Tlak „prostředí“ na supersystém (22/2)

08.03.2026

A)   „Prostředí“ vytváří tlak (vliv) na supersystém (obr. 12-82).

Obrázek 12-82

—   Vliv „prostředí“ má vibrační charakter (tak, jako všechno v přírodě).

—   Ale frekvence tohoto vlivu „prostředí“ jsou dost nízké v porovnání s minimální frekvencí, při které jsou prvky supersystému schopny změnit svůj informační stav (viz obrázek). Opravdu, vždyť procesy ve vesmíru můžou probíhat s periodou trvající miliony, či dokonce miliardy let. Pro prvky níže stojících úrovní jsou takové dlouhodobé procesy nedostupné, ty pracují o mnoho rychleji a jejich životní cyklus je neporovnatelně kratší.

    B) Díky tomu je každý z prvků supersystému schopen stabilně interagovat s „prostředím“. A samotný supersystém dokáže v těchto podmínkách stabilně setrvávat v „prostředí“.

    Frekvenční rozsah takové stabilní interakce „prostředí“ a supersystému závisí na:

—   Reakční rychlosti prvků supersystému.

—   Délky života prvků supersystému a struktur, které tyto prvky tvoří.

—   Efektivnosti organizace prvků v supersystému. Nesprávná organizace vzájemné spolupráce prvků může dokonce znemožňovat:

·       Stabilní přebývání supersystému v „prostředí“.

·       Hierarchicky vyšší cílovou spolupráci.

—   Síle faktorů „prostředí“, jejichž vliv může supersystém snést ve frekvenčním rozsahu stabilní interakce „prostředí“ a supersystému. Čím větší je síla faktorů „prostředí“, tím efektivněji musí být organizována spolupráce prvků supersystému.

    Na tomto místě bych čtenářům doporučil se na chvíli zastavit a popřemýšlet o řečeném v souvislosti s lidskou společností jako celkem: se supersystémem „lidí ve městě“, supersystémem „lidí v okrese“, supersystému „lidí ve firmě, odvětví“ atd. Přitom si vzpomeňte na vše, co jsme si už řekli dříve. Zamyslete se nad udržováním stability uvedených „supersystémů“, nad tím, co všechno je potřeba pro zajištění takové stability udělat. A nad mnohým dalším.

    C) Od momentu, kdy je supersystém vložen do interakce s „prostředím“, se informační zabezpečení prvků (jejich adaptační část) začíná rozvíjet na základě fundamentální části. A toto informační zabezpečení se rozvíjí v procesu samořízení prvků supersystému, a to i pod vlivem HNVŘ. HNVŘ má ve vztahu ke všemu popsanému dvouúrovňový charakter:

    1. úroveň — HNVŘ spouští procesy samořízení supersystému jako celku.

    2. úroveň — HNVŘ vykonává hierarchicky vyšší řízení ve vztahu k supersystému jako celku.

    Obě tyto úrovně jsou znázorněny na obrázku 12-83.

Obrázek 12-83

    D) Přitom můžou vznikat konflikty řízení. Tyto konflikty řízení se můžou vyskytovat:

    — Mezi jednotlivými hierarchickými úrovněmi vesmírné hierarchie jako celku a/nebo mezi hierarchickými úrovněmi uvnitř supersystému. Jako příklad může posloužit konflikt mezi lidstvem a zákony přírody (pro ateisty) nebo mezi lidmi a Bohem (pro věřící). Výsledkem tohoto konfliktu je globální systémová krize.

    — Mezi supersystémy, které se nacházejí na stejné hierarchii (obr. 12-85). Jako příklad můžu uvést konflikty mezi jednotlivými zeměmi a národy. Graficky jsou takové konflikty zobrazeny na obrázcích.

Obrázek 12-85

    E) Na tomto místě je potřeba ještě upřesnit některé definice. K tomuto upřesnění poslouží schéma zobrazené na obrázku 12-86.

    Je na něm supersystém „X“, na který má vliv „prostředí“ a také supersystémy „Y“ a „Z“ ze stejné úrovně hierarchie. Kromě toho mají na supersystém „X“ vliv i všechny hierarchicky vyšší úrovně vesmíru až po Boha (HNVŘ). Takže nyní zavedeme následující definice:

    1. Zprostředkované řízení je řízení, které probíhá ve vztahu k nějakému supersystému takovým způsobem, že je ovlivňováno „prostředí, v kterém se tento supersystém nachází.

