Zkrácený kurz – Základy sociologie – Hlava 21.2 Buržoazně-liberální multikulturalismus jako zbraň v „hybridní válce" (str.171)

17.06.2025

No, zdálo by se, že na očividnou absurditu politiky prosazování buržoazně-liberálního multikulturalismu metodou přímého a bezprostředního znásilňování historicky zformované společnosti původních národů evropských států, nesmí být pohlíženo jako na masově rozšířený idiotismus v prostředí evropských politiků, ale jako na vedení „hybridní války“ proti původním evropským národům. Potom ta iluze absurdity mizí a buržoazně-liberální multikulturalismus před námi vyvstane ve své obnažené podobě výslovně jako zbraň pro vedení války a realizaci genocidy ve vztahu k původním národům evropských států, jejímž prostřednictvím je dosahováno určitých globálně-politických cílů.

Jedno z vysvětlení pojmu „hybridní válka“:

«Hybridní válka je nový pojem v politickém životě naší planety. Poprvé se objevil ve vojenské dokumentaci USA a Velké Británie na začátku 21. století. Znamená to podřídit si určité území za pomoci informačních, elektronických a kybernetických operací v kombinaci s akcemi ozbrojených sil, tajných služeb a intenzivním ekonomickým tlakem. Nejúplnější definice „Hybridní války“ byla poskytnuta v předmluvě k Military Balance 2015, což je publikace každoročně vydávaná Londýnským mezinárodním institutem strategických výzkumů: „Využití vojenských a nevojenských nástrojů v integrované kampani zaměřené na překvapení, převzetí iniciativy a získání psychologických výhod využitelných v diplomatických krocích; rozsáhlé a bleskové informační, elektronické a kybernetické operace; krytí a utajení vojenských a výzvědných akcí; v kombinaci s ekonomickým tlakem». (Poznámka kolektivu Konceptuál CZ: Tato definice „Hybridní války“ podle názoru V. V. Pjakina do textu nepatří, o čemž pojednává „Analytická poznámka č. 2 k pojmu „Hybridní válka““ – viz odkaz MINA 2).

To znamená, že pojmem „hybridní válka“ se rozumí válka, ve které jsou vojenské akce vedeny prostřednictvím všeho, co může způsobit tu či onu škodu protivníkovi a umožní dosáhnout stanovených cílů jak s ohledem na protivníka, tak i na změnu svého vlastního postavení v systému globálně-politických vztahů. Jinak řečeno, tento pojem znamená válku vedenou prostřednictvím všech šesti priorit zobecněných prostředků řízení/zbraní (viz kapitola 8.5 tohoto kurzu – Díl 2). (Poznámka JK: Podrobný popis všech šesti priorit zobecněných prostředků řízení/zbraní je v Základech sociologie 2 na str. 110 až str. 114). Ale žádné z těch vysvětlení pojmu „hybridní válka“ je nevyjmenovalo přímou formou, ani neposkytlo představu o jejich hierarchii a vzájemných vazbách. Toto zamlčování-nedomyšlenost je důsledkem určitých podvědomě-psychologických zákazů formovaných kulturou Západu ve vztahu k porozumění Plné funkci řízení a cestám a způsobům jejího uplatňování vůči kulturně svébytným společnostem i celému lidstvu, a také důsledkem různorodých právních zákazů studovat a přehodnocovat tu či onu problematiku v životě společnosti. A podvědomě-psychologické a právní zákazy tohoto druhu jsou samy výsledkem a nástrojem vedení „hybridní války“, stejně jako masový idiotismus politiků ve státech, které jsou oběťmi její agrese. Tento nástroj totiž rozšiřuje možnosti využití principu: „Každý v míře svého chápání pracuje na sebe a v míře svého nechápání na ty, kteří toho chápou více“.

- Analýza vzniku a průběhu „hybridních válek“ by měla začít identifikováním co možná nejkompletnějšího souboru procesů v životě společnosti, což by umožnilo odhalit tendence jejich vývoje a na základě prognostiky vývoje tendencí odhalit cíle, ke kterým směřují sociální procesy, jež zdánlivě probíhají samy od sebe (aby bylo možné odhalit objektivní vektor cílů, který se od toho, jež deklarují politici, může podstatně lišit – viz Dostatečně všeobecná teorie řízení).

