Zkrácený kurz – Základy sociologie – Příloha č. 7 Experiment „Všehomír-25“

27.12. 2025 JK

Příloha č. 7 Experiment „Všehomír-25“ (Universe-25) (str. 399)

„Americký vědec-etolog John Calhoun provedl v šedesátých až sedmdesátých letech 20. století řadu pozoruhodných experimentů. Jako pokusná zvířata vždy využíval hlodavce, přestože konečným cílem jeho výzkumů bylo předvídání možného budoucího vývoje lidské společnosti. Po provedení četných pokusů s koloniemi hlodavců Calhoun ve výsledku zformuloval nový termín „zkázonosné chování“ (behavioral sink) označující přechod k destruktivnímu a deviantnímu chování v životních podmínkách přílišné nahuštěnosti jedinců žijících na jednom místě. Svými výzkumy Calhoun v šedesátých letech získal určitou proslulost, neboť se mnozí lidé v západních státech prožívajících poválečný baby boom začali zamýšlet nad tím, jaký bude mít přelidnění vliv na společenské instituce a na každého jednotlivce zvlášť.

Calhoun J.

Svůj nejznámější experiment, který přiměl celé pokolení k zamyšlení nad budoucností, provedl společně s Národním ústavem duševního zdraví (NIMH) v roce 1972. Cílem experimentu Všehomír-25 byla analýza vlivu hustoty populace na šablony chování hlodavců. Calhoun pro myši ve své laboratoři vybudoval skutečný ráj, který měl podobu klece s rozměry dva krát dva metry, odkud pokusná zvířata nemohla uniknout. Uvnitř klece byla udržována stabilní, pro myši komfortní teplota (+20^оC), měly tam k dispozici hojnost potravy a vody, pro samičky tam byla vytvořena početná hnízda. Každý týden se klec čistila, takže byla udržována v neustálé čistotě. Byla přijata všechna potřebná bezpečnostní opatření, což vylučovalo, aby se do klece dostali nějací přirození nepřátelé hlodavců nebo tam došlo ke vzniku hromadných infekcí. Pokusné myši byly pod neustálým dohledem veterinářů, jejich zdravotní stav byl průběžně sledován. Systém zajišťující myším potravu byl natolik promyšlený, že se 9 500 myší mohlo krmit najednou, aniž by si navzájem jakkoliv překážely a 6 144 myší mohlo bez problémů najednou pít. Prostoru tam myši měly více než dost a první problémy s nedostatkem místa mohly pocítit až v případě, kdy by jejich populace převýšila počet 3 840 jedinců. Takového počtu však myši v kleci nikdy nedosáhly. Jejich maximální zaznamenaný počet byl 2 200 myší.

Experiment startoval okamžikem, kdy byly do klece umístěny čtyři páry zdravých myší, kterým netrvalo dlouho, aby se adaptovaly, zdomácněly, uvědomily si, do jaké myší pohádky se to dostaly a začaly se urychleně rozmnožovat. Dobu adaptace Calhoun nazval fází „A“. Narozením prvních mláďat začala druhá fáze „B“. Bylo to stádium exponenciálního početního růstu populace v ideálních podmínkách klece. Počet myší se zdvojnásoboval každých 55 dnů. Počínaje 315 dnem experimentu se rychlost růstu populace značně zpomalila a počet myší se zdvojnásoboval každých 145 dnů, což signalizovalo vstup do třetí fáze „C“.  V té době v kleci žilo asi 600 myší a zformovala se tam určitá hierarchie a sociální život. Fyzicky tam v porovnání s dřívějškem ubylo místa.

Objevila se kategorie „vyděděnců“, kteří byli vyháněni do centra klece a často se stávali oběťmi agrese. Rozlišit skupinu „vyděděnců“ bylo možné podle pokousaných ocásků, vytrhané srsti a stop krve na těle. Vyděděnci se skládali především z mladých jedinců, kteří si ještě pro sebe nenašli sociální roli v myší hierarchii. Problém absence vhodných sociálních rolí byl vyvolán tím, že v ideálních podmínkách klece žily myši dlouho a stárnoucí myši neuvolňovaly místo mladým. Proto byla často agrese zaměřena na nová pokolení jedinců rodících se v kleci. Po vyhnání se samci psychicky hroutili, projevovali menší agresi, nechtělo se jim bránit své těhotné samičky a plnit žádné další sociální role. I když jinak periodicky útočili buď na jiné jedince ze společenství „vyděděnců“ nebo na jakékoliv jiné myši.