Obrázek 12-86

Obrázek 12-87

Zprostředkované řízení je i to, pokud se snažíme ovlivnit „supersystém A“ pomocí vlivu přes „supersystém B“ na „supersystém A“, které jsou oba na stejné hierarchické úrovni.

    2. Hierarchicky vyšší řízení (HVŘ), to jsou všechny vyšší úrovně řízení ve vztahu ke konkrétnímu zkoumanému supersystému. Je to informační výměna ze strany všech vyšších supersystémů, které v sobě zahrnují i námi zkoumaný konkrétní supersystém (jsou to všechny „větší matrjošky“ od té námi zkoumané).

    3. Hierarchicky nejvyšší všezahrnující řízení (HNVŘ) je přímý i zprostředkovaný vliv na supersystém ze strany Boha.

    F) „Prostředí“ může být fragmentem jiného supersystému, který v sobě obsahuje námi zkoumaný supersystém.

    „Prostředí“ může být množinou supersystémů stejné hierarchické úrovně, mezi nimiž je i námi zkoumaný supersystém.

    „Hierarchičnost“ supersystémů se určuje posloupností jejich do-sebe-vložení. Nejlépe to ilustruje ruská matrjoška: největší matrjoška představuje nejvyšší hierarchii, a všechny v ní vložené matrjošky mají klesající hierarchii. Nejmenší matrjoška je nejnižší v této hierarchii. Stejné je to i se supersystémy, které v sobě obsahují další menší supersystémy.

    G) zkoumání supersystému znamená jeho vyčlenění z celistvosti vesmíru. Je to jedna z etap Plné funkce řízení (PFŘ). A je vždy subjektivní!

    Při takovém zkoumání se celostní proces řízení ve vesmíru, pokud z něj vyčleníme supersystém podle nějakého souboru příznaků, rozpadá na:

    — řízení „prostředí“,

    — samořízení supersystému v „prostředí“,

    — přímé HVŘ supersystému,

    — zprostředkované řízení supersystému.

    Všechno to říkám proto, aby si to lidé (a zejména manažeři) zařadili do „okruhu svých pojmů“ a využívali tyto „pojmy“ ve své praktické činnosti, při analýze událostí a rozhodnutí.

Vliv intelektu na interakci „prostředí“ a supersystému

    Podívejme se nyní na supersystém z pohledu s ním spjatého intelektu, jako na jeden celek. Co je to „spjatý intelekt“ jsme si už vysvětlili na samém začátku této podkapitoly.

    Život supersystému vždy probíhá pod určitým tlakem „prostředí“ (vlivem „prostředí“ na supersystém). Přitom intelekt sám určuje charakter své:

    — informační výměny se supersystémem, s jeho vnitřní hierarchií,

    — interakce s „prostředím“ a se všemi vyššími hierarchiemi řízení.

    Z toho vyplývá, že hierarchicky vyšší řízení může mít vůči systému maximálně rozmanitý charakter:

    — Od maximálního vlivu, kde jsou spjatému intelektu supersystému ze strany HNVŘ neustále vydávány přímé rozkazy a kontroluje se jejich plnění (přímé Bohoděržaví). Je dost možné, že právě toto se odehrávalo v dobách „Edenu“, kde v důsledku silného rentgenového záření nastala mutace a objevili se kromaňonci. Vzpomeňte si, mluvili jsme o tom v 10. kapitole.

    — Po minimální vliv, kde HNVŘ ponechává spjatému intelektu úplnou samostatnost v řízení supersystému, a HNVŘ zasahuje jen tehdy, pokud vektor samořízení celého supersystému (nebo jeho části, případně některých prvků) překračuje přípustné meze.

    — Mezi maximálním a minimálním vlivem na spjatý intelekt supersystémů ze strany HNVŘ leží ještě mnoho variant řízení (vzpomeňte si na ruské písmeno „Ж“).

