19. Supersystémy a tajemství autosynchronizace

21. 12. 2025

„Přemýšlíme, jak sami sebe řídíme.

Politická autokracie se stala metodou našeho myšlení.

Svévole se přestěhovala ze zákoníku do našeho mozku.“

(V. O. KLUČEVSKIJ)

    Základní představa o supersystémech

    Na obrázku 12-50 je znázorněn fragment supersystému.

Obrázek 12-50

V tomto fragmentu je zobrazeno jen několik prvků (E1 až E5), ale supersystém může ve skutečnosti obsahovat neomezené množství prvků.

    Přitom pro supersystém musí platit, že:

1.     Všechny prvky musí být funkčně analogické (tj. musí být alespoň částečně nahraditelné jeden druhým).

2.     Každý z prvků musí být schopen si zapamatovat přijatou informaci pravděpodobnostním způsobem. Písmeno „P“ na zobrazeném schématu označuje „paměť“ prvku. „Pravděpodobnostním způsobem“ znamená, že některé prvky si zapamatují všechnu informaci (kterou přijaly od jiného prvku), jiné si zapamatují jen část informace a některé si nezapamatují nic.

3.     Každý z prvků dokáže tuto informaci odevzdávat i jiným prvkům a dělá to také pravděpodobnostním způsobem. To znamená, že někdo odevzdá informaci celou a přesně, jiný ji odevzdá jen „přibližně“ a někdo ji nemusí odevzdat vůbec.

    Ze schématu na obrázku vyplývá, že mezi všemi prvky probíhá přímá i zpětná vazba (všimněte si šipky mezi prvky).

4.     Chování všech prvků se určuje jejich vnitřním informačním stavem. Myslím, že toto by čtenářům mělo být jasné. Pod „informačním stavem“ se myslí i velikost informace v paměti prvku, i obsah této informace, i vzájemné propojení mezi jednotlivými informačními bloky atd.

5.     Všechny prvky se dokáží řídit samy na základě informace, kterou mají v paměti. To znamená, že co bylo do „prvku“ vloženo, to také může dělat. Samořízení je na schématu zobrazeno jako „SŘ“ se šipkou.

6.     Každý prvek se dá řídit i zvenčí, protože všechny prvky můžou přijímat informaci do své paměti. Vzpomeňte si na všeobecné schéma řízení.

7.     Každý z prvků může řídit i jiné prvky, protože každý prvek dokáže odevzdávat informaci ze své paměti dalším prvkům.

    Všech sedm bodů spolu definuje to, co nazýváme supersystém. V překladu z angličtiny „supersystém“ znamená „velký systém“. Tento termín se používá k označení složitých počítačových systémů používaných k řízení nějakých složitých procesů nebo systémů. Například k řízení kosmických aparátů nebo k řízení procesu přípravy a vyslání rakety i s kosmickými zařízeními na palubě.

    Ale čtenáři si jistě všimli, že pod pojmem supersystém můžeme chápat i lidskou společnost (celé lidstvo nebo jen jeho část: stát, národ, oblast, město, politickou stranu). A skutečně, v ní každý člověk představuje „prvek“, který disponuje „pamětí“, na jejímž základě se „sám řídí“. Člověk odevzdává informaci jiným lidem, což znamená, že „je řídí“ (řízení je informační proces). Člověk přijímá informaci od jiných lidí, což znamená, že tohoto člověka „řídí jiní“.

    Proto se všechny známé teze, které se používají k popisu práce v „technických supersystémech, dají použít i k popisu práce v „lidských“ supersystémech. V dalším textu budeme mluvit jen o „lidských“ supersystémech.

    Podrobně se procesem probíhajícím v supersystémech budeme zaobírat v samostatné kapitole. Zatím se zaměříme jen na jeden, ale velmi důležitý proces.

    Supersystém a bezstrukturní řízení

    Už jsme si říkali o třech způsobech řízení (strukturním, bezstrukturním a kombinovaném). Vzpomeňte si na „tajemství nahého císaře“, na zvěsti, o nichž jsme mluvili dříve.

    Nyní se znovu vrátíme k bezstrukturnímu způsobu řízení, ale už s hlubší úrovní chápání. Co se děje v supersystému, když se jeden nebo několik „prvků“ dozví něco nového? Začnou tuto novinku odevzdávat dalším prvkům, a ty zase dalším atd. S přihlédnutím na to, že toto odevzdávání probíhá „pravděpodobnostním způsobem“. Tato nová informace, která vstupuje do paměti „prvků“, určitým způsobem mění i jejich informační stav, což způsobuje změnu chování prvků (vzpomeňte si na trojjednotu: matérie-informace-míra). V konečném důsledku se všechny „prvky“ supersystému začínají chovat trochu jinak, než se chovaly před přijetím této novinky. To znamená, že se změnil informační stav celého supersystému, tj. celé společnosti (města, oblasti, národa, státu, celého lidstva).

