Blízký východ ve 20. a 21. století – řízená transformace

22.06.2025

Tento článek shrnuje dlouhodobý řízený proces přeměny Blízkého východu z hlediska vyšších úrovní řízení v duchu DVTŘ a Koncepce Obecné bezpečnosti.

🕰️ 1. 1916–1920: Sykes-Picot, Versailles a rozbití Osmanské říše

Hlavní teze:

Zánik Osmanské říše byl řízeným procesem pod taktovkou bílého křídla Globálního prediktoru (GP), jehož cílem bylo přeskupit Blízký východ do nové formy řízení: místo impéria vznikla síť nových, záměrně nestabilních národních států. Jednalo se o podobný proces, který proběhl v Evropě při zániku Rakousko – Uherska.

📌 Účel: Nahradit struktury impéria mozaikou malých států s vnitřními rozpory – lépe ovladatelných a vhodných pro dlouhodobou manipulaci.

🔍 Pozadí:

• Tajná dohoda Sykes–Picot (1916) mezi Francií a Británií nebyla svévolí kolonizátorů, ale strukturální operací v souladu s globálním řízením. Tato dohoda rozdělila území dnešního Iráku, Sýrie, Libanonu, Izraele a Jordánska.

• Versailleský systém (1919–1920) formálně potvrdil rozpad říše a přetvoření mapy Blízkého východu. OSN tehdy ještě neexistovala – systém byl pod správou Společnosti národů, která legalizovala koloniální rozdělení jako "mandáty". Území Arabů tak de facto přešla pod cizí kontrolu – ve jménu civilizační mise.

• Arabům byly dříve slíbeny nezávislé státy za pomoc proti Turkům, ale místo toho jim byla vnucena mandátní správa pod britským a francouzským dohledem. To nebyla náhoda – šlo o řízený podvod jako nástroj rozkladu důvěry a jednoty.

• 
  

🌍 Kdo tehdy řídil svět?

• Bílé křídlo GP, působící skrze Británii a Francii, přechodně přes struktury OSN a později přeneseno do USA.

• Hlavním cílem bylo připravit scénu pro novou éru národních států – formálně suverénních, ale ve skutečnosti podřízených globálnímu řízení skrze finanční, vzdělávací a ideologické páky.

• 
  

📌 Shrnutí: Rozpad Osmanské říše nebyl přirozeným důsledkem války, ale výsledkem řízeného procesu pod GP. Vznik nových států nebyl zaměřen na stabilitu, ale na trvalé napětí – jako nástroj kontroly. Všechna etnická a náboženská tření byla záměrně ponechána, ba podporována. Arabský svět byl zrazen – nikoliv ze svévole, ale jako součást vyššího záměru.

🔥 Důsledky z hlediska řízení:

1. Vytvoření „umělých států“

• Irák spojil sunnitský trojúhelník, šíitský jih a kurdský sever do jednoho státu = neřešitelný vnitřní rozpor.

• Sýrie spojila několik náboženských skupin (sunité, alávité, křesťané, drúzové…) pod francouzský vliv = trvalá nestabilita.

• Libanon byl vyčleněn jako křesťanský prostor, ale s početnou muslimskou populací = budoucí občanská válka.

• Jordánsko vzniklo uměle jako britská nárazníková zóna = věrný spojenec Západu.

📌 Tím vznikla mozaika napětí, kterou lze kdykoliv zapálit – stačí změnit rovnováhu moci nebo „náhodou“ pustit pár zbraní přes hranici.

2. Arabové zrazeni – vznik kolektivního traumatu

Tato epizoda zasela hlubokou nedůvěru vůči Západu, a to i mezi elitami. Myšlenka panarabismu (sjednocení arabských národů) sice vznikla, ale nikdy nebyla naplněna, protože GP vytvořil systém, který to strukturalizovaně znemožňoval.

3. Předpříprava pro vznik Izraele

Palestina přešla pod britský mandát, čímž vznikl prostor pro pozdější osidlování Židů. Británie se stala garantem Balfourovovy deklarace (1917), která slibovala Židům domovinu v Palestině.

📌 Zatímco Arabům bylo slíbeno sjednocení, Židům bylo slíbeno území – to samo o sobě připravilo půdu pro konflikt.

📌 Shrnutí:

Sykes–Picotova dohoda a následné uspořádání po první světové válce nebyly jen koloniálním aktem, ale vědomým projektem strukturální nestability. Vzniklé státy neměly být stabilní – měly být řízeně neudržitelné. Tak vznikl „časovaný Blízký východ“ – připravený být kdykoliv odpálen.

