top of page

Cesta USA po nástupu Donalda Trumpa – návrat k uhlí, ropě a nové rozdělení světa

KoncepceObecnéBezpečnosti

22.01.2025



Nástup Donalda Trumpa do funkce prezidenta Spojených států v roce 2025 a jeho první opatření potvrzují celosvětový trend rozdělování světa na samostatné ekonomické celky. Vzhledem k ukončení vykořisťování 3. světa USA je Trumpova administrativa donucena ohlásit návrat k tradičním energetickým zdrojům a přímé odmítnutí moderních environmentálních a geopolitických trendů. Tato cesta, kterou lze obrazně nazvat návratem do minulosti, zapadá do širšího procesu rozdělování světa na samostatné ekonomické celky.


Návrat k uhlí - návrat do 19. století

Jedním z klíčových bodů Trumpovy politiky je revitalizace těžby uhlí, symbolického zdroje energie 19. století. Tento krok je veden snahou o obnovu pracovních míst v tradičních těžebních oblastech, jako je Západní Virginie, a o snížení závislosti na zahraničních energetických zdrojích. Uhlí, kdysi hlavní motor průmyslové revoluce, je však dnes považováno za zastaralý a environmentálně problematický zdroj energie.


Politika návratu k uhlí nese hluboké ekologické i ekonomické důsledky:


·        Zvýšení emisí CO₂: Těžba a spalování uhlí je jedním z hlavních zdrojů skleníkových plynů, což zpochybňuje globální snahy o snižování emisí.


·      Degradace životního prostředí: Obnova těžby ohrožuje přírodní ekosystémy a přináší rizika spojená s kontaminací půdy a vody.


·        Nákladná stagnace: Namísto investic do moderních technologií a obnovitelných zdrojů se USA soustředí na energetický model minulosti.


Návrat k ropě - návrat do 20. století

Trump rovněž obnovil důraz na těžbu ropy a zemního plynu, které dominovaly energetice 20. století. Otevírání chráněných oblastí, jako je Arktida, těžebním společnostem signalizuje jasnou orientaci na fosilní paliva jako klíč k americké energetické nezávislosti.


Tento krok má několik aspektů:


·        Ekonomický přínos: Krátkodobě podpoří zaměstnanost a sníží ceny energií, čímž pomůže americkému průmyslu a domácnostem.


·        Geopolitická strategie: Zvýšená produkce ropy umožňuje USA posilovat svou pozici na světových trzích a konkurovat zemím, jako je Rusko nebo Saudská Arábie.


·       Dlouhodobá ztráta konkurenceschopnosti: Zatímco svět přechází na čisté zdroje energie, USA riskují, že zaostanou v oblasti technologií budoucnosti.


Rozdělování světa na ekonomické zóny

Trumpova politika není izolovaná. Zapadá do širšího globálního procesu rozdělování světa na 5 až 6 samostatných ekonomických celků, kde každá zóna bude soběstačná a zaměřená na vlastní zdroje a potřeby. Tento trend reflektuje návrat k regionalismu a zmenšení globální závislosti:


·        Severní Amerika: Díky bohatým zásobám fosilních paliv se USA orientují na tradiční energetické zdroje a průmyslovou výrobu. Potenciál rozvoje spočívá v dostupnosti vzdělaných lidských zdrojů a silné technologické infrastruktuře.


·        Evropa: S omezenými zásobami fosilních paliv se Evropa zaměřuje na jadernou energii, obnovitelné zdroje a vodíkové technologie. Lidský potenciál Evropy je založen na vysoké úrovni vzdělání, inovačních schopnostech a tradici spolupráce mezi státy.


·        Asie: Čína a další země v regionu kombinují tradiční i moderní energetické zdroje, přičemž dominují technologickému pokroku. Lidské zdroje zde představují obrovský objem pracovní síly, která je navíc stále více kvalifikovaná a adaptabilní.


