Zkrácený kurz – Základy sociologie – Hlava 20. Spravedlnost jako způsob vymýcení vykořisťování „člověka člověkem“ – 7. část

Zkrácený kurz – Základy sociologie 6 – Hlava 20. Spravedlnost jako způsob vymýcení vykořisťování „člověka člověkem“ – 7. část

03. 05. 2025 JK

20.4. Liberalismus je nepřítelem Svobody (str. 97).

Začneme tím, že slovo „liberalismus“ je v ruském jazyce slovem cizího původu. Díky této okolnosti je mu možné přidávat jakýkoliv smysl a v závislosti na okolnostech, politické konjunktuře a politických snahách prostřednictvím změny smyslu tento „vývěsní štít“ měnit a manipulovat tak davem. (Poznámka JK: Myslím si, že se slovem „liberalismus“ je to v českém jazyce stejné).

Původní ruské slovo, které bylo v 19. století západníky nahrazeno slovem „liberalismus“, znělo SVOBODOMILOVNOST. A je-li člověk upnut ke svobodě – svědomím, jež je vedením Bohem mu daným, tak není liberál, ale SVOBODOMILEC. (Poznámka JK: Ke všem zde i dále uvedeným tvrzením ve vazbě na Boha odkazuji na svoji nejobsáhlejší poznámku ve zkrácené verzi kapitoly 8.1 o nové monoteistické verzi víry).

A právě proto, že liberálové jsou nepřáteli Svobody, se slovo „liberál“ v současné době v Rusku mezi lidmi nevratně (v důsledku své falešnosti) transformovalo ve slovo „liberast“ (LIBErál+pedeRAST), jež přímo poukazuje na ničemnou podstatu liberálů i liberalismu.

20.4.1. Liberalismus: „Prohlášení o úmyslech“  a reálná zamlčovaná skutečnost (str. 97).

Problematika spravedlnosti a vymýcení vykořisťování „člověka člověkem“ se od poststalinské doby, tedy již déle než půl století, nachází mimo veřejnou diskusi ve vědě, médiích i politice, zatímco je naopak široce propagován postoj W. Churchilla, že demokracie je ta nejhorší forma vládnutí do chvíle, než ji porovnáte se všemi ostatními, který je předpokladem pro to, aby v životě společnosti byl realizován buržoazně-liberální sociálně-ekonomický model. (…)

Proto teď provedeme rozbor buržoazního (jiný v životě neexistuje) liberalismu jako ideologie, a porovnáme jeho prohlášení o svobodě a spravedlnosti s realitou.

V buržoazně-liberální kultuře je vykořisťování „člověka člověkem“ považováno za propagandistický výmysl marxistů, tj. za fikci, která reálně v životě společnosti nemá místo, takže je nám navrhováno, abychom sociální organizaci vybudovanou na principech liberalismu uznali jako tu jedinou, bezalternativně spravedlivou pro celou nadcházející dohlednou historickou perspektivu.

Tvrzení tohoto druhu jsou odůvodňována tím, že:

- Všem členům společnosti liberalismus zaručuje rovnost před zákonem.

- Svoboda jedince je uplatňována podle principu: „Vše, co není zákonem zakázáno, je dovoleno.“

- Žádná ideologie nemůže být povinnou, neboť každý má právo na svůj názor v kterékoliv věci.

- Svoboda slova je zákonem zaručena.

- Jedno z nejdůležitějších lidských práv je vlastnické právo. Takže vlastnictví nesmí být zcizeno jinak než podle zákona; a pokud nebylo získáno nezákonnou cestou, musí být v případě jeho zcizení ze zákona předchozímu vlastníku vyplacena náhrada, jejíž výši určuje platná právní úprava nebo konjunktura trhu s objekty vlastnictví daného druhu.

- Otrokářství je nucená práce. Otroci jsou bezprávným majetkem otrokáře a jejich strava a ubytování nejsou jejich právem ani vlastnictvím, jedná se o náklady otrokáře na zaopatření svého majetku, které musí hradit sám ze svých příjmů. Otrokářství je zakázáno Všeobecnou deklarací lidských práv (přijatou Valným shromážděním OSN v roce 1948), kterou dodržují všechny demokratické státy, takže všichni členové společnosti jsou svobodní lidé.