Samičky připravující se rodit projevovaly čím dál větší nervozitu, neboť v důsledku růstu pasivity mezi samci byly více vystaveny náhodným útokům. Výsledkem bylo, že agresi začaly projevovat samičky, často se praly a bránily potomstvo. Paradoxně však tato jejich agrese nebyla zaměřena pouze na okolí, neboť nemenší agresi projevovaly i vůči svým dětem. Často samičky své děti pozabíjely a přesídlily do horních hnízd, kde se z nich stávaly agresivní samotářky, které se odmítaly rozmnožovat. Takže porodnost se značně snížila a úmrtnost mláďat se značně zvýšila.

Brzy se projevilo poslední stádium existence myšího ráje – fáze „D“ neboli fáze smrti, jak ji nazval John Calhoun. Symbolem tohoto stádia byl vznik nové kategorie myší, které dostaly název „krasavci“. Do této kategorie řadili samce demonstrující chování, které nebylo charakteristické pro druh, kteří se odmítali prát a bojovat o samičky a území, neprojevovali chuť se pářit a měli sklony k pasivnímu životnímu stylu. „Krasavci“ jen jedli, pili, spali a čistili si svou srst, vyhýbali se konfliktům a plnění jakýchkoliv sociálních funkcí. Tento svůj název si vysloužili proto, že na rozdíl od většiny ostatních obyvatel klece neměli na svém těle stopy tvrdých bojů, šrámy a vytrhanou srst. Legendárními se staly jejich narcisismus a ješitnost. Výzkumníky ohromila nechuť „krasavců“ pářit se a rozmnožovat. V poslední vlně jedinců narozených v kleci „krasavci“ a samotářské samičky, které se odmítaly rozmnožovat a uchylovaly se do hnízd v horních patrech klece, tvořili již většinu.

Průměrný věk myší v posledním stádiu existence myšího ráje byl 776 dnů, což o 200 dnů převyšuje horní hranici jejich reproduktivního věku. Úmrtnost mláďat už byla 100%, počet těhotných samiček zanedbatelný a také se brzy dostal na nulu. Vymírající myši byly homosexuální a projevovaly deviantní a nevysvětlitelně agresivní chování v podmínkách přebytku zdrojů potřebných k životu. I přes přebytek potravy tam bujel kanibalismus, samičky odmítaly vychovávat mláďata a zabíjely je. Myši začaly urychleně vymírat a 1 780 den od začátku experimentu zemřel poslední obyvatel „myšího ráje“.

John Calhoun, který podobnou katastrofu předvídal, provedl s pomocí svého kolegy doktora H. Marsdena řadu experimentů ve třetím stádiu fáze smrti. Z klece bylo odebráno několik malých skupinek myší, které byly přestěhovány do stejně ideálních podmínek, kde však byla hustota populace ještě minimální a bylo tam tedy dostatek prostoru. Nebyla tam tedy žádná přehušťěnost populace a vnitrodruhová agrese. V podstatě tak „krasavcům“ a samotářským samičkám vytvořili podmínky, za kterých se první čtyři páry myší v kleci začaly exponenciálně rozmnožovat a vytvářet sociální strukturu. K údivu vědců však „krasavci“ a samotářské samičky své chování nezměnili, odmítli se pářit, rozmnožovat a plnit své sociální funkce spojené s reprodukcí. Ve výsledku samičky neotěhotněly a myši umřely stářím. Podobné výsledky stejného rázu byly zaznamenány ve všech přehuštěných skupinách, takže ve výsledku všechny experimentální myši zemřely, přestože se nacházely v ideálních podmínkách.