    A ve všech těchto variantách (od maximálního po minimální) vlivu na spjatý intelekt supersystému, na supersystém jako celek, na fragmenty supersystému —na ně klade HNVŘ dva komplexy základních úkolů (vzpomeňte si, že neadresné řízení neexistuje, že pokud je supersystém vytvořen a vložen do „prostředí“, tak je vytvořen pro nějaký cíl nebo komplex cílů, „vektor cílů“):

    1. Komplex úkolů: vydržet tlak „prostředí“.

    2. Komplex úkolů: zdroje nezatížené řešením prvního komplexu úkolů je potřeba využít k dosažení cílů, kvůli kterým byl systém vložen do „prostředí“ (nebo vytvořen v „prostředí“).

    Z pohledu spjatého intelektu supersystému vytvářejí tyto dva komplexy úkolů v čase proud cílů řízení vůči „prostředí“.

    Zde je potřeba, milí čtenáři, se na chvíli zastavit a popřemýšlet o smyslu existence lidstva, o smyslu života každého člověka jako „prvku supersystému“, o geneticky podmíněném rozvojovém potenciálu člověka i celého lidstva, o tom, kolik všichni utrácíme energie a času k „překonávání vlivu prostředí“ (pití, strava, ošacení, bydlení atd.) a kolik této energie a času utrácíme k odhalování a zdokonalování schopností skrytých v naší genetice, na své zdokonalování se, na výchovu a trávení času s dětmi a vnuky. Je potřeba se zamyslet i nad tím, kolik času nám odebírá zaměstnání, a celkově se zamyslet nad současnou organizací života lidí, která z nich dělá bioroboty a brání jim dosáhnout Lidského režimu psychiky, tj. zamyslet se nad vším tím, co je plodem koncepce řízení lidstva na planetě Zemi v podmínkách završující se globalizace.

    Po těchto úvahách budou automaticky vyvstávat i otázky, co je potřeba udělat pro změnu takové ubíjející organizace života lidí.

O stabilitě supersystému

    Nyní se podíváme na fungování supersystému z hlediska dvou komplexů úkolů, které na ně klade HNVŘ.

    Pokud jsou všechny zdroje supersystému použity k udržení jeho stabilního přebývání v „prostředí“,

    tak se produktivita supersystému v dosahování cílů, kvůli kterým byl vložen do „prostředí“ (tj. produktivita „v plnění své mise“), rovná nule.

    Pokud je přitom supersystém ještě „prostředím“ potlačován nebo úplně z prostředí vytěsňován,

    tak už vůbec není možné mluvit o dosahování jakýkoliv cílů (obr. 12-88).

    Zde bych čtenářům znovu doporučil se samostatně zamyslet nad dnešním životem lidí, nad drcení všech lidí „moderním způsobem života, nad tím, pro jaký „okruh úkolů“ pracuje každý z nás a my všichni spolu. A po těchto úvahách by se normálním lidem měla v hlavě vynořit myšlenka: „a co dělat?“ Odpověď na tuto otázku dáme později. Zatím se vrátíme k dalšímu odhalování probírané otázky.

Obrázek 12-88

Ve výše popsané situaci, kde je supersystém potlačován „prostředím“, se ve vektoru cílů řízení supersystému musí na první místo dostat následující cíl: přebývání v „prostředí“ s určitou rezervou stability pro případ, že naroste tlak „prostředí“.

    U zvířat je tento cíl zaznamenán ve fundamentální části informačního modulu zabezpečení jedinců (dolní polovina „žloutku“). A tento (právě vzpomínaný) nejvyšší cíl existence každého prvku supersystému (biologického jedince) se projevuje v chování těchto „prvků“ jako strach a instinkt sebezáchovy.

    Na tomto místě má znovu smysl se zamyslet nad řečenými věcmi, ale vztahovanými na člověka a celé lidstvo, dát to do souvislosti s typy psychiky, globálním evolučním procesem (a historií lidstva jako jeho součástí), a také se dvěma koncepcemi řízení. A tehdy vyjde najevo, že pohlaváři nespravedlivé biblické koncepce nepotřebují lidi s lidským režimem psychiky, ale potřebují především „bioroboty“, a v malém množství i „démony“. Jenže tato jejich touha je v rozporu s globálním evolučním procesem, který probíhá podle záměru Tvůrce. A u Boha existuje Boží záměr a Boží dopuštění. A co se stane, pokud lidstvo překročí hranice tohoto dopuštění..?