- Podnikatel (investor) není vykořisťovatelem údajně bezprávného personálu, který si najal, ale je sám zároveň pracujícím i zaměstnavatelem vytvářejícím pracovní místa, sám svou podnikatelskou prací poskytuje prostředky na živobytí svému nájemnému personálu – stejným svobodným občanům, jakým je i on sám – a proto je jeho činnost nesporným přínosem pro společnost jako celek, a to včetně nájemného personálu jeho podniku, který je jeho soukromým vlastnictvím. A nebýt této soukromé iniciativy soukromého podnikatele, tak by se veškerý nájemný personál jeho podniku ocitnul bez prostředků na živobytí, a navíc by se mohl zhoršit život těch, kteří jsou jeho dodavateli i spotřebiteli produkce, kterou vyrábí. Z čehož plyne, že podnikatelská iniciativa a podnikatelská činnost jsou nesporným přínosem.

- Úvěrování je jednou z modifikací podnikání, neboť dlužníci mohou zbankrotovat, takže si věřitel musí nějak svůj byznys zabezpečit, také musí mít příjem na živobytí pro sebe i svou rodinu, který mu bude umožňovat rozšiřovat jeho podnikání a vyplácet nějaké ty dividendy vlastníkům kapitálu zapojeného do jeho podnikání (příjem vkladatelů banky, kterou založil a tak podobně), proto jsou bezpodmínečně nutné úroky z půjčky, jejichž výše je, stejně jako na všech ostatních trzích, vyjádřením rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Na úvěrovém trhu je cenou půjčených peněz úrok z půjčky. Bez úvěru jako zdroje různých investic není možné realizovat inovační projekty rozvíjející ekonomiku, a úvěr není možný bez úroku z půjčky, který je potřebný pro zajištění stabilní práce úvěrových institucí.

- Pracovat jako nájemný zaměstnanec nebo organizovat vlastní byznys je svobodnou volbou každého. Pokud člověk nemá své vlastní prostředky pro rozjezd svého byznysu, ale má podnikatelský nápad, tak si může vzít úvěr, potom založit svůj podnik a po splacení úvěru se stát jeho plnoprávným soukromým vlastníkem; nebo si může najít investory a vybudovat společně s nimi korporativní podnik, kde ve společném díle spojí své ideje (intelektuální vlastnictví jako specifickou formu kapitálu) s finančním kapitálem zaangažovaných investorů.

- Trh jako celek, včetně trhu práce, není závislý na ničí svévoli, a proto je objektivním měřítkem pracovního vkladu každého a regulátorem práv na spotřebu statků v mezích prostředků vydělaných buď podnikatelskou činností nebo jako najatý zaměstnanec, takže tržní přerozdělování je objektivně spravedlivé a bezalternativní.

- Nikdo není vinen osobně ani korporativně tím, že vznikají krize, neboť ekonomická a finanční činnost je, stejně jako vše v přírodě, podřízena zákonitostem cykličnosti: Cykly bývají jak dlouhodobé, zahrnují život mnohých pokolení, tak i krátkodobé v mezích života jednoho pokolení. Krize jsou vyvolávány strukturní přestavbou ekonomiky pod vlivem vědecko-technického pokroku, a je třeba se je prostě naučit přežít s minimálními ztrátami, neboť v průběhu ekonomického rozvoje po každé takové strukturní krizi díky novému rozvoji výrobně-spotřebitelského systému budou všichni ve společnosti z hlediska spotřeby statků zaopatřeni lépe než doposud.

- Normou života společnosti je partnerství tříd, spolupráce sociálních skupin i jednotlivců nezávisle na jejich původu a třídní příslušnosti; třídní boj a boj proti národnímu útlaku znamená ústup od této normy, což má destruktivní vliv na způsob života společnosti, a proto představuje nebezpečí pro ni i jiné společnosti a brání společenskému pokroku.