John Calhoun vytvořil na základě výsledků svého pokusu teorii dvou smrtí. „První smrt“ je smrtí ducha. To když si nově narození jedinci nedokázali najít své místo v sociální hierarchii „myšího ráje“ v důsledku nedostatku sociálních rolí v ideálních podmínkách s neomezenými zdroji a vznikl tak otevřený konflikt mezi dospělými a mladými hlodavci, čímž se zvýšila úroveň nemotivované agrese. Rostoucí počet jedinců v populaci, zvýšení jejich nahuštěnosti a zvýšení úrovně fyzického kontaktu, to všechno podle Calhounova názoru vedlo k tomu, že se objevili jedinci schopní jen nejjednoduššího chování. V podmínkách ideálního světa, v bezpečí, s hojností potravy a vody a absence přirozených nepřátel většina jedinců jen jedla, pila, spala a pečovala o sebe. Myš je jednoduché zvíře, pro které jsou nejsložitějšími behaviorálními modely: Proces dvoření se samičce, rozmnožování a péče o potomstvo, ochrana území a mláďat, účast v hierarchických sociálních skupinách. Psychologicky zlomené myši se všeho vyjmenovaného vzdaly. Calhoun nazývá podobné zřeknutí se složitých behaviorálních šablon „první smrtí“ nebo „smrtí ducha“. Po první smrti je fyzická smrt („druhá smrt“ podle Calhounovy terminologie) neodvratná a nastupuje časově zanedlouho po té první. V důsledku „první smrti“ značné části populace je veškerá kolonie odsouzena k vymírání dokonce i v podmínkách „ráje“.

Jednou se Calhouna zeptali na důvod vzniku skupiny „krasavců“ a ten pomocí přímé analogie s člověkem vysvětlil, že klíčovou črtou člověka, jeho přirozeným osudem je žít v podmínkách tlaku, napětí a stresu. Myši, které se vzdaly boje a zvolily si nesnesitelnou lehkost bytí, se proměnily v autistické „krasavce“ schopné jen těch nejprimitivnějších funkcí, přijímání potravy a spánku. Všeho složitého, vyžadujícího námahu se „krasavci“ vzdali a v podstatě tak přišli o schopnost podobného silného a složitého chování. Calhoun uvádí příklady mnohých současných mužů, kteří jsou schopni jen těch nejrutinnějších každodenních úkonů potřebných k zachování svého fyziologického života, jejichž duch již zemřel, což se projevuje ztrátou kreativity, schopnosti překonávat tlak, a hlavně žít pod tlakem. Odmítnutí čelit početným výzvám, vyhýbání se námaze a životu plného boje a překážek, to je podle Calhounovy terminologie „první smrt“ neboli smrt ducha, za kterou nevyhnutelně následuje druhá smrt, tentokrát tělesná.

Možná vás napadá, proč se vlastně ten Calhounův experiment nazýval Všehomír-25? Jednalo se o dvacátý pátý vědecký pokus vytvořit ráj pro myši, přičemž všechny předchozí skončily smrtí všech pokusných zvířat… ---

Je to jeden z těch experimentů přivádějící nás k závěru: „Ráj na zemi není možný.“

Historická realita je taková, že Západ se již dávno dal do budování tohoto druhu „ráje“ – společnosti hojnosti, se všemi důsledky založenými na biologických a noosférických zákonitostech z této skutečnosti vyplývajícími.

Jenže vzhledem k tomu, že lidstvo není stejnorodé, tak „zaostalé“ národy, které vidí nejen vědecko-technickou převahu Západu, ale i jeho narůstající biologické problémy, jež sám produkuje, odmítají kopírovat západní způsob života; a pokud tak nečiní solidárně, tak v zastoupení představitelů svých nejvíce politicky aktivních subkultur. Bohužel se však toto nepřijetí Západu a jeho způsobu „života“ nejagresivněji projevuje ve snaze zničit Západ a vnutit celému světu způsob „života“ reliktních kultur, jejichž rozvoj se zastavil již před několika staletími.