    Odkrýváme otázku dále.

    Rezervu stability supersystému s ohledem jeho přebývání v „prostředí“ představuje celkový počet jeho prvků, který se v daném okamžiku nepoužívá k odrážení tlaku „prostředí“. To znamená, že existuje určité množství prvků supersystému, které bojuje s „tlakem prostředí“, ale existují i prvky supersystému, které se touto činností nezaobírají. Je možné to uvést i jako „fond volného (nepracovního) času všech prvků supersystému“.

    Znovu krátká odbočka. V současné společnosti je to tak, že všichni lidé v aktivním věku od rána do večera dřou v práci, neboť „je potřeba se obracet“ „aby u nás vše vypadalo jako u lidí“ (slogan idiotů pro idioty). Obrázek 12-89. Pokračujeme v původním tématu.

    Tuto rezervu stability supersystému tvoří právě ty jeho prvky, které můžou být angažovány do cílové interakce supersystému s „prostředím“ v souladu s vektorem cílů HNVŘ.

    To znamená, že tato rezerva stability zároveň podmiňuje možnou produktivitu systému ve vtahu k „prostředí“.

    Jednoduše řečeno, supersystém musí umět „efektivně“ pracovat na dvou okruzích úkolů současně. 

Obrázek 12-89

Je potřeba odrážet i tlak „prostředí“, a je potřeba si osvojovat i potenciál rozvoje.

    Ze všeho řečeného vyplývá důležitý závěr:

    Osvojení si rozvojového potenciálu supersystému předpokládá uvést supersystém do maximální produktivity vůči „prostředí“ v souladu s HNVŘ.

    Takový závěr si vyžaduje hodnocení kvality řízení supersystému:

—   Z hlediska rezervy stability přebývání supersystému v „prostředí“.

—   Z hlediska produktivity supersystému vůči „prostředí“.

    Tato dvě hodnocení kvality řízení supersystému jsou hierarchicky uspořádána a vůbec si to neprotiřečí (odborně: neobsahují antagonizmus). Je to tak, protože zvýšení rezervy stability supersystému s ohledem jeho přebývání v „prostředí“ umožňuje zároveň zvýšit i produktivitu supersystému ve vztahu k „prostředí“.

    Nyní pár slov o celkové rezervě stability supersystému.

    Celková rezerva stability supersystému ve vztahu k těmto dvěma navzájem se doplňujícím cílům také představuje v daném okamžiku nevyužité prvky.

    Z toho vyplývá, že „okamžité všeobecné hodnocení kvality řízení“ — to jsou v daný moment nevyužité prvky supersystému, které umožňují vydržet narůstající tlak „prostředí“ bez snížení produktivity vůči němu („prostředí“).

    Tyto nevyužité prvky představují prvkovou rezervu stability.

   „Zevšeobecněné hodnocení kvality řízení supersystému v časovém intervalu“ — to je monotónní nárust produktivity ve vztahu k vektoru cílů HNVŘ (viz graf na obr. 12-90).

    Jenže právě řečené, to je hierarchicky nejvyšší hodnocení a na úrovni supersystému vůbec nemusí být viditelné. Ale na úrovni supersystému je vždy vidět jeho základ:

    — osvobození prvků z průběžných procesů fungování supersystému (znovu se, prosím, zamyslete nad procesy „fungování“ národů, států a každého „prvku“ – člověka v nich. Kolik hodin denně musí lidé trávit v práci. Vzpomeňte si na to, co je to mravnost a nemravnost, o nichž jsme mluvili v „Tajemství kvality řízení“).

    Vzniká otázka: „K jakým cílům využít osvobozené prvky supersystému?“ Odpověď si vyžaduje rozpoznání vektoru cílů HNVŘ (Boha) ve vztahu k supersystému (lidstva) z té úrovně hierarchie, ve které se nachází supersystém a jeho „prvky“. O tom, jak to udělat, jsme už mluvili dříve: je potřeba vstoupit do dialogu s Bohem. Přitom je potřeba se ujistit, zda opravdu komunikujeme s Bohem, a ne s někým jiným.

