22. 01. 2025
12. Tajné úrovně účinnosti řízení lidí
„Nikdo se dobrým člověkem nestává náhodou“
(PLATÓN, 427–347 PŘED N. L.)
Nyní, když jsme si vysvětlili tajemství konceptuální moci a pochopili, že konceptuální moc je vlastně svévole, která může být buď mravní, nebo nemravní, pojďme si vysvětlit i to, jakými metodami se tato svévole realizuje v praxi.
Začneme nemravní svévolí, protože právě ona, právě konceptuální moc této svévole uvedla do života lidské společnosti nespravedlivou koncepci organizace života a panuje dnes na naší planetě.
Pohlaváři této nespravedlivé koncepce (globální prediktor) během mnoha staletí navymýšleli množství metod a rozličných způsobů ovládání lidí a národů. Kvůli lepší orientaci budeme tyto metody zkoumat v určitém pořadí: od jednodušších ke složitějším. Z tohoto důvodu budeme také uvádět klasifikaci těchto metod a způsobů podle úrovně jejich efektivnosti (nebo „účinnosti“). Odborně budeme „úroveň efektivnosti“ nazývat „prioritou“. První priorita bude ta nejefektivnější (ale nejpomalejší), druhá méně efektivní a poslední priorita bude ta nejméně efektivní (ale nejrychlejší). Takže zde vlastně můžeme mluvit o prioritách řízení života společnosti, zemí, národů nebo pokud to řekneme odborněji — o prioritách řízení sociálních systémů a procesů. A protože všechny tyto priority slouží ve špatných rukou už celá staletí k zotročení miliard lidí, tak je můžeme vnímat také jako systém hrozeb a nebezpečí jak pro každého člověka, tak i pro celé lidstvo.
Už jsme si vysvětlili „globalizaci“, zjistili jsme, že proces koncentrace řízení výrobních sil celého lidstva vedl k tomu, že ve 20. století se „opratě řízení“ všeho a všech na planetě Zemi soustředily do jedněch rukou — do rukou „světového zákulisí! („sil Západu“, „světové vlády“. „kulturní mafie“, globálního prediktoru). Proto i zde budeme mluvit o těch prioritách řízení (tj. metodách řízení, uspořádaných podle efektivity), které použila a používá světová mafie na ovládání celého lidstva.
Cílem používání všech těchto priorit je udržovat lidi v podřízenosti, nutit je pracovat na zájmy světové mafie. Aby všechnu špinavou a těžkou práci vykonávali otroci. Proto začala globalizátorská mafie vymýšlet tyto priority už v dávném starověku, a později je jen zdokonalovala. Pochopení těchto priorit řízení nám umožňuje pochopit i to, jakým způsobem bylo otevřené otrokářství změněno na otrokářství skryté, jakým způsobem se viditelné okovy, kterými byli otroci spoutáni, změnily na okovy neviditelné, což způsobilo, že si otrok ani neuvědomuje, že je otrokem, a dokonce má radost z toho, co ho spoutává. Dnes jsou někteří lidé „přikovaní neviditelným řetězem“ k lahvi alkoholu, jiní zase k narkotikům, někdo „sedí na zlatém řetězu“ touhy po bezpracném zisku, obohacení, jiný je spoután „ideologickými okovy“, náboženskými okovy „duchovních učení“, někdo se připoutal k „nezpochybnitelným“ faktům a historickým událostem, ke zkoumání nějakého „detailu“, kvůli čemuž odmítá vidět „celek“ a není schopen pochopit všechno to, co se kolem něj děje.
Nyní přejdeme k popisu jednotlivých priorit. Začneme od té poslední a nejméně efektivní, která ale přináší okamžité výsledky.
Silový způsob
„S bodci se dá udělat takřka vše;
jen sedět se na nich nedá.“
(NAPOLEON I. BONAPARTE)
Ten nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak přinutit člověka pro sebe pracovat, je zastrašit ho nebo na něm použít fyzické násilí. Dozorce šlehl otroka bičem po zádech, a ten hned začal lopatou „efektivněji“ pracovat. Otrokář dal pro výstrahu oběsit jednoho vzdorujícího otroka a ostatní se hned přestali bouřit. Namířil na zajatce samopal a rozkázal mu: „Kopej“ A ten kope. Ale při první příležitosti se zajatec pokusí utéct a podle možností i omráčit „vojáka se zbraní“.
I v dnešní době se používá hrubá síla k řízení procesů ve společnosti. Patří sem armáda, policie, vězeňská a justiční stráž apod. Tj. všechno, co je zvykem nazývat „silové složky“. Silou zbraní je možné dobít celé země, ale má to i vedlejší efekty. Lid podrobené země může utéct do lesů a vést partyzánský boj, okupantům může způsobit velké škody nebo je zabít. Zkrátka, hrůza bez konce!
Pokud se agresoři chtěli vyhnout vlastním škodám, tak vymysleli metodu, že poštvou proti sobě dvě znepřátelené země. Agresor se chová jako jejich spojenec, financuje a vyzbrojuje jednu nebo obě strany, v zemi vzniká chaos, který agresor využívá k tomu, aby prakticky zadarmo čerpal ze země její přírodní nebo jiné zdroje. Pomocí takových konfliktů a převratů se do zemí dají lehce dosadit zaprodané loutkové vlády, které posílají takřka zadarmo (nebo za úplatky) všechno bohatství země agresorovi, který se tváří jako jejich spojenec.
Ale tato silová metoda se často obrátí i proti samotným agresorům. Její metody jsou poměrně průhledné a lidé je často odhalí. Proto bylo potřeba hledat stabilnější metody, jak udržet lidi v podřízenosti, aby se nestavěli na odpor, nezabíjeli jeden druhého, ale by s „nadšením“ pracovali pro agresora. A takovou metodu se jim podařilo najít. Byla odpozorována ze samotného života a následně masově zaváděna.
Narkotický způsob
„Opilí a spící nerozmýšlejí vlastní hlavou.“
(RUSKÉ PŘÍSLOVÍ)
Používání alkoholických nápojů a narkotik bylo systematicky a cíleně vkládáno do kultur a tradic mnoha národů a zemí. „Na alkoholika není potřeba zbraň, jen mu trochu naleješ a děláš si s ním, co chceš!“ Samozřejmě, otroka je potřeba na alkohol nejdříve naučit, vytvořit v něm závislost, a to vyžaduje čas. S klasickými zbraněmi je to rychlejší, jen je rozdáš, zaškolíš a rozkazuješ! Zde musí mít otrokář více trpělivosti. Ale výsledek stojí za to! Otrok bude za sklenici vodky sám pro pána pracovat. Dokonce i s nadšením. Ani dozorce nebude potřeba. Otrok dostane za práci peníze, a ty vrátí otrokáři za vodku a víno. Opilý člověk si dokonce neuvědomuje, že je otrokem! Myslí jen na jedno: jak se dostat ke skleničce a opít se. Je pravda, že takto se otrok rychle „opotřebuje“, alkohol ho zničí. No a co! Vždyť venku je dost lidí, které je možné na alkohol naučit a zotročit.
Pomocí alkoholu si začali podmaňovat celé země. Takto byla dobita Amerika. Indiány naučili na alkohol a později jim darovali přístroje na pálení alkoholu i s návodem na použití. A tak se Indiáni začali opíjet a dnes ve vlastní zemi žijí zbytky (kdysi mnohamilionové populace) původních indiánských kmenů už jen v rezervacích.
Dnes se už jen málokdo zamýšlí nad tím, že globalizátoři koncem 19. století cílevědomě vedli Rusko cestou amerických Indiánů. „V roce 1872 měli 89 % všech vinařských závodů v pronájmu Židé, a v 1850-tých letech jim v guberniích zóny osídlení patřilo 76 % všech vinařských závodů, z nichž měla většina „velkoprůmyslový charakter“ (I. Oršanský ‹‹Židé v Rusku: výzkumné studie››, str. 610-611, 1. vyd., Petrohrad, 1972). (Globální prediktor a jeho služebníci osvědčené postupy nemění. V Rusku jsou v každém městě obchody, kde si každý může zakoupit destilovací přístroj a doma si pálit cokoliv. Nejdelší regály v obchodech jsou regály s alkoholem, přičemž české pivo v oblibě na 5. prioritě jasně vítězí. - Pozn. překladatele MM)
Právě v tomto období se objevily verše:
Cinkají a točí se poháry,
Mocně se nalévá víno.
V hospodě do poslední kopějky,
Odchází mužovo dobro.
Cinkají a točí se poháry,
Obchod s pijatikou roste.
Židé bohatnou a tloustnou,
Národ chudne a chřadne.
Situace byla natolik nebezpečná, že se národní uvědomělost snažila vzdorovat této cílevědomé destrukci tím, že vznikala „živelná“ hnutí za střízlivý životní styl. Jedním z takových živelných hnutí za střízlivost bylo i hnutí Jana Čurikova.
V historii se udály i takové věci, že vůdce nějakého kmene opili, a ten v alkoholickém opojení podepisoval dobyvatelům různé listiny, čímž vydal svůj lid do otroctví. Takto to bylo například i s Jelcinem.
Ale i s touto metodou vznikaly problémy. Vůdce kmene se může od alkoholu odvrátit a stejně tak i narkoman od jehly, jestliže je zde tento systém zneužívání příliš viditelný. Procesu chybí stabilita a předvídatelnost. Proto se hledaly takové metody řízení, které by byly stabilnější a zneužívání v nich méně zjevné, než silové a narkotické metody. A taková metoda se našla.
Finanční způsob
„Dejte mi právo řídit finance země
a bude mi jedno, kdo tvoří zákony.“
(MAYER ROTHSCHILD)
Takovou formou stabilního řízení se stalo půjčování peněz za úrok. Dáš vůdci kmene půjčku a úroky budou splácet ještě jeho děti či dokonce vnuci. Například naši „vůdci“ si během „perestrojky“ a „reforem“ nabrali hromady peněz za úrok. Podrobněji o tom v knize povyprávíme později. Zde jen poukážu na to podstatné. Nač je dobré, aby si země, ve které je všechno (zlato, plyn, ropa, olovo, měď, zinek, dřevo atd.), půjčovala cizí peníze? Nabrali si půjčky a kdo a kdy to splatí?
Možná si někdo řekne: „Dobře, ale to je na mezinárodní úrovni.“ Avšak stejná zbraň se používá i na „lokální úrovni“. Například hypotéka. Kupuješ byt v hodnotě 30 tisíc p. p. j. (pomyslných peněžních jednotek), ale zavazuješ se splácet tuto sumu mnoho let za úrok (např. 20 % ročně). Nakonec se ukáže, že za byt zaplatíš ne 30 tisíc p. p. j., ale 60 tisíc p. p. j. To znamená, že dobrovolně (!) svou prací živils parazita, tj. otrokáře! A kromě hypotéky existuje ještě mnoho jiných druhů úročných půjček! Vzniká tak globálně finanční pyramida, která odsává peníze jednotlivců a celých států směrem k bankéřům. Podobá se to včelímu úlu, kde tisíce včel pilně pracuje, a pouze pár „trubců“ na jejich práci parazituje. Podobně i ve společnosti. Miliony lidí se v potu své tváře namáhají na polích, v továrnách atd., a hrstka bohatých „trubců“ na jejich práci parazituje díky systému půjčování peněz za úrok, tj. díky systému lichvářství.