Nejvýrazněji se tento postoj projevuje v globálně politických ambicích pseudomuslimského radikalismu, jehož nositelé a aktivisté se uzavřeli před životem a Bohem obřadností islámu a šaríi. V důsledku toho svou vlastní kulturní nerozvinutost, rituální disciplínu а omezování vzdělání na znalost textů Koránu a šaríi považují za životní normu přikázanou Bohem, a proto pro všechny lidi povinnou. A protože je v jejich očích povinná, jsou přesvědčeni, že může být vnucována všem ostatním hrubou vojenskou silou, a to tím spíše, že představitelé „vyspělého“ Západu zotročení hédonismem nejsou schopni v podmínkách přímého bojového střetu s protivníkem žádného efektivního odporu, neboť upřednostňují vedení „tlačítkové války“.

V daném případě se nejedná o neřesti západního způsobu života, ale o tmářství, které prý je léčebnou alternativou k západnímu sebevražednému způsobu „života“ civilizace.

Toto tmářství je vyzdvihováno jako životní norma přikázaná Bohem navzdory tomu, že sám Mohammed byl především Osvícencem a formování muslimské kultury bylo doprovázeno rozkvětem vědy a řemesel, které pomohly mnohým starověkým společnostem vymanit se ze způsobu života založeného na principech sociálního darwinismu, který pseudomuslimští radikálové v současnosti vnucují svým současníkům a periférii verbované v jiných kulturách v podobě prý toho pravého a nepokřiveného islámu. ---

Popírat výsledky výše popsaných systematických experimentů s myšmi by bylo hloupé. Ale jejich přímé vztahování na společnost je ještě hloupější, vidíme-li v získaných výsledcích nevyhnutelnou budoucnost společností, jež zvyšují úroveň ochrany jedince prostřednictvím rozvoje technosféry a stále složitější sociální organizace.

Abychom správně interpretovali výsledky získané v těchto experimentech, musíme znát a chápat dvě věci:

- Obecně biologické a specificky druhové biologické zákonitosti, které se v těchto experimentech projevily.

- Podstatu odlišností lidstva od fauny (zvířeny), které mu umožňují vymanit se z moci zákonitostí, kterým podléhá fauna, a dosáhnout tak jiné kvality života.

Jedna z nejdůležitějších obecně biologických zákonitostí spočívá v tom, že: 1) Porodnost všech biologických druhů v prostředí, které je pro ně přirozené, převyšuje kapacitu ekologické niky, kterou může zaujímat každý z nich v příslušných přírodně-zeměpisných podmínkách, 2) takže jedinci, kteří se stávají z hlediska kapacity ekologické niky přebyteční, musí být buď bezpodmínečně zlikvidováni, nebo vyhnáni za hranice přírodního stanoviště dané populace.

A právě ve vyhnání a smrti jedinců, kteří jsou z hlediska kapacity ekologické niky přebyteční, spočívá vnější viditelná podstata procesu, jež v biologii dostal název „přirozený výběr“.

Vnitrodruhová podstata přirozeného výběru spočívá v tom, že ze sestavy mláďat hynou a jsou za hranice přírodního stanoviště vyháněni nejslabší jedinci a ze sestavy dospělých jedinci, kteří již vyčerpali své životní síly, nejsou schopní rozmnožování a efektivního plnění dalších funkcí v životě populace daného druhu. Takže ve výsledku nadbytečná porodnost a přirozený výběr zajišťují vyřazování defektních jedinců a jedinců, kteří něčím neodpovídají životním okolnostem populace, což zajišťuje udržování zdraví populace v návaznosti pokolení.

Tím, že vytvořil myší „ráj“, J. Calhoun tuto populaci, jež se ocitla v takovém nepřirozeném „ráji“, připravil o účinek algoritmiky přirozeného výběru blokující proces biologické degenerace jedinců v populaci v návaznosti pokolení. Žádný alternativní mechanismus blokování procesu biologické degenerace populace v návaznosti pokolení v „ráji“ zaveden nebyl. A právě tato okolnost vždy vedla ke stejnému výsledku takových experimentů.

Společnost vysoce civilizovaná z hlediska technosféry je podobná tomuto myšímu „ráji“ v tom smyslu, že medicína, etiketa (normy kultury), sociální organizace a řada dalších faktorů také blokují mechanismus přirozeného výběru a brání tak přirozenému vyřazování defektních jedinců, čímž se otevírá cesta k degeneraci právě těch z hlediska rozvoje technosféry, jurisprudence a složité sociální organizace vysoce civilizovaných společností.