    Co se týče současné situace ve světě, tak z analýzy dnešních událostí vyplývá, že globalizátoři si nepřejí vysvobození obrovských mas od dennodenní nouze, starostí o přežití, a životních problémů. Naopak, globalizátoři potřebují, aby lidé byli „ubiti“ moderním „prostředím“, tj. takovou organizací života společnosti, u které člověk nemá čas se zaobírat sebezdokonalováním se, osvojováním si rozvojového potenciálu. Z toho důvodu globalizátoři vystupují proti rozvoji nových technologií, které by lidi osvobodily od už tak intenzivního pracovního procesu. Z toho samého důvodu jsou globalizátoři ochotni nechat lidi „zdegradovat“ do „doby kamenné“, jen aby si zachovali svou moc nad lidstvem (vzpomeňte si na „pyramidu moci“ a „pyramidu znalostí“). To znamená, že současní globalizátoři se rozhodli kráčet ve šlépějích Atlantidy. Příprava na tuto variantu budoucnosti se projevuje v propagaci ve všech médiích budoucí globální katastrofy, při které mají být zatopena obrovská území, budování podzemních úložišť na skladování všemožných semen v Grónsku, pro případ globální katastrofy, umělé provokování nedostatku potravin pro lidi na Zemi atd. Jenže v dnešní době je možné „globální katastrofu“ zrealizovat i pomocí moderních zbraní, a lidem to interpretovat jako „přirozené přírodní kataklyzma“. Takové vytvořené situace umožní globalizátorům zbavit se „přebytečných lidí“ a zároveň ostatní uvrhnout do „doby kamenné“. Samotní globalizátoři plánují přečkat jimi vytvořené „kataklyzma“ ve speciálně vytvořených a zabezpečených podzemních městech. Jedno z takových měst je vybudováno i v Rusku uvnitř hory Jamantau.

    Jenže ta starověká civilizace (Atlantida) zmizela, protože její vektor cílů překročil hranice Božího dopuštění. A zde je potřeba situaci také spojit se zákonem času, který objektivně ničí obě pyramidy (pyramidu vertikální moci i pyramidu znalostí). Takže situace není beznadějná, jen si vyžaduje zapojení úsilí všech přemýšlejících a mravních lidí, vyžaduje si činy, které jsme popsali v programu naší strany KSS.

    Jak vidíte, milí čtenáři, používání DVTŘ umožňuje věcně zdůvodnit nutnost přechodu od nespravedlivé koncepce řízení lidstva ke spravedlivé, a ne emočně a nepodloženě vést úvahy o tom, „co je to dobro a co je to zlo“.

Osvojení si rozvojového potenciálu supersystémem

     1) Výše jsme už mluvili o tom, že časem začátku (tz) osvojování si rozvojového potenciálu je okamžik objevení se supersystému v „prostředí“.

   2) Uspořádanost všech prvků supersystému je v tomto počátečním okamžiku pouze dvouúrovňová:

1.    úroveň — každý jednotlivý prvek.

2.    úroveň — supersystém jako celek.

    3) Začíná interakce supersystému s „prostředím“, tj. objevuje se proud cílů řízení. Tento proud cílů řízení má vliv:

—   na supersystém jako celek;

—   na fragmenty supersystému;

—   na jednotlivé prvky supersystému (obr. 12-91).

    4) Proud cílů má tři složky:

    1. složka je neustálá interakce mezi „prostředím“ a supersystémem, která má nepřetržitý charakter.

    Takový vliv generuje v supersystému vznik nepřetržitě fungujících struktur, které se zaměřují na dosažení permanentně existujících cílů.

    V lidstvu jako v supersystému je příkladem tohoto každodenní potřeba lidí jíst, což se v průběhu historie projevilo ve vzniku a zdokonalování „struktur“, které se věnují uspokojení této potřeby.

    2. složka, to jsou cyklicky se opakující vlivy, které jsou jednoznačně předvídatelné.

    Takové vlivy generují struktury, které cyklicky obnovují své fungování. Část z nich se rozpadává a znovu se vytváří, a část z nich zůstává zachována a čeká příchod dalšího cyklu.