Výsledkem fungování tohoto systému lichvářství žije 85 % lidí na planetě (včetně Ruska) na hranici chudoby, jako by se přes jejich země prohnala válka, lidé jen tak tak přežívají z měsíce na měsíc. Ačkoli žádná válka v jejich zemi nebyla. Díky tomuto prostředku řízení jsou lidé ve společnosti „přikováni“ k penězům, protože bez peněz člověk přežít neumí. Vždyť každý člověk se v dnešní společnosti potřebuje stravovat, obléci, cestovat atd. A na to všechno jsou potřeba peníze: „A bez peněz se žije těžce.“
Ideologické, náboženské a jiné technologické způsoby
„Neber silou, ale poučováním.“
(BIAS Z PRIÉNY, 600-530 PŘED N. L.)
jeden z mudrců starověkého Řecka
Aby otroci dlouhá staletí (z pokolení na pokolení) nechápali, jak je pomocí lichvy okrádají, jak je opíjejí a narkotizují, jak je zabíjejí ve válkách gangů a mezinárodních konfliktech, tak byli otrokáři na všech úrovních nuceni otrokům neustále „vymývat mozky“ a „věšet jim na oči klapky“, tj. „teoreticky“ obhajovat správnost tohoto bezpráví, které globální mafie páchá ne celém lidstvu. K dosažení tohoto cíle „kulturní mafie“ používá metody „kulturní spolupráce“ — informační oblbování. Přičemž právě na tomto místě mafie globalizátorů naplno realizuje svůj princip řízení „rozděluj a panuj“, aby otroci neviděli hlavního viníka svých problémů. Tak je štvou proti sobě. Jedny otroky dělají vinnými v očích jiných otroků.
Dosahují toho pomocí zavádění různých náboženských kultů (pro věřící v Boha) a různých světských ideologií (pro ateisty). Jedněm (jak říká herec Leonov ve filmu „Velká přeměna“) „píší na kartičku“ „Ježíš vstal z mrtvých“, druhým „Allah akbar“, třetím „Karel Marx a Rosa Luxemburgová jsou naši svatí!“ atd. A každá skupina, skládající se z milionů lidí, „letí jako letadlo“ podle svého programu, který má nahraný v mozku. V potřebné chvíli v nich autoři těchto „programů“ cosi aktivují a „bum-bác“, „letadla“ se začínají srážet. Nejdříve srbští křesťané mlátí albánské muslimy a o něco později zase naopak. Těmito konflikty globalizátoři dosahují svých cílů. Odstraní nevhodnou hlavu státu a přivlastňují si přírodní zdroje nějaké země atd. Přitom otroci se scházejí na mítincích s vlajkami a transparenty, vyjadřují svou nespokojenost, křičí „hanba!“ atd. A ti, kteří zorganizovali tyto politické aktivisty, se nad touto „znepokojenou veřejností“ smějí. Někteří otroci berou do rukou samopaly a „bojují za práva“ Srbů, Čečenců, Kurdů, černochů atd. Přitom za tuto ideu položí i život.
Pokud v SSSR existovala jedna (ačkoli i lživá) dominantní ideologie — marxizmus a žádné rozbroje mezi lidmi nebyly, tak po roce 1991 byl zaveden jed „plurality“. Lidem řekli, že si každý může žít podle vlastních ideálů, zakládat politické strany, hnutí, organizace. A pokud se ideály neshodují? Potom bude válka.
Kromě ideologií a náboženství je v dnešní společnosti i množství „technických a informačních technologií“. V technice jsou to především počítačové technologie, technologie spojů a přenosu informací, dopravní technologie atd. Lidé si na takový „servis“ zvykli. Je to velmi rychlé a pohodlné.
Informační technologie, to jsou různé „psychotechniky“, systémy rychlého osvojení velkých objemů informace a někdy zkrátka techniky zombírování (indoktrinace) lidí s určitým cílem. Těchto informačních technologií je dnes obrovské množství a pro člověka, která neovládá metody rozlišení „co je dobré a co špatné“, co mu prospěje a co uškodí, může být velmi těžké zorientovat se v tomto kaleidoskopu technologií. Proto se takový člověk může velmi často stát jejich obětí.
Ale ani toto není ta nejsilnější zbraň. Vždyť žádné technologie, náboženství a ideologie nevznikají samy od sebe. Je potřeba je nejdříve vymyslet, zformalizovat, zasít do lidské mysli a dlouhodobě podporovat.
Chronologický (historický) a faktologický způsob
„Tradice všech mrtvých generací
doléhají na mysl živých jako noční můra.“
(KAREL MARX)
Na tvorbu a zdůvodnění věrouk, kultů, ideologií a jiných „nauk“ slouží historické mýty a legendy. Říkají nám: „Nejdůležitější jsou fakta. Fakta jsou nerozbitná“ Ve skutečnosti je to lež. Fakta jsou velmi tvárná. Na ruce máme pět prstů. Můžu vám tyto prsty ukázat jako otevřenou dlaň — uvidíte jeden obrázek. Můžu je ukázat zadní stranou ruky — obrázek bude jiný. A můžu ukázat velké kulové — obrázek bude odlišný. Všude vidíte pět prstů, ale pokaždé je vidíte jinak.
Co je to historie? Je to soubor faktů. Jedna verze historie je vyložena z pozice buddhizmu, další verze z pozice křesťanství, třetí verze z pozice islámu, a dokonce i Formenko a Nosovskij předložili vlastní verzi historie.
„Rus je křesťanská! Cyrile a Metoději, díky vám za to, že jste na Rus přinesli písmo!“ Toto tvrdí ruští křesťané. A nebylo snad na Rusi písmo před příchodem těchto dvou „svatých otců“? Bylo, a jaké! Rus měla svou vlastní kulturu. Rus byla zemí mnoha míst — „Gardarika“. Avšak „svatý“ křtitel Vladimir „krásné sluníčko“ (nemanželský syn Svjatoslava a židovky Malky) se rozhodl pokřtít ruské lidi ohněm a mečem na pseudokřesťanstvo (reálně na ariánství).
Jiní Rusové tvrdí, že „Rus je slovanská zem“. Oblékají si košile se svastikou, prastarým slovanským symbolem a jdou proti křesťanům. A proti současným vyznavačům slovanství jdou jejich dědové a otcové, pro které je svastika symbolem hitlerovského fašizmu, ačkoli Hitler tento symbol převzal od Slovanů.
V Anglii katolíci vystupují proti protestantům. V arabském světě vystupují šíité proti sunnitům.
Toto rozdělení lidí je založeno na různých historických mýtech, ve kterých se „fakta“ interpretují jinak. V Rusku se dnes lidem běžně podsouvá velké množství historických mýtů a legend. Police knihkupectví se lámou pod knihami s touto tématikou. Stoupenci různých historických mýtů se mezi sebou nesmiřitelně přou.
Samozřejmě se to dělá bezstrukturním způsobem za účasti „světového zákulisí“. „Zákulisí“ velmi dobře zná moc této zbraně! Proto nemohlo nechat tuto možnost oblbování lidí bez povšimnutí.
Uvedu příklad z vlastní praxe, kdy jsem debatoval s lidmi v Tule. Po mém vystoupení před lidmi jsem byl pozván na čaj do bytu jednoho z patriotů. Je to opravdový patriot, jeho srdce bije pro Rusko a pro Rusi. Nejenže se zajímá o okolní dění, ale také sám organizuje protesty, sám vyrábí a rozdává letáky atd. Je to velmi aktivní a energický člověk.
Ukázalo se, že žije v chruščovce – ve dvoupokojovém bytě s přilehlými místnostmi. A co mě nejen překvapilo, ale doslova ohromilo, bylo to, že celý jeho byt byl jednou obrovskou knihovnou s filozofickou a historickou literaturou patriotického zaměření, a nejen to. V tom bytě žije sám. A počínaje od vstupní chodbičky byly všechny jeho stěny obloženy policemi od podlahy až po strop. Přitom police měl snad i nad dveřmi a okny. Kuchyně stejně tak: na všech stěnách police s knihami. V jedné z místností měl uprostřed na zemi složených několik kubických metrů knih takřka do výšky člověka, a to tak, že zůstal jen úzký prostor mezi policemi na stěně a štosem knih uprostřed místnosti. Přecházet se dalo jen po obvodě. V druhé místnosti bylo něco podobného, jen tam byla také pohovka na spaní a konferenční stůl, za který jsme si sedli k čaji.
Pochopitelně, první slova byla o knihovně. Ukázalo se, že KOB se v ní nachází v plném objemu té doby (bylo to v létě 2001). A zvláštní bylo, že pán domu byl nadšený nejen z KOB, ale i z prací opačného charakteru.
Upřímně řeknu, byl jsem ohromen sečtělostí a vzdělaností tohoto člověka. Ale překvapilo a zaráželo mě jeho „přeskakování“ od tématu k tématu a jeho chybějící snaha jasně vyjádřit svůj postoj jak k samotnému tématu, tak i k jeho autorům.
Při cestě zpět do Moskvy jsem nad tím přemýšlel a najednou mě napadla myšlenka. Vždyť toto je jasný případ kaleidoskopu v hlavě člověka. On disponuje množstvím kaleidoskopického materiálu, fakty, událostmi, názory. Snaží se najít pravdu, dorazit do cíle, pochopit probíhající události. Ale nemůže. Pomyslí si, ještě přečtu tohoto autora a určitě všechno sedne na svá místa, všechno bude jasné. Tak ho přečte, ale mozaika nevzniká. Postaví na polici další knihu. A tak dále.
Proč se mu to děje? Protože se nedostal na 1. prioritu. Nedisponuje metodou, díky které by uměl správně odlišit jedno od druhého, správné od nesprávného. A takové rozlišení může poskytnout jen správné a celostní vnímání světa: „matérie-informace-míra“ plus chápání toho, že všechny procesy ve vesmíru jsou řízeny.
To znamená, že tento člověk (dobrý a upřímný patriot Ruska) je „zavalen“ faktologií, je zavalen 2. prioritou, která ho drží „na řetězu“ faktů a nedovolí mu vystoupit na 1. prioritu.
Vzdělávací způsob (metodologický)
„Nejvyšší moudrostí je rozlišovat dobro a zlo.“
(SÓKRATÉS, 470-399 PŘED N. L.)
A nakonec jsme se dostali až k té nejsilnější zbrani. Pokud se chce mít otrokář dobře, tak potřebuje, aby otroci dobře pracovali. Pokud mají otroci dobře pracovat, tak potřebují odborné znalosti pro svou práci. Jenže pokud budou mít otroci všechny znalosti, jaké má i otrokář (či dokonce větší), tak přestanou býti otroky! To znamená, že otrokům je potřeba dávat jen ty znalosti a takovým způsobem, aby rozuměli pouze tomu, co potřebují vědět pro svou práci, a aby nedisponovali plností poznání. A ještě je potřeba, aby otroci ani neměli zájem si osvojovat nové znalosti a neovládali metodologii získávání nových znalostí.