Bojovníci za návrat ke způsobu života minulých epoch, ve kterých společnosti žily pod nadvládou obecného principu nadbytečné porodnosti ve vztahu ke kapacitě ekologické niky a přirozeného výběru likvidujícího defektní organismy a organismy s vyčerpanými životními silami, jsou bezesporu schopni v průběhu času pohřbít současný biologicky progresivně degradující Západ úplně stejně, jako v minulosti germánský kmen Vandalů pohřbil biologicky zdegenerovaný a na tehdejší dobu „vysoce civilizovaný“ starověký Řím. Nebude to však jejich zásluhou, ale zásluhou samotného Západu.

Jenže takový návrat do minulosti tyto problémy nevyřeší, neboť někdo se při pohledu na nesmyslné strádání lidí v podmínkách života v primitivní kultuře opět dá do obnovy „bývalé velké kultury“ a přívrženci primitivismu tomu – díky své nevědomosti/nevzdělanosti – nebudou schopni čelit, stejně jako se nedařilo čelit podobným tendencím v minulosti, kdy na místě zhroucených starověkých civilizací někdo opět začal vytvářet nové kultury, do kterých integroval úlomky bývalé velikosti zaniklých kultur.

Tj. jestliže se Západ zhroutí pod tíží problémů biologické degenerace a sociokulturní degradace, tak potomci dnešních hanobitelů a bojovníků proti Západu a jeho způsobu „života“ sami, vlastníma rukama v budoucnu obrodí analog Západu, až budou mít dost života pod nadvládou tmářství, jestliže si neodpoví na z hlediska života průkaznou otázku: Čím se člověk ve své podstatě liší od opice, přestože v biologické klasifikaci stejně jako všechny opice náleží k primátům?

A odpovědi na tuto otázku v tom smyslu, že my máme kulturu, že se dorozumíváme artikulovanou řečí, že se zabýváme vědou a vybudovali jsme technosféru, to nespraví; kulturu mají i orangutani, papoušci mohou uvědoměle používat artikulovanou řeč a veškerá ta technosféra bledne na pozadí výsledků experimentu s malpami kapucínskými na  Yaleově univerzitě (viz kapitola 13.1 – Díl 4 tohoto kurzu), které dokazují, že z hlediska chování je civilizovaná liberálně-tržní společnost statisticky zcela nerozlišitelná od skupiny pokusných opic, které naučili používat „peníze“ na principech tržního liberalismu.

Odpověď na otázku, jaká je podstata člověka odlišující ho od opice, byla poprvé v Ruské kultuře vědeckou terminologií vyjádřena v Koncepci obecné bezpečnosti; nejde však o nic jiného, než že bylo do současné vědecké terminologie převedeno to, co bylo odedávna umělecky-obrazně vyjádřeno v námětech Ruských bylin a pohádek o výpravách bohatýrů v pokynech uváděných na kameni u rozcestí.

Podstata této odpovědi spočívá v tom, že člověk se od všech ostatních biologických druhů liší tím, že struktura jeho psychiky posuzovaná jako informačně-algoritmický systém není geneticky jednoznačně naprogramovaná, ale je výsledkem osobnostního rozvoje:

- Je-li všechno podřízeno instinktům, jedná se o zvířecí typ struktury psychiky a jedinec se svým chováním neliší od opice, a proto jsou ve výsledku statistiky chování malp kapucínských a členů liberálně-tržní společnosti identické, a spotřebitelský ráj, který svými mechanismy blokuje mechanismus přirozeného výběru, je pro ně stejně vražedný.

- Je-li všechno podřízeno normám kultury, tak je z hlediska svého chování jedinec-zombie kulturou vycvičenou opicí a spotřebitelský ráj je pro něj také sebevražedný.

- Je-li tvůrčí potenciál realizován a člověk se dokáže dostat za hranice norem předchozí kultury, tak jako démon neomezující se ve své svévoli, který si nepřeje ujasnit si, co je objektivně Dobrem a co Zlem, podléhá likvidaci, neboť tak svými rozmary narušuje harmonii Všehomíru.