- Jestliže se vám nelíbí kvalita vašeho života zajišťovaná vašimi příjmy, tak:

   - Pracujte více a nebuďte lenošiví, aby vám váš zaměstnavatel platil více.

   - Zvyšujte si svou profesionalitu a konkurenceschopnost a stávejte se tak více žádoucími a lépe placenými na trhu práce, což vám umožní změnit své zaměstnání, pokud si vás v tom stávajícím dost neváží.

   - Zakládejte svůj vlastní byznys a dosahujte v něm úspěchů, a to i cestou vytváření nových trhů od nuly, které by umožnily uspokojovat nové potřeby lidí.

A životní průkaznost výše vyložených principů liberalismu je údajně potvrzována tím, že to právě liberální ideologie zajistila takový ekonomický rozvoj, za kterého dokonce i ti nejbědnější bezdomovci ve vyspělých státech mají to, o čem ve starověku nemohli snít ani králové. (Poznámka JK: Toto tvrzení liberálů je podle mne hodně odvážné).

Dále je navrhováno tyto pokrokářské zkušenosti rozšířit do celého světa. (Poznámka JK: Následují citace z knih Ayn Randové Atlasova vzpoura a Koncepce egoismu s komentářem v Základech sociologie 6 na str. 104, které obsahují i tyto věty: „Zeptáte se, jaké mám morální závazky k lidstvu? – Žádné, jen závazky vůči sobě samé.“ „Jediným morálním cílem člověka je jeho vlastní štěstí.“ „Výraz dělat peníze je základem lidské morálky.“). (…)

Jako alternativu této buržoazně-liberální „spravedlnosti“, ve smyslu „dělat peníze s cílem osobního obohacení bez ohledu na cokoliv“, její přívrženci nabízejí „spravedlnost“ ve smyslu „sebrat a rozdělit si“. Přičemž velmi dobře vědí, že tato jimi nabízená údajně jediná „alternativa“ ve skutečnosti není z hlediska života průkazná, neboť realizace politiky „sebrat a rozdělit si“ nevyhnutelně produkuje velmi mnoho útrap a nespravedlností již v procesu dosahování tohoto „ideálu“, kdy dochází k prvotnímu obrání a rozdělení lupu. (…)

Navíc koncepce „sebrat a rozdělit si“ nenabízí žádné recepty na to:

- Jak systematicky vyrábět lidem potřebné statky bez narušování spravedlnosti v procesu jejich výroby.

- A jak potom spravedlivě přerozdělit nově vyráběné.

Životně průkazné odpovědi na tyto otázky liberální mentalita a vůbec veškerá liberální kultura nemá v úmyslu poskytovat. (…)

I v případě, že opomineme všechno, co bylo napsáno dříve v tomto kurzu o davo-„elitářství“ a omezíme se pouze na rozbor výše uvedených principů liberalismu v této kapitole, tak jejich hlavní lež spočívá v tom, že:

Trh, včetně trhu práce, není objektivním měřítkem pracovního vkladu každého člověka a objektivním regulátorem práv na spotřebu statků v mezích prostředků vydělaných buď podnikatelskou činností nebo prací v pozici najatého zaměstnance.

Ve skutečnosti jsou všechny specializované trhy včetně toho souhrnného již dávno řízeny na základě velice nedemokratických principů. A prostředky tohoto řízení jsou:

- Institut úrokového úvěrování. Základem jeho řídicích možností je statistické rozložení objemů úvěrů: 1) Podle velikosti, 2) podle odvětví a oblastí činnosti, 3) podle regionů (v hranicích státu i v měřítku planety), 4) podle sociálních skupin, 5) podle určené doby splatnosti, 6) podle velikosti úrokových sazeb, 7) podle pořadí splácení jednotlivých složek dluhu. Toto všechno jsou prostředky, jakými je prováděno bezstrukturní řízení makroekonomiky na úrovni 4. priority zobecněných prostředků řízení/zbraní, které jsou odedávna založeny na mafiánsko-korporativních principech a nijak nepodléhají procedurám buržoazně-liberální demokracie a takzvané „občanské společnosti“ liberálního typu. Úrokové úvěrování je odedávna nejen obchodní činností, ale především – nástrojem ve válce, nástrojem zavádění jiné nadřazené moci lichvářů, kteří si takto vytvářejí monopol na vysokou kupní schopnost korporace lichvářů a deficit kupní schopnosti mimo tuto korporaci, což jim otevírá možnosti pro jednání na základě principu: „Kde neprorazí silná armáda, projde osel naložený zlatem“. Proto je také na lichvářství a na jeho povýšení na svátost založen biblický projekt zotročení lidstva ve jménu Boha. (Poznámka JK: Podle mne je korporace lichvářů jen výkonnou periférií „mozkového trustu“, tzn. zástupců Globálního prediktoru /GP/ - viz Základy sociologie 1 str. 22).