- Po odhalení cílů války bude možné odhalit subjekty vytyčující tyto cíle, které však nemusí být samostatnými subjekty, ale jen periférií skutečných pánů války – něco jako retranslátory/drivery – využívané pro dosahování cílů „hybridní války“.

- Dále je nutné probíhající procesy porovnat s objektivními zákonitostmi všech šesti skupin, kterým je podřízen život lidí i kulturně svébytných společností, což umožňuje odhalit zobecněné prostředky vedení válek na všech šesti prioritách v jejich konkrétních reáliích, které používá jak podněcovatel války, který může být jejím zombie-retranslátorem, tak i její adresáti-příjemci. (Poznámka JK: Podrobný popis všech šesti skupin objektivních zákonitostí je v Základech sociologie 4 na str. 126 a str. 127 a popis všech šesti priorit zobecněných prostředků řízení/zbraní je v Základech sociologie 2 na str. 110 až str. 114).

- A ve výsledku tak může být odhalena koncepce (strategie) „hybridní války“ v konkrétních reáliích jejího průběhu.

Odhalení strategie, kterou sleduje agresor, je velice důležitou okolností při odrážení nebo zeslabování „hybridní války“, neboť „strategie bez taktiky znamená dlouhou cestu k vítězství; a taktika bez strategie, to je prostě jen chaos před porážkou“. Proti jedné strategii může být za konkrétních okolností postavena s cílem zvítězit jen efektivnější strategie, jejíž vypracování vyžaduje odhalit nejen retranslátory a pány „hybridní války“, ale i strategii agresora. A dále potom strategie vítězící v „hybridní válce“ již sama vyprodukuje taktiku pro dosažení cílů v konkrétních okolnostech.

S tím se pojí ještě jedna okolnost, kterou je nutné brát na vědomí:

Jedna z významných osobitostí „hybridních válek“ spočívá v tom, že v davo-„elitářských“ společnostech, ve kterých lidé nemají představu o Plné funkci řízení ani o cestách a metodách její realizace (především ve vztahu ke společnostem), ani o zobecněných prostředcích řízení/zbraní, ani o objektivních zákonitostech všech šesti skupin, kterým je podřízen život lidí, společností i celého lidstva – agresoři (iniciátoři) ani adresáti-příjemci „hybridní války“ nemusí vůbec chápat, že jsou reálnými účastníky reálné války, a ne jen obětmi různorodých četných nedorozumění, a jak se jim jeví nikým a nijak neřízených nešťastných shod okolností.

Důsledkem této osobitosti pak je, že z hlediska Dostatečně všeobecné teorie řízení nabývá „hybridní válka“ ve většině případů podoby realizace určitého souboru slabých manévrů v různých sférách činnosti společnosti po dobu celkem dlouhodobého časového úseku (v porovnání s dobou aktivního života pokolení), což v podmínkách, kdy v  davu převládá povrchnost myšlení a jeho paměť je omezena na „maximálně dva týdny“, umožňuje využívat proti protivníkovi politickou technologii „Overtonova okna“ plnící roli strategické zbraně hromadného ničení vytvářející předpoklady pro dosahování průběžných i konečných cílů „hybridní války“ jinými prostředky působení na protivníka. (Poznámka JK: O technologii „Overtonova okna“ pojednává Příloha č. 8 v Základech sociologie 6 od str. 407 do str. 414).

Ještě jedna osobitost „hybridních válek“ spočívá v tom, že v nich není vymezena prostorově-zeměpisná lokalizace linie fronty, kterou by všichni vnímali jednoznačně. „Linie fronty“ prochází vnitřním světem lidí, takže jeden a ten samý jedinec může některými svými myšlenkami a činy bojovat v „hybridní válce“ na jedné straně a současně (nebo v jinou dobu) jinými svými myšlenkami a činy bojovat na druhé straně, tj. může bojovat sám proti sobě, nebo se stát „trávou na bojovém poli“. (…) Adekvátní vnímání skutečné „linie fronty“ v „hybridních válkách“ je otázkou ovládání efektivní metodologie a konceptuální moci na globální úrovni. Jinak se může zdát, že je „hybridní válka“ neopodstatněným výmyslem, nebo bude panovat množství názorů o jejích cílech i charakteru; jenže zpočátku neopodstatněný výmysl je schopen vyprodukovat zcela reálnou „hybridní válku“ – to je ten paradox „hybridních válek“.

