Zkrácený kurz – Základy sociologie – Hlava 20. Spravedlnost jako způsob vymýcení vykořisťování „člověka člověkem“ – 6. část

22. 04. 2025 JK

20.3. Spravedlnost a propaganda (pokračování od str. 84).

Základem ideálního režimu rozvoje je svobodná diskuse (Poznámka JK: Příkladem svobodné diskuse je podle mne diskuse pod PMT 91), ve které neexistují žádná zakázaná témata, a ve které bez výjimky všichni její účastníci svědomitě pracují na odhalování problémů v životě společnosti a na hledání cest a prostředků k jejich vyřešení místo toho, aby přesvědčovali ostatní účastníky diskuse o své jediné pravdě, nebo tak či onak z této diskuse odstraňovali lidi s jiným názorem, a to i prostřednictvím jejich fyzické likvidace.

Diskuse tohoto druhu může mít podobu neformální výměny názorů ve společnosti, a může být strukturována do podoby procedur, které se historicky zformovaly v politických institucích společnosti, v její vědě a vzdělávacím systému, v jejích hromadných sdělovacích prostředcích. Pouze díky takovémuto typu diskusí se společnost konsoliduje v procesu vypracovávání jednotného porozumění příčinám vzniku problémů, jejich podstatě a vzájemným vazbám, cestám a metodám jejich řešení a likvidace jejich generátorů. Takovéto jednotné porozumění je potom tak či onak výsledkem toho, že si jak všichni účastníci diskuse, tak i ti, kteří ji sice jen pozorují ze strany, ale také o všem sami přemýšlejí, dokážou ujasnit svůj světonázor; to znamená, že se jedná o jejich vlastní vnímání a chápání světa, které jim nebylo vnuceno zvnějšku jako soubor hotových názorů cizích jejich intelektu.

Taková diskuse vede k odhalování a řešení problémů tím úspěšněji, čím více je ve společnosti rozšířena a čím lépe se v ní rozvíjí efektivní individuální poznávací a tvůrčí kultura (1. priorita zobecněných prostředků řízení/zbraní), neboť právě v průběhu diskusí tohoto druhu na základě svědomí se teprve formuje kompetentní kvalifikovaná většina schopná realizovat prostřednictvím procedur formální demokracie reálnou lidovládu v rámci Království Božího na zemi. (Poznámka JK: Ke všem zde i dále uvedeným tvrzením ve vazbě na Boha odkazuji na svoji nejobsáhlejší poznámku ve zkrácené verzi kapitoly 8.1 o nové monoteistické verzi víry).

Jestliže se ale v diskusích tohoto druhu někdo z jejich účastníků snaží o to, aby vyloučil z diskuse ta či ona témata a přesvědčil o své pravdě všechny ostatní místo toho, aby společným úsilím přišli k porozumění o Pravdě-Skutečnosti, je takový účastník charakterem organizace své psychiky zombie nebo démon a tím pádem je to představitel slepé větve evoluce lidí se všemi důsledky, které z toho vyplývají pro něj samotného, a to dokonce i v tom případě, je-li on sám „průkopníkem“ a „prvním předkladatelem“ nějaké Pravdy-Skutečnosti nebo jejím aktivním propagátorem.

Tato okolnost aktivuje objektivní zákonitosti noosféricko-náboženského charakteru: Napřed je to tok událostí, kterým když takový odpadlík od ideálu porozumí, tak mu to umožní vrátit se k normálnímu – výše popsanému – režimu diskuse; jestliže však neústupně setrvává ve svém úsilí vyloučit určitá témata z diskuse, nebo přesvědčit o své pravdě nebo o svém výsadním postavení všechny ostatní místo toho, aby jim pomáhal dobrat se Pravdy-Skutečnosti, může jeho život skončit tragicky – předčasně ve vztahu k vyčerpání biologického zdroje organismu – nezávisle na tom, zda je „průkopníkem“ nebo „prvním předkladatelem“ nějaké objektivní pravdy, nebo je vytrvalý ve své snaze povýšit upřímný omyl či uvědomělou lež na pravdu, nebo brání v dosažení pravdy nějakým jiným způsobem.

V mezním případě se taková slepá evoluce lidí projevuje v tom, že prosazují politiku různorodého potlačování jiných názorů (v podobě rozličných subkultur) i jednotlivců s těmito jinými názory, v tom nejhorším případě i jejich fyzickou likvidací. Taková politika je především nesmyslná ve vztahu k obraně Pravdy-Skutečnosti, neboť jak již bylo v materiálech Koncepce obecné bezpečnosti nejednou zmiňováno, pochyby nepromění pravdu v lež nebo v omyl, ale naopak umožní při upřímné snaze dobrat se Pravdy-Skutečnosti odhalit její nové hrany a hlubiny a zbavit její pochopení dřívějších nepřesností a souvisejících omylů.