    Odborně by výše uvedené znělo následovně:

    Oběžníkové¹⁰² šíření informace s sebou přináší,

—    pravděpodobnostní předurčenost změny informačního stavu paměti prvků supersystému, 

—    což zase vede ke změně statistických charakteristik jejich samořízení.

    Čehož se také snažily dosáhnout tou speciálně připravenou informací, kterou nechaly záměrně kolovat v supersystému.

    Z toho vyplývá, že pokud chcete v chování společnosti něco změnit, tak je potřeba nejdříve vytvořit informaci, která bude schopna „obrátit“ lidskou mysl potřebným směrem. Potom ji je potřeba „podstrčit“ všem prvkům najednou (přes rádio, televizi) nebo nějaké části (a dále to už půjde „samo od sebe“). Následně bude všechno záviset na kvalitě vytvořené informace a rychlosti jejího šíření v prostředí „prvků“ supersystému.

    Odborně to bude znít následovně:

    POKUD je šíření informace a její informační dopad stabilně předvídatelný ve statistickém smyslu (tj. generuje předvídatelnou statistiku jevu),

    POTÉ je možné bezstrukturní řízení této množiny prvků i její bezstrukturní samořízení.

    V TAKOVÉM PŘÍPADĚ je pravděpodobné (od 0 do 1), že neadresné kolování speciálního informačního modulu (například KSB) mezi prvky supersystému povede k tomu, že se prvky supersystému (na základě samořízení) za přijatelnou dobu zformují do struktury zaměřené na dosažení vektoru cílů odpovídajících uvedenému speciálnímu informačnímu modulu, přičemž vektor chyby v tomto nově vzniklém procesu řízení nepřekročí přípustné meze.

    Takovým způsobem ze sebe množství analogických prvků při bezstrukturním řízení statisticky vytváří uzavřené systémy, které odpovídají: 1) zadanému vektoru cílů a 2) vektoru chyb s přípustnými hodnotami.

    V této slovní poučce jsme jako příklad informačního modulu kolujícího v supersystému uvedli KSB. Můžeme diskutovat o kvalitě a efektivitě osvojení si samostatné informace KSB, o „přijatelné době“, o „vektoru chyby“, ale nikdo by neměl mít pochybnosti, že proces opravdu běží. Co se týče kvality, efektivity, rychlosti, vektoru chyby, tak to vše závisí na nás (na všech „prvcích“ supersystému), na naší práci, na dovednosti korigovat cíle a metody pro jejich dosažení.

Strukturní a bezstrukturní způsob řízení

v supersystémech

    Shrňme si ty nejdůležitější aspekty obou způsobů řízení.

    Strukturní způsob.

—    Struktura z prvků supersystému se vytváří ještě před začátkem řízení samotného procesu.

—    Architektura struktury a základna prvků (personál) se nemění.

—    Řídící informace se šíří adresně, ke konkrétním prvkům.

    Bezstrukturní způsob.

—    Struktura není stavěna konkrétním lidem ještě před začátkem řídícího procesu formou rozkazu, jak je tomu při strukturním způsobu.

—    Struktura vzniká spontánně (z vlastní iniciativy lidí) na základě statistické předurčenosti během procesu řízení, což je zajištěno neadresným šířením určité informace v cílové skupině lidí.

    Jako příklad si můžeme uvést zavedení pseudokřesťanství na Rusi. Nejdříve začaly kolovat „zvěsti“, o což se postarali vyslanci z Byzance, a až poté začaly vznikat „církevní farnosti“, „občiny“, „bratrstva“ atd.

Obrázek 12-51

    Při takto formovaných strukturách množina prvků (v kterých probíhá řízení) sama představuje:

—    i uzavřený systém, jehož architektura se během procesu řízení mění (vzniká i hierarchické uspořádání prvků).

—    I prostředí, které samo v sobě vytváří struktury během procesu samořízení.

    Bezstrukturní řízení je vlastně řízením statistických charakteristik masových jevů na základě pravděpodobnostních předurčeností uchovávání, šíření a zpracování informací, panujících nad množinou prvků supersystému.

    Velmi dobrým příkladem bezstrukturního řízení je autobus bez průvodčího, kde sami cestující platí za lístek do kasičky. Vzpomeňte si, v celém SSSR byly takové autobusy, kde se za jednu jízdu platilo 5 kopějek.

    Cíle takového řízení byly:

1.     Vybírání poplatků za jízdu.

2.     Rozdávání lístků.

3.     Informování o zastávkách.

    Koncepce řízení byla následující:

—    příjímání peněz, rozměňování drobných

—    výdaj lístků

—    kontrola, aby nebyli černí pasažéři

—    konzultace cestujících ohledně zastávek.

