Z cyklu Opakování matka moudrosti – opět Globální prediktor a jeho implementace do cizích supersystémů.
Kolektiv Konceptuál CZ Vám předkládá stručný přepis přednášky Valerije Viktoroviče Pjakina z roku 2014. Je to napsané jednoduchým jazykem tak, aby to pochopili především studenti KOB, kteří se teprve této problematice začínají věnovat.
Za Konceptuál CZ Lukáš Bída.
Stručný přepis přednášky V.V. Pjakina 7.8.2014.
Abychom pochopili, co nebo kdo je to GP, je potřeba nejdříve umět rozlišit pojmy “globální elity“ a “regionální elity“.
Proto je na začátku dobré se podívat, jakým způsobem je vybudována společnost a na její strukturní architekturu.
Pokud vezmeme libovolnou společnost, tak každá má společný základ. A to je prostý lid neboli národ. Nad tímto národem ční “elita“. Lze ji rozdělit na nižší vrstvu elity, tzv technicko-vědeckou elitu a nad nimi je tzv tvůrčí (kreativní) elita, která hovoří o různých událostech politiky, vědy atd. a vysvětluje nám, jak chápat tu či onu událost a snaží se formovat náš světonázor. Mylně bychom považovali za tvůrčí elitu herce, baviče atd., ať jsou jakkoli slavní. V primitivní společnosti patřili šaškové, baviči a komedianti až na samotné dno pyramidy a až ve 20. století byli přesunutí mezi tvůrčí elitu. Jsou to lidé, kteří nebyli schopni se realizovat v nějaké profesi, tak, aby přinášeli užitek celé společnosti. Jejich náplní je, že snímají ze společnosti určité napětí, obveselují společnost a za to je společnost vydržuje. Až do poloviny 20. století nebyla nikdy v historii profese herce váženou a byla to jedna z nejnižších kast. Nakolik od té doby v očích společnosti stoupl jejich společenský kredit, musí posoudit sám osobně každý jednotlivec.
Tvůrčí elitě je nadřazena tzv finančně-ekonomická elita, která představuje nejvyšší vrstvu regionální elity. My všichni jsme v osobní rovině zavázáni na výplaty, hypotéky, půjčky a vždy se nějak dostáváme do styku s bankami, a tudíž jsme nějakým způsobem závislí na této elitě.
Takže tyto vrstvy od prostého lidu až k finanční elitě je přibližná struktura společnosti a takovou strukturu lze spatřit i v práci různých sociologů, kde nám také zároveň říkají, že je to tak, a to je vše, že nic víc není.
Ale pokud je člověk zvídavý a pozorně se podívá, vidí, že v té pyramidě něco chybí a že není tak docela kompletní.
Zkusme se podívat třeba na strukturu indiánského kmene, kde je společnost vystavěna následujícím způsobem. Dav (národ), - vůdci (vojenský vůdce, vůdce přes lov, vůdce přes zemědělství atd.) – a nad těmi všemi vůdci se nachází žrečestvo, které můžeme zakreslit jako symbol vševidoucího oka. Toto žrečestvo rozhoduje, jak se bude co dělat a proč. Říká se tomu, že určuje pro kmen KONCEPCI (strategii, koncepce = záměr) života toho kmene, jaké budou vzájemné vztahy atd. A spočívá na nich ještě jeden úkol. A to vypracování způsobu chování společnosti při vzniku (objevení se) nového faktoru prostředí, mající vliv na danou společnost. Kde oni určí, co je to za jev, jaký vliv to bude mít na společnost, jak se k tomu postavit a co je třeba udělat.
To znamená, na žrečestvu leží funkce určení konceptuálních osnov fungování dané společnosti.
Pokud se tedy vrátíme k prvnímu schématu pyramidy, vidíme, že v ní něco chybí. Máme tady regionální elitu, která realizuje praktické vedení veškeré činnosti společnosti a tato mezivrstva byla cíleně vytvořena těmi, kdo nastavují dlouhodobé cíle rozvoje každé společnosti v každém státě, a můžeme ji tedy nazývat regionální elita. Ale chybí segment, který to veškeré řízení určuje a který v žádné zemi nemůžeme najít. Práce sociologů je pouze studium davu a mezivrstvy (elit), od čehož můžeme vyvodit název davo-elitářská společnost, ale pokud má fungovat plná funkce řízení takové společnosti, někdo tuto funkci předpovědi (predikce) musí nést, určovat, jaké vztahy ve společnosti budou a co se bude propagovat.
Jak se tedy ta struktura, která tvoří ve schématu společenské pyramidy tvar chybějící špičky, objevila a jaký má vztah k druhým?