Tohoto cíle se dosahuje pomocí světového systému předškolního, školního, vysokoškolského a akademického vzdělávání. Celostní znalosti globalizátoři rozdělili na útržky a každý otrok zná jen svůj fragment znalostí. Fyzik ovládá fyziku a lyrik lyriku. Generál umí řídit vojsko a ministr dopravy zase svůj rezort. Soustružník ovládá svůj soustruh a pekař svou pec. A tak dále. Tj. „každý si svědomitě dělá svou práci“.
Ale jak, jakými metodami je řízen každý člověk a celá společnost, to lidé neví! Všichni jsou otroci, i když je jeden z nich ministrem a druhý soustružníkem.
A jaký má většina lidí postoj k získávání nových znalostí? Mladík skončí školu a řekne si: „Uf! Díky Bohu! Už se nemusím učit!“ Dívka ukončí univerzitu a řekni si: „Konečně, to mi bude stačit na celý život!“ Někdo obhájí dizertaci a řekne si: „Fajn, dosáhl jsem vrcholu!“
Ukazuje se, že hlavní nebezpečí se pro absolutní většinu lidí skrývá právě zde! Lidé 1) buď chápou jen částečně, co se ve společnosti děje, 2) nebo vůbec nechápou, jak je podvádějí, okrádají atd. Ba co víc, lidé to ani nechtějí chápat! Toto největší tajemství staroegyptských žreců jsme odhalili v 9. kapitole. Otrokář se pochopitelně zaměřuje na řešení druhého úkolu (bod č. 2).
Velmi přesně se v tomto smyslu vyjádřil Izrael Mojsejevič Metter, který ve svém románu „Pátý roh místnosti“, zveřejněném v časopise: „Něva“ č. 1 z roku 1989, zaznamenal:
„Faktů mám plno, faktů mám až po krk. Jsem však chudý metodologicky. A to je bod, kolem kterého jsme nuceni (my, myšleno Židé) držet kruhovou obranu a střílet až do posledního náboje.“
Je to tak, židovská „elita“ (a nejen ona, ale všechna „elita“) dostává množství faktologického materiálu. Ale „rozlišení“, „metodologii“ jí nedávají, což umožňuje globalizátorům držet ji pod kontrolou a ovládat ji. Takový výdaj faktologických znalostí se realizuje přes střední, vysokoškolské, a dokonce akademické vzdělávání nejen v naší zemi, ale na celém světě. Tak je nastaven vzdělávací systém.
A nyní si můžeme systematizovat všechna nebezpečí a hrozby.
Systém nebezpečí a hrozeb
„Jen paste se, ó národy!
Cti volání vás nevyruší.
Nač stádům dary svobody?
Jen řezat je neb stříhat sluší.
Jim za dědictví z rodu v rod,
Jho s rolničkou a bič jen vhod.“
(A. S. PUŠKIN)
Začnu od jednoduššího ke složitějšímu.
Nás, naše děti a vnuky zabíjejí v gangsterských „zúčtováních“, v mezinárodních konfliktech a teroristických útocích. To jsou nebezpečí 6. priority — silové.
Náš lid alkoholizují, mládež narkotizují, tráví nás zahraničními produkty se škodlivými konzervanty atd. To jsou nebezpečí 5. priority (oblbující mozek člověka) — zbraně genocidy.
Nás, každého zvlášť i celou zemi, okrádají pomocí půjček za úrok, tj. pomocí lichvářské úrokové sazby. To jsou nebezpečí 4. priority — ekonomické, finanční zbraně.
Všechny nás rozdělili do mnoha ideologických skupin, politických stran a náboženství. Jedni jsou „pro Cara!“, druzí „pro generálního tajemníka, Karla Marxe a Rosu Luxemburgovou“, třetí křičí: „Ježíš vstal z mrtvých!“ a čtvrtí křičí: „Allah akbar!“ Popichují nás proti sobě. To jsou nebezpečí 3. priority — ideologické a náboženské zbraně.
Překroutili nám Velkou historii naší země. Překroutili historii lidstva. Skrývají před lidmi poznatky o příčinách minulých a aktuálních událostí, a tím víc o metodách řízení zemí a národů na naší planetě. Lidé nejenže nechápou, že všechny události v dějinách jsou řízeny, ale většina z nich ani nechce zjistit a pochopit, jak se to dělá. To jsou nebezpečí 2. priority — historické a chronologické zbraně.
A nakonec nám dávají jen fragmenty, útržky poznání, místo celostních vědomostí. Nedávají nám ani metody osvojování si nových znalostí — metodologii. Nevychovávají v lidech od dětství potřebu učit se po celý život, potřebu neustále si rozšiřovat míru svého chápání.
Ve výsledku tak vzniká situace, že dokonce ani hlavy států nechápou, že náboženství a světské ideologie jsou nástroje na řízení lidí, celých národů a zemí. Proto dokážou vyslovit i takový názor, že „církev by měla být oddělena od státu“, tj. od financování a řízení ze strany státních orgánů. Přitom právě církevní dogmata vládnou nad myslí milionů lidí. A proto takové hlavy států nejsou úplnými pány nad děním ve vlastní zemi, ale jen prezidenty globální mafie. Podobné příklady můžeme uvést i z oblasti ekonomie, i z oblasti kultury, i z oblasti vzdělávání, i z oblasti politiky atd. Lidé si však myslí, že právě hlavy států řídí svůj lid, tj. nás, obyčejné lidi. Ale pokud samy nerozumějí globálnímu řízení, neznají metody a způsoby globálního řízení, tak jejich negramotné řízení představuje nebezpečí pro miliony lidí.
A co potom gubernátoři, primátoři, ředitelé, “velcí byznysmeni“ a ostatní manažeři. Na jejich špatné řízení doplácíme my všichni. Kvůli jejich špatnému řízení probíhá válka v Čečensku a umírají naše děti a vnuci. Jejich špatné řízení umožňuje páchat teroristické činy. Kvůli jejich špatnému řízení roste nezaměstnanost. Kvůli jejich špatnému řízení mají důchodci žebrácké důchody. Kvůli jejich špatnému řízení probíhá degradace absolutní většiny týnejdžrů a mládeže. A problém nemá konce.
Všechno toto nechápání způsobené kaleidoskopem v hlavě jsou nebezpečí 1. priority — metodologické, vzdělávací.
Milí čtenáři, před vámi na obr. 12-22 a 12-23 je zobrazen uspořádaný systém priorit řízení lidí, tj. systém nebezpečí (hrozeb):
1. priorita: metodologická.
2. priorita: chronologická, historické mýty a legendy.
3. priorita: ideologická, technologická.
4. priorita: ekonomická, finanční.
5. priorita: narkotická, zbraně genocidy.
6. priorita: silová.
Tento systém je použitelný jak na řízení celého lidstva ze strany finanční mafie globalizátorů, tak i na řízení jedné země podle nespravedlivých zákonů řízení. Nyní se, milí čtenáři, každý z vás může podívat na libovolnou situaci (vaši osobní, v zemi, ve světě), na libovolný jev nebo životní událost přes prizma jedné z uvedených priorit. Velmi dostupně v obrazné formě odhalil vliv tohoto systému na Rusko ve své písni básník a skladatel, autor a interpret svých písní – Dmitrij Poltoracký.
Humanoidé:
Vesmírem létají asteroidy,
Hledají místo, kde by spadly.
A na nich létají humanoidé,
Rádi by někoho napadli.
Nějak se rozhořelo nad Tunguzskem,
Zem se zatřásla, buď zdráv!
A sestoupilo z nebe na zemi Ruskou,
Vojsko humanoidů – zlodějů.
Ryšaví, flekatí, nosatí,
Chamtiví a rafinovaní přitom.
Na celém těle chlupatí,
S malým obřezaným chvostem.
Večer pod bílými břízami,
Svolali humanoidní elitu:
Lámou si hlavu nad otázkami,
Jakou vzít do války prioritu.
A priority, ty jsou známé,
Nejrychlejší — prostě zabíjet!
Války světové, války lokální —
Tam je možné loupit a okrádat!
Dá se krást i bez násilí,
Jen to chce více času.
Alkohol, tabák a narkomanie,
Genocida — to je skvělá priorita!
Existuje priorita dávno ověřená:
Půjčit peníze za úrok nemalý.
Všichni se zadluží až do třetího kolene,
Děti, vnuci, dokonce i králové!
Je možné rozhádat všechny konfese.
Bůh je jen jeden a konfesí plno!
Vytvářet duchovní agresi,
Rozděl a panuj v myslích.
Známe i prioritu chronologickou:
Vzít všechny archivy a přepsat,
Aby každou událost historickou,
Ruskému lidu šlo nalhat!
Lidem vzali prioritu,
Na kopci svolali kosmickou
Humanoidní elitu.
Očividně zjistili humanoidé,
Že Rusko má „mrtvou vodu“!
A na vesmírných asteroidech,
Svolali ryšavou poradu.
Od ní nečistá síla ztrácí se,
Pokud se jen kapka použije.
A člověku všechno sroste,
On potom jako nový žije!
Je to naše ruská zbraň,
S názvem „mrtvá voda“,
Kterou jsme od Boha našeho,
Získali jednou a provždy!
Takže zbytečně nám humanoidé,
Nyní hrozí velkou bídou.
Abychom očistili od nich Zemi,
Smočíme je „mrtvou vodou“!
Nyní libovolné nebezpečí můžete spojit s některou z priorit. A ať si po tomto každý odpoví na otázku: „Které nebezpečí je nebezpečnější?“
Jak nás pasou.
Stádo
Jsme stádo, jsou nás miliony hlav,
Družně se paseme a družně bečíme,
O nic jiného na světě už zájem nemáme.
Jsme stádo ovcí! Je naším osudem dav?
Když nás ženou do ohrady, běžíme poslušně.
Poslušně kráčíme, když nás ženou na pastvu.
Hlavně zůstat ve stádu! – tak náš zákon zní.
Odtrhnout se od stáda je hanba, na mou duši!
Proč nás stříhají, to moc nechápeme.
Ale stříhají všechny, tak kam se podějeme?
Ač je nám nepříjemné, co dělají s námi,
Pastýřům je dáno vládnout nad námi.
Posel nám nějaký zahlásil však,
Že v tupé stádo nás obrátil mág.
Ale nač je nám takové znění,
Že my, lidé, jsme mágem,
Změněni k nepoznání?
Tak šťavnatá je na louce křupavá tráva;
Tak chladná je v potůčku zurčící bystřina;
Nač je nám vědět o mágových intrikách,
Když sladký je spánek ve stinných houštinách?
Ano, po stranách pleská biče ozvěna.
No a co? Tak nevybočuj a drž krok!
Vždyť v ohradě je vždy nějaká odměna,
A pastýři nás střeží po celý rok.