·        Rusko: Bohatství přírodních zdrojů umožňuje Rusku zůstat energetickým gigantem, avšak jeho infrastruktura zaostává. Spojení s technologickou Čínou je klíčové. Lidský potenciál zde spočívá ve vysoké odbornosti v přírodních vědách a technologiích, přestože demografické trendy představují výzvu.


·        Afrika: Region s obrovským potenciálem v obnovitelných zdrojích, především solární energii, ale zatím limitovaný nedostatkem technologií. Africký lidský potenciál spočívá v mladé a rostoucí populaci, která může být klíčem k dynamickému rozvoji, pokud bude investováno do vzdělání.


·        Jižní Amerika: Tato zóna, bohatá na zemědělské produkty, vodní zdroje a suroviny, bude fungovat především pro vlastní potřebu. Lidský potenciál zde spočívá v silné zemědělské tradici a rostoucím zájmu o technologické inovace v zemědělství a ochraně přírody.


Převážení zboží mezi kontinenty de facto skončilo, což odpovídá cíli přestavby světa. Každý region bude soběstačný: co si vypěstuje a co si vyrobí, to si také spotřebuje. Tím se eliminuje žití jednoho regionu na úkor druhého.


Ukončení vykořisťování chudých států

Jedním z důsledků rozdělení světa na samostatné ekonomické celky je potenciální ukončení vykořisťování chudých států bohatými. Tento proces může přinést:

·        Rovnější rozdělení zdrojů: Každá zóna bude využívat své vlastní zdroje a produkci, čímž se eliminuje potřeba levné pracovní síly a surovin z jiných regionů.

·        Zodpovědnější rozvoj: Omezení globalizace povede k větší odpovědnosti za vlastní zdroje a ekologické dopady.

·        Dopad na Evropu a Severní Ameriku: Tyto oblasti, zvyklé na levné suroviny a zboží z rozvojových zemí, budou nuceny přehodnotit své výrobní a spotřební modely.


Přetvářka zelené politiky

Dosavadní globální snahy o „zelenou planetu“ se v kontextu těchto změn jeví jako přetvářka. Zatímco USA se pod vedením Trumpa vrací k uhlí a ropě, ukazuje se, že deklarace o ochraně klimatu byly spíše nástrojem pro dosažení politických a ekonomických cílů než skutečnou snahou o ochranu planety.


Řízení světa Globálním prediktorem

Tento proces rozdělování světa je zjevně řízen úzkou skupinou lidí, kterým v Koncepci obecné bezpečnosti říkáme Globální prediktor (GP). Cílem GP je podle mého zajistit přežití lidstva a zabránit lidstvu v globální destrukci do doby, než lidstvo dospěje. Hrozba globální jaderné katastrofy v nedávné minulosti GP donutila udělat výše uvedená opatření. Omezování mobility, izolace jednotlivých zón a přísná regulace informačních toků jsou nástroje, které GP využívá k udržení kontroly a stability Země.

Trumpova politika návratu k uhlí a ropě může být v tomto kontextu vnímána jako nástroj ke stabilizaci americké zóny, i když za cenu environmentálních a technologických rizik.


Závěr

Cesta, na kterou se USA vydaly pod vedením Donalda Trumpa, představuje návrat ke kořenům průmyslové éry. Tento krok zapadá do širšího procesu přetváření světa na soběstačné ekonomické celky. Přestože tato strategie může krátkodobě přinést ekonomické výhody, z dlouhodobého hlediska představuje riziko ztráty konkurenceschopnosti a izolace na globální scéně.

Zda tato cesta povede k větší stabilitě a spravedlnosti, nebo k novým konfliktům a problémům, ukáže až čas.

442 zobrazení1 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

1 Comment

Rated 0 out of 5 stars.
No ratings yet

Add a rating
vaclav.cermak
Jan 23

S produkcí CO2 bych si hlavu tolik nelámal, je to víceméně politická záležitost. Kdyby byl CO2 takový problém, tak by příslušní aktivisté museli zešílet po každém výbuchu sopky.

Like
bottom of page