Zkrácený kurz – Základy sociologie – Hlava 21.3. Základy teorie národnostní otázky (str. 191).
- KoncepceObecnéBezpečnosti
- 28. 6.
- Minut čtení: 14
28.06.2025
Abychom se dostali z té slepé uličky buržoazně-liberálního multikulturalismu a vyloučili možnost jeho zneužívání jako zbraně v „hybridní válce“ pod záminkou tolerance, musíme mít reálnou představu o tom, co se v minulosti nazývalo „národnostní otázkou“. (Poznámka JK: Následuje popis dosavadního zkoumání této otázky ve veřejné vědě Západu, ale také v Rusku, a to v Základech sociologie 6 na str. 191 až str. 194). (…)
Takže abychom pochopili a mohli realizovat ty možnosti, které nám dovolí překonat liberálně-buržoazní multikulturalismus a různorodý rasismus s cílem harmonizovat vzájemné národnostní vztahy jak v kterémkoliv státě, tak i v globálním měřítku, musíme si, a to z hlediska života průkazným způsobem, odpovědět na otázky:
- Co je to kultura?
- Co leží v základě kulturní svébytnosti té či oné pospolitosti lidí?
- Co je to národ jako nositel kultury?
(…) Proto si na tyto otázky odpovíme.
- Kultura, to jsou veškeré informace a algoritmika, které jsou předávány od pokolení k pokolení nezávisle na genetickém mechanismu biologického druhu. Základním prostředkem pro předávání informací a algoritmiky je v kultuře biologického druhu Člověk rozumný artikulovaná řeč – jazyk a s ním související symbolický aparát umění a řemesel, písemnictví (pokud existuje) a vědecké teorie. Jinými slovy, kultura je informačně-algoritmický systém spojující jedince, příslušníky dané kultury, kterým určitým způsobem organizuje jejich společný život. Chápeme-li kulturu jako informačně-algoritmický systém, musíme také předpokládat, že má v sobě zabudován určitý soubor cílů a způsobů dosahování každého z nich. Přičemž některých cílů mohou lidé dosahovat samostatně a dosahování jiných může vyžadovat jejich kolektivní úsilí a organizovanost, a to včetně takové organizovanosti, která bude muset být stabilně realizována v návaznosti pokolení. Kultury v sobě zahrnují subkultury: Subkultury odborné a subkultury různých sociálních skupin (jak stabilní v návaznosti pokolení, tak i takové, které existují pouze krátkodobě, jako jsou například subkultury spojené s módou včetně subkultur dospívajících a mládeže).
Kultury různých národů, posuzované jako informačně-algoritmické systémy, se od sebe mohou lišit, jak složením souborů cílů, které jsou vlastní každé z nich, tak i způsoby jejich dosahování. (…)
Kultury se stejně jako informačně-algoritmické systémy mohou měnit v důsledku přebírání jak kulturních výdobytků, tak i neřestí z jiných kultur a také v důsledku realizace tvůrčího potenciálu nositelů těchto kultur, přičemž tento tvůrčí potenciál se může kvůli tomu, že psychická činnost lidí je podmíněna jejich mravností, podílet jak na rozvoji, tak i na degradaci kultury a tím pádem i na rozvoji a degradaci národa nebo nějakých sociálních skupin v jeho sestavě.
- Takže v základu každé kulturní svébytnosti leží „vztah“ kultury jako informačně-algoritmického systému k poznávacímu a tvůrčímu potenciálu každého člověka, který se v ní narodí.
A všechny kultury (nebo subkultury sociálních skupin stabilní v návaznosti pokolení) se dají s ohledem na tento charakteristický příznak zařadit do jedné ze tří tříd:
- Lhostejně nevšímavé – ve kterých si každý může dělat se svým poznávacím a tvůrčím potenciálem, co je mu libo: Může si ho osvojovat a rozvíjet, může ho promrhávat a ničit, a ani v jednom z těchto případů mu v tom nikdo nebude cílevědomě bránit ani ho v tom cílevědomě podporovat.
- Utiskující – ve kterých je poznávací a tvůrčí potenciál cílevědomě likvidován, potlačován a blokován.