A z těchto metodologických pozic přistoupíme k analýze vzniku buržoazně-liberálního multikulturalismu a jeho vlivu na kulturně svébytné historicky zformované společnosti usedle-civilizovaných evropských států.

(Poznámka JK: Následuje podrobný popis postupu, jak v původně monoetnickém státě vytvořit předpoklady pro zformování multikulturní společnosti v Základech sociologie 6 na str. 176 až str. 185. Děje se tak zajištěním dostatečného přílivu obyvatelstva z jiných států s jinou kulturou, zpravidla zbídačeného sociálními pohromami /např. liberálně-tržním ekonomickým modelem nebo válkami organizovanými „vysoce civilizovanými“ státy/, kterému jsou zajištěny dostatečně nízké přepravní náklady do ciziny, která je navíc nekriticky glorifikována /např. fámami o vysokých sociálních dávkách/. A právě mezi chudinou vzniká koupěschopná poptávka na poskytnutí služeb, které by jim zajistily přepravu do států, které jsou podle jejich názoru blahobytnější. Každá koupěschopná poptávka /dokonce i ta zrozená z bídy/ vyprodukuje nabídku příslušného zboží i služeb: To je zákon tržní ekonomiky. A tato chudina je „multikulturní hrozbou“, neboť je kulturně i profesně nezpůsobilá, a navíc se jedná o psychologicky zlomené a demoralizované lidi, kteří nejsou schopni odpovědného chování. Proto jsou většinou odsouzeni k masové nezaměstnanosti. Žijí-li ve velkých počtech odděleně, vytvoří se v takové diaspoře skupina, která bude zprostředkovávat komunikaci s vnějším světem, za což se sice musí platit, ale vše uvnitř diaspory bude probíhat podle jejich vlastních tradic a návyků. Zpravidla se v ní takto vytvoří mafiánské struktury, které pak členy diaspory zatahují do kriminálního byznysu.). (…)

Takže buržoazně-liberální multikulturalismus je reálně nástrojem vedení „hybridní války“ a může být použit proti jakémukoliv národu tolerujícímu liberalismus.

V takovém případě:

- Je od státnosti, která zradila svůj národ, požadováno, aby v návaznosti pokolení podporovala režim separace všech diaspor přistěhovalců s jinou kulturou.

- A od diaspor je vyžadováno, aby se množily rychleji než původní obyvatelstvo, aby se tak po několika pokoleních původní obyvatelstvo proměnilo v menšinu ve své vlastní zemi, a také aby udržovaly svou kulturní separaci od společnosti, která je přijala.

Tak takto vypadá tato politická technologie, přestože pro někoho je prostě obchodním prostředím či přímo byznysem a pro jiné souhrou náhod v kombinaci s hloupostí poslanců a úředníků evropských států, ale určitě ne řízenou politickou technologií. Přesto je to tak, že tato politická technologie, stejně jako mnohé další, řeší určité globálně-politické úkoly.

Podstata těchto úkolů je jednoduchá. V polovině 19. století pohlaváři biblického projektu globalizace pochopili, že kapitalismus založený na liberalismu ohrožuje život civilizace, neboť: 1) Vede k rozvrstvení společnosti na bohatou menšinu, která je sama k ničemu a na masu kulturně nezpůsobilé chudiny, což vyvolává nepřípustné sociální napětí a 2) ničí biosféru planety. S cílem předejít katastrofě civilizace bylo tedy přijato rozhodnutí o přechodu ke společensko-ekonomické formaci organizované na jiných principech, ve které by nebyly možné bezuzdné závody ve spotřebě plodící množství sociálních i ekonomických problémů, což by zajistilo zachování biosféry Země a stabilitu sociální organizace.

Vzhledem k tomu, že řízení ze strany globální konceptuální moci má z větší části charakter bezstrukturního řízení v podobě zakládání a podpory jedněch tendencí a potlačování jiných tendencí, bylo v rámci této metody rozhodnuto podpořit tendence pramenící z vlastní iniciativy socialistů-experimentátorů 18. století a začátku 19. století. Ve výsledku vzniknul a začal být kultivován marxismus s jeho teorií celosvětové socialistické revoluce a vybudování globální komunistické společnosti.

