Zkrácený kurz – Základy sociologie – Hlava 23. O ekonomickém zajištění společenského rozvoje a politiky státu a kapitola Závěrem

20. 12. 2025 JK

Hlava 23. O ekonomickém zajištění společenského rozvoje a politiky státu (str. 388).

V těchto šesti dílech studijního kurzu Základy sociologie nebyla probrána problematika organizace ekonomického zajištění života obyvatelstva, společenského rozvoje a politiky státu v souladu s Koncepcí obecné bezpečnosti. Tato tématika je osvětlena v již nejednou dříve zmiňované monografii „Ekonomika inovačního rozvoje, Řídicí základy ekonomické teorie“, kde je v jedné práci zkoncentrován obsah různých prací Vnitřního prediktoru SSSR věnovaných ekonomické problematice. Jejím účelem bylo vypracování uceleného textu pro pochopení vzájemných spojitostí ekonomiky a mimoekonomických aspektů života společnosti, takže obsahuje i mnohé z toho, co je v tomto kurzu.

Navíc je řada otázek řízení administrativně izolovaného podniku podle plné funkce (problematika úrovně mikroekonomiky) rozebrána v již dávno zveřejněné práci Vnitřního prediktoru SSSR – Kultura administrativní činnosti. A co se týká otázek, které v ní nebyly probrány, je nutné uznat, že v ekonomické vědě států s tržní ekonomikou byla problematika řízení podniků analyzována dostatečně podrobně a zevrubně, přičemž mnohé z toho, o čem pojednává literatura tohoto druhu, je podepřeno dlouholetou praxí fungování podniků, které si dokázaly stabilně udržovat svou rentabilitu v konkurenčním prostředí vnitrostátních i světových trhů. Je však také nutno si uvědomovat, že přenos organizačních principů a schémat řídicích postupů z jedné kultury do druhé nezaručuje v jiném kulturním prostředí takový výsledek, jakého bylo více či méně úspěšně dosahováno ve výchozí kultuře, neboť se projevuje vliv neformalizovaných aspektů psychodynamiky společnosti. Navíc je mnohé z toho, co se týká mikroúrovně organizace národního hospodářství, podmíněno „finančním klimatem“, který je na makroúrovni vytvářen státem nebo nadstátní lichvářskou korporací, jež si uzurpovala bankovnictví v globálních měřítcích; a také odvětvovou specifikou a přírodně-zeměpisnými okolnostmi. Proto je možné cizí získané zkušenosti, které prokázaly svou úspěšnost v jednom kulturním prostředí a v jedné zeměpisné lokalizaci s jejími specifickými přírodními podmínkami, přenášet do jiného kulturního prostředí pouze po jejich tvůrčím uzpůsobení s ohledem na psychodynamiku vlastní společnosti, „finanční klima“ a přírodní podmínky. A v řadě případů prostě nemohou být přeneseny dříve, než bude u lidí zformováno a dostatečně široce rozšířeno chápání světa a behaviorální návyky pro ně potřebné. A jestliže se navíc v chápání světa a behaviorálních návycích tohoto druhu projevuje mravně-etická degradace, není takový přenos vůbec na místě. V takovém případě je zapotřebí najít jiné řešení organizačně-ekonomických úkolů.

S ohledem na výše uvedené v této kapitole, má Vnitřní prediktor SSSR za to, že není zapotřebí formovat ještě další jeden nebo dva díly kurzu Základů sociologie za účelem výkladu ekonomické problematiky.

Takže už zbývá jen probrat otázku místa a poslání Koncepce obecné bezpečnosti v životě Ruska a globální civilizace.

Závěrem - (str. 390)

Dějiny šíření Koncepce obecné bezpečnosti v Rusku i za jeho hranicemi od roku 1987 do současné doby svědčí o tom, že zdaleka ne všem je po chuti.