- Rozvíjející – ve kterých je osvojování si a rozvíjení poznávacího a tvůrčího potenciálu cílevědomě podporováno a faktory, které tomu brání, jsou odhalovány a vykořeňovány. Díky jejich vykořeňování se potom kultura může rozvíjet směrem k pravověrnosti, neboť dialektika jako umění poznání a tvořivosti efektivně funguje pouze v rámci Záměru na základě dialogu, který jedinec za svého života vede s Bohem. (Poznámka JK: Ke všem zde i dále uvedeným tvrzením ve vazbě na Boha odkazuji na svoji nejobsáhlejší poznámku ve zkrácené verzi kapitoly 8.1 o nové monoteistické verzi víry). (…)
- Národ, to je nácie (ve smyslu blízkém Stalinově definici tohoto pojmu – o tom dále) nebo několik paralelně existujících „nácií“-národností plus národní diaspory, které sice žijí mimo svou nácii, ale přitom si v kulturním prostředí jiných národů i přes vzájemnou součinnost s nimi zachovávají svou kulturní svébytnost.
Definice nácie, jak ji v roce 1913 sestavil J. V. Stalin ve své práci Marxismus a národnostní otázka:
„Nácie, to je historicky zformovaná stabilní pospolitost lidí, která vznikla na základě pospolitosti jazyka, území, ekonomického života a psychické mentality projevující se v pospolitosti kultury. (…) Pouze přítomnost všech těchto příznaků sloučených dohro-mady nám dává nácii“. (…)
V dnešní době absolutní většina nácií, které existovaly v té historické době, kdy Stalin sestavoval svou definici tohoto jevu, přišla o svou ekonomickou soběstačnost ve výše uvedeném smyslu: Velký podíl jimi vyráběné produkce je hned od počátku určen na export a v základu jejich vlastní výroby a spotřeby leží velký podíl importu těch druhů produkce, které se v jejich národním hospodářství nevyrábějí buď vůbec, nebo v objemech potřebných pro úplné zajištění nácie; současně se národní ekonomiky účastní řady projektů realizovaných společným úsilím několika nácií, jejichž plody potom účastníci těchto projektů využívají společně (příkladem tohoto druhu projektů jsou výroba evropských dopravních letadel Airbus, programy Evropské vesmírné agentury, mezinárodní vesmírná stanice, transregionální plynovody a ropovody atd.).
Důsledkem je, že nácie si přestaly udržovat plné spektrum profesí a plné spektrum technologií potřebných k výrobě produkce v souladu s jejich spektrem spotřeby. (…)
Ve skutečnosti ty ekonomické změny, ke kterým v globálním měřítku došlo ve 20. století, znamenají, že stalinská definice nácie jen nebyla na začátku úplně přesná v důsledku toho, že vyjadřovala marxistické chápání světa, pro které je charakteristické:
- V životě vidět pouze matérii v rozličných „formách jejího pohybu“ a zároveň:
- Opomíjet složku života založenou na výskytu polí – tedy to, co se v předmarxistické době nazývalo duchovním životem (a co se v evropském esoterismu nazývá egregory a prací s egregory – viz Část 1 tohoto kurzu).
- Opomíjet objektivnost informací, systémů jejich kódování a algoritmiku jejich přeměny v přírodních i sociálních procesech a tím pádem se připravit o terminologický aparát umožňující adekvátní popis této složky života.
- Rozlišovat „práci duševní“ a „práci fyzickou“, ale již nerozlišovat práci řídící a práci bezprostředně produktivní, podřízenou nějakému vnějšímu řízení (a tím pádem se připravit o adekvátní teorii řízení, která by byla dostatečně všeobecná ve smyslu univerzálnosti svého použití). (Poznámka JK: Nepochybně je tím míněna Dostatečně všeobecná teorie řízení, které je věnována celá Hlava 6 od str. 243 do str. 322 v Základech sociologie 1).