Jenže protlačování marxistického internacionálního socialismu narazilo na odpor kvůli tomu, že ho v Evropě mnozí představitelé národní inteligence různých států – přičemž ne bezdůvodně – vnímali jako projekt zaměřený na likvidaci národních kultur a tím pádem i národní buržoazie a národní inteligence s cílem nastolit ničím neomezovanou globální rasovou tyranii židů. „Světové zákulisí“ odpovědělo na tuto reakci tím, že dalo zelenou vzniku nacionál-socialismu, který měl řešit stejné úkoly potlačení závodů v bezuzdné spotřebě, zachovat biosféru a zajistit stabilitu sociální struktury s minimálním sociálním napětím. Zároveň bylo nacionál-socialismu přidáno výrazně „antisemitské“ zabarvení, přestože se v „elitě“ Třetí říše, a to dokonce i na klíčových postech, nacházeli židé i příslušníci židovské diaspory. Fakta tohoto druhu však tehdy nebyla zviditelňována a dnes jsou zcela cílevědomě zamlčována. (Poznámka JK: Jak už jsem zmínil ve své nejobsáhlejší poznámce ve zkrácené verzi kapitoly 8.1, je podle mne za vznikem marxismu i hitlerismu třeba hledat činnost zástupců Globálního prediktoru /GP/, stejně jako za vznikem Koncepce obecné bezpečnosti /KOB/, která pro změnu propaguje bolševismus, jako typický projev ruské kultury s dovětkem, že Rusko řídí přímo Bůh. Podle mne Rusko řídí zástupci GP jako svůj hlavní bezpečnostní nástroj na planetě Zemi.).

Ve výsledku tedy ve druhé čtvrtině 20. století v Evropě probíhaly dva socialistické experimenty:

- V SSSR se jednalo o ten internacionálně socialistický s velmi početnou účastí židů v oblasti státního a společenského spontánně-iniciativního řízení, ve vědě a uměních s tím, že „antisemitismus“ byl povýšen na trestný čin.

- V hitlerovském Německu – nacionál-socialistický, ve kterém byla oficiální veřejná politika zcela bezostyšně rasistická a oficiálně „protižidovská“, přičemž ve vedení Třetí říše i v její „elitě“ bylo zastoupeno tolik židů a příslušníků židovských diaspor, že se vůbec nejednalo o nějaké ojedinělé případy.

V USA byly reformy F. D. Roosevelta, kterými se snažil dostat stát z velké deprese, do které ho vehnali tržní liberálové, zaměřeny na řešení stejných úkolů, ale bez vyhlášení nějaké specifické ideologie, která by byla alternativou buržoaznímu liberalismu. (Poznámka JK: Myslím si, že tržní liberálové byli při spuštění velké deprese v USA jen výkonnou periférií „mozkového trustu“, tzn. zástupců Globálního prediktoru /GP/ - viz Základy sociologie 1 str. 22).

Buržoazně-liberální civilizace se v čele s Velkou Británií pokusila ochránit před socialismem prostřednictvím své periférie ve Třetí říši tak, že zorganizovala válku nacionál-socialismu proti internacionálnímu socialismu. V této válce zvítězil marxistický internacionální socialismus a bolševismus Sovětského svazu ve spojenectví s buržoazně-liberální civilizací, pro kterou byly stejně jako dřív marxismus i bolševismus nepřáteli, kteří musí být zničeni. (Poznámka JK: Mám za to, že tato válka, stejně jako její první fáze, tzn. 1. světová válka, byla zorganizována zástupci Globálního prediktoru /GP/ za účelem přeformátování Německa jako globálního hráče, který jim příliš zasahoval do jejich globálního řízení; to samé se již před tím stalo Švédsku a Francii, přičemž nyní se to děje USA).

V roce 1952 ve své práci Ekonomické problémy socialismu v SSSR J. V. Stalin vynesl marxismu smrtelný rozsudek, což vedlo k zahájení pomalého státního převratu v SSSR (také technologií Overtonových oken), který pokračoval celých čtyřicet let a byl ukončen přijetím ústavy Ruské federace v roce 1993. V první etapě (v době Chruščova) měl převrat marxisticko-protibolševický charakter a potom, když marxisté přišli o své ideové přesvědčení (v době Brežněva a později), začal mít buržoazně-liberální charakter.

Ale pro „světové zákulisí“ tak problém likvidace buržoazně-liberální kultury zůstával nevyřešený. No a poté, kdy J. V. Stalin vynesl marxismu smrtelný rozsudek, začalo být jasné, že na základě marxismu vyřešen být nemůže. Takže vyvstala otázka: Co dál?