Věnovat se těm výhradám směřovaným na Vnitřní prediktor SSSR a Koncepci obecné bezpečnosti, které se dají shrnout frází, jež je nyní na internetu velice populární: „Uf, to je na mne příliš dlouhé…“, nemá smysl. Ti, kteří se dívají na televizi a klipy, a přemýšlejí ve větách složených ze tří – pěti slov (i když je, jako někteří jiní, nemusí navíc prokládat parazitními vulgárnostmi), jsou odsouzeni žít pod nadvládou těch, kteří si přečetli některé, svým obsahem a formou výkladu dost specifické tlusté knihy. „Žít“ takto se rozhodli buď oni sami, nebo to za ně udělali jejich rodiče a z moci této v minulosti učiněné volby se většina z nich z různých důvodů nedokáže vymanit do konce svých dnů, neboť cítit Život a přemýšlet abstraktně-logicky a procesně-obrazně, tj. koordinovaně oběma hemisférami je to, k čemu nebyli od dětství vedeni; a zatěžovat se tím ve své tělesné dospělosti už nemají zájem…

Ostatní motivy odmítání Koncepce jsou různorodé, ale ty statisticky nejčastější mohou být vyjádřeny následovně:

To, co je vyloženo v materiálech Koncepce, neodpovídá předsudkům, které si lidé již stačili vypracovat, přičemž mnozí z nich si je ve své psychice povýšili na Zjevení Bohem daná (věřící v Boha všech konfesí), nebo na „vědeckou“ pravdu „v poslední instanci“ (nepokrytí ateisté, kteří získali své vzdělání na „prestižních vysokých školách“). Takže Koncepci ti první vnímají jako satanismus a ti druzí jako pseudovědecké nesmysly.

Nu, co k tomu dodat? — Například že to, co bylo vyloženo v materiálech Koncepce do současné doby, neodpovídá předsudkům účastníků Vnitřního prediktoru SSSR, pod jejichž nadvládou oni sami žili do okamžiku, kdy se v roce 1987 pustili usilovně do této práce. A vadí to snad? Pracujeme a žijeme dál, ale již s kvalitativně jinou osobnostní kulturou vnímání světa, psychické činnosti a s jiným chápáním světa.

Teď předpokládejme, že Vnitřní prediktor SSSR vůbec nevzniknul, takže se Koncepce obecné bezpečnosti v kultuře nevyskytuje. Co nám potom zbývá? V takovém případě jsou v našem životě zcela nesporně (i když ne pro všechny) přítomny čtyři okolnosti:

1. Množství známých i neznámých problémů ukrývajících se za slovy „globální biosféricko-sociální (ekologická) krize“, přičemž samotnou skutečnost její existence a prohlubování této krize někteří představitelé vědecké oficiální i polooficiální vědy popírají.

2. Koncepce udržitelného rozvoje byla sice v Rio de Janeiro na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 vyhlášena, ale za celých těch uplynulých 24 let ta takzvaná „světová věda“, ani oficiální a polooficiální věda nějakého jednoho státu, nebyla schopna vypracovat žádné vědecko-metodologické zajištění státního a podnikatelského řízení, aby mohla začít být uváděna do života v měřítku států i v globálním měřítku. A bez takovéhoto vědecko-metodologického zajištění řízení představuje Koncepce udržitelného rozvoje jen prázdné prohlášení o dobrých záměrech. Nic nového nepřinesla ani rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 25.9.2015 č. 70/1 Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030: Jedná se opět jen o deklaraci, jejíž uvedení do života není podloženo vědecko-metodologickým zajištěním sociálně-ekonomického řízení, ani vzděláním stávajících politiků a vysokých manažerů. I když je v ní vytyčeno 17 skutečně aktuálních cílů biosféricko-sociálně-ekonomického rozvoje a vyhlášeno 169 úkolů, které musí být pro dosažení těchto cílů vyřešeny. Nejsou v ní však uvedeny žádné odkazy na vědecko-metodologické zajištění, které by umožňovalo řešit obsažené úkoly a dosáhnout tak ohlášených cílů. Takže se to má tak, že nevypracované vědecko-metodologické zajištění sociálního řízení se nemůže stát součástí vzdělávacích standardů základního, středního a vysokoškolského vzdělání, a především toho sociálně-řídícího. V důsledku toho nemohou být politici ani podnikatelé v této věci kompetentní, i kdyby jejich záměry byly ušlechtilé, a proto nemohou vyřešit problémy uvedené v bodu 1. No a vytvářet vědecko-metodologické zajištění pro uvádění Koncepce udržitelného rozvoje do života samostatně nemohou kvůli své pracovní vytíženosti, neboť jsou zavaleni různým byrokratismem, pohlceni intrikami a korupcí vyvolávanou především masovou omezeností, která je systémovým faktorem (viz kapitola 19.3 – Díl 5 tohoto kurzu), takže jim na to nezbývá dost volného času ani sil.