- Interpretovat všechny sociální jevy na základě tvrzení o určující roli třídního boje ve společnosti o právo vlastnit výrobní prostředky a produkci vyráběnou ve společenském sjednocení práce (ve smyslu: To „třídní boj je tou lokomotivou dějin“ a všechno ostatní v životě společnosti jsou jen jeho projevy a důsledky; „násilí je porodní bábou dějin“, jež musí v životě společnosti napomáhat zrodu něčeho nového, když se to dříve bezvýhradně vládnoucí staré brání zrození nového). (…)
Stabilní existence nácie v návaznosti pokolení znamená, že se – jako jednotný celek – nějakým způsobem samořídí. Samořízení společnosti (řízení společnosti) se skládá z více aspektů a pouze jedním z těchto aspektů je ekonomický život zformované nácie, který může probíhat buď v režimu více či méně zřetelně vyjádřené ekonomické odloučenosti od ostatních nácií (jako tomu bylo v době, kdy J. V. Stalin psal svou práci Marxismus a národnostní otázka), nebo v režimu vzájemné součinnosti se systémy jiných nácií (jako je tomu nyní ve většině případů), která potom ovlivňuje kvalitu jejího života. Přičemž:
Samořízením lidské společnosti v jejím rozvoji se rozumí, že uspokojování fyziologických a běžných životních potřeb lidí není smyslem jejich bytí (tímto je omezen pouze okruh zájmů lumpenu a vyšších vrstev „elity“), ale prostředkem, jehož prostřednictvím skupina lidí v reálném životě postupně naplňuje svůj smysl života (ideály).
A tato pospolitost založená na společném smyslu života, pokud existuje, se projevuje v samořízení nácie jako jednotného sociálního organismu nezávisle na intenzitě vzájemných styků jednotlivých představitelů nácie žijících na opačných koncích svého území a nezávisle na výměně zboží mezi vzdálenými regiony.
- Pokud tento smysl života, překračující hranice uspokojování fyziologických a běžných životních potřeb, existuje a je všem společný, jedná se o nácii, a to dokonce i za podmínek, že lidé žijící na různých koncích jejího území pouze vědí o své existenci, ale nejsou mezi nimi žádné ekonomické nebo jiné viditelné vazby.
- Pokud tento smysl života neexistuje, tak se i přes přítomnost všech ostatních příznaků nácie (s výjimkou psychické mentality – národního charakteru, neboť ten se pojí se smyslem života a v mnohém je jím podmíněn) jedná jen o zástup jedinců, kteří mluví jedním jazykem, mají (zatím) společné území, stejné zvyky a další prvky kultury, ale nejsou nácií. V takovém případě jde o pseudonárodní lumpen, který je odsouzen buď najít svůj smysl života, nebo se propadnout do historické minulosti, stát se „etnografickou surovinou“ pro zformování jiných nácií nebo vymřít v procesu degradace společně s tou nanicovatou kulturou, jejímž je nositelem. V době sociálních krizí podíl lumpenu v obyvatelstvu roste, což pro společnost i její budoucnost představuje velké nebezpečí.
Existence tohoto druhu smyslu života (společných ideálů) za přítomnosti ostatních příznaků nácie napomůže k zachování nácie i v současných podmínkách, kdy se minulostí stala nejen vzájemná ekonomická odloučenost nácií, ale postupně se minulostí stává i jejich všeobecná kulturní odloučenost v procesu formování jednotné kultury lidstva: «Měřítkem národa není to, jakým je, ale to, co <on> považuje za překrásné a opravdové, a po čem <on> touží» (F. M. Dostojevskij). (Poznámka JK: Ptám se: „Po čem toužíme my Češi, Moravané a Slezané?“).
To znamená, že pospolitost ekonomického života nácie, její ekonomická provázanost, je pouze jednou z tváří pospolitosti zformované nácie, její oblasti řízení, ve které je realizován nějaký smysl života množiny lidí tvořících nácii, který je objektivně všem těmto lidem společný, a to dokonce i tehdy, nejsou-li schopni ho vyjádřit; stačí, aby cítili jeho přítomnost v životě a tak či onak vnášeli svůj podíl do jeho uvádění do života (tj. aby se informačně-algoritmicky aktivně účastnili jeho uvádění do života).