Ale včera, přece jen, zmizeli dva berani,
A od vatry, kde pastýři se hřáli,
Nesl se pach děsivý a záhadný.
Ty berany pro hříchy jistě sežrali vlci!
A to je strašnější než mágů nevinné triky.
Jsme stádo, jsou nás miliony hlav,
Pohupujeme vypasenými břichy,
Z mágových nástrah nemáme strach.
Jsme jen ovce. Tak co s námi?
Urážlivé verše, ponižující pro normální lidi.
Ne! Náš osud není takový. Rodíme se do tohoto světa, abychom v něm žili a tvořili. Žili podle PRAVDY v souladu s BOHEM, s PŘÍRODOU a JEDEN s DRUHÝM. Tvořili DOBRO, SPRAVEDLIVOST a KRÁSU. Ale místo toho vidíme kolem sebe mnoho zla, nespravedlnosti a nepěkných věcí, které neumíme překonat. Proč? Tajemství padlo. Nyní už je odhaleno. I když jsme lidé a neměli bychom být stádem, tak celá staletí až doteď nás pásli, a pokoušejí se nás pást i nadále. A našim „pastýřům“ se to zatím docela daří. Neviditelné okovy jim umožňují nás pevně držet „na vodítku“.
Pasou nás, když nám na každém kroku lacině nabízejí moře alkoholu, abychom se opíjeli a v alkoholickém opojení nad ničím nepřemýšleli.
Pasou nás, když říkají, že narkotika v malých dávkách jsou neškodná, že jen uvolňují nervovou soustavu a pomáhají předcházet stresu, aby se naše děti staly narkomany a rychleji odešly na onen svět, uvolnivše tak „životní prostor“ pro „Bohem vyvolené“.
Pasou nás, když nás nechávají padnout na dno, abychom se zmítali v množství rodinných problémů, abychom neměli čas přemýšlet nad tím, co se ve společnosti děje.
Pasou nás, když nám ukazují, jak se „jinde“ žije a říkají, že stačí vydržet a i „zde“ to bude takové. Jen ať vydržíme a čekáme, a ať se nic nesnažíme sami dělat.
Pasou nás, když nám „házejí kosti“ s „benefity“ a „dotacemi“, abychom si nevzpomněli na to, jak nás všichni okradli rukami demokratizátorů „čubajsů“ a „gajdarů“.
Pasou nás, když nám v práci neplatí mzdu, abychom se smířili s osudem otroků (a my se i takovou práci bojíme ztratit, žijíce v naději, že nám to všechno možná jednou vyplatí).
Pasou nás, když jen malé hrstce dávají možnost bez velké námahy a na cizí úkor si dnes vytvořit domnělý blahobyt, aby nás všechny (včetně této „hrstky“) připravili o to, z čeho budeme žít zítra.
Pasou nás, když dnes naší zemi „štědře“ nabízejí různé půjčky, aby potom naše děti a vnuci za to platili nehorázné úroky.
Pasou nás, když nás oblbují mýtem o „samoregulaci“ trhu, aby tak zničili náš trh a rozšířili ten svůj.
Pasou nás, když budují finanční pyramidy komerčních bank, přes které se realizuje nadstátní řízení ekonomiky zemí a národů, aby tak mohli „legálně“ a „civilizovaně“ okrádat Rusko a z lidí dělat hlupáky na způsob „podvedených vkladatelů“ darebáka Marvodiho.
Pasou nás, když nás všechny vyzývají čestně PRACOVAT, každý na své pozici, a „mezi řádky“ předpokládají, že PŘEMÝŠLET za nás budou oni sami ve svých zištných zájmech.
Pasou nás, když říkají, že „za vším je Boží vůle“, a to i za „perestrojkovým rozvratem“ (ačkoli „bůh není Bohem nepořádku, ale harmonie“), abychom se smířili se zničením naší země a jejího lidu.
Pasou nás, když zakládají stále nové a nové politické strany a hnutí (ačkoli ani jedna z nich zatím nepředstavila ucelenou koncepci překonání nadvlády „pastýřů“), abychom ztraceni v té „hojnosti“ stran nakonec znechuceně mávli rukou a řekli, že „nás politika nezajímá“, aby tak v politice mohli zůstat jen oni – „Bohem vyvolení“.
Pasou nás, když nás nabádají vrátit se ke světlé marxistické minulosti, kde nás pásli darebáci partajokraté z nomenklatury Komunistické strany Sovětského svazu, kteří zradili SSSR a jeho lid, rozkradli zemi a stali se demokraty. Ti samí partajokraté, kteří zpočátku nepochopili, jak je jiní odstrčili od společného stranického koryta s privilegii, nyní když si uvědomili svou chybu, snaží se zorganizovat nové přerozdělování majetku ve svůj prospěch, a chtějí k tomu využít spravedlivý hněv lidu.
Pasou nás, když nás nabádají ke sjednocení se do jednoho patriotického stáda (ale všemožně se vyhýbají otázce: „Na jaké idey se sjednocovat?“), aby toto stádo mohli ve vhodný okamžik nasměrovat k „jejich“ vhodným cílům.
Pasou nás, vytahujíce z truhly stará a vytvářejíce nová a nová „duchovní“ hnutí, náboženské sekty a jiné „duchovní slepé uličky“, abychom přes tuto „duchovní“ mlhu a fata morgánu neviděli a nechápali probíhající likvidaci Ruska a jeho lidu.
Pasou nás, komentujíc imidž (obraz) všech možných lídrů- „pod-pastýřů“ (ale s nálepkou: „Made in ,ne náš‘ “), abychom nechápali pravý smysl toho, co nabízejí tito „lídři“ ve svých programech. A my je volíme, ačkoli cítíme, že jsou všechna tato „imidž“ prázdná, a všichni tito marxisté, monarchisté a liberálové se ničím od sebe neliší.
Pasou nás, když se nás snaží přesvědčit, že pořádek v zemi může udělat samotný „lídr, kterého oni poslepují ve své zednářské kuchyni a udělají z něj dalšího našeho „pastýře“ (a poté z něj udělají „obětního beránka“), jen ať se nesnažíme udělat v zemi pořádek sami.
Pasou nás, když říkají, že k dosažení blahobytu je potřeba jen přijmout určitý „zákon“, a my máme počkat, dokud nebude připraven. A potom ho přijali, a nic se nezměnilo.
Pasou nás, když nám vnucují, že je potřeba řešit množství drobných problémů a „konkrétních úkolů“, abychom se zamotali v celém tom množství problémů a nezpozorovali to hlavní. A žádné drobné problémy se neřeší a „konkrétní úkoly“ se nedaří, neboť žádné dílčí problémy nemůžou být vyřešeny, pokud neuděláme to hlavní — pokud nezměníme kurz rozvoje Ruska ze západního nespravedlivého modelu na vlastní spravedlivý kurz organizace života.
Pasou nás, když na libovolné rozhlasové stanici slyšíme zahraniční písně a cizí jazyk, abychom i s našimi dětmi postupně zapomněli vlastní melodické písně a vlastní rodný jazyk.
Pasou nás, když „ořezávají“ a zamlčují naši tisíciletí trvající historii, nejdříve z r. 998, poté z r. 1917, poté z r. 1991, abychom se stali „Ivany, co si nepamatují své předky“.
Pasou nás, když proti sobě stavějí vědu a náboženství: „materialismus“ a „idealizmus“ (ačkoli svět je jeden celek a dělit ho na části a stavět tyto části proti sobě znamená formovat v lidském vědomí schizofrenii), abychom v hlavě měli „guláš“ a nechápali, jak jsou věci navzájem propojeny.
Milí čtenáři, máte zde před sebou podrobně rozepsaný systém priorit řízení. Dal by se rozepsat ještě podrobněji podle každé priority. Ale v takto podrobném systému by se člověk, který se teprve jen začíná orientovat v základech DVTŘ, mohl ztratit v celkovém množství příkladů řízení. Proto na začátek postačí jen shrnout všechny způsoby řízení do minimálního seznamu (to je těch vzpomínaných 6 priorit řízení) a až později budeme přiřazovat různé případy, o kterých se bude mluvit, k příslušným úrovním řízení.
Pásli nás celá staletí. A páni „pastýřů“ jsou přesvědčeni, že se jim podaří pást „stádo ovcí“ i nadále. Ale jejich naděje jsou marné. V polovině 20. století se odehrála událost, kterou „páni Země“ přehlídli. Kardinálně se změnil informační stav společnosti a nyní se během života jednoho pokolení plně odkrývají mechanizmy, které světová finanční mafie používá, aby nás „pásla“ jako stádo a „stříhala“ jako ovce. „Tajné se stalo zjevným“. A lidí, kteří si uvědomují, jak byli „paseni“ a oblbováni, je stále více. Přišel čas, kdy se stádo mění na lid a říkají: „Stačilo!“
My vystřízlivíme a z jejich „informační jehly“ seskočíme. Vrátíme si zpět všechno, co nám ukradli. Místo splácení dluhů vystavíme lichvářům účet za způsobené škody. Jejich finanční parazitická pyramida se zhroutí a spadne na hlavy dnešních „pastýřů“.
Sjednotíme lid kolem Konceptuální stany „Sjednocování“, která je vyzbrojena KOB, a změníme živelný osvobozovací proces na vědomé a koordinované činy milionů čestných lidí. Blíží se hodina, kdy nečisté síly budou smyty proudem mrtvé vody z těla zdevastovaného Ruska, a kapkami, prameny a řekami živé vody znovu vzkřísíme naši vlast!
Koncepce obecné bezpečnosti umožňuje přivést celou lidskou společnost na spravedlivou koncepci organizace života. K tomu je však potřeba, aby ruku k dílu přiložili všichni lidé, kteří neztratili svědomí a pocit zodpovědnosti za budoucí pokolení. A v první řadě je potřeba si osvojit nevyhnutelné znalosti, které byly před lidmi skrývány. A právě tyto znalosti jsou popsány v KOB. Praxe nám potvrzuje, že osvojit si je může každý. A po jejich osvojení se každý bude muset rozhodnout, jak bude žít a jednat dále: zda i nadále bude otrokem, nebo se stane Člověkem!
Hodnocení stavu řízení společenských procesů
Nyní přes prizma 6 řídících priorit můžeme gramotně zhodnotit to, co se dělo s naší zemí během let „perestrojky“ a „reforem“, využivše chápání zákona času.
Kalné časy
„Kalné časy“. To je název článku Michaila Zadornova v novinách „Moskovskij Komsomolec“, ze dne 20. 03. 2005. Uvedu ho celý, protože věcně, obrazně a emočně popisuje situaci v Rusku. Je pravda, že článek nedemonstruje chápání řízení probíhajících procesů. Jako by se vše dělo „samo od sebe“. A to je obrovská chyba.
Vše se to smíchalo v tom našem pozemském domově. Vše se popletlo.
Válka se dnes nazývá mírotvornou operací. Vojáci se nazývají mírotvůrci. Mírumilovně střílejí. Mírumilovně zabíjejí. Mají mírumilovné tanky. Mírumilovné miny. Mírumilovné atomové bomby.
