KOB a DVTŘ – nové pochopení koncepce řízení - aneb Jak se proměňuje chápání Koncepce Obecné Bezpečnosti v době, kdy koncepce začíná chápat sama sebe

29.10.2025

🜏 1. Úvod – proč je nutné mluvit o nové definici KOB

Koncepce Obecné Bezpečnosti (KOB) byla svého času převratným krokem. Přinesla jazyk, který dokázal popsat řízení společnosti ne ideologicky, ale systémově. Učila, že svět není řízen náhodou, ale podle objektivních zákonitostí – že za každým procesem stojí řízení, a za řízením úmysl.

Jenže stejně jako každá znalost, i KOB vznikla v konkrétním čase, v konkrétním prostředí a za konkrétním účelem. Byla to odpověď na krizi pozdního Sovětského svazu, který se rozpadal nejen ekonomicky, ale hlavně duchovně. Společnost ztratila orientaci a bylo třeba nabídnout nový „operační systém“ řízení – tentokrát založený nikoli na ideologii, ale na pochopení procesů.

Proto byla KOB uvolněna. Nikoliv z náhlého osvícení několika kapitánů ponorek, jak se často romanticky vypráví, ale jako řízený projekt Globálního prediktoru (GP) – konkrétně jeho červeného, evolučního křídla, které v té době hledalo, jak přivést ruskou civilizační větev k vyššímu stupni chápání, aniž by došlo ke kolapsu systému.

Byla to – řečeno otevřeně – informační vakcína. Měla posílit imunitu společnosti proti zhroucení, poskytnout jazyk, kterým lze mluvit o řízení, a přitom ji udržet v rámci řízení samotného.

Jenže dnes, o více než třicet let později, už tato definice nestačí. Dnes je třeba rozlišit KOB jako řízený produkt minulého století od KOB jako živého procesu poznání, který se stal součástí vývoje lidstva.

KOB, tak jak byla publikována v 90. letech, byla uzavřeným balíčkem vědění, připraveným pro přechod jedné epochy. Ale KOB jako proces – tedy chápání zákonitostí řízení v kontextu vývoje duše a záměru Stvořitele – se tím nezastavila. Naopak, otevřela dveře k dalšímu kroku: k pochopení, že i tato „koncepce“ byla jen etapou v evoluci vědomí.

Proto je dnes nutné mluvit o nové definici KOB – takové, která odlišuje:

·        to, co bylo řízeně uvolněno jako metodika výuky lidstva,

·        od toho, co se v člověku samém rodí jako přímé poznání zákonitostí řízení života.

Teprve toto rozlišení dává KOB její skutečný smysl: ne jako dogma, ne jako značka, ale jako most mezi poznáním rozumu a poznáním svědomí.

🜂 2. Smysl a cíl KOB

KOB nebyla vytvořena, aby se lidé naučili řídit stát, firmu či armádu. Byla vytvořena, aby se naučili řídit sebe.

Skutečný smysl KOB neleží v technologiích řízení, ale v tom, že člověku umožňuje rozpoznat, kdo v něm řídí – instinkt, emoce, rozum nebo svědomí. V tom okamžiku se z objektu řízení stává subjekt řízení, tedy spolutvůrce vlastního života.

Z tohoto pohledu KOB slouží k rozvoji vědomého řízení – učí člověka chápat procesy, rozpoznávat skryté faktory řízení a jednat v souladu se svědomím. Její cíl není moc ani kontrola, ale přiblížení člověka k odpovědnosti – k pochopení, že každý proces na Zemi je spojen s odpovědností za jeho výsledek.

🜍 KOB jako nástroj přechodu

KOB byla součástí evolučního programu Globálního prediktoru. Jejím úkolem bylo pomoci ruské civilizaci překonat rozpad SSSR a přetavit chaos v pochopení – zvednout úroveň vědomí tak, aby mohlo nastat řízení na vyšší úrovni než pouhé donucení. Měla tedy výchovný, nikoli spasitelský charakter.