Oblast řízení se od jiných oblastí života společnosti liší tím, že je v ní lokalizována odborná řídící práce ve vztahu ke všem ostatním oblastem činnosti společnosti (…). To znamená, že:
Jedním z příznaků nácie není pospolitost ekonomického života (jak tomu rozuměl J. V. Stalin), ale pospolitost smyslu života historicky zformované nácie vycházející za hranice uspokojování fyziologických a běžných životních potřeb lidí tvořících nácii. Tento smysl života se projevuje v jednotě oblasti řízení nácie, řízení realizovaného na profesionálním základě a jmenovitě – utváří ekonomickou propojenost nácie v podobě charakteristické pro danou epochu.
Tato profesionální řídící práce může zahrnovat jak některé jednotlivosti v životě národní společnosti, tak i řízení záležitostí celospolečenského významu na místní úrovni i v měřítku celé společnosti. V případě přítomnosti ostatních příznaků nácie uváděných ve stalinské definici a s porozuměním tomu, že pospolitost ekonomického života je pouze jedním z projevů pospolitosti nácie v oblasti řízení, vede vyčlenění a rozvoj ve sféře řízení té oblasti, která zahrnuje řízení na profesionálním základě záležitostí celospolečenského významu na místní úrovni i v měřítku celé národní společnosti, ke vzniku státnosti.
Státnost, to je subkultura řízení na profesionálním základě záležitostí celospolečenského významu na místní úrovni a v měřítcích společnosti. (Poznámka JK: O státnosti podrobně pojednává kapitola 19.2. nazvaná Státnost v Základech sociologie 5 od str. 177 do str. 230).
To znamená, že státnost není celou oblastí řízení, ale pouze jednou z jejích komponent, neboť k oblasti řízení patří také řízení výměny zboží (obchodování), řízení kolektivní výrobní a jiných činností probíhajících mimo státní aparát a jeho orgány.
Stát, to je státnost v uvedeném smyslu plus území, akvatorium a vzdušný prostor, na které se vztahuje jurisdikce této státnosti plus obyvatelstvo žijící na území pod kontrolou státnosti.
Formování státnosti na stejnorodém národním základě vede k široce rozšířenému ztotožňování si nácie s jejím nacionálním státem, což je charakteristické pro západní sociologii, která se formovala na základě historických zkušeností Evropy.
Tato sociologie potom ovlivňuje politický život Ruska, když „vědci“ a politikáři bezmyšlenkovitě přenášejí její terminologii na ruskou skutečnost. (Poznámka JK: Příklady k tomuto tvrzení jsou uvedeny v Základech sociologie 6 na str. 205 a str. 206). (…)
Ale navzdory těmto bludům se státnost může rozvíjet i na mnohonárodnostním základě a obsluhovat život mnohých nácií, které si buď nevypracovaly svou národní státnost, nebo těch, jejichž národní státnost má v té či oné míře omezenou suverenitu, takže řadu úkolů života takové národní společnosti řeší státnost společná několika náciím, která je mnohonárodnostní z hlediska složení lidí v ní pracujících, jejíž dosah zahrnuje regiony formování a dominování několika národních kultur.
To poslední znamená, že takový mnohonárodnostní stát nebude „tavicím kotlem“ (typu USA nebo eurounijní Francie), ve kterém se v průběhu času mezi jedinci určitým způsobem setřou všechny národnostní rozdíly; mnohonárodnostní stát není „tavicím kotlem“, neboť v něm regiony formování a dominování národních kultur neustále obnovují určitou národní svébytnost všech nácií, které tam žijí, přestože zároveň existuje a rozvíjí se i všem společná kultura, jež je všechny spojuje a bez které není možná integrita a rozvoj mnohonárodnostního státu.
Státnost Ruska je mnohonárodnostní státností společnou všem národům, které v Rusku žijí. A v této své kvalitě se rozvíjí již po několik staletí: Přinejmenším počínaje dobytím Kazaně Ivanem Hrozným v roce 1552, kdy se Tatarstán stal součástí Ruska. (…)
A z hlediska takové mnohonárodnostní státnosti na území pod její kontrolou neexistují žádné „národnostní menšiny“ utlačované státností nějaké „hlavní nácie“ nebo státností korporace „hlavních nácií“, neboť přístup k práci v ní není určován původem představitelů toho či onoho národa, ale pracovními kvalitami a politickými záměry pretendentů na tato pracovní místa. (Poznámka JK: Opět se ptám: „Je tomu v Rusku skutečně tak? A jak je tomu u nás?“).