Demokracie vládne světu pod heslem „Kdo je proti demokracii, toho zastřelit!“
V Číně je kapitalizmus pod vedením komunistické strany.
Ale nejvíce se toho pomíchalo a popletlo v Rusku, kde ropa stoupá na ceně a lid je stále více chudší. Kde jsou dietologové obéznější, kosmetičky mají akné, cikáni se stali hackery. Kde politice se začali věnovat bývalí vedoucí laboratorií a ekonomice právníci. Člověk má pocit, že zemi neřídí, ale ohlašují její rozsudek smrti. Mluví o lidu, ale na člověka zapomínají. Jen oni mohli předat bývalé státní podniky zahraničním investorům tak, že těmto investorům zůstali dlužni.
Komici vešli do politiky, protože politici zaujali místo komiků.
Armáda se stala nebezpečnou jen v době manévrů. Vláda bojuje s důchodci. Inteligence se změnila na zájmovou skupinu. Básníci dělají byznys. Studenti pokládají za čest zaměstnat se jako číšníci. Z lingvistů se stali taxikáři, kteří klientovi zarecitují Bloka, zanotují Vivaldiho a bezchybně zanadávají ve třech jazycích.
Byznysmeni otevírají butiky svým ženám. Ty si říkají byznys-lejdy, přitom si pletou příjem se ziskem, a na velikonoční pozdrav: „Kristus vstal z mrtvých“ odpovídají: „vau!“
Umělci se dali na byznys. Popová diva koupila drůbežárnu od baletního tanečníka, kterému tato drůbežárna bránila v tanci.
Sněžné pluhy se nekazí jen v létě. Topení opravují v zimě. Internet v provincii nahradil teplou vodu. Na cigaretách píší: „Kouření škodí vašemu zdraví.“ Sponzorem sportovních akcí je pivo! Vodu s příjemnou vůní nazývají toaletní. Lékaři se učí léčit na mrtvých, ale léčí živé. Hlavními léčiteli se stali jasnovidci, kterým se od přepracování dělají modřiny pod třetím okem.
Ženy se věnují fotbalu, hokeji a boxu. Rychleji, než muži kladou pražce a zdí stěny. Každá žena se dnes s pomocí operace může stát mužem. A pokud operaci nedokončí, tak muž může i rodit a dostat za to Nobelovu cenu!
Jin a Jang se místy vyměnili. Kapesní zloděj v autobuse sáhnul ženě do kabelky, ta ho chytila za ruku, vykroutila mu ji a sama ho odvedla na milici!
Televizní zprávy otupily pocit strachu. Zpráva o nastražené bombě v restauraci už nevystraší ani návštěvníky. Na prosbu, aby okamžitě opustili restauraci, odpovídají: „Nebojte se, hned dojíme a odejdeme.“ Děti ve školách se při poplachu učí skrývat před jaderným výbuchem mezi lavicemi. Vychovatelky zůstávají ve školkách na noc pro případ, že by se objevili teroristé, aby je odehnaly. Podle instrukcí na to mají povolené použít smeták. Dopravní policie legalizuje ukradené automobily. Milice kryje bandity. Nikoho nepřekvapují zprávy: „Včera při přestřelce došlo ke srážce mezi gangem a policejním oddělením v Balašichu. Nerozdělili si území, kdo kde prodává narkotika!“
Církev obchoduje s cigaretami a pivem. Biskupové se líbají s politiky jako tajemníci krajských výborů. Lidé pochopili, že slušné výplaty se od vlády i tak nedočkají, a tak začali chodit do kostela, prosit o Boží milost — modlí se, prosí si od Boha dobré úroky v bance. Politici dávají v kostele milodary získané z úplatků.
Každý se naučil kát se: „Promiň, Pane, že jsem během půstu snědl křepelčí vajíčko.“ A to poté, co podvedl svou ženu, okradl souseda a objednal vraždu šéfa!
Bandité se stali až tak věřícími, že se snaží zamordovat své nepřátele ještě do postní neděle! A to nejdůležitější, po vyrovnání účtů honem do kostela: „Odpusť mi, Pane, opravdu! Zač, to nemůžu říct, vždyť v kostele se nad tím nepatří ani přemýšlet.“
Na Tři krále v řadě na svěcenou vodu je už od rána tlačenice těch, kteří se nemohou dočkat alkoholu.
— Kam se tlačíš, kreténe!
— Že se nestydíš, já čekám na svěcenou vodu.
— Už ses někdy podíval na svůj ksicht? Jakou svěcenou vodu, ty potřebuješ svěcený rosol!
Oligarchové si začali stavět vlastní chrámy, rozhodli se postarat o svůj posmrtný život. Liturgie ve stylu „dolby“. Elitní modlitby. Posvěcení směnek na VIP oltáři. Trasu křížové cesty si objednává sám klient. Biblické citáty v reklamě: na poliklinice – „Miluj lékaře svého!“ v obuvnictví – Každé zvěři po páru!“
Jediné, co si zachovalo svou logiku, je naše symbolika. Zejména symbol hlavní ruské politické strany „Jednotné Rusko“ – medvěd! Neuvěřitelně přesný symbol: přes léto pustoší včelí úly a ptačí hnízda; při silném křiku se lekne a uteče; v cirkusu jezdí na motorce a tancuje pro páníčka; a to hlavní – půl roku spí a cucá si vlastní tlapu! Není to snad symbol našeho života? Ne nadarmo byly během voleb na skle dveří v metru nalepeny nálepky s nadpisem „Jednotné Rusko“. A pod nimi nápis „Neopírejte se“.
V ostatních věcech se zákony logiky ztratily. Komici říkají, že televize kazí diváky, přičemž to sami v té televizi říkají.
Teplota Země se zvýšila. Začala se otáčet rychleji, jako by chtěla ze sebe setřást lidstvo, které si místy zaměnilo plus a mínus. To ho zkratovalo. Golfský proud je zmatený, neví, kam má téci. A dokonce i globální oteplování celé planety se u nás v Rusku změnilo na nevídaně chladné a zasněžené jaro, které na chvíli poprášilo a ozdobilo naše kalné časy!
Můžete se samozřejmě smát. I když to k smíchu moc není. Rozbor článku Zadornova z hlediska možné ztráty státnosti vypadá následovně:
Kalné časy se můžou změnit na smutné časy
6. priorita, silová.
Všechny silové rezorty jsou zničeny, jejich vedení demoralizováno.
Armáda a námořnictvo jsou poraženy:
— alkoholem (5. pr.) a bez války,
— touhou po bezpracném zisku mezi generalitou (4. pr.) a
— chudobou mladších důstojníků (4. pr.),
— absencí ideologie: debilní heslo „armáda je apolitická“ (3 .pr),
— zničením těch historických mýtů, které předtím existovaly (2. pr.),
— omezením vzdělání jen k poznání vojenské techniky a zákaz osvojení si metodologických znalostí (1. pr).
KGB rozčlenili, rozbili ji na několik nefunkčních struktur, zkušené specialisty vyhnali. FSB není monolitní, zaobírá se přerozdělením majetků. Ministerstvo vnitra (MV) je zkorumpováno od ministra „kazisvěta“ až do posledního řadového policisty, který se snaží uživit sebe i rodinu na úkor majitelů aut. Vrchnost MV se také zaobírá přerozdělením majetků, o čemž nám říkají v televizi.
Tak jako tak, organizovanou sílou je ministerstvo pro mimořádné situace, kde má vše pod palcem nominant Jelcinovy „rodiny“ S. K. Šojgu.
Každý solidnější regionální klan nebo firma má své tajné služby, které jsou silnější než ty státní.
Závěr je smutný. V extrémní situaci nemá kdo, ani čím chránit stát (kromě jaderných zbraní, které se staly nebezpečnými pro všechny, včetně samotného Ruska). V extrémní situaci může začít válka všech proti všem, kdy místní bandy půjdou jedna proti druhé s „odjištěnými jadernými zbraněmi“.
5. priorita, narkotizující.
Zde je situace očividná. Zemi i lidi zkrátka zalili pivem a vodkou, aby nikdo nechápal a nepřemýšlel nad tím, co se děje. Už 10-12 leté děti ve školách pijí přes přestávku „pořádné pivo“. K alkoholu se přidala i narkotika. Systém zdravotnictví je zničený. Jakmile se mezi pacienta a lékaře postavily peníze, zdravotnictví skončilo.
4. priorita, peníze, kreditně-finanční systém.
Ekonomika země je zničena. V zemi se používá jako základ zahraniční měna! Není to snad výsměch?! Země je plně závislá na světovém kreditně-finančním systému. Lidi oblbují touhou po bezpracném zisku. Vraždy kvůli penězům se staly všední věcí. Společnost se rozdělila na velmi bohaté (kterých je velmi málo) a velmi chudé (kterých je velmi mnoho). V extrémní situaci davy toužící po penězích (a na to je připravovali) budou drancovat všechny a všechno. Situace bude ještě horší, než byla v letech občanské války.
3. priorita, ideologická a technologická.
Lidé jsou rozděleni do mnoha politických stran, hnutí, náboženských a společenských organizací a sekt. Každý nosí v hlavě své problémy, v důsledku čehož jsou lidé rozděleni a je velmi těžké je sjednotit za účelem řešení společných státních úkolů.
V extrémní situaci to bude klíčovým faktorem, až každá organizace bude obhajovat vlastní ideály. V podmínkách rozvrstvení na bohaté a chudé to povede k pogromům a potokům krve.
Cílevědomá eskalace konfliktu mezi náboženskými vyznáními, a v první řadě mezi křesťany a muslimy, může roztrhat zemi na kusy.
Sjednocující ideu na státní úrovni nemáme. A to všechno v podmínkách, kdy v zemi existuje Koncepce obecné bezpečnosti! Je to trestuhodné, když nejvyšší vedení státu před národy Ruska skrývá velkou ideu, která dokáže sjednotit všechny lidi a zachránit zemi před pádem do propasti. A to se netýká jen Ruska, ale i celého lidstva.
2. priorita, historická.
Dokud do „perestrojky“ existovala, ač chybná, ale přeci jen uspořádaná představa o historických kořenech našeho lidu, tak nyní je dokonce zničena i tato představa a jako náhrada není dána žádná celistvost. Lidé se sami intuitivně pokoušejí vypátrat své historické kořeny, aby se dalo oč opřít. Tento proces velmi gramotně „osedlali“ globalizátoři a dělají vše pro to, aby i toto pátrání po vlastních kořenech přivedlo lidi k rozdělení, přičemž velmi tvrdému, které v extrémní situaci bude pracovat pro rozpad země.
1. priorita, metodologická.
Vzdělávání, věda a kultura jsou velmi zanedbané, probíhá jejich neustálá degradace. Lidé celkově „kapitalizmus“ nepřijali. Mnozí „oligarchové“ jsou připraveni v libovolný okamžik „zdrhnout“ za hranice. A někteří tam žijí už trvale a do Ruska se nevracejí.
