálního řízení. Svět dostal nové noty.

Kdo je přijal, může hrát. Kdo je nepřijal, bude odložen.

Příloha č.1 – Zahraniční představitelé podle významu na moskevské přehlídce 2025

Stát	Jméno	Funkce
Čína	Si Ťin-pching	předseda ČLR
Indie	(neuveden)	státní ministr obrany
Vietnam	To Lam	generální tajemník ÚV KS
Egypt	Abd al-Fattáh as-Sísí	prezident
Brazílie	Luiz Inácio Lula da Silva	prezident
JAR	(neuveden)	ministr obrany a pro veterány
Írán	(neuveden)	velvyslanec
Srbsko	Alexandar Vučić	prezident
Venezuela	Nicolás Maduro	prezident
Kuba	Miguel Díaz-Canel	prezident
Kazachstán	Kasym-Žomart Tokajev	prezident
Uzbekistán	Šavkat Mirzijojev	prezident
Bělorusko	Alexandr Lukašenko	prezident
Arménie	Nikol Pašinjan	předseda vlády
Kyrgyzstán	Sadyr Žaparov	prezident
Tádžikistán	Emómali Rahmón	prezident
Turkmenistán	Serdar Berdymuhamedov	prezident
Mongolsko	Uchnaagijn Chürelsüch	prezident
Abcházie	Badra Gunba	prezident
Jižní Osetie	Alan Gaglojev	prezident
Slovensko	Robert Fico	předseda vlády
Republika srbská	Milorad Dodik	prezident
Palestina	Mahmúd Abbás	prezident
Etiopie	Tayé Atske Selassie	prezident
Burkina Faso	Ibrahim Traoré	prezident
Guinea-Bissau	Umaru Sissoco Embaló	prezident
Republika Kongo	Denis Sassou Nguesso	prezident
Papua-Nová Guinea	James Marape	předseda vlády
Malajsie	Anwar Ibrahim	předseda vlády
Myanmar	Min Aun Hlain	předseda vlády
Indonésie	(neuveden)	ministr obrany
Laos	(neuveden)	ministr zahraničí
Nikaragua	(neuveden)	zvláštní zmocněnec prezidenta
Izrael	(neuveden)	velvyslanec
KLDR	(neuveden)	velvyslanec
Libye	(neuveden)	vrchní velitel Libyjské národní armády

Příloha č.2 – Zahraniční vojenské jednotky na moskevské přehlídce 2025

Stát	Vojenská jednotka
Čína	Čestná stráž Pekingské posádky Lidové osvobozenecké armády
Vietnam	Kadeti z Vojenské akademie č. 1
Egypt	Oddíl vojenské policie
Laos	Smíšená jednotka Laoských lidových ozbrojených sil
Mongolsko	Smíšená jednotka Mongolských ozbrojených sil
Myanmar	Smíšená jednotka Tatmadaw
Kazachstán	37. výsadková útočná brigáda Airmobilních sil
Bělorusko	5. brigáda speciálních operačních sil
Kyrgyzstán	Národní garda
Tádžikistán	7. výsadková útočná brigáda Mobilních sil
Turkmenistán	Samostatný čestný strážní prapor Ministerstva obrany
Uzbekistán	Personál Taškentského vojenského okruhu
Ázerbájdžán	Komando brigády