Jestliže takto chápeme státnost a stát, může být historicky zformovaná stabilní nácie součástí mnohonárodnostního státu a zároveň mít nějakou svou oblast určitého specifického řízení, na kterém se podílejí její představitelé, kteří řídí kolektivní činnost v oblasti výroby produkce, obchodu a tak podobně, ale nemají svou vlastní státnost jako nositelku funkcí spadajících do oblasti politiky (a ne ekonomiky).
Máme-li od začátku jazykovou a uceleně kulturní pospolitost, která se zformovala na nějakém území, a existuje-li v regionech tohoto území několik oddělených oblastí řízení realizovaného na profesionálním základě, tak bude probíhat:
- Buď proces formování nácie z několika národností, z nichž každá má svou, v něčem specifickou oblast řízení (…).
- Nebo proces národnostní roztříštěnosti vedoucí:
- Ke zformování několika příbuzných nácií.
- Nebo k asimilaci nácií nebo vyčlenivších se národností, jež neobstály před jinými náciemi, kterým se prosadit podařilo.
- Nebo k etnické čistce daného území, které si pro své potřeby zaberou nějaké jiné nácie, které se prosadit dokázaly.
Ve všem ostatním stalinská definice sociálního jevu „nácie“ uspokojí potřeby lidí, kteří budou chtít porozumět vzájemným národnostním vztahům s podmínkou, že budou mít adekvátní pohled na ty jevy, které stojí za slovy obsaženými v definici, jako je „kultura“ a „národnostní charakter“ (nebo „psychická mentalita“), a také na takový jev, jako jsou diaspory a proces interakce diaspor se svou nácií a s náciemi s jinou kulturou. Se zohledněním uvedeného je možné vytvořit následující upřesněnou definici sociálního jevu „nácie“:
Nácie je historicky zformovaná stabilní pospolitost lidí, která vznikla na základě pospolitosti jejich: 1) Jazyka, 2) území, 3) smyslu života projevujícího se v jednotě a ucelenosti oblasti jejich společenského samořízení postaveného na profesionálním základě, 4) psychické mentality (národního charakteru) projevující se 5) v kultuře, která tyto lidi spojuje a na základě této kultury se v návaznosti pokolení obnovující. Pouze společná přítomnost všech těchto příznaků nám dává nácii.
Ale národ je více než nácie.
Národ, to je nácie žijící v areálu dominování její národní kultury (nebo kulturně blízké „nácie“-národnosti, které neutvořily jednu nácii), plus národnostní diaspory, tj. nositelky příslušné národní kultury žijící v areálech dominování jiných národních kultur. Přitom mohou diaspory ve větší či menší míře přijít o svou jazykovou pospolitost s obyvatelstvem areálu, kde dominuje jejich národní kultura, ale zachovat si kulturní identitu s tímto obyvatelstvem v ostatních aspektech.
❗ POZNÁMKA K POJMU „NÁROD“ V ZÁKLADECH SOCIOLOGIE
Mnohé sociologické texty, včetně Základů sociologie, vykládají „národ“ jako přirozený vývojový stupeň: od rodu, přes etnos až k národu a státu. Tento výklad je však zavádějící – a z pohledu řízení nebezpečně zjednodušující.
🔍 Co zamlčuje:
· Že národ není přirozený, ale umělý nástroj řízení vytvořený GP.
· Že jeho vznik nebyl organický, ale projektovaný (kodifikace jazyka, výběr hrdinů, vymyšlená historie).
· Že chybí pojem kultura cílů – bez něj není národ, ale jen maskovaný etnos.
· Že se nemluví o tom, kdo určil, jaké cíle národ má mít – a že je nedostal, ale byly mu vnuceny.
📌 Shrnutí:
Představa národa jako „zralé formy“ etnosu je ideologie – a slouží k tomu, aby lidé milovali to, co je ničí.Ve skutečnosti byl národ vytvořen, aby lidi poštvával jeden proti druhému, a dnes – když už splnil svou úlohu – je systematicky likvidován. 7. etapa PFŘ pro národy je v plném proudu (ostatně, každý nástroj jednou čeká 7. etapa)
👉 Proto je třeba národ pochopit jako konstrukt řízení – a překročit jej směrem k Člověku s velkým „Č“.