Nicméně právě taková politika „obrany“ reálné nebo domnělé pravdy je v dějinách davo-„elitářských“ kultur průběžně obnovována a pokud na ni dojde, tak může být uplatňována jak právně-legitimními prostředky, tak i nezákonným a svévolným terorem – jak „morálním“, tak i „fyzickým“.

- Pokud se touto cestou vydá státnost, tak může uplatňovat jak právně legitimní prostředky (na základě principu „zákon je jako oj, vždy ho můžeme otočit, jak se nám to hodí“), tak i nezákonný a svévolný teror.

- Pokud se touto cestou vydá opozice režimu státní moci, mohou pro ni být v důsledku politiky státu právně-legitimní prostředky v mnohém nedosažitelné, nebo pro ni mohou být nepřijatelné v důsledku jejích vlastních „ideových přesvědčení“. V tom posledním případě potom opozice nepohrdne ničím počínaje pomlouváním dějin, svých oponentů a konče terorem zaměřeným jak vůči svým politickým protivníkům, tak i vůči většinově apolitické populaci davo-„elitářských“ společností, neboť podle jejího mínění „ušlechtilý“ cíl „ospravedlňuje“ dokonce i ty nejhorší prostředky. (Poznámka JK: Je to přesně naopak: „Cíl ospravedlňuJÍ prostředky“ - viz Základy sociologie 1 str. 299, včetně poznámky pod čarou).

Takže je jen otázkou, kdo jako první opustí tvůrčí diskusi a vydá se cestou pomlouvání jiných názorů a lidí je zastávajících, začne je potlačovat, a jaké to bude mít důsledky. V dějinách je možné vysledovat následující zákonitost:

Ty politické síly, které se jako první vydají cestou pomluv a potlačování jiných názorů a lidí je zastávajících, opouštěly dějinnou scénu buď v důsledku prohry se svými politickými oponenty, vůči nimž začaly uplatňovat svou politiku ničím neomezované svévole; nebo v důsledku toho, že zvítězila nějaká třetí síla poté, kdy se obě znesvářené strany setrvávající ve svých vlastních pomýleních a pomluvách vzájemně ničily nebo diskreditovaly. (Poznámka JK: Následují příklady k tomuto tématu z ruských dějin v Základech sociologie 6 na str. 88 až str. 91, a to z dob carismu, který svrhli buržoazní liberálové a je samotné pak smetli bolševici, které vůbec nebrali na zřetel, přičemž stejní buržoazní liberálové zfalšovali „přestavbu“ a v postsovětském Rusku zaangažovali do potlačování nesouhlasných názorů dokonce i právní systém, jak o tom svědčí obsah federálního seznamu zakázané literatury). (…)

Vysvětlení je jednoduché:

Představitelé slepé větve evoluce lidstva, kteří si nepřejí přejít do ideálního režimu rozvoje na základě poznávací a tvůrčí diskuse, jsou k ničemu, a proto jsou Všedržitelností (Boží záměr + Boží dopuštění) a noosférou likvidováni jako rušivý prvek rozvoje, což posiluje tvůrčí možnosti jejich protivníků, diskusi se kterými se tak vyhýbají. (Poznámka JK: Toto tvrzení je pro materialistické ateisty jen těžko akceptovatelné, zvlášť když uvážíme, že za 13 000 let od poslední geofyzikální katastrofy planetárního měřítka, která tehdy podle autorů kurzu Základy sociologie proběhla /viz kapitola 8.1/, dosud tento rušivý prvek rozvoje zlikvidován nebyl!). (…)

Takže propaganda na téma „přesvědčit lidi o tom, že nespravedlnost je nejvyšší a jediné možné vyjádření spravedlnosti“ buď postrádá svou efektivitu, nebo vyvolává reakci Všedržitelnosti-noosféry, která její úspěchy znehodnocuje a zároveň se to v podobě opičí pracky vrací jak iniciátorům propagandy a samotným propagandistům, tak i jejich zdánlivě nevinným obětem. (Poznámka JK: Za účelem prokázání tohoto tvrzení následují citace z Koránu, z Gogolových Mrtvých duší a z Legendy o Velkém inkvizitorovi z románu F. M. Dostojevského – Bratři Karamazovi s komentáři v Základech sociologie 6 na str. 91 až str. 93, mě však nepřesvědčily). (…)

Proto je špatné povyšovat úsilím propagandistů a manipulátorů-politických technologů nespravedlnost na spravedlnost a pokoušet se kupovat si lidi zaručenou úrovní konzumerismu (Poznámka JK: Zdá se mi, že se jim to kupování lidí konzumerismem zatím daří!); místo toho je nutné budovat politiku rozvoje společnosti v harmonii vzájemných vztahů mezi lidmi, Přírodou i Bohem na základě svobodné diskuse o Spravedlnosti a cestách a metodách jejího uvádění do Života, což vyžaduje:

- Znalosti a další poznávání objektivních zákonitostí všech dříve vyjmenovaných šesti skupin, pod jejichž nadvládou žijí lidé, všechny kulturně svébytné společnosti i lidstvo jako celek. (Poznámka JK: Podrobný popis těchto šesti skupin objektivních zákonitostí je v Základech sociologie 4 na str. 126 a str. 127).