A jestliže de-facto uznáme, že cena půjčených peněz je vlastně výše úroků, tak se ukáže, že peníze na rozdíl od jiného zboží na trhu nemají analogy v podobě jejich možné „náhrady za jiné zboží“ jak de-facto, tak i de-iure, takže tvorba cen na trhu úvěrů probíhá na základě diktátu souhrnného kreditora-monopolisty a vůbec ne formou tvorby rovnováhy koupěschopné poptávky a nabídky zboží vzájemně nezávislých výrobců-konkurentů, jako se to někdy děje na mnohých jiných trzích. A právě na této osobitosti trhu úvěrů je založen biblický projekt zotročení lidstva ve jménu Boha.

- Zákonodárství v oblasti finanční a hospodářské činnosti je také nástrojem bezstrukturního řízení na úrovni 3. priority zobecněných prostředků řízení/zbraní napomáhající realizaci biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha. Jenže bez pochopení podstaty úrokového úvěrování není dokonce ani zcela demokratická společnost schopná zformulovat zákonodárství vylučující vykořisťování svých výrobních sil globální korporací lichvářů-kreditorů, jejími šéfy a jejich místními představiteli.

- Sociologicko-ekonomické teorie zastírající řídicí funkce lichvářství a zákonodárství v systému realizace otrokářství na základě buržoazně-liberální ideologie.

Tyto tři faktory nacházející se mimo povědomí lidí, potom ve svém souhrnu přispívají k tomu, že ten „Churchillův axióm“ vypadá tak nezvratně přesvědčivě jak z hlediska samotných liberálů, tak i z hlediska lidí, kteří jim bezduše naslouchají, aniž by se namáhali zapojit své smysly, rozum a svědomí.

V důsledku staletí trvajícího působení těchto prostředků řízení ve společnostech podřízených buržoazně-liberální ideologii a liberálně-tržnímu ekonomickému modelu jsou jedny sociální skupiny odsouzeny být chudé (přestože tato chudoba má v každé epoše svou vlastní podobu) s tím, že to může vést až k užití ekonomické genocidy vůči nim a jiné zase zaručeně zůstávají v porovnání s těmi ostatními bohaté. Dokud je sociální struktura stabilní, může docházet k určitému přesunu určité menšiny z těch chudších skupin do bohatších, ale statistika realizace takových možností opět není určována ani tak jejich osobní pracovitostí a podnikavostí, jako spíše konjunkturou trhů řízenou úrokovým úvěrováním, právní úpravou a mentalitou formovanou sociologicko-ekonomickými teoriemi ovlivňujícími chování lidí (samořízení v životě společnosti).

Kultura posuzovaná jako informačně-algoritmický systém, která je podřízena realizaci biblické koncepce zotročení lidstva ve jménu Boha, v sobě zahrnuje všech 6 priorit zobecněných prostředků řízení/zbraní, a je také prostředkem bezstrukturního řízení ve vztahu ke konceptuálně bezmocným společnostem a jedincům, jejichž nezpůsobilost na úrovni 1. priority zobecněných prostředků řízení/zbraní je cíleně podporována různorodými umělými prostředky formujícími systém „her s nulovým součtem“.