    Toto všechno dělala skupina cestujících sama. Při strukturním řízení toto všechno dělá průvodčí. I když je jen jeden, považuje se za „strukturu“.

    Na tomto příkladu si můžeme vysvětlit i to, co je to „subjektivita“ při hodnocení kvality řízení (o čemž jsme mluvili už dříve). Subjektivita je podmíněna tím, jakýma očima se díváme na daný proces:

—    očima dopravního podniku,

—    očima města,

—    očima státu.

    Pokud vám více záleží na tom, aby si co nejvíce cestujících koupilo lístek a nevznikaly chyby při oznamování zastávek, tak je lepší průvodčí.

    Pokud vám více záleží na zisku dopravního podniku, tak v případě, pokud úspora na platu průvodčího kompenzuje ztráty způsobené „černými pasažéry“, potom je lepší princip samoobsluhy bez průvodčího.

Obrázek 12-52

  Pokud se na to všechno podíváme očima státu, vlády, tak vyrábět a rozdávat cestovní lístky:

—    Je zbytečné plýtvání přírodních zdrojů.

—    Papír na lístek, který se po jízdě vyhodí, znečišťuje prostředí.

—    Na výrobu lístků je potřeba pracovní čas, dřevo, energie.

—    Je potřeba platit mzdu revizorům.

    Pokud jízdu uděláme bezplatnou, a výplatu řidičům dopravního podniku budeme platit ze speciálního fondu z rozpočtu, který bude financován z příslušných daní, tak všechny „problémy“ zmizí¹⁰³. Ale to už bude jiná koncepce organizace života.

    Autosynchronizace

    U masových jevů, které probíhají v přírodě na různých úrovních její hierarchie (od mikroprocesů až po makroprocesy), se poměrně často setkáváme s jevem synchronizace fází identických procesů, které probíhají souběžně v mnoha analogických procesech.

    Patří sem například:

—    koherence světla vyzařovaného atomy v laseru,

—    synchronizované blikání mnoha světlušek na louce,

synchronizovaný odklon mnoha rybek v hejnu při nebezpečí,

—    synchronizované veslování týmu veslařů na vícemístní veslici bez jakýchkoliv signálů pro jednotlivé veslování,

—    skupinové tance (taneční soubor).

    Takové jevy budeme nazývat „autosynchronizací“.

    Autosynchronizace se v procesech bezstrukturního řízení objevuje poměrně často. Ale i samotné bezstrukturní řízení se může zakládat k využívání jevu autosynchronizace.

    Ke spuštění procesu autosynchronizace je nevyhnutelné:

    1. Aby množství prvků disponovalo velmi podobným informačním stavem.

    2. Aby se nacházely v podmínkách, které umožňují informační výměnu mezi prvky (třeba i neadresnou).

    3. Aby rychlost reakce těchto prvků na zachycenou a šířící se informaci byla dostatečně vysoká.

    Příkladem, který splňuje všechny tři podmínky, je libovolné obecenstvo v divadle, na koncertě nebo na stadionu. Například v sále se nachází tisíc lidí. Na pódiu vystupuje nějaké „autorita“ a říká vyložené nesmysly. Ale po skončení jeho „projevu“ začne pár nastrčených lidí v určitém rytmu tleskat. A hned na to se ve stejném rytmu roztleská i zbytek sálu. Jeden „potlesk“ = 1 bit informace (nejmenší jednotka na měření informace): „1“ nebo „0“; „ano“ nebo „ne“.

    Pokud tento „mechanizmus“ chápeme, a princip je zcela jasný, nic nám nebrání:

    1. Vytvořit složitější (než 1 bit) informační modul, který bude obsahovat o mnoho více informace. Dá se říci, speciálně vytvořené informace. Například KSB.

    2. Pomocí „generátoru“ autosynchronizace aktivovat v supersystému obíhání informace.

    3.  Poté při existenci řídící struktury, která disponuje Plnou funkcí řízení (PFŘ), bude možné bezstrukturně řídit i to, co neumí řídit výkonné orgány jiné struktury (např. stát)!

Obrázek 12-53

  V lidské společnosti (jako supersystému) je možnost jevu autosynchronizace něco jako „klavír v keřích“, na kterém se dají nečekaně (pro ty, kteří o tomto mechanizmu neví) zahrát špatné „skladby“:

—    „prudký“ pád kurzu valut,

—    burzovní horečka,

—    prezidentské volby

a mnoho dalšího.

    A „klavír“ (jako spouštěč autosynchronizace) nemusí nutně stát „v keřích“. Pokud ve společnosti (v supersystému) takřka nikdo nechápe mechanizmus autosynchronizace a další základy DVTŘ, tak „klavír“ může klidně „koncertovat“ i přes rádio, televizi, stránky novin atd.