3. Máme tu religiózní konfese a jejich věrouky, z nichž ty nejstarší existují po dobu několika tisíciletí (ztotožňujeme-li se s obecně přijímanou chronologií), a někdy i stovky tisíc let (za předpokladu, že některé z nich přešly do kultury současné globální civilizace z kultury předešlé – předpotopní globální civilizace, která zanikla přibližně před třinácti tisíci lety). A žádná z těchto konfesí po celá staletí neudělala nic pro to, aby vyřešila problémy zmíněné v bodu 1, stejně jako se o to nesnaží ani nyní, přičemž mnohé z těch problémů narůstaly za nečinného přihlížení stoupenců, a především věrozvěstů a šiřitelů těchto konfesí, a v řadě případů dokonce vlivem jejich cílevědomé činnosti a jejích vedlejších účinků (to poslední platí především pro judaismus, křesťanství a islám ve všech jejich podobách). Takže jsou tu všechny důvody pro to, aby nad vchody do všech jejich chrámů byla uvedena Kristova slova: Proč mne oslovujete: „Pane! Pane! Aniž činíte, co říkám? (Lukáš, 6:46).

4. Kromě toho tu je čtvrtý fakt – ten experiment Yaleovy univerzity zmiňovaný ve 4. dílu (kapitola 13.1 – Díl 4 tohoto kurzu), ve kterém učili opice druhu malpa kapucínská používat „peníze“ a dokázali tím, že opomineme-li technosféru a hospodářskou činnost lidské civilizace, je takové stádo kapucínů v mnohých situacích svým chováním od liberálně-buržoazní společnosti statisticky neodlišitelné. A přečteme-li si práce etologů o chování dalších smečko-stádních opic, tak zjistíme, že v nich velmi často poukazují na analogické chování lidí, které není ničím jiným než projevem „slabé“ „vrozené morálky“ všech smečko-stádních opic, ke kterým biologicky patří i druh Člověk rozumný. Toto téma bylo pojednáno v hlavě 20 a v Části 3 tohoto kurzu: A opičí „vrozená morálka“ umocněná technosférou nebo magií v rukách lidí, jež nedosáhli kvalit Člověka, může vést jen k jednomuÞ k sebevraždě civilizace.

Dosažení tohoto výsledku je jen otázkou času zbývajícího do vyčerpání Božího dopuštění vymezeného lidem, kteří přebývají v moci šaleb a klamu, pro jejich chybování a tvrdohlavé lpění na své pravdě.

Takže:

- Při přívrženectví k věroukám tradičních konfesí,

- při absenci vědecko-metodologického zajištění státního a podnikatelského řízení v souladu s Koncepcí udržitelného rozvoje vyhlášené OSN v roce 1992 a s rezolucí Valného shromáždění OSN ze dne 25.9.2015 - 70/1 Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030,

- nebudou-li ve všech státech světa vzdělávací standardy, a především ty v oblasti sociálně-řídícího charakteru, odpovídat „výzvám doby“ (komplexu známých a zatím neodhalených problémů ukrývajících se za slovy „globální biosféricko-sociální (ekologická) krize),

- při potlačování živé nábožnosti lidí rituály a nucenou vnitrokorporátní disciplínou tradičních konfesí, netradičních sekt a světské společnosti podřízené právnímu systému,

— stojí lidstvo před následujícím „menu“ s nabídkou možností, jak může globální civilizace spáchat sebevraždu:

1. Degradace současné biosféry až do určitého „bodu bifurkace / zvratu“, po kterém se v biosféře náhle změní její druhová sestava a potravní řetězce, což povede k tomu, že v takto katastrofálně proměněné biosféře nezbyde ekologická nika pro opici druhu Člověk rozumný. Tuto variantu zániku civilizace Američané vymodelovali v průběhu experimentu Biosféra 2, který prováděli v letech 1986 – 1998 (viz kapitola 13.1 – Díl 4 tohoto kurzu), přestože sami zřejmě vůbec nepochopili, co to vlastně bylo za model.

2. Další globální válka, která zlikviduje globální a regionální infrastruktury a velké množství lidí i s jejich znalostmi a návyky, čímž dojde k přerušení rozvoje současné civilizace na současných historicky zformovaných principech. V závislosti na síle a intenzitě použití stávajících a zatím ještě neznámých druhů zbraní bude v té či oné míře poškozena i biosféra a planeta; povede to buď ke krachu současné biosféry (následky viz předchozí bod 1.) nebo dokonce k poškození planety v závislosti na tom, na jaké vývojové úrovni se budou nacházet zbraně v době vzplanutí války.