- A pouze tehdy, kdy člověk dokáže podřídit svou vůli diktatuře svého svědomí, stává se skutečným Člověkem.

To znamená, že se jedinec druhu Homo sapiens na základě svých smyslů a uvědomělého vnímání a chápání světa sám rozhoduje: Zda bude jen člověku se podobající opice, zombie, démon nebo zda se stane Člověkem.

Jestliže se člověk díky svému individuálnímu rozvoji navzdory životním okolnostem panujícím ve společnosti a lidstvu zformuje ve skutečného Člověka, nalezne Lásku, která ho vyvede z moci působících zákonitostí platných pro faunu. Takže jen kultura, ve které všichni nevratně dosáhnou lidského typu struktury psychiky na začátku mladosti umožní: Zlikvidovat ve společnosti nesmyslné životní nesnáze a útrapy plynoucí ze zlo(ú)myslnosti, omezenosti a hlouposti, tj. vytvořit to, co si mnozí představují jako „spotřebitelský ráj“, a současně zajistit biologické zdraví v návaznosti pokolení a zaručeně se vyhnout degradaci, neboť děti nebudou počínány jako vedlejší produkt sexu pod vlivem instinktů a hédonismu, ale v Lásce – se Záměrem v mezích kapacity ekologické niky, což zajistí tu nejlepší kombinaci genů a takovou jejich modifikaci, jaká bude tím největším přínosem pro lidi i planetu. Takto se lidstvo, které se stane skutečným lidstvem, vymaní z algoritmiky likvidace přebytečných a biologicky defektních jedinců v důsledku zákonitosti přirozeného výběru, jež platí pro faunu i bez jakékoliv eugeniky, která sama je jen další pastí vedoucí k degradaci společností, jež v důsledku své neschopnosti odpovědět si z hlediska života průkazným způsobem na otázku, co je podstatou člověka a čím se liší od ostatních primátů, nemohou správně nastavit eugenické standardy, aby podle nich realizovaly umělou selekci na základě „vědy eugeniky“.

(Poznámka JK: Přílohu č. 7 jsem odcitoval bez jakýchkoliv korekcí či úprav z mojí strany, pouze jsem vynechal poznámky pod čarou).

Doplnění od AI:

Experiment „Všehomír-25“ (Universe 25) i americký etolog John B. Calhoun jsou velmi dobře známé pojmy v oblasti etologie, behaviorální ekologie a sociální patologie populací.

John B. Calhoun a experiment Universe 25

Základní popis experimentu

John B. Calhoun v 60. a 70. letech 20. století provedl sérii kontrolovaných experimentů s myšmi, z nichž nejznámější je Universe 25. Šlo o uzavřený „myší ráj“:

• neomezený přístup k potravě a vodě,

• žádní predátoři,

• dostatek prostoru (z fyzického hlediska),

• řízené mikroklima a zdravotní péče.

Z pohledu materiálních potřeb byl systém ideální.

Fáze vývoje kolonie

Experiment se vyvíjel v jasně rozpoznatelných etapách:

1. Fáze osídlení – pomalý růst, adaptace.

2. Fáze exploze – rychlé množení a sociální strukturování.

3. Fáze stagnace – vznik sociálního napětí, rozpad rolí.

4. Fáze kolapsu – úplný rozklad chování a následné vyhynutí kolonie.

Důležité je, že kolaps nenastal kvůli nedostatku zdrojů, ale kvůli rozpadu sociální organizace a významu jedince.

Klíčové jevy pozorované Calhounem

• Behavioral sink (behaviorální propad) – degenerace sociálního chování.

• Ztráta rodičovských instinktů, kanibalismus.

• Nárůst agrese i extrémní pasivity.

• Vznik skupiny tzv. „beautiful ones“ – jedinci bez sociálních vazeb, zaměření pouze na sebe (srst, jídlo, spánek), bez reprodukce.

• Kolonie se nedokázala obnovit, i když byly později podmínky zlepšeny.