    Právě takové „skladby“ „hrají“ na objednávku světového zákulisí po celé zemi politologové, sociologové, novináři, moderátoři televizních relací. Dokonce i naše „elita“ se už mnohému naučila. Tak náš lid znevažují vnější i vnitřní nepřátelé Ruska.

    Jenže jejich „skladby“ nejsou dobré, jsou odporné a nelidské. Dokonce i „klavír“ přitom schovávají. A co kdyby byla „skladba“ dobrá, mravná, a klavír by stál rovnou před společností? V takovém případě bude tato dobrá „skladba“ (informační modul) zaměřena na dosažení dobrých cílů:

—    bezplatné vzdělávání pro všechny,

—    dobře placená lidská práce,

—    snižování cen zboží a služeb atd.

    Takovým informačním modulem je KSB a program naší Konceptuální strany „Sjednocování“. A nyní se podívejte na obrázek 12-54.

Obrázek 12-54

    Na zeměkouli existuje země jménem Rusko. KSB vznikla v Petrohradu. Dále se informační modul KSB rozšířil po celé zemi, přičemž v mnoha regionech se uchytil a vytvořil tam generátory autosynchronizace. Byla vytvořena struktura Konceptuální strany „Sjednocování“ (KSS). V Moskvě byl vytvořen „generátor rytmu“ — štáb KSS. To znamená, že byla vytvořena celá struktura disponující PFŘ. A proces se rozběhl.

    A nejen to. KSB pronikla do všech republik SSSR a do dalších zemí světa. Celé je to jen o zdokonalení naší práce a o zesilnění informačního vlivu. Dlouho to nepotrvá, a nejen vRusku, ale i na celém světě budou „tleskat“ v rytmu KSB a programu KSS.

    Mechanizmus autosynchronizace velmi dobře ilustruje dětská píseň o světlušce.

LUCERNIČKY LÁSKY

(D. K. POLTORACKÝ)

V jednom roce, už se nepamatuji v kterém,

Kde se vzala, tu se vzala, světluška,

Vytáhla svou lucernu zpod bříška,

A zazářila nad večerním sadem!

A vedle v tmavé trávě

Seděla jiná muška.

Její lucerničku na hlavě

Zažehla veselá světluška.

Lucerničky! Lucerničky lásky!

Podobné jsou sluníčku!

Lucerničky! Lucerničky lásky!

Žijí v každém srdíčku!

A letěla světluška dále,

Osvětlujíc noční květy,

Mávají lístky mušce malé,

Ta celá září od dobroty.

Koupajíc se ve štěstí svém

V srdcích přátel ohínek zapálila,

Nakonec tak svým dobrem

Všude majáky lásky rozzářila.

Lucerničky! Lucerničky lásky!

Podobné jsou sluníčku!

Lucerničky! Lucerničky lásky!

Žijí v každém srdíčku!

V jednom roce, už si nepamatuji v kterém,

Kde se vzala, tu se vzala, světluška,

Vytáhla svou lucernu zpod bříška,

A zazářila nad večerním sadem!

    „Efekt Vysockého“

    Jako příklad úspěšné realizace svých záměrů je možné uvést revoluci v Íránu pod vedením imáma Chomejního. Samotný Chomejní žil ve Francii a svá kázání nahrával na magnetofon. Magnetofonové pásky s jeho kázáními byly kopírovány a šířeny mezi obyvatelstvem Íránu. „Zakázané ovoce chutná nejlépe.“ Myšlenka začala postupně ovládat masy a „její plody dozrávaly“. Nakonec už jen zůstalo ten „plod“ utrhnout.

    Něco podobného probíhalo i v Rusku s tvorbou V. S. Vysockého. Vždyť dlouhé roky ho odmítali vysílat v televizi i v rádiu. Ale magnetofonové pásky s jeho písněmi poslouchala celá země. „Zakázané ovoce chutná nejlépe.“ Já jsem tento proces nazval „efektem Vysockého“.

    Něco podobného se děje i dnes s tvorbou KSB a KSS. Naši existenci zatajují. A to nám hraje „do karet“, vždyť „zakázané ovoce chutná nejlépe“. Knihy, noviny, CD s přednáškami se šíří po celé zemi i v zahraničí. Myšlenka pomalu ale jistě začíná ovládat masy. Funguje „efekt Vysockého“. A čím rychleji se bude šířit informace, tím rychleji „ovoce dozraje“. KSB je přeurčena k vítězství, k ovládnutí lidských myslí, k praktické realizaci v rozsahu celého lidstva. Režim autosynchronizace už běží a nedá se zastavit. Je možné ho zpomalit, ale ne zastavit.