3. Technogenní katastrofa, ve které únik energie nebo látek vražedných pro biocenózy povede ke zhroucení současné biosféry, takže pro opici druhu Člověk rozumný ve zbytkové biosféře nezůstane ekologická nika stejně jako ve variantě bodu 1.

4. Biologická degenerace lidí pod vlivem zostřující se globální biosféricko-sociální ekologické krize, v jejímž důsledku následná pokolení nebudou schopna pojmout kulturu nastřádanou předky, natož aby ji byla schopna dále rozvíjet. V takovém případě je nevyhnutelný „pád“ globální civilizace do minulosti – a to možná až do „doby kamenné“, v závislosti na závažnosti poškození genetického mechanismu. Z hlediska biologie bude tato varianta nevyhnutelně doprovázena epidemiemi a pandemiemi (včetně genetických onemocnění), které medicína nedokáže zvládnout.

5. Překonání globální biosféricko-sociální (ekologické) krize cestou vytvoření vědecko-metodologického zajištění a realizace Koncepce udržitelného rozvoje vyhlášené OSN v roce 1992 a potvrzené rezolucí Valného shromáždění OSN ze dne 25.9.2015 - 70/1 Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030; vytvoření na tomto základě jednotné „světové vlády“, které budou podřízeny všechny regiony planety ve všech aspektech svého života; likvidace nebezpečí vzniku válek a organizované zločinnosti, včetně terorismu; vybudování globální společnosti zaručeného spotřebního blahobytu v důsledku přechodu od kultury, ve které statisticky převládá zvířecí typ struktury psychiky, ke kultuře, ve které statisticky převládá typ psychiky zombie-biorobota. Takovýto projekt budoucnosti tradiční tradice křesťanského a islámského vyznání připisují osobě nazývající se Antikrist, za kterého mnozí jejich představitelé považují příchod judaistického „Mašiacha“ (Mesiáše). Výsledkem realizace takového projektu budoucnosti bude biologická degenerace a krach civilizace podle bodu 4. z tohoto „menu možných katastrof“, jen v důsledku jiné příčiny; život v takovém „spotřebitelském ráji“ zablokuje mechanismus přirozeného výběru (viz Příloha č. 7 tohoto dílu), což doširoka otevře dveře biologické degeneraci se všemi následky z toho vyplývajícími.

6. „Komplexní katastrofa“ tvořící určitý „koktejl“ ze vzájemně zkombinovaných dříve vyjmenovaných „základních variant“.

Je jasné, že pro ty, kteří nezastávají postoj: „Po nás potopa“, jsou vyhlídky výše uvedeného „menu možných katastrof“ nepřijatelné. Jenže odmítání nepřijatelné množiny variant tohoto výběru, neznamená odmítnutí každé jednotlivé varianty ani odmítnutí varianty „komplexní katastrofy“; a už vůbec to neznamená znemožnit nepřijatelné možnosti ani potlačit rozvoj nepřijatelných tendencí, neboť to by vyžadovalo vynaložení cílevědomého úsilí umožňujícího vyvést systém z nepřijatelného režimu jeho samořízení.

Tj. odmítnutí nepřijatelných variant jakéhokoliv „menu“, nejde vyřešit odmítnutím si vybrat z nabízeného a zvolit si tak neurčitost, nad jejímž vyřešením budou pracovat jiné subjekty; nebo která se bude řešit „sama o sobě“ v důsledku automatické realizace objektivních zákonitostí, jimž je v rámci Hierarchicky nejvyššího všezahrnujícího řízení podřízena existence objektu řízení (v daném případě je jím globální civilizace a všechny kultury, ze kterých se skládá).

Podle našeho názoru Koncepce obecné bezpečnosti jako taková – za podmínek jejího: 1) Dalšího rozvoje, 2) šíření ve společnosti v Rusku i za hranicemi, 3) zavedení do školního programu základních, středních a vysokých škol, 4) zavedení do oblasti globální, vnější a vnitřní politiky, 5) zavedení do oblasti ekonomiky – představuje reálnou, pro život způsobilou alternativu k výše uvedenému „menu možných katastrof“.