    Jako příklad můžou posloužit cykly ročních období, což v polnohospodářství dělí činnost na sezónu a mimosezónu (zemědělské družstvo existuje stále a na některé sezónní práce si najímá brigádníky). Nebo v zimě jsou zase potřebné služby na úklid sněhu, zatímco v jiných obdobích ne.

    3. složka, to je epizodická interakce mezi „prostředím“ a supersystémem, která je uspořádána ve statistickém smyslu.

    Z té hierarchické úrovně, na které se nachází supersystém a jeho prvky, se epizodická interakce mezi „prostředím“ a supersystémem dá předvídat jen v pravděpodobnostním smyslu.

    Příkladem takové „interakce“ jsou zemětřesení a jiné „přírodní pohromy“.

    Epizodická interakce generuje v supersystému bezstrukturní řízení. Takové bezstrukturní řízení bude mít jisté statistické charakteristiky. Tyto statistické charakteristiky budou vyjadřovat proudy cílů řízení ve vztahu k supersystému. Chyba v určení těchto charakteristik povede ke škodám. Škody budou záviset na opožděnosti reakce supersystému na faktor zapříčiňující škodu. Pokud je opožděnost nulová, tak žádná škoda nevzniká.

    Taková situace vede ke vzniku „nečinných“ struktur, které „čekají“ na kritickou interakci „prostředí“ a supersystému, mimořádnou událost. Mezi takové struktury můžeme zařadit seizmology a ministerstvo pro mimořádné situace.

    5) Interakce supersystému s „prostředím“ je nutně doprovázena zobrazením informace z „prostředí“ do supersystému (vzpomeňte si na trojjednotu a k čemu dochází při odevzdání informace z jednoho fragmentu na jiný).

    Toto zobrazení vede ke změně uspořádání supersystému, který už přestává být jen dvouúrovňovým.

    Vždyť po nějaké době od tz (tj. od okamžiku objevení se supersystému v „prostředí“) začínají v supersystému současně probíhat procesy:

—   strukturního řízení,

—   bezstrukturního řízení.

    Postupem času se objeví „prvková rezerva stability“, což povede k možnosti obsluhovat jedinečné, předtím se nevyskytující „novinky“ interakce supersystému s „prostředím“.

    Díky výše řečenému přestává být organizace systému už jen dvouúrovňovou (o čemž už jsme mluvili výše), přestává být na úrovni organizace „prvek a supesystém“. Nyní už organizace supersystému tvoří hierarchii struktur. A tato hierarchie struktur se neustále mění v průběhu vzájemného se doplňování procesů strukturního a bezstrukturního řízení.

V supersystému se vždy najdou prvky, které jsou pro rozvoj nevyhnutelné

    Pro začátek stručně zrekapitulujeme všechny etapy plné funkce řízení (PFŘ):

1.    Rozpoznání faktorů prostředí.

2.    Formování stereotypů tohoto rozpoznání.

3.    Formování vektoru cílů.

4.    Formování cílové funkce řízení (CFŘ), tj. koncepce řízení.

5.    Organizace struktury.

6.    Organizace kontroly.

7.    Udržování práceschopnosti struktury (nebo její likvidace).

    Připomínám, že vyplnit všechny tyto body musí ten, kdo má v úmyslu SÁM řídit nějaký proces od jeho začátku až po dosažení cílů. Pokud nemá v úmyslu řídit celý proces sám (např. chce, aby se struktura řídila sama), tak některé body deleguje na druhé.

    Nyní se vrátíme k procesu rozvoje supersystému, který už přivedl supersystém od dvouúrovňové organizace ke vzniku hierarchie struktur. Dále probíhá následující.

    Informační zabezpečení prvků supersystému v jeho fundamentální části (dolní část „žloutku“) obsahuje možnost informační výměny mezi jednotlivými prvky. Tj. možnost vzájemné komunikace.

    Adaptační část prvků (vrchní část „žloutku“) se formuje na základě fundamentální části, přičemž to formování je rozmanité, ač i statisticky uspořádané. Ze všeho řečeného tedy vyplývá, že v supersystému vždy existuje pravděpodobnost toho, že nějaký prvek:

    1. Správně rozpozná faktor „prostředí“, se kterým se setkává on i supersystém.

    2. Rozšíří o tom informaci v supersystému.

    3. Tuto informaci přijmou prvky, které ve své paměti disponují adekvátní koncepcí řízení ve vztahu k tomuto faktoru. Nebo to budou prvky, které budou schopny takovou koncepci vypracovat.