🔨 ROZBOR: „Národ“ jako řízený konstrukt vytvořený Globálním prediktorem (GP)
📌 ZÁKLADNÍ TEZE
Národ není přirozený jev.
Je to ideologický konstrukt, vytvořený a implantovaný pro účely řízení – především rozbití starých říší a mobilizace mas do válek a transformací.
1. ❓ Odkud pojem „národ“ pochází?
Historicky:
· Do 18. století nikdo „národy“ ve smyslu dnešního významu neřešil.
· Lidé se ztotožňovali s rodem, městem, církví, vládnoucím rodem, ale ne s „národem“.
· Pojem natio znamenal na univerzitách jen „skupinu ze stejného regionu“ (např. „natio bohemica“ – Češi na pařížské univerzitě).
· Až během rozkladu dynastických impérií (Habsburkové, Romanovci, Osmané) bylo třeba nové rozhraní řízení – národ jako kód pro nové válečné fronty.
2. 🛠️ Konstrukce národa (algoritmus)
Fáze | Nástroj řízení | Příklad |
Výběr etnosu | Stabilní jazyk, folklór, územní koncentrace | Češi, Slováci, Srbové, Maďaři |
Vytvoření dějin | Umělá konstrukce historické kontinuity | „Slavná minulost Velké Moravy“, „dobytí Itálie Římany“, „husitské války“ |
Kodifikace jazyka | Lexikografové, gramatiky, školy | Jungmann, Dobrovský, Grimmové |
Symbolika a mýty | Hymna, vlajka, národní hrdinové | Smetana, Tyrš, Palacký |
Státní rámec | Vznik „národního státu“ jako technické jednotky | Itálie (Garibaldi), ČSR (Masaryk), Německo (Bismarck) |
Poznámka:Zde se naplno využívá 2.–5. etapa PFŘ:formování stereotypu → stanovení cíle → koncepce řízení → implementace.
3. 🧠 Proč GP vytvořil „národy“?
Protože:
· V monarchii → loajalita ke králi
· V církvi → loajalita k Bohu
· Ale GP potřeboval → masovou loajalitu ke konstruktu, který lze řídit „shora“ i „zdola“
Tedy:
Národ = syntetické řízení identityLidé milují to, co jim bylo podsunutéA jsou ochotni za to zemřít – aniž by věděli, proč
4. ⚔️ Použití národa jako zbraně
Příklad: Rakousko-Uhersko
· Etnicky mozaikovitý celek → stabilní dynastické řízení
· GP: „Rozdělíme je na národy, dáme jim jazyk, vlajku a důvod k válce.“
· Výsledek: WWI – bratři proti bratrům, Slované proti Slovanům
· Po válce: nové státy podle „práva národů na sebeurčení“ (Wilson) = nové rozhraní řízení
5. 🇨🇿 A co Češi?
Etnos | Ano |
Jazyk, dějiny, folklór, územní celistvost | ✔ |
Nácie (vlastní cíl) | Ne |
Vlastní kultura smyslu, vedení, odpovědnost | ✘ |
Češi byli:
· Použiti jako nástroj řízení (např. husitství jako destabilizace církve)
· Vyzkoušeni jako experimentální prostor (1918, 1948, 1968, 1989, 2020…)
· Nikdy nedostali vlastní cíl – protože by se vymkli řízení
6. 🔚 Současná 7. etapa PFŘ: Likvidace národa
GP teď:
· likviduje to, co vytvořil, protože národy splnily svůj účel (rozbití říší, vytvoření front)
· potřebuje globální identitu – ekolog, Evropan, multikulturní bytost, digitální občan
· rozkládá jazyk, kulturu, školství, právní stát → likvidace nosiče národní identity
7. 🧭 Řešení?