Znalosti KOB byly částečně uvolněny, nikoli odhaleny. Byly poskytnuty v takové míře, aby člověk pochopil základní principy řízení, ale zůstal stále uvnitř učebního procesu. Proto je v KOB mnoho moudrosti, ale také mnoho slepoty. Je to školní učebnice, nikoli závěrečná zkouška.

🜍 KOB a DVTŘ – dvě roviny téže výuky

DVTŘ (Dostatečně všeobecná teorie řízení) je metodologické jádro KOB, ale je současně i něčím víc. Je to univerzální model řízení ve všech formách života, platný jak v sociálních systémech, tak v přírodních procesech. Zatímco KOB má historický a civilizační kontext, DVTŘ má rozměr kosmický.

Řečeno jednoduše:

KOB učí člověka, jak pochopit řízení na Zemi. DVTŘ učí, jak týmž principem řídí Stvořitel vesmír.

Proto DVTŘ přesahuje rámec KOB a zůstává platná všude – bez ohledu na čas, národ či ideologii.

🜂 Evoluční účel

KOB je součástí většího procesu – vývoje duše. Zvyšuje míru chápání a učí člověka myslet v kategoriích procesů, ne v obrazech. Kdo chápe procesy, přestává bojovat s lidmi a začíná pracovat s příčinami. To je počátek vědomého řízení v souladu se Záměrem Stvořitele.

🜏 3. Původ KOB – jiný pohled na „Dehermetizaci“

Oficiální příběh o vzniku KOB zní jako kapitola z dobrodružného románu: na konci 80. let se v Institutu USA a Kanady Akademie věd SSSR sejde skupina důstojníků podmořské flotily, která na objednávku sepíše studii o řízení světa. Práce dostane název Dehermetizace, později „Mrtvá voda“, a po rozpadu SSSR se stane základním kamenem Koncepce Obecné Bezpečnosti.

Tento příběh se vypráví už třicet let. A stejně jako u každé dobře napsané legendy – něco z něj je pravda, ale to podstatné leží jinde.

🜍 KOB jako řízeně uvolněný projekt

Když se podíváme na KOB z hlediska Plné funkce řízení, zjistíme, že její vznik dokonale naplňuje všechny etapy tohoto algoritmu: byl stanoven cíl (zachování řízení po rozpadu SSSR), vytvořen koncept (informační pole KOB), spuštěna realizace (šíření mezi inteligencí), provedena korekce (rozštěpení na různé skupiny VP SSSR) a zavedena kontrola (řízení diskurzu přes „autority“ typu Pjakin či Jefimov).

Jinými slovy – KOB byla procesně naplánována. Byla to součást širšího projektu Globálního prediktoru, konkrétně jeho červeného křídla, které hledalo evoluční cestu stabilizace euroasijského prostoru bez nutnosti dalšího kolapsu.

Byla to tedy ne konspirace, ale operace. Nikoli spontánní objev, ale řízené uvolnění znalostí, které měly v ruské společnosti vyvolat přechod z víry k pochopení – ovšem stále pod kontrolou.

🜍 Paralela s biblickou koncepcí

Když se podíváme do historie, zjistíme, že způsob zavedení KOB se až nápadně podobá zavádění biblické koncepce před dvěma tisíci lety. Tehdy, stejně jako dnes, bylo lidstvo připraveno přejít na vyšší stupeň výuky. Starý model řízení už dosluhoval, a bylo třeba vytvořit nový nástroj, který by sjednotil vědomí mas, ale přitom zachoval kontrolu z centra.

Zrod křesťanství byl proto také konspirační operací řízení – pečlivě připravenou informační injekcí, která měla duchovním jazykem stabilizovat zhroucený svět antiky. Zázraky, tajemství, pronásledování, zakázané knihy – to vše mělo vyvolat dojem pronásledované pravdy a tím přitáhnout lidi, kteří hledali vyšší smysl. Ve skutečnosti šlo o řízení v obrazech – přesně podle principů, které dnes umíme rozpoznat díky DVTŘ.