🔍 Co ještě můžeme doplnit k bodu 1:

⚠️ 1. Záměrná nefunkčnost vzniklých států

• Vymezeny uměle podle přímek na mapě (koloniální pravítko).

• Dosazeny loutkovými režimy (hašemitská dynastie v Iráku a Jordánsku, maronité v Libanonu).

• Postaveny na vnitřní nestabilitě – v každém byl někdo potlačený (šíité, Kurdové, sunnité, drúzové…).

🧩 To vše umožnilo budoucí řízení formou „rozděl a panuj“ – každý stát byl potenciálním bojištěm.

🔁 2. Státy s krátkou životností a trvalou závislostí

• Koloniální mocnosti si vynutily tzv. mandátní správu – tedy faktické prodloužení koloniálního panství.

• V těchto státech nevznikla samostatná identita, ale klientelismus – všichni „čekali na pokyny zvenčí“. 📌 Téměř žádný stát vzniklý v této době se nedokázal stabilizovat – protože tak byl od počátku konstruován.

• 
  

🔁 3. Arabové jako nástroj i oběť

• Arabské národy byly využity proti Osmanům, ale poté odsunuty jako nepotřební.

• Veřejně jim byly dány sliby (např. McMahonova korespondence), ale potají je Západ zradil. 📌 Vznikl dvojí přístup k pravdě – Arabové se naučili, že slova Západu neplatí.

• 
  

🧨 4. Přednastavení bodů budoucí exploze

• Kurdové – rozděleni mezi 4 státy (Irák, Írán, Turecko, Sýrie) = žádná šance na stát, ale trvalý rozklad čtyř států naráz.

• Šíité – utlačeni v Iráku a Bahrajnu = možnost revolty kdykoliv.

• Palestinci – „bezzemci“ už od začátku, bez právního postavení. 📌 Vznikl modulární systém exploze – stačí zapnout jednu buňku a oblast se rozpadne v sérii.

• 
  

🧩 Krátké charakteristiky

Kurdové – národ bez vlastního státu, rozdělený mezi Turecko, Írán, Irák a Sýrii. Početně největší národ bez státní suverenity na světě. Opakovaně využívaný jako nástroj destabilizace i jako rukojmí v geopolitickém vyjednávání. Mají vlastní jazyk (kurmanji, soranština) a kulturu, ale žádný samostatný stát. Kurdská autonomie existuje pouze v rámci Iráku (Kurdistán).

Šíité – Sunnité – dvě hlavní větve islámu:

·        Šíité (asi 10–15 % muslimů): věří, že právoplatným nástupcem proroka Muhammada je jeho zeť Alí a jeho potomci. Klíčovou roli v jejich věrouce hraje mučednictví, autorita duchovních vůdců (ajatolláhů) a silný důraz na spravedlnost a utrpení. Šíité tvoří většinu obyvatel v Íránu, Iráku a Bahrajnu. Významné šíitské menšiny žijí také v Libanonu, Sýrii, Jemenu, Ázerbájdžánu a východní části Saúdské Arábie.

·        Sunnité (asi 85–90 % muslimů): uznávají prvního chalífu Abú Bakra a dávají důraz na tradici a obecnou shodu (sunna a džamá'a). Méně hierarchičtí, více orientovaní na právní školy než na charismatické vůdce. Sunnité tvoří většinu obyvatelstva ve většině muslimských států: Saúdské Arábii, Egyptě, Turecku, Jordánsku, Pákistánu, Indonésii a dalších.

Palestinci – původní arabské obyvatelstvo historické Palestiny. Po roce 1948 zčásti vyhnáni, zčásti žijící v okupovaných nebo uprchlických podmínkách. Využíváni jako symbolický a geopolitický nástroj odporu vůči Izraeli. Významné palestinské komunity žijí v pásmu Gazy, na Západním břehu Jordánu, v Jordánsku, Libanonu, Sýrii a dalších arabských zemích.

🕰️ 2. 1948: Založení státu Izrael

Hlavní teze:

Spojené národy (OSN), ovládané v té době červeným křídlem, legalizují vznik Izraele – jako Zemi zaslíbenou, kam by se měli Židé postupně vracet. Začíná trvalý palestinský problém a série válek Izraele se sousedy (1948, 1956, 1967, 1973…).