- Umění rozpoznávat konkrétní případy porušování historicky zformovanou kulturou každé zákonitosti ze šesti skupiny těch vyjmenovaných.

- Vypracovávat a uvádět do života politiku zaměřenou na uvádění kultury společnosti do souladu s těmito zákonitostmi, která však zároveň musí odpovídat historicky zformované kultuře a psychologii společnosti v tom smyslu, že tato politika musí být v dané společnosti realizovatelná, tedy že nesmí vyvolávat takovou reakci společnosti, která by zabránila jejímu uvádění do života.

„Historicko-politická spravedlivost“ není „náhražka“ ani zfalšovaná absolutní spravedlnost ve stylu: «…Jestliže k pravdě svaté / Svět cestu najít nedokáže, / Čest bláznovi, který navodit umí / Lidstvu sen zlatý!», ani povyšování vědomé lži na spravedlnost (čímž se proviňuje „elita“), ale určité sociální vyhodnocení možné úspěšnosti realizace absolutní spravedlnosti v životě společnosti v průběhu jejího historického rozvoje v té míře, v jaké lidé odkrývají a chápou obsah absolutní spravedlnosti v jeho ucelenosti a detailnosti, a jak je uváděn do života.

Západ se usilovně ze všech sil snaží realizovat princip: «Čest bláznovi, který navodit umí / Lidstvu sen zlatý!» a v mnohém úspěšně, ale Rusko tento princip nepřijme, přestože se jeho vládnoucí „elita“ bez přestání celá staletí snaží povýšit na spravedlnost zištnou lež na téma: «Otroci, poslouchejte své pozemské pány …». (Poznámka JK: Ptám se: „Je tomu skutečně tak? A pokud ano, týká se to jenom Ruska? Jak je tomu jinde? Například u nás?“).

Bůh nevykořeňuje pravověrnost, a proto je princip „praxe je kritériem pravdy“ potvrzením přítomnosti spravedlnosti v jejím historickém rozvoji na cestě k uvedení do života jejího posvátného nadpozemského ideálu. (Poznámka JK: Toto tvrzení je pro materialistické ateisty jen těžko akceptovatelné).

Vzhledem k tomuto výkladu historického rozvoje dnes v Rusku – po uvědomění si a přehodnocení všeho, co je nám známo z naší historické minulosti – platí následující:

TO HLAVNÍ:

1. Jelikož v základu systému vykořisťování „člověka člověkem“ leží jako systémový faktor předchozí biologické a sociokulturní potlačení osobnostního rozvoje společenství vykořisťovaných, je nezbytné odhalit a vymýtit všechny faktory potlačující tento osobnostní rozvoj. To vytvoří předpoklady k tomu, aby vzdělání bylo ve vztahu k řešení úkolů rozvoje efektivní.

2. Vzdělání musí být orientováno na formování efektivní individuální poznávací a tvůrčí kultury. Vzdělávací systém musí zaručovat zachování a znásobení potenciálu tělesného a psychického zdraví studujících po celou dobu jejich studia od dětských jeslí do ukončení studia na vysoké škole. Jakkoliv vysoké vzdělání musí být dostupné každému, ať už pochází z jakékoliv rodiny a nezávisle na jejím sociálním postavení a příjmech rodičů. Doba potřebná pro získání prvního vysokoškolského vzdělání, na studium v aspirantuře a na doktorské studium musí být započtena do odpracovaných let.

(Poznámka JK: Myslím si, že uvedené dva hlavní principy neplatí jen v Rusku, ale také ve všech kulturně svébytných společnostech na planetě Zemi).

TO, CO VYPLÝVÁ Z TOHO HLAVNÍHO:

- Ve společnosti je nutné zformovat mravně-etickou stejnorodost; jednotné mravní standardy se musí nezávisle na původu a na tom, jakou činnost ve společenském sjednocení práce vykonává ten či onen člověk, stát v životě normou, přičemž:

   - „Velcí kombinátoři“ Ostap Bender a Pavel Čičikov nesmí být žádnými vzory k napodobování pro ty, kteří se chtějí stát úspěšnými, musí být vnímáni jako parazité/utiskovatelé, ještě více sociálně škodliví než sám Dostojevského „velký inkvizitor, kterým liberálové – obdivovatelé „velkého kombinátora“ – všechny tak strašili a straší.