Stalo se to dávno, už ve Starověkém Egyptě. Dívá se žrec z okna, a vidí Nil. Úzký pruh úrodné země, mnoho lidí, sociální konflikty a velké sociální napětí, lidé se probíjejí lokty a navzájem se “hryžou“.
Pokud bylo takové sociální napětí v nějaké velké krajině jako třeba Rusko, tak pokud se pohádali nějací sousedé, rozešli se na jiná místa a roky o sobě neslyšeli. Nebo někdo odešel na samotu, týden si poseděl, zlost ho přešla a zase se vrátil a vše bylo jako dřív.
V Egyptě nebylo sociální napětí kam odvádět. A tak dívající se žrec, který určuje dlouhodobou strategii rozvoje společnosti, pochopil, že Země není nekonečná a jednou bude tolik lidí, že celá planeta bude osídlená jako Starověký Egypt a lidé budou k žití nutně potřebovat zdroje, kterých má Starověký Egypt nedostatek.
Žreci disponovali znalostmi o předcházejících epochách a věděli, že na území Sahary kdysi byly kvetoucí zelené lesy a následkem lidské činnosti se tam objevila poušť.
A tak tedy před žrečestvem stál úkol. Jak to udělat, aby si vzali pod kontrolu zdroje celé planety, a nedopustit bezcílné spotřebování těchto zdrojů a zachovat je do té doby, dokud žrečestvo a ti, kteří jsou potřeba, na planetě žijí?
Proto potřebovali vypracovat strategii, jak ty zdroje uchvátit, a určit koncepci, jak je využívat (kolik bude potřeba obyvatel pro podporu komfortní úrovně života těch, kdo postavili tento úkol) a aby to vydrželo co možná nejdéle. Všechny ty strategie o “zlaté miliardě“ či zlatých 500 milionech pramení právě odsud.
Zde tedy žrečestvu vyvstala otázka. Jak při styku s jinou společností (supersystémem) zachvátit zdroje této společnosti a převzít její řízení nad elitou a davem?
V první řadě musela být funkce predikce, realizovaná žrečeskou strukturou druhé společnosti zlikvidována, a proto byl vypracován systém, kdy je třeba zavést do této společnosti cizí prvek, který by byl schopen zlikvidovat žrečeskou strukturu dané země.
Kam tedy zavést takové cizorodé těleso? Do samotného žrečestva to nejde, protože ono samo zabezpečovalo funkci hlídání bezpečnosti společnosti (státu).
Do struktur regionální elity to také nejde, ta se jen tak neuskromní a nepřijme mezi sebe někoho dalšího, protože aby ten nový prvek přijala elita, je třeba, aby tu novou elitu přijalo žrečestvo.
Zůstala jim tedy jediná varianta, a to je implantovat ten cizí prvek do davu. Tam nebude považován za nepřítele a nebude identifikován jako nebezpečí, a bude schopen realizovat ten vpád (agresi).
Pro starověkou společnost byla tím “prvkem“ vždy jedna kategorie občanů a těmi byli otroci (mluvící nástroje). V té době se otroci dělili na dvě kategorie, kdy byli otroci jednak z lidu, používaní na lehčí i těžší otrocké práce, a u žrečestva se také nacházeli ve službě otroci, kteří už jen díky svému postavení disponovali vyšší úrovní vzdělání a určitými návyky, metodami a znalostmi o řízení společnosti, což byli takzvaní chrámoví otroci. A byli to tito otroci, kteří byli zavedeni do této cizí společnosti a kteří svou úrovní vzdělání převyšovali prostý lid daného supersystému (o formování takového nástroje agrese viz práce VP SSSR “Sinajský pochod“).
Při vstupu tento “prvek“ začíná svou činnost, získává si důvěru a pomalu se stává potřebným pro své majitele, dostává k dispozici mechanismy realizace řízení a začínají mezi prostým davem dělat problémy tomu řízení, které provádí regionální elita.
Cílem je proniknout do struktur regionální elity, rozpoutat problémy a z nich pramenící revoluci, která smete žrečestvo daného supersystému. Poté žrečestvo invazního supersystému nastupuje na jejich místo a začíná na strukturní úrovni řídit tento “dobytý“ stát (supersystém).
No a je třeba si ujasnit to, že tímto úderným oddílem hnaným odspodu bylo vždy Židovstvo.
Pod pojmem židovství je potřeba představit si v první řadě ideologii, ale v žádném případě ne etnickou skupinu. Proto je třeba v této rovině chápat, že se jedná o společenství na základě určité ideologické osnovy.