Ne návrat k „národu“ (to je slepá ulička).Ale přechod ke skutečné nácíi – nebo rovnou ke kategorii Člověk s velkým Č:
· Má vlastní kulturu smyslu – ne přejatou
· Chápe řízení – nečeká, až ho někdo povede
· Překračuje hranice etnické i národní – ne jako globalista, ale jako nositel odpovědnosti za vše živé
🔎 Shrnutí jako tabulka
Otázka | Odpověď |
Je národ přirozený? | Ne – jedná se o řízený konstrukt GP |
Kdy vznikl? | 18.–19. století jako nástroj rozbití impérií |
Proč byl vytvořen? | Aby lidi bojovali mezi sebou, nikoli proti GP |
Co teď? | Národy jsou likvidovány, GP přechází k jiné formě řízení |
Řešení? | Přesáhnout rámec národa, stát se Člověkem a nositelem řízení |
🔨 Rozbití národa (současné procesy v Evropě)
Po splnění své historické úlohy – rozbití říší a přípravy válek – se národ jako nástroj řízení stal překážkou pro další integraci globální moci. Proto nyní probíhá jeho systematická likvidace:
· Jazyková destrukce:Znevýznamňování mateřských jazyků, přechod na angličtinu, rozpad slovní zásoby a významové přesuny. Ve školství je jazyk nahrazován „kompetencemi“.
· Výchova bez identity:Dětem se neříká, k jakému národu patří – dostávají místo toho identitu „Evropana“, „klimatického bojovníka“ nebo „gender fluidní bytosti“.
· Kultura bez kořenů:Místo národní kultury se šíří „globální pop“, seriály, exportované hodnoty – bez vztahu ke konkrétnímu národnímu duchu.
· Školství jako nástroj odnárodnění:Národní dějiny mizí z osnov, slavné osobnosti se relativizují, jazyk se osekaně reformuje, vzniká bezpaměťová generace.
➡️ Výsledkem je rozpad vnitřní jednoty etnosu, rozplynutí pojmu národ – a vytvoření atomizovaného davu, který lze snadno vést a přeformátovat.
🌱 Člověk s velkým „Č“ – cíl vývoje
Ve světě, kde se národy staly jen přechodnými konstrukty řízení, je nutné postavit nový typ identity: Člověka – ne Čecha, Němce, Francouze, ale nositele smyslu života a odpovědnosti.
Být Člověkem s velkým „Č“ znamená:
· Mít vlastní smysl existence, ne vnucený shora
· Cítit odpovědnost ne za „národ“, ale za celé lidstvo a Zemi
· Rozumět procesům, ale nebýt jejich otrokem
· Nezabíjet, protože mi to řekli – ale proto, že chápu, co je správné
Tato identita není řízená, ale vyrůstá zevnitř – a právě tím se stává nezničitelnou.
🔥 Výzva: Už dost následování – je čas vést.
KOB odhalila zákonitosti řízení –
ale nestačí vědět, jak tě řídí.
Musíš vědět, proč vůbec žít.
Nebudujeme nové impérium.
Nestavíme nového cara.
Budujeme nového Člověka.
👣 Přestaň být kolečkem ve stroji –
začni být tvůrcem nové kultury smyslu.
Ne té národní. Ne té cizí. Ale své, vnitřní.
Nečekej, až ti GP určí další roli.
Nežij podle scénáře.
🛑 Přestaň být Čechem, který čeká.
Začni být Člověkem, který chápe.
To není revoluce.
To je evoluce.
🌱 Doslov
🗣️ Lidový význam slova „národ“
Zajímavé je, že v lidové mluvě – jak v češtině, tak v ruštině – se slovo „národ“ tradičně nepoužívalo ve významu „národní stát“ nebo „etnicko-kulturní jednota“, ale prostě jako označení velkého množství lidí:
„Tam bylo národa, že nebylo k hnutí.“
„Na pouti byl národ až ven!“
„Na demonstraci – samý národ.“
Tento původní význam má blíže k významu „dav“, „shromáždění lidu“, než k modernímu ideologickému pojmu národa jako „jednoty jazyka, dějin a státnosti“.
To potvrzuje, že:
Slovo „národ“ bylo původně neutrální a praktické – označovalo lidi jako množinu.
Teprve později bylo předefinováno mocenskými strukturami – aby sloužilo k formování identity, loajality a ochoty bojovat.
Poznámky Milan Makový
댓글