  
  

Zásadní závěr experimentu

Calhoun dospěl k velmi tvrdému závěru:

Materiální blahobyt bez smysluplné sociální role a hierarchie vede ke kolapsu společnosti.

Jinými slovy:

• Nestačí „mít se dobře“.

• Společnost potřebuje funkční role, odpovědnost, výzvy a smysl.

• Pokud je jedinec zbaven nutnosti něco zvládnout, chránit, vytvářet nebo nést důsledky, dochází k psychickému a sociálnímu rozkladu, nikoli k harmonii.

  
  

Proč je Universe 25 dodnes citován

Experiment je často používán jako:

• model varování pro přelidněné společnosti,

• analogie k městské anonymitě,

• metafora rozpadu rodiny, výchovy a odpovědnosti,

• studijní materiál pro sociologii, psychologii i systémové řízení.

Zároveň je nutné dodat, že:

• myši ≠ lidé (experiment není přímou predikcí, ale modelovou analogií),

• nicméně základní principy sociální dynamiky jsou překvapivě přenositelné.

  
  

Shrnutí jednou větou

Universe 25 neukazuje, že by společnost zničil nedostatek – ale že ji může zničit přebytek bez smyslu, struktury a odpovědnosti.

Pokud chceš, mohu navázat:

• hlubší systémovou interpretací (řízení, PFŘ, role elit),

• paralelou k moderní civilizaci,

• nebo kritickým rozborem, kde jsou limity a kde se experiment často zjednodušuje či zneužívá.

  
  

MM: Jak bylo veliké to místo pro ty hlodavce?

AI:

Velikost prostoru v experimentu Universe 25

John B. Calhoun použil pro experiment Universe 25 uzavřený prostor o rozměrech přibližně:

• cca 2,7 × 2,7 metru (zhruba 9 × 9 stop),

• výška přibližně 1,4–1,5 metru,

• celková plocha tedy kolem 7–8 m².

  
  

Proč je toto číslo klíčové (a často špatně chápáno)

Na první pohled se může zdát, že šlo o malý prostor. Jenže to je zásadní omyl interpretace:

• Prostor byl vertikálně i funkčně členěn:

  • hnízdní boxy,

  • oddělené zóny,

  • chodby a patra.

• Krmení a voda byly rozmístěny tak, aby:

  • nikdy nedocházelo ke konkurenci o zdroje,

  • každá myš měla fyzicky přístup bez boje.

Calhoun sám opakovaně zdůrazňoval, že limitujícím faktorem nebyla plocha ani zdroje, ale sociální hustota a rozpad behaviorálních rolí.

Kapacita vs. realita

• Projektovaná kapacita kolonie: cca 3 800 myší

• Reálné maximum dosažené v Universe 25: ~2 200 jedinců

• Kolaps nastal dříve, než byl prostor fyzicky „zaplněn“.

To je klíčové:➡ Kolonie se zhroutila při relativním „nadbytku“ prostoru i zdrojů.

Jednověté shrnutí

Universe 25 nebyl experiment o malém prostoru, ale o tom, co se stane, když je jedinec zbaven nutnosti bojovat o smysluplnou roli v sociálním systému.

Pokud chceš, mohu:

• přepočítat hustotu na „myš / m²“ a ukázat, proč to nebyl fyzický limit,

• nebo to rovnou převést do analogie s moderním městem a řízením společnosti.

  Tolik AI

_______________________________________________________________________

Cílem studijního kurzu Základy sociologie, který byl v plném znění, a to i s našimi úpravami, na Konceptuál CZ již zveřejněn, je pomoci řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek.

Aby se zvýšil zájem o studium tohoto kurzu, rozhodl se kolektiv Konceptuál CZ postupně zveřejňovat jeho nejzajímavější pasáže, a to i s odkazy na strany začátků jednotlivých kapitol v již přístupné a námi upravené verzi. Přitom všechny čtenáře žádáme, aby se sami pokusili odhalit případné další MINY (viz MINA 1, MINA 2 a MINA 3), které v textu ještě mohly zůstat, a informovali nás o nich, za což všem předem děkujeme.

pokračování bude následovat

předchozí části