Pod řízením červeného křídla Globálního prediktoru (GP) byl v roce 1948 legalizován vznik Izraele – jako místo pro centralizaci Židů na jednom místě. Cílem bylo, aby Židé – nástroj bílého křídla – mohli být postupně staženi z celého světa a soustředěni do jednoho prostoru, který bude možné kontrolovat a časem přetvářet.

Vznik Izraele nebyl výsledkem soucitu se Židy po holokaustu, jak se tvrdí veřejně, ale součástí strategie červeného křídla GP pro omezení vlivu jejich konkurenta (bílého křídla), jehož hlavním globálním nástrojem byli právě rozptýlení Židé.

Jako reakce bílého křídla vzniká umělé a záměrně udržované napětí:

·        Palestinci jsou využiti jako nástroj chaosu a nestability,

·        stejně jako Egypt, který hrál roli trvalého vnějšího hrozivého souseda,

·    cílem bylo odrazovat Židy od návratu do Izraele a brzdit jeho stabilizaci jako centra koncentrace Židů.

📌 Účel:

·        Pro červené křídlo: vytvořit prostor pro lokalizaci a pozdější přetvoření židovského národa jako nástroje bílého křídla GP.

·        Pro bílé křídlo: pomocí Palestinců a Egypta destabilizovat tento prostor a tím bránit samovolnému návratu Židů a udržet si je rozptýlené po světě jako globální řídící nástroj.

🕰️ 3. 1979: Íránská revoluce – změna řízení pod bílým křídlem

Hlavní teze:

Západem podporovaný šáh Réza Páhlaví svržen, k moci přichází ajatolláhové. Írán se stává samostatným hráčem mimo přímou kontrolu Západu, ale řízeným jiným kanálem (spirituálně-propagační osa). Nastupuje konflikt Írán–Saúdská Arábie, tedy šíité vs. sunnité.

📌 Účel: rozdělit islám do dvou nesmiřitelných pólů a zablokovat jeho jednotu.

🔍 Vysvětlení:

·        Šíité – uznávají legitimitu nástupnictví po proroku Muhammadovi skrze jeho pokrevní potomky (zejména linii Alího).

·        Sunnité – vycházejí z tradičního konsenzu o volbě chalífy, většinově tvoří „hlavní proud“ islámu.

🛐 Teokratický režim znamená vládu duchovních autorit – tedy vládu založenou na náboženském právu, ne na volené moci nebo ústavnosti. V Íránu rozhodují klíčové otázky nejvyšší duchovní vůdci.

Proces řízení:

Šáh Réza Páhlaví krátce před revolucí navštívil Československo – signál, že byl pod červeným řízením. Revoluce, která jej svrhla, však znamenala převzetí řízení bílým křídlem Globálního prediktoru. Írán byl odříznut od Západu, ale nikoliv od pokroku – pokračovalo zbrojení, vývoj raket, jaderné technologie.

📌 Záměr bílého křídla:

·        Vytvořit silný a ideologicky ukotvený šíitský pól, který bude protiváhou sunnitským režimům.

·        Zajistit, aby Írán představoval dlouhodobou hrozbu – a tím ospravedlňoval přítomnost USA v regionu.

📌 Vedlejší efekty:

·        Írán se stal symbolem odporu proti Západu – což přitahovalo sympatie „revolučních“ hnutí.

·        Současně však byl připraven stát se obětním beránkem pro budoucí fázi transformace regionu.

🔥 A dnešní pokračování: Nástroje bílého křídla v Íránu vytvořily vojenský potenciál, který je nyní využíván červeným křídlem jako záminka k válce a převzetí řízení. Írán bude zřejmě „sražen“ – aby se otevřel prostor pro novou architekturu regionu.

🕰️ 4. 1991–2003: Dvě války v Iráku – destrukce sekulárního státu

Hlavní teze:

USA vedly dvě války proti Iráku – nejprve v roce 1991, poté v roce 2003. Důvodem nejsou jen suroviny, ale také potřeba odstranit sekulární a národně orientovaný režim Saddáma Husajna.

📌 Účel: rozbít arabský nacionalismus a vytvořit prostor pro radikalismus a chaos.

🔍 Průběh:

·        1991 – První válka v Zálivu: Saddám napadl Kuvajt. Ve skutečnosti šlo o past – Saddám dostal falešný signál, že USA nezasáhnou.