O dva tisíce let později se historie opakuje. KOB byla uvedena do oběhu podobným způsobem:

·        „tajný kolektiv“,

·        „zakázané poznání“,

·        „složitý jazyk pro zasvěcené“,

·        zákonem zakázaná Mrtvá voda.

A znovu to fungovalo – přitáhlo ty, kdo se chtěli „probudit“, ale zároveň to udrželo celý proces v kontrolovaném koridoru řízení.

Tak jako kdysi biblická koncepce otevřela epochu víry, KOB otevřela epochu rozumu spojeného se svědomím – ovšem stále pod dohledem. Obě koncepce mají stejnou strukturu:

·        vyšší moc uvolní část poznání,

·        vytvoří kolem něj příběh o zjevení,

·        a nechá lidstvo prožít etapu výuky, dokud se neuvolní další balík poznání.

Rozdíl je jen v metodě:

Biblická koncepce učila poslušnosti. KOB učí pochopení.

Ale v obou případech jde o řízení vývoje duší – v přesně načasovaných dávkách, které odpovídají úrovni chápání společnosti.

🜍 Informační „vakcína“

KOB byla vpravena do společenského organismu podobně, jako se do těla vpravuje oslabený virus. Měla naučit společnost rozpoznávat principy řízení, ale zároveň jí ponechat hranice, které zabrání, aby se člověk stal skutečně autonomním vůči systému. Znalost byla dávkována postupně, aby přinesla očistu – ale nikoli úplné osvobození.

Proto je KOB plná hlubokých principů i slepých uliček. Obsahuje perly jako DVTŘ, ale i ideologické nánosy, které ji kotví v řízeném rámci. Je to přesně ten typ poznání, který posouvá vědomí, ale nepřekračuje hru.

🜍 Dvě cesty řízení: červené a bílé křídlo

Uvnitř KOB jsou zakódovány dva modely řízení – dvě cesty, kterými GP testuje vývoj lidstva:

·        Meziregionální konglomerát – model bílého křídla, centralizace, síťová kontrola a globalizace.

·        Mnohoregionální blok – model červeného křídla, evoluční koordinace autonomních celků.

Oba modely jsou nástroje téže struktury, která hledá rovnováhu mezi řádem a svobodou. KOB tuto dualitu nepopírá – naopak ji skrývá v pojmovém aparátu, aby mohla působit na obě hemisféry civilizačního řízení současně.

🜍 Co zůstává platné

Přesto nelze KOB odmítnout. Její metodologická část – především DVTŘ – je natolik univerzální, že přesahuje původní rámec. DVTŘ popisuje principy řízení, které platí od mikrosvěta po makrosvět, od rodiny po civilizaci. V tomto smyslu je DVTŘ čistá, zatímco KOB je nosičem s příměsí.

Proto lze říci:

KOB byla nutná etapa výuky. DVTŘ je její esence.

🜍 Shrnutí

KOB nevznikla jako spontánní projev duchovního probuzení, ale jako řízený proces výuky lidstva. Z pohledu Globálního prediktoru to byl krok správným směrem – evoluční, nikoli revoluční. Z pohledu člověka, který se učí rozlišovat, to byl jen další stupeň na cestě k pochopení, že i tato znalost má svého autora a svůj záměr.

Teprve tehdy, když člověk pochopí, že KOB sama byla řízena, začne chápat skutečnou podstatu řízení.

🜂 4. KOB dnes – mezi výukou a kultem

Od smrti V. M. Zaznobina uběhlo už několik let a je zjevné, že proces, který se nazýval KOB, ztratil svůj původní tah. Na povrchu existují desítky kanálů, projektů a „koncepčních“ stránek, ale většina z nich už nešíří poznání – šíří citace. Z živého myšlení se stal soubor frází, z metodologie dogma a z přemýšlení rituál.

KOB se dnes nachází na křižovatce mezi výukou a kultem. Jedni v ní stále vidí nástroj rozvoje vědomí, druzí z ní udělali nové náboženství s vlastními svatými a kacíři. Jedni ji žijí, druzí ji uctívají. A v tom je její současné tragikomické postavení – z metodologie poznání se stala forma víry, tedy to, proti čemu sama původně bojovala.