K tomuto smutnému obrázku je potřeba ještě doplnit, že nejvyšší orgány moci v osobě prezidenta, vlády, dumy, ústavního a nejvyššího soudu a generální prokuratury katastroficky ztrácejí v očích lidu svou autoritu, ztrácejí nad zemí kontrolu.
Na pozadí oslabení Ruska ve všech oblastech se v poslední době objevují ambice jiných zemí rozčlenit naši Vlast. Jsou mezi nimi USA, Čína, Japonsko, Finsko, Německo, země islámského světa i bývalé sovětské republiky. Silné Rusko žádného z lídrů těchto krajin nepotřebuje.
Jak přestat být „ovcemi“Aby se „kalné“ časy nestaly „smutnými“
Bez ohledu na výše vykreslenou situaci v naší zemi, má dnes Rusko všechno potřebné k tomu, aby nejenže nedopustilo rozpad naší Vlasti a ztrátu státnosti, ale aby se stalo první zemí na planetě, která začne budovat spravedlivou společnost, díky čemuž se stane vzorem pro všechny národy planety.
Vždyť lidstvo dnes prožívá globální systémovou krizi, ke které ho přivedli golbalizátoři. A tito globalizátoři se snaží problémy řešit ve velké míře na úkor Ruska. Ale i kdybychom připustili, že se jim to podaří, tak stále to bude jen odkladem globální katastrofy, ke které lidstvo vede světová finanční mafie. Proto je potřeba radikální změna staré koncepce řízení na novou, která bude zahrnovat stabilní řízení společenských procesů.
Nyní si můžeme jasně představit i systém bezpečnosti, systém obecné (společné) bezpečnosti. Zde si projdeme vše naopak (obr. 12-23).
Aby celá společnost i každý člověk mohli žít v bezpečí (bez vzájemných hrozeb a nebezpečí), je na to potřeba:
1. Dát každému člověku možnost získat znalosti v celé jejich plnosti.
Dá se to udělat díky osvojení si Koncepce obecné bezpečnosti (KOB), která je teoretickou platformou naší Konceptuální strany „Sjednocování“ (KOS). V KOB jsou přístupné znalosti, které byly staletí před lidmi skrývány, kromě těch speciálně zasvěcených. Člověk, který si tyto znalosti osvojí, přestává být otrokem, už si ho nikdo nemůže omotat kolem prstu. Představte si, že skladník v obchodě vysvětluje svému zaměstnavateli příčiny vzniku bankrotů a „finančních krizí“ na světě! A podobných příkladů je už v naší zemi hodně. Tehdy budou „dozorci“ a „drobní otrokáři“ nuceni stát se stejnými jako ti, kteří si osvojili KOB a žijí podle ní, tj. obyčejnými normálními lidmi. Právě proto se „světové zákulisí“ nyní snaží zničit náš sovětský systém vzdělávání (i když ten má své nedostatky, ale už za Stalina byl vytvořen tak, aby ve školách a univerzitách dával znalosti v určité ucelené podobě).
Hlavním úkolem zajištění bezpečnosti je poskytnout všem lidem bez výjimky neomezený přístup k libovolným znalostem, a především ke znalostem o řízení.
2. Odhalit všem lidem, jak je řízena historie lidstva.
Odhalit všechny metody a způsoby tohoto řízení. Odhalit úlohu a místo každého člověka i lidstva v rozvoji biosféry planety Země. To odstraní všechny ekologické problémy a hrozby, vyřeší to mravní problémy a odvrátí mnohá další nebezpečí.
3. Zastavit rozdělování lidí na množství protiřečících si politických stran, hnutí a náboženských věrovyznání. Mnohostranický systém vytvořili globalizátorři, aby mohli realizovat svůj princip „rozděl, rozeštvávej a panuj“. Politických stran není třeba. Takto se ve společnosti odstraní množství rozporů (Bůh je jen jeden, ale víry v Boha mají být různé?). Takto předejdeme nebezpečí vedení válek na ideologickém a náboženském základě.
4. Zřeknutí se lichvářství. Půjčky už jen bez úroků. Takto to už funguje v Japonsku. Hned se tím vyřeší i problém rozvoje malého a středního byznysu. Umožní to organizovat národní hospodářství tak, že všichni lidé budou žít důstojně, v dostatku, kde se ceny budou snižovat a výplata a důchody budou růst. Podrobněji o ekonomické bezpečnosti budeme mluvit ve 14. kapitole.
5. Řešení úkolů v předcházejících třech bodech umožní lidem pochopit, že je potřeba vést střízlivý způsob života, který vyloučí z jejich života množství nebezpečí.
6. Pokud budou vyplněny všechny předcházející úkoly, tak lidé přestanou být nucení zabíjet jeden druhého ve válkách, v mezinárodních a náboženských konfliktech atd.
Pokud to vše shrneme, tak můžeme říci, že řešení všech bezpečnostních problémů v životě dnešní společnosti je možné jen za předpokladu, že bude změněna nespravedlivá koncepce organizace života lidí na planetě Zemi za spravedlivou. Zatím žijeme v tom samém starověkém otrokářském systému, který existoval i před stovkami let. Jen je dnes tento systém o mnoho skrytější a rafinovanější. Globalizátorům to umožňuje i nadále pást miliony lidí jako dobytek s lidskou tváří.
O efektivnosti a rychlosti priorit
V egyptském Luxoru se nachází muzeum pod otevřeným nebem. V něm můžete najít památný kámen, který dal postavit faraon Ramses II. v Kadeši — na místě bitvy Egypťanů s Chetity. Bitva u Kadeše se odehrála v roce 1274 před n. l. V této bitvě byla egyptské vojska totálně poražena Chetity. A faraon Ramses II. při příležitosti své porážky dal postavit památník, do kterého byla vytesána slova: „Všichni si myslí, že jsem boj s cizinci prohrál. Ale během následujících 3000 let bude každý vědět, že jsem zvítězil a zvítězím vždy!“ Smysl této věty se dá dobře pochopit, pokud se na něj podíváme přes prizma šesti priorit řízení sociálních procesů. Faraon Ramses II. byl buď do určité míry obeznámen s globálními záměry staroegyptského žrečstva, nebo jen souhlasil s jejich „autoritativním“ názorem bez hlubšího chápání věty a dal ji vytesat do kamene. A její význam je následovný.
Bitva byla prohraná na šesté, silové prioritě v „horké“ válce. Přitom na vyšších prioritách válka teprve začínala. Začínal proces podmanění si zemí a národů ne silou zbraní, ale silou informací (metodologií, historií, náboženstvími) a silou peněz. Začínal proces globalizace, jehož řízení se ujala nejvyšší kasta žreců starověkého Egypta — 22 hierofantů. K tomuto účelu si vytvořili speciální vojsko, které nebylo vyzbrojeno meči, kopími, luky a šípy, ale bylo vyzbrojeno ideologií předurčenosti panovat nad ostatními národy. Toto vojsko bylo rozděleno na „pluky“ a „divize“, na „kolony – kolena“ Izraele a následně rozptýleno po celém světě, aby si podmanilo ostatní země a národy a získalo nad nimi kontrolu pomocí zbraní všech šesti priorit, ale v první řadě 5. a 4. priority. Vyšší priority si tehdy hierofanti nechali jen pro sebe.
A samotní egyptští hierofanti se ukryli v „koleni“ Léviho a stali se levity, kteří se jako jediní z kmenů Izraele věnovali kněžské službě. Měli monopolní právo znát pravdu a ostatní mohli plnit jen to, co jim namluvili a kázali levité. Právě tito „levité“ se stali prvními členy „světové vlády“. Podrobněji si o tom řekneme v kapitole s názvem „Tajemství egregorů“.
Takže celou historii lidstva za posledních 3500 let je potřeba zkoumat přes prizma globalizace, kterou realizovala „světová vláda“ pomocí šesti priorit řízení.
Spolu jsme prozkoumali všechny priority zevšeobecněných prostředků řízení lidí. Právě tyto prostředky používá světová mafie k řízení všech společenských procesů, včetně procesu správy majetku. Z hlediska efektivity jsou všechny tyto priority seřazeny v následujícím pořadí:
1. Ovládání metodologických a řídících znalostí.
2. Chronologie, historie.
3. Ideologie, náboženství, technologie.
4. Peníze, kreditně-finanční systém.
5. Narkotika, alkohol, pomalá genocida.
6. Zbraně, hrubá síla.
Tj. první bod (priorita) je nejefektivnější a šestý bod (priorita) je nejméně efektivní. Avšak z hlediska dosažení stanovených cílů je to přesně naopak: šestý bod je nejrychlejší a první bod je nejpomalejší.
V části „Přílohy“, v kapitole „Tajemství porážky sovětské armády a námořnictva pomocí reforem“ si můžete sami najít potvrzení pro tuto klasifikaci prostředků boje z hlediska efektivity. Zatím si jako příklad rozebereme činnost abstinentských hnutí (AH) a stoupenců Megreho (anastáziovců) v Rusku.
Někdy v polovině 80. let 20. století (začátkem „perestrojky“) se v SSSR začalo aktivně rozmáhat abstinentské hnutí. Teoretické články profesora Uglova byly všemožně kopírovány a šířily se zejména v prostředí inteligence, ve vědeckém prostředí, ve vědecko-výzkumných ústavech, konstruktérských kancelářích atd. Vzdělaní odborníci chápali, že stav všeobecného pijanství, do kterého byla země uvrhnuta lehkovážným přístupem generálního tajemníka KSSS Brežněva (a Ústředního výboru KSSS, který řídil), nepovede k ničemu dobrému. Lidé byli seznamováni s děsivou statistikou alkoholizmu, s mechanizmem vlivu alkoholu na člověka. Mnozí z toho zůstávali v šoku a ptali se: „Jak to? Proč jsem o tom nevěděl dřív?“ Když však šok pominul, tak přicházela přirozená touha něco udělat, čelit tomuto zlu, zabránit likvidaci lidu.
Na vlně této osvěty lidé začali spojovat své síly, které brzy dostaly formu regionálních, a později i celosvazových abstinentských hnutí.
Avšak globalizátoři — ničitelé a uzurpátoři SSSR – Ruska — střízlivé a myslící lidi nepotřebovali. Udělali příslušná opatření a abstinentské hnutí začalo brzy potichu zanikat a dnes už o něm takřka nikdo neví, zejména mezi mládeží.
My nejsme CIA ani FSB, abychom uváděli konkrétní dokumenty, seznamy tajných pracovníků těchto služeb, peněžní sumy vyplacené „vlivným agentům“ a jiné „věcné důkazy“. Faktem je však to, že abstinentské hnutí zaniklo a přestalo bojovat za střízlivost lidí, výsledkem čehož se pití alkoholu nejenže nesnížilo, ale ještě se přidala narkomanie, o jejíž existenci v dobách SSSR věděli jen „vyvolení“. Většina lidí o narkotikách neměla ani ponětí. A dnes v Rusku všichni rodiče bez výjimky žijí ve strachu z toho, že jejich děti můžou skončit na drogách, protože v celé zemi od velkých měst až po malé obce jsou cíleně rozšiřovány mezi mládeží, počínaje od žáků základních škol.