Buržoazně-liberální ideologie vyjádřená egoismem, který ze sebe absolutně svévolně sňal jakékoliv závazky vůči jiným lidem a odpovědnost za následky svých činů, je v politické praxi společnosti schopná jedině k tomu, aby stabilně v návaznosti pokolení stále znovu reprodukovala:

- Masovou bídu a nevzdělanost,

- a ekologické pohromy různého měřítka,

- na jejichž pozadí stále více intelektuálně degradující, mravně pokleslá, nezřízeně bohatá menšina už neví, co by a hořekuje nad neotesaností a vzpurnou nespokojeností obyčejných lidí, kteří si nepřejí žít a pracovat pod nadvládou liberalismu.

Spoléhat se na to, že vědecko-technický pokrok výhledově vyřeší všechny tyto problémy rozvrstvení společnosti je marné, neboť v liberálně-tržní ekonomice je vědecko-technický pokrok doprovázen masovou produkcí „ekonomicky přebytečného obyvatelstva“, které se stává v sociálně-ekonomickém systému nepotřebným v důsledku toho, že při zformované konjunktuře trhu práce, přírodních statků a výroby, jeho práce již není zapotřebí, takže nemá příjmy, které by mu umožňovaly zařadit se mezi spotřebitele.

„Ekonomicky přebytečné obyvatelstvo“ se v liberálně-tržní ekonomice mění v lumpen, a tak či onak je likvidováno. V epoše první průmyslové revoluce ho ve Velké Británii likvidoval stát prostřednictvím „zákonů o potulce“, a v dnešní době jsou mu nabízeny různorodé programy sebe-genocidy prostřednictvím státní podpory lumpenizované části obyvatelstva a jeho zatahování do degradačně-parazitických subkultur. V podmínkách globalizace prováděné na principech tržního liberalismu může do kategorie „ekonomicky přebytečného obyvatelstva“ spadat většina obyvatel celých států. Příkladem toho jsou Řecko, Španělsko i Rusko. (Poznámka JK: Zajímavé příklady).

V souladu s řečeným liberálové:

- Právo na vykořisťování „člověka člověkem“ nehlasně začleňují do pojmu „individuální svobody“ a „lidských práv“ a ve větší či menší míře tak potlačují svobodu a poškozují práva potencionálních i reálných obětí vykořisťování tvořících převážnou většinu obyvatelstva.

- A právo být skutečně svobodným od vykořisťování „člověka člověkem“ liberalismus neřeší.

Jestliže reálně prohlédnete, co stojí za slovy, která ze sebe sypou liberálové, a jestliže se podíváte na tu politickou a ekonomickou praxi, která vyplývá z jejich pseudointelektuálního bludu, nevyhnutelně musíte přijít k závěru, že když někdo káže liberalismus, znamená to jednu ze tří věcí:

- Buď je slabomyslný, takže upřímně nevidí a nechápe příčinné vazby (ve kterých se odrážejí objektivní zákonitosti) v životě jednotlivců i společností.

- Nebo je to podvodník, mravně a eticky totožný s „velkými kombinátory“ Ostapem Benderou a Pavlem Ivanovičem Čičikovem, který si přeje „zalovit“ v kapsách a pokladničkách svých bližních s využitím možností uzákoněných liberály, kdy ho právní systém liberalismu chrání před těmi, které okradl.

- Nebo je to zrádce své Vlasti i lidstva, který to právo „zalovit si“ v kapsách lidí a pokladničkách jakékoliv své Vlasti postupuje (v podmínkách historicky reálné globalizace) Federálnímu rezervnímu systému USA a jeho pohlavárům a šéfům, kteří sami o sobě také nejsou svobodní a jsou nuceni dřít se do úmoru na realizaci biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha. (Poznámka JK: Myslím si, že i tito pohlaváři a šéfové Federálního rezervního systému USA jsou jen výkonnou periférií „mozkového trustu“, tzn. zástupců Globálního prediktoru /GP/ - viz Základy sociologie 1 str. 22). 

To však ještě není všechno, co by mělo být řečeno o liberalismu. Liberálové si uzurpovali monopol na výklad pojmu „občanská společnost“.

________________________________________________________________________

Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.

Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.

pokračování bude následovat

předchozí části