Židé vždy usilovali o život v takzvaných ghettech, kdy si pod pojmem ghetto můžeme představit systém kulturní izolace židů, který jim dovoluje dávat svým lidem vyšší úroveň vzdělání, budoucím kádrům revoluce, a dávat jim ZNALOSTI ŘÍZENÍ.
Na základě toho se oni dostávají na vrchol v úrovni davu a znalostmi o řízení mohou konkurovat elitě, která je ve schématu společenské pyramidy postavena vždy o stupeň výše. Dalším krokem k dosažení konečného cíle je asimilace s elitou, obsazení řídících míst a postů a vytvoření potřebných kádrů, kdy může takto nově vzniklá elita pracovat na svržení nejvýše postaveného prvku supersystému, což může být král, car, panovník atd.
Tak bylo dosaženo podmanění států a mohla se začít utvářet koncepce řízení.
Globální prediktor, který zlikvidoval žrečeské struktury ve všech zemích, začal tyto země řídit. Jak? V první řadě skrz formování KONCEPCE ŘÍZENÍ.
Koncepce řízení je pravidlo, které dominuje ve všech zemích, a je přítomno buď přes silový element, nebo přes ideologický, kdy je tato koncepce přítomna jako pseudokřesťanské / židokřesťanské náboženství.
Starý zákon a obecně Tóra, je vojenským jazykem řečeno “kodex pro důstojníky“, a Nový zákon “kodex pro vojíny“. Proto porazit na základě Nového zákona Starý zákon se nepovede, protože v Novém zákoně je založeno všechno to, co je třeba pro vyplnění Starého zákona.
Pokud jsme se tedy zorientovali v regionálních elitách, u Globálního prediktoru vzniká situace, jak řídit země a národy. Za tím účelem se vytváří určitá mezivrstva z nadstátních systémů řízení. Tato mezivrstva se také nazývá “nadstátní (nadnárodní) systémy, dávající zelenou rozhodnutí a řízení“. To jsou ony “Bilderbergské kluby“, Komise 300, zednářské lóže a celé spektrum dalších.
Účastníci těch “Komisí 300“ a podobných, jsou představitelé nadnárodních elit. A tato osnova elit se skládá z 358 rodin světa, které ovládají ½ veškerého majetku světa a kontrolují prakticky celou světovou ekonomiku.
GP tedy v určité zemi skrz regionální elitu provádí svou politiku, a nadnárodní řízení vybírá kádry do svých řad a tahají je na různé Davosy a podobně, kde jim dávají “školení“ co je třeba dělat, kde, jak atd. Školení jim dávají ty samé rodinné klanové nadstátní oligarchické struktury z 358 rodin světa a na základě toho formují politiku v určitém státě (supersystému).
To znamená, že nadnárodní elity jsou zástupci těch 358 rodin a také lidé, pracující pro jejich zájmy, implantovaní do systému státního řízení.
Ale v praktické činnosti nemá globální elita dostatek členů, aby v každé zemi obsadila všechny potřebné posty. Tím spíše, že struktury je třeba “vytahovat“ z řad regionálních elit, které budou v nadnárodních strukturách dostávat doporučení (příkazy). Proto je potřeba pracovat se všemi, a občas někoho vytáhnout nahoru a skrze něj dávat pokyny pro plnění určitého záměru v dané zemi.
Z toho vyplývá, že regionální elita ve skutečnosti nerozhoduje, je řízena na úrovni koncepce, která je představena. A tato regionální elita s ohledem na nadnárodní struktury “vpisuje“ svou zemi do daných scénářů podle svého chápání a zájmů, v interakci s ostatními zeměmi.
Diktát pravidel tak probíhá od nadnárodních elit, a ty zase realizují zájmy globálního řízení, globálního prediktoru.
Co se týká časového období bezstrukturní realizace záměru, od momentu implantace cizorodého prvku do úrovně davu, až po obsazení vrcholu dané země (supersystému) skrze regionální elity, uběhne během tohoto procesu ani ne desetiletí, ale staletí a v “řeči“ KOB se jedná o takzvaný slabý manévr, který je roztažený v čase.
Naopak do silného manévru můžeme zařadit revoluci, jejímž cílem je proniknutí z davu do struktur regionálních elit, který je mezikrokem ke svržení vrcholu daného státu (supersystému). Tento silný manévr je řízen strukturně a časový úsek čítá dny, měsíce nebo pouze několik málo let.
Vše, co bylo výše napsáno, je tedy stručný náčrt toho, jakým způsobem se liší regionální a nadnárodní elity a jak probíhá podmanění určité země, státu či supersystému, Globálním prediktorem.