   - V hierarchii funkcí společenského sjednocení práce se nesmí projevovat nerovnost mezi individuální důstojností nositelů funkcí a všech ostatních lidí.

- Musí být uplatňována politika cílevědomého vykořeňování vykořisťování „člověka člověkem“.

- Alkoholici a další narkomané nesmí mít plná občanská práva, lidé před nimi musí být ochráněni, v těch nejhorších případech i jejich doživotní izolací od společnosti. (Poznámka JK: S tímto bodem se neztotožňuji. Myslím si, že než odebírat občanská práva a doživotně izolovat nejvíce postižené jedince by bylo lepší umožnit jim se v případě jejich zájmu kvalifikovaně léčit. Jako problematické také vidím rozhodování o tom, kdo je a kdo není alkoholik či narkoman, stejně jako o tom, kdo o jaká občanská práva má přijít a kdo má být doživotně izolován).

- Ekonomika musí stabilně a v návaznosti pokolení pracovat na uspokojování demograficky podmíněných potřeb společnosti místo toho, aby podporovala obohacování makro i mikro-oligarchů a závody ve spotřebě.

- Minimální mzda a důchody musí být vyšší než životní minimum.

- Maximální mzda nájemného personálu a podnikatelské příjmy určené na spotřebu podnikatelovy rodiny nesmí být vyšší než trojnásobek průměrné statistické mzdy.

- Klanovost v kádrové politice při jmenování do funkcí ve státním aparátu a na ředitelství podniků všech forem vlastnictví musí být nepřijatelná a stát se zločinem rovnajícím se svou závažností vlastizradě. (Poznámka JK: To bude hodně těžké prosadit v každodenní praxi).

- Půjčky na úrok nesmí být přípustné. Úrok z půjčky musí být nahrazen sazbami za poskytování bankovních služeb a banky musí mít zákonné právo podílet se po omezenou dobu na ziscích z realizace projektů podniků reálného sektoru, kterých se účastnily jako kreditoři-investoři.

- Fungování ekonomiky v souladu se zájmy společnosti se musí projevovat progresivním snižováním nominálních cen a rozšiřování společenských fondů spotřeby v té míře, v jaké bude růst výroba a dokáže tak uspokojovat poptávku po spektru demograficky podmíněných potřeb.

- Stát je povinen zajistit zaměstnanost, dočasné sociální dávky v nezaměstnanosti musí být na úrovni přinejmenším životního minima, které musí být z hlediska životních podmínek dostatečné.

- Uspokojování potřeb degradačně-parazitického spektra musí být potlačováno a vykořeňováno jak ekonomicky, tak i sociokulturními prostředky.

- Pracovní doba nesmí být delší než 7 hodin, každoroční placená dovolená, kterou si zaměstnanec bude moci vybírat postupně v různých ročních obdobích, musí být minimálně 4 týdny.

- Společnost musí místo administrativního žít podle astronomického času (tj. poledne musí být okamžikem průchodu slunce hlavním poledníkem příslušného časového pásma). Člověk má právo pracovat v režimu sladěném s biorytmem, který je mu vlastní („sovy“ – „skřivani“).

- Osoby, které přišly o práceschopnost či dosáhly důchodového věku, musí dostávat důchod dostatečný pro život a mít nárok na získávání dalších podpor/úlev ze strany společnosti.

- Zdravotnická péče nesmí být hrazena z rodinného rozpočtu a nemocenská musí umožňovat lidem vyžít a být garantována státem, zdroje na jejich úhradu musí určovat stát.

- První dva a půl roku po narození dítěte musí mít matka právo na mateřskou dovolenou s dávkami na úrovni přinejmenším průměrné mzdy za posledního půl roku jejího předchozího zaměstnání. Doba mateřské dovolené musí být započítávána do odpracovaných let.

- Podnikatelskou aktivitu jak zahraničních, tak i domácích soukromých a státních investorů musí být možné omezovat, jestliže vede k ničení přírodního prostředí a zániku biocenóz.

- Doba studia na vysokých a odborných školách, a také v aspirantuře a doktorském studiu (dokud stále ještě existuje systém přiznávání vědeckých hodností a titulů) musí být také započítávána do odpracovaných let; lidé si tak přece zvyšují svoji odbornost, což především tvoří ten základ pro další rozvoj společnosti, a svoji životní úroveň podmíněnou růstem své odbornosti si zvyšují až v důsledku rozvoje společnosti.

(Poznámka JK: Myslím si, že výše uvedené body, s jednou výjimkou, by se mohly stát programem i pro nás v České republice. Zejména pak pro ty z nás, kteří kriticky studujeme, rozvíjíme, šíříme a uvádíme do života Koncepci obecné bezpečnosti /KOB/).

________________________________________________________________________

Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.

Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.

pokračování bude následovat

předchozí části