Všechno jsou to fakta a „věcné důkazy“, které bude jen sotva někdo zpochybňovat. A tyto „věcné důkazy“ svědčí o tom, že abstinentské hnutí Ruska prohrálo boj o ustanovení v zemi střízlivého životního stylu a bylo totálně poraženo globalizátory.
A co bylo příčinou?
Příčina spočívala v tom, že předsedové (v první řadě, a to je hlavní) a členové abstinentského hnutí nebojovali s příčinou, ale jen s následky pití a narkomanie. Ti, kteří znají šest úrovní efektivnosti prostředků řízení lidí a společnosti, musí chápat, že pití alkoholu a narkomanie jsou prostředky AŽ páté úrovně řízení. A efektivnost prostředků páté úrovně je podporována všemi čtyřmi vyššími úrovněmi řízení:
4. úroveň – peníze, lichvářství, touha po bohatství a lehkém zisku.
3. úroveň – oblbování lidí přes náboženské kulty, ideologie, psychotechniky atd.
2. úroveň – ospravedlňování dnešních událostí a chování se lidí naší doby historickými „fakty a událostmi“ („Zábava Rusi je pití, nemůžeme bez toho žít“ atd.).
1. úroveň – udržování lidí v takovém stavu, přičemž tito lidé vůbec nevidí souvislosti mezi všemi jevy a událostmi probíhajícími ve světě (včetně událostí, které se dějí jim osobně). Stručně se takový stav nazývá „kaleidoskop“ nebo „guláš v hlavě“.
Takže předsedové abstinentského hnutí v Rusku prakticky celý svůj boj zredukovali na odloučení alkoholiků od pití a jejich následné přeprogramování na střízlivý životní styl. To je samozřejmě dobře! Ale neochota používat ve svém boji s alkoholem vyšší priority jim nakonec nedovolila rozvinout svůj úspěch na samotné 5. úrovni (prioritě). Například tito „borci“, kteří odnaučovali lidi od alkoholu a směrovali je na cestu střízlivosti, to dělali za peníze. Pro tyto „borce“ bylo tedy výhodné, aby alkoholiků bylo stále více, protože na zvyšování počtu alkoholiků záviselo i zvyšování jejich honorářů. A tak v boji se „zeleným vínově-vodkovým hadem“ začal potichu vítězit „zelený papírový had“ — peníze.
A v boji se „zeleným hadem“,
vítězí „had“.
(Z LIDOVÉ PÍSNĚ Z OBDOBÍ STAGNACE)
Tato porážka „borců“ za střízlivost na 4. finanční úrovni byla zajištěna ze 3. ideologické úrovně. Předsedové abstinentského hnutí z nějakého důvodu (?) projevili zarážející (?) nechápání úkolů ideologií, stran a náboženství v otázce výchovy lidí a skrz to i jejich řízení. Během všech těch let se posouvali od neuznávání ideologií a stran jako takových (přitom neuznávání ideologie je také ideologie, a jaká!) až po sjednocení ateizmu (marxismu-leninizmu) a teizmu (pseudokřesťanství). To v praxi vyústilo zpočátku k odmítání účasti v politickém životě. U předsedů hnutí tehdy vyvstala otázka: jak realizovat své ideály střízlivosti? Jestliže se v naší společnosti všechny životní ideály realizují přes zákony, a zákony vymýšlejí poslanci státní dumy a poslanci jsou zvoleni ve volbách do státní dumy a do voleb kandidují úplně konkrétní lidé, kteří chápou, že sami nic nedokáží, a proto vstupují do různých politických stran (vycházejíc ze svých životních ideálů) – tak se předsedové abstinentského hnutí zpočátku pokoušeli realizovat své ideály přes nějakou stranu. A ačkoli je pravda, že by chtěli všechny politické strany ulovit do svých sítí abstinující voliče, tak pro všechny (zdůrazňuji: pro všechny) politické strany byly ideály střízlivosti nepřijatelné jak z důvodu stranických ideálů a pohledů na život, tak i z toho důvodu, že pokud tyto strany ohlásí boj za střízlivost, tak ztratí všechny pijící voliče, kterých je o mnoho více než abstinentů. Předsedové hnutí, kteří si to zjevně uvědomili, se z nějakého důvodu (?) rozhodli podporovat Komunistickou stranu Ruské federace a zároveň pseudokřesťanství!
Avšak podpořit naši Konceptuální stranu „Sjednocování“, která jako jediná v celé zemi propaguje střízlivý životní styl, což je jasně a srozumitelně vyjádřeno i v programu KSS, předsedové abstinentského hnutí po celá ta léta z nějakého důvodu (?) kategoricky odmítají.
Co je příčinou tohoto odmítání, je nám úplně jasné, ale o tom později.
Je potřeba ovšem dodat, že mnoha čestným, slušným, upřímným a odvážným lidem v abstinentském hnutí ke cti slouží fakt, že neposlechli své předsedy, a po pochopení teoretických základů programu KSS vstoupili do jejích řad (a vstupují dodnes).
Navzdory tomu je potřeba uznat, že škoda, kterou společnému dílu osvobození naší Vlasti od nemilosrdného informačního jařma způsobil předseda abstinentského hnutí Ždanov svým odmítáním spolupráce s KSS, je značná.
A nyní o Megreho vyhlášení ze dne 01.09.2006, ve kterém fakticky otevřeně vyzývá všechny stoupence hnutí „Anastázie“ a „Zvonící cedry Ruska“, aby se vzdali samotné účasti na společenském životě a praktické realizace ideálů, načrtnutých v sérii knih o Anastázii, a podpořili stranu „Jednotné Rusko“.
Na základě uvedené krátké analýzy o rozvoji a vyhasínání Abstinentského hnutí (AH) můžeme vidět něco podobného i v Hnutí stoupenců Anastázie (HSA).
V polovině 90. let 20. století se objevila první kniha o Anastázii a přitáhla pozornost obrovského množství mravně čistých a střízlivých lidí. Tito lidé nacházeli jeden druhého a sjednocovali se. Hledali způsoby, jak prakticky realizovat ty životní ideály, které byly popsány Anastázií v Megreho knihách. Během všech těch let vycházely stále nové a nové knihy o Anastázii ze série „Zvonící cedry Ruska“. Počet jejich stoupenců rostl každým rokem.
Těžkosti, s kterými se setkali nadšenci usilující o praktickou realizaci plánu organizace života podle těchto knih, byly neuvěřitelně složité. Málokomu se podařilo získat do vlastnictví hektar půdy a postavit na něm dům. Ale dokonce i ti, kterým se to podařilo, narazili na existenční problémy, žijíc v podmínkách bez zaměstnání, bez stabilního dopravního spojení atd. Sám jsem viděl osamělé domy, stojící daleko od obcí, měst a dopravních komunikací, v kterých nejenže skutečně žili příznivci HSA, ale viděl jsem i zpustlé a nedostavěné domy. Během všech těch let jsem mluvil s velkým množstvím nejrůznějších lidí. A pokud z nich ještě na začátku bylo cítit nadšení a horlivá snaha zrealizovat ideály popsané Anastázií, tak musím přiznat, že v posledních letech se s takovým nadšením potkávám stále méně. Kromě toho, mnozí zůstávají rozčarováni a přestávají věřit, že se jim jejich plány podaří naplnit.
Tato situace před několika lety podnítila aktivisty HSA hledat způsoby řešení stanovených úkolů. Podobně jako aktivisté AH si uvědomili, že životní ideály se v naší společnosti realizují pomocí zákonů. Zákony vymýšlejí poslanci státní dumy. Poslanci jsou voleni ve volbách. Kandidáty na poslance můžou navrhovat jen oficiální politické strany. A tak dále. To znamená, že byli nuceni se osobně účastnit života společnosti prostřednictvím stranických struktur. Vyvstala otázka, kterou politickou stranu podpořit. A podobně, jako to bylo u AH, mnohé strany by chtěly získat voliče HSA, ale ty životní ideály, které hlásá Anastázie, byly pro všechny tyto strany nepřijatelné. A hlavní problém spočívá v tom, že Anastázia otevřeně mluví o existenci Boha, a lídři všech těchto stran chápou, že pokud o tom budou otevřeně mluvit, tak je nepodpoří všichni bezbožní ateističtí voliči, kterých je v naší zemi o mnoho více než těch, kteří v Boha věří (ale „nevěří Bohu“). A většinu těch, kteří věří v Boha, tvoří křesťané – věřící v biblická dogmata.
A pokud vezmeme do úvahy i Megreho vyjádření, že „Ježíše Krista je potřeba sejmout z kříže“, čímž sáhl na hlavní dogma Nového zákona, tak o podpoře „anastáziovců“ kteroukoliv politickou stranou nemůže být ani řeči, protože v takovém případě by tato strana vystoupila proti „tradičním věroukám“, konkrétně proti Ruské pravoslavné církvi (RPC). Právě z tohoto důvodu dostali všichni stoupenci Anastázie nálepku „sektáři“.
A víte, co je překvapující? I Megre, podobně jako Ždanov z AH, odmítl vyjádřit podporu straně, která jako jediná v naší zemi otevřeně mluví o existenci Boha, tvrdí, že Ježíš Kristus není Bůh, ale velký prorok, která ve svém programu mluví o nutnosti žít v domech typu usedlosti, a na svém posledním sjezdu vnesla do programu nový bod, v kterém otevřeně mluví o nutnosti vyčlenění pro život a bydlení minimálně 1 hektaru země.
To znamená, že Megre odmítá vyjádřit svou podporu straně, která ve svém programu otevřeně hlásá hlavní, klíčové (!) teze učení samotné Anastázie! Přitom bez toho všeho, co dává KOB (a to je v první řadě DVTŘ), tyto hlavní, klíčové teze nebude možné realizovat. Bez sjednocení těchto „hlavních klíčových tezí“ a KOB, je všechno to, co hlásá Megre, jen modifikací učení Pol-Pota.
Pol-Pot studoval ve Francii. Tam ho oslovilo učení jeho krajana budhisty, které začal realizovat ve své vlasti. Rolnické komuny měly žít v souladu s přírodou, být blíže k půdě.
Kambodžu však napadli Vietnamci, kteří měli organizovanější, strukturovanější a disciplinovanější armádu. A Kambodžané ve vesnicích měli jen nejednotné oddíly slabě připravených Khmerů. Pol-Pot nakonec utekl do Číny, a jeho země prolila potoky krve.
Jednou jsem navštívil osadu „Rodnoe“ ve Vladimirské oblasti, a zeptal jsem se hlavy této osady, co že bude dělat, až jednoho krásného dne přijde k jeho osadě „Hans“ na buldozeru a řekne mu: „Schnell, schnell, to je má zem!“, tak mi odpověděl, že se něco takového nemůže stát, po čemž ho rozbolela hlava. No, a co zde naděláš?
Je potřeba si říci, že mnoha anastáziovcům, kteří pronikli do základů KOB, slouží ke cti, že i bez Megreho výzvy pochopili nutnost spojení se všech zdravě myslících lidí a přidali se k nám. A tento proces je stále silnější.