🜍 Petrohrad, Barnaul a ostatní divadla

Po Zaznobinovi zůstalo v Rusku několik center, která se hlásí ke značce VP SSSR.Petrohrad udržuje „Zaznobinská čtení“, Barnaul vydává Pjakinovy analýzy, v Moskvě se občas objeví semináře Fondu konceptuálních technologií. Všichni hovoří o „pravé KOB“, všichni se odvolávají na ducha Zaznobina, a všichni se navzájem vylučují.

V praxi se ale nic nezměnilo – každé centrum je jen další liga v téže hře řízení. Někteří posluchači se s KOB setkávají poprvé a mají dojem, že našli „tajemství vesmíru“; jiní v ní vidí už jen další kanál propagandy. A mezi tím vším sedí malá skupina lidí, která pochopila, že původní KOB splnila svůj účel a nyní je třeba pokračovat jinak – ne v textu, ale v životě.

🜍 Proč o KOB už nikdo nebojuje

Často se říká, že o značku VP SSSR probíhá boj. Ve skutečnosti už o ni nikdo nebojuje, protože o ni nikdo nestojí. Značka je prázdná – zůstala v rukou těch, kteří ji potřebují pro vlastní business nebo pro vlastní ego. Ti ostatní – kteří KOB pochopili jako etapu vývoje vědomí – už jdou dál.

V Rusku se o KOB dnes nemluví. Nikdo ji nezná a nikoho nezajímá. Když mám možnost, ptám se lidí – většina odpoví podle své mravnosti, že ano, že o ní slyšeli. Ale je poznat, že tradičně lžou, jen aby si zachovali tvář.

Dnes existuje celá řada mluvčích, kteří se staví do role vykladačů KOB. Každý z nich oslovuje své publikum, často s upřímnou vírou, že nese světlo poznání – a přitom jen opakuje části dávno zveřejněných schémat. Z původního záměru výuky se tak stal informační proud, ve kterém se hlubší smysl ztrácí pod nánosem komentářů, interpretací a osobních ambicí.

KOB se tím nevyčerpala – jen se uzavřela jedna etapa. To, co zvenčí vypadá jako úpadek, je ve skutečnosti přechod do další fáze – tiché, nenápadné, ale mnohem hlubší práce na úrovni vědomí.

🜍 Z KOB k živému pochopení

Každá metoda výuky má své meze. Když jsou překročeny, musí žák přestat číst učebnici a začít žít její principy. KOB dnes už není cílem – je odrazovým můstkem. Z ní se rodí nový stupeň poznání – ne řízení podle metody, ale řízení v souladu se Záměrem Stvořitele.

Proto není třeba KOB bránit ani opravovat. Stačí ji pochopit jako to, čím byla – přechodovým mostem mezi věkem víry a věkem pochopení.

A kdo tím mostem přešel, už nemá důvod se ohlížet.

🜂 5. DVTŘ – živá metodologie řízení vesmíru

DVTŘ – Dostatečně všeobecná teorie řízení – bývá popisována jako „aplikační aparát KOB“. Ve skutečnosti je to však základní zákonitost existence – jazyk, kterým se vyjadřuje sám řád Stvoření.

Zatímco KOB byla určena pro společnost, DVTŘ je určena pro člověka. KOB učí chápat procesy vnějšího světa, DVTŘ učí rozpoznávat procesy vnitřní – ty, kterými člověk řídí sám sebe, své myšlenky, vztahy a činy.

🜍 DVTŘ jako mapa života

Z pohledu DVTŘ je vše, co existuje, systém – živý, dynamický a sebeřídící. Každý systém má svůj cíl, vstupy, výstupy, zpětné vazby a korekční mechanismy. Tento princip platí od mikrosvěta po vesmír. Planeta, rodina, buňka i civilizace – všechny se řídí stejnými zákony.