·        Výsledek: Irák poražen, ale ponechán nedobytý – měl sloužit jako záminka pro americkou přítomnost.

·        2003 – Druhá válka: záminka „zbraně hromadného ničení“. Ve skutečnosti šlo o Saddámovu hrozbu dolaru – chtěl prodávat ropu v eurech. Z pohledu globálního řízení se nechá říci, že neznal, jak je řízen svět, neznal, jak je řízen on sám a jeho stát, a v neposlední řadě neznal, že jak dolar, tak i euro – stejně jako ostatní měny na světě – mají společného páníčka.

·        📌 Strategie GP:

·        Fáze 1 – oslabit Irák, získat důvod k vojenské přítomnosti.

·        Fáze 2 – zničit sekulární stát, uvolnit cestu pro nové řízení přes chaos a milice.

🕰️ 5. 2011: Arabské jaro – záměrná destabilizace severní Afriky a Levantu

Hlavní teze:

Arabské jaro bylo hybridní operací bílého křídla Globálního prediktoru, které využilo nástroje informační války, mediálních struktur a NGO k vyvolání krvavého chaosu.

📌 Účel: Zničit sekulární režimy, rozbít jednotu arabského prostoru a vyvolat masovou migraci do Evropy. V dnešní době také můžeme říci, že Arabské jaro vytvářelo prostor pro přestěhování Palestinců do Libye, protože to by Kádáfí nikdy nedovolil.

🔍 Poznámka: K vyvolání nepokojů byly použity sociální sítě a zejména mobilní telefony, pomocí nichž tajné služby koordinovaly protestní akce. Nekrvavější akce zorganizovali v Libyi a Sýrie, zatímco Tunisku či Egyptu bylo pouze „pohroženo“.

🔍 Průběh:

·        Tunisko – pád vlády.

·        Egypt – svržení Mubaraka, návrat řízení armády.

·        Libye – pád a vražda Kaddáfího, rozpad státu.

·        Sýrie – vleklá válka všech proti všem.

·        Jemen – přechod do proxy války Írán vs. Saúdové.

📌 Skrytý cíl:

·        Zničit stabilní, sekulární režimy.

·        Otevřít region chaosu.

·        Vytvořit tlak na Evropu skrze migraci a oslabit EU.

·        Na Blízkém východě připravit životní prostor pro vracející se Židy do své Země zaslíbené, viz výše i níže.

🕰️ 6. 2015–2023: Války v Sýrii a Jemenu – hybridní bojiště velmocí

Hlavní teze:

Sýrie se stává arénou hybridní války – Rusko, USA, Írán, Turecko, Izrael, džihádisté. Totéž Jemen.

📌 Účel:

·        Udržet region v trvalém nestabilním stavu.

·        Udržet v regionu přítomnost ruských a amerických vojsk.

·        Testovat nové formy proxy a hybridních válek, které se nyní používají na Ukrajině a zřejmě se budou používat i ve válce Irán – Izrael.

📌 Poznámka:

·        Izrael sleduje své zájmy (Golan, Hizballáh),

·        USA a Rusko zde vedou nepřímý konflikt,

·        Turecko buduje vlastní sféru vlivu,

·        a to vše pod řízením červeného křídla GP.

🕰️ 7. 2023–2025: Fáze přestavby – Izrael, Palestina, Írán

Hlavní teze:

Probíhá řízená přestavba celého regionu. Dochází k přechodu řízení z bílé struktury na červenou.

📌 Účel: lokalizace židovského nástroje, konsolidace prostoru.

🔍 Mechanismus:

·        Gaza je ničená.

·        Írán demonizován.

·        Palestinci navrženi k přesunu (Trump – Libye).

📌 Dohoda obou křídel GP:

·        Bílí uznávají, že jejich řídící nástroj se již přežil, že více nebude potřeba, protože GP přechází na nové, sofistikovanější metody řízení. Pro bývalý řídící nástroj bílého křídla tedy nastala 7. etapa Plné funkce řízení, a nástroj má obrovské štěstí, že současné globální procesy řídí červené křídlo, jež je vyznavačem evolučních metod. Nicméně jsem přesvědčen, že bez trochy krve se v tomto případě ta 7. etapa neobejde.

·        Červení realizují řízený přesun a převýchovu.