     4. Koncepce se dostane do rukou iniciátorovi vzniku struktury.

  5. Najdou se prvky, které jsou úplně volné nebo jsou zaměstnány ve strukturách supersystému s méně důležitými úkoly, než jsou úkoly obsažené v koncepci. Přitom budou tyto prvky disponovat takovou specializací, která bude potřebná pro nově vznikající strukturu. A tak dále až do bodu, kdy se proces řízení realizace koncepce završí poslední etapou PFŘ v přijatelném termínu (obr. 12-92). 

Věřím tomu, že mnoha čtenářům je už jasné, o čem je řeč. A ačkoli se výše popsaný text může týkat nejrůznějších procesů ve vesmíru, tak pokud ho vztáhneme na lidstvo (jako na určitý supersystém), tak z něj prokazatelně vyplývá reálná možnost organizovat život lidí na základě spravedlivé koncepce řízení společnosti. Tento proces už vlastně probíhá, důkazem čehož je i tato kniha, kterou nyní držíte ve svých rukou.

    A realizace je o to reálnější, protože nedostatečnost informačního zabezpečení v různých etapách bezstrukturního řízení supersystému může být doplněna zásahem HNVŘ (adresným nebo i neadresným). A ačkoli tato možnost kolísá mezi 0 % až 100 %, tak vždy existuje! A pokud se tato pravděpodobnost naplní, tak některé prvky si zapamatují informaci potřebnou k zopakování tohoto procesu už s pravděpodobností rovnou 100 %.

    Pokud se supersystém často střetává s určitými faktory, tak v tomto případě se bezstrukturní řízení transformuje (přemění) na strukturní. Funguje to tak proto, neboť struktura, která vznikla z bezstrukturního řízení, se nestihne rozpadnout a upadnout do zapomnění v době mezi dvěma vlivy (ty vlivy se zkrátka opakují příliš často). Vždyť všechna matérie v trojjednotě disponuje pamětí!

    Ve všeobecnosti platí pravidlo, že strukturní řízení v supersystému vždy vzniká z bezstrukturního řízení, bez ohledu na to, o jakou hierarchickou úroveň se jedná.

    To celé je doprovázeno nárustem prvkové rezervy stability, protože ztráty při výměně informací v dobře sladěné struktuře jsou neporovnatelně menší.

    Pokud objem informační výměny s „prostředím“ převyšuje objem konkrétních možností supersystému, tak organizace samořízení supersystému výhradně strukturním způsobem povede k tomu, že v každém okamžiku bude část struktur zaměřených na řešení přesně určeného okruhu úkolů nečinná. Organizovat interakci přes určité řetězce nebude možné, kvůli nepřítomnosti volných prvků („všichni jsou vytíženi“, „každá struktura lobuje jen za sebe“, „zachraň se sám“, není třeba myslet na druhé, protože „to jsou jejich problémy“ a podobné „životní moudrosti“).

    Právě popsaná situace je případ, kdy dochází k selhání řízení. Ilustruje to obrázek 12-93.

Obrázek 12-93

Vidíme na něm supersystém, v kterém funguje řada struktur: S-1, S-2, S-N. Na supersystém má vliv množství faktorů „prostředí“. Každá struktura se věnuje svému jednomu nebo několika faktorům. To znamená, jak už jsme vzpomínali výše, že jsou všichni vytíženi. A když se v takové situaci objeví nový „faktor“ vlivu „prostředí“ (nebo hned několik faktorů), tak vyjde najevo, že se mu nebude mít kdo věnovat („všichni jsou vytíženi!“). A v případě, že tento „faktor“ bude velmi mocný, může zničit všechny prvky supersystému.