Proto lze říci, že DVTŘ je mapou života, univerzálním popisem způsobu, jak se jakýkoli proces rodí, rozvíjí, stabilizuje a zaniká. Kdo DVTŘ opravdu pochopí, ten už nepotřebuje návody – vidí strukturu řízení v každé situaci.

🜍 Spojení rozumu a svědomí

DVTŘ má jeden unikátní rozměr: spojuje racionální logiku s duchovní dimenzí svědomí. Popisuje řízení nejen jako technický proces, ale jako mravní vztah mezi cílem a prostředky. Tím překonává hranici, na které moderní věda ztroskotala – rozum bez mravnosti.

Z pohledu DVTŘ není možné účinně řídit nic, co je v rozporu se Záměrem Stvořitele. Protože každý proces, který se s tímto Záměrem rozchází, nese v sobě zárodek vlastní likvidace – autodestrukční zpětnou vazbu. Řídit v souladu s DVTŘ tedy znamená řídit v souladu s řádem Vesmíru, ne proti němu.

🜍 DVTŘ jako jazyk Stvořitele

Z hlediska duchovního poznání představuje DVTŘ překlad principů Stvořitelova řízení do jazyka člověka. Popisuje algoritmus, kterým Stvořitel udržuje rovnováhu bytí – vytváření, rozvoj, korekce a zachování života.

Proto DVTŘ nelze „vlastnit“ ani „učit se ji nazpaměť“. Lze ji pouze vnímat – jako hudbu, kterou je třeba slyšet v sobě. Člověk, který ji pochopí, začne žít v souzvuku s těmito zákonitostmi a stává se spolupracovníkem Stvořitele, nikoli jeho objektem řízení.

🜂 DVTŘ jako cesta vývoje duše

V konečném důsledku není DVTŘ metodologií řízení společenských procesů, ale metodologií vývoje duše. Učí člověka rozpoznávat své vnitřní zpětné vazby – svědomí, intuici, motivaci – a uvádět je do souladu s vyšším cílem.

Každý, kdo se naučí řídit sebe v souladu s těmito principy, už nepotřebuje řízení zvenčí. A právě to je smysl celé koncepční výuky:

převést člověka z řízení vnějším systémem do řízení vnitřním svědomím.

🜏 6. Nová definice KOB a DVTŘ

Svět se od devadesátých let posunul o celé epochy. Informační pole je nasycené, člověk má přístup k miliardám dat a informací, ale chybí mu základní orientace – rozlišování mezi informací, poznáním a moudrostí. A právě v tomto přechodu se znovu ukazuje význam KOB a DVTŘ – ne už jako soubor knih, ale jako živý princip myšlení.

🜂 KOB – škola rozpoznávání

Původní definice KOB zněla:

„Metodologie popisující, jak jsou řízeny sociální supersystémy, tedy společnost na naší planetě.“

Dnes ji lze rozšířit a zpřesnit:

KOB je systém znalostí, uvolněných v rámci evolučního řízení lidstva, jehož účelem je přivést člověka od víry k pochopení a tím jej připravit k vědomému řízení sebe i společnosti.

KOB není ideologie, ale etapa výuky. Je to škola rozpoznávání, která učí člověka vidět souvislosti, chápat příčiny a následky a přemýšlet v pojmech procesů. Dokud lidstvo tuto školu neabsolvuje, zůstává závislé na vnějších autoritách.

🜂 DVTŘ – univerzální zákonitost řízení

DVTŘ je jádro této výuky – popis řízení ve všech formách bytí. Její nová definice by mohla znít:

DVTŘ je univerzální model řízení živých i neživých systémů, vyjadřující způsob, jakým Stvořitel udržuje harmonii mezi rozvojem a stabilitou, a jakým může člověk tento princip uplatnit v sobě i kolem sebe.

DVTŘ není pouze teorie – je to živá metodologie. Učí člověka, že správné řízení není manipulace, ale spolupráce s vyšším řádem. A že skutečná moc spočívá v míře porozumění, nikoli v nástrojích donucení.