🕰️ 8. 2025 červen – krvavá současnost

Hlavní teze:

Po přechodové fázi nastupuje vlastní transformace Blízkého východu. Začala otevřená válka Írán – Izrael + USA. Tato válka není spontánní, ale plánovaná fáze přestavby světového pořádku. Jde o spuštění ostré fáze transformace, která směřuje k naplnění staronového plánu: rozšíření území tzv. Země zaslíbené. Konflikt jednak slouží jako katalyzátor přetvoření Blízkého východu – včetně demografických přesunů a lokalizace židovské moci a dalším jeho  úkolem je, ač se to zatím nezdá, vytvoření podmínek pro přeformátování Evropy.

📌 Účel: Po ukončení války a po stabilizaci Blízkého východu vzniknou na území současných států státy nové, založené na národnostním nebo náboženské principu. Podobná destabilizace proběhne z důvodu nedostatku ropy i Evropě, což bude mít za následek vytvoření podmínek pro její přeformátování. Končí epocha jakýchkoliv konfliktů nejen na Blízkém východě.

🌍 Hlavní změny:

• Pro Izrael bude na úkor sousedních států vyhrazeno mnohem větší území, nežli v současné době pokrývá, přičemž se stane regionální strukturou s odpovědností a pracovní povinností.

• USA hrají labutí píseň „světového četníka“, své úkoly úspěšně splnilo a tak jej také čeká 7. etapa PFŘ. Z USA se stane regionální mocnost a spolu s Mexikem a Kanadou budou úspěšně rozvíjet severní Ameriku.

• EU čeká federalizace a hodnotová přestavba v rámci Nové říše římské a okolních satelitů.

• Rusko je garantem globálního bezpečnostního rámce a zdrojovou základnou nově rozvíjejících se světových regionů v Africe a v Jižní Americe.

• Čína se ujímá role ekonomického stabilizátoru bez ideologického řízení.

📌 Závěr:

Proces přechází do fáze konsolidace a redefinice světa. Dochází ke sjednocení řízení, harmonizaci hodnot a otevření prostoru pro nový typ civilizačního vývoje. Válečné operace slouží jako prostředek k dosažení stabilní budoucnosti – řízeně, plánovaně a bez návratu ke starým strukturám. Řídící nástroje bílého křídla jsou odstraňovány od moci po celém světě, nejen v Iránu.

🕰️ 9. 2025 a co bude dál? Stabilizace a nový světový řád

Hlavní teze:

Nový světový řád přichází. Po dokončení 7. etapy PFŘ pro nástroje bílého křídla, což je proces, která ještě pár let bude plnit hlavní stránky sdělovacích prostředků, se můžeme těšit na nový řád. Co nás čeká? Nevím, podle toho, že si lidstvo nechalo na celé dva roky na hubu nasadit náhubek, tak nic veselého.

📌 Závěr:

Proces přeformátování celého světa přechází do své druhé poloviny. Nastává fáze konsolidace a redefinice světa.

Dochází ke sjednocení řízení, harmonizaci hodnot a otevření prostoru pro nový typ civilizačního vývoje. Válečné operace slouží jako prostředek k dosažení stabilní budoucnosti – řízeně, plánovaně a bez návratu ke starým strukturám.

Svět je formován přesně do toho stavu, který v minulosti Barack Obama během svého působení v Bílém domě opakovaně naznačoval, tj. svět vstupuje do éry zásadních změn. Nejblíže se této otázce blížila jeho slova například v OSN v roce 2014 a 2016, kde mluvil o tom, že:

„Staré pořádky se rozpadají, nové ještě nejsou upevněny. Vznikají nové mocnosti, nové technologie a nové identity – a my musíme být připraveni na nový světový řád.“

Přímé tvrzení o „vzniku nových národů a jazyků“ sice veřejně nepronesl, ale jeho poradci a think-tanky (např. Brookings, RAND) v obdobném duchu formulovali teze o:

• potřebě redesignu hranic na Blízkém východě (Sýrie, Irák, Libye),

• etnolingvistickém přeuspořádání v Africe a Asii,

• a dokonce i o nové digitální identitě člověka (viz propojení člověka s digitálním prostorem jako novou „jazykovou“ realitu).

• 
  

V kontextu KOB a GP lze říci, že Obama byl mluvčím přechodu z fáze starého chaosu do nově řízeného světa. Vznik „nových národů“ (např. Kurdistán, Velký Izrael) a „nových jazyků“ (digitálních, univerzálních nebo řízených AI překladači) může být součástí scénáře přeuspořádání planety podle vyšší matice řízení.