    Příkladem takové situace může být děj amerického filmu „Armagedon“. K planetě se přibližuje asteroid, který ohrožuje život lidstva na Zemi. Jsou k němu vyslány dva raketoplány, jejichž úkolem je přistát na asteroidu, vyvrtat do něj díru, vložit do ní jadernou nálož, jejíž odpálení rozbije asteroid na malé kousky, které už nebudou pro lidstvo představovat existenční hrozbu. Film končí šťastně. Ale je to film! A co reálný život?

    Vědci tvrdí, že taková situace je celkem pravděpodobná. V takovém případě bude potřeba umět včas rozpoznat přibližování asteroidu. Taková snaha má největší šanci na úspěch při vytvoření jednotné služby (na Zemi) pozorování vesmíru. Po zpozorování asteroidu bude možné vypustit množství raket na postupné rozbití asteroidu a jeho případných úlomků. To se dá zrealizovat jen při sjednoceném úsilí největších a nejsilnějších států. A pokud jsou v konfliktu, ve stavu „horké“ nebo „studené“ války? Dokonce ani nemusí být v konfliktu, stačí když nebudou organizačně připraveni ke společné práci.

    A kam se hrabe asteroid! Vždyť lidstvo už ovlivňuje nový faktor „prostředí“ — faktor nového informačního stavu, o kterém jsme mluvili v kapitole „zákon času“. A tento faktor objektivně ničí všechny dosavadní základy organizace života lidí. A pokud nebude vypracována strategie ve vztahu k tomuto objektivnímu faktoru „prostředí“, tak bude osud lidstva smutný. A kdo o tom dnes kromě KSB a KSS mluví? Nikdo.

    Ale vraťme se znovu k tématu v souvislosti s obrázkem 12-93, kde jsme mluvili o tom, jak předejít „ztrátě řízení“. Zde je potřeba říci, že nejvyšší produktivity supersystému a nejvyšší prvkové rezervy (zaměřené na rozvoj supersystému) je možné dosáhnout kombinací strukturního a bezstrukturního řízení.

    Proces osvojení si potenciálu rozvoje supersystému (čti: lidstva) také probíhá v okruzích:

    1. Strukturního řízení. To je optimalizace fungování existujících struktur a likvidace už nepotřebných struktur.

    2. Bezstrukturního řízení. To je zvyšování pravděpodobnosti úspěšného završení procesu spontánní tvorby a fungování struktur za použití minimálního možného počtu prvků. Tato pravděpodobnost a prvková rezervy stability je tím vyšší:

—   čím vyšší je praktická zkušenost supersystému s přebýváním v „prostředí“;

—   čím méně se vzájemně liší:

·       praktická zkušenost každého prvku supersystému a

·       praktická zkušenost supersystému jako celku.

    Z toho vyplývá důležitý závěr:

    Je velmi důležité, aby všechna informace z paměti supersystému jako celku byla dostupná všem jeho prvkům, kdykoliv to budou potřebovat.

    Po tomto musí být čtenářům jasné:

    1. Proč KSS ve svém „programu“ prosazuje nutnost přístupu pro všechny lidi bez výjimky k jakkoli vysokým znalostem a vzdělání.

    2. Proč má KSB ve svém názvu slovo „bezpečnost“. Ano, z hlediska přitažlivosti pro široké masy lidí je možné koncepci nazvat jakkoliv. Ale z hlediska vědecké přesnosti je to „Koncepce bezpečného rozvoje lidstva a osvojení si geneticky podmíněného potenciálu daného lidstvu shora“.

    Ještě jedna důležitá věc.

    V podmínkách oboustranné informační výměny supersystému s HNVŘ (Bohem) jsou charakteristiky bezstrukturního řízení (rychlost reakce, plnost odevzdání informace, její „osvojitelnost“ atd.) tím lepší:

—   čím lépe vektory cílů (samořízení) spjatého intelektu a vnitřní hierarchie intelektů kopírují vektory cílů HNVŘ ve vztahu k celému supersystému,

—   a také čím je viditelnější rozdíl mezi hierarchicky vyšším řízením a agresivním vnějším řízením (obr. 12-94).

    K tomu je ještě potřeba dodat, že kvalita řízení je tím vyšší, čím více se vektor cílů tohoto řízení shoduje s Božským vektorem cílů. To znamená, že Bůh pomáhá těm, kteří se řídí cíli zadanými Bohem.

Obrázek 12-94