Díky čemu Rusko zvítězí nad „světovým zákulisím“
Hlavní závěr této kapitoly DVTŘ o prioritách řízení spočívá v následujícím. Pokud spolu bojují dva sociální systémy, a jeden z nich zvítězí nad tím druhým v některé ze jmenovaných priorit, tak poražený systém může všechno zvrátit a zvítězit sám nad tím prvním systémem jen tehdy, pokud bude bojovat na vyšších prioritách, než jsou ty, které proti němu byly použity. Pokud bude poražený systém bojovat jen těmi prostředky, které protivník použil proti němu, tak se výhry nedočká. A vítěz mu ani nedá šanci tyto prostředky proti němu použít. Milí čtenáři, zkuste sami pouvažovat o pravděpodobnosti výhry v různých kombinacích použití priorit řízení a sami dojdete ke stejnému závěru.
V našem konkrétním případě byl proti SSSR-Rusku vykonán útok na 4. finanční prioritě a na 3. ideologické prioritě. Proto snahy lídrů dnešního Ruska posilnit ekonomiku a finance v podmínkách dané globální politiky, vykonávané globalizátory na 4. prioritě, nepovedou k úspěchu. Co se týče 3. priority – ideologie, tak naši reformátoři zkázy ji stále ještě hledají a nijak nemůžou najít. Proč? Protože všechny známé ideologie jsou výplodem jedné jediné koncepce řízení zemí a národů, založené na principu „rozděl a panuj“. Proto ať už se kremelští vůdci vyzbrojí jakoukoliv existující ideologií, tak tato ideologie bude i tak jen nástrojem v rukou globalizátorů, a oni už s tímto nástrojem umí zacházet ve svém zájmu.
Proto, ať už bychom dělali cokoliv, východisko máme jen jedno. Pokud chceme zvítězit nad „silami Západu“, tak vůči jejich systému, jakož i vůči vlastnímu sociálnímu systému je potřeba používat první dvě priority – metodologickou a chronologickou. Kvůli tomu bude nutné ohlásit i novou koncepci řízení lidstva podle principu „sjednocuj a tvoř“, tj. ohlásit koncepci spravedlnosti. Proč je důležité ji ohlásit? Vždyť by se to dalo možná udělat i v tichosti, nenápadně, tajně. Ale jednání „potají“ k úspěchu nepovede, protože lidé doma ani v zahraničí nebudou takové jednání a jeho cíle chápat, a takovou vládu nebudou podporovat.
Naše „elita“ si nepřeje nastolení spravedlnosti, protože to odstraňuje davo-„elitarizmus“ a brání „elitě“ i nadále parazitovat na práci ostatních lidí. To je důvod, proč ji naše „elita“, která dobře zná všechny základní teoretické teze KOB, skrývá. Problémy Ruska se neúspěšně snaží vyřešit na nižších prioritách, a o vyšších mlčí. Ale, jak ukázalo celé toto období „reforem“, nic z toho se jim nedaří (a nikdy ani nepodaří).
Východisko je jen jedno. Lidé si musí samostatně osvojit znalosti KOB a začít aktivně vstupovat do řízení všech společenských procesů. Skeptikům připomenu, že proces řízení spočívá v určitém informačním vlivu na lidi. A KDO vykonává tento „určitý“ informační vliv — je už věc druhá. Vzpomeňte si na bezstrukturní řízení. Všechno je to podrobně popsáno v programu Konceptuální strany „Sjednocování“.
Je to celkem reálné a dá se toho dosáhnout poměrně rychle. Vážení čtenáři, „projděme si nomenklaturu“, jak říkával hrdina v jednom z filmů ze stalinského období.
Na 6. prioritě jsme toho už hodně ztratili. Ale mnohé se i zachovalo. Máme zbraně jaderného zastrašování. Ty chrání Rusko před vojenskou porážkou.
Na 5. prioritě při obrovském množství alkoholiků a narkomanů přibývá stále více lidí, kteří úplně přestali pít alkohol a kouřit tabák.
Na 4. prioritě kromě rozbité ekonomiky existuje v zemi i obrovský potenciál nejnovějších technologií, který existoval už v minulosti, ale nebyl realizován kvůli „přemoudrému vedení ÚV KSSS“, což také přivedlo SSSR k vědecko-technické zaostalosti. Pokud bude celý tento potenciál zrealizován, tak se Rusko ihned dostane na první světové příčky.
Na 3. prioritě náš lid už v roce 1917 překonal idealistický ateizmus, překonal farářštinu. Vždyť samotní lidé drancovali kostely. Ať už by dnes demokratizátoři říkali cokoliv, lidé tehdy viděli, že faráři říkají z kazatelny jedno, a v životě se chovají úplně jinak: opíjejí se, jí za tři a věnují se smilstvu.
Je všeobecně známo, že moudrost libovolného lidu se ukrývá v jeho bylinách, pohádkách, příslovích, pořekadlech, a dokonce i ve vtipech. A v době před revolucí se mezi lidmi šířil takový vtip.
V jedné dědině v kostele byl ryšavý farář. Jednou se mu ztratila kráva. V těch dobách kráva představovala hotový majetek. Přešel měsíc, dva, a kráva nikde, zmizela.
Na nedělní bohoslužbu přijde do kostela ruský muž, rolník Ivan. A během zpovědi, kdy je potřeba se knězi vyznat z hříchů, aby se „přimluvil“ u Boha za „jejich odpuštění“, Ivan faráři řekne:
̶ „Báťuško, prosím tě, promiň mi hříšnému. To já jsem ukradl krávu. Přimluv se ze mě u Boha, ať mi odpustí tento hřích.“
Farář se pochopitelně rozhořčil:
̶ „Ivane, jak jsi to mohl udělat?! Vždyť krást je veliký hřích!“
A Ivan mu odpovídá:
̶ „Vím, báťuško, že je to hřích. Ale mám velkou rodinu. Sedm malých dětí a všechny chtějí jíst.“
Farář říká:
̶ „No dobře, Ivane. Přimluvím se za tebe u Boha. Ale krávu mi vrať.“
Ivan mu odpovídá:
̶ „Báťuško, ale tvoje kráva už není. Snědli jsme ji. Něco z ní jsem prodal a koupil dětem obuv. Už zkrátka není.“
Co farář udělá? Jak bude kompenzovat ztrátu? Jak z Ivana dostane alespoň něco nazpět za chybějící krávu?
Zde čtenářům připomenu, že zpověď probíhá mezi čtyřma očima: hříšník je s knězem sám, nikdo nesmí slyšet, z čeho se hříšník zpovídá. A obsah zpovědi zůstává „zpovědním tajemstvím“, které kněz nesmí porušit. Takže neexistují žádní svědci. Farář i Ivan si to dobře uvědomovali. Ale farář svědky potřeboval, aby přes soud alespoň něco dostal od Ivana nazpět. Tehdy mu farář řekl:
̶ „Dobře, Ivane. Bůh ti tvůj hřích odpustí, pokud po skončení dnešní bohoslužby po mém závěrečném kázání vystoupíš před lidi a řekneš jim celou pravdu.“
Farář si myslel, že je Ivan hloupý a nepochopil farářovu chytrost. Ivan mlčel, potichu se vzdálil a čekal, až skončí bohoslužba.
Ta posléze skončila, farář z kazatelny přednesl své kázání a na závěr říká:
̶ „A nyní, moji milí věřící, k vám promluví Ivan. Pozorně si ho vyslechněte, všechno, co řekne, je čistá pravda! Pojď sem, Ivane.“
Ivan přišel, vstoupil na kazatelnu, otočil se tváří k věřícím v kostele a silným hlasem řekl:
̶ „Přísahám před vámi na Krista Boha, že vám říkám čistou pravdu. A ta pravda spočívá v tom, že všechny ryšavé děti v naší dědině jsou od našeho ryšavého faráře!“
Z tohoto vtipu vyplývá, že není potřeba ruský lid považovat za hloupý, za takový, který před rokem 1917 nic nechápal a nic nechápe ani dnes během „reforem“.
A v roce 1991 náš lid překonal a odvrhl i materialistický ateizmus, odvrhl bezbožný materialismus. Lidé před „revolucí v roce 1991“ viděli, že straničtí lídři říkají na tribunách jedno, a v životě se chovají úplně jinak. Právě proto v srpnu 1991 nikdo z 20 milionů „stranických borců KSSS“ nepohnul ani prstem, aby se přidal na stranu GKČP! A o nestranících nemá smysl ani mluvit.
Z toho na 3. prioritě vyplývá, že náš lid odmítl 2 druhy ateizmu:
— idealistický ateizmus (víra v pohádky Bible) v r. 1917.
— materialistický ateizmus (víra, že Bůh neexistuje) v r. 1991.
Proto je dnes náš lid (jako žádný jiný lid na světě) připraven přijmout pravdivé poznatky o Bohu, o jeho existenci, a o nutnosti činů, o kterých mluví KOB a program Konceptuální strany „Sjednocování“.
A na 2. prioritě? Kdo byl v SSSR před takzvanou „perestrojkou“ nejpopulárnějším spisovatelem? V. S. Pikul! Četli ho všichni! Ve svých dílech dával lidem historickou informaci. Tj. lidé si osvojovali znalosti 2. priority. Stačilo málo a sovětský lid by vystoupil i na 1. prioritu!
Globalizátoři si toho všimli. To byl, mimochodem, jeden z důvodů, proč začali spěchat se začátkem „perestrojky“ a mnoho věci nezohlednili.
Jak vidíte, milí čtenáři, není všechno tak beznadějné, jak by se na první pohled zdálo.
Je potřeba si uvědomit i to, že na použití 1. a 2. priority nejsou potřeba žádné mimořádné finance ani „investice“. Je potřeba jen v zemi rozběhnout širokou diskuzi o základech KOB ve všech médiích, zejména v televizi. Kromě toho je potřeba zařadit kurz DVTŘ do obyčejných programů všech vysokých škol, a vyučovat základy DVTŘ i na nižších stupních škol.
Co se týče světové úrovně, tak je potřeba začít diskutovat o všech teoretických ustanoveních KOB na světové úrovni: mezinárodní konference, semináře, kulaté stoly atd.
Všechna teoretická ustanovení a praktické návrhy KOB a Konceptuální strany „Sjednocování“ budou mít podporu všech takzvaných „chudých“ zemí třetího světa, islámských zemí, Číny, Indie, Japonska. Informační zbraň 1. a 2. priority začne svou TVOŘIVOU práci po celém světě. Pokud to nebudou dělat naši vůdci v Kremlu, tak to budeme dělat my sami (a už jsme začali).
Uskutečnit všechny tyto plány může jedině Rusko. Jen Rusko a jeho lid jsou připraveni na tuto misi z výše uvedených důvodů překonání dvou typů ateizmu.
Kromě toho, Rusko je ještě stále soběstačnou zemí, která disponuje všemi složkami výrobních sfér života lidí napříč celým spektrem. Právě proto globalizátoři tak spěchají s rozčleněním Ruska, jak předtím rozčlenili SSSR.
Velmi dlhe ale vystizne.....Dakujem. Viola Carol