A proto jestliže se Koncepce v té podobě, v jaké vznikla ve výsledku činnosti Vnitřního prediktoru SSSR do současné doby, někomu nelíbí, zůstává v případě jejího odmítání sám o samotě s výše uvedeným „menu možných katastrof“ a nejasnou budoucností, kterou svým řízením budou formovat jiní, takže se stane nechtěným rukojmím okolností, přestože se mu to může jevit tak, že „cesty Boží jsou nevyzpytatelné“, že se jedná o „zkoušku pevnosti jeho víry“ (hierarchům své konfese – což také jde mimo jeho chápání).

- Pokud takovému člověku toto menu katastrof nevadí, je to právo jeho volby, ovšem s jejími následky se v budoucnu střetne a v konečném důsledku se za ni bude zodpovídat i Bohu.

- Pokud se mu takovýto stav věcí nelíbí, stejně jako se mu nelíbí Koncepce, musí vypracovat alternativu nejen k výše uvedenému „menu možných katastrof“, ale i ke Koncepci obecné bezpečnosti vypracované Vnitřním prediktorem SSSR, která se tímto pro něj stává dalším bodem tohoto „menu možných katastrof“. V opačném případě se stane rukojmím okolností, které sám nedokáže řídit a v konečném důsledku se z toho bude zodpovídat Bohu.

Koncepci obecné bezpečnosti je možné vyjádřit dvěma větami:

- „Komunismus“, „ráj na Zemi“, „Království Boží“ – všeobecný blahobyt ve spravedlnosti – není určen pro „banderlogy“.

- Chcete-li žít lidsky, sami se stávejte Lidmi a pomáhejte v tom i ostatním.

A ať už by bylo napsáno cokoliv, pomlouvači a nevolníci svých předsudků, kteří se vzdali své intelektuální síly a vůle, to stejně dál budou pomlouvat a překrucovat, aniž by byli schopni vnímat proud událostí Života. A to platí i pro jejich vztah ke Koncepci obecné bezpečnosti a činnosti Vnitřního prediktoru SSSR.

(Poznámka JK: Hlavu 23 a také kapitolu Závěrem jsem pro srovnání odcitoval bez jakýchkoliv korekcí či úprav z mojí strany, pouze jsem vynechal obsáhlé poznámky pod čarou, jako to dělám ve většině případů. K vysvětlení svého názoru na výše uvedený text odkazuji na své dvě nejobsáhlejší poznámky, a sice ve zkrácené verzi kapitoly 8.1 o nové monoteistické verzi víry a ve zkrácené verzi kapitoly 21.4.1 o podstatě bolševismu, v jejímž závěru jsem definoval bohemismus jako možnou alternativu bolševismu: „Bohemismus je filozofický směr zaměřený na hledání, nalézání, šíření a uvádění do života pravdy o řízení kulturně svébytných společností a celého lidstva s využitím Dostatečně všeobecné teorie řízení a s cílem nastolení spravedlnosti na planetě Zemi“. Z uvedeného vyplývá, že se jako většina materialistických ateistů nespoléhám na Hierarchicky nejvyšší všezahrnující řízení, jemuž je podle výše citovaného textu podřízena existence objektu řízení, jímž je globální civilizace a všechny kultury, ze kterých se skládá.

Kromě toho si myslím, že autoři kurzu Základy sociologie udělali chybu, když více nerozvinuli Hlavu 23 věnovanou ekonomické problematice, tzn. 4. prioritě zobecněných prostředků řízení/zbraní, přičemž jen konstatovali, že to nepovažují za potřebné a čtenáře odkázali na jiné „tlusté knihy“. Mám za to, že z tohoto důvodu je možné kurz Základy sociologie považovat za neúplný. Navíc podle mne v tomto kurzu chybí Hlava 24, která by se věnovala zdravé výživě lidí a zejména pak potenciálně nebezpečným doplňkům výživy, což je v dnešní době velmi důležité téma, jež je v šestidílném kurzu zcela opomenuto.

Naproti tomu souhlasím s konstatováním autorů na konci kapitoly Závěrem o tom, že Koncepce obecné bezpečnosti /KOB/ jako taková představuje reálnou a pro život způsobilou alternativu k výše uvedenému „menu možných katastrof“, které planetě Zemi hrozí, nicméně jsem současně přesvědčen o tom, že je třeba KOB kriticky studovat a zkoumat ji podle principu „praxe je kritériem pravdy“, který platí bez jakékoliv výjimky. A právě o to jsem se ve svých poznámkách ve Zkrácené verzi kurzu Základy sociologie snažil!).

________________________________________________________________________

Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.

Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.

pokračování bude následovat

předchozí části