🜍 KOB a DVTŘ jako dvě fáze jednoho procesu

Z dnešního pohledu lze říci, že KOB a DVTŘ nejsou dvě oddělené věci, ale dvě fáze téhož vývoje poznání:

Fáze	Cíl	Charakter
KOB	Naučit člověka rozpoznávat řízení a struktury moci	Informační, společenská, přechodová
DVTŘ	Naučit člověka řídit sebe v souladu se Záměrem Stvořitele	Duchovní, univerzální, trvalá

KOB odpovídá výuce rozumu, DVTŘ výuce svědomí. Jedna bez druhé je neúplná, ale dohromady tvoří most – z řízení zvenčí k řízení zevnitř.

🜂 Úkol pro dnešního člověka

Úkolem dneška není hádat se o to, kdo je „pravý konceptuál“ nebo co přesně napsal Petrov. Úkolem dneška je přetavit KOB ve vědomí člověka – přestat ji číst jako text a začít ji žít jako princip.

Kdo to dokáže, ten už nepotřebuje vedení zvenčí, protože rozpoznává vedení uvnitř. A právě v tom spočívá skutečná bezpečnost – obecná, nikoli národní:

bezpečnost života v souladu se Záměrem Stvořitele.

🜏 7. Závěr – KOB a DVTŘ jako přechod k řízení svědomím

Každá epocha má svou metodu výuky. Biblická koncepce učila poslušnosti, KOB učí pochopení. A další stupeň, ke kterému se lidstvo nyní přibližuje, bude výuka svědomí – tedy řízení zevnitř.

Z pohledu celkového procesu řízení vývoje civilizace byla KOB nutným mezistupněm: pomohla lidstvu překročit dogmata víry, odhalila mechaniku řízení a dala lidem jazyk, kterým mohou o těchto procesech mluvit. Ale stejně jako každá školní učebnice, i tato etapa má svůj konec. Kdo ji pochopil, nepotřebuje ji obhajovat – nese ji v sobě.

🜂 Od metodologie k vnitřnímu zákonu

DVTŘ ukazuje, že princip řízení je univerzální: každý proces, od molekuly po civilizaci, prochází etapami poznání, korekce a rozvoje. Stejný princip platí i pro člověka – učí se řídit nejprve zvenčí, pak uvnitř sebe. Z metodologie se tak stává vnitřní zákon, z vědění moudrost, z poznání víra ve vyšší řád, který nepotřebuje prostředníky.

Tento přechod je neviditelný, ale zásadní: řízení z rozumu se mění v řízení ze svědomí. A v tom spočívá skutečný smysl obou koncepcí – vést člověka k bodu, kde se vědomě napojí na Záměr Stvořitele a stane se spoluautorem dalšího vývoje.

🜍 Co zůstává

Zůstává princip:

Každý v míře svého chápání pracuje na sebe, a v míře svého nechápání na toho, kdo chápe více.

Tento zákon platí stále – jen se mění jeho měřítko. Dříve určoval vztahy mezi lidmi, dnes se rozšiřuje na vztah člověka k vyššímu řízení. Kdo chápe zákonitosti života, ten už není řízen, ale spolupracuje. A kdo chápe s láskou, ten už neřídí druhé, ale pomáhá jim růst.

🕊 Závěrečné shrnutí

KOB a DVTŘ nejsou konce poznání, ale mosty k nové etapě – k řízení svědomím. Byly nutné, aby se člověk naučil vidět strukturu řízení a pochopil, že skutečná moc nevychází z hierarchie, ale z míry rozlišení a odpovědnosti.

Dnešní úkol už není číst nové texty, ale žít principy řízení – uvádět je do praxe, do vztahů, do myšlení i do tvorby. Protože svět se mění ne tehdy, když se změní vlády, ale když člověk začne řídit sám sebe podle svědomí.

A v tom spočívá nová Koncepce Obecné Bezpečnosti: ne jako teorie o světě, ale jako živá praxe života v souladu se Záměrem Stvořitele.