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá: Marxismus a hitlerismus jsou ideologie, tj. sociokulturní prostředky. (Poznámka JK: Podle mne bolševismus, který je propagován Koncepcí obecné bezpečnosti /KOB/, je také ideologií, tzn. je to obdobný sociokulturní prostředek). Jestliže neumožnily dosáhnout vytyčeného výsledku v podobě likvidace buržoazně-liberální kultury a transformace buržoazně-liberální civilizace, je nutné v „hybridní válce“ proti buržoazně-liberální regionální civilizaci použít jiné prostředky. Takže nejsou-li sociokulturní prostředky funkční, je možné nepřijatelnou kulturu zlikvidovat společně s národy, které jsou jejími nositeli a ukázaly se být nepoučitelnými, „nepochopily své štěstí“ žít v podmínkách internacionálního socialismu založeného na marxismu, respektive v podmínkách nacionál-socialismu založeného na ideologii typu hitlerismu a jeho modifikací.

Takže úkol likvidace buržoazně-liberální civilizace je v Evropě řešen cestou:

- Dovedení liberalismu ad absurdum s využitím této skutečnosti ke stimulaci procesů biologické a sociokulturní degradace původních národů s cílem snížit počet původního obyvatelstva.

- Masového přísunu obyvatelstva s jinou kulturou do Evropy, které si musí udržet svou kulturní svébytnost a nesmí se integrovat do kultury původních národů, aby mohlo být udržováno a kultivováno nepřátelství k němu, a aby v porodnosti předehnalo původní obyvatelstvo.

Takže to vypadá, že je úkol likvidace buržoazního liberalismu, který si pohlaváři biblického projektu vytyčili již v první polovině 19. století, (z jejich hlediska – dopl. překl.) řešitelný v jedné ze dvou následujících variant:

- Buď původní národy společně s liberalismem zahynou a ustoupí svůj životní prostor potomkům současných migrantů, kterým je vlastní jiná kultura.

- Nebo se původní národy vlivem masových agresivních výtržností migrantů a pseudoislámského terorismu vzdají buržoazního liberalismu a přejdou k nacionál-socialismu, což povede k tomu, že se velký podíl migrantů a jejich potomků ocitne v koncentračních táborech, rezervacích, bude nuceně sterilizován nebo vypovězen ze státu.

V jakékoliv z těchto variant vývoje událostí by se měly závody ve spotřebě a všechny problémy produkované buržoazním liberalismem stát minulostí:

- V první variantě díky vědecko-technickému regresu: Migranti a jejich děti nezískávají potřebné vzdělání, které by jim umožnilo rozvíjet vědu a techniku; navíc je pro rozvoj vědy a techniky potřebná jiná etika a komunikace jedinců ve společnosti, které nejsou tradičním kulturám migrantů vlastní, což je důvod, proč se nestali tvůrci vědecko-technického pokroku v minulosti a dokážou být pouze pasivními spotřebiteli jeho výsledků produkovaných jinými kulturami.

- Ve druhé variantě díky státnímu omezení spotřebních standardů a formování jiného způsobu života, ve kterém musí být peníze (4. priorita zobecněných prostředků řízení/zbraní) i finančníci podřízeni státní ideologii (3. priorita zobecněných prostředků řízení/zbraní), jejíž bezvýhradná nadvláda musí být zajišťována jak vzdělávacím systémem, tak i kárnými orgány, a také tradičními biblickými konfesemi (Islám a Korán musí být vykořeněny).

Obě tyto varianty jsou však ve své podstatě fašistické… (…)

Tyto okolnosti nás nutí k tomu, abychom v globálním měřítku (a především v Rusku) realizovali variantu, která bude tvořit alternativu k výše vyjmenovaným modifikacím fašismu. A taková alternativa existuje, je jí národní politika bolševismu. Aby se však dala v současných podmínkách realizovat, je nutné bez předsudků vyhodnotit historické zkušenosti Sovětského svazu a dát si je do souvztažnosti s objektivními zákonitostmi všech šesti skupin, kterým je podřízen život lidí, což vyžaduje zahloubat se do teorie národnostní otázky. (Poznámka JK: Tento poslední odstavec je názornou ukázkou propagace bolševismu ze strany autorů kurzu Základy sociologie a tudíž i Koncepce obecné bezpečnosti /KOB/).