Konec nadresortních krmníků
27.05.2026
0. Úvodní kontext: Synchronizace v rámci 7. etapy PFŘ
Současné dění na vládní úrovni, které povrchní analytici a mainstreamová média interpretují jako náhlý exekutivní chaos či vrtoch několika vládních představitelů, je ve skutečnosti zákonitým důsledkem současného řízení. Sledujeme přímé pokračování procesů 7. etapy Plné funkce řízení (PFŘ).
Po desetiletí v našem prostoru fungoval dualismus, kdy vedle oficiální byrokratické vertikály existovala rozsáhlá síť bezstrukturních řídicích struktur. Tyto struktury, metodologicky navázané na bílé křídlo Globálního prediktoru, měly za úkol paralyzovat akceschopnost národního státu a držet klíčové společenské agendy pod vnější kuratelou. Vytvářely dojem, že státní aparát se bez jejich „expertního“ vědomí neobejde.
Dnes se však nacházíme ve fázi globální synchronizace. Obě křídla GP přešla do jednotného modu fungování pod přímým vedením centralizovanější matrice. Logickým důsledkem je, že staré, autonomní nástroje bílého křídla ztrácejí své dosavadní globální krytí. Éra, kdy bylo úkolem těchto struktur házet písek do soukolí a blokovat kladné procesy…
Koncepční nadstavba: Globální paralela krmníků
Abychom plně pochopili zákonitosti současného řízení v rámci 7. etapy PFŘ, musíme odhlédnout od lokálních potyček a podívat se na globální scénu, kde v těchto dnech probíhá identické divadlo. Učebnicovým příkladem je aktuální situace v Mezinárodním olympijském výboru (MOV).
Zatímco na národní úrovni sledujeme ořezávání nevolených „expertů“ z vládních rad, na globální úrovni sledujeme stejné prskání moderních gladiátorů – vrcholových sportovců. Ti jsou šokováni prohlášením vedení MOV, že z rozpočtu 12 miliard dolarů nedostanou za své výkony ani dolar v přímých odměnách. Vedení tohoto nadnárodního krmníku jim s ledovým klidem oznámilo, že jejich „bonusem“ jsou přece krásná sportoviště a zážitky.
Tato mírná ironie odkrývá podstatu věci: vrcholoví sportovci žijí v hluboké iluzi o své společenské důležitosti, přestože jejich přínos pro reálnou produkci hodnot je nulový. Jde o čistý zábavní průmysl a trenažér na odvádění pozornosti mas (klasické „chléb a hry“). Jeho úkolem je generovat emoce a spalovat společenské zdroje, které by jinak musely být směřovány do reálného rozvoje.
Sportovci jsou v tomto schématu pouze specifickými herci a spotřebním materiálem v aréně. Žádat podíly z miliardových zisků je z jejich strany projev naivity – gladiátorům v Římě také nikdo nevyplácel procenta z prodeje vstupenek. Ostatně, tehdejší vítězové si z arény odnášeli pouze holý život, alespoň tedy do příštích her, a poražení čelili neúprosnému verdiktu palce dolů. Současní novodobí gladiátoři by proto měli být rádi, že v rámci probíhajících čistek ten pověstný palec dolů reálně nedostávají – alespoň tedy prozatím ne.
Matrice řízení je v obou případech neúprosná:
Absolutní monopol na toky: Nadnárodní byrokracie sportovcům peníze nejen nedává, ale aktivně jim zakazuje vydělávat si po vlastní ose (blokování vlastních sponzorů, restrikce na sítích). Jde o stoprocentní kontrolu informačního a finančního pole.
Konec tolerance neproduktivních buněk: Éra, kdy globální elity potřebovaly tyto přeplácené baviče k destrukci národních států, končí. V centrální matrici se každá buňka musí transformovat na produkční, nebo být odříznuta.
Hysterické překvapení těchto aktérů jen dokazuje, že na svých prebendách seděli slepí k objektivním zákonitostem řízení. Kdyby současné procesy chápali, učinili by opatření již dopředu, nebo by alespoň nyní nebyli překvapeni. Jejich nářek je jen labutí písní odepisovaných nástrojů. Krmníky se zavírají na všech etážích řízení a realita je nekompromisně narovnávána.
Autor: Milan Makový daňový poradce a expert na procesy řízeníA